o zaplacení částky 81 750 Kč s příslušenstvím,

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Kladně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 81 750 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů od 21. 2. 2024 do zaplacení (výrok I.), výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 15 308,73 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

2. Soud na základě provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný byl zapsán vlastníkem a provozovatelem vozidla ke dni jeho odtahu, přičemž toto vozidlo nemělo platnou technickou prohlídku. Na základě kupní smlouvy dne [datum] došlo k prodeji vozidla a novým vlastníkem se stala společnost Autocentum [jméno FO] [právnická osoba]. Žalobkyně rozhodla o odtahu vozidla na parkoviště, když stálo na místní komunikaci bez platné technické prohlídky, následně došlo k odtahu vozidla a k nařízenému prodeji vozidla a jeho vydražení, přičemž s těmito úkony vznikly žalobkyni náklady. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Právně soud prvního stupně věc hodnotil zejména dle § 19d odst. 1, § 19b odst. 7 a § 19 odst. 2 písm. h) zákon č. 13/1990 Sb., o pozemních komunikacích, a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný, když žalovaný není pasivně věcně legitimován, pokud prokázal, že v rozhodném období nebyl skutečným provozovatelem a vlastníkem. Soud prvního stupně poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2032/2021. Dále soud prvního stupně zdůvodnil, že žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že postupovala v případě odtahu v souladu se zákonem, jde-li o učiněnou výzvu k odstranění důvodu, pro které nemůže být vozidlo provozováno, nebo k odstranění vozidla mimo pozemní komunikaci. Pokud jde o oznámení, kde je možné si vozidlo vyzvednout a způsob jeho vyzvednutí, žalobkyně uvedla neúplná tvrzení, která nebyla současně prokázána. O předmětné výzvě a oznámení žalobkyně pouze odkázala na rozhodnutí o prodeji, avšak takový důkaz (v rámci odůvodnění předmětného rozhodnutí) ještě neprokazuje rozhodné skutečnosti. Soud prvního stupně měl v úmyslu žalobkyni poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy k jejich prokázání, že řádně vyzvala žalovaného k odstranění důvodu, pro které nemůže být vozidlo provozováno, nebo k odstranění vozidla mimo pozemní komunikaci, a že mu oznámila umístění vozidla, kde je možné si ho vyzvednout a způsob jeho vyzvednutí. Jelikož žalobkyně se jednání soudu prvního stupně neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že nebyl řádně tvrzen a prokazován zákonný postup pro odtah vozidla a následně jeho umístění na parkoviště. Z těchto důvodů pak dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a v plném rozsahu ji zamítl. Jde-li o náklady řízení, pak rozhodl ve smyslu ustanovení § 42 odst. 1 tak, že zcela úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v částce 15 308,73 Kč sestávající z odměny advokáta ve výši 13 140 Kč za tři úkony právní služby (dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), 1 x paušální náhrady výdajů po 300 Kč (úkon do 31. 12. 2024) a 2 x paušální náhrady výdajů po 450 Kč (úkony po 1. 1. 2025), cestovní náhrady ve výši 568,73 Kč a náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně blanketní odvolání, které doplnila podáním ze dne 25. 8. 2025. Nesouhlasí s odkazem soudu prvního stupně na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2032/2021, který na danou věc nedopadá pro zcela odlišné výchozí podmínky, za nichž byl vydán. V dotčeném řízení žalobce žaloval osobu, která v registru vozidel zapsána nebyla, byl tedy prokázán faktický vlastník vozidla a Nejvyšší soud vyslovil správnost postupu žalobce a přiznal žalobci možnost, nikoli povinnost, žalovat i osobu, u níž bude prokázáno faktické vlastnictví vozidla. Není tedy vyloučeno, aby žalobce náklady požadoval i po faktickém vlastníku. Toto rozhodnutí slouží k posouzení právního postavení žalobce při vymáhání pohledávek z odtahů, nikoli k tomu, aby se zapsaný provozovatel mohl vyvinit ze své objektivní odpovědnosti. Dalším rozdílem je to, že ve zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu byla posuzována otázka, kdo je provozovatelem vozidla a povinný k úhradě nákladů při odtahu vozidla podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii. V tomto řízení je však řešen odtah podle § 19b odst. 1 zákona č. 13/1990 Sb. o pozemních komunikacích, kdy [právnická osoba] vede správní řízení se zapsaným provozovatelem vozidla, vůči němuž povoluje prodej vozidla ve veřejné dražbě.

4. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně vyjádřil tak, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné a navrhl jeho potvrzení. Jde-li o nová skutková tvrzení, která žalobkyně neuplatnila před soudem prvního stupně, pak se jedná o novum, které neuplatnila řádně a včas. Navrhl rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdit a uložit žalobkyni nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na která odvolací soud v plném rozsahu odkazuje.

7. Z obsahu spisu soudu prvního stupně plyne, že žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení 81 750 Kč spolu s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je oprávněna na základě zřizovací listiny k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací a jejich umístění na střeženém parkovišti s tím, že dne 6. 8. 2021 provedla odtah motorového vozidla registrační značky [SPZ], jehož provozovatelem byl ke dni odtahu žalovaný. Vozidlo bylo odtaženo z důvodu, že po více než 6 měsíců nemělo platnou technickou prohlídku a nebylo způsobilé k provozu. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel, tedy osoba zapsaná jako provozovatel v registru vozidel. Žalobkyně vyzvala žalovaného k odstranění důvodu, pro který nesmí být vozidlo provozováno nebo k odstranění samotného vozidla z komunikace a oznámila mu, že odtah provedla, po provedení odtahu oznámila, kde se vozidlo nachází a jak možné jej vyzvednout. Poté podala návrh na povolení prodeje vozidla ve veřejné dražbě, který byl povolen a vozidlo bylo 30. 8. 2022 prodáno za částku 2 200 Kč. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné ve výši 81 750 Kč.

8. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nebyl vlastníkem odtaženého motorového vozidla k datu jeho odtahu, když toto vozidlo prodal a předal společnosti [Anonymizováno] [jméno FO] [právnická osoba]. na základě kupní smlouvy ze dne 15. 4. 2019 a současně zmocnil kupujícího k provedení změny zápisu vlastníka a provozovatele předmětného vozidla v registru vozidel. Poté již neměl kontrolu nad vozidlem. Namítl nedostatek jeho pasivní legitimace. Namítl, že výzva žalobkyně k odstranění vozidla se nedostala do sféry dispozice žalovaného, nemohl tak reagovat a vozidlo odstranit z pozemní komunikace, když zákon předpokládá doručení do vlastních rukou. Žalovanému nebyla doručena ani výzva k úhradě dlužné částky, ačkoli měl zřízenou a přístupnou datovou schránku. O odtahu a následném prodeji se dozvěděl až po doručení žaloby. Namítl, že pokud by se o této skutečnosti dozvěděl, informoval by vlastníka vozidla, event. by vozidlo odstranil z pozemní komunikace. Navrhl zamítnutí žaloby.

9. Bylo prokázáno, že žalobkyně, která je oprávněna na základě bodu 2.6 zřizovací listiny příspěvkové organizace Správy služeb hl. m. Prahy k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací a jejich umístění na střeženém parkovišti dne 6. 8. 2021 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla reg. zn. [SPZ]. Vozidlo bylo odtaženo na parkoviště provozované žalobkyní. Následně bylo dne 30. 8. 2022 prodáno ve veřejné dražbě za částku 2 200 Kč. Poplatek za úplný odtah vozidla činil dle usnesení Rady hl. m. Prahy č. 184 ze dne 12. 2. 2013 částku 1 900 Kč, za služby parkoviště určeného ke střežení vozidel činil za 1. až 3. den 250 Kč za den, za 4. – 180. den 400 Kč za den, za 181. až do vyzvednutí vozidla pak 50 Kč za den. Za odtah a parkovné za období od 6. 8. 2021 do 30. 8. 2022 činí celková částka 83 950 Kč (odtah 1900 Kč, parkovné za 1. až 3. den 750 Kč za 3 dny, parkovné za 4. až 180. den 70 800 Kč za 177 dnů a parkovné od 181. dne do 30. 8. 2022 10 500 Kč za 210 dnů). Ke dni podání žaloby činily náklady za odtah a parkovné částku 81 750 Kč (83 950 Kč – 2 200 Kč). Dle údajů v registru silničních vozidel bylo vozidlo provozované, technická prohlídka byla platná do 27. 7. 2014. Žalovaný byl zapsaným vlastníkem a provozovatelem odtaženého vozidla. Kupní smlouvou ze dne 17. 7. 2019 došlo k prodeji vozidla kupující společnosti [právnická osoba] Žalobkyně žalovaného informovala a vyzvala jej dne 13. 9. 2022 k náhradě dosud vzniklých nákladů a upozornila na vymáhání nároku soudní cestou.

10. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování.

11. Soud prvního stupně posoudil danou věc správně dle o. z. a zákona o pozemních komunikacích.

12. Podle § 19d odst. 1 až 3 zákona č. 13/ 1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění ke dni 6. 8. 2021, vlastník pozemní komunikace, v případě veřejně přístupné účelové komunikace i obec, na jejímž území se daná veřejně přístupná účelová komunikace nachází, je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci. Podle odstavce druhého, po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit. Pro účely doručování výzvy podle odstavce 1 a oznámení podle odstavce 2 se použije § 19b odst. 7 obdobně.

13. Podle § 19b odst. 7 zákona o pozemních komunikacích, oznámení podle odstavce 1 a výzvu podle odstavce 5 doručuje vlastník pozemní komunikace do vlastních rukou. Za tímto účelem je oprávněn vyžádat si poskytnutí údajů o provozovateli silničního vozidla zapsaných v registru silničních vozidel. Nepodaří-li se doručit do vlastních rukou nebo nepodaří-li se zjistit provozovatele silničního vozidla, doručování do vlastních rukou lze nahradit zveřejněním výzvy nebo oznámením na úřední desce obce, v jejímž územním obvodu se nachází pozemní komunikace, ze které bylo vozidlo odstraněno, popřípadě také jiným způsobem v místě obvyklým. Lhůty se v takovém případě počítají ode dne zveřejnění na úřední desce.

14. Důvod odtahu vozidla je třeba hodnotit podle § 19 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění platném ke dni 6. 8. 2021 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích), neboť vozidlo bylo v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h. citovaného zákona odstaveno na pozemní komunikaci, když nemělo více než 6 měsíců platnou technickou prohlídku. Náklady na odtažení vozidla z výše uvedeného důvodu představují náklady na jeho faktické odtažení a také náklady na jeho následné umístění tam, kde vozidlo již nebude překážkou provozu, tj. i na odstavné parkoviště žalobkyně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4706/2009, dostupné na www.nsoud.cz). Mezi žalovaným a žalobkyní tak vznikl z výše uvedeného důvodu závazkový vztah založený způsobením škody ze strany žalovaného, představující právě shora zmíněné náklady (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, dostupný na www.nalus.usoud.cz).

15. Judikatura již vyložila (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1064/2021), že podle § 4 zákona o podmínkách provozu je registr silničních vozidel informačním systémem veřejné správy, který obsahuje kromě jiného evidenci silničních vozidel, jejich vlastníků a provozovatelů [§ 4 odst. 1 písm. a) tohoto zákona]. Není ovšem veřejným seznamem podle § 980 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), s důsledkem presumpce správnosti údajů v něm uvedených ve smyslu 984 o. z. (jím je pouze katastr nemovitostí, upravený zákonem č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí), ani veřejným rejstříkem ve smyslu zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „rejstříkový zákon“), u nějž se výslovně formuluje princip tzv. formální a materiální publicity. Právní úprava v tomto směru postrádá další podrobnosti a pravidlo formální a materiální publicity v ní absentuje.

16. U registru silničních vozidel musí platit, že neodpovídá-li zápis provozovatele skutečnému stavu věci a právním poměrům ohledně vozidla, může mít postavení provozovatele i v rejstříku nezapsaná osoba, má-li ve skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jménem jej fakticky provozovat. Stejný závěr učinil dovolací soud při výkladu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem letadla v podmínkách zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1970/2015, publikovaný pod č. 89/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Postup při odstranění vozidla tvořícího překážku na komunikaci je institutem veřejného práva, který dává příslušným orgánům oprávnění zasáhnout do práva provozovatele vozidla za účelem zajištění plynulosti silničního provozu, smyslem je tedy hájení určitého veřejného statku. Na to navazující nárok na náhradu nákladů vynaložených na odtah však je třeba považovat již za nárok soukromoprávní, neboť není sankcí, nýbrž kompenzačním prostředkem založeným zvláštním právním předpisem (§ 45 odst. 4 zákona o silničním provozu) tomu, kdo náklady vynaložil. Při výkladu podmínek pro jeho uplatnění je namístě přihlédnout i k obecné úpravě občanskoprávní povinnosti k náhradě škody z provozu dopravních prostředků podle § 2927 a násl. o. z., zejména § 2930 o. z., podle něhož nelze-li provozovatele dopravního prostředku určit, platí, že je jím jeho vlastník.

17. Odvolací soud shodně se závěrem soudu prvního stupně je názoru na projednávanou věc je aplikovatelná judikatura týkající se zákona o silničním provozu, jde-li o posouzení otázky pasivní legitimace. Primárně je tedy subjektem povinným nahradit náklady odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Jak však vyplývá z již ustálené soudní praxe, je-li však prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, nahradí náklady odstranění vozidla jeho skutečný vlastník nebo provozovatel (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2032/2021, navazující na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1064/2021). V takovém případě tedy svědčí povinnost k úhradě jen prokázanému skutečnému vlastníku nebo provozovateli. Námitka žalobce odkazující na možnost žalovat oba subjekty proto není důvodná a vychází z nepochopení procesní situace v případě daných judikátů, která byla odlišná od dané věci (byl správně žalován skutečný vlastník nebo provozovatel, který nebyl zapsán v registru).

18. Pro řešení otázky pasivní věcné legitimace v nyní posuzované věci (na které je možné použít shora citovanou judikaturu, ačkoliv se týká jiného předpisu, když je však aplikovatelná i pro zákon o pozemních komunikacích, který je založen na stejných podmínkách) je rozhodující, že v řízení bylo prokázáno, že skutečným vlastníkem vozidla je osoba odlišná od osoby zapsané v registru. V posuzované věci (stejně jako při odstranění vozidla dle zákona o silničním provozu nebo zákona o obecní polici) je řešen soukromoprávní nárok na kompenzaci odtahu vozidla a není důvod, aby pojem provozovatele dle § 19b zákona o pozemních komunikacích byl vykládán odlišně od pojmu provozovatele podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu. Žalovaný předložil v originále kupní smlouvu, na základě, které vlastnické právo k vozidlu nabyla třetí osoba. Pravost ani platnost této soukromé listiny nebyla žalobkyní v řízení před soudem prvního stupně zpochybněna.

19. Jde-li o hodnocení důkazu žalobkyní ohledně prokázání převodu vlastnictví k vozidlu žalovaným, pak bylo na žalobkyni, aby skutečnosti, na nichž hodlala postavit obranu proti tvrzení žalovaného, které bylo prokázáno žalovaným předloženými důkazy, uvedla před soudem prvního stupně a nabídla o nich důkazy. Pokud tak neučinila, nelze toto pochybení reparovat v odvolacím řízení, vzhledem k ustanovení § 205a o.s.ř.

20. Žaloba tak byla podána proti žalovanému, který v době odtahu nebyl vlastníkem ani provozovatelem, uplatněnému nároku se bránil, na nesoulad obsahu registru se skutečným stavem poukázal a prokázal. Zamítl-li za této situace soud prvního stupně žalobu podanou proti žalovanému s odůvodněním, že není pasivně legitimován, posoudil otázku pasivní legitimace v souladu se shora podaným výkladem. S ohledem na tento závěr se odvolací soud již nezabýval otázkou řádného doručení výzvy dle § 19b odst. 7 zákona o pozemních komunikacích.

21. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správně vypočteného nákladového výroku.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 3 o.s.ř. a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byl žalovaný plně úspěšný, proto má právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení náhradu nákladů řízení ve výši 9 660 Kč, a to za dva úkony právní služby po 4 380 Kč – sepis odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 23. října 2025 dle položky stanovené v § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. K odměně za právní zastoupení ve výši 8 760 Kč pak byly připočteny hotové výdaje v podobě dvou režijních paušálů po 450 Kč. Proto odvolací soud uložil žalobkyni, aby procesně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení zaplatila. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1část věty před středníkem, o.s.ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo určeno dle § 149 odst. 2 o.s.ř. k rukám advokáta, který žalovaného v řízení zastupoval.