o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací],

1. Shora označeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 83 0078,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od [datum] do [datum], ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od [datum] do [datum] a ve výši 8,50 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení. Výrokem II. tohoto rozsudku, ve znění opravného usnesení, soud prvního stupně pak žalobu žalobkyně částečně zamítl ohledně zaplacení částky 5 319,97 Kč spolu s úrokem z prodlení, ve výši 10 % ročně z částky 88 398,90 Kč od [datum] do [datum], ve výši 10 % ročně z částky 5 319,97 Kč od [datum] do [datum], ve výši 8,25 % ročně z částky 5 319,90 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,50 % ročně z částky 5 319,97 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem III. tohoto rozsudku dále soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 77 371,63 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem v [obec a číslo]. Konečně výroky IV. a V. tohoto rozsudku soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit [země] – [název soudu] – do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení státu, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení, a to v rozsahu 7,10 %, a o povinnosti žalované zaplatit [země] – [název soudu] – do tří dnů od právní moci samostatného usnesení náklady řízení státu, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení, a to v rozsahu 92,90 %.

2. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně, jde-li o vyhovující výrok I., uvedl, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že účastnice uzavřely smlouvu o dílo dne [datum], na základě které se žalovaná zavázala pro žalobkyni provést kompletní rekonstrukci bytové jednotky [číslo] nacházející se v domě [adresa], v [název ulice] ulici [č.p.], v [obec a číslo] [část obce], s výjimkou kuchyně, za maximální částku 680 000 Kč, včetně DPH a dopravy. V době uzavření smlouvy byla žalobkyně vlastnicí družstevního podílu v bytovém družstvu, s nímž byla spojena práva a povinnosti k předmětnému bytu; vlastnictví k tomuto bytu je ve prospěch žalobkyně pak zapsáno v příslušném katastru nemovitostí k datu [datum]. Na dohodnutou cenu díla žalobkyně zaplatila žalované zálohu ve výši 350 000 Kč dne [datum]. Účastnice se dohodly na ukončení této smlouvy o dílo k [datum]. V souvislosti s uzavřenou smlouvou žalovaná provedla část sjednaných prací (bourací práce a část elektrických rpací). Žalovaná žalobkyni předložila vyúčtování k provedeným pracem dle smlouvy o dílo při ukončení smlouvy fakturou z [datum], vystavenou na částku 115 744 Kč; v této souvislosti žalovaná žalobkyni ze zaplacené jí zálohy na cenu díla vrátila částku 234 256 Kč. Ohledně parkování vozidla žalované v souvislosti s rekonstrukcí bytu účastnice uzavřely dohodu, podle které každá zaplatí jednu polovinu těchto nákladů ve výši 5 000 Kč. Tato smlouva o dílo byla mezi účastnicemi uzavřena platně, pokud ve smlouvě byly vymezeny řádně smluvní strany, závazek zhotovitele a úplata. Byť žalobkyně nebyla v době uzavření této smlouvy ještě vlastníkem rekonstruované bytové jednotky, tak ale byla zde nepochybně projevena v době uzavření smlouvy vůle jednajících stran v tom smyslu, že žalobkyně bude financovat rekonstrukci této bytové jednotky, realizovanou žalovanou dle uzavírané smlouvy o dílo. Ze zákona nevyplývá, že by podmínkou platnosti smlouvy o dílo bylo uzavření takové smlouvy jen vlastníkem věci, jako objednatelem, navíc předseda bytového družstva dodatečně souhlasil s rekonstrukcí bytové jednotky a žalobkyně se stala vlastnicí bytové jednotky ještě v průběhu provádění rekonstrukce. Konečně žalovaná uzavírala smlouvu o dílo v postavení podnikatele, který má s obdobnými rekonstrukcemi již zkušenost, proto měla a mohla se sama zajímat o to, kdo je vlastníkem předmětné bytové jednotky. Nelze tedy uzavřít, že by žalobkyně žalovanou uvedla v omyl při uzavírání posuzované smlouvy a z tohoto důvodu, že by smlouva o dílo byla neplatná. Pokud tvrdila žalovaná, že část obsahu smlouvy o dílo je určen všeobecnými obchodními podmínkami, tak toto zjištěno nebylo, smlouva samotná ve svém textu na tyto podmínky neodkazuje a pokud předávací protokol uvádí, že byl sepsán podle smlouvy a všeobecných obchodních podmínek, tak je skutečností, že text všeobecných obchodních podmínek nebyl žádnou ze smluvních stran podepsán a v řízení nebylo zjištěno, že by tento text byl žalobkyni, respektive svědkyni [příjmení] [příjmení], která v zastoupení žalobkyně s žalovanou jednala ohledně uzavření posuzované smlouvy, byl znám. Jde-li o cenu díla, tak ta byla sjednána odhadem, jako cena maximální, jednotlivé práce nebyly blíže specifikovány a ohodnoceny, např. rozpočtem, jednalo se tak o cenu díla flexibilní, která se mohla měnit. Z tohoto pohledu jednající v posuzované smlouvě neurčily konkrétní cenu díla, proto při vyúčtování poskytnuté zálohy za dohodnuté práce v souvislosti s dohodou o ukončení smlouvy má žalovaná vůči žalobkyni nárok na úhradu obvyklé ceny za totéž nebo srovnatelné dílo v době a místě ukončení smlouvy. Jinak řečeno, žalovaná má vůči žalobkyni v souvislosti s vyúčtováním zálohy na cenu díla nárok na zaplacení ceny prací a materiálu, včetně vedlejších nákladů, které skutečně za dobu trvání smlouvy pro žalobkyni provedla a investovala, přičemž, nebyla-li mezi účastnicemi sjednána ve smlouvě konkrétní cena jednotlivých prací, bylo třeba vycházet z hlediska rozsahu a ceny vykonaného skutečně díla ze znaleckého posudku z oboru stavebnictví a ekonomika, který byl v řízení zpracován soudním znalcem, [titul] [jméno] [příjmení], který stanovil obvyklé ceny práce a materiálu v daném místě a časem, včetně souvisejících položek za přesun hmot, odvoz a skládkování suti, včetně DPH, za dobu trvání smlouvy částkou celkem 32 665,07 Kč. Za této situace tak rozdíl částek 115 744 Kč (tuto částku si žalovaná ze zaplacené jí zálohy žalobkyní v původní výši 350 000 Kč ponechala) a 32 665,07 Kč (znalecký závěr) představuje částku, kterou se žalovaná na žalobkyni bezdůvodně obohatila v souvislosti s odpadnutím důvodu plnění při ukončení smlouvy o dílo. Tedy je žalovaná žalobkyni povinna zaplatit (vrátit) na úplné vypořádání ukončeného dohodou smluvního vztahu ve vztahu k posuzované smlouvě o dílo částku 83 178,93 Kč. Pokud jde o cenu parkování 5 000 Kč, dohodly-li se smluvní strany, že každá z nich ponese polovinu těchto nákladů a smlouva byla ukončena k [datum], nemá žalovaná na tuto částku nárok. Stejně tak žalované nevzniklo právo na zaplacení„ práce“, spojené s vrácením dveří do bytu žalobkyně, když doprava dveří proběhla [datum] a smlouva byla dohodou stran ukončena k [datum]. Protože žalovaná pouze vracela věc, ohledně níž měla zajistit opravu, strany se dohodly na ukončení smlouvy, nemá žalovaná nárok na zaplacení ani těchto prací. Stejně tak nedůvodný je i nárok žalované na zaplacení alikvótní části ušlého zisku, včetně DPH. Proformafaktura, kterou měla být cena vany účtována, zní na jinou částku, přičemž z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaná musela tuto částku uhradit. Tato vana nebyla žalovanou ani odebrána. Pokud jde o sjednání ceny dopravy, žalovaná i přes poučení neuvedla, jakým konkrétním vozem na stavbu cestovala, neudala údaje o počtu ujetých kilometrů, průměrné spotřebě vozidla. Za této situace není zřejmé, jak při svém výpočtu žalovaná dospěla v částce 14 485,15 Kč. V situaci, kdy žalovaná nezaplatila bezdůvodné obohacení žalobkyni řádně a včas, přičemž k vydání bezdůvodného obohacení byla žalobkyní žalovaná vyzvána upomínkou ze [datum], v níž byla stanovena lhůta k zaplacení 7 dní od doručení (doručení je prokázáno [datum]), v prodlení s plněním je žalovaná vůči žalobkyni od [datum]. Proto má žalobkyně nárok i na zaplacení zákonného příslušenství, jak jí bylo požadováno.

3. Prostřednictvím svého právního zástupce si proti vyhovujícímu výroku I., ve znění opravného usnesení, rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I., ve znění opravného usnesení, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. V důvodech svého odvolání vytýká soudu prvního stupně neúplné zjištění rozhodného skutkového stavu věci a nesprávné právní posouzení věci. Je skutečností, že žalobkyně, jako spotřebitel, a žalovaná, jako podnikatel, spolu uzavřely smlouvu o dílo. V rámci smluvní volnosti si pak mezi sebou dojednaly cenu za zhotovení díla, jež byla cenou v [obec] v danou dobu obvyklou. Za této situace má za to, že v rámci této smluvní volnosti dojednaná smluvní cena měla být respektována, jak soudem, tak i znalcem, při provádění vyúčtování zaplacené zálohy. Přitom to byla právě sama žalobkyně, kdo ji uvedl již na počátku smluvního vztahu v omyl ohledně vlastníka rekonstruované bytové jednotky. Jádro nesprávného právního posouzení věci tedy spočívá v tom, že, jak rozsudek, tak znalecký posudek, nevychází z cen, dojednaných mezi smluvními stranami, přitom cena díla byla stanovena zcela jasně s vědomím konkrétních prací. Dále namítá porušení práva na spravedlivý proces, jež spočívá v tom, že rozsáhlý znalecký posudek jí bylo, respektive jejímu zástupci, doručen až krátce před jednáním soudu prvního stupně. Ve znaleckém posudku pak je řada chyb, především je ve znaleckém zadání od soudu chybně označena bytová jednotka, jež měla být rekonstruována podle posuzované smlouvy. Z tohoto dovozuje, že vznikají pochybnosti o tom, jaký předmět znalec posuzoval. V rámci znaleckého zkoumání pak znalec neprovedl místní šetření, vycházel toliko jen z obsahu spisu. Neměla tak dánu možnost se pro znalce vyjádřit. Rozsudek soudu prvního stupně z jejího pohledu je i částečně nepřezkoumatelný, pokud k důkazům, které soud prvního stupně neprovedl, náležitě v důvodech svého rozhodnutí nevysvětlil proč se tak stalo. Z tohoto pohledu se tak jedná o jím opomenuté důkazy. Uzavírá, že soud prvního stupně sice vzal za nesporné, že byla uzavřena smlouva o dílo, včetně dodatku, nicméně nesprávně vycházel z cen, jež vydával znalec za obvyklé, přičemž nerespektoval zásadu smluvní volnosti a smluvních cen. Domáhala se v řízení před soudem prvního stupně provedení revizního znaleckého posudku, toto jí bylo nedůvodně odepřeno. Bez tohoto dalšího znaleckého zkoumán, které je z jejího pohledu pro věc zásadní, nelze po skutkové a právní stránce ve věci přijmout konečné rozhodnutí. Stále má za to, že soud prvního stupně výpověď svědkyně, sestry žalobkyně, interpretoval v její neprospěch a přitom nevzal v potaz, že i ona byla v předmětném bytě jen sporadicky. Více skutkových zjištění měl pak soud prvního stupně přijmout z výslechu svědka [jméno] [příjmení].

5. Žalobkyně se, prostřednictvím svého zástupce, k odvolání žalované vyjádřila tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku, ve znění opravného usnesení, považuje se věcně správné a navrhla jeho potvrzení.

6. Z jejího pohledu se soud prvního stupně po skutkové i právní stránce zabýval věcí velmi podrobně. Odůvodnění rozhodnutí soudu je plně přezkoumatelné. Pokud žalovaná v odvolání namítá, že soud měl vycházet z ceny díla, jež byla mezi stranami údajně sjednána ve smlouvě, je toto tvrzení uváděno zcela poprvé až v odvolání, tedy nově, nicméně ani náznakem není uvedeno to, jak by měl soud vlastně toto své uvážení provést. Ve smlouvě o dílo totiž byla určena toliko maximální cena díla, nikoliv cena jednotlivých prací, ať již v hodinové sazbě, či formou rozpočtu. Soud prvního stupně tak správně vysvětluje v důvodech svého rozhodnutí, že konkrétní cena díla ujednána určitým způsobem nebyla a je třeba vycházet při řešení sporu z vyúčtování zálohy na cenu díla při ukončení smlouvy dohodou smluvních stran z právní fikce, podle které je cenou díla cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v daném místě a čase při ukončení smlouvy. Znalec tak byl správně soudem přibrán z příslušného oboru za účelem stanovení obvyklé ceny žalovanou skutečně provedených prací a použitého matriálu, včetně vedlejších nákladů, do doby ukončení smlouvy. Nejedná se o porušení zásady smluvní volnosti, neboť smlouva v tomto ohledu nikoho nezavazovala. Nakonec ani sama žalovaná, předkládala-li své vyúčtování zálohy, z žádných smluvních ujednání nevycházela. Znalec pak při svém posuzování mohl zásadně vycházet jen z nezávislých zdrojů, místní ohledání by nedávalo smysl, když práce na rekonstrukci bytové jednotky byly již v době zadání znaleckého úkolu jiným dodavatelem dokončeny, jimiž byly fotografie, soudní spis a oceňoval zjištěné (nesporně) vykonané bourací a elektro práce dle obvyklé ceny časově a místně. Své závěry znalec při svém slyšení obhájil, ve svém obsahu je znalecký posudek logický, správný. Právní zástupce žalované při výslechu znalce měl posudek k dispozici, z kladených otázek bylo zjevné, že je s jeho obsahem podrobně seznámen, není tak důvodu krátkost času v souvislosti s jeho doručením uplatňovat jako odvolací argument, jde-li o zachování principu rovnosti stran. Tedy znalecký posudek, který byl v řízení vypracován, je z jejího pohledu zcela v pořádku, písařská chyba nemůže nikoho uvádět v omyl ohledně toho, jaký předmět byl znalcem posuzován. Není žádný důvod k tomu tento posudek revidovat. Konečně uzavírá, že z pohledu žalobkyně strana žalovaná vystavěla svoji odvolací argumentaci na nezpůsobilých odvolacích důvodech za situace, kdy přináší zcela nová tvrzení, přičemž poučení ze strany soudu prvního stupně podle § 119a o. s. ř. bylo řádně provedeno.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání žalovanou napadený rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1,5 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a neshledal odvolání žalované opodstatněným.

8. Samostatný zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně, nebyl odvoláním žalobkyně napaden, nebyl tak předmětem přezkumu odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci.

9. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

10. Z pohledu odvolacího soudu je odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně po skutkové i právní stránce koncipováno takovým způsobem, že z něj je pro účastníky i odvolací soud zcela zřejmé to, jaké skutkové závěry na podkladě jakých důkazů soud prvního stupně přijal a jak je právně zhodnotil. Toto rozhodnutí soudu prvního stupně umožnilo účastníkům plně realizovat jejich procesní práva, mimo jiné i právo podat odvolání, čehož žalovaná využila.

11. Jde-li o rozhodný skutkový stav věci, tak z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně v řízení procesně relevantním způsobem provedl potřebné dokazování, ze kterého učinil správné skutkové závěry, uvedené v důvodech svého rozhodnutí, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje, pro stručnost tohoto svého odůvodnění na tyto skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje a při svém právním posouzení věci z nich bez dalšího vychází.

12. Neprovedl-li soud prvního stupně další dokazování, navržené v řízení žalovanou, především revizní znalecký posudek, pak i z pohledu odvolacího soudu by doplnění tohoto dokazování bylo nadbytečné provádět, protože znalecký posudek, podaný znalcem z příslušného oboru v této věci, plně obstojí pro účely zjištění rozhodného skutkového stavu věci a další navržené důkazy ze strany žalované, které soud prvního stupně neprovedl, nejsou svou podstatou způsobilé přinést relevantní skutková zjištění s dopadem do právního posouzení této věci. Podklady, které ke svému posuzování znalec měl k dispozici, i odvolací soud považuje za plně dostačující. Pokud došlo v zadání znaleckého úkolu znalci soudem k písařské chybě, tak tato není způsobilá vyvolat důvodně jakékoliv pochybnosti o předmětu posuzování znalcem v této věci. Jinak řečeno, ani odvolací soud neshledal důvodným provádět revizi znaleckého posudku, tedy řízení doplňovat revizním posudkem, jak žalovaná v řízení navrhovala.

13. S vyhodnocením výpovědí svědků se pak odvolací soud rovněž plně ztotožňuje, nepovažoval tak za potřebné tyto výslechy opakovat.

14. Jak správně soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí uvedl, s ohledem na datum uzavření smluvního vztahu mezi účastnicemi (říjen – listopad 2019), uplatní se v právních poměrech této věci z. č. 89/2002 Sb., dále jen OZ.

15. Podle § 2586 OZ smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, nebo je určena alespoň odhadem, mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cenu cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

16. Podle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno to, co měl po právu plnit sám.

17. I z pohledu odvolacího soudu byla posuzovaná smlouva o dílo uzavřena účastnicemi platně, zavázala-li se v ní žalovaná, jako zhotovitel, provést pro žalobkyni, jako objednatelku, kompletní rekonstrukci konkrétní bytové jednotky s výjimkou kuchyně na svůj náklad a nebezpečí za úplatu, smluvní strany jsou jednoznačně v této smlouvě identifikovány, stejně tak i předmět smlouvy. Z hlediska požadavků v § 2586 odst. 1 OZ tak jsou naplněny všechny zákonné náležitosti této smlouvy.

18. Nedůvodnou i odvolací soud shledává námitku žalované, že byla žalobkyní uvedena při uzavírání posuzované smlouvy o dílo v omyl ohledně vlastnictví předmětu smlouvy, nebyla-li v té době ještě vlastnicí bytové jednotky, k níž byla sjednána rekontrukce. K tomuto, zcela v souladu se soudem prvního stupně, je odvolacím soudem konstatováno, že z obsahu smlouvy explicitně nevyplývá, kdo předmět smlouvy o dílo, tedy rekonstruovanou bytovou jednotku, v době uzavření smlouvy vlastní, tento údaj ostatně není v této smlouvě povinným údajem z hlediska platného uzavření smlouvy. Rozhodující je to zjištění z výsledků provedeného dokazování, že při uzavření posuzované smlouvy o dílo bylo vůlí jednajících stran dosáhnout rekonstrukce konkrétní bytové jednotky za úplatu, kterou se zavázala hradit zhotoviteli žalobkyně. Není teda z hlediska posouzení platnosti smlouvy relevantní skutečnost, že žalobkyně se až v průběhu realizace smlouvy o dílo, jež byla platně uzavřena, stala vlastnicí rekonstruované bytové jednotky (v době uzavření smlouvy žalobkyně byla vlastnicí družstevního podílu v bytovém družstvu, s nímž byla spojena práva a povinnosti k předmětnému bytu). Pokud tedy žalobkyně v době, kdy ještě bytovou jednotku nevlastnila, jednala vlastním jménem a uzavřela s žalovanou smlouvu o dílo, byla to ona, kdo byl z této smlouvy zavázán. Za této situace není žádného rozumného důvodu uzavřít, že by žalobkyně v této souvislosti při uzavírání smlouvy s žalovanou jakkoliv uvedla žalovanou v omyl a z tohoto důvodu, že by byla smlouva neplatná (§ 580 OZ). Nadto žalovaná v postavení podnikatele měla možnost se sama zajímat o to, kdo je vlastníkem předmětné bytové jednotky (§ 420 odst. 1, § 5 OZ) v souvislosti s uzavíráním posuzované smlouvy, což, jak sama uvedla, neučinila, začala se o toto zajímat až v situaci, kdy vznikl při provádění bouracích prací, souvisejících s uzavřenou smlouvou, konflikt s předsedou bytového družstva. Nelze pak nevzít v této souvislosti v potaz tu zjištěnou okolnost, že již [datum], tedy ještě v průběhu trvání smluvního vztahu, byla žalovaná žalobkyní (jednáním za ni svědkyní [příjmení]) informována o tom, že byl dodatečně udělen souhlas předsedy bytového družstva s rekonstrukcí bytové jednotky; nehledě na to, že z hlediska § 440 odst. 1 OZ i bez existence tohoto souhlasu s rekonstrukcí by byla za plnění z platně uzavřené smlouvy o dílo zavázána sama žalobkyně.

19. Zhodnocením provedených důkazů odvolací soud, opět ve shodě se soudem prvního stupně, dále uzavírá, že obsah smlouvy o dílo nebyl určen Všeobecnými obchodními podmínkami, pokud smlouva na tyto neodkazuje, text těchto Všeobecných obchodních nebyl žádnou smluvní stranou podepsán, nebylo zjištěno, že by v souvislosti s uzavřenou smlouvou byl text těchto Všeobecných obchodních podmínek žalobkyni, respektive za ni jednající svědkyni [příjmení], znám. Za tohoto obsahu písemností nelze k této otázce uvěřit výpovědi svědka [příjmení], jež je osobním vztahem svázán s osobou žalované, čímž je jeho věrohodnost do značné míry snižována.

20. Jde-li pak o ten klíčový parametr posuzované smlouvy o dílo, cenu díla, respektive způsob jejího určení, tak obecně platí, že v každé smlouvě o dílo je potřeba dostatečně definovat smluvními stranami to, jak se tvoří celková cena díla a co je její součástí.

21. I odvolací soud je pak po zhodnocení v řízení provedených důkazů toho závěru, že k tomuto dostatečně určitému definování celkové ceny díla a toho, co je její součástí, mezi účastnicemi řádně nedošlo za té situace, kdy z obsahu samotné smlouvy, ale ani jejích příloh, není vůbec jasné, jaké jednotlivé práce měly být podle smlouvy provedeny a jak jsou ohodnoceny, pokud si ujednaly účastnice smlouvy cenu díla tak, že se jedná o cenu maximální, včetně DPH, tedy sjednaly si cenu flexibilní, která se mohla měnit, když jejím podkladem byl jen určitý odhad ceny prací a materiálu.

22. Tento nedostatek ujednání ve smlouvě o dílo ohledně ceny díla však nepůsobí neplatnost smlouvy, má ale ten důsledek, že podle zákona je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek.

23. Za té skutkové situace, že účastnice posuzované smlouvy svojí dohodou ukončily další trvání této jimi platně uzavřené smlouvy o dílo k [datum] (§ 1981OZ), což bylo mezi účastnicemi nesporné a vyplývá to i z jejich vzájemné emailové korespondence, bylo z hlediska uplatněného nároku žalobkyně v tomto řízení na vyúčtování z její strany zaplacené zálohy 350 000 Kč na cenu díla dle původně uzavřené smlouvy, z níž si žalovaná po ukončení smluvního vztahu ponechala částku 115 744 Kč, potřeba zjistit, jaké konkrétní práce žalovaná pro žalobkyni provedla dle smlouvy do jejího ukončení, včetně investic materiálu a vedlejších nákladů (§ 2596 OZ).

24. Z výsledků provedeného dokazování pak i pro odvolací soud zcela přesvědčivě vyplynulo, že byly provedeny ze strany žalované svědkem [příjmení] na podkladě uzavřené smlouvy o dílo do doby jejího ukončení jen bourací práce a dále zde provedl práce elektrikář - zhotovení elektrické propojky.

25. V té situaci, kdy mezi účastnicemi nebyly při uzavírání smlouvy o dílo ujednány konkrétně jednotlivé práce a jejich cena, bylo namístě při provádění vyúčtování žalobkyní žalované zaplacené zálohy na cenu díla z hlediska zjištěných výše uvedených prací nechat posoudit znalce z příslušného oboru míru obvyklých nákladů žalované na provedené jí práce ve vztahu k provedené dílčí rekonstrukci předmětné bytové jednotky. I z pohledu odvolacího soudu totiž, jde-li o § 2991 odst. 2 OZ, může se jednat o bezdůvodné obohacení v situaci, kdy právní důvod k plnění odpadl dohodou smluvních stran o ukončení smlouvy (předčasném); poskytnutá záloha na cenu díla žalobkyní žalované byla důvodnou platbou jen do okamžiku, kdy smlouva, v souvislosti s jejímž uzavřením byla záloha složena, byla ukončena dohodou smluvních stran. Tímto okamžikem odpadl důvod, na jehož základě bylo zálohově plněno, žalobkyně, která zálohu poskytla žalované, se tak může domáhat jejího vrácení v ponížené výši o hodnotu vykonaných prací a investovaného materiálu, včetně vedlejších nákladů, žalovanou v souvislosti s uzavřenou smlouvou.

26. Jinak řečeno, svou podstatou jde v tomto sporu účastnic o vyúčtování zálohy na cenu díla, kterou žalobkyně zaplatila dle posuzované smlouvy o dílo, přičemž za situace, kdy chybí dostatečně určitě sjednaná cena díla ve smlouvě, je zapotřebí pro provedení tohoto vyúčtování zálohy vycházet z ceny za srovnatelné skutečně vykonané dílo v době ukončení smlouvy za obdobných podmínek.

27. Za tímto účelem soud prvního stupně nechal zcela správně zpracovat v řízení z příslušném oboru znalecký posudek, jež z pohledu odborných závěrů, s přihlédnutím i k osobní výslechu znalce, podle závěru odvolacího soudu poskytuje dostatečný podklad pro ten skutkový závěr, že v okamžiku, kdy odpadl právní důvod poskytnutého plnění (dohoda o ukončení smluvního vztahu) žalobkyní žalované, cena za srovnatelné dílo v daném místě a čase za obdobných podmínek představovala k tomuto datu celkem částku 32 665 Kč, včetně DPH (17 275 Kč za odvedené bourací práce svědkem [příjmení] a odvedené práce jedné osoby elektrikáře - 54,25 hodin x 300 Kč, 2 hodiny x 500 Kč, 6 000 Kč - kontejner na suť, včetně naložení – skládkovné, 15 29,41 Kč - spotřebovaný materiál, 3 600 Kč - vedlejší náklady, související s přesunem suti na skládku, 4 260,66 Kč - DPH).

28. I z pohledu odvolacího soudu jsou závěry znalce, podané jím na základě posouzení obsahu spisu, přesvědčivé, jde-li o skutečně provedený rozsah díla žalovanou na předmětu rekonstrukce bytové jednotky od uzavření smlouvy do listopadu 2019, kdy je skutečně třeba vyhodnotit i výpověď svědka [příjmení], z níž plyne, že v zásadě velmi brzy po započetí bouracích prací došlo ke konfliktu ohledně hlučnosti prací v domě a k ukončení dalších prací. I z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně správně uzavřel, že výsledky provedeného dokazování neumožňují přijmout závěr o tom, že by rozsah žalovanou pro žalobkyni provedených prací či investovaného materiálu, včetně vedlejších nákladů, byl vyšší, než ten, jak jej stanovil znalec. I svědek [příjmení] vypověděl, že bourací práce vykonával sám, žalovaná mu pouze příležitostně vypomohla, elektrikář dělal pouze elektrickou propojku.

29. Vyúčtování zálohy, které žalovaná žalobkyni předložila, je pak svým obsahem zcela jednoznačně v rozporu s uzavřenou smlouvou, dobou, na kterou byla smlouva v souvislosti s dohodou o jejím ukončení uzavřena, jaký materiál byl konkrétně žalovanou zakoupen a investován do bytové jednotky žalobkyně.

30. Pokud jde o parkovné, zde, jak bylo provedeným dokazováním zjištěno, se strany smlouvy o dílo dohodly, že tyto náklady ponesou každá smluvní strana z poloviny. Vzhledem k tomu, že smlouva byla ukončena k [datum], tak v této souvislosti žalované vůči žalobkyni žádné právo nevzniká.

31. Stejně tak nevzniká žalované žádné právo na vyšší náklady na dopravu, než jaké zahrnul znalec do svého závěru. V tomto směru neunesla žalovaná přes poskytnuté jí poučení břemeno tvrzení.

32. Z výše uvedeného tak vyplývá, že i odvolací soud je toho názoru, že rozdíl částek 115 744 Kč, (částka, kterou si žalovaná ponechala se žalobkyní zaplacené zálohy na práci dle uzavřené smlouvy o díl) a 32 665 Kč (částka stanovená celkem znalcem jako obvyklá cena práce, materiálu, včetně vedlejších nákladů z hlediska zjištěného rozsahu díla provedeného žalovanou pro žalobkyni při rekonstrukci konkrétní bytové jednotky do ukončení smlouvy od jejího uzavření) dává závěr o tom, že žalovaná je povinna žalobkyni na vyúčtování této zálohy zaplatit částku 83 078,93 Kč a je tak namístě žalované uložit zaplacení této částky žalobkyni, jak o tom rozhodl soud prvního stupně (správně) v napadeném výroku I. svého rozsudku, ve znění opravného usnesení, pokud tuto svoji platební povinnost vůči žalobkyni dobrovolně na výzvu nesplnila.

33. S ohledem na prodlení žalované je současně i důvodný požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1968, § 1970 OZ), kdy z předložených důkazů vyplývá, že žalobkyně poprvé vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze [datum], která jí byla doručena [datum] (§ 573 OZ), přičemž lhůta k zaplacení byla stanovena žalobkyní sedm dní od doručení výzvy, tedy marně žalované uplynula [datum]. Od [datum] je tak žalovaná s plněním v prodlení. Výše přiznaného zákonného úroku z prodlení pak neodporuje nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

34. Z výše uvedených důvodů tak odvolací soud v odvoláním žalovanou napadeném rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I., ve znění opravného usnesení, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

35. Odvolací soud pak dále podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku III., o nákladech řízení mezi účastníky, pokud soud prvního stupně o těchto nákladech rozhodl s využitím § 142 odst. 2 o. s. ř., § 146 odst. 2, věta první o. s. ř. (žalobkyně měla ve sporu úspěch v rozsahu 92,90 % a neúspěch v rozsahu 7,10 %, což svědčí o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni v rozsahu 85,80% účelně jí vynaložené náklady na uplatňování svého práva). Podle obsahu spisu soudu prvního stupně tyto účelně žalobkyní vynaložené náklady řízení představují vedle zaplaceného jí soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení 4 472 Kč dále i jí zaplacenou zálohu na náklady důkazu, že byla spotřebována k výplatě znalečného znalce (5 000 Kč), hotový výdaj jí zaplacený za práci autorizovaného inspektora (6 050 Kč), a také náklady právního zastoupení advokátem.

36. Při posuzování otázky konkrétní výši nákladů právního zastoupení úspěšné žalobkyně advokátem i odvolací soud musel vzít v potaz tu situaci, že [název soudu] zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. pro její neústavnost, za této situace pak nelze aplikovat ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř. o stanovení výše náhrady nákladů řízení podle zvláštního právního předpisu pro jeden stupeň soudního řízení paušálně, avšak není současně ani vyloučena ta možnost (podpůrná) aplikace vyhlášky č. 177/1996 Sb. (srovnej nález [název soudu], sp. zn. [ústavní nález]).

37. Podrobil-li pak odvolací soud výši odměny advokáta úspěšné žalobkyně za jeho právní zastoupení v řízení před soudem prvního stupně, vypočtenou soudem prvního stupně při podpůrné aplikaci vyhlášky č. 177/1996 Sb., tzv. testu hledisek, jak jej nastavil [název soudu] ve výše uvedeném svém nálezu, pak uzavřel, že soudem prvního stupně stanovená odměna advokáta úspěšné žalobkyně částkou 56 400 Kč při celkem účelně poskytnutých 12 úkonech právní služby, je plně odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky při předmětu tohoto sporu (zaplacení částky 88 398,90 Kč), vezme-li se v potaz složitost poskytnuté právní služby, rozsah poskytnutých úkonů právní služby, význam rozhodnutí soudu pro účastníky řízení.

38. S připočtením paušalizovaných hotových výdajů advokáta, cestovních výdajů advokáta, náhrady advokáta za ztrátu času, jakož i DPH, jedná se celkem na nákladech právního zastoupení žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně advokátem o částku 74 654,70 Kč.

39. S připočtením soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení, nákladů na zaplacení zálohy na náklady znaleckého dokazování a na úhradu nákladů autorizovaného inspektora, jde celkem o náklady řízení úspěšné žalobkyni v řízení před soudem prvního stupně ve výši 90 176,72 Kč.

40. Z této částky pak 85,80 % představuje částku 77 371,63 Kč, jak správně soud prvního stupně stanovil ve svém rozhodnutí.

41. K zaplacení těchto nákladů řízení převážně úspěšné žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně soud prvního stupně zcela správně stanovil žalované zákonnou lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku. Tyto náklady řízení žalobkyně hradí žalovaná k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 3 o. s. ř.).

42. Odvolací soud pak dále podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i v závislých výrocích IV. a V., o nákladech řízení státu, pokud soud prvního stupně s použitím § 148 o. s. ř. rozhodl o povinnosti jak žalobkyně, tak žalované nahradit [země] – [název soudu] - ve lhůtě tří dnů od právní moci samostatného usnesení náklady, jež budou vyčísleny v samostatném usnesení, a to žalobkyně v rozsahu 7,10 % a žalovaná v rozsahu 92,90 %.

43. Tato odpovědnost za náklady řízení státu jak žalobkyně, tak žalované odpovídá výsledku řízení, přičemž ani na straně žalobkyně, ani na straně žalované nejsou dány podmínky pro jejich osvobození od soudních poplatků § 138 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že k okamžiku vydání rozhodnutí soudu prvního stupně soud prvního stupně neznal celkovou výši nákladů řízení státu, ustanovil správně ve svém rozhodnutí poměr každé z účastnic k náhradě těchto nákladů řízení státu, včetně lhůty k zaplacení; konečná výše je stanovena soudem prvního stupně samostatným usnesením (ve vztahu k tomuto usnesení soudu prvního stupně odvolání žádnou z účastnic podáno nebylo).

44. Jde-li pak konečně o náklady odvolacího řízení mezi účastnicemi, tak z věcného potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že v odvolacím řízení byla žalobkyně s bráněním svého práva plně úspěšná, i v odvolacím řízení byla zastoupena advokátem, který účelně vykonal dva úkony právní služby, přičemž je plátcem DPH.

45. Se stejnou úvahou o možnosti podpůrné aplikace vyhlášky č. 177/1996 Sb. k rozhodování o výši nákladů právního zastoupení advokátem plně úspěšné žalobkyně v odvolacím řízení představuje odměna advokáta v odvolacím řízení této úspěšné žalobkyně celkem částku 8 920 Kč (2× 4 460 Kč, kdy je uvažováno s punktem pro odvolací řízení 83 078,93 Kč - účast u jednoho jednání odvolacího soudu s projednáním věci, písemné vyjádření k odvolání). S připočtením paušální výše hotových výdajů advokáta ve výši celkem 600 Kč a 21 % DPH jde celkem na účelných nákladech právního zastoupení advokátem plně úspěšné žalobkyně v odvolacím řízení o částku 11 519 Kč.

46. K zaplacení těchto nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud žalované ve prospěch žalobkyně zákonnou lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž i tyto náklady odvolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce.

47. Odvolací soud tak o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, jde-li o náklady odvolacího řízení, rozhodl tak, jak je výše ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.

48. Při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů pak odvolací soud neshledal existenci žádného výjimečného konkrétního důvodu, který by měl vést soud, byť i jen částečně, k využití moderačního oprávnění soudu při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu účastnic, založeného ustanovením § 150 o. s. ř.; ostatně žádné konkrétní skutečnosti k možnosti uplatnění tohoto moderačního oprávnění soudu nebyly žalovanou v řízení tvrzeny.