o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 24. září 2021 č. j. 10 C 314/2018-193, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 11. listopadu 2021 č. j. 10 C 314/2018-209

1. Shora citovaným rozsudkem Okresní soud v Berouně (ve znění opravného usnesení téhož soudu) zamítl žalobu žalobce (správce pozůstalosti po původní žalobkyni [jméno] [příjmení]), že do dědictví po [jméno] [příjmení] patří spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa], pozemku parc. [číslo] jeho součástí je stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního parc. [číslo] to vše v [katastrální uzemí], respektive že [jméno] [příjmení] byla ke dni své smrti vlastníkem tohoto spoluvlastnického podílu. Současně bylo rozhodnuto o tom, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 24 684 Kč.

2. Své rozhodnutí soud prvého stupně odůvodnil tím, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť vzhledem k charakteru práva a nutnými zápisům do katastru nemovitostí, kdy stav zápisu neodpovídá žalobním tvrzením, je dán naléhavý právní zájem na žalovaném určení, což bude významné i pro dědické řízení. Bez případného určení uplatněného žalobou by právní postavení žalobce bylo nejistá. Dále soud uzavřel, že pro právní posouzení je především s ohledem na sporné skutečnosti rozhodné posouzení odvolání daru, který byl nabyt darovací smlouvou z roku 2003, tedy darováním za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Dospěl k závěru, že pro odvolání daru je rozhodná dřívější právní úprava zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.). Soud prvého stupně k námitce promlčení ze strany žalovaného uvedl, že k jednání zakládajícímu důvod uplatnění vrácení daru mělo dojít po 25. červnu 2016 (po smrti [jméno] [příjmení], matky původní žalobkyně), přitom odvolání daru bylo učiněno přípisem z 10. dubna 2018, na které reagoval žalovaný dne 18. dubna 2018, takže za této situace uplatněné právo zjevně není promlčeno. Jde-li o darovací smlouvu soud prvého stupně dovodil, že byla platně uzavřena se všemi náležitostmi dle § 628 obč. zák. (a to 2 roky před případným postiženími dárkyně cévní příhodou). Jde-li o odvolání daru, pak soud prvého stupně shledal, že dárkyně již zřejmě trpěla v té době duševní poruchou, pro kterou by zřejmě nebyla schopna dar odvolat, avšak především soud prvého stupně na základě výsledku dokazování dospěl k závěru, že pro odvolání daru nebyly dány zákonné podmínky. V této souvislosti soud prvého stupně poukázal na to, že žalovaný se výslovně nezavázal pečovat o dárkyni (původní žalobkyni [jméno] [příjmení]), v její prospěch nebylo zřízeno věcné břemeno. Před svou smrtí byla [jméno] [příjmení] zásadně schopna se o sebe postarat, její domácnost byla zásadně v pořádku (což soud dovodil zvláště ze svědectví sociálních pracovnic navštěvujících domácnost). Dále uzavřel, že svědci neprokázali, že by žalovaný dárkyni hrubě nadával, vyhrožoval jí vystěhováním z domu, psychicky ji a její dceru týral, ubližoval jí. Jde-li o záležitost opravy plynového kotle, dovodil, že kotel se porouchal v září 2017, analogickou aplikací ustanovení o nájmu si měla uživatelka opravu zajistit sama, neboť by se jednalo o běžnou údržbu. Jde-li o dědické řízení po matce žalovaného (a původní žalobkyni) dovodil, že dědické řízení sice není aktuálně skončeno, avšak původní dohodou nezískal žalovaný více, než by činil jeho zákonný dědický podíl. Soud prvého stupně dále uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalobce hrubě urážel původní žalobkyni a říkal její dceři, že nemají v domě co dělat, neboť dle souvisejícího spisu se žalovaný žalobou domáhal jen vyklizení současného žalobce a jeho početné rodiny v situaci, kdy za užívání domu nic neplatil, a kdy ho nechtěli pustit do domu. Jde-li o namítané odcizení věcí původní žalobkyně, soud prvého stupně uzavřel, že bylo prokázáno, že žalobce z domu odvezl skříně, ohledně nichž uváděl, že jsou jeho. Nelze jednoznačně uzavřít, že šlo o skříně ve vlastnictví původní žalobkyně (mohly patřit i [jméno] [příjmení]). Současně však soud prvého stupně uzavřel, že poměřeno situací existující v té době, že rodinní příslušníci původní žalobkyně bydleli v domě žalobce, za bydlení a energie nic nehradili, pak takové jednání by nebylo možné považovat za hrubé porušení dobrých mravů. Proto soud prvého stupně uzavřel, že nedošlo ke splnění podmínky podle § 630 obč. zák. a výzva k vrácení daru nemohla vyvolat předpokládané účinky. Z těchto důvodů byla tedy žaloba zamítnuta.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm zopakoval svá tvrzení ze žaloby o důvodech vrácení daru, především to, že při uzavírání darovací smlouvy zde existovala dohoda o tom, že se žalovaný postará o [jméno] [příjmení] a její dceru. Dále zopakoval, že po smrti matky žalovaného se jeho chování k dárkyni razantně změnilo, dárkyně si musela zajišťovat pečovatelky, aby ji vozili k lékaři a vypomáhali, žalovaný neopravil plynový kotel v roce 2017 s tím, že ho to nezajímá, žalovaný vyvíjel na dárkyni nátlak v dědickém řízení po matce s cílem zajistit si majetek větší hodnoty než podle poslední vůle matky, po návratu žalobce z [příjmení] [jméno] žalovaný jeho, jeho matku a její rodinu urážel s tím, že žalobce s rodinou v domě nemá co dělat (přitom žalobce pečoval o matku a sestru), přitom v této situaci žalovaný podal proti žalobci žalobu o vyklizení. Dále zopakoval, že žalovaný dne 4. ledna 2018 neoprávněně odvezl dvě skříně, rudl a svěrák. Má za to, že provedeným dokazováním byly tyto skutečnosti prokázány.

4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že tvrzení žalobce v řízení nebyla prokázána, jsou vymyšlená a nepodložená a žalobce jen chce, aby soud bez dalšího uvěřil jeho tvrzení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Především je nutno konstatovat, že soud prvého stupně v řízení provedl potřebné dokazování, důkazy správně zhodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě uzavřel správně o skutkovém stavu věci. Rozhodnutí soudu prvého stupně, v němž soud popisuje zjištěný skutkový stav na základě výsledků dokazování je v rozhodnutí soudu prvého stupně uvedeno zcela výstižně, proto odvolací soud na tyto skutkové závěry soudu prvého stupně v plném rozsahu odkazuje, neboť by ve své podstatě zásadně jen opakoval soudem prvého stupně správně zjištěné skutečnosti.

7. Vzhledem k výstižnému hodnocení skutkového stavu soudem prvého stupně lze tedy ke skutkovému stavu jen stručně shrnout, že v řízení bylo prokázáno, že mezi žalovaným a původní žalobkyní [jméno] [příjmení] byla dne [datum] uzavřena darovací smlouva, jíž se současně účastnila také matka obou těchto účastníků darovací smlouvy [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vystupovaly jako dárkyně, které žalovanému jako obdarovanému darovaly každá svůj spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny na nemovitostech (ve vztahu, k nimž je vedeno toto sporné řízení). Touto smlouvou žalovaný současně zřídil věcné břemeno doživotního bezplatného bydlení a užívání celého předmětu smlouvy ve prospěch matky žalovaného [jméno] [příjmení]. Ve prospěch původní žalobkyně či jiné osoby žádné věcné břemeno zřízeno nebylo. V darovací smlouvě nebyl obsažen ani žádný jiný závazek obdarovaného ve vztahu k dárkyni [jméno] [příjmení] [jméno] tedy žalobce své tvrzení o uzavření dohody mezi dárkyní [jméno] [příjmení] a obdarovaným [jméno] [příjmení] o vzájemné dohodě mezi nimi o tom, že se žalovaný po smrti [jméno] [příjmení] o [jméno] [příjmení] a její nemocnou dceru postará a zajistí dostatečnou péči o ni, právě s uzavřením darovací smlouvy, pak text této smlouvy zásadně takové tvrzení vyvrací, přitom sám žalobce neuvedl žádné jiné konkrétní okolnosti, z niž by bylo možné dovodit, že mezi účastníky darovací smlouvy v souvislosti s jejím uzavřením k takové dohodě s tímto konkrétním obsahem skutečně došlo.

8. Správné jsou také skutkové závěry soudu prvého stupně, které soud dovodil ve vztahu ke zdravotnímu stavu původní žalobkyně [jméno] [příjmení] a k její schopnosti postarat se o sebe a o svou domácnost. V souladu se zjištěními soudu prvého stupně lze proto stručně konstatovat, že [jméno] [příjmení] trpěla zdravotními obtížemi, je však zřejmé, že za života své matky, a zejména pak po její smrti (vzhledem k tomu, že důvod pro vrácení daru je spojován až s událostmi po smrti matky dárkyně) byla schopna zajistit péči o sebe i o svou domácnost, a to případně i za pomoci poskytování sociální služby. Jak vyplývá právě z výsledků dokazování prostřednictvím sociálních pracovnic, které docházely k [jméno] [příjmení] až do roku 2017, domácnost [jméno] [příjmení] byla udržována v přiměřeném pořádku, v souvislosti s tím [jméno] [příjmení] nepotřebovala přímou výpomoc (poté, co se zotavila z obtíží způsobených zlomeninou ruky), problémy s mobilitou řešila obstaráním si sociální služby (především pro dovoz k lékaři). Jak vyplývá i z ostatního provedeného dokazování, žalovaný nebyl dárkyní výslovně žádán o pomoc a nebyl dárkyní v této souvislosti nějak výslovně opakovaně kontaktován (tedy nemohlo být prokázáno ani to, že by pomoc dárkyni odmítl poskytnout). Jak vyplývá z provedeného dokazování, v době darování dárkyně [jméno] [příjmení] v nemovitosti neměla své bydliště, podle tvrzení žalovaného, které v řízení nebylo zpochybněno, se do domu nastěhovala s jeho souhlasem teprve později ve své obtížné situaci po rozvodu manželství, přitom žalovaný její bydlení v nemovitosti a její užívání nemovitosti poté nadále strpěl. Vzhledem k obsahu výpovědí manželky žalobce a bývalého manžela [jméno] [příjmení], které popisují vzájemný vztah [jméno] [příjmení] a žalovaného [jméno] [příjmení] a popisují chování [jméno] [příjmení] v době návštěv v nemovitosti žalovaného, v níž žila původní žalobkyně (jde-li o svědectví manželky žalobce), je také možno uzavřít, že nedošlo k situaci, v níž by žalovaný přímo po dárkyni vyžadoval opuštění jeho domu. Provedeným dokazováním, a to zejména výslechem manželky žalobce, pak má také odvolací soud zásadně za vyvrácené, že by došlo k situaci, v níž by žalovaný dárkyni či její rodinu hrubě urážel (to je v přímém rozporu s popisovaným obsahem chování žalovaného svědkyní [jméno] [příjmení]). Podal-li žalovaný proti žalobci a členům jeho domácnosti žalobu o vyklizení domu, pak je zřejmé, že tato žaloba je odůvodněna tím, že žalobce se s rodinou do jeho domu nastěhoval bez jeho souhlasu, aniž by měl uzavřenou se žalovaným smlouvu a platil žalovanému za užívání domu a za spotřebování energií, a to za situace, že žalobce odmítal pustit žalovaného do domu a podal na něj trestní oznámení z důvodu odvozu skříní z domu.

9. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovaný si skutečně skříně, v nichž se dříve nacházely kompoty, ze sklepa domu odvezl, stejně tak několik dalších věcí. Je však zřejmé, že žalovaný tak činil s přesvědčením, že jde o věci, které jsou jeho vlastnictvím z důvodu dědictví po babičce, případně pocházejí od jiných osob, od nichž je obdržel, a z kontextu dané situace, tak jak je popisována zejména svědkyní [jméno] [příjmení], nevyplývá, že by záležitost v dané situaci byla řešena tak, že by si žalovaný musel být vědom, že k věcem oprávněně uplatňuje vlastnické právo jiná osoba.

10. Soud prvého stupně zjistil také správné skutečnosti o zjištěném stavu duševního zdraví původní žalobkyně [jméno] [příjmení] (dárkyně). Současně však nutno konstatovat, že i z rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 12. června 2019 č. j. 24 Nc 1559/2018-55 vyplývá, že přítomnost duševní poruchy [jméno] [příjmení], respektive hloubka její duševní poruchy, nemusela být v kontaktu s ní pro laika zjevně rozpoznatelná, neboť i soud při výslechu posuzované konstatoval, že posuzovaná na otázky týkající se záležitostí běžného života reaguje adekvátně, také znalec konstatoval, že posuzovaná má schopnost adekvátně reagovat na otázky týkající se záležitostí běžného života, z hlediska odborného však uzavřel, že z nich nelze učinit závěry pro posouzení schopnosti posuzované k právním jednáním. Tyto zjištěné skutečnosti pak mohou být významné i pro hodnocení případného postupu žalovaného v průběhu pozůstalostního řízení po matce žalovaného a dárkyně [jméno] [příjmení]. Z obsahu dědického rozhodnutí (následně zrušeného v řízení o zmatečnost) je totiž zřejmé, že [jméno] [příjmení] v řízení vystupovala samostatně, nebyla zastoupena, tedy zjevně ani ve vztahu k notáři se nechovala a nevystupovala takovým způsobem, aby bylo možné rozpoznat, že v době řízení trpí závažnou duševní poruchou, pro kterou by nebyla schopna právních jednání. Byla-li v průběhu původního pozůstalostního řízení uzavřena dohoda o rozdělení pozůstalosti, pak je zřejmé, že v řízení před soudním komisařem musela [jméno] [příjmení] takovou vůli jednoznačně projevit, aniž by vzbuzovala pochybnosti o její schopnosti takové právní jednání činit. Ostatně také z komunikace původní žalobkyně nynějšímu žalobci prostřednictvím aplikace Skype ze dne 16. března 2018 je zřejmé, že si [jméno] [příjmení] byla vědoma uzavřené dohody o rozdělení pozůstalosti i jejího obsahu, aniž by také obsah této zprávy vzbuzoval pochybnosti o tom, zda je schopna takové právní jednání samostatně činit.

11. Jde-li o záležitost opravy kotle, pak z provedeného dokazování (výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a předložená emailová dokumentace žalobcem) je zřejmé, že žalovaný v této souvislosti nebyl nijak kontaktován, což vyvrací tvrzení žalobce o tom, že by opravu kotle bez dalšího odmítl provést.

12. Jak již bylo výše uvedeno, odvolací soud se zásadně ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvého stupně, výše uvedené závěry odvolací soud spíše připojuje na doplnění k závěrům soudu prvého stupně, v ostatním lze na rozhodnutí soudu prvého stupně plně odkázat.

13. Odvolací soud má za to, že soud prvého stupně svá skutková zjištění také zcela správně právně posoudil. Především je nutno konstatovat, že soud prvého stupně zcela správně uzavřel o platnosti původní darovací smlouvy na základě ustanovení § 628 obč. zák. Soud prvého stupně také zcela správně dospěl k závěru, že, jde-li o vrácení daru, pak je nutno i za účinnosti současné právní úpravy postupovat podle občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb., a to konkrétně podle § 630 obč. zák. Tento závěr soudu prvého stupně je zcela v souladu s aktuální judikaturou soudu, která se výkladem této otázky zabývala.

14. Soud prvého stupně poté správně právně uzavřel o záležitosti eventuálního promlčení, dospěl také ke správným závěrům, jde-li o posouzení naléhavého právního zájmu na žalovaném určení. V těchto částech lze na rozhodnutí soudu prvého stupně plně odkázat (ostatně v těchto částech rozhodnutí soudu prvého stupně není ani zpochybněno). Soud prvého stupně se pak také správně zabýval tím, zda na základě právního úkonu„ odvolání daru“ ze dne 10. dubna 2018, který se dostal do právní dispozice žalovaného, mohlo (s ohledem na obsah tohoto jednání) dojít k oprávněnému uplatnění vrácení daru podle § 630 občanského zákoníku. Bez ohledu na to, zda dárkyně s ohledem na svou duševní poruchou byla tohoto právního úkonu schopná se odvolací soud zcela ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně v tom, že podmínky ustanovení § 630 obč. zák. pro vrácení daru splněny nebyly. I v těchto závěrech je možné na zcela správné právní posouzení věci soudem prvého stupně zásadně odkázat.

15. Jak už bylo výše uvedeno, soud prvého stupně správně aplikoval ustanovení § 630 obč. zák., podle něhož se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Toto ustanovení soud prvého stupně také zcela správně právně vyložil, a to v souladu s konstantní judikaturou, takže v souladu s rozhodnutím soudu prvého stupně lze zásadně zopakovat judikaturně opakovaně dovozené závěry (na nichž soud prvého stupně v rozhodnutí také odkazuje), že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Soud proto hodnotí nejen to, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závadnosti, to je, zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, ale i se zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, a podobně, a vždy zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu (srovnej například také rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4946/2016).

16. Jak správně uzavřel soud prvého stupně, a vyplývá z výše uvedeného, žalovaný se v souvislosti s uzavřením darovací smlouvy výslovně nezavázal postarat se o původní žalobkyni a její nemocnou dceru. Nelze tedy dospět k závěru, že by byl porušen takový závazek. Současně je však nutno uvést, že neexistence takového závazku však bez dalšího neznamená, že by nemusel obdarovaný dárkyni přiměřeným způsobem poskytnout potřebnou pomoc, pokud by jí skutečně bylo třeba, a to v souladu s obecně uznávanými pravidly morálního chování ve vzájemných vztazích. V této souvislosti je však nutno konstatovat, že žalovaný poskytoval pomoc původní žalobkyni (dárkyni) již tím, že jí umožňoval, aby v nemovitosti v jeho vlastnictví i s dcerou bydlela. Bylo-li pak prokázáno, že i po smrti matky [jméno] [příjmení] tato zásadně byla schopna obstarat si své potřeby (a to i obstaráním sociální služby), žalovaný nebyl o poskytnutí pomoci výslovně žádán (a poskytnout potřebnou pomoc mohla dárkyni také vlastní rodina), pak v souladu se závěry soudu prvého stupně lze uzavřít, že není naplněn uplatněný důvod pro vrácení daru spočívající v tom, že by žalovaný hrubě porušoval dobré mravy tím, že by dárkyni neposkytoval potřebnou pomoc. Ostatně to platí i pro případnou opravu kotle v roce 2017, když je zřejmé, že žalovaný se o potřebě opravy tohoto kotle zásadně nedozvěděl, přitom lze souhlasit i se závěry soudu prvého stupně o tom, že případná běžná oprava kotle by byla tím, co by si uživatelka nemovitosti měla obstarat i na své vlastní náklady, v případném neprovedení této opravy tedy rovněž nelze spatřovat hrubé porušení dobrých mravů obdarovaného. K hrubému porušení dobrých mravů nemohlo dojít ani tvrzeným hrubým nadáváním dárkyni a její rodině při návštěvách žalovaného v domě, když provedenými důkazy bylo vyvráceno, že by k takovému jednání došlo. Jen v samotné okolnosti, že žalovaný podal proti synu dárkyně žalobu na vyklizení domu v situaci, že žalovaný obýval dům bez jeho vědomí a souhlasu a za užívání domu nic neplatil, pak nelze bez dalšího rovněž spatřovat hrubé porušení dobrých mravu dle ustanovení § 630 obč. zák., jak rovněž správně dovodil soud prvého stupně. Jde-li pak o chování žalovaného v průběhu pozůstalostního řízení po matce žalovaného a dárkyni, pak jen ze samotné skutečnosti uzavřené dohody o rozdělení pozůstalosti, z níž by (bylo-li by to prokázáno) nabyla dárkyně menší hodnotu, než by jí náležela ze závěti, nelze dovodit, že se žalovaný ve vztahu k dárkyni choval v rozporu s dobrými mravy. Jen z okolnosti uzavření takové dohody také nelze dovodit, že by žalovaný na dárkyni v rozporu s dobrými mravy vyvíjel nějaký nátlak k uzavření takové dohody (jak bez dalšího dovozoval žalobce). Hrubé porušení dobrých mravů na straně žalovaného nelze spatřovat ani v tom, že takovou dohodu uzavřel v době, kdy dárkyně měla trpět duševní poruchou, která by ji z takového jednání vylučovala, nebyla-li tato skutečnost žalovanému jednoznačně známa. Jak vyplývá z uvedeného, tato duševní porucha, respektive její hloubka, nemusela být pro laika jednoznačně seznatelná vzhledem k vnějším projevům [jméno] [příjmení], které ostatně nevzbudily pochybnost o schopnosti činit právní jednání ani u notáře v průběhu pozůstalostního řízení.

17. V souladu se závěry soudu prvého stupně má odvolací soud za to, že hrubé porušení dobrých mravů nelze spatřovat ani v jednání žalobce, kterým ze své vlastní nemovitosti odvezl skříně, případně jiné věci, jestliže byl přesvědčen o ve svém vlastnictví těchto věcí a nebyly zde žádné okolnosti, které by jeho případné přesvědčení objektivně vyvracely. Navíc ani v této souvislosti nelze na základě výslechu [jméno] [příjmení] uzavřít, že by se žalovaný choval nějak zvlášť urážlivě a v rozporu s dobrými mravy při řešení této situace.

18. Na základě výše uvedeného lze tedy právně jednoznačně uzavřít, že zjištěný skutkový stav nevede k závěru, že by se žalovaný ve vztahu k dárkyni nebo členům její rodiny choval tak, že by tím hrubě porušil dobré mravy ve smyslu ustanovení § 630 obč. zák., tedy že by byly dány podmínky pro možnost domáhat se vrácení daru. Skutkový stav zjištěný soudem prvého stupně přitom zásadně nemůže být vyvrácen žalobcem dalšími uplatněnými důkazy, proto i odvolací soud považoval za nadbytečné provádět další dokazování (a to i v odvolacím řízení důkazy, které měly prokázat skutečnosti, z nichž soud při svém rozhodování již ve své podstatě vycházel).

19. Nejsou-li dány zákonné podmínky pro vrácení daru, pak právní jednání, směřující k vrácení daru nevyvolalo právní účinky vrácení daru ve smyslu § 630 obč. zák. Proto je nutné považovat žalovaného nadále za vlastníka sporných nemovitostí a žaloba na určení vycházející ze situace platného uplatnění vrácení daru byla proto správně zamítnuta. Správné rozhodnutí soudu prvého stupně bylo proto potvrzeno ve věci samé podle § 219 o. s. ř.

20. Podle § 219 bylo jako správné potvrzeno také rozhodnutí soudu prvého stupně o náhradě nákladů řízení. Toto své rozhodnutí soud prvého stupně zcela správně právně odůvodnil a zcela správně ve svém rozhodnutí vyčíslil vzniklé náklady řízení.

21. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud. Také v odvolacím řízení má procesně úspěšný žalovaný právo na plnou náhradu nákladů řízení, které představují náklady právního zastoupení v souvislosti s poskytnutím dvou úkonů právní služby v hodnotě 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Spolu s připočtením hotových výdajů v podobě paušálních náhrad podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky a s připočtením dani z přidané hodnoty, pak činí náhrada nákladů řízení 8 228 Kč. Z tohoto důvodu uložil soud žalobci, aby žalovanému tyto náklady řízení k rukám jeho právního zástupce uhradil.