o odvoláních žalobců a žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 25. listopadu 2020, č. j. 4 C 67/2017-566, ve znění opravného usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 16. března 2021, č. j. 4 C 67/2017-591, ve spojení se samostatným usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 2. září 2021, č. j. 4 C 67/2017-620,

1. Shora označeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, soud prvního stupně zamítl (výroky I. a II.) žalobu žalobců, v níž se domáhají uložení povinnosti žalované vyklidit a vyklizený předat žalobcům pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec], zapsaný na [list vlastnictví] v [anonymizováno] u [anonymizováno] pro [územní celek], [anonymizováno] [okres], do tří dnů od právní moci rozsudku, a uložení povinnosti žalované odstranit na vlastní náklady stavbu bez čp./č.ev., postavenou na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], zapsaného na [list vlastnictví] v [anonymizováno] u [anonymizováno] pro [územní celek], [anonymizováno] [okres], do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. tohoto rozsudku, ve znění opravného usnesení soud prvního stupně, bylo dále rozhodnuto soudem prvního stupně o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výroky IV. a V. tohoto rozsudku, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně, a ve spojení se samostatným usnesením, rozhodl soud prvního stupně o tom, že žalobci jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha - východ - náklady řízení státu ve výši 26 017,02 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci samostatného usnesení a, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha - východ – náklady řízení státu ve výši 26 017,02 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

2. V důvodech těchto svých rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že, s ohledem na výsledky provedeného dokazování, zejména, jde-li o závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který je před soudem přesvědčivě obhájil, a zjevnou hrubou nepřesnost katastrální mapy v dotčené oblasti k. ú. [obec], přesahující přípustnou odchylku, se přiklání k závěru, že pozemek, označený v KN [parcelní číslo] o výměře [anonymizována dvě slova] v k. ú. [obec] reálně neexistuje, neboť se jedná o součást pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], jenž je ve vlastnictví žalované. Za této situace nelze vyhovět žalobě žalobců ani v jednom bodě jimi vznesených požadavků. Jde-li o náklady řízení mezi účastníky, tak, byť žalovaná byla v daném sporném řízení plně úspěšná, s poukazem na § 150 občanského soudního řádu je namístě jí právo na náhradu nákladů řízení odepřít, protože by nebylo spravedlivé požadovat po žalobcích, aby žalované hradili náklady řízení za té situace, kdy v tomto sporu jen hájili svůj domnělý nárok, vyplývající pro ně ze stávajícího stavu zápisu v KN. Konečně, jde-li o náklady řízení státu, tak uvedl, že v té situaci, kdy jím byl aplikován § 150 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, je namístě o nákladech řízení státu rozhodnout tak, že strana žalující i strana žalovaná se budou každá v rozsahu ½ podílet na státu vzniklých nákladech tohoto řízení, konkrétně každá strana částkou ve výši 26 017,02 Kč, kdy celková výše nákladů řízení státu, hrazených z rozpočtových prostředků státu, představuje částku 52 034,04 Kč.

3. Včasná odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně, a ve spojení se samostatným usnesením soudu prvního stupně, podali žalobci (tito napadli svým odvoláním věcné výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení soud prvního stupně) a žalovaná (tato napadla rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně, ve spojení se samostatným usnesením soudu prvního stupně, ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu).

4. Žalobci v důvodech svého odvolání vytýkají rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávné skutkové i právní závěry, přičemž se odkazují na podle jejich přesvědčení správné závěry geometrického plánu z [datum], vyhotoveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [číslo] [rok], který z jejich pohledu nebyl znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] přesvědčivě zpochybněn a vyvrácen. Tento geometrický plán přijal i katastrální úřad a obstál i v souvisejících sporech účastníků před soudy. Z jejich pohledu je tak nesprávný skutkový i právní závěr soudu prvního stupně o tom, že projednávaný pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec], ač je ve stávajícím stavu KN zapsán, reálně neexistuje. Znalecký posudek, který byl v řízení zpracován, je ve svých závěrech podle jejich názoru nepřesvědčivý, jde-li o to, jak jím byla zaměřena situace vlastnické hranice sousedních pozemků ve vlastnictví žalobců a žalované, popř. třetích osob, jichž se tento spor týká. Podle jejich přesvědčení to byl právě geometr [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který správně zaměřil skutečnou situaci vlastnické hranice sousedních projednávaných pozemků účastníků, popř. třetích osob, kterou posunul nikoliv až tzv. na roh pozemku parc. č. st. [číslo], na němž stojí budova [adresa], který je ve vlastnictví třetí osoby ([jméno] [obec]), oproti tomu, jak to činí znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Z jejich pohledu se znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] nezaměřil na zadané mu soudem otázky, nad jejich rámec se zabýval právním rozborem věci a dával soudu svá doporučení o tom, jaké má činit závěry. To však znalci nepřísluší. Z jejich pohledu není vůbec jasné to, z čeho znalec dovodil zcela zásadní změnu vlastnické hranice. Opírá-li se tento znalec o tzv.„ klidnou držbu“, pak o nic takového se v daném případě nejednalo, s ohledem na dlouhodobé spory žalované a i její právní předchůdkyně s nimi a i jejich právním předchůdcem, ohledně řešení této vlastnické hranice (jejího skutečného průběhu). Znalec se také dopustil ve svých písemných závěrech v posudku tzv. zaměnění hodnot„ výměra parcel evidovaná“ a„ míra pozemků v hranicích užívání“. To považují z jeho strany za nikoliv administrativní pochybení. Z jejich pohledu se jedná o zásadní chybu posudku, svědčící o nekvalitě znaleckého posudku a o jeho nedůvěryhodnosti. Jsou tak přesvědčeni o tom, že znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] postupoval tendenčně při stanovení vlastnické hranice sousedních pozemků v k. ú. [obec], vycházel jen z tvrzení žalované. Žalovaná, ani její právní předchůdce, se pak v minulosti nikdy aktivně svého tvrzeného vlastnického práva nedomáhali podáním určovací žaloby k soudu, neusilovali tedy o určení vlastnické hranice jinak, než tak, jak to vyplývá z KN. Domáhají se tak toho, aby při skutkových a právních závěrech soudu nebylo v této věci z tohoto znaleckého posudku vůbec vycházeno případně, aby byl zpracován soudem revizní znalecký posudek. Pro případ neúspěchu v tomto sporu se vyjádřili i k tomu, že mají za to, že jsou v této věci splněny zákonné podmínky pro uplatnění moderačního oprávnění soudu při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky, kdy poukazují na to, že při podání své žaloby vycházeli ze stavu zápisu v KN a z obsahu svého nabývajícího titulu.

5. Žalovaná v důvodech svého odvolání namítla, že soud prvního stupně řádně nezdůvodnil to, jaké konkrétní skutečnosti jej vedly k uplatnění principu dobrých mravů, tedy moderačního § 150 o. s. ř.“, při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Z jejího pohledu k takovému postupu v této věci dán důvod není, nejsou zde žádné konkrétní mimořádné skutečnosti, které by měly způsobit, že jí v případě úspěchu v tomto sporu bude odepřeno právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila, jde-li o právní zastoupení advokátem, jež navíc ani neměla po celou dobu řízení. Navrhla tak rozhodnutí soudu prvního stupně, ve spojení s opravným usnesením soudu prvního stupně, změnit v nákladových výrocích tak, že bude uložena povinnost žalobcům zaplatit jí společně a nerozdílně náklady řízení před soudem prvního stupně. Dále namítá ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně i k samostatnému usnesení, že je nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky, kdy podle § 148 „o. s. ř.“ má stát podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů, které hradil, proti účastníkům. Tedy z tohoto pohledu není vůbec významné to, zda bylo či nebylo uplatněno moderační oprávnění soudu při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Výsledek řízení, daný rozhodnutím soudu prvního stupně, je pak jasný v tom, že měla plný úspěch ve sporu. Proto by měli být povinni zaplatit náklady řízení státu zcela jen sami žalobci a neměla by tak být jí ukládána soudem žádná platební povinnost z tohoto titulu. Navrhla tedy rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně, a ve spojení se samostatným usnesením soudu prvního stupně, změnit ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu.

6. Jde-li o věcné zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně (výroky I. a II. rozsudku, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně), tak žalovaná ve svém vyjádřen k odvolání žalobců uvedla, že považuje skutkové i právní závěry soudu prvního stupně za správné, ztotožňuje se s nimi, neshledává žádný důvod pro doplnění dokazování, jde-li o navrhovaný revizní znalecký posudek. Znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl zpracován znalcem z příslušného oboru, přičemž tento znalec podal jasné a přesvědčivé závěry, které při svém osobním slyšení opakovaně obhájil. Navrhla tak odvolání žalobců zamítnout, resp. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II., jako věcně správný, potvrdit.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání jsou podána včas, oprávněnými osobami, napadají rozhodnutí soudu prvního stupně, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláními účastníků napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení a ve spojení se samostatným usnesením soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1,5 „o. s. ř.“, a neshledal odvolání žalobců opodstatněným, naopak odvolání žalované shledal opodstatněným.

8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm a), b), odst. 3„ o. s. ř“, či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i s úřední povinnosti.

9. Z pohledu odvolacího soudu je odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně po skutkové i právní stránce koncipováno takovým způsobem, že je z něj pro účastníky i odvolací soud zcela zřejmé to, jaké skutkové závěry na podkladě jakých důkazů soud prvního stupně přijal a jak tyto právně zhodnotil. Z pohledu odvolacího soudu tak toto přezkoumávané rozhodnutí soudu prvního stupně umožnilo účastníkům to, aby realizovali svá procesní práva, mj. i právo podat si odvolání, čehož plně, jak žalobci, tak i žalovaná, využili. Nejedná se tak svým obsahem o rozhodnutí soudu prvního stupně, které by nebylo přezkoumatelné.

10. Podle § 1040 z. č. 89/2012 Sb., dále jen„ OZ“, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci.

11. V projednávané sporné věci účastníků jde svou podstatou z hlediska rozhodných tvrzení žalobců o otázku možného poskytnutí ochrany vlastnickému (spoluvlastnickému) právu žalobců proti žalované, kdy předmětem po soudu žalobci žádané ochrany vlastnického práva je nemovitost.

12. K této otázce soudní judikatura poměrně již setrvale judikuje to stanovisko, které zastává i odvolací soud v dané věci, že v tomto případě žádanému poskytnutí ochrany vlastnickému právu k nemovitému majetku neslouží žaloba na vydání nemovitosti, nýbrž výlučně jen žaloba na vyklizení nemovitosti, což žalobci při podání své žaloby plně respektují.

13. Pro úspěšnost žalobci podané žaloby na vyklizení pozemku odstraněním konkrétní stavby a dalších věcí na pozemku se nacházejících žalovanou, projednávané v tomto řízení, je nezbytné to, aby žalobci prokázali, že jsou vlastníky (spoluvlastníky), resp. oprávněným držiteli, věci, v tomto případě konkrétně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec].

14. Z hlediska svých tvrzení žalobci svůj nárok na poskytnutí jim ochrany jejich vlastnickému (spoluvlastnickému) právu k výše uvedenému pozemku proti žalované opírají o nabývací titul, jímž je kupní smlouva, kterou, jako kupující, uzavřeli dne [datum] se [právnická osoba], [anonymizováno], jako prodávajícím, ohledně mj. pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], podle které nabyli vlastnické (spoluvlastnické) právo mj. právě i k tomuto pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], který dříve vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], a to na základě geometrického plánu [číslo] [rok], vyhotoveného geometrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dne [datum], přičemž dále tvrdí, že tento jejich pozemek užívá žalovaná, která je vlastníkem sousedního pozemku parc. [číslo] to tak, že má zde na tomto pozemku postavenu svoji stavbou bez [anonymizována dvě slova]) a také se zde nachází i její movité věci.

15. S ohledem na námitky žalované vůči těmto tvrzením žalobců, svou podstatou směřující k tomu, že fakticky žádný samostatný pozemek par. [číslo] v k. ú. [obec] neexistuje, protože tvoří součást jejího pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], neboť geometr [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v oddělovacím geometrické plánu [číslo] [rok], z [datum], nesprávně stanovil vlastnicku hranici (její reálný průběh v terénu), bylo třeba za účelem rozhodnutí [anonymizováno] v dané sporné věci účastníků zjistit si (tj. vyšetřit, resp. nechat zaměřit) vlastní (skutečný) průběh vlastnické hranice na jedné straně mezi pozemky ve vlastnictví žalované parc. [číslo] parc.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je dům [adresa], v k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres], a na druhé straně mezi pozemky ve spoluvlastnictví žalobců, popř. i třetích osob, a to parc.č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa] (ve spoluvlastnictví žalobců), parc. [číslo] (ve spoluvlastnictví žalobců), parc. [číslo] (ve spoluvlastnictví [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]), parc. č. st. [číslo] (ve spoluvlastnictví žalobců), parc.č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa] (ve vlastnictví [jméno] [příjmení]), vše v k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres].

16. Je-li zjištění vlastního (skutečného) průběhu vlastnické hranice těchto pozemků věcí skutkovou, vyžadující odborných znalostí z oboru geodézie a kartografie, pak i z pohledu odvolacího soudu bylo namístě provést v tomto řízení dokazování znaleckým posudkem soudního znalce z oboru geodézie a kartografie. Z tohoto předpokladu tak soud prvního stupně v řízení zcela správně vyšel, nechal-li v řízení zpracovat z příslušného oboru znalecký posudek soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení].

17. Podle závěru odvolacího soudu soud prvního stupně zcela správně zadal tomuto soudnímu znalci znalecký úkol, a sice zjistit (zaměřit) vlastní (skutečný) průběh vlastnické hranice mezi výše uvedenými pozemky ve vlastnictví žalované a žalobců, popř. dalších třetích vlastníků, v k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres].

18. Podle závěru odvolacího soudu, jde-li o skutkové závěry soudu prvního stupně, jsou na podkladě v řízení provedeného dokazování, jeho zhodnocení, správné a úplné, dokazování soud prvního stupně provedl procesně relevantním způsobem. Tyto své skutkové závěry pak soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí podrobně uvedl, odvolací soud se s nimi plně ztotožňuje a pro stručnost tohoto svého odůvodnění na tyto soudem prvního stupně přijaté skutkové závěry odkazuje a při svém právním posouzení věci z nich bez dalšího vychází.

19. Souhrnně řečeno, i odvolací soud po skutkové stránce této věci tak tedy vyšel z toho předpokladu, že znalecký posudek, zpracovaný soudním znalcem v tomto řízení, byl zpracován v příslušném znaleckém oboru, osobou k tomu oprávněnou, tj. soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], ve vztahu ke zkoumané vlastnická hranici projednávaných pozemků je z hlediska vyslovených odborných závěrů jasný a přesvědčivý, ať již jde o písemné znalecké závěry, či znalecké závěry, vyslovené tímto znalcem při opakovaném slyšení před soudem prvního stupně.

20. I z pohledu odvolacího soudu totiž tento soudní znalec přesvědčivě vysvětlil soudu to, že, aby mohl znalec zjistit skutečnou výměru pozemku parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], tj. pozemků ve vlastnictví žalované, musel nejprve vyšetřit a zaměřit průběh užívání těchto pozemků, což provedl a je to popsáno a zobrazeno znalcem blíže v příloze [číslo] tohoto posudku. Tuto hranici užívání pak znalec přepočetl do souřadnic a označil ji body [číslo]. Výměru pozemků v zjištěné hranici užívání pak vypočetl znalec tak, jak uvedl v příloze [číslo] na str. [anonymizováno] posudku a souhrnně uvedl v tabulce [číslo] na str. [anonymizováno] posudku. Takto znalec zjistil, že rozdíl ve„ výměře pozemků v hranici užívání“ a„ v hranici evidované v KN“ nepřesahuje mezní odchylku (podle odst. [číslo] přílohy, KV [číslo] Sb.). V příloze [číslo] na straně [anonymizováno] až [anonymizováno] posudku je tak soudním znalcem přesvědčivě doloženo to, že obraz reálné situace je v platné mapě KN hrubě zkreslený, jedná se tak o chybu, kterou je třeba opravit. Geometrický plán na oddělení částí pozemku KN parc. č. st. [číslo] a vytyčení části vlastnické hranice parc. č. st. [číslo] z roku [rok] ([číslo] [rok]) je tedy chybný, proto parcela parc. [číslo] vytvořená tímto geometrickým plánem, v reálu neexistuje, výměra této parcely určuje přibližně část plochy, o kterou by se měla zvětšit výměra parcely parc. [číslo] v k.ú. [obec] po provedení opravy GPU pozemku. Tento zápis parcely parc. [číslo] v k.ú. [obec] by měl být z operátu KN odstraněn. Za této situace tento znalec přesvědčivě uzavřel, že uživatelské hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc.č. st. [anonymizováno] oproti pozemkům parc. č. st. [číslo], parc. [číslo] parc.č. st. [číslo], byla přepočtena do souřadnic a označena body [číslo] takto se tak jedná o hranici vlastnickou.

21. Došlo-li znalcem k zaměnění údajů v tabulce [číslo] na str. [anonymizováno] posudku v údajích ohledně výměry parcel evidované a výměry pozemků v hranicích užívání, tak toto i odvolací soud považuje za znalcem jednoznačně při svém slyšení vysvětlené administrativní pochybení, v souvislosti s čímž pro odvolací soud nevznikají žádné pochynosti o správnosti odborných závěrů znalce, jak je ve vém posudku podal, proto nepůsobí tato okolnost důvod pro provedení revize tohoto znaleckého posudku.

22. Ani ta skutečnost, že dosud geometrický plán [číslo] [rok], zpracovaný geodetem [anonymizována dvě slova] obstál před KÚ a i soudem v souvisejících správních sporech, nepůsobí podle závěru odvolacího soudu potřebu provedení revize tohoto znaleckého posudku ve svých závěrech, neboť ani KÚ, ani soud, při ověřování náležitostí tohoto geometrického plánu neporovnával stav skutečného užívání se stavem zapsaným v KN, neposuzoval tedy to, zda hranice užívání mezi pozemky parc. [číslo] parc.č. st. [anonymizováno] oproti pozemkům parc. č. st. [číslo], parc. [číslo] parc.č. st. [číslo], je hranicí vlastnickou, či nikoliv.

23. Ani odvolací soud tak neshledal důvodným provádět v daném sporu dokazování revizním znaleckým posudkem ke znaleckému posudku soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení].

24. Jde-li pak o právní posouzení věci, tak i odvolací soud, s ohledem na ustanovení § 1040„ OZ“, uzavírá, že se žalobci úspěšně nemohou domáhat vůči žalované ochrany svého vlastnického (spoluvlastnického) práva ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], neboť výsledky provedeného dokazování znaleckým posudkem z oboru geodezie a kartografie soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ve vztahu k jejich nabývacímu titulu (kupní smlouvě), ve spojení s geometrickým plánem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vyvrací, že by pozemek, evidovaný dosud v KN parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m², ve skutečnosti v k. ú. [obec] existoval, když bylo zjištěno, že tvoří součást jiného pozemku, a to parc. [číslo] v k. ú. [obec], jenž je ve vlastnictví žalované. Své odborné závěry, jak bylo uvedeno výše, tento soudní znalec přesvědčivě, ať již v písemné, či ústní podobě, obhájil, a to i s přihlédnutím ke zjevné hrubé nepřesnosti katastrální mapy v dotčené oblasti k. ú. [obec]. Za této situace tak žalobci označený pozemek nemůže být předmětem jimi požadovaného poskytnutí soudní ochrany vlastnickému, resp. spoluvlastnickému, právu žalobců.

25. V tomto kontextu tak tedy zamítavé věcné rozhodnutí soudu prvního stupně, jde-li o výroky I. a II. rozsudku, ve znění opravného usnesení, je věcně správné, proto odvolací soud v těchto výrocích rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně, podle § 219 „o. s. ř.“ potvrdil, shodl-li se se soudem prvního stupně v tom závěru, že nebylo v daném řízení zjištěno to, že by zde existoval ze strany žalované neoprávněný zásah do vlastnického, resp. spoluvlastnického, práva žalobců, jde-li o konkrétní jimi označený pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec].

26. Odvolací soud pak dále posuzoval správnost rozhodnutí soudu prvního stupně i v závislých výrocích o nákladech řízení a s přiměřeným využitím § 220 odst. 1 písm. a) „o. s. ř.“ rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně, v těchto nákladových výrocích změnil, ať již jde o rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem, tak i ve vztahu účastníků a státu.

27. Z věcného rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že v dané sporné věci účastníků s bráněním svého práva byla plně úspěšná žalovaná, jíž tak, z pohledu § 142 odst. 1 „o. s. ř.“, svědčí právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s bráněním svého práva proti žalobcům.

28. Z hlediska výsledku řízení jsou to tedy žalobci, kdo jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované účelně jí vzniklé náklady v souvislosti s bráněním svého práva v tomto řízení.

29. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, po posouzení dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně a tvrzení žalobců neshledává existenci žádných mimořádných okolností tohoto případu, hodných zvláštního zřetele, pro které by při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky měl být soudem uplatněn moderační princip (§ 150 „o. s. ř.“), byť i jen částečně.

30. Je sice skutečností, že žalobci při podání své žaloby vycházeli ze stavu zápisu v KN a obsahu svého nabývacího titulu, jakož i oddělovacího geometrického plánu, nicméně již v době podání žaloby od svého předchůdce měli informaci o tom, že předmětný pozemek je užíván žalovanou, že zde existuje spor o vlastnickou hranici, který přetrává ještě z doby jejich právního předchůdce a právní předchůdkyně žalované. Za této situace se tak žalobci bez dalšího při podání své žaloby nemohli spolehnout na správnost geometrického plánu [anonymizována dvě slova], do řízení tak vstupovali s rizikem neúspěchem ve věci, přičemž nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že náklady žalované na jejím právní zastoupení advokátem vznikly v tomto řízení až v jeho průběhu, přičemž jejich výši mohli sami ovlivnit změnou svého procesního stanoviska poté, co byl v řízení vypracován znalecký posudek, čehož nevyužili, a to ani v odvolacím řízení. Žádné další výjimečné okolnosti tohoto případu zjištěny z obsahu spisu soudu prvního stupně nebyly, ostatně nebyly ani žalobci tvrzeny. Odvolací soud tak za této situace, na rozdíl od soudu prvního stupně, je toho názoru, že jsou to žalobci, kdo jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit plně úspěšné žalované účelně jí vynaložené náklady.

31. Souhrnně řečeno, při podání své žaloby si žalobci museli být vědomi toho, že v případě svého neúspěchu s podanou žalobou budou povinni hradit úspěšné protistraně ve sporu účelně vynaložené náklady.

32. Jde-li pak o výši těchto účelných nákladů řízení na straně žalované, tak náklady právního zastoupení advokátem zcela jistě patří mezi účelně z její strany vynaložené náklady na bránění svého práva v tomto sporném řízení účastníku.

33. Za situace, kdy toto řízení bylo zahájeno již v době, kdy Ústavní soud České republiky zrušil pro neústavnost vyhlášku č. 484/2000 Sb., přičemž tento stav přetrvává i do doby rozhodování odvolacího soudu, aniž by došlo k přijetí nové vyhlášky o paušální náhradě nákladů právního zastoupení účastníka řízení advokátem v soudním řízení, vycházel odvolací soud podpůrně v návaznosti na provedené vyúčtování nákladů právního zastoupení úspěšné žalované advokátem v řízení před soudem prvního stupně z vyhlášky č. 177/1996 Sb., jde-li o odměnu advokáta této žalované, kdy předmětem tohoto řízení je sice svou podstatou penězi ocenitelný předmět řízení, ovšem jeho hodnota, s ohledem na dosavadní průběh řízení, není jednoznačně zjistitelná bez potřeby provádění dalšího dokazování, jež by bylo jen pro účely rozhodování o nákladech řízení neúčelné provádět.

34. Odměnu advokáta žalované ve výši 12 000 Kč (8 × 1 500 Kč – § 9 odst. 1, § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/96 Sb.) za řízení před soudem prvního stupně považuje odvolací soud za částku plně odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky tak odvolací soud, vezme-li se v potaz to, že předmět řízení se dotýká nemovitosti, jaká byla složitost dané věci, její rozsah, jaký je význam rozhodnutí soudu pro účastníky řízení.

35. S připočtením hotových výdajů advokáta 2 400 Kč (8 × 300 Kč – § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH z odměny a hotových výdajů jde celkem na nákladech právního zastoupení advokátem úspěšné žalované v řízení před soudem prvního stupně o částku 17 424 Kč. Tuto částku jsou žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované v zákomnnné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

36. Odvolací soud tak tedy rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení soudu prvního stupně, ve výroku III. změnil tak, jak je výše ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

37. S ohledem na výsledek odvolacího řízení svědčí žalované právo na zaplacení vůči neúspěšným žalobcům účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, jež představují náklady jejího právního zastoupení advokátem (§ 151 odst. 1, § 224 odst. 1,2, § 142 odst. 1 „o. s. ř.“).

38. Podle obsahu spisu v průběhu odvolacího řízení plně úspěšné žalované vznikly náklady (účelné) na její právní zastoupení advokátem, který v rámci tohoto odvolacího řízení účelně učinil celkem 3 úkony právní služby (odvolání, vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu). Odměna advokáta žalované, odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, plně úspěšné v odvolacím řízení, tak z pohledu odvolacího soudu představuje částku 4 500 Kč (3× 1 500 Kč).

39. S připočtením hotových výdajů advokáta (900 Kč), cestovních výloh advokáta (475,60 Kč) a 21% DPH jde celkem na nákladech odvolacího řízení úplně úspěšné žalované o částku 7 109,60 Kč.

40. I tyto náklady odvolacího řízení jsou žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

41. Ani v odvolacím řízení odvolací soud nezjistil žádnou konkrétní skutečnost, kterou by případně mohl zvažovat z hlediska uplatnění moderačního oprávnění soudu, založeného v § 150 „o. s. ř.“, při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky v odvolacím řízení.

42. Odvolací soud tak rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi účastníky tak, jak je výše ve výroku IV. tohoto rozsudku uvedeno.

43. Podle § 148 „o. s. ř.“, stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů, řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatku.

44. V projednávané věci z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že na nákladech řízení státu před soudem prvního stupně v souvislosti z rozpočtových prostředků státu vyplaceným znalečným znalci [příjmení] [příjmení] vznikly náklady v celkové výši 52 034 Kč. K jejich zaplacení podle výsledku řízení svědčí platební povinnost plně neúspěšným žalobcům, na jejichž straně odvolací soud neshledal existenci předpokladů pro jejich osvobození od soudních poplatků (§ 138 „o. s. ř.“); ostatně v tomto směru ani žalobci sami ničeho konkrétního netvrdili.

45. Jak správně žalovaná ve svém odvolání nenamítá, ani případná moderace náhrady nákladů řízení soudem ve ztahu mezi účastníky z pohledu § 150 „o.s.ř.“ by neměla žádný vliv na to, aby část nákladů řízení státu mohla být k úhradě ukládána plně úspěšné žalované.

46. Odvolací soud tak, opět s přiměřeným využitím § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích IV. a V. tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.