o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 20. května 2021, č. j. 15 C 72/2013-892, ve spojení s usnesením Okresního soudu Praha – západ ze dne 24. listopadu 2021, č. j. 15 C 72/2013-951,

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě žalobců o popření dědického práva po zůstavitelce [jméno] [příjmení], která zemřela [datum], ze závěti této zůstavitelky, pořízené ve formě notářského zápisu, sepsaného notářem v [obec], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dne [datum], když určil, že žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], CSc., narozen [datum], a žalovaný [jméno] [příjmení], narozen [datum], nejsou dědici zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozena [datum], zemřela [datum], posledně bytem [adresa], ze závěti této zůstavitelky, pořízené ve formě notářského zápisu notáře v Praze, JUDr. Petra Bílka, ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. N 105/2008, NZ 84/ 2008, Z 798 (výrok I.) a o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], narozen [datum], náklady řízení 50 282,50 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem v [obec a číslo], a tak, že se žalobci [jméno] [příjmení], narozen [datum], proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výroky II. a III. rozsudku). Konečně soud prvního stupně tímto rozsudkem, ve spojení se samostatným usnesením, rozhodl o nákladech řízení státu tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ – náklady řízení státu ve výši 38 476,41 Kč, ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku.

2. K důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že po zhodnocení v řízení provedených důkazů, zejména znaleckých posudků, výslechů svědků, lékařských zpráv, obsahu dědického spisu po zůstavitelce, je toho názoru, že po skutkové i právní stránce je namístě uzavřít, že zůstavitelka [jméno] [příjmení], která zemřela [datum], učinila pořízení o svém majetku pro případ své smrti ve formě notářského zápisu, sepsaného notářem v Praze, JUDr. Petrem Bílkem, dne 12. 3. 2008, jde-li o konkrétní nemovitý majetek v k. ú. Štiřín, ve prospěch svých dvou synů, a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. a [jméno] [příjmení] (ohledně ostatního svého majetku ponechala tato zůstavitelka dědění právnímu režimu dědění ze zákona), v takovém svém duševním stavu, kdy její rozpoznávací a ovládací schopnosti byly významně snížené, či dokonce zcela vymizelé, tedy jednala tato zůstavitelka při tomto svém právním úkonu v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou, a proto je tato její závěť absolutně neplatným právním úkonem, v důsledku kterého synové zůstavitelky ([anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. a [jméno] [příjmení]) nejsou dědici této zůstavitelky z této závěti zůstavitelky ohledně konkrétního nemovitého majetku zůstavitelky v k. ú. Štiřín (§ 38 z.č. 40/1964 Sb., v platném znění k datu sepisu závěti, dále jen „obč. zák.“, § 3069 z.č. 89/2012 Sb., dále jen„ OZ“, neboť v té situaci, že zůstavitelka zemřela v prosinci 2008, je namístě pro právní posouzení této věci vycházet i nadále z„ obč. zák.“, v platném znění k datu sepisu posuzované závěti). Je skutečností, že obecně vzato je zapotřebí provádět výklad závěti konkrétního zůstavitele spíše vždy ve prospěch platnosti tohoto právního úkonu, což je ale možné uplatnit jen za splnění toho předpokladu, že osoba, která takový právní úkon učinila, byla k němu plně právně způsobilá. O takovou situaci se však v posuzované věci nejedná, protože důkazní situace nedává prostor k výkladu zkoumané závěti zůstavitelky spíše ve prospěch její platnosti. Zásadní je v dané věci odborný závěr lékařů – psychiatrů - svědčící o tom, že duševní stav zůstavitelky k datu pořízení zkoumané závěti vylučoval její kompetenci k tomu, aby platně tento právní úkon učinila. Znalecké posudky (jejich shodné závěry), a to Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] i [ulice] vojenské nemocnice v [obec] (revizní ústavní znalecký posudek) totiž ve svých odborných závěrech dospěly k závěru, že shromážděné podklady (záznamy o lékařských vyšetřeních zůstavitelky, byť nejsou přesně ze zkoumaného časového období, kdy zůstavitelka zkoumanou závěť pořídila) o zdravotním stavu zůstavitelky jsou dostatečné pro učinění odborného závěru s vysokou mírou pravděpodobnosti o tom, že k datu pořízení zkoumané závěti (12.3.2008) zůstavitelka trpěla závažnou duševní chorobou, a to organickou poruchou s bludy, v důsledku které byl u ní narušen kontakt s realitou pro přítomnost bludné produkce, kolísání projevů tohoto onemocnění nemá žádný forenzní význam, protože blud je přítomen u pacienta s tímto onemocněním trvale, poškození mozku zůstavitelky bylo trvalé, úbytek mozkové tkáně nekolísal, v důsledku čehož k posuzovanému datu rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitelky byly plně vymizelé. Všechny tyto znalecké posudky byly provedeny řádně, z příslušného lékařského oboru, nejsou v nich logické rozpory, navzájem si neodporují. Jde-li pak o odlišný odborný závěr znaleckého posudku Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařské fakulty, ohledně nedostatečnosti shromážděných podkladů – záznamů o lékařských vyšetření zůstavitelky – pro možný odborný závěr o kategorickém vyloučení způsobilosti zůstavitelky k rozhodnému datu pro přítomnost duševní poruchy k pořízení právního úkonu, jímž je závěť, tak ten byl těmito zmíněnými znaleckými posudky kategoricky vyvrácen, vyplývá-li z jejich odborného závěru s potřebnou mírou pravděpodobnosti to, že duševní porucha, kterou zůstavitelka trpěla (to nezpochybnil ani závěr posudku Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařské fakulty), byla u zůstavitelky přítomna stabilně, docházelo-li k určitým výkyvům jejího duševního stavu, tak spíše ve smyslu zhoršení jejího duševního stavu, o případném zlepšení jejího duševního stavu by snad bylo možno uvažovat, avšak jen za splnění toho předpokladu, že byla zůstavitelka správně medikována, což ale, jak bylo zjištěno, nenastalo (zůstavitelka v době zkoumaného právního úkonu neměla nastavenu medikaci, neměla ji předepsánu, neužívala ji). Současně bylo provedeným znaleckým dokazováním, včetně posudku Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařské fakulty, objasněno to, že daný typ duševního onemocnění, kterým v posuzované době zůstavitelka trpěla, nemusí být pro laika, ale ani pro praktického lékaře, který není psychiatrem, popř. notáře, jako určitého odborníka na zjišťování si určitých projevů chování osob, které by mohly svědčit o jejich duševním onemocnění, nemusí být bez potřeby bližšího odborného vyšetření právně jednající osoby vůbec seznatelný. Z tohoto pohledu pak nebylo pro přijaté skutkové i právní závěry významné to, co uváděli někteří svědci, slyšení v řízení, včetně notáře, pokud je z hlediska vysloveného odborného závěru zřejmé to, že se zůstavitelka těmto svědkům (laikům) z hlediska svého duševního stavu nemusela nutně jevit jako osoba, která trpí duševním onemocněním. Své závěry tedy opírá o 4 odborné znalecké posudky, včetně zastřešujícího ústavního revizního posudku, pro něž svědecké výpovědi, včetně výpovědi notáře, sloužily spíše jako okrajový zdroj informací o případných psychotických příznacích, seznatelných u zůstavitelky, nicméně klíčová pro odborné závěry byla lékařská vyšetření zůstavitelky, zejména její vyšetření [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Všichni znalci – psychiatři, včetně znalců, kteří zpracovali znalecký posudek za Univerzitu Karlovu v Praze, 3. lékařskou fakultu, se shodli na tom, že diagnóza zůstavitelky, stanovená psychiatrem [anonymizováno] [příjmení] (porucha přizpůsobení), byla chybnou diagnózou zůstavitelky. Znalci se pak lišili jen ve vysvětlení důvodu stanovení této chybné diagnózy u zůstavitelky psychiatrem [anonymizováno] [příjmení], což ovšem pro rozhodnutí v této věci není významné, panuje-li jinak převažující odborná shoda na tom, že k posuzovanému datu správná psychiatrická diagnóza zůstavitelky byla organická porucha s bludy. Právně je tak namístě uzavřít, že posuzovaná závěť zůstavitelky je absolutně neplatná, neboť byla učiněna osobou, jednající v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou, a v této souvislosti nelze uznat z této závěti ve vztahu ke konkrétnímu majetku zůstavitelky dědické právo po zůstavitelce v této závěti obmyšleným osobám, tj. dvěma synům zůstavitelky, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. a [jméno] [příjmení]. Jde-li o náklady řízení mezi účastníky, o těch rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. byl ve sporu plně úspěšný, účelně v řízení vynaložil náklady na své právní zastoupení advokátem a na úhradu soudních poplatků, má tak proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu těchto nákladů, kdy nejsou dány žádné důvody pro využití moderaního oprávnění soudu z hlediska § 150 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“ Jde-li o vztah žalobce [jméno] [příjmení] a žalovaného, tak tento žalobce byl v řízení zastoupen opatrovnicí, advokátkou, které hradil náklady stát, tento žalobce se pak práva na náhradu nákladů výslovně vzdal. Konečně, jde-li o náklady řízení státu, tak tyto vznikly v řízení v celkové výši 38 476,41 Kč (v této výši bylo plněno na znalečné z rozpočtových prostředků státu) a podle výsledku řízení je tyto náklady povinen státu uhradit žalovaný, na jehož straně nejsou shledány důvody pro jeho osvobození od soudních poplatků (§ 148, § 138 „o.s.ř.“).

3. Včasné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, ve spojení se samostatným usnesením soudu prvního stupně, prostřednictvím svého právního zástupce, podal žalovaný. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně, ve spojení se samostatným usnesením soudu prvního stupně, změnit tak, že se žaloba žalobců zamítá a že se žalobcům ukládá povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů a náklady řízení státu.

4. V důvodech svého odvolání tento odvolatel vytýká soudu prvního stupně nesprávné skutkové závěry, neúplnost provedeného dokazování, v důsledku toho pak i nesprávné právní posouzení věci. Podle jeho přesvědčení měl být v řízení vyslechnut jako svědek i psychiatr [anonymizováno] [příjmení], který zůstavitelku vyšetřil a stanovil její (odlišnou) diagnózu, a dále i mezinárodní klasifikace nemocí Tyto důkazy navrhoval, soud prvního stupně je v řízení nesprávně odmítl provést. Dále vytýká soudu prvního stupně nesprávné skutkové závěry z výsledků provedeného dokazování. Poukazuje na to, že jde v dané věci o posuzování duševního stavu zůstavitelky zpětně v době po její smrti, kdy ji již není možné vyšetřit, přičemž dochovaná lékařská dokumentace je z jeho pohledu velmi chudá a obsahově rozporná, proto by s presumpcí duševního zdraví zůstavitelky měly být vyslovovány odborné závěry, čemuž z jeho pohledu správně vyhověl posudek Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařské fakulty. Považuje stále za překvapivě odborné závěry několika znaleckých posudků, pokud dospěly k závěru o přítomnosti duševní poruchy zůstavitelky k datu 12. 3. 2008. Z jeho pohledu prestižní znalecký ústav, který podal posudek v této věci, tj. Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, důvodně a přesvědčivě uzavřel o nemožnosti z dochované lékařské dokumentace zůstavitelky zpětně stanovit, byť i jen pravděpodobnostní s dostatečně vysokou mírou pravděpodobnosti, závěr o nezpůsobilosti zůstavitelky k právnímu úkonu, kterým je zkoumaná závěť s daným obsahem k březnu roku 2008. Z jeho pohledu jsou zdrojem těchto odborných úvah o nesvéprávnosti zůstavitelky pouze dvě zprávy o jejím vyšetření psychiatrem [anonymizováno] [příjmení], který diagnostikoval u zůstavitelky organickou poruchu s bludy. Jsou zde ale další (rozporné) lékařské zprávy od jiného psychiatra, který rovněž zůstavitelku vyšetřoval, a to dokonce 3×, a to [anonymizováno] [příjmení], který duševní poruchu u zůstavitelky nezjistil. Dále pak je zde přítomno to zjištění, že ani praktická lékařka zůstavitelky, ale ani řada dalších ošetřujících lékařů zůstavitelky, byť z jiné odbornosti lékařské, duševní poruchu zůstavitelky nezaznamenali, stejně tak žádné projevy duševní poruchy u zůstavitelky nezaznamenal notář, který posuzovanou závěť sepisoval, s využitím profesních postupů, ověřujících případné projevy duševní poruchy u zůstavitelky, stejně tak ani celá řada osob z blízkého okolí zůstavitelky. Z jeho pohledu se tedy faktickým soudcem tohoto sporu stali znalci, přičemž, zhodnotí-li se všechny v řízení provedené důkazy ve vzájemné souvislosti, z jeho pohledu nelze s vysokou mírou pravděpodobnosti uzavřít, že by k posuzovanému datu ([datum]) nebyla zůstavitelka pro svůj nepříznivý duševní stav schopna pořídit právní úkon, kterým je závěť. Konečně poukazuje i to, že Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, uzavřela, že diagnostikovaná duševní porucha zůstavitelky, pokud existovala u zůstavitelky k posuzovanému datu, nemohla ovlivnit její rozhodování o rozdělení nemovitosti mezi své dva syny, s nimiž žádné vztahové problémy neměla. Z jeho pohledu by tak při posuzování dané věci mělo být vycházeno z premisy spíše přítomnosti duševního zdraví zůstavitelky, obzvláště, nelze-li vyloučit kolísání tohoto jejího duševního stavu. Soud prvního stupně při svých skutkových a právních závěrech tzv. povýšil jen určité odborné závěry znalců nad odlišný odborný závěr jiného, stejně fundovaného, znalce a nad výslechy celé řady svědků, v důsledku čehož nesprávně vyhodnotil s dostatečnou míru pravděpodobnosti existenci duševní poruchy zůstavitelky, mající vliv na její rozpoznávací a ovládací složku vůle k rozhodnému datu. Pro případ, že by věcně mělo zůstat rozhodnutí soudu vyhovující o žalobě žalobců, pak namítá, že soud prvního stupně nesprávně neaplikoval při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky ustanovení § 150 „o. s. ř.“. Z jeho pohledu žalobci při vedení tohoto dlouholetého sporu zneužívají vědomost o tom, že se jako syn zůstavitelky nikdy nesmíří s tzv. posmrtným zpochybněním duševního stavu své matky, protože by to znamenalo zpochybnění všeho toho dobrého, co jeho matka navzdory svému mimořádně těžkému osudu v životě vědomě a s láskou nejen pro své syny, ale i pro řadu dalších osob, vykonala, a to nikoliv v duševní poruše. Z jeho pohledu tak jde o přítomnost na jeho straně určitých morálních důvodů, které jej opravňují k tomu, aby setrvával na svém věcnému stanovisku odmítavém k požadavku žalobců.

5. Žalobci se shodně vyjádřili k podanému odvolání žalovaného, prostřednictvím svých právních zástupců, tak, že považují rozhodnutí soudu prvního stupně po skutkové i právní stránce za správné a navrhli jeho potvrzení, jde-li o věcný vyhovující výrok I. Mají za to, že soud prvního stupně provedl v řízení procesně relevantním způsobem dostatečné dokazování, které správně zhodnotil, jde-li o skutkové závěry, a je správné i jeho právní posouzení věci. Provádění dalšího dokazování by bylo nadbytečné, neúčelné, kdy jeho výsledky nejsou tzv. sto zvrátit odborné závěry několika znaleckých posudků, jež v této věci byly kompetentně a kvalitně podány se shodnými odbornými závěry.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalovaného je podáno včas, jedná se o odvolání, podávané oprávněnou osobou, o odvolání přípustné, přezkoumal žalovaným napadený rozsudek soudu prvního stupně, ve spojení se samostatným usnesením soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 2 „o.s.ř.“, v platném znění do 31. 12. 2013 (Čl. II. bod 2. Přechodných ustanovení z. č. 293/2013 Sb.), a neshledal odvolání žalovaného opodstatněným.

7. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

8. S ohledem na datum úmrtí zůstavitelky a zjištěné konkrétní období vzniku posuzované listiny (notářského zápisu) se při projednání dědictví po zůstavitelce a ve sporném řízení o určení, resp. popření, dědického práva z konkrétní závěti zůstavitelky, na podkladě žaloby žalobců, podané dle odkazu z dědického řízení po zůstavitelce, uplatní procesněprávní i hmotněprávní předpisy dědického práva, platné do 31. 12. 2013, tedy„ o. s. ř.“ a„ obč. zák.“ (§ 3069„ OZ“).

9. Pokud jde o záležitost existence naléhavého právního zájmu žalobců na jimi požadovaném určení, tak k tomuto v souladu s konstantní soudní judikaturou odvolací soud (nad rámec důvodů, uvedených soudem prvního stupně v posuzovaném rozhodnutí, přičemž odvolací soud dovozuje, že, neuvedl-li soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí argumenty proti existenci naléhavého právního zájmu žalobců na jimi požadovaném určení, existenci tohoto naléhavého právního zájmu na jejich straně předpokládal) uvádí, že žaloba žalobců, podaná jimi k soudu ve smyslu § 175k odst. 2 „o. s. ř.“, na základě odkazu účastníka z dědického řízení na podání sporné žaloby o určení sporné skutečnosti (dědického práva), není určovací žalobou ve smyslu § 80 písm. c) „o. s. ř.“, nýbrž žalobou svého druhu na určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá přímo z právního předpisu. Žalobci tak nebyli v tomto sporném řízení povinni tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti o jejich naléhavém právním zájmu na jimi požadovaném určení sporné skutečnosti (neexistence dědického práva po zůstavitelce konkrétních osob na základě konkrétní závěti zůstavitelky).

10. Žalobci pak podali k soudu svoji žalobu proti žalovanému podle odkazu z dědického řízení po zůstavitelce ve lhůtě soudem pro tento účel jim stanovené (žaloba byla žalobci podána k Okresnímu soudu Praha-západ dne 14. 5. 2013, právní moc odkazujícího usnesení z dědického řízení zůstavitelky nastala dne 9. 4. 2013, lhůta pro podání žaloby byla stanovena dědickým soudem v trvání tří měsíců od právní moci odkazujícího usnesení).

11. Podle § 38 odst. 2 „obč. zák.“ je neplatným (absolutně) právní úkon osoby, jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

12. Z obecného hlediska skutečně, jak správně žalovaný uvádí ve svém odvolání, platí, že závěr soudu o neplatnosti právního úkonu konkrétní osoby ve smyslu § 38 odst. 2 „obč. zák.“ nezbytně předpokládá to, že bude po skutkové stránce bezpečně zjištěno, že subjekt právního úkonu buď nedokáže posoudit následky svého právního úkonu, nebo tento právní úkon ovládnout, popř. i obojí.

13. Pod duševní poruchou se pak rozumí i přechodná duševní porucha, vylučující u jednající osoby možnost posoudit následky svého jednání, či své jednání ovládnout. Jedná se z tohoto důvodu vždy o absolutní neplatnost právního úkonu, k níž je soud povinen při svém rozhodování přihlížet i z úřední povinnosti.

14. V tomto ohledu tedy pro možný závěr soudu o absolutní neplatnosti posuzovaného právního úkonu, který zůstavitelka učinila ve formě notářského zápisu, jde-li o její poslední pořízení pro případ smrti ve prospěch svých dvou synů, tj. žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] a žalovaného [jméno] [příjmení], ve vztahu ke konkrétním nemovitostem v [anonymizována tři slova] (závěť s datem [datum], sepsaná ve formě notářského zápisu notářem v Praze, JUDr. Petrem Bílkem, dne 12. března 2008, pod sp. zn. N 105/2008, NZ 84/ 2008, Z 798), nebylo nikterak významné to zjištění, že zůstavitelka nebyla v době, kdy tento úkon učinila, soudním rozhodnutím omezena ve způsobilosti k právním úkonům, popř. této způsobilosti zbavena.

15. Odvolací soud se pak ztotožňuje v projednávané věci se závěrem soudu prvního stupně potud, že posuzovaná závěť zůstavitelky ze dne 12. 3. 2008, sepsaná notářským zápisem notáře v Praze, JUDr. Petra Bílka, pod sp. zn. N 105/2008, NZ 84/ 2008, Z 798, je absolutně neplatným právní úkonem zůstavitelky.

16. I podle závěru odvolacího soudu bylo v projednávané věci bezpečně po skutkové stránce zjištěno to, že zůstavitelka k datu sepisu této posuzované závěti ([datum]) jednala v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou, protože nebyla schopna posoudit následky tohoto svého právního úkonu.

17. Odvolací soud, zcela ve shodě se soudem prvního stupně, vychází pro toto své konstatování ze shodných a přesvědčivých odborných závěrů 4 písemných znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, včetně revizního ústavního znaleckého posudku, vypracovaných Lékařskou fakultou Univerzity [ulice] [obec], prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc., MUDr. [jméno] [příjmení] a [ulice] vojenskou nemocnicí v [obec] (revizní ústavní znalecký posudek), jakož i výslechů těchto znalců, resp. zástupců znaleckých kolektivů - zpracovatelů znaleckých posudků, které měl za logicky, nerozporně a přesvědčivě podané lékařskými odborníky ve svém oboru – psychiatry Ani dovolací soud tedy neměl dán žádný důvod k tomu, aby při svém rozhodování ze závěrů těchto 4 znaleckých posudků nevycházel a otázku existence duševní poruchy zůstavitelky k datu sepisu posuzované závěti vyhodnotil jinak.

18. Samozřejmě, jak argumentuje žalovaný, obecně platí, že v situaci, kdy již zůstavitelka zemřela, nezbývá, než činit potřebná zjištění o psychickém stavu zůstavitelky na podkladě výslechů svědků a obsahu dostupné zdravotnické dokumentace zůstavitelky.

19. Takto znalci v projednávané věci, i podle názoru odvolacího soudu, postupovali, pokud měli k dispozici zdravotní dokumentaci zůstavitelky (záznamy o lékařských vyšetřeních zůstavitelky) a shodli se na tom, že tato dostupná zdravotní dokumentace zůstavitelky je pro jejich závěry dostatečná, byť nepochází přesně ze zkoumaného časového období, pro to, aby na jejím podkladě učinili s maximální možnou mírou pravděpodobnosti závěr o přítomnosti konkrétní duševní poruchy u zůstavitelky k zkoumanému (rozhodnému) datu 12. 3. 2008, a vyvrátili odborný závěr, uvedený ve znaleckém posudku Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařské fakulty, o nedostatečnosti lékařských podkladů pro možný závěr o přítomnosti duševní poruchy k posuzovanému datu u zůstavitelky a o možnosti vlivu kolísání duševního stavu zůstavitelky z hlediska izolovanosti u ní přítomného bludu, pokud se jinak jednoznačně shodli na tom, že shromážděné záznamy o lékařských vyšetřeních zůstavitelky jsou dostatečným podkladem pro závěr o tom, že duševní porucha – organická porucha s bludy - byla k rozhodnému datu u zůstavitelky přítomna stabilně, obecně dochází u této diagnozy spíše ke zhoršení stavu pacienta, pokud by mohlo přicházet v úvahu zlepšení jeho stavu, tak jedině při řádné medikaci pacienta, což, jak bylo zjištěno, u zůstavitelky v posuzovaném období neplatilo, protože zůstavitelka v rozhodném období medikována nebyla, když neměla potřebné léky předepsány a neužívala je, vyloučili možnost izolovaného bludu s vlivem na rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitelky v rozhodné době. Uzavřeli tedy, že zůstavitelka v rozhodné době trpěla rozsáhlým organickým poškozením mozku, diagnostikovaným jako organická porucha s bludy, které závažně a zásadně rozpoznávací i ovládací schopnosti zůstavitelky snižovalo natolik, že v rozhodné době nebyla plně způsobilá k pořízení závěti.

20. Všichni tito znalci, a to i včetně znalců Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařské fakulty, se pak shodli na tom, že psychiatrická diagnóza zůstavitelky, stanovená [anonymizováno] [příjmení], byla chybná (porucha přizpůsobení).

21. Závěry těchto posudků, opět včetně znalců Univerzity Karlovy v Praze, 3. lékařské fakulty, rovněž přesvědčivě objasnily to, že v případě daného typu duševního onemocnění zůstavitelky nemuselo být toto pro laika, tedy nikoliv lékaře - psychiatra, z osobních kontaktů se zůstavitelkou v posuzované době u zůstavitelky pro ně seznatelné, a to včetně praktického lékaře - nepsychiatra, či notáře, který při své činnosti rovněž má určité zkušenosti při posuzování duševního stavu, resp. jeho projevů, u osob, pořizujících pořízení pro případ své smrti.

22. V tomto ohledu tak nebylo rozhodující ani pro odvolací soud to, že řada svědků, kteří byli slyšeni v tomto řízení, včetně notáře, nevypovídali o žádných psychotických příznacích u zůstavitelky, jichž by si u zůstavitelky všimli.

23. I s přihlédnutím k těmto výpovědím svědků zpracovatelé znaleckých posudků, z nichž vychází i odvolací soud pro své skutkové i právní závěry, vycházeli ve svých závěrech, tedy brali tuto skutečnost v potaz. Jinak řečeno, i s těmito výpověďmi v řízení slyšených svědků, včetně výslechu notáře, zprávy o účasti zůstavitelky u voleb, informací od praktické lékařky zůstavitelky, se znalci ve svých závěrech vypořádali.

24. I pro odvolací soud tak bylo přesvědčivě závěry těchto 4 znalců vysvětleno, zejména pak revizním ústavním znaleckým posudkem, to, proč došli znalci k jednoznačnému závěru o neschopnosti zůstavitelky učinit posuzovaný právní úkon (závěť) z důvodu přítomnosti u ní duševního onemocnění v rozhodné době (12. 3. 2008), jakož i to, proč ve svých odborných závěrech mohou s vyšší mírou pravděpodobnosti přijmout své odborné závěry, než jsou závěry, které učinil znalec – Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, když vysvětlili, že závěr 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze o tom, že organická porucha s bludy, která v rozhodné době byla zjištěna u zůstavitelky, nemusela nutně postihnout způsobilost zůstavitelky, vyvrací to, že poškození mozku, byť různou měrou, postihuje všechny duševní funkce pacienta s tímto typem duševního onemocnění a má trvalý ráz, drobné kolísání, dané aktuální kondicí pacienta, není forenzně podstatné, i v nejlepší možné potencionální kondici takového pacienta jsou všechny výkonové a afektivní duševní funkce narušeny forenzně podstatnou měrou, vzhledem k závažnosti posuzovaného právního úkonu, jakým je závěť, závažné kolísání potencionálně možné z podstaty onemocnění ani není, protože poškození mozku je trvalé a trvale působící, přitom závěť je vysoce náročným právním úkonem, při němž zůstavitel musí zhodnotit všechny dosavadní celoživotní vztahy a závazky, emoční relace, musí předvídat celou řadu dopadů, lze tak vyloučit, že by ve vztahu k nemovitému majetku zůstavitelky a synům zůstavitelky zůstaly vlivem duševní poruchy zůstavitelky rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstavitelky nenarušeny, naopak obě tyto schopnosti byly k rozhodnému datu plně vymizelé, osoba neznalá diagnózy, kterou zůstavitelka trpěla, nemusela nutně duševní chorobu zůstavitelky, s ohledem na její projevy, rozeznat, a to bez ohledu na stupeň svého vzdělání a inteligence, pro odborné závěry byla k dispozici potřebná, dostačující, zdravotnická dokumentace zůstavitelky, která mu umožňuje učinit odborné závěry s vysokou mírou pravděpodobnosti.

25. Z pohledu odvolacího soudu tak v návaznosti na tyto souladné a přesvědčivé jednoznačné závěry 4 znalců nepůsobí nedostatek zjišťování rozhodného stavu věci ta skutečnost, že soud prvního stupně neprovedl v řízení navržený výslech svědka, [anonymizováno] [příjmení], a klasifikaci (mezinárodní) nemocí. I z pohledu odvolacího soudu tyto důkazy, pokud by byly provedeny, již jen z hlediska tvrzení žalovaného o tom, co by jimi mohlo být zjištěno, nejsou způsobilé zvrátit skutkové i právní závěry soudu, přijaté v této věci, tak, aby bylo možno uzavřít, že je vyvrací, či podstatně zpochybňují ve své správnosti. Podle závěru odvolacího soudu je velmi pravděpodobné to, že by [anonymizováno] [příjmení], pokud by byl v řízení jako svědek slyšen, setrvával na své diagnóze zůstavitelky, o níž se ovšem ostatní znalci, včetně 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, shodli na tom, že je vadná (porucha přizpůsobení). Sama o sobě mezinárodní klasifikace nemocí pak přijaté odborné závěry několika znalců, kteří posuzovali danou věc individuálně ve vztahu k zůstavitelce, nemůže již jen svou podstatou zpochybnit a přinést svým obsahem takové rozhodné skutečnosti, které by jakkoliv odborné závěry 4 znaleckých posudků, podaných v projednávané věci, vyvracely, či je alespoň zpochybňovaly ve své správnosti.

26. Konečně ani odvolací soud z hlediska žalovaným v odvolání uplatňovaných námitek neshledává žádný rozpor mezi odbornými závěry znalců v této věci, které soud při svém rozhodování reflektuje, a výpověďmi svědků, popř. účastníků, včetně k důkazu provedených zpráv, pokud z pohledu psychiatrie se jedná u svědků o laiky, a to i v případě notáře, pokud vypovídali o tom, jak oni sami vnímali psychický stav zůstavitelky v období, vztahujícímu se k sepisu posuzované závěti zůstavitelky, a odbornými závěry znaleckých posudků bylo vysvětleno, že laické vnímání chování zůstavitelky, jejíž psychický stav je v tomto řízení posuzován, nemusel být těmto osobám jednoznačně seznatelný.

27. Z výše uvedeného tak plyne, že ani odvolací soud neshledal důvodným v tomto řízení provádět další dokazování, které bylo žalovaným v řízení před soudem prvního stupně navrženo.

28. Platí-li tedy skutkový i právní závěr soudu prvního stupně o tom, že nebyla zůstavitelka k datu sepisu posuzované závěti schopna učinit tento právní úkon v důsledku toho, že jednala v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou, pak nutně nastupuje i další správný závěr soudu prvního stupně o tom, že k datu sepisu posuzované listiny se jedná o úkon zůstavitelky ve smyslu § 38 odst. 2 „obč. zák.“ absolutně neplatný.

29. Tento závěr pak sám o sobě postačuje k tomu, aby bylo možno žalobě žalobců na popření dědického práva synů zůstavitelky, jako osob obmyšlený zůstavitelkou, coby dědiců, konkrétního nemovitého majetku zůstavitelky, posuzovanou závětí, vyhovět.

30. Za této situace tak odvolací soud z výše uvedených důvodů, s využitím § 219 o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jako věcně správný, potvrdil.

31. Jde-li o náklady řízení mezi účastníky, tak, s ohledem na výsledek tohoto odvolacího řízení je zřejmé, že oba žalobci byli s uplatňováním svého práva v tomto řízení plně úspěšní, podle výsledku řízení tak mají na své straně právo na náhradu účelně jimi vynaložených nákladů k uplatňování svého práva proti žalovanému, který v tomto řízení úspěch neměl (§ 142 odst. 1 „o.s.ř.“).

32. Mezi tyto náklady, jde-li o řízení před soudem prvního stupně, na straně žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] zcela jistě patří náklady na jeho právní zastoupení advokátem, na zaplacení soudních poplatků a rovněž i na jím zaplacené záloze na znalecké dokazování, která byla soudem plně k výplatě znalečného v této věci využita (částka 20 000 Kč).

33. Žalobce [jméno] [příjmení] pak byl v řízení před soudem prvního stupně zastoupen soudem jmenovanou opatrovnicí z řad advokátů, které soud vyplatil na odměně a hotových výdajích, včetně DPH, z rozpočtových prostředků státu celkem částku 33 396 Kč. I tyto náklady představují náklady řízení tohoto plně ve sporu úspěšného žalobce (§ 140 odst. 1 „o.s.ř.“).

34. Za situace, kdy toto řízení bylo zahájeno již v době, kdy Ústavní soud České republiky zrušil pro neústavnost vyhlášku č. 484/2000 Sb. (nález, sp. zn. Pl. ÚS 25/2013), přičemž tento stav přetrvává i do doby rozhodování odvolacího soudu, aniž by došlo k přijetí nové vyhlášky o paušální náhradě nákladů právního zastoupení účastníka řízení advokátem v soudním řízení, vycházel i odvolací soud podpůrně v návaznosti na provedená vyúčtování nákladů právního zastoupení žalobců advokátem, či opatrovnicí z řad advokátů, z vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy předmětem tohoto řízení je sice svou podstatou penězi ocenitelné plnění, jeho hodnota však, s ohledem na dosavadní obsah dědického spisu po zůstavitelce, není jednoznačně zjistitelná bez potřeby provádění dalšího dokazování, jež by bylo jen pro účely rozhodování o nákladech řízení neúčelné provádět, tedy z odměny advokáta žalobce ve výši 2 500 Kč úkon právní služby, resp. 2 000 Kč úkon právní služby (v případě opatrovnice žalobce). Takto stanovenou odměnu advokáta plně úspěšného žalobce, popř. i opatrovnice plně úspěšného žalobce, považuje odvolací soud v řízení před soudem prvního stupně za plně odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, vezme-li se v potaz to, že dosud není předmět dědictví po zůstavitelce znám, s ohledem na dosavadní obsah dědického spisu a probíhající spor o dědické právo po zůstavitelce, lze jen předpokládat, že bude do tohoto dědictví patřit i nemovitý majetek zůstavitelky, dále složitost dané věci, význam rozhodnutí soudu pro účastníky řízení, rozsah a složitost poskytnuté právní služby.

35. Jinak řečeno, měřeno argumentací Ústavního soudu ČR, i odvolací soud posuzoval v dané věci to, zda soudem prvního stupně přiznaná výše nákladů za právní zastoupení advokátem žalobce či opatrovnice žalobce není v rozporu se spravedlivým uspořádáním vztahů mezi účastníky v této konkrétní věci, přičemž, s přihlédnutím k počtu vykonaných úkonů právní služby právním zástupcem tohoto žalobce, popř. opatrovnicí žalobce, jejich charakteru, charakteru této věci, neměl dán žádný důvod k tomu, aby nepovažoval za spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky odpovídající výši odměny advokáta tohoto žalobce, popř. opatrovnice žalobce, jak ji jim přiznal soud prvního stupně v rozsudku o nákladech řízení ve vztahu žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. a žalovaného a v samostatném usnesení o výši ustanovené opatrovnice žalobci [jméno] [příjmení] (odměna advokáta žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. činí 33 750 Kč při vykonaných 13,5 úkonech právní služby po 2 500 Kč; odměna opatrovnice žalobce [jméno] [příjmení] činí 24 000 Kč při vykonaných 12 úkonech právní služby po 2 000 Kč).

36. V této souvislosti pak odvolací soud shledává závěr soudu prvního stupně o výši nákladů řízení žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] za právní zastoupení advokátem správným (s připočtením hotových výdajů advokáta a 21 % DPH z odměny hotových výdajů advokáta – celkem 46 282,50 Kč); stejně tak je správným i závěr soudu prvního stupně o výši nákladů opatrovnice žalobce [jméno] [příjmení] za jeho zastupování v řízení před soudem prvního stupně (celkem s připočtením hotových výdajů opatrovníka - advokáta a 21 % DPH z odměny hotových výdajů opatrovnice - advokátky 33 396 Kč).

37. S připočtením žalobcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] zaplacených soudních poplatků (2× 2 000 Kč) a, což opomenul soud prvního stupně, i částky 20 000 Kč na tímto žalobcem zaplacené záloze na náklady důkazu, jež byla soudem v průběhu řízení spotřebována k výplatě znalečného, jde celkem na nákladech řízení před soudem prvního stupně tohoto žalobce o částku 70 282,50 Kč.

38. Za této situace odvolací soud, v přiměřeným využitím § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že výši nákladů řízení tohoto žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] stanovil částkou 70 282,50 Kč; jinak v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně, s využitím § 219 o. s. ř., potvrdil.

39. Jde-li o náklady řízení před soudem prvního stupně mezi žalobcem [jméno] [příjmení] a žalovaným, tak zde odvolací soud, s přiměřeným využitím § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit náklady řízení i tohoto žalobce, tj. částky ve výši 33 396 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku České republice – Okresnímu soudu Praha-západ, když rozhodl tak, jak je výše ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

40. I tento žalobce byl totiž podle výsledku řízení v daném sporu úspěšný, proto i jemu svědčí proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně jím vynaložených nákladů, které v tomto případě představuje odměna a hotové výdaje, včetně DPH, jemu soudem ustanovené opatrovnice z řad advokátů, třebaže platebním místem k úhradě je ČR – Okresní soud Praha – západ, který tyto náklady uhradil z rozpočtových prostředků státu částkou 33 396 Kč. V situaci, kdy se nejedná o osobní náklady tohoto žalobce, kterých by se mohl vzdát, není z pohledu odvolacího soudu účinné prohlášení opatrovnice tohoto žalobce o tom, že se žalobce náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně vzdává. Toto její prohlášení by mohlo založit účinky jen potud, pokud by tomuto žalobci vznikly v řízení ještě i jiné vyloženě osobní náklady, což se ale z obsahu spisu soudu prvního stupně nepodává.

41. Konečně věcně správným odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ – náklady řízení státu.

42. Podle § 148 odst. 1 „o. s. ř.“ stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

43. V situaci, kdy žalovaný podle výsledku řízení nebyl s bráněním svého práva v tomto řízení úspěšný, je jeho povinností zaplatit státu náklady řízení, které stát z rozpočtových prostředků hradil, když na jeho straně podle obsahu spisu nejsou dány důvody pro osvobození od soudních poplatků (§ 138 „o. s. ř.“), ostatně v tomto směru ani žalovaný žádná svá konkrétní tvrzení neuplatnil.

44. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně představují náklady řízení státu, jež souvisely s výplatou znalečného z rozpočtových prostředků státu, částku celkem 38 476,41 Kč.

45. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV., ve spojení se samostatným usnesením soudu prvního stupně, podle § 219 „o. s. ř.“, jako věcně správný, potvrdil.

46. Jde-li o náklady tohoto odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky, tak o těchto rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 „o. s. ř.“, když podle výsledku odvolacího řízení byli žalobci v odvolacím řízení s bráněním svého práva plně úspěšní, mají tedy plné právo i na náhradu účelně jimi vynaložených nákladů v tomto odvolacím řízení.

47. Podle obsahu spisu v odvolacím řízení oba žalobci byli právně zastoupeni advokáty.

48. Jde-li o právního zástupce žalobce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], tak tento v odvolacím řízení vykonal účelně jeden úkon právní služby, a to účast u jednání odvolacího soudu. V této souvislosti bylo žalobcem vyúčtováno na tomto zastoupení advokátem z hlediska odměny 2 500 Kč. Rovněž i tuto odměnu advokáta tohoto žalobce v odvolacím řízení považuje odvolací soud za odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky poměřeno argumentací Ústavního soudu České republiky v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/2013. S připočtením hotových výdajů advokáta tohoto žalobce 300 Kč a 21 % DPH jde celkem na právním zastoupení advokátem tohoto žalobce v odvolacím řízení o částku 3 388 Kč. Případných dalších nákladů tohoto odvolacího řízení se pak tento žalobce vzdal.

49. Jde-li o právní zástupkyni žalobce [jméno] [příjmení] (poté, co tento žalobce dosáhl věku 18 let v průběhu odvolacího řízení, udělil plnou moc advokátce ke svému zastoupení v odvolacím řízení), tak tato v odvolacím řízení vykonala účelně dva úkony právní služby, konkrétně písemné vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednání odvolacího soudu. V této souvislosti bylo žalobcem vyúčtováno na tomto zastoupení advokátkou z hlediska odměny 5 000 Kč (2x 2 500 Kč). Rovněž i tuto odměnu advokátky tohoto žalobce v odvolacím řízení považuje odvolací soud za odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky poměřeno argumentací Ústavního soudu České republiky v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/2013. S připočtením hotových výdajů advokátky tohoto žalobce 600 Kč (2x 300 Kč) a 21 % DPH jde celkem na právním zastoupení advokátkou tohoto žalobce v odvolacím řízení o částku 6 776 Kč. Případných dalších nákladů tohoto odvolacího řízení se pak tento žalobce vzdal.

50. Odvolací soud, zcela ve shodě se soudem prvního stupně, neshledal důvodným, byť i jen částečně, při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů využít moderační oprávnění soudu (§ 150 „o. s. ř.“).

51. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil žádné konkrétní zcela výjimečné skutečnosti, které by jej měly vést k využití možnosti moderovat své rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky, byť i jen částečně. Charakter tohoto sporného řízení možnost využití § 150 „o. s. ř.“ bez dalšího neodůvodňuje, jedná-li se o sporné řízení, vyvolané sporem v úvahu přicházejících dědiců zůstavitelky o rozhodné skutkové okolnosti, na nichž se zakládá dědické právo po zůstavitelce. v dědického řízení zůstavitelky. Při podání svého skutkového tvrzení, které se týká dědického práva po zůstavitelce, si musel být žalovaný, stejně tak, jako žalobci, své povinnosti hradit protistraně účelné náklady řízení v případě svého neúspěchu ve sporu vědom, tedy musel si být vědom toho, že, budou-li žalobci úspěšní se svou argumentací ohledně popření platnosti do dědického řízení po zůstavitelce předloženého dědického titulu (závěti zůstavitelky ze dne 12. 3. 2008), bude povinen hradit úspěšné protistraně ve sporu vynaložené náklady. Z tohoto pohledu tak argument o uplatnění určitých morálních principů, či ochrany duševního zdraví zůstavitelky, nemůže obstát, neboť se nejedná o ty okolnosti, které má na mysli ustanovení § 150 „o. s. ř.“