o odvolání žalovaného Josefa Lásky proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 6. 2024, č. j. 16 C 202/2023 – 229,

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě žalobce, když výrokem I. určil, že žalovaný 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0] není účastníkem řízení o projednání pozůstalosti po zůstaviteli [jméno FO], narozenému dne [datum], zemřelému dne [datum], posledně [Adresa zainteresované osoby 2/0], vedeném Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], jako v úvahu přicházející dědic tohoto zůstavitele na základě prosté allografní závěti s datem [datum]. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky pak soud prvního stupně rozhodl ve výrocích II. a III. tak, že žalovanému 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0] uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladu řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, se sídlem v [adresa] a, že ve vztahu žalobce a žalovaného 2) [Jméno zainteresované osoby 4/0] žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[právnická osoba] důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobce uplatnil včas v tomto sporném řízení proti žalovaným žalobu tzv. svého druhu na určení sporné skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá přímo z právního předpisu, a to ve vztahu k odkazujícímu usnesení z pozůstalostního řízení zůstavitele [Jméno zainteresované osoby 5/0], zemřel [datum], vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. 10. D 1486/2021, ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tj. před uplynutím dvouměsíční lhůty od právní moci odkazujícího usnesení. Otázka aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků v tomto řízení je založena obsahem odkazujícího usnesení z pozůstalostního řízení zůstavitele, neboť se jedná o osoby, které uplatnily po zůstaviteli své dědické právo, a tato jejich práva si vzájemně konkurují, účastní se tak, coby účastníci, pozůstalostního řízení zůstavitele. Bratři zůstavitele, [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 4/0], přicházejí v úvahu jako zákonní dědicové zůstavitele, [Jméno zainteresované osoby 2/0] pak přichází v úvahu jako závětní dědic zůstavitele ve vztahu k prosté allografní závěti zůstavitele s datem [datum] (univerzální). Oba bratři zůstavitele zpochybnili svými konkrétními tvrzeními v pozůstalostním řízení zůstavitele pravost a platnost prosté allografní závěti zůstavitele s datem [datum] a namítli konkrétní skutečnosti, týkající se možné dědické nezpůsobilosti touto prostou allografní závětí zůstavitelé obmyšleného dědice, [Jméno zainteresované osoby 2/0]. Na základě tohoto odkazu podal svoji žalobu pouze bratr zůstavitele, [Jméno zainteresované osoby 0/0]. S ohledem na to, že sporné záležitosti je třeba vyřešit závazně i ve vztahu k bratrovi zůstavitele, [Jméno zainteresované osoby 4/0], musí být účastníky tohoto sporného řízení všichni ti, kdo jsou v úvahu přicházejícími dědici zůstavitele, aby tak pro ně rozhodnutí soudu mohlo být závazné. [Jméno zainteresované osoby 4/0] proto vystupuje v tomto řízení zcela správně na podkladě podané žaloby žalobcem, coby druhý žalovaný, pokud sám žalobu nepodal, byť svými tvrzeními a postojem podporuje žalobce. Úkolem soudu tak bylo v tomto řízení na podkladě výsledků provedeného dokazování mj. vyjasnit okolnosti pořízení prosté allografní závěti zůstavitele s datem [datum], jež byla předložena do pozůstalostního řízení zůstavitele, který zemřel [datum], [Jméno zainteresované osoby 2/0], přitom, jak vyplývá z dosavadních výsledků šetření pozůstalostního soudu, zemřel jako svobodný, bezdětný, rodiče jej předemřeli, zanechal dva bratry, [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Jméno zainteresované osoby 4/0], a pořízení pro případ smrti ve formě soukromé listiny – prosté allografní závěti s datem [datum] (strojově psané, podepsané vlastnoručně, se dvěma svědky závěti, [jméno FO], [jméno FO]), jež univerzálně svědčí ve prospěch dědického práva obmyšlené osoby dědice, [Jméno zainteresované osoby 2/0], bratři zůstavitele popřeli pravost a platnost této závěti a namítli dědickou nezpůsobilost [Jméno zainteresované osoby 2/0]. Bylo tak především zapotřebí skutkově objasnit to, zda zůstavitel zkoumanou listinu vlastnoručně podepsal a zda před dvěma současně přítomnými svědky závěti výslovně prohlásil, že tato listina s datem [datum] představuje vskutku jeho poslední vůli. Pro posouzení této otázky tak bylo zásadní vyhodnotit před soudem podané výpovědi dvou svědků závěti, a to [jméno FO] a [jméno FO], přičemž vyhodnocením v řízení provedených důkazů ve vzájemných souvislostech dospěl ke skutkovému závěru, že zůstavitel a svědci závěti listinu, sepsanou advokátkou, [tituly před jménem] [jméno FO], se sídlem [adresa], vlastnoručně podepsali, nelze však ale přijmout jednoznačný skutkový závěr o tom, že tato listina vyjadřuje skutečnou pravou vůli zůstavitele, pokud nelze skutkově uzavřít, že oba svědci závěti byli současně přítomni výslovnému prohlášení zůstavitele o tom, že předmětná listina obsahuje jeho poslední vůli, jak toto předepisuje zákonná úprava v ustanovení § 1534 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), coby jednu z formálních zákonných náležitostí tohoto typu pořízení závěti. Před soudem slyšení svědci závěti totiž podali své výpovědi nepřesvědčivě, vzájemně rozporně, jde-li o místo pořízení listiny, přítomnost konkrétních osob při tomto pořízení, podání výslovného prohlášení zůstavitele o tom, že předmětná listina obsahuje jeho poslední vůli. Způsob, jakým svědkyně závěti [jméno FO] podala před soudem svoji výpověď, přesvědčivě nevypovídá o tom, že by byla touto funkcí svědka závěti zůstavitelem kdy vůbec pověřena a byla si této své funkce vědoma. Za této skutkové situace je tak třeba dospět k právnímu závěru, že tato v řízení zkoumaná listina pro nedostatek formálních náležitostí prosté allografní závěti není platným pořízením zůstavitele pro případ smrti, ze které by pro žalovaného [Jméno zainteresované osoby 2/0] vyplývalo dědické právo po zůstaviteli. Dále se pak soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí zabýval zhodnocením provedených důkazů k tvrzením žalobce o dědické nezpůsobilosti žalovaného [Jméno zainteresované osoby 2/0] se závěrem, že tvrzení žalobce k této záležitosti nebylo prokázáno. Dále soud prvního stupně uvedl, že tvrzení žalobce o tom, že jsou, coby svědci závěti, z této funkce vyloučeni (§ 1540 o. z.) pro svůj vztah osoby blízké k dědici (svědkyně [jméno FO]) a pro svůj vztah zaměstnanecký k dědici (svědek [jméno FO]), nebylo prokázáno, současně ale ani bezpečně vyvráceno.

3. Včasné odvolání si, prostřednictvím svého zástupce, proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný [Jméno zainteresované osoby 2/0]. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že se žaloba žalobce zamítá.

4. Jde-li o důvody odvolání, uvádí, že rozhodnutí soudu prvního stupně je pro něj překvapivé, žaloba žalobce totiž z hlediska jím uplatněných tvrzení tzv. nestála na neplatnosti prosté allografní závěti pro absenci formálních náležitostí prosté allografní závěti, kdy žalobce svými tvrzeními a argumentací tzv. vystavěl svoji žalobu na dědické nezpůsobilosti osoby, obmyšlené zůstavitelem v prosté allografní závěti, a na nezpůsobilosti svědků prosté allografní závěti být svědky závěti, přičemž výsledky provedeného dokazování ukázaly, že žádný z těchto argumentů není ve prospěch žalobce relevantní. Toto ostatně na základě výsledku prováděného dokazování uzavřel i soud prvního stupně. Je proto přesvědčen o tom, že, uzavřel-li soud prvního stupně po vyhodnocení výpovědi svědků závěti, že tito svědci závěti nepodali svoji svědeckou výpověď způsobem, který by umožnil kladně uzavřít o formálních náležitostech tohoto typu pořízení pro případ smrti, pak jej měl o tomto poučit a poskytnout mu lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů. Jedná se samozřejmě o záležitost právního posouzení, nicméně je třeba v tomto typu sporného řízení brát na zřetel konkrétní tvrzení strany žalující a procesní postupy. Zdůrazňuje, že by soud měl hledět na tuto záležitost prizmatem časového odstupu od celé události, kdy je obecně vzato logické, že si svědci závěti nemohou na detaily konkrétní události již ani pamatovat. Nadto při výslechu byla svědkyně závěti [jméno FO] zjevně situací, že stojí před soudem, znervózněna, čímž mohla být její výpověď ovlivněna natolik, že spíše vypovídala nejistě a tak, že si nepamatuje. Dále by na celou věc mělo být pohlíženo tzv. i prizmatem skutečného vztahu mezi ním a zůstavitelem, kdy nadále tvrdí, že představoval on a jeho rodina po několik let pro zůstavitele jeho nejbližší osoby, takřka jeho rodinu, zůstavitel jej bral jako svého syna. Oproti tomu pokrevní příbuzní zůstavitele nepředstavovali pro zůstavitele tzv. bezpečný domov a milující blízké v něm. Z jeho pohledu žalobce svojí zcela agresivní argumentací a lživými tvrzeními se snaží o nestoudné popření zůstavitelovy poslední vůle a o to, aby získal ze smrti svého bratra jakýkoliv prospěch. Z jeho pohledu byla rozhodnutím soudu prvního stupně popřena pravá poslední vůle zůstavitele. Zdůrazňuje výslech svědka závěti [jméno FO], který z jeho pohledu veškeré potřebné zákonné formální náležitosti daného typu pořízení pro případ smrti řádně a přesvědčivě odsvědčil. Z jeho pohledu soud prvního stupně nesprávně při vedení svého výslechu vycházel z předpokladu, že by svědci závěti měli znát obsah dosvědčované jimi listiny. Nadto má za to, že, pokud by měl tzv. obstát názor soudu prvního stupně, jako správný, pak by v podstatě bylo možné obecně vzato jakoukoliv allografní závěť jakéhokoliv zůstavitele tímto způsobem zpochybňovat, což není žádoucí. Je tedy přesvědčen o tom, že, měl-li snad o podaných výpovědích svědků závěti soud prvního stupně své pochybnosti, pak na základě tohoto měl provést z úřední povinnosti, nevyzval-li k tomuto poučením žádného z účastníků, důkaz výslechem advokátky, [tituly před jménem] [jméno FO], jež podle obsahu ověřovací doložky vyhotovila písemnou podobu listiny a ověřila na listině podpisy jak zůstavitele, tak obou svědků závěti. Má proto za to, že v dané věci by bylo namístě zopakovat výslechy svědků závěti v odvolacím řízení, aby si odvolací soud mohl sám o výpovědi svědků učinit závěr pro jejich zhodnocení. Konečně zdůrazňuje, že svědkyně závěti [jméno FO] v době podpisu posuzované allografní závěti nebyla jeho přítelkyní a svědek závěti [jméno FO] nebyl jeho zaměstnanec.

5. Žalovaný [Jméno zainteresované osoby 4/0] se k odvolání žalovaného [Jméno zainteresované osoby 2/0] nevyjádřil.

6. Žalobce se, prostřednictvím svého zástupce, k odvolání žalovaného [Jméno zainteresované osoby 2/0] vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí, má napadené rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné a navrhl jeho potvrzení.

7. K důvodům uvádí, že z jeho pohledu jsou skutkové a právní závěry soudu prvního stupně k záležitosti, týkající se posouzení platnosti posuzované prosté allografní závěti zůstavitele z hlediska naplnění zákonných formálních předpokladů, správné. Z jeho pohledu soud prvního stupně nepostupoval v řízení v rozporu se zásadami sporného procesu, jednoznačně totiž, jak v pozůstalostním, tak i ve sporném řízení, svými tvrzeními namítal nedostatek formálních náležitostí posuzovaného typu pořízení pro případ smrti, přičemž až konkrétní výslechy svědků závěti ukázaly a potvrdily rozhodné skutečnosti, jež soud prvního stupně zcela správně právně posoudil. Namítal-li tedy absolutní neplatnost posuzovaného pořízení pro případ smrti, bylo plně namístě, že soud prvního stupně při výslechu svědků závěti konkrétními dotazy na svědky závěti zkoumal naplnění formálních náležitostí tohoto typu pořízení pro případ smrti. Z jeho pohledu pak vyhodnocení v řízení provedených výslechů svědků závěti je zcela správné a logické. Soud prvního stupně nepožadoval po svědcích závěti žádné podrobnosti a svědci závěti z povahy své funkce musí být schopni věrohodně, přesvědčivě a souladně dosvědčit po smrti zůstavitele, že zůstavitel před nimi současně přítomnými svoji vůli výslovně projevil. Této své povinnosti i z jeho pohledu svědci závěti při podání svého svědectví před soudem prvního stupně nedostáli. Svědci se totiž vzájemně liší v podstatných okolnostech, vztahujících se k pořízení zkoumané listiny. Svědkyně [jméno FO] pak vypovídala způsobem, ze kterého nelze uzavřít, že by byla s rolí svědka závěti kdy vůbec předem ztotožněna. Tato svědkyně se pak rozchází ve své výpovědi i v tom, kdo všechno při podpisu zkoumané listiny byl přítomen. Ve vzájemných souvislostech všechny tyto skutečnosti neumožňují, jak správně konstatoval v důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně, skutkově uzavřít, že před dvěma současně přítomnými svědky závěti, kteří byli touto funkcí zůstavitelem pověřeni a byli s ní předem ztotožněni, projevil zůstavitel ve vztahu ke konkrétní listině svoji pravou a svobodnou vůli. Pokud jde o poučovací povinnost ze strany soudu prvního stupně, má za to, že této své povinnosti soud řádně dostál, řízení bylo řádně zkoncentrováno, bylo dáno poučení dle § 119a o. s. ř., přičemž není povinností soudu poučovat žalovaného o tom, co by měl tvrdit a navrhovat, aby mohl ve sporu uspět. Pokud jde o výslech svědkyně, advokátky, [tituly před jménem] [jméno FO], coby vyhotovitelky písemné podoby zkoumané listiny a osoby, ověřující pravost podpisů konkrétních na listině, tak v řízení před soudem prvního stupně žádný z účastníků výslech této advokátky, jako svědkyně, nenavrhl. V tomto typu sporného řízení soud neprovádí důkazy bez důkazních návrhů. Nadto [tituly před jménem] [jméno FO] je jako advokát povinna dodržovat povinnost advokátní mlčenlivosti, jíž by ji mohl zprostit toliko zůstavitel, což již reálně možné není, nadto nepůsobila tato advokátka v roli svědka závěti. Jejím prostřednictvím tak nemohou být „nahrazovány“ výslechy svědků závěti. Konečně uvádí, že jeho cílem nikdy nebylo získat majetek po bratrovi, nýbrž vyslovení toho, že zůstavitel byl [Jméno zainteresované osoby 2/0], nikoliv, jak tvrdí, opečováván a milován, ale že se jedná o osobu, zneužívající zůstavitelovy psychické i fyzické slabosti, že jej podváděl a trýznil. Zdůrazňuje, že výslechy svědků sice nebylo přímo potvrzeno fyzické týrání zůstavitele tímto žalovaným, ale rozhodně bylo prokázáno, že zůstavitel žil s tímto žalovaným v hrozných podmínkách, ač měl vlastní dům, finanční prostředky z předchozího prodeje jiné nemovitosti. Uzavírá tak, že soud prvního stupně zcela správně rozhodl o absolutní neplatnosti posuzované závěti, v důsledku čehož tak bude namístě přistoupit v rámci projednání pozůstalosti po zůstaviteli k dědění na základě zákonné dědické posloupnosti (třetí třída dědiců).

8. Krajský soud v Praze, jako jsou odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním žalovaného 1)[Jméno zainteresované osoby 2/0] napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a neshledal toto odvolání žalovaného 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0] opodstatněným.

9. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou se zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

10. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud projednal odvolání žalovaného 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0] proti shora označenému rozsudku soudu prvního stupně v nepřítomnosti žalovaného 2) [Jméno zainteresované osoby 4/0], který byl k jednání odvolacího soudu řádně a včas předvolán, nedostavil se, z účasti u jednání se omluvil, nepožádal včas a z důležitého důvodu o odročení odvolacího jednání.

11. Týká-li se záležitosti existence naléhavého právního zájmu žalobce na jím požadovaném určení, tak z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně tuto otázkou uzavřel v souladu s konstantní soudní judikaturou i soudní praxí, tedy správně, pokud konstatoval, že tato žaloba žalobce, podaná jím k soudu ve smyslu § 170 z. č. 292/2013 Sb. (dále jen „z. ř. s.“), na základě odkazu žalobce z pozůstalostního řízení zůstavitele [Jméno zainteresované osoby 5/0], zemřel [datum], vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], na podání sporné žaloby o určení sporné skutečnosti (dědického práva), je žalobou tzv. svého druhu na určení sporné právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá přímo z právního předpisu, nejedná se tedy o určovací žalobu ve smyslu § 80 o. s. ř. Žalobce tak v tomto sporném řízení nebyl povinen tvrdit a prokazovat skutečnosti o existenci svého naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení sporné skutečnosti, tedy podle obsahu jím podané žaloby na popření dědického práva [Jméno zainteresované osoby 2/0] po zůstaviteli z konkrétního pořízení pro případ smrti (prostá allografní závěť s datem [datum]).

12. Z pohledu odvolacího soudu se v daném řízení i přes formulaci žalobního petitu žalobcem, vzhledem k uplatněným skutečnostem, žalobce nedomáhal určení, že je dědicem konkrétního zůstavitele, či, že žalovaný 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0] není závětním dědicem zůstavitele ve vztahu ke konkrétnímu pořízení pro případ smrti, či určení dědické nezpůsobilosti [Jméno zainteresované osoby 2/0] po zůstaviteli, popř. určení, že [Jméno zainteresované osoby 2/0] není účastníkem konkrétního pozůstalostního řízení. Vzhledem k tomu, že o tom, kdo je či není dědicem konkrétního zůstavitele, je oprávněn rozhodovat výlučně jen pozůstalostní soud v pozůstalostním řízení konkrétního zůstavitele v souvislosti s vydáním konečného rozhodnutí, bylo zcela zjevně smyslem této žaloby žalobce vyřešit to, zda žalovanému 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0] svědčí či nesvědčí dědické právo po zůstaviteli z konkrétního pořízení pro případ smrti v prosté allografní formě s datem [datum] konkrétního zůstavitele. Otázku ukončení účasti v řízení o projednání pozůstalosti zůstavitele ve vztahu k osobě [Jméno zainteresované osoby 2/0] bude řešit sám pozůstalostní soud postupem podle § 170 z. ř. s.

13. Z pohledu odvolacího soudu pak soud prvního stupně dále také zcela správně zkonstatoval, že žalobce podal svou žalobu na podkladě odkazu z pozůstalostního řízení zůstavitele ve lhůtě soudem mu pro tento účel stanovené, tedy včas, a svým účelem v souladu s odkazujícím usnesením pozůstalostního soudu. Pokud tuto tzv. žalobu svého druhu podal podle odkazujícího usnesení pozůstalostního soudu pouze [Jméno zainteresované osoby 0/0], pak podle závěru odvolacího soudu zásadně nelze považovat za nesprávné, že žaloba byla z jeho strany podána i proti žalovanému 2) [Jméno zainteresované osoby 4/0], který žalobu podle odkazu pozůstalostního soudu nepodal.

14. Potud tak soudem prvního stupně přijatému jím řešení otázek aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků v tomto sporu nelze zásadně ničeho vytknout.

15. S ohledem na datum úmrtí zůstavitele, jakož i na datum vzniku posuzované listiny (podle svého obsahu prosté allografní závěti zůstavitele), se při projednání pozůstalosti po zůstaviteli a rovněž i v tomto sporném řízení o popření dědického práva žalovaného 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0] z konkrétní závěti zůstavitele na podkladě žaloby žalobce, jíž, jak bylo již vysvětleno odvolacím soudem výše v důvodech tohoto rozhodnutí, podal žalobce v souladu s provedeným odkazem pro něj od pozůstalostního soudu do sporného řízení, uplatní platné procesněprávní i hmotněprávní předpisy dědického práva, tedy o. s. ř., z. ř. s. a o. z.

16. Podle § 1534 o. z., závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky, současně přítomnými, výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

17. Podle § 1539 o. z., svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli sto potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba, svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku, poukazující na jeho vlastnost, jako svědka, a údaje, podle nichž jej lze zjistit. Svědkem nemůže být osoba nesvéprávná nebo osoba, která není znalá jazyka nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí.

18. O rozhodném skutkovém stavu věci bylo soudem prvního stupně na základě procesně relevantním způsobem provedeného dokazování správným a úplným způsobem zjištěno, že zůstavitel [Jméno zainteresované osoby 5/0], narozený [datum], zemřel [datum], jako svobodný, bezdětný, jeho rodiče jej předemřeli, zanechal dva bratry [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Jméno zainteresované osoby 4/0], a dále strojem psanou závěť se dvěma svědky závěti, [jméno FO] a [jméno FO], s datem [datum], jíž podle prohlášení o pravosti podpisu na listině, sepsané advokátkou, sepsala [tituly před jménem] [jméno FO], advokátka, se sídlem [adresa] a ověřila na této listině podpis zůstavitele a svědků závěti (běžné č. knihy o prohlášeních o pravosti podpisu 4723/[tel. číslo]/2018/V), s datem [datum], v ní zůstavitel povolal univerzálně za svého dědice [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0], bytem [adresa], [právnická osoba]. [adresa], [Jméno zainteresované osoby 2/0] vypravil zůstaviteli pohřeb a hradil jeho náklady, tuto závěť předložil sám do pozůstalostního řízení zůstavitele, coby otevřenou listinu, ihned v rámci předběžného šetření, prováděného pověřeným soudním komisařem, notářem v Neratovicích, [tituly před jménem] [jméno FO]. [Jméno zainteresované osoby 2/0] rovněž v pozůstalostním řízení zůstavitele uvedl, že se zůstavitelem žil v rozhodné době před jeho smrtí ve společné domácnosti. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo pozůstalostní řízení zůstavitelem zastaveno a majetek nepatrné hodnoty, zůstavitelem zanechaný, byl vydán vypraviteli pohřbu, [Jméno zainteresované osoby 2/0] (konkrétně práva a povinnosti ze smlouvy o účtu, ze smlouvy o vkladní knížce, osobní automobil, RZ [SPZ], pohledávku zůstavitele za Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky, movité věci, uložené v [právnická osoba], domácí a ostatní bytové zařízení zůstavitele), s právní mocí [datum]. K návrhu [Jméno zainteresované osoby 0/0] ze dne [datum] Okresní soud v [adresa] zahájil řízení o dodatečném projednání pozůstalosti a pověřil notáře se sídlem v [Anonymizováno], jako pověřeného soudního komisaře, [tituly před jménem] [jméno FO], k provádění úkonů v řízení o pozůstalosti. V rámci tohoto řízení byli o dědickém právu poučeni [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Jméno zainteresované osoby 4/0], [Jméno zainteresované osoby 2/0], dědictví po zůstaviteli neodmítli, [Jméno zainteresované osoby 2/0] uznal závět zůstavitele za pravou a platnou, [Jméno zainteresované osoby 0/0] popřel pravost a platnost závěti, stejně tak i [Jméno zainteresované osoby 4/0], s tvrzením, že na listině není pravý podpis zůstavitele, že ani jeden ze svědků závěti nebyl způsobilým pro tuto funkci svědka závěti pro vztah osoby blízké a vztah zaměstnanecký k osobě v závěti obmyšleného dědice, že v době vzniku závěti nebyl zůstavitel způsobilým právně jednat, že listina nezachycuje skutečnou a pravou vůli zůstavitele, dále také uváděli svá tvrzení, jež mají svědčit pro dědickou nezpůsobilost [Jméno zainteresované osoby 2/0]. Při tomto skutkovém sporu o dědické právo po zůstaviteli více osob v úvahu přicházejících dědiců zůstavitele Okresní soud v [adresa] svým usnesením s právní mocí [datum] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], uložil [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 4/0] podat do dvou měsíců od právní moci usnesení žalobu na určení, že [Jméno zainteresované osoby 2/0] není dědicem zůstavitele u Okresního soudu v [adresa], proti [Jméno zainteresované osoby 2/0]. Podle tohoto odkazu podal [datum] spornou žalobu [Jméno zainteresované osoby 0/0] proti [Jméno zainteresované osoby 2/0] a [Jméno zainteresované osoby 4/0] na popření dědického práva žalovaného [Jméno zainteresované osoby 2/0] po zůstaviteli z prosté allografní závěti s datem [datum]. Na posuzované listině je uvedena svědecká doložka, potvrzující, že před dvěma současně přítomnými svědky závěti, [jméno FO] a [jméno FO], zůstavitel prohlásil, že tato listina obsahuje jeho poslední vůli. Pozůstalostní řízení zůstavitele je do skončení tohoto sporného řízení přerušeno. V pozůstalostním spise výslech svědků závěti nebyl proveden.

19. V obecné rovině je namístě k důvodům tohoto rozhodnutí odvolacím soudem uvést, že závěť je jedním z dědických titulů, jedná se o jednostranný, kdykoliv odvolatelný nebo změnitelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Jedná se tak o jednostranné právní jednání, kterým zůstavitel povolává jednu nebo více osob za svého dědice, popř. povolává také odkazovníka. Závěť může být pořízena soukromou či veřejnou listinou, ve formě písemné i ústní. Pořizuje-li zůstavitel pro případ své smrti o svém majetku, pak platí, že musí mít pořizovací způsobilost ke dni podpisu příslušného právního jednání, musí splnit určité formální požadavky, stanovené pro jednotlivé typy pořízení pro případ smrti. Účinky pořízení pro případ smrti v případě závěti nastávají až po smrti zůstavitele. Mezi závětí, pořízené tzv. soukromou listinou, patří mj. i závěť, pořízená před dvěma svědky závěti, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, tzv. allografní závěť prostá. Při posuzování platnosti tohoto právního jednání zůstavitele je pak třeba preferovat platnost před neplatností a je třeba co nejvíce respektovat vůli zůstavitele. K tomu, aby prostá allografní závěť zůstavitele byla platným právním jednáním zůstavitele, je předně požadováno to, aby takovou závěť zůstavitel vlastní rukou podepsal a aby zůstavitel před dvěma svědky závěti, současně přítomnými, výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, způsobem, nevzbuzujícím pochybnosti o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Další náležitostí prosté allografní závěti jsou pak uvedeny v ustanovení § 1539 o. z.; tedy platí, že svědek prosté allografní závěti musí být funkcí svědka závěti předem zůstavitelem pověřen, tj. musí si být této funkce plně vědom ve smyslu toho, že je u pořízení konkrétní závěti zůstavitele svědkem takového jeho pořízení pro případ smrti (svědkem závěti není ten, kdo byl tomuto právnímu jednání zůstavitele přítomen jen zcela náhodně, aniž by o to byl zůstavitelem požádán, byl si vědom své role svědka závěti). Svědek závěti nemusí znát obsah závěti, nemusí být účasten podpisu ani sepisu závěti. I v právních poměrech dědického práva dle o. z. je nadále plně využitelná soudní judikatura vyšších soudů, vztahující se k problematice allografních závětí dle dřívější právní úpravy, tj. z. č. 40/1964 Sb. (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], a další).

20. Je skutečností, že, jak v pozůstalostním řízení zůstavitele, tak i v tomto sporném řízení, žalobce významně tvrdil neplatnost posuzovaného právního jednání zůstavitele mj. z pohledu § 581 o. z., přičemž touto záležitostí se soud prvního stupně skutkově a právně velmi podrobně zabýval, dále namítal dědickou nezpůsobilost závětí obmyšleného dědice z hlediska § 1481 o.z., čímž se rovněž velmi podrobně soud prvního stupně skutkově a právně zabýval.

21. K tomuto však odvolací soud konstatuje, že z jeho pohledu bylo namístě se těmito námitkami žalobce, týkajícími se nedostatku pořizovací schopnosti zůstavitele k datu podpisu posuzované listiny a možné dědické nezpůsobilosti osoby obmyšleného dědice zůstavitelem ve zkoumané listině, skutkově i právně v tomto řízení zabývat až tehdy, pokud by výsledky provedeného dokazování a právní posouzení věci umožňovaly jednoznačný závěr soudu o tom, že byly naplněny formální zákonné náležitosti daného typu pořízení pro případ smrti. Jinak řečeno, pode závěru odvolacího soudu, bylo namístě v tomto řízení posuzovat platnost zkoumané listiny primárně z hlediska naplnění zákonných náležitostí daného typu pořízení pro případ smrti. Posuzováním zachování pořizovací způsobilosti u zůstavitele a možnou dědickou nezpůsobilost osoby obmyšleného zůstavitelem dědice v konkrétní listině, jež je svým obsahem pořízením pro případ smrti zůstavitele (univerzálním), bylo namístě zabývat se až v té situaci, že by bylo v tomto sporném řízení kladně skutkově a právně uzavřeno o naplnění zákonných formálních náležitostí daného typu pořízení pro případ smrti (prosté allografní závěti). Jinak je toto posuzování předčasným.

22. Zcela správně soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí konstatoval, že z obsahu žaloby žalobce v projednávané věci vyplývá, že žalobce požaduje v daném sporném řízení popřít dědické právo po zůstaviteli osoby prostou allografní závětí s datem [datum] univerzálně obmyšleného [Jméno zainteresované osoby 2/0] (žalovaného 1), s tvrzením o nepravosti a neplatnosti do pozůstalostního řízení zůstavitele [Jméno zainteresované osoby 2/0] předložené prosté allografní závěti s datem [datum], svědčící univerzálně ve prospěch jeho dědického práva po zůstaviteli, o níž žalovaný 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0] tvrdí, že byla sepsána v [právnická osoba] [adresa] dne [datum] v 10.00 hodin za přítomnosti zůstavitele, [Jméno zainteresované osoby 5/0], a dvou svědků závěti, [jméno FO] a [jméno FO], kdy předem text listiny sepsala advokátka, [tituly před jménem] [jméno FO], se sídlem [adresa], jež ověřila pravost podpisu na této listině u zůstavitele i u svědků závěti, kdy zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti listinu vlastní rukou nepodepsal a výslovně před nimi oběma současně přítomnými výslovně neprojevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, přičemž formální náležitosti tohoto typu závěti zpochybňuje žalobce nejméně tím svým tvrzením, že oba svědci závěti jsou z funkce svědků závěti zůstavitele vyloučeni z hlediska ustanovení § 1540 odst. 1 o. z., pokud podle jeho tvrzení [jméno FO] v době sepisu listiny byla osobě v závěti obmyšleného dědice [Jméno zainteresované osoby 2/0] osobou blízkou, protože byla jeho přítelkyní, a [jméno FO] byl zaměstnancem osoby v závěti zůstavitele obmyšleného dědice [Jméno zainteresované osoby 2/0] v době pořízení závěti.

23. Vzhledem k tomu, že obligatorní zákonnou součástí allografní závěti, sepsané dle § [Anonymizováno] o. z., je svědectví dvou svědků závěti o tom, že zůstavitel před nimi oběma současně přítomnými výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, stalo se „sporným“ posuzované pořízení pro případ smrti zůstavitele již jen tím, že v úvahu přicházející zákonní dědicové zůstavitele, jeho bratři, jak v pozůstalostním, tak i ve sporném řízení, namítli, že konkrétní svědci závěti, uvedení na posuzované listině s datem [datum], jež byla předložena do pozůstalostního řízení zůstavitele [Jméno zainteresované osoby 2/0], nejsou způsobilí svědčit o tom, zda před nimi současně přítomnými zůstavitel výslovně projevil ve vztahu ke konkrétní listině svoji poslední vůli, a to pro blízký vztah [jméno FO] k závětí obmyšlenému dědici [Jméno zainteresované osoby 2/0] a pro zaměstnanecký vztah [jméno FO] k závětí obmyšlenému dědici [Jméno zainteresované osoby 2/0] (§ 1540 o. z.). Jinak řečeno, již jen na podkladě tohoto tvrzení zůstavitelových bratrů v pozůstalostním řízení vznikl skutkový spor o dědické právo po zůstaviteli.

24. I podle závěru odvolacího soudu vyplývá z ustanovení § [Anonymizováno] o. z., že k tomu, aby prostá allografní závěť byla platným právním jednáním, musí být splněny pod sankcí absolutní neplatnosti tyto náležitosti: zůstavitel musí podepsat závěť vlastní rukou, zůstavitel musí před dvěma svědky závěti současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli, svědci závěti se musí na závěť podepsat. Tedy nedodržení, byť i jen některé z těchto formálních zákonných náležitostí tohoto typu pořízení pro případ smrti, i z pohledu odvolacího soudu způsobuje absolutní neplatnost daného typu pořízení pro případ smrti.

25. Za tohoto předpokladu tak tedy podle závěru odvolacího soudu nepředstavuje posuzování těchto formálních zákonných náležitostí daného typu závěti soudem prvního stupně při vzniklém skutkovém sporu o dědické právo po zůstaviteli nepřípustné uplatňování vyšetřovací zásady soudem, jak se to snažil odvolatel ve svém odvolání tvrdit.

26. Jsou-li pak náležitosti daného typu pořízení pro případ smrti jednoznačně stanoveny zákonem v ustanovení § 1534 o.z., pak podle závěru odvolacího soudu nebylo žádnou povinností soudu prvního stupně o nich předem jakkoliv účastníky poučovat a v návaznosti na to v souvislosti s prováděním důkazu výslechy svědků závěti a jejich vyhodnocením realizovat poučovací povinnost soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. I podle závěru odvolacího soudu není totiž v ustanovení § 118a odst. 1,3 o.s.ř. zakotvena povinnost soudu v souvislosti s jím provedeným vyhodnocením důkazů v řízení tzv. radit účastníkům, co by dalšího měli tvrdit a k důkazu navrhovat, aby s uplatněním svého práva mohli být úspěšní. I tuto argumentaci odvolatele, jak ji zjevně svými argumenty takto v řízení uplatnil, odvolací soud neshledává opodstatněnou.

27. Jinak řečeno, tvrzení bratra zůstavitele v pozůstalostním i sporném řízení o tom, proč má být projednávaná závěť zůstavitele absolutně neplatnou, byla zcela postačující k tomu, aby soud prvního stupně zkoumal soukromou listinu, předloženou do pozůstalostního řízení po zůstaviteli s datem [datum], mj. z hlediska naplnění všech zákonem stanovených formálních náležitostí, což také i správně učinil.

28. V projednávané věci je tak i podle závěru odvolacího soudu základem pro závěr soudu o existenci dědického práva žalovaného 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0] po zůstaviteli [jméno FO], který zemřel [datum], z titulu závěti v prosté allografní formě, pořízené za účasti dvou svědků závěti, s datem [datum], to posouzení, zda závětním dědicem do pozůstalostního řízení tohoto zůstavitele předložená konkrétní závěť naplňuje všechny náležitosti, které zákon vyžaduje pro platnost jakéhokoliv právního jednání, a vedle toho pak i náležitosti zvláštní, vztahující se k projevu vůle pro případ smrti.

29. Takto „zpřísněné“ zákonné požadavky pro platnost závěti jsou významně odůvodněny právě tím, že závěť se uplatní až v době, kdy již ten, kdo jí pořídil, nebude naživu a kdy tedy již nebude možné jeho prostřednictvím zjistit to, zda vůbec zamýšlel závěť pořídit a co v ní sledoval. Proto je základní podmínkou platnosti allografní závěti v prosté formě přibrání zůstavitelem dvou způsobilých svědků závěti, u nichž jsou předpoklady pro jejich působení v této roli svědků závěti, kteří musí být současně přítomni tomu, kdy pořizovatel takovéto závěti výslovně prohlásí, že listina obsahuje jeho poslední vůli, což musí být následně schopni věrohodně, přesvědčivě a souladně v případě sporu o dědické právo odsvědčit. Požadavky na osoby svědků závěti pak stanoví ustanovení § 1539 a násl. o. z.

30. Z výše uvedeného tak tedy plyne, že i odvolací soud je toho názoru, že při provádění důkazu výslechem svědků závěti, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, ale je tvrzeno, že ji vlastní rukou podepsal, jež byla zpochybněna žalobcem tvrzením ohledně možného naplnění požadavků na osoby svědků závěti, bylo relevantní zabývat se naplněním všech zákonných formálních náležitostí daného typu závěti.

31. Odvolací soud, aniž by pro něj pro potřebu možného zhodnocení v řízení provedených důkazů ve vzájemné souvislosti, zejména výpovědí svědků závěti, vyvstala potřeba učinit si tzv. vlastní zkušenost s výslechy svědků závěti, s ohledem na obsah jimi podaných výpovědí před soudem prvního stupně a na obsah listin, pocházejících z pozůstalostního spisu zůstavitele, uzavírá, že v řízení procesně relevantním způsobem provedené dokazování soudem prvního stupně přináší skutkově pro soud v dané věci natolik zcela zásadní pochybnosti o okolnostech vzniku zkoumané prosté allografní závěti zůstavitele s datem [datum], že pro ně nelze jednoznačně skutkově uzavřít o naplnění všech zákonných formálních náležitostí daného typu pořízení pro případ smrti (závěti).

32. Pokud se totiž z výpovědí svědků závěti, jak je v řízení před soudem prvního stupně podali po svém poučení dle § 126 o.s.ř., podávají soudu jejich zcela odlišné zásadní údaje o tom, za jakých okolností, kde, kdy se vůbec měla jejich osobní schůzka, coby svědků závěti, se zůstavitelem, při níž mělo dojít k podpisu posuzované listiny a k projevu vůle zůstavitele před dvěma současnými svědky závěti o jeho poslední vůli, uskutečnit, jak toto zcela správně zkonstatoval v důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně, pak na jejich podkladě skutečně nelze ničeho konkrétního kladně k dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí daného typu pořízení pro případ smrti konkrétního zůstavitele skutkově a právně uzavřít.

33. I podle závěru odvolacího soudu jde významně skutkově v této posuzované věci o to, že v řízení slyšená svědkyně závěti, [jméno FO], na výslovný dotaz soudu, kde se její schůzka se zůstavitelem uskutečnila a kdo jí byl přítomen, jakož i doplňující dotazy, popsala, že se tato schůzka konala v bydlišti zůstavitele, že se jí zúčastnila ona, [Jméno zainteresované osoby 5/0], [Jméno zainteresované osoby 2/0] a ještě nějaká paní, možná ještě někdo, ale neví kdo, že [Jméno zainteresované osoby 5/0] znala jen přes [Jméno zainteresované osoby 2/0], se kterým se tehdy kamarádila, že byla jen u nějakého podpisu, přičemž v té souvislosti se [Jméno zainteresované osoby 2/0] a [Jméno zainteresované osoby 5/0] spolu bavili o baráku, asi o nějaké smlouvě, s ní nic neprobírali, ona jen listinu podepsala, o obsahu této listiny jí nikdo nic neříkal, ani [Jméno zainteresované osoby 5/0], ovšem v rozporu s tím slyšený svědek závěti, [jméno FO], při podání svého svědectví před soudem prvního stupně na výslovný dotaz soudu, kde se jeho schůzka se zůstavitelem uskutečnila a kdo jí byl přítomen, jakož i na doplňující dotazy, popsal, že ho [Jméno zainteresované osoby 5/0] a [Jméno zainteresované osoby 2/0] oslovili, aby dělal svědka v Nemocnici v Neratovicích, kde v té době byl [Jméno zainteresované osoby 5/0] hospitalizovaný, že se zde podepisovala závěť [Jméno zainteresované osoby 5/0] se svědky, u čehož byl přítomen on, zůstavitel, [jméno FO], jako tehdy přítelkyně pana [Jméno zainteresované osoby 2/0], a pak i paní notářka, která ověřila podpisy všech na listině, nepamatuje si ale, zda něco a co by [Jméno zainteresované osoby 5/0] k podepisované listině zde říkal, nebavil se s ním, nepamatuje si, že by dal zůstavitel nějak jinak najevo to, že ta listina, která se zde podepisuje, je jeho poslední vůle, chtělo se po něm [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 2/0] jen to, aby dělal svědka podpisu [Jméno zainteresované osoby 5/0], že již tu listinu měla asi notářka připravenou, nic se v nemocnici nesepisovalo, jen se to tam již podepsalo.

34. I podle závěru odvolacího soudu z těchto výpovědí svědků závěti, jak celou záležitost, jíž měli být osobně přítomni, popsali, plyne, že jsou zcela zásadně v rozporu ohledně toho, kde (místo) jejich setkání s [jméno FO] (zůstavitelem) mělo proběhnout, jaký byl jeho důvod a průběh, kdo na něm měl být přítomen, zda byl vůbec učiněn [jméno FO] výslovný projev a jaký jeho vůle ve vztahu ke konkrétní listině, jaká byla zde komunikace s [jméno FO], nadto z výpovědi svědkyně [jméno FO] plyne, že vůbec neměla žádnou představu o tom, že by měla být pověřena zůstavitelem funkcí svědka závěti a v čem tato funkce spočívá, pokud hovořila o tom, že víceméně náhodně byla v domě [Jméno zainteresované osoby 5/0], jako v té době kamarádka [Jméno zainteresované osoby 2/0], přítomna jejich rozhovoru o domě, o smlouvě, kdy tam byla asi i notářka, což jsou skutečnosti zcela zásadní z hlediska posuzování formálních náležitostí daného typu závěti.

35. I z pohledu odvolacího soudu je tedy především významné to, že svědkyně [jméno FO] v rozporu se svědkem [jméno FO] popisovala místo i důvod setkání s [jméno FO], přítomnost osob při něm, jeho průběh. Nadto z její výpovědi jasně plyne, že si předem nebyla vědoma toho, že má být svědkem závěti [Jméno zainteresované osoby 5/0]. Nakonec i svědek [jméno FO] ve své výpovědi nikterak nepotvrdil, že by ze strany [Jméno zainteresované osoby 5/0] mělo při schůzce, jak ji popisoval on v nemocnici, dojít k výslovnému projevu [Jméno zainteresované osoby 5/0] o tom, že konkrétní listina představuje jeho pravou poslední vůli, i on vypovídal způsobem, ze kterého nelze uzavřít, že by byl předem s rolí svědka závěti ztotožněn, pokud jde o význam tohoto svědectví.

36. Za této skutkové situace pak i odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, uzavírá, že, nejsou-li výpověďmi svědků závěti souladně a zcela zřejmě soudu v tomto sporném řízení ozřejmovány skutkově ani jen zcela základní okolnosti, týkající se vzniku zkoumané listiny, přítomnosti konkrétních osob, jež by, coby svědci závěti, byli s touto rolí ztotožněni a byli k ní povoláni samotným zůstavitelem, projevu vůle zůstavitele ke konkrétní listině, pak na jejich podkladě nelze v dané věci sporu o dědické právo po zůstaviteli soudem skutkově a právně uzavřít, že byly naplněny zákonné formální náležitosti tohoto typu pořízení pro případ smrti (závěti) v prosté allografní formě (jež zákon pro platnost takového typu pořízení pro případ smrti vyžaduje).

37. Jinak řečeno, pro existenci zásadních rozporů ve výpovědích svědků závěti i odvolací soud uzavírá na podkladě vyhodnocení výpovědí svědků závěti, jak jimi byly podány v řízení před soudem prvního stupně při procesně relevantně provedeném jejich výslechu, v kontextu listin, pocházejících z pozůstalostního spisu zůstavitele, že nebyly naplněny zákonem předepsané formální náležitosti daného typu závěti, konkrétně současná přítomnost osob dvou svědků závěti zůstavitele, kteří by byli s touto rolí na podkladě žádosti zůstavitele předem ztotožněni, před nimiž současně přítomnými by zůstavitel výslovně projevil, že ve vztahu ke konkrétní listině projevuje svoji poslední vůli, tedy, že by byli tito současně přítomní svědci závěti zůstavitelem předem touto funkcí pověřeni a byli si vědomi toho, že jde ze strany zůstavitele o akt pořízení závěti a, že jsou povoláváni za svědky tohoto jeho posledního pořízení pro případ smrti tak, aby to byli právě oni, kdo po jeho smrti budou moci potvrdit pravost této listiny a skutečnost zůstavitelem projevené vůle před nimi současně oběma přítomnými ve vztahu ke konkrétní listině, pokud jimi podaná svědectví nejsou ani v základní otázce okolností vzniku pořízení zkoumané listiny shodné (jde-li o místo setkání, přítomnost konkrétních osob, konkrétní vyjádření zůstavitele k listině), tedy nejsou hodnověrně před soudem podané tak, aby o těchto formálních zákonných náležitostech daného typu pořízení pro případ smrti mohlo být kladně soudem uzavřeno v případě sporu o dědické právo po zůstaviteli z této listiny. Výslech ze strany soudu těchto svědků závěti byl veden způsobem, kterým svědci byli dotazováni zcela konkrétně, jasně, na konkrétní skutečnosti. Klást otázky svědkům závěti měli možnost i účastníci, resp. jejich zástupci. Svědkům se dostalo ze strany soudu řádného poučení, řádně byla zjištěna jejich totožnost, jakož i okolnosti, které mohou mít vliv na jejich věrohodnost, měli možnost se sami vyjádřit, odpovídali na doplňující dotazy, měli možnost se seznámit se zkoumanou listinou. Ohledně toho, že zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti projevil svoji vůli užitím konkrétních slovních výrazů, případně obvyklým znamením ve vztahu k tomu, že listina obsahuje jeho poslední vůli, žádný ze svědků závěti ničeho konkrétního na konkrétní kladené jim dotazy neuvedl.

38. Za tohoto vyhodnocení výpovědí svědků závěti ani odvolací soud při zohlednění plynutí času mezi zkoumanou událostí a podávanými výpověďmi svědků závěti, při respektu k zásadě, že závěť má být vykládána spíše jako platná, než neplatná, při respektu k zásadě respektování vůle zůstavitele, nemohl než uzavřít o nenaplnění zákonných předpokladů tohoto typu pořízení závěti, tedy o neplatnosti (absolutní) této do pozůstalostního řízení zůstavitele předložené [Jméno zainteresované osoby 2/0] soukromé listiny - závěti.

39. Jak již z výše uvedeného odůvodnění plyne, v této věci bylo pro skutkový i právní závěr soudu zapotřebí znát a vyhodnotit okolnosti vzniku zkoumané listiny, což bylo možné učinit právě výlučně na podkladě vyhodnocení podaných před soudem výpovědí svědků závěti, kteří měli být konkrétního dne osobně přítomni podpisu a projevené výslovně vůli zůstavitelem ve vztahu ke zkoumané listině, jež má pocházet vůlí a podpisem od zůstavitele, jež byla po jeho smrti, jako jeho závěť, svědčící ve prospěch dědického práva žalovaného 1) tímto žalovaným předložena, což, již jen ze samotné podstaty věci, nelze žádným výkladem projevu vůle nahrazovat. Není zde tak dán žádný prostor pro výklad projevu vůle. Nadto bylo zapotřebí vzít v potaz i tu zjištěnou skutečnost, že oba svědky závěti váže nejméně přátelský vztah k obmyšlenému listinou [Jméno zainteresované osoby 2/0].

40. Je-li po formální stránce tohoto typu závěti zákonem výslovně požadováno, aby to byli dva svědci závěti, kteří budou schopni přesvědčivě a shodně potvrdit po smrti zůstavitele to, za jakých konkrétních okolností závěť zůstavitele vznikla, resp. to, že zůstavitel a pořizovatel listiny jsou jedna a tatáž osoba, která je pověřila funkcí svědků závěti a výslovně před nimi současně přítomnými projevila svoji vůli pořídit konkrétní listinu pro případ své smrti, způsobem nevzbuzujícím žádné pochybnosti, pročež lze po svědcích závěti důvodně požadovat, aby objeví-li se po smrti zůstavitele jakékoliv pochybnosti o platnosti závěti jimi odsvědčené, byli schopni věrohodně a shodně potvrdit soudu to, zda se skutečně jedná o vůli zůstavitele pořídit o svém majetku pro případ své smrti konkrétní listinou, protože jiným způsobem již rozhodné skutečnosti prakticky není možné zjistit, pak bezpodmínečně musí být schopen svědek závěti před soudem jednoznačně a zcela přesvědčivě reprodukovat to, co na vlastní oči a uši viděl a slyšel, případně rozdíly ve svých výpovědích hodnověrně vysvětlit, má-li, jako platná v této formě, zůstavitelem pořízená závěť tzv. obstát, přičemž je v dané věci namístě uzavřít, že slyšení v tomto řízení svědci zkoumané závěti zůstavitele, pořízené jím v prosté allografní formě, této své povinnosti shodně a přesvědčivě nedostáli. S odkazem na výše uvedené tak nemůže obstát odvolací námitka odvolatele, že svědkyně vypovídala nejistě, protože byla stresována svou přítomností u soudu. I pokud by tomu tak skutečně bylo, nelze něž konstatovat, že odpovědnost za výběr osob svědků závěti má sám zůstavitel, proto případně k jeho tíži tak jde skutečnost, že případně svědek závěti není schopen po jeho smrti, i třeba pod vlivem stresu, závěť, z hlediska potřebných náležitostí, tzv. obhájit svým svědectvím. Toto riziko sám zůstavitel musí brát v úvahu, rozhodne-li se pořídit pro případ své smrti touto formou závěti.

41. Je pak skutečností, že žádný ze slyšených dvou svědků závěti, předložené [Jméno zainteresované osoby 2/0] do pozůstalostního řízení zůstavitele, není dle výsledků provedeného dokazování osobou zákonem z působení v této funkci svědka závěti vyloučenou, nevyplynuly pochybnosti o jejich rozumové a duševní úrovni, ovšem právě i jen s ohledem na způsob jejich reprodukce rozhodných skutečností, na něž byli tito svědci závěti soudem dotazováni, na jejich chování při výslechu, kdy nepůsobili přesvědčivě, kdy jejich výpovědi nebyly volně plynoucí, navazující, na kladené jim otázky odpovídali spíše úhybně, vzájemně se v podstatných skutečnostech rozcházejí, nadto jsou oba nejméně přátelsky svázáni s osobou obmyšleného dědice, tak přesto nejsou i z pohledu odvolacího soudu jimi podané svědecké výpovědi v dané věci způsobilé potvrdit existenci formálních náležitostí projednávaného typu závěti, kterou měl zůstavitel pro případ své smrti pořídit v prosté allografní formě, neboť o tyto jejich výpovědi nelze skutková zjištění soudu bez jakýchkoliv pochybností tzv. opřít, jde-li o přijetí potřebného skutkového závěru o naplnění formálních náležitostí tohoto typu závěti. Tento rozpor ve výpovědích svědků závěti je tím spíše významný, že se jedná o důkazy zcela zásadní, pokud žádný jiný, další přímý svědek podpisu a projevu vůle zůstavitele ve vztahu k posuzované listině nebyl v řízení před soudem prvního stupně relevantním způsobem žádným z účastníků navržen, zůstavitel již nežije a nemůže tak sám o věci vypovídat.

42. Namítá-li odvolatel, že nebyla v řízení vyslechnuta svědkyně, advokátka, která text listiny měla připravovat a měla ověřovat podpisy osob, jež jsou na listině připojeny, tak je k tomuto odvolacím soudem namístě uvést, že, neprovedl-li tento důkaz soud prvního stupně, pak nikterak nepochybil, neboť tento výslech svědkyně nebyl žádným z účastníků řízení před soudem prvního stupně navržen k prokázání konkrétních tvrzení některého z účastníků, jeho navržení v odvolacím řízení je uplatněním důkazu mimo princip neúplné apelace v odvolacím řízení, kdy poučení dle § 119a o. s. ř. bylo soudem prvního stupně řádně realizováno, a pro provedení tohoto důkazu v odvolacím řízení nesvědčí žádná ze zákonných výjimek, uvedených v ustanovení § 205a o. s. ř.

43. I pokud by ale snad mělo být přípustné tento důkaz v odvolacím řízení provést, tak odvolací soud, s ohledem na zásadní rozpory ve výpovědích svědků závěti, jež se týkají místa a přítomnosti konkrétních osob u události, při které na přezkoumanou listinu byly připojeny podpisy, jak zůstavitele, tak svědků závěti, je toho názoru, že by s vysokou mírou pravděpodobnosti ani tento důkaz nebyl způsobilý zvrátit výše uvedené závěry soudu o nenaplnění formálních náležitostí daného typu závěti.

44. Tedy jinak řečeno v této věci otázka skutkového posouzení formálních náležitostí daného typu pořízení pro případ smrti je zcela zásadně založena na výpovědích dvou svědků závěti, přičemž jimi podané výpovědi v tomto řízení svým obsahem vyvrací svědeckou doložku, jež je připojena na zkoumané listině, co do jejího obsahu.

45. Na podkladě výše uvedeného tak tedy odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, uzavírá, že z důvodu formálních nedostatků zkoumané allografní závěti zůstavitele není tato prostá allografní závěť zůstavitele s datem [datum] platným pořízením zůstavitele pro případ jeho smrti, ze které by pro žalovaného 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0] vyplývalo dědické právo po zůstaviteli.

46. Jak již bylo vysvětleno v důvodech tohoto rozhodnutí výše, v té situaci, kdy posuzovanou závěť v prosté allografní formě zůstavitel nenapsal vlastní rukou, měl jí pouze vlastní rukou podepsat, tak sama o sobě tato listina (na rozdíl od holografní závěti) není spolehlivým dokladem toho, že tato závěť skutečně obsahuje poslední vůli zůstavitele. Z tohoto důvodu také zákon u této formy prosté allografní závěti vyžaduje z hlediska formálních náležitostí, a to pod sankcí absolutní neplatnosti, aby zůstavitel před dvěma svědky závěti současně přítomnými výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a aby se svědci na závěť podepsali. Povolání svědků závěti zůstavitelem tedy neslouží primárně k tomu, aby svědci závěti po smrti zůstavitele dosvědčovali jeho vlastnoruční podpis, ale slouží primárně právě k tomu, aby tyto osoby mohly v době, kdy pořizovatel listiny již nežije, potvrdit v případě sporu o dědické právo z této listiny, že jde o zůstavitelovu pravou a skutečnou poslední vůli. S uvážením všech těchto předpokladů pak tedy i odvolací soud v posuzované věci na podkladě vyhodnocení výpovědi svědků závěti, jak je podali v tomto řízení před soudem prvního stupně, jakož i obsahu listin, pocházejících z pozůstalostního řízení zůstavitele, pro existenci zcela zásadních rozporů v těchto výpovědích svědků závěti ohledně okolností, za nichž měla být závěť zůstavitelem podepsána a výslovně projevena vůle zůstavitele, dospěl k závěru, že tito svědci závěti nebyli schopni věrohodným a přesvědčivým způsobem souladně potvrdit to, kdy a kde došlo k takovému setkání obou svědků závěti a zůstavitele, při kterém by zůstavitel (pořizovatel) posuzované závěti (před nimi současně přítomnými) výslovně prohlásil, že listina datovaná [datum] obsahuje jeho poslední vůli, přičemž bez dalšího tento skutkový závěr soudu pak vede k právnímu závěru soudu o nenaplnění formálních náležitostí daného typu pořízení pro případ smrti v prosté allografní formě, v důsledku čehož je posuzovaná závěť absolutně neplatná, což je skutečnost, k níž soud musí přihlédnout i z úřední povinnosti.

47. Účelem vzájemně korespondujícího svědectví dvou svědků závěti je totiž odstranit jakékoliv pochybnosti, jež se týkají pořízení závěti zůstavitelem, který již nežije, jež se objeví po jeho smrti, přičemž tomuto předpokladu podané výpovědi svědků závěti v řízení před soudem prvního stupně i z pohledu odvolacího soudu jednoznačně nedostály, proto z těchto svědectví nelze vycházet z hlediska skutkových i právních závěrů ohledně dodržení formálních náležitostí tohoto typu pořízení pro případ smrti zůstavitelem.

48. Nelze-li tak pro nevěrohodnost výpovědí svědků závěti pro jejich zásadní rozpory ve výpovědích uzavřít, že zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti skutečně výslovně projevil, že posuzovaná listina s datem [datum] obsahuje jeho poslední vůli, pak již jen tento závěr sám o sobě postačuje zcela k tomu, aby soud uzavřel o neplatnosti posuzované závěti zůstavitele v prosté allografní formě, tedy o tom, že do pozůstalostního řízení předložená listina s tímto datem není platným pořízením zůstavitele pro případ smrti, aniž by bylo třeba zabývat se dalšími námitkami ve vztahu k této listině i důvodům možné dědické nezpůsobilosti v této listině obmyšlené, co by závětního dědice, osoby, aby bylo uzavřeno soudem o neplatnosti posuzované závěti. [adresa] svědků závěti tkví právě v tom, že musí být schopni přesvědčivě a shodně po smrti zůstavitele potvrdit, že ten, kdo závěť pořídil, je skutečně zůstavitelem, který prohlásil, že listina, na kterou poukazuje, obsahuje vskutku jeho poslední vůli. Nebyli-li tohoto v řízení slyšeni svědci závěti věrohodným způsobem schopni, jak zcela správně soud prvního stupně uzavřel na základě jím provedeného vyhodnocení těchto výpovědí, se závěrem o existenci zásadních rozporů v těchto jejich výpovědích o okolnostech, za nichž mělo k celé události, při níž měla být závěť zůstavitelem touto formou konkrétního dne pořízena (prohlášena) na konkrétním místě, v přítomnosti konkrétních osob, pak z jejich svědectví nelze v tomto sporném řízení vycházet ke zjištění rozhodných skutečností, jež jsou významné pak pro právní posouzení věci.

49. S ohledem na takto vyslovený závěr pak bylo již nadbytečným, aby se odvolací soud vyslovoval v tomto rozhodnutí k nadbytečným závěrům (skutkovým i právním) soudu prvního stupně ohledně dalších námitek žalobce proti závěru o možném dědickém právu žalovaného 1) [Jméno zainteresované osoby 2/0] po zůstaviteli z konkrétní závěti (k pravosti podpisu zůstavitele na listině, k případné dědické nezpůsobilosti osoby ve zkoumané listině obmyšlené, coby dědice).

50. Odvolací soud tak tedy konstatuje, že soud prvního stupně z jeho pohledu po skutkové i právní stránce zcela správně uzavřel, že lze žalobě žalobce na popření dědického práva [Jméno zainteresované osoby 2/0] po zůstaviteli z konkrétní závěti zůstavitele s datem [datum] vyhovět, proto, s využitím § 219 o.s.ř., jako věcně správné, napadené odvoláním žalovaného [Jméno zainteresované osoby 2/0] rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, jde-li o jeho výrok I. (z hlediska smyslu podané žaloby žalobce; o tom, kdo je či není účastníkem pozůstalostního řízení zůstavitele, resp. čí účast v řízení o projednání pozůstalosti bude na základě výsledku tohoto sporného řízení ukončena, bude rozhodnuto v pozůstalostním řízení pozůstalostním soudem po pravomocném vyřešení tohoto sporu účastníků s důsledky do tohoto pozůstalostní řízení).

51. S využitím § 219 o. s. ř. odvolací soud, jako věcně správné, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně i ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky (II. a III.), pokud je z výsledku i tohoto odvolacího řízení zřejmé, že žalobce byl s uplatňováním svého práva v tomto sporném řízení plně úspěšný, má tak, s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., právo proti plně neúspěšným žalovaným na náhradu účelně jím vynaložených nákladů, spojených s uplatňováním svého práva v tomto řízení.

52. Z obsahu spisu soudu prvního stupně pak vyplývá, že žalobce účelně vynaložil náklady na uplatňování svého práva, jež souvisely se zaplacením soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení a s právním zastoupením advokátem.

53. Tyto náklady bezpochyby patří k účelně vynaloženým nákladům v řízení na uplatňování práva na straně úspěšného účastníka.

54. Týká-li se výše těchto nákladů, pak skutečnost zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši [částka] žalobcem jednoznačně z obsahu spisu vyplývá a jde-li o náklady právního zastoupení plně úspěšného žalobce advokátem, soud prvního stupně stanovil tyto náklady zcela správně s odkazem na vyhlášku č. 177/1996 Sb., konkrétně § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5., § 11, § 13 této vyhlášky, kdy i odvolací soud peněžitou hodnotu předmětu tohoto sporu posuzoval ve vztahu k plně úspěšným žalobcem (jeho právním zástupcem) provedenému vyúčtování svých nákladů. Odměnu advokáta žalobce [částka] tak i odvolací soud považuje za plně odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky v této konkrétní věci.

55. S připočtením paušální výše hotových výdajů advokáta úspěšného žalobce ([částka]) a 21 % DPH z odměny a hotových výdajů advokáta žalobce, jde na nákladech právního zastoupení plně úspěšného žalobce v řízení před soudem prvního stupně o částku [částka].

56. Celkem tak jde na nákladech účelně vynaložených plně úspěšným žalobcem v řízení před soudem prvního stupně částku o [částka].

57. Tyto účelně vynaložené náklady žalobce jsou tak v zásadě oba žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně.

58. I odvolací soud pak posouzením obsahu spisu soudu prvního stupně uzavírá o existenci důvodů podle § 150 o. s. ř. ve vztahu k žalovanému 2), [Jméno zainteresované osoby 4/0], pro které není nespravedlivým uložit mu platební povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci, když nelze přehlédnout, že tento žalovaný dle svého tvrzení se zůstavitelem nebyl řadu let v žádném kontaktu, neměl dostatek relevantních informací pro svá tvrzení ve vztahu k pravosti a platnost posuzované závěti zůstavitele, ke vztahu zůstavitele k osobě žalovaného [Jméno zainteresované osoby 2/0], sám aktivně proti závěti zůstavitele nevystupoval, podpořil pouze stanovisko svého druhého bratra, tedy žalobce, žalobu z odkazu z pozůstalostního řízení sám nepodal a účastníkem tohoto sporného řízení tak se stal výlučně jen jako osoba v úvahu přicházejícího zákonného dědice zůstavitele. Rozhodl-li se tak soud prvního stupně ve vztahu žalobce a žalovaného 2) k využití tohoto výjimečného ustanovení § 150 o. s. ř., pak odvolací soud zásadně neměl žádný důvod k tomu se od tohoto závěru odchýlit. Ostatně toto nebylo odvolatelem ani nikterak rozporováno.

59. Žalovanému [Jméno zainteresované osoby 2/0] tak svědčí povinnost k náhradě nákladů plně úspěšného žalobce (plně) v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, přitom tyto náklady je povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).

60. Jde-li pak o náklady odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky, o těchto odvolací soud rozhodl s využitím § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy, opět, s ohledem na výsledek řízení, je zřejmé, že i v odvolacím řízení byl žalobce s uplatňováním svého práva plně úspěšný, svědčí mu tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto uplatňováním práva v odvolacím řízení proti neúspěšným (plně) žalovaným.

61. Z obsahu spisu je pak zřejmé, že i v odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci vznikly účelně náklady na jeho právní zastoupení advokátem.

62. Týká-li se výše těchto nákladů právního zastoupení žalobce advokátem, pak odvolací soud, s ohledem na v odvolacím řízení právním zástupcem plně úspěšného žalobce vyúčtovanou výši nákladů právního zastoupení, shledal tuto za odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, kdy odměna advokáta žalobce v odvolacím řízení je jím s odkazem na vyhlášku č. 177/1996 Sb. účtována v sazbě [částka]/jeden úkon právní služby, přičemž účelně byly vykonány dva úkony právní služby v tomto odvolacím řízení (účast u jednání odvolacího soudu a písemné vyjádření k odvolání). Odměna advokáta žalobce v odvolacím řízení tak představuje částku [částka].

63. S připočtením hotových výdajů advokáta žalobce v paušální výši [částka]/jeden úkon právní služby, tj. částky [částka], cestovních náhrad advokáta žalobce za účast u jednání odvolacího soudu s využitím osobního automobilu na trase [adresa] a zpět, tov.zn. Škoda Rapid, ujeto [právnická osoba], průměrná spotřeba 5,1 litru benzínu Natural/km, cena paliva 38,20/l, [částka], náhrady za ztrátu času advokáta žalobce v rozsahu 4 půlhodin, tj. [částka], 21% DPH, celková výše nákladů právního zastoupení žalobce advokátem v odvolacím řízení, včetně DPH, činí [částka], jež žalobci náleží k zaplacení na nákladech odvolacího řízení k tíži žalovaných, zavázaných společně a nerozdílně.

64. Rovněž i v odvolacím řízení odvolací soud využil při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným [Jméno zainteresované osoby 4/0] ustanovení § 150 o. s. ř., přihlédl-li ke stejným skutečnostem, jak to učinil soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně.

65. I náklady odvolacího řízení je tak žalobci povinen plně zaplatit žalovaný [Jméno zainteresované osoby 2/0], a to v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).