o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 24. června 2021, č. j. 15 C 3/2020-180,

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu žalobkyně, kterou se proti žalované, jako jediné zákonné dědičce po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřel [datum], domáhala určení, že je spoluvlastnictví ideální ½ konkrétních nemovitostí v k. ú. a [územní celek], zapsaných na [list vlastnictví] v KN u KÚ pro [územní celek] [stát. instituce], motocyklu [příjmení], pohledávky za pojišťovnou [právnická osoba] z titulu výplaty pojistného plnění za škodní událost [jméno] [příjmení], jakož i pohledávky za bankou [právnická osoba] z titulu práv a povinností ze smlouvy o účtu č. [bankovní účet], vedeném na jméno a příjmení zůstavitele [jméno] [příjmení], z titulu uplatnění nároku opomenutého dědice (osoby se zůstavitelem v rozhodné době 1 roku před jeho smrtí spolužijící ve společné domácnosti a z tohoto titulu pečující o společnou domácnost) po zůstaviteli [jméno] [příjmení], který zemřel [datum] bez zanechání pořízení pro případ smrti, svobodný, bezdětný. Výrokem II. tohoto rozsudku pak žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení 106 722 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem v [obec a číslo].

2. V důvodech tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že právně posuzoval danou věc z pohledu z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, konkrétně § 1636 odst. 1 OZ, podle kterého platí, že, nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě dědiců manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před smrtí ve společné domácnosti, a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. V projednávané věci nebylo mezi účastnicemi žádného sporu o tom, že zůstavitel [jméno] [příjmení] zemřel [datum] jako svobodný, nezanechal žádné potomky, nezanechal žádné pořízení pro případ své smrti, jeho jedinou dědičkou ze zákona se na podkladě výsledku projednání pozůstalosti, kdy pozůstalostní řízení vedl Okresní soud Praha – západ pod sp. zn. 20 D 818/2018, stala zůstavitelova matka, [jméno] [příjmení], která dědictví po zůstaviteli neodmítla, je způsobilá dědit (zůstavitel zanechal otce [jméno] [příjmení], jeho současný pobyt se však nepodařilo zjistit, v řízení mu byl, jako dědici neznámého pobytu, jmenován opatrovník v osobě advokátky, otec zůstavitele byl vyrozuměn o svém dědickém právu, byl vyzván, aby se přihlásil u soudu ve lhůtě šesti měsíců od vyvěšení usnesení na úřední desce Okresního soudu Praha – západ, s poučením o tom, že v opačném případě k jeho dědickým nárokům nebude přihlíženo, otec zůstavitele se pak ve stanovené lhůtě nepřihlásil), zjištěná aktiva pozůstalosti zahrnují nemovitosti zůstavitele (celek) v obci a k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] v KN u KÚ pro [územní celek], KP [okres] pro obec a k. ú. [obec], motocykl [příjmení], pohledávka za pojišťovnou [právnická osoba] z titulu výplaty pojistného plnění za škodní událost a pohledávka za bankou [právnická osoba] v souvislosti s právy a povinnostmi ke konkrétnímu bankovnímu účtu, vedenému na jméno a příjmení zůstavitele, nabytí dědictví matce zůstavitele [jméno] [příjmení] bylo potvrzeno usnesením Okresního soudu Praha – západ s právní mocí [datum rozhodnutí], č. j. 20 D 818/2018-116. Vzhledem k tvrzení žalobkyně o tom, že v době smrti zůstavitele [jméno] [příjmení] žila se zůstavitelem po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, z tohoto titulu pečovala o společnou domácnost, proto podle § 1636 odst. 1 OZ přicházela v úvahu (v rozsahu ½) s matkou zůstavitele jako dědička zůstavitele v tzv. druhé třídě zákonných dědiců, s ohledem na již skončené pozůstalostní řízení po zůstaviteli má na své straně právo domáhat se nároku opomenutého dědice, což podanou žalobou činí, což žalovaná popírala, bylo potřeba se důkazně v daném řízení zaměřit na tyto sporné skutečnosti. Jedná-li se v tomto řízení o tzv. zvláštní typ žaloby, není ze strany žalobkyně třeba tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na jí požadovaném určení. Konkrétní formulací žaloby pak nebylo potřeba se dále v řízení zabývat, pokud v řízení zjištěné rozhodné skutečnosti na základě výsledků provedeného dokazování svědčí pro zamítnutí žaloby žalobkyně. Prokázat své tvrzení o tom, že žila se zůstavitelem ke dni jeho smrti ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, byla v tomto řízení povinna žalobkyně. Konkrétní spornou otázkou mezi účastnicemi bylo to, zda vztah žalobkyně a zůstavitele v rozsahu a kvalitě, předpokládané zákonem v § 1636 OZ, trval mezi žalobkyní a zůstavitelem i v [anonymizováno] roku [rok], resp. stále i k datu jeho smrti. Nebylo totiž mezi účastnicemi sporu o to, že v minulosti, po poměrně dlouhé období, byli spolu žalobkyně a zůstavitel partnery, společně bydleli v pronajaté garsonce zůstavitelem od jeho zaměstnavatele, sama žalobkyně však ve svých tvrzeních připustila, že v minulosti v tomto jejím vztahu se zůstavitelem docházelo opakovaně k problémům, k hádkám, k jejím opakovaným odjezdům z bydliště se zůstavitelem, a to včetně posledního měsíce roku [rok] (na počátku tohoto měsíce), v němž zůstavitel náhle zemřel (o víkendu, který zůstavitel s žalobkyní společně netrávili). Listinné důkazy, jako smlouva o ubytování, výpis z účtu, sdělení zaměstnavatele, výplata pojistného, jsou důkazy, z nichž relevantní skutečnosti pro rozhodnutí v této věci, jde-li o sporný rozsah a kvalitu, předpokládanou zákonem ve vztahu ke společné domácnosti žalobkyně a zůstavitele, nevyplývají. Sama o sobě ta okolnost, že se případný partnerský rozchod žalobkyně a zůstavitele z počátku měsíce [anonymizováno] [rok] ještě tzv. nepromítl do listin, které předkládala žalobkyně ke svému tvrzení o existenci vedení společné domácnosti se zůstavitelem k datu jeho smrti, ještě bez dalšího neznamená to, že ke dni smrti zůstavitele žalobkyně se zůstavitelem ve společné domácnosti stále ještě žili, vznikají-li o tom z jiných skutečností důvodné pochybnosti. Stejně tak ani sama o sobě ta skutečnost, že ještě i v červenci 2018 přišla výplata nemocenského pojištění žalobkyně, které se týkalo [anonymizováno] [rok], na účet zůstavitele, ničeho bez dalšího k rozsahu a kvalitě, předpokládané zákonem, společné domácnosti žalobkyně se zůstavitelem nesvědčí, vznikají-li o tom z jiných skutečností důvodné pochybnosti. Konečně ani tak skutečnost, že žalobkyni zůstavitel uvedl, jako osobu obmyšlenou jím spolu se svojí matkou ve smlouvě o svém penzijním připojištění, kterou uzavřel v roce [rok], ničeho bez dalšího k rozsahu a kvalitě, předpokládané zákonem, společné domácnosti žalobkyně se zůstavitelem nesvědčí, vznikají-li o tom z jiných skutečností důvodné pochybnosti, neboť sama o sobě ta skutečnost, že ihned po svém partnerském rozchodu se žalobkyní z počátku [anonymizováno] [rok] obsah této listiny zůstavitel nezměnil, stále neprokazuje to, že by žalobkyně se zůstavitelem až do dne jeho smrti žila ve společné domácnosti. Žalobkyně pak k unesení svého břemene tvrzení o existenci (znovuobnovení) společné domácnosti se zůstavitelem k datu jeho smrti označila a k dokazování sama navrhla osobní SMS zprávy, či zprávy prostřednictvím aplikace Whats App, které proběhly mezi ní a zůstavitelem v [anonymizováno] [rok], stejně tak i výpovědi svědků. Pokud tyto důkazy v řízení provedl, tak výpověď matky žalobkyně považuje za zcela nevěrohodnou, pokud tato svědkyně, jako osoba žalobkyni nejbližší z hlediska rodinných vazeb, vypovídala tak, že, byť i o určitých partnerských problémech své dcery se zůstavitelem věděla, tak je ale vůbec s ní neřešila, dcery se na nic nedotazovala, nadto ani dlouhodobě v garsonce, kde měla dcera stále se zůstavitelem bydlet i v době jeho smrti, nebyla osobně na návštěvě, tedy ani v [anonymizováno] [rok], z vlastního poznání ke stavu„ odstěhovanosti“, resp.„ neodstěhovanosti“ své dcery od zůstavitele ze společné domácnosti nemohla nic konkrétního uvést. Stejně tak nebylo možno uvěřit výpovědi kamarádky žalobkyně, svědkyni [příjmení], pokud tato na jednu stranu vypovídala o tom, že měla žalobkyni nabízet pomoc při řešení její partnerské krize se zůstavitelem z počátku [anonymizováno] [rok] měly si spolu o tom dlouhodobě povídat v emočně vypjaté situaci, avšak, byla-li tato svědkyně dotazována na konkrétní důvody a řešení této situace žalobkyně a zůstavitele, tak si svědkyně ničeho bližšího neupamatovala, a to i přesto, že uváděla, že žalobkyni v této souvislosti nabízela ubytování na několik dní, zjevně se tedy nemohlo jednat o nějakou zcela bagatelní věc vztahu žalobkyně a zůstavitele, pro což by si neměla svědkyně na nic konkrétního pamatovat. Za rozhodující důkazní zdroj ke skutkovým a právním závěrům ohledně vedení společné domácnosti žalobkyně a zůstavitele k datu jeho smrti tak posloužily žalobkyní, ale i žalovanou posléze, k důkazu předložené zprávy SMS či zprávy přes aplikaci Whats App, které probíhaly mezi žalobkyní a zůstavitelem, jakož i mezi zůstavitelem a jeho rodinou, popř. jeho známými, které při konfrontaci s výpověďmi svědků a listinnými důkazy, přináší skutkový závěr, že k datu své smrti zůstavitel a žalobkyní nežili ve společné domácnosti, s ukončením tohoto vztahu zůstavitel sice tzv. srovnán nebyl, nabízel žalobkyni možnost obnovení vztahu, to však nebylo žalobkyní akceptováno. Sama o sobě ta okolnost, že zůstavitel až do své smrti ze své strany stál o to, aby se jeho společné soužití, včetně společného bydlení, s žalobkyní znovu opakovaně obnovilo, ještě samo o sobě o pokračování v soužití těchto dvou osob a o společné péči těchto osob o tuto společnou domácnost nesvědčí. Svědci, které v řízení navrhla žalovaná, byť se z části jedná též o osoby příbuzné zůstaviteli, přesvědčivě a v souladu s k důkazu provedenými zprávami SMS a prostřednictvím aplikace Whats App, vypověděli o tom, že zůstavitel v období po partnerském rozchodu z počátku [anonymizováno] [rok] s žalobkyní opakovaně sám komunikoval, a to i mimo svoji rodinu, tak, že z této komunikace není žádného důvodu pochybovat o tom, že jeho dříve ukončený partnerský vztah se žalobkyní již nadále netrvá. Nejedná se o důkazy, které by byly získány nezákonným způsobem, žalovaná měla přístup k těmto zprávám v mobilu zůstavitele, a to i s ohledem na skutečnost, že nastoupila do práv zůstavitele, jako jeho jediná dědička. Za té situace, kdy i sama žalobkyně stejných důkazních prostředků využívá, nelze popřát ochrany jejímu argumentu ohledně zásahu do jejích osobnostních práv, potud, že by bylo možno tyto důkazy komunikací zůstavitele prostřednictvím zpráv SMS či aplikace Whats App zcela vyloučit. Na jednu stranu má žalobkyně právo na ochranu projevu osobní povahy, za což lze považovat komunikaci mezi ní a zůstavitelem, na druhé straně jsou zde práva žalované, která se z rozhodnutí právě žalobkyně ocitla v soudním sporu s ní, v němž je zapotřebí i z její strany prokázat skutečnosti, které se týkají osobního vztahu dvou lidí, z nichž jeden již nežije, žalovaná má tedy k možnosti hájit své vlastnické právo v tomto sporu jen velmi omezené prostředky a za této situace lze i danou komunikaci SMS a prostřednictvím aplikace Whats App jako důkazní prostředek v tomto soudním řízení použít. Nakonec ty zprávy, které pochází od zůstavitele a byly jím směřovány žalobkyni, potvrzují i zprávy, které posílala žalobkyně zůstaviteli, které sama k důkazu navrhla, z nichž opět neplyne nic o tom, že by se spolu osobně, až na jednu výjimku, setkali, plánovali si opět spolu nějaké konkrétní záležitosti, jež by se týkaly jejich vztahu a bydlení. Konečně ani ty záležitosti, které se vztahují k tzv. smutečním oznámením, nevypovídají nic konkrétního o tom, že by žalobkyně žila se zůstavitelem v době jeho smrti ve společné domácnosti, protože, bezpochyby, žila-li žalobkyně se zůstavitelem dlouhodobě v minulosti v partnerském vztahu, který byl ukončen krátce před jeho náhlou smrtí, tak zcela jistě tato smrt zůstavitele byla i pro žalobkyni emočně nikoliv jednoduchou situací, ovšem z hlediska závěru o vedení společné domácnosti žalobkyně a zůstavitele k datu jeho smrti nelze důkazně na podporu tvrzení žalobkyně tzv. reflektovat nápisy na smutečním věnci či to, že z pietních důvodů byla rodinou zůstavitele uvedena žalobkyně nakonec ve smutečním oznámení. Ani ta skutečnost, že žalobkyni nebylo po smrti zůstavitele bráněno rodinou zůstavitele v tom, aby i po smrti zůstavitele užívala pronajatý byt zůstavitele, kde spolu v minulosti dříve bydleli, sama o sobě v kontextu výše uvedených důkazů nesvědčí o existenci společné domácnosti k datu smrti zůstavitele tohoto zůstavitele a žalobkyně. Uzavřel tak, že výsledky provedeného dokazování nesvědčí pro závěr o tom, že by ke dni smrti zůstavitele žalobkyně žila se zůstavitelem ve společné domácnosti a z tohoto důvodu o společnou domácnost pečovala, přičemž, nebylo-li prokázáno, že v daném řízení byly naplněny podmínky ustanovení § 1636 OZ (smrt zůstavitele nastala již po 1. lednu 2014), tak není dán žádný důvod k tomu poskytovat ochranu žalobkyní uplatněnému nároku opomenutého dědice. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto s využitím § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a, jde-li o konkrétní výši nákladů právního zastoupení plně úspěšné žalované advokátem, s podpůrným využitím vyhlášky č. 177/1996 Sb.

3. Včasné odvolání si, prostřednictvím svého zástupce, proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že její žalobě bude vyhověno, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. V důvodech namítá, že z jejího pohledu soud prvního stupně nesprávně zjistil rozhodný skutkový stav věci, pokud nesprávně vyhodnotil v řízení provedené důkazy. Z jejího pohledu nedůvodně soud prvního stupně tzv. stranil při hodnocení důkazů žalované, naopak důkazy z její strany považoval za nevěrohodné. Zdůrazňuje, že výsledky provedeného dokazování přinesly zjištění o tom, že dlouhodobě zde existovala společná domácnost její osoby se zůstavitelem, přičemž v červenci 2018 prošel sice tento její vztah partnerskou krizí, kterou, stejně jako již v minulosti, řešila krátkodobým pobytem domácnosti své matky, zůstavitel se ji ale stále snažil intenzivně přesvědčit k návratu do společně užívaného bytu, tedy o vedení společné domácnosti i nadále stál, sama stále tuto možnost zvažovala, úmrtí zůstavitele pak bylo náhlé, nečekané, přišlo velmi krátce po této jejich nedořešené partnerské, přičemž pro tento případ z minulosti existuje soudní judikatura vyšších soudů, k níž soud prvního stupně nesprávně nepřihlédl, která řeší tu situaci, kdy některý z členů společné domácnosti za krátkodobým účelem společnou domácnost opustí s úmyslem učinit toto opuštění společenství společné domácnosti nikoliv trvale. Je tedy nadále přesvědčena o tom, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil to, že, pokud i došlo z její strany ke krátkodobému opuštění společného bydliště se zůstavitelem, kde dříve dlouhodobě vedli společnou domácnost, počátkem července 2018, tak nebylo toto z její strany učiněno s úmyslem ukončit toto společenství se zůstavitelem trvale, neboť ještě sama o sobě skutečnost, že došlo k hádce, k problémům ve vztahu, na závěr o neexistenci vedení společné domácnosti nemá žádný vliv. Dále namítá, že z jejího pohledu se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s námitkou ohledně nezákonnosti použití obsah SMS zpráv, jde-li o zásah do jejích osobnostních práv. Žalovaná bezesporu nedisponuje v souvislosti s projednáním pozůstalosti po svém synovi jejími osobnostními právy, nadále tak důkazy o její vzájemné komunikaci se zůstavitelem považuje za nezákonně provedené, v důsledku čehož z nich nelze čerpat žádné rozhodné skutečnosti.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně, prostřednictvím svého právního zástupce, vyjádřila tak, že odvolání nepovažuje za opodstatněné, rozhodnutí soudu prvního stupně po skutkové i právní stránce má za věcně správné a navrhla jeho potvrzení.

6. V důvodech uvádí, že z jejího pohledu v odvolacím řízení nepřípustným způsobem žalobkyně přichází s novými tvrzeními, již jen v tom, že by se období [anonymizováno] [rok] mělo v jejím vztahu se zůstavitelem vykládat jako období partnerské krize, který žalobkyně řešila přechodným pobytem v domácnosti u své matky. V řízení před soudem prvního stupně totiž žalobkyně vždy k tomuto rozporně tvrdila, že se ve společné domácnosti se zůstavitelem i v tomto měsíci [anonymizováno] [rok] prakticky trvale stále vyskytovala. Důkazy v řízení provedené však toto její tvrzení vyvrátily. Z provedených důkazů přitom vyplynulo, že nepřítomnost žalobkyně v bydliště zůstavitele nebyla nikterak krátkodobá, trvala prakticky od [datum] až do smrti zůstavitele nepřetržitě, snad s jedinou maximálně několikahodinovou návštěvou, která ale nebyla vedena za účelem, který by snad mohl naznačovat, že by se jednalo o pouze dočasné opuštění společné domácnosti. Z jeho pohledu žalobkyně v řízení zcela účelově přizpůsobuje svá tvrzení výsledkům provedeného dokazování. Pokud pak jde o námitky, týkající se nepřípustného zásahu do osobnostních práv žalobkyně, tak u zpráv, které zaslal zůstavitel žalobkyni, se zjevně nemůže jednat o žádný zásah do jakéhokoliv osobnostního práva žalobkyně, neboť se nejedná o osobnostní projev žalobkyně, ale o projev zůstavitele. Již samy o sobě tyto zprávy jsou pak plně postačující pro vyvrácení tvrzení žalobkyně o tom, že k datu smrti zůstavitele setrvávala se zůstavitelem ve společné domácnosti. Sama žalobkyně pak neváhá tyto své osobnostní projevy ze strany zůstavitele v řízení sama použít. Je pochopitelné, že se jí použití této komunikace nelíbí, neboť vyvrací její nepravdivá žalobní tvrzení, to však nemůže být důvodem pro konstatování zásahu do jakéhokoliv jejího blíže nespecifikovaného osobnostního práva. Pokud pak dále jde o zprávy samotné žalobkyně, tyto nebyly získány žalovanou žádným nezákonným způsobem, byly použity pouze v rozsahu a způsobem nezbytným k vyvrácení tvrzení žalobkyně. Navíc to je sama žalobkyně, která tento spor zahájila s úmyslem získat majetkový prospěch z dědictví po zůstaviteli, a to v době, kdy pozůstalostní řízení skončilo, přitom do tohoto pozůstalostního řízení se nepřihlásila, zjevně v představě o tom, že není zřejmé, jaký osud bude mít k datu smrti zůstavitele nesplacený dluh zůstavitele na jím čerpaném úvěru na bydlení. Argument, týkající se poškození osobnostních práv žalobkyně, tak v dané věci vnímá jako pokus, kterým chce žalobkyně nepřípustně vyloučit důkazy, které žalobkyni usvědčují ze lži a pokusu o zneužití práva. Takové argumentaci nelze přiznat právní ochranu. Uzavírá, že výsledky provedeného dokazování tvrzení žalobkyně o tom, že žila se zůstavitelem k datu jeho smrti ve společné domácnosti a, že z tohoto důvodu o společnou domácnost pečovala, spolehlivě vyvrátily. Je přesvědčena o tom, že před podáním žaloby žalobkyně zjevně spoléhala na to, že žalovaná nebude schopna pro neexistenci relevantních důkazů vyvrátit její nepravdivá tvrzení, nevěděla však o tom, že se zachoval mobilní telefon, který měl zůstavitel v době nehody při sobě.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal, odvoláním žalobkyně napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a v situaci, kdy odvolací soud z důvodu odlišného právního názoru shledal, na rozdíl od soudu prvního stupně, potřebu provést poučení žalobkyně podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud z její strany navržené důkazy neprokazují tvrzení o tom, že v rozhodné době, tj. zhruba v jednou v měsíci před smrtí zůstavitele, znovuobnovila se zůstavitelem společné soužití a hospodaření v takových poměrech, v jakých toto trvalo před touto dobou, resp. před jejich partnerským konfliktem, ke kterému nesporně došlo na počátku července 2018, pro který zůstavitel dával najevo své rodině a svým přátelům, že v jeho důsledku došlo k ukončení jeho společné domácnosti s žalobkyní a, že tato situace trvala i v den smrti zůstavitele, přičemž žalobkyně k tomuto poučení odvolacího soudu navrhla důkazy výslechy svědků, provedl doplnění dokazování výslechy žalobkyní navržených svědků za podmínek § 213a o. s. ř., tj. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], přičemž po tomto doplněném dokazování shledal rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným, proto je, s využitím § 219 o. s. ř., potvrdil, byť s poněkud jiným závěrem, než přijal soud prvního stupně.

8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

9. Podle § 189 odst. 2 z. č. 292/2013 Sb., dále jen z. ř. s., tomu, kdo nebyl účastníkem, jako dědic, v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, pozůstalostního řízení nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.

10. V projednávané věci žalobkyně svojí žalobou, podanou k soudu prvního, jako osoba, která není výrokem usnesení pozůstalostního soudu, vydaného v řízení o projednání pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení], který zemřel [datum], které se vztahuje k otázce rozsahu a vypořádání zůstavitelova majetku, vázána, neboť nebyla účastníkem pozůstalostního řízení tohoto zůstavitele a její práva tak při projednání a vypořádání pozůstalosti nebyla zohledněna, uplatňuje proti žalované, jako jediné zákonné dědičce tohoto zůstavitele, ochranu práv opomenutého dědice, přičemž toto právo se žalobkyni nepromlčuje a podle obsahu pozůstalostního spisu o projednání pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení] skutečně s žalobkyní v tomto pozůstalostním řízení zůstavitele, jako s osobou, které může svědčit dědické právo po zůstaviteli, tj. jako s účastnicí tohoto řízení, se nejednalo, kdy sama o sobě se žalobkyně do tohoto pozůstalostního řízení nehlásila a jediná účastnice tohoto pozůstalostního řízení zůstavitele, jeho matka (v tomto řízení žalovaná) k otázce vedení společné domácnosti zůstavitele uvedla, že zůstavitel k datu své smrti s nikým ve společné domácnosti nežil, existence vedení společné domácnosti zůstavitele s žalobkyní pak v průběhu řízení nevyšla jinak najevo. Žalobkyně tedy o svém dědickém právu po zůstaviteli nebyla v průběhu pozůstalostního řízení zůstavitele poučována a v tomto sporném civilním řízení je tak žalobkyní z pohledu výše uvedeného ustanovení uplatňováno její vlastnické, resp. spoluvlastnické, právo dědice k pozůstalosti zůstavitele. Za této situace je tedy k podání této žaloby žalobkyně aktivně legitimována a, jde-li o žalovanou, tak ta je v tomto sporu pasivně věcně legitimována, jako jediná dosud dědička zůstavitele, jíž bylo potvrzeno nabytí dědictví po zůstaviteli, jako celku, rozhodnutím pozůstalostního soudu.

11. Zcela správně tak soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí konstatoval, že právní moc rozhodnutí pozůstalostního soudu o projednání pozůstalosti po zůstaviteli nikterak nebrání žalobkyni, která nebyla účastnicí tohoto pozůstalostního řízení, jako v úvahu přicházející dědička zůstavitele, aby se svého práva domáhala proti žalované samostatnou nalézací žalobou ve sporném civilním řízení před soudem.

12. S ohledem na to, že z důvodů dále uvedených neshledal ani odvolací soud důvodným žalobě žalobkyně vyhovět, nezabýval se již dále otázkou formulace žalobního petitu; nejméně, týká-li se nemovitého majetku a stavu jeho zápisu v KN, lze konstatovat, že žalobkyně na podání své žaloby má dán naléhavý právní zájem na jí požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.).

13. S ohledem na datum úmrtí zůstavitele, uplatní se v otázce dědického práva po zůstaviteli [jméno] [příjmení] hmotněprávní i procesně právní předpisy dědického práva, účinné od 1. 1. 2014 ([příjmení], z. ř. s., o. s. ř.).

14. Podle § 1636 OZ, nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a, kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.

15. Jak správně konstatoval v důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně, společnou domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby; vedení společné domácnosti obvykle předpokládá společné bydlení, nepostačují například jen občasné návštěvy, musí se jednat o spotřební společenství trvalé povahy; samozřejmě společná domácnost, resp. trvalost společného soužití, není dotčena tím, že by se člen domácnosti po určitou přechodnou dobu zdržoval mimo ni.

16. S těmito správnými předpoklady tak soud prvního stupně přistoupil ke zjišťování rozhodného skutkového stavu této věci.

17. Z výsledků procesně relevantním způsobem provedeného dokazování o rozhodném skutkovém stavu věci soud prvního stupně správným a úplným způsobem zejména na podkladě obsahu pozůstalostního spisu zůstavitele [jméno] [příjmení], což nakonec bylo i mezi účastnicemi nesporné, zjistil, že [jméno] [příjmení] zemřel náhle při autonehodě [datum], jako svobodný, bezdětný, bez zanechání pořízení pro případ smrti, se zanecháním matky, [jméno] [příjmení], která dědictví po zůstaviteli neodmítla, je způsobilá dědit, dále se zanecháním otce, [jméno] [příjmení], jenž je neznámého pobytu, byl o svém dědickém právu po zůstaviteli vyrozuměn, ve stanové lhůtě se nepřihlásil, nebylo tak k němu v řízení pozůstalostním přihlíženo, při předběžném šetření u notáře sestra zůstavitele, [jméno] [příjmení], v zastoupení matky zůstavitele, [jméno] [příjmení], mj. uvedla, že v době své smrti zůstavitel nežil s nikým ve společné domácnosti, v průběhu probíhajícího pozůstalostního řízení tohoto zůstavitele se žalobkyně o dědické právo po zůstaviteli, coby osoba se zůstavitelem žijící ve společné domácnosti ke dni jeho smrti sama nepřihlásila, nebyla tak účastnící pozůstalostního řízení, toto pozůstalostní řízení pak skončilo s právní mocí [datum] vydáním konečného usnesení, jímž byla určena obvyklá cena aktiv pozůstalosti částkou 2 012 179 Kč, výše pasiv pozůstalosti částkou 19 471 Kč a čistá hodnota pozůstalosti částkou 1 992 708 Kč, dále bylo potvrzeno nabytí dědictví, jež z hlediska aktiv této pozůstalosti tvoří nemovitosti zůstavitele (celek), zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [obec], v KN i KÚ pro [územní celek], KP [okres], pohledávka za bankou [právnická osoba] v souvislosti s právy a povinnostmi zůstavitele ve vztahu ke smlouvě o účtu, vedeném na jméno a příjmení zůstavitele, č. [bankovní účet], motocykl [příjmení], [registrační značka] pohledávka zůstavitele z titulu výplaty pojistného plnění za škodní událost za [právnická osoba], jediné dědičce zůstavitele ze zákona, jeho matce, [jméno] [příjmení] (usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 6. 2020, č. j. 20 D 818/2018-116), pasiva pozůstalosti tvoří výlučně náklady pohřbu zůstavitele, který vypravila a hradila matka zůstavitele.

18. Dále bylo mezi účastnicemi tohoto řízení z hlediska rozhodného skutkového stavu věci nesporným to, že v minulosti žalobkyně a zůstavitel spolu po poměrně dlouhou dobu řady let udržovali partnerský (družský) vztah a žili spolu ve společné domácnosti, o kterou pečovali, v garsonce, kterou měl zůstavitel pronajatu od svého zaměstnavatele - [právnická osoba], výzkumný ústav biofarmacie a veterinárních léčiv, a.s., zhruba od roku [rok]. V [anonymizováno] [rok] zůstavitel (výlučně) koupil v rámci pozůstalosti mj. projednávané nemovitosti v k. ú. [obec] (chatu s pozemky) a následně pak až do své smrti tuto chatu tzv. přestavoval svépomocí na rodinný dům. Tento nákup svých nemovitostí zůstavitel financoval z hypotečního úvěru, který mu poskytla [právnická osoba], který k datu smrti zůstavitele nebyl dosud zůstavitelem splacen (k datu smrti zůstavitele zůstatek nesplaceného úvěru představoval částku 1 543 781,73 Kč). Protože byl tento úvěr pojištěn pro případ úmrtí zůstavitele, byl v plném rozsahu tento zůstavitelem nesplacený zůstatek tohoto úvěru uhrazen v průběhu probíhajícího pozůstalostního řízení zůstavitele výplatou pojistného plnění.

19. Sporným pro možné řešení daného sporu účastnic skutkově bylo to, zda žalobkyně a zůstavitel počátkem měsíce [anonymizováno] roku [rok] spolu ukončili trvale společnou domácnost v souvislosti s ukončením jejich partnerského vztahu, v důsledku čehož ke dni smrti zůstavitele ([datum]) žalobkyně se zůstavitelem již nežila ve společné domácnosti a z tohoto důvodu se nepodílela na vedení a péči o tuto společnou domácnost.

20. I z pohledu odvolacího soudu, vyhodnotil-li ve vzájemné souvislosti v řízení před soudem prvního stupně procesně relevantním způsobem provedené důkazy, ať již listinné či výpovědi svědků, soud prvního stupně k výše uvedenému rozhodnému spornému skutkovému stavu věci, jde-li o otázku definitivního ukončení vedení společné domácnosti v důsledku partnerského rozchodu zůstavitele a žalobkyně na počátku měsíce července 2018, zcela správně uzavřel, že k tomuto skutečně v této době mezi žalobkyní a zůstavitelem došlo, v tomto tedy provedené důkazy vyvrátily tvrzení žalobkyně.

21. Vážný partnerský konflikt mezi ní a zůstavitelem v tuto dobu žalobkyně nepopírala, ve své podstatě jej potvrzovala, jakož i to, že v minulosti k takovým situacím mezi nimi docházelo, v posledním půl roce poměrně často, kdy uváděla, že se jednalo konkrétně o to, že se spolu mezi [anonymizováno] - [datum] pohádali, protože jí zůstavitel přišel na nevěru a fyzicky ji za to inzultoval, v důsledku něhož od zůstavitele z jeho pronajaté garsoniéry odešla, nejprve ke kamarádce, později pak ke své rodině do [obec], kde nakonec trávila sama i volný víkend, během kterého zůstavitel zemřel. Popírala však, že by se přitom z její strany jednalo o trvalé ukončení vztahu se zůstavitelem a o její trvalé odstěhování se z garsonky od zůstavitele, kdy uváděla, že si neodstěhovala své osobní věci, odjela tzv. jen trucovat ke své matce.

22. Toto její tvrzení o vážném partnerském konfliktu mezi ní a zůstavitelem počátkem [anonymizováno] [rok], včetně jejího odchodu z garsonky zůstavitele, potvrzují i v řízení slyšení svědci, konkrétně její matka a její kamarádka [jméno] [příjmení], která navíc potvrzuje, že šlo o vážný konflikt, pro který žalobkyně potřebovala vyřešit své další bydlení, tuto možnost u svědkyně žalobkyně odmítla a odešla od této kamarádky ke své matce.

23. Při provedení porovnání tvrzení žalobkyně a výpovědí svědkyň, matky žalobkyně a kamarádky žalobkyně, [příjmení], na straně jedné a dále pak výpovědí svědků, a to sestry zůstavitele, [jméno] [příjmení], bratra zůstavitele, [jméno] [příjmení], švagra žalobkyně, [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], na straně druhé, s přihlédnutím, a to především, k obsahu zpráv SMS či prostřednictvím aplikace Whats App z telefonů mezi zůstavitelem a žalobkyní a mezi zůstavitelem a jeho rodinou, popř. známými, které předložily k důkazu, jak žalobkyně, tak i žalovaná, vyplývá i podle závěru odvolacího soudu to, že počátkem [anonymizováno] [rok], konkrétně mezi 3. a [datum], došlo mezi žalobkyní a zůstavitelem k vážnému partnerskému rozkolu, v důsledku kterého žalobkyně dala jednoznačně svým postojem v souvislosti s odchodem z garsonky, kde dosud společně bydleli, zůstaviteli najevo, že partnerský vztah s ním ukončuje, a to tzv. definitivně, včetně svého odstěhování se ze společné domácnosti, jde-li o její věci. Zprávy, resp. jejich obsah, které žalobkyně zůstaviteli v souvislosti s tímto jejich partnerským konfliktem v době, kdy byla u své kamarádky, později, podle svého tvrzení, u své matky, a to až do jeho smrti, posílala, vyvrací tvrzení žalobkyně o tom, že by se z její strany mělo v souvislosti s jejím odchodem [anonymizováno] - [datum] z garsonky zůstavitele jednat jen o krátkodobé, přechodné, její zdržování se mimo společnou domácnost po tomto jejich konfliktu, s konkrétním výhledem návratu. K tomuto v obsahu zpráv, a to zejména těch, které zasílala sama žalobkyně zůstaviteli, ničeho konkrétního uvedeno není, ba naopak, z těchto zpráv, jejich obsahu, nikterak neplyne, že by žalobkyně a zůstavitel v této době po svém konfliktu shodně komunikovali o svých společných plánech do budoucna, řešili by spolu např. určité provozní záležitosti své domácnosti do budoucna. Je skutečností, že ze zpráv, jejich obsahu, které zůstavitel zasílal žalobkyni po [datum], je zřejmé, že s definitivním ukončením svého partnerského vztahu s žalobkyní zůstavitel nebyl zcela ztotožněn, žádal-li žalobkyni opakovaně o setkání za účelem možného pokračování jejich vztahu, ovšem již jen z toho, jak intenzivně a často zůstavitel žalobkyni o tyto schůzky žádal, jaké si„ kladl podmínky“, je zřejmé, že tyto jeho žádosti nebyly žalobkyní tzv. přijaty (vyslyšeny), a ostatně i v této souvislosti pak zůstavitel v rámci své komunikace s rodinou, zejména sestrou a matkou, ale ve vztahu ke svým známým, sděloval mj. i to, že jeho partnerský dlouholetý vztah s žalobkyní po letech počátkem července 2018 skončil, včetně jejich společného bydlení v garsonce, kterou má pronajatu od zaměstnavatele. Tyto zprávy zůstavitele, které posílal v rámci rodiny i osobám známým, významně potvrdily i výpovědi dvou svědků, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], což jsou osoby, které nemají žádný osobní vztah k projednávanému sporu, ani k osobám účastnic, jednalo se o spolupracovníky zůstavitele, není tak u nich žádného rozumného důvodu pochybovat o jejich věrohodnosti. Tito dva svědci, jak uvedli, byli v rozhodné době počátku [anonymizováno] [rok] se zůstavitelem v osobním kontaktu, komunikovali spolu, popsali, že jim zůstavitel sděloval ukončení svého partnerského vztahu s žalobkyní a vedení společné domácnosti s ní, a to definitivně. Nakonec i sama žalobkyně zůstaviteli v rámci své komunikace s ním, napsala ([datum]), že od něj odchází, následně mu ([datum]) sdělovala, že se již„ pobalila“. Zůstavitel pak ve svých zprávách, které dával svému okolí ([datum]) potvrzoval, že se žalobkyně od něj„ komplet odstěhovala“. Z toho jak zůstavitel dále komunikoval se svým okolím ([anonymizována dvě slova], [datum], [datum]) je zřejmé, že ve společné domácnosti zůstavitel a žalobkyně stále nebyli. I z pohledu odvolacího soudu tak tedy ve vzájemných souvislostech tyto důkazy vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně o tom, že její odchod od zůstavitele z bytu, kde dříve společně se zůstavitelem bydleli, počátkem [anonymizováno] [rok], v důsledku partnerského konfliktu, byl jen dočasný, neznamenal v jejím vztahu se zůstavitelem definitivní ukončení tohoto jejich vztahu a vedení společné domácnosti.

24. I z pohledu odvolacího soudu provedení důkazu soudem prvního stupně, jde-li o SMS zprávy a zprávy prostřednictvím aplikace Whats App z mobilních telefonů zůstavitele, žalobkyně, v řízení slyšených svědků, jež předložily obě účastnice, nepřekračují nepřípustným způsobem právo žalobkyně na zachování ochrany jejího soukromého života. Toto její právo v sobě zcela bezpochyby zahrnuje i právo podle vlastního uvážení učinit rozhodnutí o tom, zda vůbec a v jakém případně rozsahu, jakým způsobem, mají být skutečnosti, týkající se jejího osobního soukromí zpřístupněny jiným, tedy i soudu, nicméně, jak již bylo judikováno soudy vyšších stupňů, např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 30 Cdo 1870/2011, je přípustné přikročit za účelem poskytnutí ochrany základním právům jiných osob k omezení takového práva na ochranu soukromého života. O takovou situaci se v projednávané věci i podle závěru odvolacího soudu jedná, má-li mít žalovaná na své straně dánu reálně možnost v daném skutkovém sporu mezi ní a žalobkyní, který se týká osobního vztahu žalobkyně a osoby, která již zemřela, který svojí žalobou vyvolala právě žalobkyně, domáhat se ochrany svého vlastnického práva k předmětu dědictví po zůstaviteli, předkládáním pro účely soudního řízení, jako důkazu, v mobilním telefonu zůstavitele dochovaných záznamů ohledně jím zasílaných a přijímaných zpráv SMS či prostřednictvím WhatsApp aplikace, jež se vztahují ke skutečnostem, které se týkají jeho osobního vztahu s žalobkyní v rozhodném období, případně ke skutečnostem, o nichž komunikoval ve vztahu k dalším osobám, jež mají souvislost s jeho osobním vztahem s žalobkyní. V situaci, kdy zůstavitel již nežije, by odmítnutí tohoto důkazního prostředku, s poukazem na právo žalobkyně na ochranu jejího soukromého života, ve své podstatě totiž znamenalo znemožnění žalované reálně se domáhat ochrany svých práv, včetně vlastnického práva, vyplývajícího jí z výsledku pozůstalostního řízení zůstavitele.

25. Potud tak, podle závěru odvolacího soudu, soud prvního stupně zcela správně v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že provedení žalovanou navržených a předložených důkazů, jež se vztahují ke komunikaci zůstavitele s žalobkyní, jeho rodinou, popř. dalšími osobami, na které měl telefonní kontakt, ve vztahu k období po partnerském konfliktu s žalobkyní z počátku července 2018, do smrti zůstavitele, je v daném řízení přípustné z pohledu § 88 odst. 2 OZ, svolení žalobkyně k provedení těchto důkazů nebylo, s využitím analogie, potřeba, má-li soud ve stejném rozsahu v rámci zachování tzv. principu rovnosti zbraní v soudním řízení dbát ochrany oprávněných zájmů obou stran sporu. Potud tak odvolací námitka ze strany žalobkyně nebyla odvolacím soudem shledána opodstatněnou.

26. Jak správně soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí uvedl, samy o sobě další listinné důkazy, které do řízení předložila žalobkyně, nevypovídají svým obsahem nic konkrétního o kvalitě a rozsahu vedení společné domácnosti zůstavitele a žalobkyně v rozhodném období.

27. Souhrnně řečeno, i odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, vyvozenými jím z provedených důkazů, jde-li o otázku trvalého ukončení vedení společné domácnosti žalobkyní a zůstavitelem počátkem července 2018, stejně tak i s právním hodnocením této skutečnosti, má-li za to, že v provázanosti s existencí určitých partnerských problémů v rámci partnerského soužití mezi zůstavitelem a žalobkyní, které žalobkyně nepopírala, představoval jejich partnerský konflikt v souvislosti s nevěrou žalobkyně, odchodem žalobkyně ze společné domácnosti a jejím postojem k této nastalé situaci, prezentovaný jí samotnou zůstaviteli za jeho života (jde-li o nemožnost jejího návratu do společné domácnosti), takovou nastalou situaci v partnerském vztahu žalobkyně a zůstavitele, jíž nelze vyhodnotit jen jako záležitost, kdy by se žalobkyně pouze na přechodnou dobu zdržovala mimo společnou domácnost se zůstavitelem po nějaké kratší předem časově vymezené období v souvislosti s konkrétním předem určeným účelem.

28. Z tohoto pohledu tedy i podle závěru odvolacího soudu nepřítomnost žalobkyně v bytě, kde v minulosti se zůstavitelem vedli dlouhodobě společnou domácnost, nelze v kontextu zjištěných skutečností hodnotit jako nepřítomnost žalobkyně v bytě jen přechodnou, krátkodobou.

29. Jak již bylo uvedeno výše, toto tvrzení žalobkyně bylo v řízení provedenými důkazy vyvráceno (jde především o výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která se se zůstavitelem znala, jako jeho kolegyně, potvrzovala-li, že jí zůstavitel počátkem [anonymizováno] [rok] říkal, že se žalobkyně od něj odstěhovala, včetně svých věcí, v té době se svědkyně byla v garsonce, kde žalobkyně se zůstavitelem dříve vedli společnou domácnost, podívat a viděla zde, že některé věci, které tam byly dříve, tam již nebyly, včetně osobních věcí žalobkyně, stejně tak svědek [jméno] [příjmení], známý zůstavitele, který mu pomáhal s pracemi na chatě, byl v kontaktu se zůstavitelem v průběhu července 2018, a vypověděl, že se mu zůstavitel svěřoval s tím, že počátkem července 2018 od něj žalobkyně definitivně odešla, přičemž ví, že se tak stávalo již i dříve, konečně v tomto působí i zcela věrohodně výpověď svědkyně, sestry zůstavitele, [jméno] [příjmení], i přes její osobní vztah k zůstaviteli a žalované, o tom, že ve vztahu žalobkyně a zůstavitele byly dlouhodobé problémy, zůstavitel na žalobkyni žárlil, v této souvislosti se pak opakovaně rozcházeli, přesto ji však zůstavitel miloval, nedokázal navázat jiný vztah, vnitřně sice nebyl smířen, s tím, že by od něj žalobkyně trvale odešla, nabízel jí možnost návratu, nicméně žalobkyně mu dávala až do smrti zůstavitele tzv. najevo v komunikaci s ním, že její rozhodnutí odejít je z její strany definitivní a trvalé, jde-li o počátek července 2018, konečně toto ukončení svého vztahu potvrzovala sama žalobkyně, stejně takto, že má jiné vztahy).

30. I odvolací soud tedy pro své rozhodování v této věci vycházel dále z toho předpokladu, že výsledky provedeného dokazování jednoznačně potvrdily v projednávané věci to, že počátkem července 2018 spotřební společenství trvalé povahy mezi žalobkyní a zůstavitelem v souvislosti s jejich partnerským vztahem, který spolu po poměrně dlouhou dobu dříve vedli, bylo (ve dnech 3. až 4. července) nikoliv jen na přechodnou dobu, ukončeno.

31. Vzhledem k tomu závěru, že z hlediska naplnění podmínek § 1636 OZ pro možnost závěru o tom, zda žalobkyni svědčí dědické právo po zůstaviteli ve druhé třídě dědiců, jako osobě, která žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a která z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost nebo byla odkázána výživou na zůstavitele, bylo dále potřeba pro věcné rozhodnutí soudu v tomto sporu dále zjistit, vzhledem k uplatněným tvrzením žalobkyně, i to, zda následně po tomto proběhlém ukončení vedení společné domácnosti počátkem července 2018 mezi zůstavitelem a žalobkyní do dne smrti zůstavitele ([datum]) nedošlo mezi žalobkyní a zůstavitelem k obnovení vedení této společné domácnosti v těch intencích, jak tomu bylo v době před jejich partnerským konfliktem z počátku roku [rok], který vedl k ukončení vedení této společné domácnosti, neboť doba jednoho roku, uvedená v § 1636 OZ, se počítá zpětně ode dne úmrtí zůstavitele.

32. Jinak řečeno, z hlediska uplatněných tvrzení žalobkyně bylo v projednávané věci potřeba po skutkové i právní stránce zabývat se dále i tím, zda společná domácnost žalobkyně a zůstavitele v důsledku jejího možného obnovení se v mezidobí od jejího ukončení počátkem [anonymizováno] [rok] do dne smrti zůstavitele k datu smrti zůstavitele existovala, či nikoliv.

33. K prokázání pravdivosti tohoto žalobkyní uplatněného tvrzení je opět navázána důkazní povinnost na žalobkyni, tvrdila-li pro ten případ, že bude uzavřeno o ukončení vedení společné domácnosti mezi ní a zůstavitelem počátkem [anonymizováno] [rok], že poté se k zůstaviteli partnersky vrátila, ten jí přijal a obnovili vedení společné domácnosti, což trvalo k datu smrti zůstavitele.

34. K této záležitosti podle závěru odvolacího soudu důkazy v řízení před soudem prvního stupně provedené toto její tvrzení jednoznačně neprokázaly, resp. jednoznačně toto její tvrzení nevyvrátily.

35. Za této situace odvolací soud provedl, a to i opakovaně, v důsledku procesní aktivity žalobkyně v průběhu odvolacího řízení, na adresu žalobkyně poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., přičemž, navrhla-li k prokázání pravdivosti této její tvrzené skutečnosti důkazy, byť postupně, konkrétně výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tyto důkazy odvolací soud za podmínek § 213a o. s. ř. v odvolacím řízení provedl, přičemž po zhodnocení těchto důkazů ve vzájemných souvislostech uzavřel o rozhodném skutkovém stavu této věci, že z těchto důkazů nevyplynuly na podporu tohoto rozhodného tvrzení žalobkyně žádné takové konkrétní skutečnosti, jež by pravdivost tohoto tvrzení žalobkyně o obnovení vedení společné domácnosti se zůstavitelem po jejím předchozím ukončení tak, že tato trvala k datu smrti zůstavitele, prokazovaly, a proto, na rozdíl od soudu prvního stupně, k této skutkové a právní otázce uzavřel, že k tomuto svému rozhodnému tvrzení žalobkyně neunesla své důkazní břemeno, proto s touto argumentací v tomto sporu nemůže být úspěšná.

36. Je třeba odvolacím soudem k tomuto jeho závěru uvést, že výpověď svědkyně [příjmení] z hlediska její věrohodnosti byla před odvolacím soudem zpochybněna již jen tím, že výslech této svědkyně, třebaže se jedná o z pohledu žalobkyně důvěrnou kamarádku, jež měla být podrobně seznámena se vztahy žalobkyně a zůstavitele po velmi dlouhou dobu, a to až do konce života zůstavitele, včetně toho, že měla žalobkyni a zůstavitele navštívit v jejich bydlišti krátce před smrtí zůstavitele, navrhla žalobkyně až v samotném závěru dokazování poté, co byla opakovaně poučována odvolacím soudem z hlediska § 118a odst. 3 o. s. ř., přičemž, popisovala-li pak tato svědkyně v rámci své výpovědi tzv. bezproblémovost vztahu žalobkyně a zůstavitele, včetně období zhruba čtrnácti dnů před smrtí zůstavitele, a i její návštěvu u žalobkyně a zůstavitele v jejich společném bydlišti – pronajaté garsonce – krátce před smrtí zůstavitele, byla v této své výpovědi znevěrohodněna vlastní komunikací ze svého telefonního čísla se zůstavitelem, jak byla provedena k důkazu již soudem prvního stupně, ze které vyplývá, že se zůstavitelem komunikovala v rozhodné době způsobem, ze kterého plyne, že byla informována o ukončení vztahu mezi žalobkyní a zůstavitelem z počátku července 2018, přičemž tento rozpor nedokázala hodnověrně vysvětlit, k tomuto nemohlo posloužit její vyjádření, že si na tuto komunikaci se zůstavitelem nepamatuje pro značný časový odstup, přičemž jednoznačně potvrdila, že k důkazu provedená komunikace byla vedena z telefonního čísla její osoby. Konečně i při samotném svém výslechu před odvolacím soudem tato svědkyně působila velmi nejistě, ve své podstatě na kladné jí otázky se tzv. obávala odpovídat, v nejistotě, aby nezpůsobila nějaký problém sobě či žalobkyni.

37. Svědek [jméno] [příjmení] byl rovně žalobkyní navržen k důkazu až po opakovaném poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. odvolacím soudem, přičemž ani tento jeho výslech nepůsobil na odvolací soud věrohodně v situaci, kdy tento svědek ihned v úvodu své výpovědi k dotazům soudu popsal, že se se zůstavitelem nijak blíže nepřátelil, nenavštěvoval se s ním, potkávali se pouze příležitostně na chodbě domu, kde oba měli pronajaty garsonky, nebavili se spolu o žádných osobních věcech, nenavštěvovali se, pouze o sobě tzv. věděli to, že patří„ do jednoho domu“, o víkendech jezdil z garsonky, když nebyl v práci, do [obec], kde má své trvalé bydliště. O žalobkyni hovořil jako o partnerce zůstavitele a třebaže si nevybavil dobu, kdy zůstavitel zemřel, kdy a od koho se o této informaci dozvěděl, zda v té době ještě pracoval či již byl v důchodu, uváděl, že vídal žalobkyni chodit do garsonky zůstavitele v době krátce před jeho smrtí, dokonce, že ji potkal na chodbě o víkendu, bavili se spolu a to o tom, že jede za zůstavitelem na chatu s obědem a popisoval vztahy zůstavitele a žalobkyně jako bezproblémové, i když uznal, že je znal tzv.„ jen zvenčí“, nebyl si schopen vybavit ani to, kde trávil svátky počátkem [anonymizováno] [rok], zda na garsonce, či v [obec] Ani z této svědecké výpovědi tak nebylo možno k řešené otázce zjistit ničeho konkrétního.

38. Svědek [jméno] [příjmení], bratr žalobkyně, je pro svůj osobní vztah k žalobkyni značně ve věrohodnosti své výpovědi před odvolacím soudem limitován, nicméně ani on k řešené otázce nepřinesl žádné konkrétní skutečnosti, resp. naopak i on potvrdil, že ze svých kontaktů a osobních vztahů se zůstavitelem měl povědomí o tom, že se vztah zůstavitele a jeho sestry byl„ italský“, docházelo mezi nimi k neshodám, hádkám, udobřování, a to poměrně často, zůstavitel byl hodně impulsivní, na žalobkyni žárlil, byl podezřívavý. Podle vyjádření tohoto svědka nebyl se zůstavitelem v osobním kontaktu řadu let před jeho smrtí, pouze si telefonovali, zůstavitel si mu opakovaně ztěžoval na přítomnost konfliktů v jeho vztahu s žalobkyní, na to, že ji podezírá z nevěry. Popsal-li pak tento svědek své poslední setkání osobní se zůstavitelem za přítomnosti své sestry, které časově zařazoval v rámci měsíce [anonymizováno] [rok] spíše ke druhému víkendu tohoto měsíce, a to v souvislosti s jejich společným koupáním v jezeře u [obec], pak ani z tohoto jím popisovaného společného setkání nevyplynuly žádné takové konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno uzavřít o pravdivosti tvrzení žalobkyně o znovuobnovení vedení společné domácnosti se zůstavitelem. Jak tento svědek uváděl, setkání se odehrálo tak, že proběhlo v souvislosti s pracovní cestou zůstavitele v okolí tehdejšího bydliště svědka ([obec]) u jeho matky a matky žalobkyně, kde tehdy byla i žalobkyně, přičemž při této příležitosti se o žádných osobních záležitostech, které by se týkaly vztahu zůstavitele a jeho sestry, on a zůstavitel nebavili. Vypovídal-li pak tento svědek o svých telefonátech se zůstavitelem, uváděl pouze jen určité své dojmy o tom, že„ došlo opět k usmíření zůstavitele a žalobkyně“, ovšem o tom, že by mu zůstavitel v tomto směru kdy sám něco konkrétního říkal, ničeho neuvedl na podporu tvrzení žalobkyně.

39. Ani svědek [jméno] [příjmení] ničeho konkrétního na podporu výše uvedeného tvrzení žalobkyně v rámci své výpovědi před odvolacím soudem neuvedl, potvrzoval-li, že se zůstavitelem byl v kontaktu na grilování počátkem července 2018 na jeho chatě za přítomnosti řady dalších lidí, kde se s ním o osobních věcech nebavil a ani v minulosti se s ním o osobních, soukromých, věcech nebavil, vzájemně se nesvěřovali, a to ani v souvislosti s tím, že zůstaviteli pomáhal s přestavbou jeho chaty na rodinný dům, či v souvislosti s tím, že zůstavitel jeho a jeho rodinu navštěvoval při svých cestách do [obec].

40. Výpověď svědka [jméno] [příjmení] před odvolacím soudem pak byla zcela zjevně motivována jeho osobním vztahem s žalobkyní, se kterou aktuálně žije ve společné domácnosti, mají spolu dítě. Žádné věrohodné konkrétní skutečnosti, jež by se týkaly přítomnosti žalobkyně v garsonce, v níž v minulosti se zůstavitelem vedla společnou domácnost poté, co tato byla počátkem [anonymizováno] [rok] ukončena, ani tento svědek z vlastního poznání přesvědčivě odvolacímu soudu neuvedl, zmiňoval-li možnost parkování žalobkyně u něj před domem, tak nakonec, s ohledem na svou nepřítomnost v bydlišti v [anonymizováno] [rok] v souvislosti s dovolenou, si na konkrétnosti k tomuto neupamatoval, o žádných svých významných kontaktech se zůstavitelem v rozhodné době ničeho neuvedl, s výjimkou doby ještě před posuzovaným měsícem [anonymizováno] [rok], kdy měl zůstavitel ve vztahu k němu vyjadřovat své podezření o nevěře žalobkyně, jeho tehdejší partnerky. S ohledem na svůj osobní vztah s žalobkyní tento svědek při své výpovědi působil velmi nejistě, vypovídal před odvolacím soudem se zjevnou obavou, aby svojí výpovědí žalobkyni neuškodil.

41. Svědkyně [jméno] [příjmení] k rozhodné skutečnosti nepřinesla žádné konkrétní informace, jež by získala z vlastního poznání, jde-li o možnost obnovení partnerském vztahu žalobkyně a zůstavitele po ukončení jejich společné domácnosti v průběhu [anonymizováno] [rok]. Stejně, jako svědek [jméno] [příjmení], popisovala setkání se zůstavitelem, jež zařazovala časově do počátku [anonymizováno] [rok], v souvislosti s grilováním na chatě, kterou zůstavitel předělával za přítomnosti řady dalších osob, kde se ani se zůstavitelem, ani s žalobkyní, o jejich osobních vztazích nebavili, uváděla, že se jí ani žalobkyně, ani zůstavitel, nijak blíže se svými osobními záležitostmi nesvěřovali, v rozhodném období je nenavštívila v jejich garsonce.

42. Stejně tak i svědek [jméno] [příjmení] žádné rozhodné skutečnosti na podporu tvrzení žalobkyně ve své výpovědi nepřinesl, kdy z jeho výpovědi vyplynulo, že ve vztahu k posuzovanému období nebyl v České republice, byl na dovolené na [země], kam odjel na začátku [anonymizováno] [rok] poté, co se se zůstavitelem a žalobkyní naposledy viděl na akci (grilovačce), o které vypovídali svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

43. Konečně, pokud soud prvního stupně neprovedl v řízení dokazování, jde-li o článek v časopise„ Blesk“ ohledně úmrtí zůstavitele, účastnický výslech žalobkyně, výslech svědka [příjmení] [příjmení], správní spis [stát. instituce], ohledně rekonstrukce chaty, další výpisy z účtu zůstavitele, tak postupoval z pohledu odvolacího soudu správně, neprovedení těchto důkazů nepůsobí nedostatek zjišťování rozhodného skutkového stavu věci, kdy i odvolací soud se nedomnívá, že by, vzhledem k uplatněným tvrzením žalobkyně, bylo možné z těchto důkazů zjistit jakékoliv pro věc relevantní rozhodné skutečnosti.

44. Z výše uvedeného tak tedy vyplývá, že z výsledků provedeného dokazování, jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím, spolužití žalobkyně a zůstavitele nelze ve vztahu k rozhodné době, tj. k datu smrti zůstavitele, kvalifikovat ve smyslu zákonných požadavků vedení společné domácnosti a péče o společnou domácnost z tohoto titulu mezi zůstavitelem a žalobkyní, bylo-li prokázáno, že tuto společnou domácnost, kterou v minulosti spolu vedli, trvale ukončili počátkem [anonymizováno] [rok], a následně žalobkyně neunesla své břemeno důkazní ke svému tvrzení o tom, že po tomto ukončení vedení společné domácnosti se zůstavitelem vedení této společné domácnosti znovu v průběhu července 2018 spolu obnovili, přičemž tato jimi obnovená společná domácnost trvala i k datu smrti zůstavitele.

45. Z tohoto skutkového závěru pak, vzhledem k výše uvedeným zákonným podmínkám § 1636 OZ, jde-li o možnost považovat žalobkyni za v úvahu přicházející dědičku po zůstaviteli, coby osobu, žijící se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, která z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, není namístě právně uzavřít, že žalobkyni svědčí zákonné dědické právo po zůstaviteli spolu s jeho matkou v druhé třídě dědiců, tedy, že by v souvislosti s výsledkem pozůstalostního řízení byla žalobkyně, jako zákonná dědička tohoto zůstavitele, opomenuta, a z tohoto titulu jí svědčil nárok opomenutého dědice, kterého se v tomto řízení proti žalované domáhá.

46. Z výše uvedených důvodů odvolací soud poté, co doplnil dokazování v odvolacím řízení o žalobkyní navržené důkazy k poskytnutému jí soudem poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., shledal rozhodnutí soudu prvního stupně (zamítavé), jde-li o výrok I. napadeného rozsudku soudu prvního stupně, věcně správným, proto jej, s využitím § 219 o. s. ř., potvrdil.

47. Věcně správným pak odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvního stupně i v závislém výroku II., o nákladech řízení mezi účastníky, proto i v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně, s využitím § 219 o. s. ř., potvrdil.

48. Z výsledku řízení je zřejmé, že žalovaná byla s bráněním svého práva v tomto sporném řízení účastníků ve vztahu k žalobkyní proti ní uplatněného nároku nepominutelného dědice plně úspěšná, proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. svědčí plné právo na náhradu účelně jí vynaložených nákladů na bránění svého práva proti žalobkyni.

49. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně žalovaná byla v řízení před soudem prvního stupně zastoupena advokátem, který v řízení před soudem prvního stupně účelně vykonal celkem 7 úkonů právní služby. Náklad na toto její právní zastoupení advokátem zcela jistě představuje účelně jí vynaložený náklad na svoji obranu v daném řízení.

50. Při posuzování otázky konkrétní výše nákladů právního zastoupení této žalované advokátem v řízení prvního stupně musel i odvolací soud zohlednit tu skutečnost, že Ústavní soud České republiky zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. pro její neústavnost (srovnej nález Ústavního soudu České republiky, sp. zn. Pl. ÚS 25/2012), přičemž k nahrazení této paušální vyhlášky dosud nedošlo. Za této situace pak nelze aplikovat ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř. o stanovení výše náhrady nákladů řízení podle zvláštního právního předpisu pro jeden stupeň soudního řízení paušálně. Současně pak ani není vyloučena možnost podpůrné aplikace vyhlášky č. 177/1996 Sb. na rozhodování soudu o výši nákladů právního zastoupení advokátem úspěšného účastníka řízení. Podrobil-li pak odvolací soud výši náhrady nákladů řízení žalované za právní zastoupení advokátem v řízení před soudem prvního stupně, vypočtenou soudem prvního stupně podpůrně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. tzv. testu hledisek, jež nastavil Ústavní soud České republiky ve své rozhodovací praxi (jde-li o odměnu advokáta, jedná se o částku 86 100 Kč – 7 x1 2 300 Kč - § 8, § 7 bod 6. vyhlášky, kdy tarifní hodnota představuje ½ hodnoty zjištěné čisté hodnoty pozůstalosti zůstavitele v pozůstalostním řízení, jak byla stanovena v usnesení pozůstalostního soudu, ve výši 1 992 708 Kč, tj. 996 354 Kč), uzavřel, že takto stanovená výše odměny advokáta žalované v řízení před soudem prvního stupně je částkou plně odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, vezme-li se v úvahu složitost poskytnuté právní služby při celkem 7 účelně vykonaných úkonech právní služby, význam rozhodnutí soudu pro účastníky řízení, jakož i rozsah majetku, včetně nemovitého, jenž byl předmětem pozůstalostního řízení po zůstaviteli. S připočtením paušalizovaných hotových výdajů advokáta v celkové výši 2 100 Kč a 21% DPH jde celkem o částku 106 722 Kč na nákladech právního zastoupení žalované advokátem, jak stanovil soud prvního stupně v napadeném výroku II. svého rozsudku. Stanovil-li pak soud prvního stupně lhůtu 30 dnů od právní moci rozsudku žalobkyni k zaplacení těchto nákladů řízení žalované k rukám jejího právního zástupce, pak odvolací soud neměl žádný legitimní důvod k tomu, aby na takto stanovené delší, než zákonné lhůtě, soudem prvního stupně v neprospěch odvolatelky cokoliv měnil.

51. Ani odvolací soud neshledává v projednávané věci existenci žádného konkrétního, výjimečného důvodu pro možnost využití moderačního oprávnění soudu při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu účastnic, byť i jen částečně, založeného ustanovení § 150 o. s. ř.

52. Žalobkyně šla do daného skutkového sporu s plnou odpovědností za výsledek řízení, žalovaná k obraně svých práv zcela legitimně využila služeb advokáta. Ani případné tíživé majetkové poměry žalobkyně samy o sobě nemohou vést k využití tohoto moderačního oprávnění soudu. Ostatně žalobkyně žádné takové konkrétní výjimečné skutečnosti v řízení na podporu možného využití § 150 o. s. ř. ani sama netvrdila.

53. Jedná-li se pak o náklady odvolacího řízení ve vztahu mezi účastnicemi, o těchto rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., pokud rovněž v odvolacím řízení se uplatní závěr, že z hlediska věcného rozhodnutí odvolacího soudu byla žalovaná s bráněním svého práva plně úspěšná, svědčí jí tak plně i v odvolacím řízení proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu účelně jí vynaložených nákladů v tomto odvolacím řízení.

54. V situaci, kdy i v odvolacím řízení žalovaná byla právně zastoupena advokátem, představují náklady tohoto právního zastoupení žalované na její straně účelně vynaložené náklady na bránění svého práva v odvolacím řízení.

55. Podle obsahu spisu v odvolacím řízení právní zástupce žalované vykonal účelně celkem 7 úkonů právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u pěti jednání odvolacího soudu, z nichž jedno přesáhlo svým rozsahem dvě hodiny).

56. Vezmou-li se v potaz stejné úvahy, které vedly odvolací soud k rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastnicemi před soudem prvního stupně, odvolací soud uzavírá, že částka 86 100 Kč na odměně advokáta žalované v odvolacím řízení je plně odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky v tomto odvolacím řízení, přihlédne-li se opět k počtu advokátem žalované účelně vykonaných úkonů právní služby, významu rozhodnutí soudu pro účastníky, majetkovým hodnotám, jež byly zjištěny v rámci projednání pozůstalosti po zůstaviteli. S připočtením paušálních výloh advokáta žalované v celkové výši 2 100 Kč, náhrady za ztrátu času 200 Kč, v souvislosti se zpožděným jednáním odvolacího soudu, 21% DPH, jde celkem na nákladech právního zastoupení žalované v odvolacím řízení o částku 106 964 Kč. I tyto náklady odvolacího řízení je pak žalobkyně povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce, a to v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

57. Ani ve vztahu k nákladům odvolacího řízení odvolací soud neshledal, byť i jen částečně, důvodným využít moderační oprávnění soudu, založené v ustanovení § 150 o. s. ř., obzvláště v té situaci, kdy žalobkyně přes poskytnuté jí poučení ze strany soudu o předběžném názoru a o potřebě unesení důkazního břemene setrvala na podaném odvolání, třebaže žalovaná nabízela na počátku (před zahájením prvního odvolacího jednání) projednávání odvolání žalobkyně před odvolacím soudem žalobkyni tu možnost, že by nepožadovala náhradu nákladů odvolacího řízení v případě zpětvzetí odvolání. Za této situace se pak tím spíše uplatní závěr o tom, že žalobkyně k vedení tohoto sporu, včetně odvolacího řízení, přistoupila plně s vědomím své odpovědnosti za výsledek řízení, včetně povinnosti hradit náklady řízení.