o zrušení výživného na zletilou dceru,

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Kladně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované od 1. 7. 2024 (výrok I.) a současně uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaná i nadále řádně studuje na univerzitě prezenční formou, čímž se připravuje na své budoucí povolání a není schopna si zajistit stálé zaměstnání. Nelze jí přičítat k tíži, že je zodpovědná, že nespoléhá pouze na rodiče, ale vynakládá velké úsilí, aby měla dobré studijní výsledky a současně si zajišťuje přivýdělky formou brigád. Vyživovací povinnost rodičů k žalobkyni tak i nadále trvá. Výživné, které bylo stanoveno otci, je s ohledem na jeho příjmy a celkové poměry nízké, neodpovídá zcela jeho možnostem a schopnostem ani potřebám žalované, ale nejsou dány důvody pro jeho zrušení či snížení. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč za dva úkony ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb.

2. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, ve kterém pouze uvedl, že se neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, má za to, že čistý příjem žalované převyšuje čistý příjem žalobce a účel platby se míjí jejím účinkem.

3. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně nevyjádřila, při odvolacím jednání pouze uvedla, že i nadále studuje na [právnická osoba] v prezenční formě studia a je studentkou II. ročníku navazujícího magisterského studia. Navrhla, aby bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno a uloženo žalobci nahradit žalované náklady odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 27. února 2025, žalobce byl k tomuto jednání řádně a včas předvolán. Žalobce se z jednání omluvil, nežádal o odročení jednání. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.

6. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

7. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se domáhal zrušení povinnosti platit výživné pro žalovanou s účinností od 1. 7. 2024 s tím, že nemá informaci o tom, že by studovala, avšak je zaměstnaná s příjmem ve výši 20 000 Kč a je tak schopna se živit. Výživné je strháváno exekučními srážkami ze mzdy. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 4. 2015 č. j. 42 P 327/2013-279 bylo správně soudem prvního stupně zjištěno, že tímto rozsudkem bylo rozhodováno o výživném pro žalovanou s tím, že bylo otci (žalobci) zvýšeno na částku 2 000 Kč měsíčně. Z rozsudku Okresního soud v Kladně z 19. 8. 2016 č. j. 42 P 327/2013-337 bylo zjištěno, že tímto rozsudkem došlo k dalšímu zvýšení výživného pro žalovanou na částku 2 500 Kč a současně pro nezletilou [Anonymizováno] na částku 1 200 Kč. V době tohoto rozhodnutí byl žalobce zaměstnán s příjmem 12 100 Kč a pobíral invalidní důchod ve výši 6 373 Kč, žalované hradil mobilní tarif a přispěl částkou 1 100 Kč na adaptační kurz a hradil i nějaké mimořádné výdaje žalované. V rámci opatrovnického řízení týkající se nezletilé [Anonymizováno] (sestry žalované) vyšel soud z příjmu žalobce v roce 2022 ve výši 30 533 Kč měsíčně, v roce 2023 z příjmu 28 778 Kč měsíčně a v roce 2024 z příjmu 29 792 Kč měsíčně. Na straně matky byl zjištěn čistý výdělek za období od května do června 2024 ve výši 14 927 Kč. Výživné pro nezletilou [Anonymizováno] bylo zvýšeno na částku 4 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2024 na částku 5 000 Kč měsíčně, a to rozsudkem Okresního soud v Kladně z 10. 5. 2024 č. j. 24 P 327/2013-470 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2024 č. j. 100 Co 133/2024-522. Soud prvního stupně dále správně zjistil, že žalovaná studuje na [právnická osoba] v prezenční formě a dosahuje výborných výsledků, od ledna do června 2024 měla příjem ve výši v průměru 15 030 Kč měsíčně u [Anonymizováno], avšak nikoli ve všech měsících. Soud prvního stupně pak vyšel ze statistik ceny práce, kdy bylo zjištěno, že průměrná mzda řidičů kamionů se v roce 2024 pohybovala v rozmezí od 38 000 Kč do 49 300 Kč. Žalovaná žije s matkou a sestrou, náklady na bydlení jsou 9 000 Kč, které hradí matka žalované, žalovaná si jinak své náklady včetně jídla, oblečení a vzdělání hradí sama. Příjem matky je 15 000 Kč a má další vyživovací povinnost k dceři [Anonymizováno]. Žalovaná už nadále pro společnost [Anonymizováno] nepracuje, aktuálně má brigádu v bance s měsíčním příjmem asi 10 000 Kč a na [Anonymizováno] s příjmem asi 7 000 Kč měsíčně.

8. Jde-li o skutkový stav potřebný pro rozhodnutí v dané věci, pak soud prvního stupně v řízení zásadně provedl potřebné dokazování. Z důkazů zjistil zásadně správné skutečnosti a správně uzavřel o skutkovém stavu věci. Na rozhodnutí soudu prvního stupně lze v této části zásadně odkázat. Soudem zjištěný skutkový stav se nezměnil ani po doplnění dokazování odvolacím soudem, a to potvrzením o studiu ze dne 20. 2. 2025, ze které vyplývá, že žalovaná je studentkou II. ročníku navazujícího magisterského studia na [právnická osoba] v prezenční formě.

9. Ke skutkovému stavu lze proto shrnout, že žalobce je otcem zletilé žalované, jemuž byla v roce 2016 soudem uložena povinnost přispívat na výživu žalované částkou 2 500 Kč měsíčně. Žalovaná se připravuje na budoucí povolání prezenčním studiem na [právnická osoba], kde je studentkou druhého ročníku navazujícího magisterského studia. Bydlí s matkou a sestrou, přivydělává si formou brigád a její výdaje jsou běžné odpovídající studujícímu dítěti. Vztahy mezi účastníky nejsou ideální, žalobce spatřuje v dalším trvání vyživovací povinnosti neplnění jejího účelu, když má zato, že žalovaná má větší příjmy než sám žalobce a je tak schopna se sama živit. Výživné je strháváno formou exekučních srážek z příjmu žalobce.

10. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

11. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

12. Podle § 859 o. z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

13. Jedním ze základních předpokladů pro vznik práva na výživné je stav potřebnosti oprávněného, resp. neschopnost se sám živit. Vyživovací povinnost rodiče k dítěti není obecně podmíněna ukončením určitého stupně vzdělání ani věkem (zletilostí) dítěte, ale právě schopností samostatně se živit. Povinností studujícího nezletilého je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání. Za situace, kdy studium nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1247/13). Jde-li o studium již zletilého dítěte, je potřeba pečlivě zkoumat konkrétní okolnosti každého případu, zejména účelnost takového studia. Toto studium by mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získání prostředků pro své životní potřeby prací. Může nastat případ, kdy další studium na studium předchozí navazovat přímo nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Vyživovací povinnost rodičů k dítěti netrvá tehdy, jestliže dítě, které skončilo přípravu pro budoucí povolání, se rozhodne pro přípravu v jiném oboru, který nenavazuje na dosavadní přípravu a není tím zvyšována již dosažená kvalifikace, ani se nejedná, z hlediska pracovního uplatnění o perspektivnější obor. Je nutno v konkrétním případě odlišit situaci, kdy si zletilý „prodlužuje mládí“ (tj. studovaný obor je z hlediska stávajícího či budoucího uplatnění v zásadě irelevantní) a kdy naopak získává nové potřebné dovednosti anebo prohlubuje užitečným způsobem stávající znalosti tak, že v souhrnu výrazně zvětšuje jeho šanci na adekvátní uplatnění.

14. V poměrech přezkoumávané věci žalovaná se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na vysoké škole, aktuálně v navazujícím magisterském studiu. Je proto nutné posoudit, zda je toto další navazující studium účelné. Dle odvolacího soudu si žalovaná tímto postupem rozšiřuje svou kvalifikaci ve vztahu k původnímu studiu a zvyšuje tak šanci uplatnění na trhu práce. Tomuto studiu se věnuje s dostatečnou péčí, její studijní výsledky potvrzují její skutečný zájem o zvolený obor. V dané věci se tak nejedná o časté změny oborů nebo opakované samoúčelné studium. Studium žalované vykazuje znaky soustavnosti a cílevědomosti. Nelze proto uzavřít, že by se jednalo o účelné vyhýbání pracovní činnosti. Navíc žalovaná mimo studium si přivydělává formou brigád, kterými částečně pokrývá její potřeby, kdy však nelze po žalované vyžadovat, aby na úkor studia zajišťovala veškeré finanční prostředky na svoje výdaje. Od roku 2016 došlo na straně žalované ke změně poměru, když se zvýšily její náklady spojené se studiem na vysoké škole. Její náklady jsou teď srovnatelné s náklady dospělého člověka, avšak jsou významně zvyšovány v souvislosti s náklady na studium. Její dobrovolný příjem z brigád jí umožňuje, aby vůbec studium mohla absolvovat, nelze z něj však bez dalšího dovodit, že je již schopna sama se živit, je důvodné, aby studium i nadále pokračovalo. Naopak poměry žalovaného se od posledního rozhodování o vyživovací povinnosti v roce 2016 nezměnily tak, aby bylo lze uvažovat o snížení nebo zrušení vyživovací povinnosti.

15. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná se stále připravuje na budoucí povolání, proto v současné době není schopna se samostatně živit, a proto vyživovací povinnost žalobce vůči žalované trvá. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že není důvodné ji zrušit.

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

17. Podle § 219 o.s.ř. bylo jako správné potvrzeno také rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Toto své rozhodnutí soud prvního stupně zcela správně právně odůvodnil a zcela správně ve svém rozhodnutí vyčíslil vzniklé náklady řízení

18. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. žalované, která byla zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za jeden úkon – účast na jednání před odvolacím soudem dne 27. 2. 2025 (1 úkon po 300 Kč). V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku.