o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 10. dubna 2024 č. j. 7 C 12/2024-64

1. Shora citovaným rozsudkem Okresní soud v Kolíně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 59 461,60 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 2. října 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Současně uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 18 392 Kč. Své rozhodnutí soud prvého stupně odůvodnil tím, že žaloba je předčasná. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o ubytování s termínem od 2. února 2022 do 6. února 2022. Smluvený termín se však nerealizoval a pobyt se neuskutečnil z důvodů na straně žalobce. Mezi účastníky však došlo k dohodě ke změně termínu ubytování tak, že byl dohodnut pobyt od 1. února 2023 do 5. února 2023, tento pobyt se neuskutečnil z důvodu na straně žalovaného, pro uzavření penzionu. Došlo k dohodě o přesunutí pobytu na termín od 27. září 2023 do 1. října 2023. K realizaci pobytu však nedošlo z důvodu na straně žalovaného (přetrvávajícího uzavření penzionu).

2. Za této situace soud právně uzavřel, že účastníci uzavřeli smlouvu o ubytování, jejíž obsah průběžně změnili až na konečný termín 27. září 2023 až 1. října 2023. Změnu tohoto termínu dohodla se žalobcem manželka žalovaného, která v této věci za žalovaného jako podnikatele jednala a se změnou termínu souhlasila. Soud poté uzavřel, že žaloba je předčasná, neboť ze strany žalobce nedošlo k odstoupení od smlouvy a za této situace nemá nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti se zaplacením zálohy na pobyt v žalované výši. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm namítá, že soud nesprávně právně uzavřel, že předpokladem požadovaného plnění mělo být odstoupení od smlouvy. Namítl, že v dané věci se v důsledku uzavření penzionu plnění stalo nemožným ve smyslu § 2006 zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.). Současně žalobce v odvolání uvedl, že vzhledem k rozhodnutí soudu prvého stupně pro jistotu žalobce ještě dopisem ze dne 15. dubna 2024 odstoupil od smlouvy a k tomuto odstoupení navrhl dokazování. Žádal, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že žalobě bude vyhověno.

4. Žalovaný ve svém vyjádření požadoval potvrzení rozhodnutí soudu prvého stupně. Poukazoval na to, že žalobce chtěl původní pobyt zrušit již 6. ledna 2022, nad rámec povinností žalovaného se však žalovaný zavázal zajistit mu večeře. Přesto žalobce zrušil pobyt těsně před termínem dne 31. ledna 2022. Tím právně došlo ke zrušení pobytu na základě smlouvy a měl být uhrazen stoprocentní storno poplatek, neboť žalobce nedoložil důvod podle smlouvy, který by placení poplatku neumožňoval. Pokud následně došlo k dohodě o novém termínu, šlo jen o dobrou vůli žalovaného, na tento termín žalobce neměl nárok a nedošlo ke změně závazku. I poté žalovaný nabízel žalobci nový termín, avšak žalobce to nevyužil, což je jen jeho rozhodnutí. V dané věci nebyl dán žádný zákonný důvod pro odstoupení od smlouvy a odstoupení považuje za neplatné.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. (o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Odvolací soud má přitom za to, že soud prvého stupně v řízení provedl potřebné dokazování, soud prvého stupně provedené dokazování správně zhodnotil, z důkazů zjistil správné skutečnosti a na jejich základě zásadně správně uzavřel o skutkovém stavu věci. Na rozhodnutí soudu prvého stupně, jde-li o odůvodnění této skutkové části, lze proto zásadně odkázat.

7. Ke skutkovému stavu proto lze stručně shrnout, že žalobce u žalovaného objednal pobyt v penzionu na období 2. 2. 2022 až 6. 2. 2022, a to dne 19. srpna 2021. Dne 2. září 2021 bylo objednání žalovaným potvrzeno s tím, že k objednání dojde zaplacením zálohy, která byla dne 12. ledna 2022 ve výši 18 477,60 Kč zaplacena. Součástí ujednaných podmínek pobytu žalobce v ubytovacím zařízení žalovaného byly také podmínky storna, bylo ujednáno, že storno poplatky žalovaný neuplatní v případě, když žalobce zruší svůj pobyt do 3. ledna 2022, naopak poté bude uplatňován stoprocentní storno poplatek. Z komunikace účastníků ve dnech 5. ledna 2022 a 6. ledna 2022 bylo zjištěno, že žalobce dohadoval se žalovaným (manželkou žalovaného) bližší podmínky ubytování, uvažoval i o zrušení pobytu vzhledem k neobjednání večeří, žalovaným však bylo přislíbeno, že večeře pro ubytované na základě smlouvy se žalobcem zajistí. Žalobci byl fakturován doplatek ceny za ubytování ve výši 40 984 Kč, a to dne 7. ledna 2022, který žalobce dne 12. ledna 2022 zaplatil.

8. Z provedeného dokazování, zejména z e-mailové komunikace a výslechu svědkyně Topinkové (manželky žalovaného, která v této věci za žalovaného jednala), bylo zjištěno, že dne 31. ledna 2022 žalobce sdělil žalovanému, že v objednaném termínu nemohou přijet pro onemocnění účastníků a pohřeb v rodině. V této souvislosti žalobce požádal o „nový“ termín pobytu a manželka žalovaného sdělila žalobci, že „nový“ termín pobytu najdou. Následně účastníci jednali o tomto „novém“ termínu pobytu a i z následné komunikace je zřejmé, že byl smluven termín pobytu 1. února až 5. února 2023. Při ověřování tohoto termínu žalobcem na podzim roku 2022 však bylo zjištěno, že pobyt se v termínu 1. února až 5. února 2023 nemůže uskutečnit, neboť penzion bude v této době zavřený, a to až do léta 2023, proto si účastníci pokusili domluvit nový termín pobytu, který sjednali na 27. září až 1. října 2023. Při ověřování tohoto termínu v červnu 2023 však bylo ze strany žalovaného žalobci sděleno, že ani v tomto termínu se nemůže pobyt uskutečnit, a to vzhledem k tomu, že penzion je do odvolání uzavřen. V této souvislosti pak mezi účastníky vznikl spor o vrácení zaplacených záloh, což požadoval žalobce, avšak žalovaný to odmítal.

9. Z hlediska jednání účastníků je nutné zdůraznit, že ze svědecké výpovědi manželky žalovaného i z e-mailové komunikace účastníků je zřejmé, že v souvislosti se zrušeným pobytem žalobce v původně dohodnutém termínu 2. února 2022 až 6. února 2022 žalovaný (prostřednictvím jednající manželky) žalobci nabídl možnost čerpání pobytu v jiném „novém“ termínu. Z komunikace mezi účastníky je přitom zřejmé, že jednání žalovaného budilo jednoznačný dojem, že jde o přesunutí původního termínu v rámci dříve uzavřené smlouvy, jak ostatně žalovaný potvrzuje i ve svém e-mailu ze dne 19. října 2022.

10. Výše uvedené zjištěné skutečnosti jsou mezi účastníky zásadně nesporné, takže v dané věci šlo především o právní posouzení.

11. Soud prvého stupně v této věci správně právně dovodil, že na základě zjištěných okolností skutkového stavu je nutno právně uzavřít, že mezi účastníky byla obsahově sjednána smlouva o ubytování ve smyslu § 2326 o.z. Smlouvou o ubytování se ubytovatel přitom zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé.

12. Obsahem závazku žalovaného bylo poskytnutí ubytování žalobci ve sjednaném rozsahu v zařízení žalovaného, a to ve smluveném termínu od 2. února 2022 do 6. února 2022.

13. Z výše uvedeného pak vyplývá, že tento pobyt se neuskutečnil z důvodů na straně žalobce.

14. Současně je však po právní stránce zřejmé, že v souvislosti s neuskutečněním pobytu v dohodnutém termínu bylo mezi účastníky dohodnuto, že tento dříve objednaný pobyt bude uskutečněn v jiném termínu, který byl následně také (opakovaně) dohodnout.

15. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně právně posoudil jednání účastníků o této záležitosti tak, že šlo o změnu v obsahu závazku ve smyslu § 1901 o.z.

16. Je totiž zřejmé, že manželka jednající za žalovaného jako podnikatele na žádost žalobce v souvislosti s jeho sdělením o nemožnosti zúčastnit se pobytu v původně dohodnutém termínu výslovně umožnila dohodnout „nový“ termín ubytovací služby, přitom i v následné komunikaci účastníci mezi sebou hovořili o „přesunutí“ termínu a bylo zřejmé, že na tento „nový“ termín bude zaúčtována původní záloha zaplacená v souvislosti s danou smlouvou a ani ostatní ujednání o druhu a rozsahu poskytnuté ubytovací služby se zásadně nebudou měnit. Z jednání účastníků smlouvy tedy jednoznačně plynulo, že pokračují v dříve započatém smluvním vztahu jen ujednáním odlišného obsahu závazku, jde-li o termín uskutečnění pobytu, tedy sjednali změnu dřívějšího závazku.

17. Na základě zjištěného skutkového stavu, a to i z výslechu manželky žalovaného zásadně neplynou žádné skutečnosti, které by svědčily o jiném projevu vůle žalovaného. Z jednání žalovaného jako podnikatele (prostřednictvím jeho manželky) ve vztahu k žalobci v postavení spotřebitele lze i ve smyslu § 1812 odst. 1 o.z. jednoznačně dovodit vůli obsahově změnit dříve sjednaný závazek, a to v čase poskytnutí ubytovací služby.

18. Jestliže tedy žalovaný prostřednictvím za něj jednající osoby jednoznačně projevil vůli ke změně závazku, aniž by tuto změnu podmínil doložením žalobcem tvrzených důvodů nemožnosti využití ubytovací služby ve sjednaném termínu, pak ke změně smlouvy mezi účastníky tímto bez dalšího došlo.

19. Mezi účastníky je nesporné, že k poskytnutí sjednané ubytovací služby ze strany žalovaného nedošlo, a to z důvodů spočívajících právě na jeho straně. V dané věci šlo o plnění, které bylo obsahově vymezeno i termínem poskytnutí ubytovací služby, tedy ubytování v konkrétním termínu bylo obsahovou náležitostí sjednaného předmětu plnění ve smlouvě o ubytování. Jestliže k tomuto plnění v daném termínu nedošlo, pak je z povahy věci zřejmé, že sjednaný závazek již nemůže být nikdy splněn v budoucnosti, proto se dané plnění nadále stalo nemožným. Ve smyslu § 2006 o.z. tak daný závazek z ubytovací služby vázané na konkrétní termín již zanikl.

20. Jestliže v souvislosti s tímto závazkem žalobce žalovanému již plnil (zaplatil cenu neuskutečněné ubytovací služby), pak na straně žalovaného ve smyslu § 2991 o.z. vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci vydat, neboť právní důvod tohoto plnění odpadl.

21. Soud prvého stupně tedy nesprávně dovodil, že je potřeba nějakého dalšího právního jednání žalobce k tomu, aby vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení (odstoupení od smlouvy). Právní posouzení soudu prvého stupně proto v této části není správné. Odvolací soud naopak dospěl k závěru, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit žalovanou částku, která představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

22. Vzhledem k výše uvedeným právním závěrům odvolací soud shledal, že v dané věci není potřeba nijak rozšiřovat či dále zjišťovat daný skutkový stav věci prostřednictvím důkazů, které účastníci navrhli v odvolání.

23. Jde-li o splatnost závazku žalovaného z bezdůvodného obohacení, je třeba vycházet z ustanovení § 1958 o.z. V dané věci nebyla sjednána žádná doba plnění, proto splatnost nastává zásadně na výzvu podle odstavce 2 citovaného zákonného ustanovení. Tuto výzvu žalobce žalovanému zaslal do datové schránky dne 13. listopadu 2023, tohoto dne byla zpráva do datové schránky dodána a dostala se tak do dispozice žalovaného. Ve výzvě k plnění byla žalovanému poskytnuta sedmidenní lhůta k plnění, která je v souladu s ustanovením § 1958 odst. 2 o.z. Posledním dnem pro splnění závazku tak byl den 20. listopadu 2023. Žalovaný se ocitl v prodlení dnem 21. listopadu 2023.

24. Z výše uvedeného pak vyplývá, že žaloba je důvodná, domáhal-li se žalobce, aby mu žalovaný zaplatil žalovanou částku 59 461,60 Kč. Pokud jde o příslušenství pohledávky, zákonný úrok podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 10 Sb. přísluší ve výši 15 % ročně, avšak až ode dne 21. listopadu 2023, nikoliv tedy ode dne 2. října 2023, jak bylo požadováno v žalobě. Z tohoto důvodu odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvého stupně ve smyslu ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že žalovanému uložil zaplacení žalované částky s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 21. listopadu 2023 do zaplacení. Ve zbývající části zamítavého výroku (ohledně příslušenství pohledávky za dobu od 2. října 2023 do 20. listopadu 2023) bylo rozhodnutí soudu prvého stupně jako správné postupem podle § 219 o.s.ř. potvrzeno.

25. O náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť jeho neúspěch v příslušenství pohledávky lze hodnotit jako zcela nepatrný. Náklady řízení žalobce představují náklady právního zastoupení, a to za 5 úkonů právní služby se sazbou 3 500 Kč za 1 úkon právní služby (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif). Žalobci dále vznikly náklady v souvislosti s právním zastoupením v podobě režijních paušálů hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč. Dále náleží náhrada za ztrátu času stráveného na cestě ve výši 800 Kč podle § 14 advokátního tarifu. Žalobci dále v souvislosti s právním zastoupením vznikly jízdní výlohy ve výši 2 500,87 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 2 379 Kč pak činí náklady řízení žalobce před soudem prvého stupně 24 680 Kč, proto soud uložil žalovanému, aby žalobci v této výši náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně zaplatil.

26. Podle § 142 odst. 3 o.s.ř. bylo rozhodnuto také o povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení. V odvolacím řízení pak vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek 2 379 Kč, dále náklady na právní zastoupení za 2 úkony právní služby po 3 500 Kč, 2 režijní paušály, ztrátu času stráveného na cestě za 10 půlhodin a jízdní výlohy ve výši 3 187 Kč. Celkem tak činí náklady odvolacího řízení 14 166 Kč. Odvolací soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce také tuto náhradu nákladů odvolacího řízení.