o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 11. dubna 2024 č. j. 18 C 361/2023-69,

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud Praha-západ rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost hradit na výživu žalobkyně 8 500 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce předem k rukám žalobkyně počínaje dnem 1. 11. 2023 (výrok I.), uložil mu zaplatit žalobkyni dluh na dlužném výživném za období od 1. 11. 2023 do 30. 4. 2024 částku 28 680 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), výrokem III. uložil žalované povinnost hradit na výživu žalobkyně 5 000 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce předem k rukám žalobkyně počínaje dnem 1. 11. 2023, výrokem IV. současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na dlužném výživném za období od 1. 11. 2023 do 30. 4. 2024 částku 16 320 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem V. zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném 1 500 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce předem k rukám žalobkyně počínaje dnem 1. 11. 2023, výrokem VI. pak zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované 5 000 Kč měsíčně, a to vždy do 15 dne každého kalendářního měsíce předem k rukám žalobkyně počínaje dnem 1. 11. 2023 a výrokem VII. rozhodl o tom, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně je dcerou žalovaných, je studentkou [Anonymizováno], a to oboru [Anonymizováno] v denní formě, kdy si řádně plní školní povinnosti, je pilnou a svědomitou studentkou s výborným prospěchem. Žalobkyně podala přihlášku ke studiu pro akademický rok [Anonymizováno] bakalářského programu kombinované studium na [právnická osoba], studijní program [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalovaní hradí žalobkyni měsíčně částku 6 000 Kč a dále jí po maturitní zkoušce vyplatili 160 000 Kč ze stavebního spoření, dále jí pak přispěli v lednu 2023 na nákup nového telefonu částku 5 000 Kč, v říjnu 2022 na nákup letenky částkou 4 896 Kč, za maturitu jí pak v květnu 2022 poslali částku 10 000 Kč. Žalobkyně od června 2023 vykonává dobrovolnickou činnost u organizace [jméno FO], a to bezplatně a v souladu s jejím studijním programem, dále pak pracuje na základě dohody o provedení práce u společnosti [právnická osoba]., kde od října 2023 do prosince 2023 vykonávala práci lektora za odměnu ve výši 300 Kč za hodinu na základě skutečně odpracovaných hodin. Žalobkyně od složení maturitní zkoušky žije se svým partnerem v domě rodiny partnera. V dětství byla hospitalizovaná opakovaně na psychiatrii v [Anonymizováno] [Anonymizováno], má za sebou i historii hospitalizací, pobytu ve stacionáři v Psychiatrické léčebně v [Anonymizováno], má sklony [Anonymizováno], pravidelně pak dochází na psychoterapii, kdy její stav vyžaduje medikaci. Žalovaná pracuje u zaměstnavatele [Anonymizováno] [adresa] s výší průměrného čistého příjmu ve výši 25 355 Kč, žalovaný je ve starobním důchodu s výší důchodu z června 2023 41 660 Kč měsíčně. Žalovaní vyjma rodinného domu v [Anonymizováno], kde bydlí, vlastní byt v [adresa], tento byt žalovaní nabízeli žalobkyně, aby s nimi bydlela nebo jej využívala, a to s přítelem, což žalobkyně odmítla.

3. Proti tomuto rozhodnutí, a to pouze proti výrokům I. až IV. a souvisejícího výroku o nákladech řízení podali žalovaní včasné odvolání. Namítli, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a tím i jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Uvedli, že žalobkyně se žalobou domáhá výživného 20 000 Kč měsíčně, aby mohla hradit své výdaje spojené se studiem a životními potřebami, ale toto je v rozporu s jejími samotnými tvrzeními, když uvedla, že žádné náklady na bydlení nemá a náklady na ošacení a společné domácnosti hradí její přítel. Rovněž uvedla, že žádá výživné, aby měla finanční prostředky na školné na soukromé vysoké škole, kterou však nestuduje, pouze na ni podala přihlášku. Namítli, že studium, které v současnosti žalobkyně navštěvuje, nesměřuje ke zvýšení kvalifikace ze středoškolského na vysokoškolské vzdělání ve studovaného oboru a nezvyšuje tudíž úroveň jejího vzdělání a tím větší šance na pracovním trhu. Dle názoru žalovaných se nejedná o soustavnou přípravu na budoucí povolání, ale o nadstandardní doplňování znalostí bez této návaznosti. Současná škola totiž vůbec nenavazuje na její předchozí vzdělání a neslouží ani k prohlubování jejího vzdělání v oboru informačních technologií. Ani soukromá vysoká škola, o které žalobkyně tvrdí, že chce studovat, v žádném aspektu nenavazuje na její současné dosažené vzdělání v oboru informačních technologií. Domnívají se, že žalobkyně začala studovat úmyslně, aby nemusela pracovat a získala status studenta se všemi výhodami. Nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, když pedagogickosociální obor není studium psychologie ani psychiatrie, kde by mohla uplatnit své zkušenosti s vlastními psychickými problémy. Uvedli, že neměla žádné psychické problémy v dětství, ale až v pubertě v důsledku disharmonického vývoje. Uvedli, že sama žalobkyně žije ve společné domácnosti se svým přítelem a jeho rodinou, domnívají se, že životní úroveň žalobkyně není nižší než životní úroveň žalovaných. Dále se žalovaní vyjádřili k jejich životní úrovni, zejména k nákladům spojeným s údržbou a rekonstrukcí domu na venkově za [Anonymizováno]. Zopakovali, že nabízeli žalobkyni, aby bydlela v jejich bytě, což odmítla, byt nepronajímají, jelikož nechtějí čelit rizikům spojených s pronajímáním. Rovněž zopakovali, že jí opakovaně vyzývali ke společnému nákupu jejích potřeb, potravin, oblečení, obutí, což rovněž striktně odmítla. Odmítají však platit požadované výživné, neboť chtějí, aby již začala řádně pracovat a vybudovala si ve svém oboru kariérní postup, neboť oddalováním vstupu do pracovního procesu při studiu zcela jiného oboru a zaměření ztrácí odborné znalosti v oblasti výpočetní techniky. Dále se vyjadřovali k psychickým problémům žalobkyně, jejich vzniku a průběhu. Uvedli, že vzhledem k tomu, že žalobkyně žije ve společné domácnosti se svým přítelem, který jí poskytuje bydlení, hradí ošacení a hradí jejich aktivity, mají za to, že tak žijí v partnerském vztahu ekvivalentnímu manželství a přítel žalobkyně tak převzal vyživovací povinnost. Vzhledem k tomu, že příjmy žalobkyně jsou v současné době 19 000 Kč čistého, 13 000 Kč z pracovních úvazků a 6 000 Kč z kapesného od žalovaných a neměla potřebu použít 160 000 Kč ze stavebního spoření, které investovala, nemá výdaje za bydlení, ošacení a dovolené, pak je schopna se sama živit a žije minimálně ve stejné životní úrovni jako žalovaní. Mají za to, že rozsudek soudu prvního stupně zcela pomíjí výchovný aspekt a pouze podporuje jednání žalobkyně k vymáhání jejích přání, aniž by k tomu byl pádný důvod. Žalobkyně odmítá jakoukoliv pomoc žalovaných ve smyslu nákupu a bydlení, nemá tak žádnou hmotnou potřebu a studovat začala nástavbové studium proto, aby nemusela pracovat a získala status studenta. Navrhli, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že uloží žalovanému platit na výživu žalobkyni částku 5 000 Kč měsíčně, žalované pak částku 2 000 Kč měsíčně s tím, že jsou žalovaní ochotni dlužné výživné za období od 1. 11. do 30. 4. 2024 v částce každý 3 000 Kč uhradit.

4. Žalobkyně se k odvolání žalovaných písemně vyjádřila s tím, že nesouhlasí s tvrzením žalovaných, že současné studium nesouvisí s jejími zkušenostmi a nevede k lepším budoucím vyhlídkám na získání prostředků pro její životní potřeby. Má za to, že právě sociální prací může být pro společnost prospěšná, žalobkyně má opravdový zájem o tuto problematiku, což dokládají její výtečné studijní výsledky, pozitivní hodnocení z praxe a dobrovolnická činnost. Své znalosti z oboru IT neopustila a rozvíjí je správcovstvím sociálních sítí a vytvořením webových stránek. Ke svým nákladům a příjmům dodala, že v současné době je její celkový měsíční příjem 8 500 Kč. S přítelem je dohodnuta, že pokud bude schváleno výživné ze strany rodičů, bude mu hradit polovinu nákladů na bydlení, to je 4 000 Kč, její příjem klesl z důvodu zhoršení psychického zdraví v důsledku stresu ze soudů a také díky období prázdnin nemá žádné příjmy z doučování. Dále se vyjádřila k majetkové situaci žalovaných s tím, že jde-li o rodinný dům, pak jeho rekonstrukce proběhla mezi lety 2006 až 2010, ale probíhají i další rekonstrukce, které však nejsou nezbytné, například úprava profesionálním zahradníkem, položení travního koberce, bazén s protiproudem, sauna atd. Dále se vyjadřovala ke vztahům s rodiči. Navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu v prvního stupně.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. S ohledem na odvolací námitky žalovaných, kdy tito nebrojili vůči vyživovací povinnosti žalovaného ve výši 5 000 Kč měsíčně a žalované ve výši 2 000 Kč, rozhodnutí soudu prvního stupně bylo přezkoumáno jen v tom rozsahu, ve které bylo odvoláním dotčeno, tedy jen ve výrocích jde-li o povinnost [Jméno zainteresované osoby 1/0] platit na výživu žalobkyně nad částku 5 000 Kč částku 3 500 Kč měsíčně a jde-li povinnost [Jméno zainteresované osoby 2/0] platit na výživu žalobkyně nad částku 2 000 Kč částku 3 000 Kč měsíčně, to vše od 1. 11. 2023 (a v souvisejících výrocích o dlužném výživném a nákladech řízení). Rozhodnutí v části, jde-li o povinnost [Jméno zainteresované osoby 1/0] platit na výživu žalobkyně částku 5 000 Kč měsíčně a jde-li povinnost [Jméno zainteresované osoby 2/0] platit na výživu žalobkyně částku 2 000 Kč měsíčně, to vše od 1. 11. 2023, nebylo dotčeno odvoláním, v této části tak rozhodnutí soudu prvního stupě nabylo právní moci a odvolací soud je tímto výsledkem řízení vázán.

7. Na základě přezkoumání obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

8. Jde-li o skutkový stav potřebný pro rozhodnutí v dané věci, pak soud prvního stupně v řízení zásadně provedl potřebné dokazování. Z důkazů zjistil zásadně správné skutečnosti a správně uzavřel o skutkovém stavu věci. Na rozhodnutí soudu prvního stupně lze v této části zásadně odkázat. Soudem zjištěný skutkový stav se zásadně nezměnil ani po doplnění dokazování odvolacím soudem, a to potvrzením o studiu žalobkyně. Rovněž ani i po doplnění tvrzení žalobkyně, že na [právnická osoba] nebyla přijata.

9. Z potvrzení o studiu žalobkyně odvolací soud zjistil, že žalobkyně aktuálně navštěvuje 3 ročník Vyšší odborné školy [Anonymizováno], [právnická osoba] a [Anonymizováno], [adresa].

10. Ke skutkovému stavu lze proto shrnout, že žalovaní jsou rodiči zletilé žalobkyně. Vyživovací povinnost žalovaným dosud stanovena nebyla. Žalobkyně vystudovala střední školu s maturitou v oboru [Anonymizováno], aktuálně navštěvuje Vyšší odbornou školu [Anonymizováno], [právnická osoba] [Anonymizováno]. Žalobkyně žije s přítelem a jeho rodinou. Náklady na bydlení prozatím nehradí. Žalovaní měsíčně poskytují žalobkyni částku 6 000 Kč.

11. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

12. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Podle § 859 o. z. vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

14. Jedním ze základních předpokladů pro vznik práva na výživné je stav potřebnosti oprávněného, resp. neschopnost se sám živit. Vyživovací povinnost rodiče k dítěti není obecně podmíněna ukončením určitého stupně vzdělání ani věkem (zletilostí) dítěte, ale právě schopností samostatně se živit. Povinností studujícího dítěte je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání. Za situace, kdy studium nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji dítěte (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1247/13). Jde-li o studium již zletilého dítěte, je potřeba pečlivě zkoumat konkrétní okolnosti každého případu, zejména účelnost takového studia. Toto studium by mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získání prostředků pro své životní potřeby prací. Může nastat případ, kdy další studium na studium předchozí navazovat přímo nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Vyživovací povinnost rodičů k dítěti netrvá tehdy, jestliže dítě, které skončilo přípravu pro budoucí povolání, se rozhodne pro přípravu v jiném oboru, který nenavazuje na dosavadní přípravu a není tím zvyšována již dosažená kvalifikace, ani se nejedná, z hlediska pracovního uplatnění o perspektivnější obor. Je nutno v konkrétním případě odlišit situaci, kdy si zletilý „prodlužuje mládí“ (tj. studovaný obor je z hlediska stávajícího či budoucího uplatnění v zásadě irelevantní) a kdy naopak získává nové potřebné dovednosti anebo prohlubuje užitečným způsobem stávající znalosti tak, že v souhrnu výrazně zvětšuje jeho šanci na adekvátní uplatnění.

15. V poměrech přezkoumávané věci žalobkyně po ukončení středoškolského vzdělání učebního oboru [Anonymizováno], nastoupila na další středoškolský učební obor [Anonymizováno]. Je proto nutné posoudit, zda je toto další studium účelné. Obor [Anonymizováno] sice není bezprostředně navazujícím studiem oboru [Anonymizováno], nicméně žalobkyně si tímto postupem rozšiřuje svou kvalifikaci také ve vztahu k původnímu oboru a zvyšuje tak šanci uplatnění na trhu práce. Tomuto studiu se věnuje s dostatečnou péčí a nedosahuje nepřiměřeného množství absencí, její studijní výsledky, hodnocení učitelů a dobrovolnická činnost potvrzují její skutečný zájem o zvolený obor. Žalobkyně nastoupila na tento studijní obor bezprostředně po ukončení předchozího studia. V dané věci se tak nejedná o časté změny oborů nebo opakované samoúčelné studium. Nelze proto uzavřít, že by se jednalo o účelné vyhýbání pracovní činnosti. Přihlášení se proto k oboru, v kterém může být využito zkušeností z obotu informační technologie s lepším uplatněním na trhu práce byl zcela racionální postup, který vede k lepším budoucím vyhlídkám na získání prostředků pro její životní potřeby prací. Relevantní není námitka žalovaných, že žalobkyně nestuduje další školu – soukromou vysokou školu. Stejně tak námitka žalovaných, že žalobkyně odmítá jejich nabídku bydlení v jejich bytě, nemůže vést k závěru, že by bylo v rozporu s dobrými mravy žalovaným vyřživovací povinnost stanovit. Žalobkyně není povinna respektovat přání žalovaných o jejím bydlišti a současně nebylo zjištěno, že by bydlením u jejího přítěle nadměrně zvyšovala své náklady na bydlení. Rovněž přivýdělek žalobkyně při strudiu není povinný, naopak žalobkyně svým studiem má vyšší potřeby, než pokud by nadále nestudovala.

16. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně se stále připravuje na budoucí povolání, proto v současné době není schopna se samostatně živit, a proto vyživovací povinnost žalovaných vůči žalobkyni je dána. Soud prvního stupně proto správně stanovil vyživovací povinnost žalovaných s jejím počátkem od 1. 11. 2023.

17. Odvolací soud rovněž shodně se závěry soudu prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na poměry žalovaných a potřeby žalobkyně jsou přiměřeným výživným částky, které stanovil soud prvního stupně.

18. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že žalovaní na výživu žalobkyně dosud dle nepravomocného rozhodnutí soudu prvního stupně ničeho neuhradili (vyjma částky 6 000 Kč), rozhodl odvolací soud znovu o dlužném výživném za dobu od 1. 11. 2023 do 31. 8. 2024 s tím, že v poměru dle stanovené vyživovací povinnost k uhrazené částce 6 000 Kč měsíčně stanovil dlužné výživné žalovaného ve výši 47 797, 50 Kč a žalované ve výši 27 202, 50 Kč.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud za přiměřeného užití § 220 o. s. ř. změnil výroky II. a IV. jde-li dlužné výživné žalovaných a výroky I: a III., jde-li o povinnost [Jméno zainteresované osoby 1/0] platit na výživu žalobkyně nad částku 5 000 Kč částku 3 500 Kč měsíčně a jde-li povinnost [Jméno zainteresované osoby 2/0] platit na výživu žalobkyně nad částku 2 000 Kč částku 3 000 Kč měsíčně, to vše od 1. 11. 2023, jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

20. Odvolací soudu znovu rozhodl o nákladech řízení s tím, že jde-li o náklady řízení před soudem prvního soudu dospěl odvolací soud k závěru, že lze přiznat žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, zejména s ohledem na skutečnost, že jí navrhované výživné bylo takto navrženo bez znalosti poměrů žalovaných. Odvolací soud tak přiznal žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupbě ve výši 900 Kč představující paušální náhradu nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za tři úkony (žaloba, vyjádření a účast na jednání soudu) po 300 Kč.

21. Ohledně náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2, § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. tak, žalovaní jsou povinni zaplatit úspěšné žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 600 Kč. Náklady tvoří paušální náhrada za dva úkony (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 300 Kč za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb.