o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 4. 2024, č. j. 7 C 81/2024-27,

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 15. 11. 2023 do zaplacení a výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení 20 142 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno zainteresované osoby 1/0], advokáta, se sídlem [adresa].

2. K důvodům svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že výsledky provedeného dokazování přinesly zjištění, že účastníci spolu v ČR ústně jednali o uzavření kupní smlouvy ohledně prodeje vozidla zn. Ford Tranzit za kupní cenu 360 000 Kč plus DPH v lednu 2022 z vlastnictví žalovaného do vlastnictví žalobce. V této souvislosti žalobce žalovanému poskytl finanční plnění (jako zálohu na kupní cenu) ve výši 50 000 Kč, převzetí této částky žalovaný žalobci písemně dne 7. 1. 2022 potvrdil, originál tohoto potvrzení byl žalobcem soudu předložen, žalovaný tuto skutečnost ani nikterak svými tvrzeními nezpochybnil. K uzavření a realizaci této kupní smlouvy nakonec nedošlo, prodávající (žalovaný) neodevzdal předmět koupě kupujícímu (žalobci), tento předmět koupě nepřevzal, když nezaplatil (nedoplatil) kupní cenu, požadovanou žalovaným, požadoval její snížení o 120 000 Kč, proto předmět koupě byl nakonec prodávajícím (žalovaným) prodán třetí osobě. Za této situace na straně žalovaného odpadl důvod k tomu, aby si nadále ponechal zálohu na kupní cenu 50 000 Kč, je povinen ji žalobci vrátit. Skutkově pak bylo mezi účastníky z hlediska jejich vzájemně rozporných tvrzení sporné to, zda došlo žalovaným žalobci k vrácení této zálohy či nikoliv. Žalobce tvrdil, že po žalovaném požadoval vrácení zálohy tak, že zmocnil třetí osobu, [jméno FO], k tomu, aby pro něj částku 50 000 Kč od žalovaného převzal, proto mu dal kopii dokladu o zaplacení zálohy, přičemž ale mu žalovaný ani [jméno FO] [Anonymizováno] žádné peníze nepředal. K tomuto tvrzení žalobce pak žalovaný nezpochybnil, že se s [jméno FO] skutečně sešli a jednali o vrácení předmětné částky 50 000 Kč žalovaným žalobci, ovšem tvrdil, že peníze (50 000 Kč) [jméno FO] pro žalobce předal, přičemž na doklad tohoto předání peněz [jméno FO] roztrhal před ním doklad o zaplacení zálohy, který soudu (jeho útržky) doložil. Spor mezi účastníky tak v dané věci vznikl o to, zda skutečně podle svého tvrzení žalovaný předal pro žalobce částku 50 000 Kč [jméno FO], či nikoliv. Pokud nelze při tomto skutkovém sporu po žalobci požadovat, aby prokazoval tzv. negativní skutečnost, pak tzv. svědčí (tíží) důkazní povinnost k tomuto tvrzení o předání peněz pro žalobce žalovaným [jméno FO] žalovaného. O této povinnosti byl pak v řízení žalovaný soudem poučen dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř., přičemž k prokázání tohoto svého tvrzení nic relevantně nenavrhl, a to ani v dodatečně mu poskytnuté lhůtě, přes poučení o pro něj negativních důsledcích. Samy o sobě žalovaným předložené útržky kopie jím vystaveného dokladu o převzetí částky 50 000 Kč od žalobce ničeho k tomuto neprokazují. Navrhl-li žalovaný důkaz provedením „DNA analýzy roztrhaného dokladu, případně další kopií dokladu o přijaté záloze“, tak tyto jeho důkazní návrhy nebyly provedeny pro nadbytečnost, protože nejsou způsobilé prokázat toto tvrzení žalovaného o úhradě jím částky 50 000 Kč pro žalobce [jméno FO]. Žádný jiný relevantní důkaz k této sporné skutečnosti žalovaný soudu již nenavrhl. V této souvislosti je pak ale zapotřebí přijmout závěr o neunesení důkazního břemene žalovaným k této sporné rozhodné skutečnosti, když z provedených důkazů nelze učinit závěr ani o pravdivosti ani nepravdivosti tohoto tvrzení žalovaného, což ve svém důsledku vede k právnímu závěru o tom, že je namístě žalovanému uložit povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení, neboť tato částka představuje plnění z právního důvodu, který odpadl (§ 2991 z. č. 89/2012 Sb., dále jen „o.z.“). Tato platební povinnost tak představuje to, oč se žalovaný na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil. V situaci, kdy žalovaný k výzvě žalobce svoji platební povinnost z titulu vydání bezdůvodného obohacení nesplnil, přistupuje mu povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení od 15. 11. 2023, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění dle písemné výzvy žalobce k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 7. 11. 2023. 15% výše úroku z prodlení pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle úspěchu ve sporu je pak žalovaný povinen zaplatit žalobci i plnou náhradu nákladů řízení, jež představují žalobcem zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení 2 000 Kč a náklady právního zastoupení žalobce advokátem.

3. Včasné a přípustné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit a žalobu žalobce zamítnout, s tím odůvodněním, že nebude platit částku 50 000 Kč žalobci dvakrát, trvá si na tom, že peníze na záloze mu vrátil předáním peněz [jméno FO] poté, co auto prodal třetí osobě, když žalobce nesplnil to, co sliboval, tedy nesehnal peníze na zaplacení jím požadované kupní ceny. Je přesvědčen o tom, že jej rozhodnutí soudu prvního stupně viní z toho, že je lhář a podvodník, což jej uráží. Nadále tvrdí, že dne 28. 9. 2023 podvodníkům částku 50 000 Kč zaplatil v souvislosti s tím, že nakonec k uzavření kupní smlouvy mezi ním a žalobcem nedošlo, neboť žalobce nechtěl zaplatit jím požadovanou kupní cenu, požadoval slevu, s čímž nesouhlasil, jako prodávající. Žalobce mu skutečně 7.1.2022 poskytl částku 50 000 Kč, jako zálohu na kupní cenu, pak se dále již jen vymlouval a zdržoval, zhruba 3 měsíce, na to, jak si půjčí, jak si peníze vydělá, apod., nakonec přišel s požadavkem na významně nižší, než původně jím požadovanou kupní cenu. Složenou žalobcem zálohu 50 000 Kč, kterou mu písemně potvrdil, považoval za garanci jeho vážného zájmu o koupi vozidla. Termín doplacení kupní ceny měl být 22. 2. 2022, ten však žalobce nesplnil. Vymlouval se. Pak ještě společně opakovaně jednali o prodloužení lhůty k zaplacení zbytku kupní ceny, přesto 15. 6. 2022 žalobce v doprovodu [jméno FO] přinesl částku o 120 000 Kč nižší a požadoval tuto slevu, s čímž on nesouhlasil. Proto nakonec vozidlo, které nepotřeboval prodat kvůli penězům, prodal třetí osobě, která s ním jednala férově, zaplatila mu kupní cenu bez problémů v dohodnuté lhůtě. Žalobci pak vrátil 50 000 Kč ze zálohy dne 28. 9. 2023, když tuto částku předal panu [jméno FO], který z pověření žalobce pro tyto peníze k němu si přišel. V této souvislosti [jméno FO] před ním roztrhal potvrzení o zaplacení zálohy, což považoval v poměrech čestných lidí za doložení vrácení finanční částky a měl za to, že celá věc tak je uzavřena. V žádném případě tedy nebude platit 50 000 Kč tzv. podruhé, protože není jeho vinou, že snad žalobce peníze od [jméno FO] nedostal. Až nyní vidí, že „naletěl prašivcům na jejich sliby, stal se obětí podvod, lži a padělání dokladu, když jako právní laik nemohl poznat, že doklad o poskytnutí zálohy, který byl roztrhán, je jen jakousi kopií, nebylo mu vysvětleno, proč byl doklad o poskytnutí zálohy kopírován, nedal k tomu souhlas“. Je tedy spravedlivě přesvědčen o tom, že se na úkor žalobce neobohatil.

4. Žalobce se, prostřednictvím svého zástupce, k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí, považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhl jeho potvrzení.

5. K důvodům uvádí, že mezi účastníky skutečně nebylo žádného sporu o tom, že účastníci spolu jednali ohledně uzavření kupní smlouvy na vozidlo zn. Ford Tranzit, přičemž z koupě nakonec sešlo. V této souvislosti žalobce zaplatil žalovanému zálohu na kupní cenu 50 000 Kč. Žalovaný si pak toto vozidlo prodal třetí osobě, ovšem v této souvislosti žalobci nevrátil zálohu 50 000 Kč, třebaže o toto byl žádán. Tvrzení žalovaného o tom, že zálohu vrátil, nebyl žalovaný schopen v řízení ničím nedoložil, ani přes poskytnuté poučení ze strany soudu. Tvrzení žalovaného o tom, že peníze žalobci vrátil prostřednictvím osoby [jméno FO] nebylo z jeho strany ničím doloženo, jeví se tak být účelovým. Lze totiž předpokládat, že žalovaný za té situace, že je podnikatelem s živnostenským oprávněním od roku 1992, od roku 2013 je plátcem DPH, by si v případě vrácení této částky nechal vystavit písemné potvrzení, minimálně z účetních důvodů. Nadále tak trvá to jeho tvrzení, že od žalovaného ani od [jméno FO] částku, kterou žalovanému poskytl ve výši 50 000 Kč, což ani žalovaný nezpochybňuje a je to i dokladováno, dosud neobdržel.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou, směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním žalovaného napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a neshledal odvolání žalovaného opodstatněným.

7. Posouzením dosavadního obsahu spisu soud prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

8. Zcela správně konstatoval v důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně, že je soud v České republice nadán k projednání a rozhodnutí tohoto sporu mezinárodní pravomocí a příslušností. Z obsahu spisu soudu prvního stupně se totiž podává, že žalobce je státním občanem [Anonymizováno], s bydlištěm k datu zahájení řízení na území České republiky, kde účastníci jednali o uzavření smlouvy, žádnou dohodu o volbě práva účastníci v souvislosti se svým závazkovým vztahem si neujednali. Za této situace se tak uplatní čl. 48 odst. 2, 5 mezinárodní smlouvy, uzavřené mezi Českou republikou a [Anonymizováno] o právní moci v občanských věcech, ze dne 28. 5. 2001, jež byla publikována ve Sbírce zákonů o mezinárodních smlouvách pod č. 123/2002.

9. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu platit sám.

10. V úvodu tohoto odůvodnění rozsudku je namístě odvolacím soudem v obecné rovině uvést, že dané sporné řízení účastníků o zaplacení peněžitého plnění je ovládáno projednací zásadou a poučovací povinnost soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. zcela jistě neslouží k tomu, aby soud účastníka seznamoval s jeho právy a povinnostmi, vyplývajícími z hmotného práva, včetně toho, jak správně hmotněprávně vést svoji obranu a jaké důkazy v tomto směru navrhovat. Smyslem výzvy soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů je to, aby se tzv. předem, nikoliv až z důvodu soudního rozhodnutí, účastníci řízení dozvěděli o vyhodnocení soudem provedených důkazů tak, že některý z účastníků neunášení své důkazní břemeno.

11. V projednávané věci je pak z obsahu tvrzení účastníku zřejmé, že mezi nimi není žádného skutkového sporu o tom, že spolu jednali počátkem roku 2022 o uzavření kupní smlouvy ohledně prodeje vozu zn. Ford Tranzit, žalovaným, jako prodávajícím, žalobcem, jako kupujícím, za konkrétních podmínek, včetně výše kupní ceny a, že v této souvislosti dne 7. 1. 2022 žalovaný od žalobce převzal, jako zálohu na kupní cenu za prodej tohoto vozidla, částku 50 000 Kč, což je dále žalobcem i dokladováno originálem listiny, na které mu žalovaný vystavil potvrzení o přijetí částky 50 000 Kč v souvislosti s tímto prodejem vozidla, na které je popis žalovaného, který nezpochybnil. Dále je mezi účastníky skutkově nesporné i to, že nakonec k uzavření kupní smlouvy ohledně prodeje tohoto vozidla mezi nimi nedošlo z důvodu, že se nakonec účastníci nedohodli na výši kupní ceny, kdy žalovaný žádal 360 000 Kč plus DPH a žalobce požadoval cenu o 120 000 Kč nižší, v důsledku čehož pak žalovaný prodal toto vozidlo třetí osobě.

12. Skutkový spor, který mezi účastníky v tomto řízení vznikl, se tedy týká toho, zda žalovaný vrátil žalobci od něj přijatou zálohu na kupní cenu za prodej předmětného vozidla předáním této částky [jméno FO], kterého žalobce podle svého tvrzení pověřil tím, aby pro něj od žalovaného tyto finanční prostředky vyzvedl a předal mu je a v této souvislosti mu předal kopii dokladu o zaplacení zálohy 50 000 Kč, přičemž žalovaný toto jednání s [jméno FO] ohledně vrácení zálohy potvrdil, či nikoliv, tvrdí-li žalobce, že dosud žádné finanční prostředky na této vrácené záloze ani pana [jméno FO] ani od žalovaného neobdržel a naopak žalovaný tvrdí, že tyto peníze [jméno FO] dne 28.9.2023 předal pro žalobce.

13. O tomto předání peněz žalovaným [jméno FO] žádné písemné potvrzení neexistuje, svědecký výslech [jméno FO] nebyl žalovaným v řízení navržen k důkazu, ani přes soudem mu poskytnuté poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., proto tento důkaz nebyl v řízení proveden.

14. Pokud žalovaný tvrdil, že prokazuje pravdivost svého tvrzení o předání peněz [jméno FO] pro žalobce jím doloženými útržky kopie dokladu o poskytnutí zálohy, pak zcela správně soud prvního stupně poučil v řízení žalobce o tom, že tento jím navržený a předložený důkaz není způsobilý sám o sobě toto jeho tvrzení prokázat.

15. Pokud pak po poskytnutém poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. žalovaný k prokázání tohoto sporného tvrzení navrhl zcela zjevně nezpůsobilé důkazy k prokázání tohoto jeho tvrzení (další kopie dokladu o zaplacení zálohy a analýzu DNA útržků kopie dokladu o převzetí zálohy), tak neprovedením tohoto dokazování soudem prvního stupně tento soud nikterak skutkově nepochybil.

16. I z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil, že oba účastníci řízení ke sporné skutečnosti vrácení poskytnuté zálohy na kupní cenu žalovaným žalobci plní svoji povinnost tvrzení a za situace, kdy žalobce nemá, jak by prokazoval negativní skutečnost (neobdržení peněz od žalovaného), je plně na žalovaném, aby ke svému tvrzení o tom, že zálohu, kterou ve výši 50 000 Kč od žalobce v souvislosti s prodejem předmětného vozidla převzal, což mu i písemně potvrdil a v tomto řízení tuto skutečnost ani nezpochybňuje, mu prostřednictvím [jméno FO], kterému peníze pro žalobce předal dne 28.9.2023, vrátil, aby toto své tvrzení prokázal, v tomto směru jej tedy tíží důkazní povinnost, jíž si v tomto řízení přes poskytnuté mu poučení soudem prvního stupně nesplnil, pokud navrhoval v řízení důkazy, jež nejsou způsobilé toto jeho sporné tvrzení prokázat (útržky kopie dokladu o zaplacení zálohy, další kopie tohoto dokladu, analýza DNA těchto útržků kopie dokladu). Soud prvního stupně tak zcela správně postupoval v řízení s využitím ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., zůstala-li tato rozhodná tvrzení mezi účastníky sporná a provedené důkazy neumožňují k této sporné záležitosti uzavřít kladně ale ani záporně.

17. Z uvedeného pak dále vyplývá, že soud prvního stupně zcela správně uzavřel o neunesení důkazního břemene žalovaným ke spornému tvrzení přes poskytnuté mu poučení soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř., v důsledku čehož s touto obranou nemůže být žalovaný v řízení úspěšný.

18. S ohledem na uplatňovaný princip neúplná apelace v odvolacím řízení, kdy soud prvního stupně provedl ve vztahu k účastníkům při jednání správné poučení dle § 119a o. s. ř., nemohl již žalovaný tento závěr soudu prvního stupně o neunesení důkazního břemene dalším navrhováním důkazů v odvolacím řízení zásadně úspěšně zvrátit, ostatně se o to ani při jednání odvolacího soudu relevantně nepokusil.

19. Za této situace i odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně, splnil-li svoji zákonnou poučovací povinnost dle § 118a odst. 3 o. s. ř. na adresu žalovaného při svém jednání řádným způsobem, na níž žalovaný odpovídajícím procesním postupem nezareagoval, pak nemůže být pro žalovaného závěr soudu o neunesení jím břemene důkazního k rozhodné sporné skutkové okolnosti (předání částky 50 000 Kč – zálohy - žalovaným pro žalobce [jméno FO] jím tvrzeného dne) nikterak překvapivým a v důsledku této jeho procesní pasivity tak je správným závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaný, neprokazuje-li své tvrzení o tom, že vrátil žalobci předáním částky 50 000 Kč [jméno FO] dne 28.9.2023 převzatou od žalobce dne 7.1.2022 zálohu na kupní cenu při odpadnutí důvodu pro její poskytnutí v souvislosti s neuskutečněným prodejem vozidla ve vztahu účastníků pro neuzavření kupní smlouvy při neshodě o kupní ceně, nedostál své důkazní povinnosti, v důsledku čehož úspěšně nevyvrací tvrzení žalobce o tom, že dosud od něj vrácení zálohy neobdržela a je tak povinen tuto zálohu ve výši 50 000 Kč žalobci vrátit, odpadl-li právní důvod pro její přijetí (§ 2 991 o.z.).

20. Závěr soudu prvního stupně o neunesení důkazního břemene žalovaným zcela správně pak vede k právnímu závěru, že ponecháním si žalovaným finanční částky 50 000 Kč, převzaté od žalobce jako zálohu na kupní cenu, v případě, že tento právní důvod k převzetí této částky od žalobce odpadl v souvislosti s tím, že nakonec k uzavření kupní smlouvy mezi účastníky nedošlo, nedohodli-li se na kupní ceně za prodej předmětného vozidla (bez sjednání této podstatné náležitosti koupě mezi účastníky kupní smlouva se nestala perfektní), se žalovaný na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil a je tak ochuzenému (žalobci) povinen vydat to, oč se obohatil, tedy částkou 50 000 Kč, netvrdí-li a neprokazuje žádný jiný právní důvod, pro který by byl oprávněn si tyto finanční prostředky ponechat.

21. Tedy i podle závěru odvolacího soudu je namístě uzavřít, že byla naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení z hlediska výše uvedeného ustanovení za situace, kdy v souvislosti s poskytnutím částky 50 000 Kč žalobcem žalovanému se nenaplnil předpoklad uzavření kupní smlouvy ohledně prodeje konkrétního vozidla žalovaným žalobci a žalovaný neunáší břemeno tvrzení o tom, že tyto finanční prostředky žalobci vrátil dne 28.9.2023 jejich předáním [jméno FO] pro žalobce, proto vzniká žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému, jenž se ponecháním si částky 50 000 Kč v souvislosti se závěrem o neunesení důkazního břemene ohledně tvrzení o vrácení této částky bezdůvodně ve své majetkové sféře obohatil a je tak povinen toto obohacení žalobci vydat.

22. Proto, uložil-li svým rozhodnutím soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč výrokem I. svého rozsudku, shledává jeho rozhodnutí odvolací soud věcně správný, a s použitím § 219 o. s. ř. odvoláním žalovaného napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil.

23. Zcela správně pak soud prvního stupně v souladu s § 1970 o.z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., uložil žalovanému výrokem I. svého rozsudku povinnost zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč za dobu o 15. 11. 2023 do zaplacení, jak bylo žalobcem požadováno, i v tomto je vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně věcně správný.

24. Jak správně konstatoval soud prvního stupně, dlužník je v prodlení, nesplní-li svůj dluh řádně a včas. Prodlení je tedy právním deliktem, v jehož důsledku přistupuje nová povinnost, nové oprávnění. Dluh je pak splatný v době, ujednané stranami nebo jinak stanovené; neujednají-li si strany, kdy má dlužník plnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 o.z.).

25. Za té situace, kdy žalobce vyzval žalovaného k vrácení částky 50 000 Kč dopisem ze dne 7. 11. 2023 ve lhůtě do 14. 11. 2023, jenž se dle tvrzení žalovaného dostal včas do jeho dispozice, přičemž plnění v této lhůtě neposkytl, je od 15. 11. 2023 žalovaný v prodlení s plněním částky 50 000 Kč, od tohoto dne tak žalobci náleží i zákonné úroky z prodlení.

26. Odvolací soud tedy podle § 219 o. s. ř. výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil, jako věcně správný, i v záležitosti přiznaného příslušenství pohledávky žalobci k tíži žalovaného.

27. Povinnosti ke splnění uložené platební povinnost svědčí žalovanému ve prospěch žalobce v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

28. S využitím ustanovení § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil, jako věcně správné, rozhodnutí soudu prvního stupně i v závislém výroku II., o nákladech řízení mezi účastníky, pokud z výsledku řízení je zřejmé, že žalovaný nebyl s bráněním svého práva v tomto sporném řízení úspěšný, plný úspěch v tomto sporu je dán na straně žalobce a za této situace tak podle § 142 odst. 1 svědčí žalobci právo proti žalovanému na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatňování práva.

29. Týká-li se pak konkrétní výše těchto účelných nákladů, tak z obsahu spisu soudu prvního stupně je zřejmé, že žalobce v souvislosti s uplatněním svého práva uhradil soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení 2 000 Kč a dále mu pak vznikly náklady s jeho právním zastoupením advokátem, které bezpochyby patří k účelně vynaloženým nákladům řízení na straně úspěšného účastníka.

30. Týká-li se pak konkrétní výše těchto nákladů právního zastoupení advokátem plně úspěšného žalobce, tak, podrobil-li odvolací soud soudem prvního stupně vypočtenou výši nákladů řízení žalobce s využitím vyhlášky č. 177/1996 Sb. přezkumu, uzavírá o správnosti takto jím stanovené výše těchto nákladů právního zastoupení žalobce advokátem s přihlédnutím k peněžitému předmětu řízení, 4 účelně vykonaným úkonům právní služby advokátem v sazbě 3 100 Kč/1 úkon právní služby (§ 7 bod 5 vyhlášky), což přináší závěr o výši odměny advokáta žalobce v řízení před soudem prvního stupně 12 400 Kč. S připočtením paušální náhrady hotových výdajů advokáta 1 200 Kč (4× 300 Kč – § 13 odst. 3 vyhlášky), náhrady za ztrátu času advokáta žalobce 400 Kč (§ 14 odst. 13 vyhlášky) a náhradu cestovních výdajů advokáta žalobce 993 Kč, jakož i 21 % DPH z odměny a hotových výdajů advokáta, jde na nákladech právního zastoupení žalobce advokátem v řízení před soudem prvního stupně o částku 18 142 Kč.

31. S připočtením 2 000 Kč zaplaceného soudního poplatku jde tedy celkem o výši nákladů žalobce v řízení před soudem prvního stupně 20 142 Kč, jak bylo správně ve výroku II. napadeného rozsudku soudem prvního stupně stanoveno.

32. Tyto náklady žalobce je žalovaný povinen zaplatit žalobci v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

33. Odvolací soud posouzením obsahu spisu soudu prvního stupně nezjistil žádné konkrétní, zcela výjimečné, skutečnosti, jež by jej snad měly vést k úvaze o důvodnosti, byť i jen částečně, využití ustanovení § 150 o.s.ř. při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky, ostatně toto nebylo ani odvolatelem navrhováno.

34. Jde-li pak o náklady odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky, o těchto rozhodl odvolací soud s využitím § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy opět, s ohledem na výsledek řízení, je zřejmé, že i v odvolacím řízení byl žalobce s bráněním svého práva plně úspěšný, svědčí mu tak plné právo na náhradu účelně jím vynaložených nákladů v souvislosti s bráněním svého práva v odvolacím řízení proti neúspěšnému žalovanému.

35. Z obsahu spisu soudu tak vyplývá, že v odvolacím řízení byl nadále plně úspěšný žalobce právně zastoupen advokátem, tento účelně vykonal v odvolacím řízení 2 úkony právní služby, jde-li o písemné vyjádření k odvolání žalovaného a účast u 1 jednání odvolací soudu.

36. Jde-li tak o náklady odvolacího řízení, odvolací soud při využití vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 50 000 Kč vypočetl sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby částkou 3 100 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky) a stanovil tak odměnu advokáta plně úspěšného žalobce v odvolacím řízení částkou 6 200 Kč (2× 3 100 Kč). S připočtením paušální náhrady hotových výdajů advokáta 600 Kč (2× 300 Kč – § 13 odst. 3 vyhlášky) a 21 % DPH z odměny a hotových výdajů advokáta jde na nákladech právní zastoupení žalobce advokátem v odvolacím řízení o částku, uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku.

37. Ani v odvolacím řízení, neexistují-li konkrétní, zcela výjimečné, skutečnosti, jež by vedly odvolací soud k úvaze, byť jen částečně, o důvodnosti využít moderační oprávnění soudu podle § 150 o.s.ř., nebyla moderace nákladů odvolacího řízení odvolacím soudem provedena.