o návrhu žalobců ze dne [datum] na přerušení odvolacího řízení a na záměnu účastníků na straně žalobců,

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl výrokem I. žalobu žalobců, jíž se domáhali určení, že darovací smlouva ze dne [datum], uzavřená mezi žalovanými ohledně konkrétních nemovitostí, zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [ulice] [obec], [územní celek], v KN u KÚ pro [územní celek], KP [obec], jež jsou blíže označeny ve výroku I. rozsudku, je neplatná, a výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o tom, že se žalovaným právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i odvolacím nepřiznává.

2. K důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobě žalobce nelze vyhovět, neboť v tomto konkrétním případě na straně žalobců není dán naléhavý právní zájem na jimi požadovaném určení neplatnosti konkrétní darovací smlouvy, jež byla uzavřena mezi od nich odlišnými subjekty (žalovanými), protože, i pokud by snad žalobě žalobců soud mohl vyhovět, nezakládalo by toto pravomocné rozhodnutí soudu způsobilý podklad ke změně zápisu vlastnického práva k projednávaným nemovitostem ve prospěch žalobců, ani žalovaného 1) - [anonymizována tři slova] [země]. Obecně totiž platí, že je dán naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, ve kterém je žalobce sám účasten, ohroženo, popř. tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. S ohledem na tento přijatý závěr je pak i vyloučeno, aby se soud současně mohl žalobou žalobců zabývat po věcné stránce. Sama o sobě ta skutečnost, že projednávaná darovací smlouva byla uzavřena z iniciativy žalovaného 1) - [anonymizována tři slova] [země] - na tomto jeho závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobců na jimi požadovaném určení nemůže ničeho změnit. Třebaže z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, v ustanovení § 258 poskytuje aktivní legitimaci členům (nečlenům) spolku na určení neplatnosti rozhodnutí spolku v rámci řízení dle § 85 a násl. z. č. 292/2013 Sb., dále jen z. ř. s., tak ale i přesto na straně žalobců není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 z.č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., k vedení tohoto konkrétního sporu, pokud v době uzavření posuzované darovací smlouvy měl žalovaný 1) v tomto sporu zapsán ve spolkovém rejstříku kolektivní statutární orgán – představenstvo, přičemž funkční období naposledy zvolenému vedení žalovaného 1) uplynulo [datum] ([anonymizována tři slova] [příjmení]). Jednání, učiněná za účastníka posuzované smlouvy těmito osobami (žalovaného 1) v tomto sporu) navenek zůstávají totiž platná, neboť byla učiněna v době, kdy se považoval statutární orgán žalovaného 1) za platně zvolený, a kdy byly, jako osoby oprávněné jednat za účastníka smlouvy, zapsány ve spolkovém rejstříku. Na tyto závěry nemůže mít zpětně vliv ani obsah usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 77 Cm 22/2016-171, neboť k vydání tohoto rozhodnutí došlo až po uzavření předmětné darovací smlouvy (tímto rozhodnutím bylo mj. určeno, že rozhodnutí, přijatá na 12. sněmu žalovaného 1), který se konal [datum], konkrétně volba předsedy sněmu, schválení jednacího a hlasovacího řádu, schválení předsednictví sněmu, volba schválení volaných a jmenovaných orgánů sněmu, přijetí nových stanov, udělení absolutoria ústřední revizní komise, schválení hromadné kandidátky a náhradníků – delegátů na shromáždění delegátů, jsou zdánlivá). Nebyl tak žádný důvod k tomu, aby se soud zabýval pro účely svého rozhodnutí v tomto řízení námitkou zdánlivosti jednání statutárních zástupců žalovaného 1) v souvislosti s uzavřenou darovací smlouvou, jako otázkou předběžnou. Nemají-li žalobci na požadovaném určení neplatnosti konkrétní smlouvy, uzavřené mezi žalovanými, dán naléhavý právní zájem na jimi požadovaném určení, pak nebylo namístě provádět navržené důkazy k věci samé a bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby žalobců. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl s využitím § 150 o. s. ř., a to ve vztahu žalobců a obou žalovaných, kdy žalovaným (oběma) proti žalobcům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Tyto důvody zvláštního zřetele hodné shledává soud jednak v samotném předmětu řízení, dále ve vysokém věku žalobců a v postavení žalobců ve společnosti, jako členů spolku. V majetkové sféře žádného z žalovaných by se toto rozhodnutí podstatnějším negativním způsobem odrazit nemělo.

3. Včasná odvolání si, prostřednictvím svých zástupců, proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci (ve věci samé) a žalovaný 1) - [anonymizována tři slova] [země] (jde-li o výrok II., o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a tímto žalovaným).

4. Žalovaný 1) k důvodům svého odvolání uvádí, že využití ustanovení § 150 o. s. ř. má být ze strany soudu zcela výjimečné, přičemž závěr o tom, zda se jedná v dané věci o výjimečný případ, musí vycházet z posouzení okolností konkrétní věci a musí být přesvědčivě soudem odůvodněno. To se podle jeho přesvědčení v této věci nestalo. Z jeho pohledu soud pro své rozhodnutí vůbec nezkoumal relevantní majetkové, sociální, osobní a další poměry žalobců. Čistě jen ze samotného postavení žalobců, jako členů spolku žalovaného 1), a jejich věku, mimořádné důvody pro využití § 150 o. s. ř. dovozovat nelze, navíc žalobci mohli vzniku nákladů sami velmi dobře předejít, a tedy i povinnosti tyto náklady hradit, pokud by vzali nejméně v potaz závěry, vyjádřené odvolacím soudem v této věci v jeho dřívějším rozhodnutí, vydaným k otázce naléhavého právního zájmu žalobců na jimi požadovaném určení. Žalovaný 1) se pak musí chovat jako řádný hospodář. Navrhl proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ve vztahu žalobců a žalovaného 1) změnit tak, že žalovanému 1) bude přiznáno proti žalobcům právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

5. Žalobci navrhli rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, kde bude v prvé řadě potřeba vyjasnit, jako předběžnou otázku, to, kdo je zástupcem, resp. statutárním orgánem, žalovaného 1). Žalovaný 1) pak případně získá možnost relevantně učinit návrh na záměnu účastníků, jak si to přeje 99% členů žalovaného 1), a budou moci být argumenty žalobců věcně přezkoumány k platnosti posuzované smlouvy v tomto řízení. Z hlediska uplatněných důvodů pro neplatnost projednávané darovací smlouvy poukazují na ustanovení § 245 OZ, které ani v tomto řízení nezbavuje soud povinnosti zkoumat otázku dobrých mravů, otázku možné nicotnosti rozhodnutí orgánu spolku, jako předběžnou otázku. Navíc zde již existuje, byť nepravomocné, další rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 78 Cm 22/2020, ze dne 26. července 2022, jež vyslovilo, že veškerá usnesení, přijatá na náhradní členské schůzi žalovaného 1), konané [datum], nejsou usneseními členské schůze, hledí se na ně, jako by nebyla přijata, přičemž tento soud k důvodům tohoto svého rozhodnutí konstatoval nedodržení lhůt, resp. chaotické náhradní termíny konání sněmu, vady při rozeslání pozvánek, pozměňování prezenční listiny, covidovou situaci, s ohledem na věk členů spolku. Nadále tak žalobci mají za to, že na jejich straně je dán naléhavý právní zájem na jimi požadovaném určení neplatnosti předmětné darovací smlouvy, kterou mezi sebou uzavřeli žalovaní. Potud není právní posouzení věci soudem prvního stupně správné. Konečně uvádí, že v souvislosti s tímto rozhodnutím Městského soudu v Praze byl u Krajského soudu v Plzni podán jimi návrh na ustanovení opatrovníka žalovanému 1) podle § 486 OZ, vznikají-li pochybnosti o činnosti statutárního orgánu právnické osoby. Konečně také namítají, že žalovaný 1) není v tomto řízení řádně zastoupen advokátem, a to právě, s ohledem na závěr o Městským soudem v Praze vyslovené zdánlivosti veškerých usnesení, přijatých na náhradní členské schůzi žalovaného 1), konané dne [datum]. V této souvislosti tedy nemůže být advokátka žalovaného 1) řádně zmocněna žalovaným 1) k zastupování žalovaného 1) v tomto řízení.

6. Žalobci pak při jednání odvolacího soudu dne [datum] učinili návrh na přerušení odvolacího řízení (opakovaný) a návrh na záměnu účastníků na straně žalobců.

7. Třebaže při jednání odvolacího soudu dne [datum] byli žalobci poučeni o tom, že není záměna účastníků (§ 92 odst. 2 o. s. ř.) v odvolacím řízení v tomto sporném řízení již možná (§ 216 odst. 1 o. s. ř.), jak to žalobci svým návrhem z [datum] navrhli, žalobci i přesto setrvali na tomto svém podaném návrhu, proto odvolací soud o tomto jejich návrhu při tomto jím konaném jednání rozhodl zamítavě a písemné vyhotovení tohoto svého rozhodnutí připojil, jako součást výroku ve věci vydaného jím rozsudku.

8. Stejným procesním postupem pak postupoval odvolací soud i o návrhu (opakovaném) žalobců na přerušení odvolacího řízení (ze dne [datum]), podává-li se odvolacímu soudu k datu jeho jednání a rozhodování o opakovaném návrhu na přerušení odvolacího řízení z obsahu spisu soudu prvního stupně i nadále to, že žalovaný 1) - [anonymizována tři slova] [země] – má i nadále kolektivní statutární orgán (představenstvo) zapsán ve spolkovém rejstříku tak, že je tvořen předsedou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], členy představenstva [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno]. Opakovaně v návrhu žalobci zmiňované dosud nepravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze na tomto stavu zápisu ve spolkovém rejstříku žalovaného 1) dosud ničeho nezměnilo, a to ani ve vztahu k probíhajícímu řízení před Krajským soudem v Plzni, sp. zn. 31 Nc 1009/2022, v němž rozhodnuto k datu rozhodování odvolacího soudu nebylo. [příjmení] [jméno] [příjmení] na funkci člena představenstva žalovaného 1) k datu rozhodování odvolacího soudu ve stavu zápisu spolkového rejstříku promítnuta není. Nadále tak platí dříve již odvolacím soudem přijatý závěr v této věci, že u něj nevznikají žádné pochybnosti o tom, zda je žalovaný 1) řádně v řízení zastoupen advokátem na základě plné moci ze [datum], obzvláště pak ne za té situace, kdy je věcné rozhodování soudu v této věci spojováno výlučně jen s posouzením otázky existence naléhavého právního zájmu žalobců na jimi požadovaném určení neplatnosti konkrétní darovací smlouvy, uzavřené mezi žalovanými, z hlediska § 80 o. s. ř., o níž je i odvolacím soudem, jak bude uvedeno dále v důvodech tohoto rozhodnutí, uzavíráno negativně, což samo o sobě vede k závěru o nedůvodnosti žalobci podané žaloby. Odvolací soud tak tedy i tento (opakovaný) návrh žalobců na přerušení odvolacího řízení z [datum] při konaném svém jednání dne [datum] zamítl a písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí připojil, jako součást výroku ve věci vydaného jím rozsudku (§ 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., § 211 o. s. ř.).

9. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání jsou podána včas, oprávněnými osobami, směřují proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláními žalobců a žalovaného 1) - [anonymizována tři slova] [země] napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5,6 o. s. ř., a neshledal tato odvolání žalobců a žalovaného 1) - [anonymizována tři slova] [země] - opodstatněnými.

10. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.

11. Jak správně v důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, k tomu, aby se žalobci mohli domáhat v tomto sporném řízení proti žalovaným s úspěchem určení toho, zda tu právní poměr nebo právo je či není, vyžaduje zákon v § 80 o.s.ř. na jejich straně existenci naléhavého právního zájmu na jimi požadovaném určení.

12. Soudní judikatura tento požadavek § 80 o.s.ř. tradičně chápe jako předpoklad důvodnosti žaloby; určovací žaloba je institutem ryze procesním, k tomu, aby mohla být projednána, se vyžaduje, aby žalobci hrozila konkrétní újma na jeho právech, resp., aby mu hrozilo uplatnění povinnosti ze strany žalované. Existencí naléhavého právního zájmu žalobců na jimi požadovaném určení se pak soud v každé konkrétní věci zabývá tzv. i z úřední povinnosti, tj. i bez toho, že by tento nedostatek byl namítán, v této souvislosti však soud není povinen k tomu, aby sám ze všech možných hledisek tzv. pátral po tom, zda by právní zájem žalobce na požadovaném určení mohl být za určitých okolností opodstatněn i jinak, než tak, jak to uvádí žalobce. Není-li existence naléhavého právního zájmu postavena tzv. najisto v konkrétní sporné věci účastníků, je soud povinen žalobce poučit o tom, aby případně doplnil svá tvrzení, popř. označil důkazy, týkající se existence naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení, a pokud se žalobce k tomuto poučení patřičně procesně nezachová, pak je namístě žalobu žalobců bez dalšího zamítnout.

13. Soudní praxe pak také již dovozuje, že naléhavý právní zájem žalobce na jím požadovaném určení nebude dán tam, kde právní postavení žalobce ohroženo není. Proto je již soudy opakovaně také judikováno to, že žalobce nemá na své straně dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení zpravidla tam, kde lze z jeho strany žalovat přímo na plnění (určovací žaloba se výjimečně připouští jen tam, kde žaloba o splnění povinnosti nevystihuje zcela celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva). Žaloba na určení má totiž z podstaty věci především preventivní povahu a má tak za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. V důsledku toho tak v zásadě není opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeno, kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba o splnění povinnosti.

14. Je-li tak v této projednávané sporné věci účastníků zřejmé, že žalobci nebyli sami účastníky posuzované darovací smlouvy, týkající se konkrétního nemovitého majetku, k níž žalobci žádají vyslovit neplatnost, pak i z pohledu odvolacího soudu nelze uzavřít, že by právní postavení žalobců bylo ve vztahu k posuzované smlouvě jakkoliv ohroženo či se stávalo nejistým. Navíc pak žaloba žalobců, kterou se domáhají určení neplatnosti konkrétní darovací smlouvy, uzavřené mezi žalovanými, nemůže být z pohledu § 80 o. s. ř. opodstatněná i proto, že i při tom výsledku sporu, že by jí snad bylo možno věcně vyhovět, nepředstavuje takové soudní rozhodnutí relevantní podklad pro změnu stavu zápisu vlastnictví v příslušném KN u příslušného KÚ, ať již ve prospěch žalobců, či žalovaného 1). Za této situace tak i odvolací soud uzavírá v dané věci, že posuzovaná žaloba žalobců v tomto řízení neslouží potřebám praktického života, vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů, nevytváří se jí žádný pevný základ pro právní vztahy účastníků tohoto sporu. Navíc je i ze samotného obsahu žaloby žalobců a jejich argumentace zřejmé to, že podle přesvědčení žalobců (z pohledu odvolacího soudu chybného) má jimi podaná určovací žaloba o neplatnost darovací smlouvy ve své podstatě posloužit jen tomu, aby se z jejich strany obešel institut žaloby na určení vlastnického práva k projednávaným nemovitostem, který jim, jako žalobcům, kteří nejsou účastníky smluvního vztahu, není zákonem dovolen. Potud tak je zřejmé, že žalobci podáním této žaloby ve své podstatě sledují nedovolený účel jimi podané určovací žaloby, což nelze akceptovat ani s přihlédnutím k věku a vážnosti osob žalobců.

15. O tom, že jsou žalobci povinni tvrdit a prokázat existenci naléhavého právního zájmu na jimi požadovaném určení neplatnosti darovací smlouvy, kterou sami neuzavírali, soud prvního stupně procesně relevantním způsobem žalobce v řízení poučil, na podkladě tohoto poučení pak žalobci nepřišli v tomto řízení s takovými konkrétními tvrzeními a důkazy, z nichž by bylo možno závěr o existenci naléhavého právního zájmu žalobců na jimi požadovaném určení neplatnosti konkrétní darovací smlouvy, uzavřené mezi žalovanými, dovodit. Žalobci se totiž v tomto řízení, podle svých tvrzení, podáním své žaloby ve své podstatě domáhají posouzení určité právní skutečnosti (platnosti či neplatnosti konkrétní darovací smlouvy) soudem a vyřešení, jako předběžné otázky, stavu zápisu ve spolkovém rejstříku žalovaného 1), resp. otázky možné nicotnosti rozhodnutí orgánu spolku, jež souvisí se spory uvnitř žalovaného ohledně otázky zastoupení spolku, resp. jeho statutárního orgánu, navíc v situaci, kdy k řešení této otázky probíhají již samostatná soudní řízení. Věcné posouzení těchto otázek však na základě žalobci podané žaloby na určení neplatnosti konkrétní darovací smlouvy, uzavřené mezi od nich odlišnými účastníky (žalovanými), je však vyloučeno. Není sice žádného sporu o tom, že by i v tomto probíhajícím sporném civilním řízení mohlo být soudem posuzováno, jako předběžná otázka, to, zda konkrétní usnesení, přijatá na náhradní členské schůzi [anonymizována tři slova] [země], spolku, konané [datum], vyvolávají či nevyvolávají právní účinky, ovšem to jen za splnění toho procesního předpokladu, že by na ve věci samé podané určovací žalobě (zde určení neplatnosti konkrétní smlouvy) žalobci měli skutečně dán na své straně naléhavý právní zájem. Bylo-li však již výše odůvodněno v tomto rozhodnutí odvolacím soudem, že tomu tak není, tedy, že v tomto případě zcela absentuje zákonný předpoklad důvodnosti žalobci podané žaloby, pak si nelze reálně představit to, že by v tomto sporném řízení mělo mít k posouzení žalobci předestírané předběžné otázky nějaký pro žalobce reálný význam, nemůže-li již jen z důvodu neexistence naléhavého právního zájmu žalobcům na jimi požadovaném určení být jimi podaná žaloba shledána úspěšnou. Za této situace by tedy bylo hledání řešení soudem po skutkové i právní stránce k této předběžné otázce před vydáním zamítavého rozhodnutí soudu o žalobě žalobců ve své podstatě neúčelným procesním postupem, je-li i bez dalšího zřejmé, že žalobě žalobců nemůže být věcně vyhověno (tj. i v případě ve prospěch tvrzení žalobců vyřešené soudem předběžné otázky). Ostatně již i z tohoto důvodu odvolací soud, jak bylo odůvodněno výše, jde-li o opakovaný návrh žalobců na přerušení odvolacího řízení a návrh na připuštění záměny účastníků, uzavřel, že tyto návrhy nemohly přispět ke kýženému výsledku řízení, tedy úspěchu žalobců v tomto sporném řízení, proto byly odvolacím soudem shledány za neopodstatněné. Za tohoto závěru lze tedy plně odvolacím soudem souhlasit se soudem prvního stupně i potud, že ani odkaz žalobců na ustanovení § 258 OZ či 245 OZ nemá pro možnost úspěchu žalobců s jimi podanou určovací žalobou v tomto řízení žádný význam.

16. Z výše uvedeného tak tedy vyplývá, že odvolací soud shledává rozhodnutí soud prvního stupně (zamítavé) o žalobě žalobců na určení neplatnosti konkrétní darovací smlouvy, uzavřené mezi žalovanými, správným již jen na podkladě závěru o neexistenci naléhavého právního zájmu na straně žalobců na jimi požadovaném určení.

17. Chybí-li tento zákonný předpoklad důvodnosti žaloby žalobců, nebyl dán důvod ani k tomu, aby se soud prvního stupně žalobou žalobce dále po skutkové a právní stránce věcně zabýval, v této souvislosti tak nebylo ani důvodným, aby ve věci činil navržené žalobci dokazování.

18. Z výše uvedených důvodů tak odvolací soud shledal věcně správným zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně, proto jej s využitím § 219 o. s. ř., jde-li o zamítavý výrok I., potvrdil.

19. S využitím § 219 o. s. ř. pak odvolací soud, jako věcně správný, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku II., o nákladech řízení mezi účastníky.

20. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

21. Podle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu účastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

22. S ohledem na výsledek tohoto řízení je zřejmé, že oba žalovaní v daném sporu byli s bráněním svého práva úspěšní, zásadně jim proto svědčí právo na náhradu účelně jimi vynaložených nákladů v tomto řízení na bránění svého práva proti neúspěšným žalobcům.

23. Ve vztahu žalobců a žalovaného 2) - [země] – [anonymizována tři slova] – pak z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že tento žalovaný 2) se práva na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně výslovně vzdal.

24. Za této situace tak ve vztahu těchto účastníků soud prvního stupně zcela správně výrokem II. ve své podstatě rozhodl o tom, že žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (jejich součástí jsou pak i náklady předcházejícího odvolacího řízení ve vztahu k věcnému posuzování rozhodnutí soudu prvního stupně, jež odvolací soud zrušil a vrátil mu je věc k dalšímu řízení).

25. Ve vztahu žalobců a žalovaného 1) - [anonymizována tři slova] [země] - soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení před soudem prvního stupně využil moderační oprávnění soudu, založené ustanovením § 150 o. s. ř., v důsledku čehož úspěšnému žalovanému 1) vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

26. Přezkoumal-li odvolací soud možnost využití moderačního oprávnění soudu při rozhodování o otázce nákladů řízení mezi účastníky v této konkrétní věci, tak i on nakonec o této možnosti uzavřel kladně. Odvolací soud při tomto svém rozhodování vzal totiž významně v potaz tu zjištěnou skutečnost, jíž považuje za hodnou zvláštního zřetele, že žalovaný 1) dlouhodobě uvnitř spolku řeší spor, který se týká jeho zastoupení, resp. složení jeho kolektivního statutárního orgánu, dosud bez jednoznačného výsledku, stále před různými soudy v ČR probíhá celá řada soudních řízení, jež souvisí s řešením této otázky, nelze tak zcela vyloučit, že žalobci, kteří jsou členy žalovaného 1), spolku, mohli mít, jako sami právní laici, tu představu (až do rozhodnutí odvolacího soudu v této věci), že jejich postavení členů žalovaného 1), spolku, jim relevantně přináší to procesní postavení, že v této konkrétní sporné věci mohou spojovat se svými osobami existenci naléhavého právního zájmu na jimi požadovaném určení neplatnosti konkrétní darovací smlouvy, jíž uzavřel na jedné straně spolek, jehož jsou členy. Uvážil-li pak dále současně i odvolací soud věk žalobců, jejich postavení ve společnosti, jakož i předpokládané majetkové poměry žalovaného 1), uzavřel, že je spravedlivým řešením v této věci při rozhodování o nákladech řízení mezi těmito účastníky, ponesou-li si tito účastníci na své straně náklady řízení před soudem prvního stupně sami tak, jak na jejich straně vznikly.

27. Z výše uvedených důvodů tak odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil i ve vztahu k výroku II., jímž rozhodl o nákladech řízení mezi těmito účastníky.

28. Jedná-li se pak dále o náklady odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky, tak o těchto rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř.

29. Z věcného rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu žalobců a žalovaného 2) vyplývá, že ve vztahu těchto účastníků to byl žalovaný 2), kdo byl i v odvolacím řízení s bráněním svého práva plně úspěšný. Za té situace, kdy se tento úspěšný žalovaný 2) výslovně vzdal i práva na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení vůči žalobcům, rozhodl odvolací soud o nákladech tohoto odvolacího řízení ve vztahu těchto účastníků tak, jak je výše ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

30. Vezmou-li se v potaz stejné úvahy, které vedly odvolací soud k rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně ve vztahu žalobců a žalovaného 1), tak odvolací soud je shledal plně relevantními i pro účely rozhodování o nákladech řízení tohoto odvolacího řízení ve vztahu těchto účastníků, proto i on ve vztahu žalobců a žalovaného 1) využil možnost moderačního oprávnění soudu z hlediska § 150 o. s. ř., jehož prostřednictvím v tomto odvolacím řízení podle výsledku odvolacího řízení plně úspěšnému žalovanému 1) vůči žalobcům právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení odepřel, když rozhodl tak, jak je výše ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.