o 18 424 Kč s příslušenstvím,

1. Shora označeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení ohledně požadavku žalobce na zaplacení mu žalovanou částky 5 808 Kč, výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci smluvený úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 11 616 Kč od 15. prosince 2022 do 31. ledna 2023 ve výši 251,56 Kč a smluvený úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 5 808 Kč za dobu od 15. února 2023 do 18. února 2025 ve výši 4 268,88 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem III. pak zamítl žalobu žalobce, v níž se domáhal zaplacení mu žalovanou částky 12 616 Kč se smluveným úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 1 000 Kč za dobu od 14. listopadu 2022 do zaplacení, se smluveným úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 11 616 Kč za dobu od 14. prosince 2022 do 14. prosince 2022, se smluveným úrokem z prodlení 0,1 % denně částky z částky 11 616 Kč za dobu od 1. únra 2024 do zaplacení, se smluveným úrokem z prodlení 0,1 % denně částky z částky 5 808 Kč za dobu od 14. února 2023 do 14. února 2023, a konečně výrokem IV. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení 114 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. K důvodům svého rozhodnutí, jde-li o výrok I., soud prvního stupně uvedl, že v průběhu řízení vzal žalobce žalobu ohledně požadavku na zaplacení mu žalovanou částky 5 808 Kč zpět z důvodu, že mu tuto částku žalovaná zaplatila po zahájení řízení. Proto bylo namístě řízení částečně zastavit, s čímž žalovaná souhlasila. Jde-li o výroky II. a III. rozsudku, zde k důvodům svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli spolu platnou smlouvu 30. října 2020 o poskytování právních služeb žalobcem žalované v souvislosti s obhajobou žalované žalobcem, coby advokátem, v trestní věci žalované, vedené Policií České republiky pod sp. zn. [anonymizováno], přičemž v souvislosti s uzavřením této smlouvy poskytla žalovaná žalobci zálohu na právní služby ve výši 13 000 Kč, jež měla být podle dojednaných podmínek poskytování právních služeb zúčtována žalobcem s posledním daňovým dokladem, jím žalované vystaveným, za poskytnutí právních služeb, přičemž bylo účastníky dojednáno dále i to, že je žalobce oprávněn vystavovat k tíži žalované postupně faktury, vztahující se k období předchozího kalendářního měsíce, a pro ten případ, že by došlo s placením odměny žalobce dle této smlouvy k prodlení žalované, byl mezi účastníky dojednán smluvený úrok z prodlení 0,1 % z dlužné částky denně, přičemž mají být započítány částečné platby žalované nejprve na příslušenství a teprve potom na jistinu. Žalobce podle svých tvrzení a předložených dokladů vystavil žalované v souvislosti s touto smlouvou o právním zastoupení dne 30. října 2022 fakturu na částku 13 101,88 Kč se splatností 14. listopadu 2022, následně fakturu dne 30. listopadu 2022 na částku 11 616 Kč se splatností 14. prosince 2022 a konečně dne 31. ledna 2023 fakturu na částku 5 808 Kč se splatností 14. února 2023. Na úhradu faktury ze dne 30. října 2022 dle žalovanou užitého variabilního symbolu (čísla této faktury 2222186) žalovaná žalobci uhradila dne 19. června 2023 částku 101,88 Kč, dne 20. června 2023 celkem částku 6 000 Kč a dne 14. listopadu 2023 částku 6 000 Kč, tj. celkem částku 12 101,88 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 30 525,88 Kč v dodatečné lhůtě 14 dnů výzvou z 15. května 2023, která se žalované dostala do dispozice. K této výzvě žalovaná žalobci ničeho neuhradila a po podání žaloby (17. října 2024), žalovaná uhradila žalobci dne 18. února 2025 částku 5 808 Kč, a to dle žalovanou užitého variabilního symbolu (čísla této faktury 2232020) k úhradě faktury z 31. ledna 2023. Po právní stránce je namístě tento smluvní vztah účastníků zhodnotit podle z. č. 89/2012 Sb., dále jen „o.z.“ tak, že účastníci uzavřeli platnou příkazní smlouvu, žalovaná v postavení spotřebitele, žalobce v postavení podnikatele (§ 419 o.z.). Jde o spotřebiteslký vztah účastníků, pro který jsou ustanovením § 1813 o.z., v účinném znění k datu uzavření smlouvy o právním zastoupení, zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu vzájemných práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a uustanovení § 1814 odst. 1 písm. l) o.z., v účinném znění k datu uzavření smlouvy o právním zastoupení zakazuje ujednání, zbavující spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen. Z ustanovení § 1932 odst. 2 o.z., ve znění účinném k datu poskytnutí plnění ze strany žalované žalobci na faktury, jež jsou předmětem tohoto řízení, plyne, že v případě, že je dlužník spotřebitelem, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky, a až nakonec na úroky z prodlení. Ustanovení § 1933 odst. 1 o.z. pak stanoví, že, je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný; při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. Z těchto ustanovení tak na danou věc platí, že, pokud žalovaná uhradila svými částečnými platbami žalobci po splatnosti projednávaných faktur celkem částku 12 101,88 Kč, a to konkrétně na úhradu faktury, vystavené žalobcem s datem 30. října 2022, č. faktury 2222186, uvedla-li, jako variabilní symbol plateb, právě toto č. faktury v platebních dokladech, pak je namístě tyto platby započítat nejprve na jistinu dle této faktury a teprve potom na případné úroky z prodlení, čímž je dán závěr o tom, že žalovaná dluží žalobci dle faktury s datem 30. října 2022 na jistině částku 1 000 Kč a na smluvním úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z této dlužné částky za dobu od 15. listopadu 2022 do 31. ledna 2023 (k tomuto datu dle smluvních ujednání účastníků měl žalobce za povinnost provést zúčtování zálohy, složené žalovanou při uzavření smluvního vztahu ve výši 13 000 Kč) 78 Kč. S úhradou částky na jistině 11 616 Kč dle faktury z 30. listopadu 2022 byla žalovaná v prodlení od 15. prosince 2022 a s úhradou částky na jistině 5 808 Kč dle faktury z 31. ledna 2023 byla žalovaná v prodlení od 15.února 2023. Při úvaze o provedení zůčtování žalovanou složené žalobci zálohy na náklady právního zastoupení dle uzavřené smlouvy ve výši 13 000 Kč na nejdříve splatnou jistinu 1 000 Kč, nejdříve splatné úroky 78 Kč z faktury ze dne 30. října 2022, dále na splatnou jistinu 11 616 Kč z faktury ze dne 30. listopadu 2022 a konečně na část smluvených úroků z prodlení ve výši 306 Kč ve vztahu k zaplacení této jistiny 11 616 Kč dle faktury ze dne 30. listopadu 2022, je tímto tato složená záloha na náklady právního zastoupení žalovanou žalobci plně spotřebována, čímž ve vztahu k předmětu řízení zůstává dluh žalované ve prospěch žalobce na smluveném úroku z prodlení z částky jistiny 11 616 Kč za dobu od 15. prosince 2022 do 31. ledna 2023 ve výši 251,56 Kč a na smluveném úroku z prodlení z částky jistiny 5 808 Kč za dobu od 15. února 2023 do 18. února 2025 ve výši 4 268,88 Kč, což jsou plnění, která byla uložena k zaplacení žalované ve prospěch žalobce vyhovujícím výrokem II. rozsudku. Pokud žalobce v řízení uváděl, že tuto zálohu na náklady právního zastoupení od žalované ve výši 13 000 Kč započítal na úroky z prodlení z plateb za faktury, vystavené v období od 30. října 2020 do 31. ledna 2023, které měly dle jeho tvrzení dosáhnout 30 861,10 Kč, tak ale k tomuto svému tvrzení nedoložil žádné důkazy, ani konkrétní tvrzení, v situaci, kdy se pak nedostavil k soudnímu jednání, ač k němu byl řádně a včas předvolán, neomluvil se z vážného důvodu a nepožádal o odročení jednání, nemohl být ze strany soudu poučen podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. a v této souvislosti tak nelze mít toto jeho tvrzení za prokázané. Částečný úspěch žalobce se pak promítá do nákladového výroku, kdy je povinen zaplatit úspěšnější žalované část nákladů řízení v rozsahu 38 %, konkrétně ve výši 114 Kč, pokud vznikl žalované náklad 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, a to proti výrokům II. až IV., si včasné odvolání podal žalobce. Navrhl, aby odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobci 12 616 Kč se smluveným úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 1 000 Kč od 14. listopadu 2022, z částky 11 616 Kč od 14. prosince 2022 a z částky 5 808 Kč od 14. února 2023 do 18. února 2025, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.

4. K důvodům uvádí, že nesouhlasí s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Zdůrazňuje, že smluvní vztah s žalovanou souvisel s obhajobou jím, coby advokátem, žalované v trestní věci, v důsledku čehož tak nelze podle jeho názoru označit žalovanou za spotřebitele v daném smluvním vztahu při použití ustanovení § 419 o.z. Je totiž třeba brát v úvahu i to, co jsou spotřebitelské smlouvy, kdy z pohledu gramatického výkladu může být spotřebitelem jen ta osoba, která něco spotřebovává, přičemž pod takovýto gramatický výklad nelze zařadit smlouvy o poskytnutí právních služeb, zejména při poskytování obhajoby v trestních věcech. Z tohoto pohledu je i nadále přesvědčen o tom, že pro právní vyřešení daného sporu je namístě aplikovat ustanovení § 1932 odst. 1 o.z., nikoli ustanovení § 1932 odst. 2 o.z., tedy částečné platby žalované, která se ocitla v prodlení se splněním své povinnosti dle uzavřené smlouvy řádně hradit odměnu advokáta dle vystavených faktur, započítávat nejprve na příslušenství a teprve následně na jistinu. Žalovaná ve své obraně proti uplatněnému nároku nikdy nevyjádřila, že by kdy projevila svoji vůli, která by byla v rozporu s výslovným ujednáním smlouvy v posledním odst. části IV, věta druhá, o tom, že platby klienta, který je v prodlení, se započítávají nejprve na příslušenství a teprve následně na jistinu, což je plně v souladu s ustanovením § 1932 odst. 1 o.z., s čímž by i druá strana smluvního vztahu (advokát) souhlasila. Konečně má za to, že počátek prodlení žalované nebyl posouzen soudem prvního stupně správně, protože počátek prodlení žalované měl být stanoven již ode dne splatnosti jednotlivých faktur, nikoliv až ode dne následujícího.

5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou, směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání žalobce, jde-li o zamítavý výrok III., závislý výrok IV. o nákladech řízení, rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“, a neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

7. Žalovaná si sama proti vyhovujícímu výroku II. rozsudku soudu prvního stupně odvolání nepodala.

8. Podal-li si pak žalobce odvolání proti tomuto vyhovujícímu výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, pak odvolací soud toto jeho odvolání postupem podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl, neboť je podáváno někým, kdo k odvolání není subjektivně oprávněn.

9. Z povahy odvolání, jakožto řádného opravného prostředku, vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému tímto rozhodnutím byla způsobena určitá újma na jeho právech; rozhodující je přitom výrok rozhodnutí, existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska, nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost. Z těchto předpokladů tak vyplývá, že oprávnění podat odvolání svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá rozhodnutí soudu při poměření nejpříznivějšího možného výsledku řízení, který soud (v tomto případě soud prvního stupně) pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zruší nebo změní.

10. Za té situace, že je napadené odvoláním žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. rozhodnutím pro žalobce vyhovujícím, pak takové rozhodnutí přináší žalobci maximální možný příznivý výsledek a v této souvislosti odvolací soud shledává odvolání žalobce subjektivně přípustným, což je skutečnost, která mu zabraňuje zabývat se podaným odvoláním žalobce ve vztahu k výroku II. rozsudeku soudu prvního stupně meritorně.

11. Podle § 214 odst. 3 o.s.ř. odvolací soud projednal a rozhodl o odvolání žalobce bez nařízení odvolacího jednání, kdy odvolání žalobce je podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci soudem prvního stupně a účastníci s rozhodnutím odvolacího soudu bez nařízení odvolacího jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

12. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o.s.ř. či jinou vadou řízení, které by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

13. Jde-li o rozhodný skutkový stav věci, z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně na podkladě vyhodnocení v řízení žalobcem uplatněných skutkových tvrzení a předložených listin, jež při jednání procesně relevantním způsobem provedl k důkazu, učinil správné skutkové závěry, jež uvedl v důvodech napadeného rozhodnutí, s těmito se odvolací soud plně ztotožňuje, pro stručnost tohoto svého odůvodnění na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje a při svém právním posouzení věci z nich bez dalšího vychází. Ostatně obsahem svého odvolání tyto závěry soudu prvního stupně (skutkové) žalobce nikterak nezpochybnil.

14. Za situace, kdy všechny rozhodné skutečnosti nastaly za účinnosti o.z., soud prvního stupně zcela správně smluvně založený vztah mezi účastníky posuzoval dle o.z.

15. S ohledem na data ze strany žalované poskytnutých částečných plnění žalobci na jím vystavené faktury za poskytnuté právní služby žalované, jež učinil z hlediska svých tvrzení a předložených důkazů předmětem tohoto řízení, uplatní se při právním posouzení dané věci ustanovení § 1932 odst. 2, ve znění účinném od 1. července 2021 (čl. II. bod 2. z. č. 192/2021 Sb.).

16. I odvolací soud totiž, zcela ve shodě se soudem prvního stupně, má za to, že posuzovaná smlouva o poskytování právních služeb, kterou účastníci uzavřeli, je platnou smlouvou, kterou žalobce, v postavení advokáta, uzavřel s žalovanou, coby podnikatel (k tomuto srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 4495/2014, podle něhož je výkon advokacie podnikáním, jde o výdělečnou činnost, vykonávanou za účelem dosažení zisku a advokátovi náleží odměna i tehdy, pakliže nebyla sjednána), a žalovaná tuto smlouvu uzavřela mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání. Z tohoto pohledu je posuzovaný vztah účastníků vztahem spotřebitelským, pokud žalovaná při uzavírání smlouvy s žalobcem má z hlediska § 419 o.z. postavení spotřebitele. Na tomto závěru nemůže změnit ničeho sám o sobě předmět poskytnuté právní pomoci žalobcem žalované v rámci uzavřeného smluvního vztahu. V této souvislosti tak na daný smluvní vztah účastníků i dle závěru odvolacího soudu dopadají mj. ustanovení § 1813, § 1814 písm. l), § 1932 odst. 2, ve znění účinném od 1. července 2021, o.z.

17. V projednávané nebylo mezi účastníky sporným, že na straně žalované došlo k porušení povinnosti v rámci posuzovaného smlouvního vztahu, spočívající v opožděném plnění jí převzaté povinnosti zaplatit žalobci odměnu za poskytování právních služeb v souvislosti s uzavřenou příkazní smlouvou podle dojednaných podmínek.

18. Obecně platí, že prodlení je porušením právní povinnosti a žalovaná tak musí, coby dlužník, nést i právní následky, vycházející z toho, že žalobci, jakožto věřiteli, vznikla jejím prodlením újma, tedy konkrétně povinnost zaplatit i úrok z prodlení ve výši účastníky ve smlouvě smluvené, nad rámec splnění dojednané výše odměny, jež nebyla pokryta žalobcem oprávněně vyžádanou a žalovanou skutečně uhrazenou přiměřenou zálohou při provedení jejího zúčtování za podmínek, dojednaných ve smlouvě.

19. Ustanovení § 1930 o.z. stanoví základní princip povinnosti dlužníka plnit dluh vcelku, nicméně ustanovení § 1930 odst. 2 věřiteli stanoví povinnost přijmout i částečné plnění.

20. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná poskytla před podáním žaloby a po podání žaloby ve vztahu k předmětu řízení, vymezenému tvrzením žalobce a předloženými jím důkazy, částečná plnění, jak o nich soud prvního stupně správně skutkově uzavřel.

21. V daném případě tak bylo zapotřebí tzv. vyřešit to, kdy žalované, coby dlužnici, vznikla povinnost vůči žalobci, coby věřiteli, zaplatit mu více závazků (jistinu a dohodnuté příslušenství), jakož i to, který závazek byl poskytnutým částečným plněním žalované splněn (zanikl) a se kterým z více závazkůu zůstala žalovaná, coby dlužnice, v prodlení.

22. V té situaci, kdy, jak bylo odůvodněno odvolacím soudem výše, při sjednání smlouvy o poskytnutí právních služeb byla žalovaná v postavení spotřebitele, jakákoliv ujednání smlouvy o poskytování právních služeb, které by žalovanou zbavovalo práva určit, který závazek má být dílčím poskytnutým plněním přednostně uhrazen, je nepřiměřeným ujednáním a jako k takovému k němu nelze přihlížet.

23. Potud tak soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že žalovaná svými dílčími platbami v celkové výši 12 101,88 Kč (součet částek 101,88 Kč, 121 Kč, 5 879 Kč a 6 000 Kč, poskytnutých žalovanou žalobci v období 19. června až 14. listopadu 2023) s označením konkrétního č. faktury, coby variabilního symbolu těchto plateb, určila, že tímto plněním má být přednostně uhrazen její dluh, a to nejprve jistina a teprve potom případné úroky z prodlení, ve vztahu k faktuře s datem 30. října 2022, znějící na částku 13 101,88 Kč, jež byla splatná k 14. listopadu 2022, což plně koresponduje s ustanovením § 1932 odst. 2 o.z., ve znění účinném od 1. červnece 2021.

24. K datu vystavení závěrečné faktury (31. leden 2023) žalobcem tak je namístě uzavřít, že z faktury s datem 30. října 2022 žalovaná dlužila žalobci jistinu 1 000 Kč a 78 Kč na smluveném úroku z prodlení z této částky za dobu od 15. listopadu 2022 do 31. ledna 2023, kdy podle dojednaných podmínek smlouvy o poskytování právních služeb měla být zúčtována žalobcem na dojednanou odměnu žalovanou poskytnutá mu záloha ve výši 13 000 Kč, a to v prvé řadě na úhradu závazků nejdříve splatných.

25. Jak správně konstatoval soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí, žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke svému tvrzení, že tuto zálohu zúčtoval na úroky z prodlení ve vztahu k jiným fakturám, než které učinil předmětem tohoto řízení z hlediska svých tvrzení, pokud žádné takové faktury sám soudu nedoložil a ostatně ani konkrétním způsobem tyto netvrdil, přitom, nedostavil-li se žalobce k jednání soudu prvního stupně, k němuž byl řádně a včas předvolán, dne 21. března 2025, zbavil se možnosti být ze strany soudu prvního stupně poučen dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.

26. Tedy tato záloha ze strany žalované ve výši 13 000 Kč byla správně soudem prvního stupně zúčtovatelná na jistinu 1 000 Kč a úroky smluvené z prodlení 78 Kč ve vztahu k faktuře z 30. října 2022, následně pak k jistině 11 616 Kč z faktury s datem 30. listopadu 2022, jež byla splatná k 14. prosinci 2022, části smluvených úroků (306 Kč), z částky jisitny 11 616 Kč za dobu od 15. prosince 2022, čímž byla zcela spotřebována.

27. I odvolací soud uzavírá, že při tomto provedeném zúčtování žalovanou zaplacených částečných plnění žalobci, jak o nich zjistil soud prvního stupně, a zálohy ze strany žalované, kterou zaplatila na náklady svého právního zastoupení při uzavření smlouvy s žalobcem, zbývá žalované ještě povinnost zaplatit žalobci na smluveném úroku z prodlení z částky 11 616 Kč za období od 15. prosince 2022 do 31. ledna 2023 částka 251,56 Kč a dále na smluveném úroku z prodlení z částky jistiny 5 808 Kč za dobu od 15. února 2023 do 18. února 2025, pokud 18. února 2025 byla žalovanou částka uhrazena, částka 4 268,88 Kč. Potud tomuto závěru odpovídá vyhovující výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a zamítavý výrok III. rozsudku soudu prvního stupně představuje úplné vyčerpání předmětu řízení, o němž bylo namístě rozhodnout z hlediska předmětu řízení, jak jej v žalobním petitu nastavil žalobce v daném řízení k projednání a rozhodnutí.

28. K odvolacím námitkám žalobce je konečně namístě odvolacím soudem uvést, že prvním dnem prodlení dlužnice (žalované) ve vztahu k projednávaným fakturám v tomto řízení je den, následující po uplynutí lhůty k plnění, ujednané smluvními stranami posuzované smlouvy. Tedy od splatnosti dluhu je třeba odlišovat jeho splnitelnost, což je doba, kdy byla dlužnice oprávněna dluh na jistině splnit.

29. S ohledem na obsah žalobcem předložených faktur je totiž zřejmé, že čas plnění byl účastníky v návaznosti na obsah smlouvy a předložených faktur ujednán určením dne, kdy nejpozději má být dlužníkem plněno. Splatnost a splnitelnost dluhu tak nastala v jeden okamžik, tj. ke konkrétním dnům, uvedeným v jednotlivých projednávaných fakturách, v nichž nejpozději žalovaná mohla svoji povinnost řádně splnit a do prodlení se tak mohla dostat nejdříve vždy až následujícího dne.

30. Požadoval-li tak žalobce přiznat smluvené příslušenství jistiny již ode dne, ve kterém dosud žalovaná nebyla v prodlení, tak soud prvního stupně zcela správně tuto skutečnost zohlednil v obsahu svého zamítavého výroku III. napadeného rozsudku.

31. Z výše uvedených důvodů tak odvolací soud, s využitím § 219 o.s.ř., v odvoláním žalobcem napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jde-li o III., jako věcně správný, potvrdil.

32. Jako věcně správný pak odvolací soud potvrdil i rozsudek soudu prvního stupně v závislém výroku IV., o nákladech řízení mezi účastníky, neboť plně odpovídá ustanovením § 151 odst. 1, § 142 odst. 2, jakož i § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., kdy vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobce v tomto řízení svědčí pro závěr o tom, že s bráněním svého práva byla žalovaná podle výsledku řízení úspěšná v rozsahu 38 %, což z hlediska zjištěných jejích nákladům coby nezastoupeného účastníka řízení, představuje soudem prvního stupně žalobci uloženou platební povinnost.

33. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy, s ohledem na výsledek odvolacího řízení, je zřejmé, že plně úspěšná v tomto odvolacím řízení s bráněním svého práva byla žalovaná, svědčilo by jí tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů s bráněním svého práva v tomto odvolacím řízení proti plně neúspěšnému žalobci. Za situace, kdy v tomto odvolacím řízení však žalované žádné účelné náklady odvolacího řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

34. Soud prvního stupně pak zcela správně uložil ke splnění platební povinnosti, vyjádřené ve výroku II. i IV. rozsudku, žalované i žalobci lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).