o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 25. června 2021 č. j. 36 C 252/2020-254

1. Shora citovaným rozsudkem Okresní soud Praha – západ (soud prvního stupně) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem v [katastrální uzemí], [územní celek], uvedeným ve výroku I. rozhodnutí soudu prvého stupně. Výrokem II. bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému [právnická osoba], náhradu nákladů řízení ve výši 1 887 Kč. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou [příjmení] [jméno] [příjmení] nebylo žalované právo na náhradu nákladů řízení přiznáno. Soud prvého stupně v dané věci uzavřel, že nemovitosti, jichž se týká řízení, byly prodány v dražbě vyvolané insolvenčními správci žalobkyně a [jméno] [příjmení] dne [datum] vydražiteli [právnická osoba] Prováděním dalšího dokazování v této věci označil na nepodstatné, neboť dospěl k závěru, že důsledky dražby dle zákona č. 26/2000 Sb. nelze zvrátit žalobou na určení vlastnického práva, neboť k tomu slouží žaloba na neplatnost dražby. Proto shledal, že žalobu je nutno zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle úspěchu ve věci, když procesně úspěšnému žalovanému [právnická osoba], byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši paušální náhrady za účast na jednání dne [datum] a dále ve výši jízdních výloh.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm namítá, že soud jí nepřiznal advokáta, ač na to má právo ke každému úkonu, přitom uvedla nové skutečnosti a důkazy. Poukázala na to, že věc se týká majetku v majetkové podstatě, soud prvního stupně je nepříslušný a má se věc projednávat v incidenčním sporu. Jde o věc proti insolvenční soudkyni a insolvenčnímu správci, kteří řádně nepracují, nejde o žalobu o určení vlastnictví. Neví, proč byla záležitost takto přehodnocena. Poukazovala na to, že soud jednal v její nepřítomnosti, přestože se na jednání řádně omluvila a doložila pracovní neschopnost. Uvedla, že jí bylo tak zle, že byla ráda, že vůbec poslala omluvu, v době pandemie by se dopustila i trestného činu. Poukázala na to, že nebyla projednána její námitka podjatosti soudce a diskriminace soudcem. Soud měl sám přehodnotit věc na žalobu na neplatnost dražby. Současně zopakovala, že jde o žalobu na určení a projednání její majetkové podstaty, a tím o žalobu na určení vlastnictví. Tu odůvodňuje tím, že u Krajského soudu v insolvenčním řízení je nepořádek, je zde nečinnost, pochybení a machinace se spisy insolvenčního soudu, nefunkční dohled nad soudkyní. Tyto záležitosti pak ve svém podání blíže upřesňuje a konkretizuje. Chce zbavit věci soudce [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Když byly uznány náklady řízení, soud se nezajímal, že je bez finančních prostředků. Žádala, aby věc byla zrušena a vrácena k dalšímu řízení, přitom bude odejmuta soudci [příjmení] a bude jí přidělen advokát.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. V průběhu odvolacího řízení odvolatelka podala návrh na přerušení řízení, který odůvodnila tím, že v dané věci byla podána žaloba pro zmatečnost. Odvolací soud o tomto návrhu formálně rozhodl při jednání dne [datum], z důvodu hospodárnosti bylo pojato písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí a jeho odůvodnění do tohoto písemného vyhotovení, v němž je odůvodňováno rozhodnutí ve věci samé, když tomuto postupu nebrání skutečnost, že ve věci samé byl vydán rozsudek, neboť, i když je toto rozhodnutí označeno jako rozsudek, výrok uvedený pod bodem za a) (o zamítnutí návrhu na přerušení řízení) má povahu nižší formy rozhodnutí (usnesení), tato povaha se nemění ani v případě, že je z důvodu hospodárnosti odůvodnění pojato do písemného vyhotovení rozsudku. Jde-li pak o samotný návrh odvolatelky na přerušení řízení z důvodu podané žaloby pro zmatečnost, odvolací soud shledal, že mu nelze vyhovět, neboť zde nejde o řízení, které je označeno v § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Žaloba pro zmatečnost je mimořádným opravným prostředkem, kterou účastník může napadnout až pravomocné rozhodnutí soudu prvého stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno (§ 229 odst. 1 o. s. ř.). Za této situace je tak zřejmé, že úspěšné uplatnění tohoto procesního prostředku může přicházet v úvahu teprve tehdy, když by řízení v této věci již bylo pravomocně ukončeno. Není-li tak tomu dosud, pak podaná žaloba pro zmatečnost nemůže působit jako důvod pro přerušení tohoto odvolacího řízení.

5. Vzhledem k odvolacím námitkám odvolatelky se odvolací soud dále zabýval tím, zda řízení není postiženo tím, že by odvolatelce nebyl jmenován zástupce pro řízení. Z obsahu spisu v této věci však vyplývá, že opakovanými žádostmi odvolatelky o ustanovení právního zástupce z řad advokátů (a návrhy na osvobození od soudních poplatků) se soud prvého stupně, jakož i odvolací soud, opakovaně zabýval, o žádostech odvolatelky bylo rozhodnuto a její návrh na ustanovení právního zástupce z řad advokátů (a na osvobození od soudních poplatků) nebyl shledán opodstatněný. Řízení tedy tvrzenou vadou postiženo není.

6. Dále se odvolací soud zabýval opakovaně vznášenou námitkou odvolatelky, že ve věci rozhodoval podjatý soudce, neboť taková skutečnost by zakládala vadu řízení ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolatelka ve svých podáních však zcela zjevně podjatost soudce spojuje s tím, jak věc projednávající soudce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v dané věci jednal a rozhodoval. Z tvrzení odvolatelky nevyplývají žádné skutečnosti, které by mohly zakládat nějaký poměr věc projednávajícího soudce k účastníkům řízení či žalobkyni, který by zavdával pochybnosti o jeho nepodjatosti, takové skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu. V dané situaci tak odvolatelka evidentně uplatňuje jako důvod pro vyloučení okolnosti uvedené v § 14 odst. 4 o. s. ř., které však důvodem k vyloučení soudce ze zákona být nemohou. Řízení tak v dané věci není postiženo vadou spočívající v tom, že ve věci jednal a rozhodoval vyloučený soudce.

7. Před věcným přezkumem rozhodnutí soudu prvého stupně se z hlediska existence vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.) zabýval také námitkou odvolatelky, že soudce v dané věci jednal a rozhodoval bez její účasti, ačkoli se k jednání omluvila a požádala o odročení. K dané záležitosti je nutno poukázat na to, že soud prvého stupně tuto skutečnost v odůvodnění svého rozhodnutí zmínil a řádně se vypořádal s tím, z jakých důvodů neshledal žalobkyní uplatněný důvod pro odročení jednání omluvitelným. S důvody, které soud prvého stupně uvedl, se odvolací soud zcela ztotožňuje. V souladu se závěry soudu prvého stupně tak lze poukázat na to, že jednání dne [datum] bylo nařízeno soudcem již dne [datum], jeho pokyn předvolání účastníků byl soudní kanceláří vypraven dne [datum]. Z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky vyplývá, že předvolání bylo žalobkyni řádně doručeno dne [datum]. Z obsahu spisu soudu prvého stupně dále vyplývá, že žalobkyně doručila do datové schránky soudu prvého stupně dne [datum] v 17:3 2:13 hodin žádost o odročení jednání, v níž uvedla, že důvodem je„ respirační onemocnění“, současně sama potvrzuje, že s tímto onemocněním je v pracovní neschopnosti již od [datum], a z tohoto důvodu není schopna se jednání zúčastnit. V kontextu těchto skutečností se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvého stupně, že, byla-li žalobkyně řádně předvolána k jednání již dne [datum], její pracovní neschopnost jí byla vystavena již dne [datum], pak důvod, který zde měl existovat jako důvod pro odročení jednání, byl žalobkyni dlouhodobě znám, přesto však žalobkyně sdělila tuto skutečnost soudu a požádala o odročení až těsně před nařízeným jednáním (v předvečer nařízeného jednání), pak v takové situaci nelze považovat jí uplatněný důvod za omluvitelný. V takové situaci je pak možné jednat ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.

8. V této záležitosti je navíc nutno podotknout, že odvolací soud v dané věci jednal a rozhodoval o odvolání odvolatelky po nařízeném jednání, takže případná vada řízení spočívající v tom, že by jí nesprávným postupem soudu I. stupně měla být odňata možnost jednat před soudem, byla zcela zhojena v rámci nařízeného jednání před odvolacím soudem.

9. Řízení v této věci se na základě své iniciativy (vstupu do řízení) účastní jako vedlejší účastník na straně žalobkyně také její manžel [jméno] [příjmení]. Tento účastník byl k jednání odvolacího soudu (opakovaně odročeného) dne [datum] řádně předvolán, když předvolání mu bylo vhozeno do domovní schránky dne [datum]. Dne [datum] v odpoledních hodinách bylo do e-mailové schránky soudu doručeno podání [jméno] [příjmení] bez jeho (elektronického) podpisu, v němž žádá o odročení jednání z důvodu„ akutního onemocnění“. K žádosti předložil lékařskou zprávu MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], v níž se uvádí pouze„ nemoc, dopo klid režim týden“. Odvolací soud se zabýval tím, zda lze takto uplatněný důvod považovat za omluvitelný důvod nepřítomnosti. Shledal, že na základě žádosti vedlejšího účastníka o odročení jednání nelze dospět k závěru, zda skutečně trpí takovým onemocněním, které mu brání v účasti u odvolacího soudu, charakter tohoto onemocnění a doba jeho vzniku nevyplývá z žádosti samotného účastníka ani z předložené lékařské zprávy. Nelze tak v této souvislosti přezkoumat, zda jde o takový charakter onemocnění, které bez dalšího brání účasti vedlejšího účastníka u soudního jednání. V takové situaci pak jím uplatněný důvod nemůže působit jako omluvitelný důvod.

10. Jde-li o věcné posouzení odvolání odvolatelky proti rozhodnutí ve věci samé, z obsahu spisu soudu prvého stupně vyplývá, že v této věci se žalobkyně domáhá určení vlastnického práva k nemovitostem, a to s tvrzením, že žalovaní jí toto vlastnické právo upírají v rámci insolvenčního řízení, s poukazem na pochybení, k nimž došlo v rámci insolvenčního řízení. Z obsahu tvrzení je zřejmé, že žalovaná [příjmení] [jméno] [příjmení] je soudkyně projednávající insolvenční věc žalobkyně a žalovaný [právnická osoba], je insolvenčním správcem v insolvenční věci žalobkyně.

11. Z obsahu spisu soudu prvého stupně vyplývá, že žalobkyně svou žalobu uplatnila v rámci probíhajícího insolvenčního řízení k insolvenčnímu soudu. Vrchní soud v Praze však rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], [spisová značka], [spisová značka] rozhodl v této věci tak, že věc o určení vlastnického práva k daným nemovitostem postoupil Okresnímu soudu pro Prahu – . V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ve věci je dána věcná příslušnost okresních soudů, neboť se nejedná o žádnou věc, k jejímuž rozhodnutí by byla založena věcná příslušnost krajského soudu jako soudu insolvenčního. Shledal, že jde o určení vlastnického práva k nemovitostem, jež již nejsou zapsány do soupisu majetkové podstaty v důsledku jejich zpeněžení v konkursu vedeném na majetek insolvenční dlužnice (žalobkyně). Podání z hlediska obsahu neposoudil jako žádné podání, které by měl řešit, případně o něm rozhodovat, insolvenční soud. Vrchní soud uzavřel, že jednoznačnou žalobu na určení vlastnictví ke sporným nemovitostem žalobkyně uplatňuje běžným pořadem práva.

12. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je ve své podstatě rozhodnutím, kterým soud řešil věcnou příslušnost k danému řízení. Tímto rozhodnutím je tak odvolací soud vázán i v této věci ve smyslu § 104a odst. 7 o. s. ř.

13. Svá tvrzení, kterými žalobkyně odůvodňovala vydání rozhodnutí o určení vlastnictví, z nichž vycházel Vrchní soud ve svém rozhodnutí, jímž je odvolací soud vázán, žalobkyně nezměnila zásadně ani v průběhu dalšího řízení tak, že by se změnil předmět tohoto řízení. Ve svých podáních stále setrvávala na tom, že jí jde o to, aby bylo určeno její vlastnické právo, přitom skutečnost, že žalobu podává proti insolvenční soudkyni a insolvenčnímu správci odůvodňuje tím, že nezákonně a nesprávně postupují v jejím insolvenčním řízení, tedy měli by podle požadavku žalobkyně žalovaní uznat v tomto řízení její vlastnické právo a podle toho v tomto řízení postupovat. Také z obsahu odvolání je zřejmé, že podstatou požadovaného určení má být zásadně stále totéž, co žalobkyně vyjádřila již ve svém prvotním podání, které Vrchní soud v Praze posoudil jako podání nesměřující do insolvenčního řízení a o němž má být rozhodováno ve sporném řízení jako o nároku uplatněném běžným pořadem práva, přitom tímto rozhodnutím, jak již bylo výše uvedeno, je odvolací soud vázán.

14. Na základě uvedeného pak odvolací soud zcela v souladu se závěry soudu prvého stupně uzavírá, že nejsou dány zákonné podmínky, aby o určení vlastnického práva žalobkyně ve vztahu k žalovaným bylo rozhodováno ve sporném civilním řízení. Ve sporném civilním řízení nemá žalobkyně na daném určení naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. Právě ve vztahu ke konkrétním žalovaným zde naléhavý právní zájem na takovém určení zásadně absentuje.

15. Odůvodňuje-li žalobkyně svou žalobu proti těmto žalovaným tím, že způsobili vady svým úředním postupem v insolvenčním řízení, v rámci něhož byly nemovitosti v dražbě prodány, pak v souladu se závěry soudu prvého stupně je nutno konstatovat, že k uplatňování takových námitek proti těmto žalovaným neslouží sporné civilní řízení o určení vlastnictví zvolené žalobkyní, jí navrhované rozhodnutí proti daným žalovaným není vůbec způsobilé sloužit k tomu, aby se žalobkyně reálně domohla tvrzeného vlastnického práva a jiného postupu v rámci insolvenčního řízení. Za takové situace pak žalobkyně nemůže mít na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

16. Za takové situace pak soud prvého stupně zcela správně uzavřel, že žalobu žalobkyně je nutno zamítnout. Odvolací soud proto postupem podle § 219 o. s. ř. správné rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil.

17. Postupem podle § 219 o. s. ř. bylo jako správné potvrzeno i rozhodnutí o nákladech řízení, toto rozhodnutí soud prvého stupně zcela správně odůvodnil a vzniklé náklady řízení žalovaného [právnická osoba], zcela správně vypočetl. V dané věci pak odvolací soud neshledal ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro to, aby žalovanému nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť žalobkyně byla v průběhu řízení mnohokrát v rámci rozhodování o procesních otázkách poučována o tom, že uplatňování jejího práva je zjevně bezúspěšné, včetně důvodů, které k tomuto závěru vedly a které odůvodňují i konečné rozhodnutí ve věci. Za takové situace pak nelze shledat důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení účastníka jen v případných nedobrých majetkových poměrech povinné osoby.

18. Také odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci v souladu s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. [právnická osoba], v souvislosti s odvolacím řízením vznikly náklady, které požadoval uhradit. Jde-li o nezastoupeného účastníka řízení, je zcela přiměřené, aby požadoval náhradu nákladů řízení ve formě paušální náhrady podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to v souvislosti se dvěma úkony (účast u jednání, které bylo odročeno dne [datum] a vyjádření dne [datum]) tomuto žalovanému také vznikly výdaje v souvislosti s cestovními výlohami k jednání dne [datum], které byly řádně doloženy a vyúčtovány částkou 1 888 Kč, celkem tak činí náklady žalovaného v odvolacím řízení 2 488 Kč. Proto odvolací soud uložil žalované, aby tyto náklady řízení zaplatila. Žalovaná [příjmení] [jméno] [příjmení] nevyúčtovala žádné náklady odvolacího řízení, ani nebylo zjištěno, že by jí v souvislosti s odvolacím řízením nějaké náklady vznikly, proto odvolací soud rozhodl o tom, že ve vztahu žalobkyně a žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.