o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 11. března 2022, č. j. 17 C 12/2021-178,

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu žalobkyně na určení, že žalobkyně je vlastníkem konkrétních nemovitostí v k. ú. [anonymizováno], [územní celek], zapsaných na [list vlastnictví] v KN u KÚ pro [územní celek], KP [okres] (stavby [adresa] s 2 pozemky, a to p.č. st. [anonymizováno] a p. [číslo] vše v k. ú. [anonymizováno], [územní celek]) a výrokem II. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. K důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že, jde-li o otázku naléhavého právního zájmu žalobkyně na jí požadovaném určení, tak tento naléhavý právní zájem na straně žalobkyně dle § 80 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., dán je, vezme-li se v úvahu, že v příslušném KN je aktuálně, jako vlastník projednávaných nemovitostí, zapsán žalovaný, puze jen prostřednictvím této určovací žaloby tak případně žalobkyně může dosáhnout změny stavu tohoto stavu zápisu v příslušném KN, bez tohoto určení tak zůstává žalobkyní tvrzené právo nejisté, na jeho určení má tedy dán naléhavý právní zájem. V řízení bylo prokázáno, že právním titulem pro zápis vlastnictví žalovaného v příslušném KN je kupní smlouva, kterou uzavřel, jako kupující, s [jméno] [příjmení], jako prodávajícím, který v době uzavření této kupní smlouvy a i ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva podle této smlouvy do příslušného KN byl v KN evidovaným vlastníkem jím převáděných nemovitostí, jež byly předmětem této kupní smlouvy, žádná poznámka spornosti v KN k těmto datům zapsána nebyla, proto se uplatní právní domněnka správnosti stavu zápisu vlastnického práva v KN v souladu se skutečností ve prospěch žalovaného, nebude-li jeho dobrá víra ve správnost tohoto zápisu v KN k těmto datům vyvrácena. K zpochybnění této dobré víry žalovaného by mohlo dojít teoreticky na základě dvou beze zbytku tzv. kumulativně naplněných skutečností, a to předně, bylo-li by v řízení prokázáno, že ke dni uzavření kupní smlouvy mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] a i ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva dle této kupní smlouvy k příslušnému KÚ do KN nebyl [jméno] [příjmení] vlastníkem jím žalovanému převáděných nemovitostí posuzovanou kupní smlouvou, a současně, bylo-li by prokázáno, že žalovaný, vzhledem ke všem okolnostem případu, nutně musel vědět nebo mít alespoň, vzhledem k okolnostem případu, vážné pochybnosti o správnosti stavu zápisu v KN, jde-li o vlastnické právo [jméno] [příjmení] k jím kupovaným nemovitostem od [jméno] [příjmení]. Provedeným dokazováním bylo ale k tomuto zjištěno, že kupní smlouva z [datum], na základě které žalobkyně, jako prodávající, převedla své nemovitosti v k.ú. [anonymizováno] na [jméno] [příjmení], jako kupujícího, byla, co do naplnění věcného účelu převodu vlastnictví k projednávaným nemovitostem, závislá na smlouvě nájemní a smlouvě o budoucí kupní smlouvě tak, že by bez naplnění účelu smlouvy o budoucí kupní smlouvě, který spočíval v možnosti žalobkyně žádat po dobu dvou let od uzavření kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] po [jméno] [příjmení] tzv. zpětnou koupi projednávaných nemovitostí za sjednanou zde částku, navýšenou o část odměny pro [jméno] [příjmení] za oddlužení a poplatky a daně, spojené s právním jednáním, nikdy k uzavření kupní smlouvy [datum] mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] nedošlo, přičemž ale, jak bylo provedeným dokazováním zjištěno, tato smlouva o budoucí kupní smlouvě ve své podstatě naplněna byla, neboť ve dvou letech od jejího uzavření zůstalo plně v dispozici žalobkyně vyzvat [jméno] [příjmení] k uzavření kupní smlouvy na zpětný odkup nemovitostí za daných předem podmínek a [jméno] [příjmení] měl povinnost tuto smlouvu s žalobkyní uzavřít, ovšem žalobkyně sama tuto možnost uzavření kupní smlouvy zmařila, smlouva o budoucí kupní smlouvě proto zanikla v souladu s vůlí stran v době jejího uzavření v důsledku marného uplynutí sjednané doby jejího trvání, tedy nikoliv zánikem práva žalobkyně, jako věřitelky, ze smlouvy žádat její splnění, po budoucím prodávajícím, tj. [jméno] [příjmení]. Zánik budoucí kupní smlouvy uplynutím doby jejího trvání proto není právním důvodem pro zrušení kupní smlouvy z [datum], uzavřené mezi žalobkyní, jako prodávající, a [jméno] [příjmení], jako kupujícím, podle § 1727, věta poslední z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ. Vzhledem k prokázané skutečnosti, že naplnění smlouvy po dobu jejího trvání nezmařil budoucí prodávající, ale svým nedbalým přístupem k věci sama žalobkyně, jako budoucí kupující, nelze při vědomí vzájemné vázanosti smlouvy kupní a smlouvy o budoucí kupní smlouvě spatřovat v neuzavření budoucí kupní smlouvy podstatné porušení samotné kupní smlouvy ze srpna 2016, a tedy důvod pro možnost odstoupení od této smlouvy ze strany žalobkyně tak, jak to v písemném odstoupení od kupní smlouvy ze srpna 2016 z její strany vůči [jméno] [příjmení] vymezila žalobkyně. Žalobkyně totiž i při nedodání jí podkladů ke zpětné kupní smlouvě [jméno] [příjmení] měla na své straně dánu ničím neomezenou právní možnost tohoto se domáhat podle § 1787 odst. 1 OZ u soudu žalobou na nahrazení souhlasu budoucího prodávajícího [jméno] [příjmení] s návrhem zpětné kupní smlouvy, mohla se domáhat i určení konkrétního obsahu této smlouvy proti [jméno] [příjmení], mohla se i dokonce domáhat uzavření kupní smlouvy bez vyčíslené kupní ceny. Žádnou z těchto možností pak žalobkyně nevyužila, aniž by jí v tom objektivně cokoliv bránilo v rámci běhu dojednané doby trvání smlouvy o budoucí kupní smlouvě. I pro ten případ, že by snad měly být výsledky provedeného dokazování vyhodnoceny v dané věci tak, že žalobkyně unesla důkazní břemeno ke svému tvrzení, že budoucího prodávajícího [jméno] [příjmení] vyzvala k uzavření kupní smlouvy závěrem [anonymizováno] [rok] nebo v průběhu [anonymizováno] [rok], konkrétně dne [datum], pak by bylo povinností budoucího prodávajícího [jméno] [příjmení] podle § 1786 OZ uzavřít s ní kupní smlouvu o zpětném prodeji nemovitostí bez zbytečného odkladu, tj. ve světle soudní judikatury do několika dnů. Při tomto závěru pak ale dále platí, že v září 2018 se tedy žalobkyně mohla obrátit na soud s žalobou o nahrazení projevu vůle [jméno] [příjmení] při uzavření kupní smlouvy na zpětný prodej jí projednávaných nemovitostí, což neučinila. Jestliže tedy v tvrzeném zmaření naplnění účelu smlouvy o budoucí kupní smlouvě budoucím prodávajícím shledávala žalobkyně podstatné porušení kupní smlouvy z roku [rok], tak pak ale, vzhledem k časové souvislosti faktu trvání smlouvy o budoucí kupní smlouvě, nejpozději [datum] již musela být seznámena žalobkyně s tím, že [jméno] [příjmení] zavinil neuzavření budoucí kupní smlouvy s ní, a proto nelze odstoupení od kupní smlouvy z její strany, doručené [jméno] [příjmení] až dne [datum], pokládat za z její strany včasné odstoupení od smlouvy dle § 2002 odst. 1 OZ, protože platí závěr, že z její strany nebylo odstoupeno od smlouvy kupní bez zbytečného odkladu a podle § 654 odst. 1, § 2002 odst. 1 OZ tak právo žalobkyně na odstoupení od kupní smlouvy pro tvrzené zaviněné neuzavření budoucí kupní smlouvy [jméno] [příjmení] zaniklo nejpozději v polovině září 2018. V tvrzeném prodlení se zaplacením části kupní ceny pak, jak bylo zjištěno, [jméno] [příjmení] nebyl. Žalobkyně tedy na přelomu roku [rok] a [rok] platně od kupní smlouvy, uzavřené [datum] z její strany s [jméno] [příjmení], neodstoupila, tato smlouva nezanikla ani dle § 1727 OZ, proto byl [jméno] [příjmení] v době jím uzavřené kupní smlouvy, coby prodávajícím, se žalovaným, coby kupujícím, řádným vlastníkem jím převáděných nemovitostí, podle této kupní smlouvy tak žalovaný do svého vlastnictví nemovitosti, převáděné na něj kupní smlouvou z [datum], ve spojení s provedeným vkladem vlastnického práva do příslušného KN, nabyl, proto nebylo možno žalobě žalobkyně vyhovět. O nákladech řízení mezi účastníky pak bylo rozhodnuto s využitím § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., v situaci, kdy plně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.

3. Včasné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, prostřednictvím svého zástupce, podala žalobkyně. Navrhla rozhodnutí soudu prvního stupně změnit tak, že žalobě žalobkyně bude vyhověno, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. V důvodech vytýká soudu prvního stupně nesprávně přijaté skutkové závěry a nesprávné právní posouzení věci. Z jejího pohledu nelze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně o tom, že smlouva o budoucí kupní smlouvě byla naplněna, pokud v řízení slyšení svědci potvrdili její tvrzení o tom, že [jméno] [příjmení] byl z její strany k uzavření nové kupní smlouvy vyzván, a to při osobním setkání na jaře roku [rok], tak i formou opakovaných telefonátů. [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] totiž shodně potvrdili, že žalobkyně vyzývala [jméno] [příjmení] ke zpětnému odkoupení projednávaných nemovitostí, [jméno] [příjmení] se zavázal připravit jí k tomuto podklady, to však, navzdory četným urgencím ze strany žalobkyně, nakonec neučinil. [příjmení] [jméno] [příjmení] neumožnil žalobkyni uzavřít kupní smlouvu ke zpětnému odkupu projednávaných nemovitostí za dojednaných podmínek. Podstatným způsobem tak porušil smlouvu o smlouvě budoucí kupní, což jí založilo právo na odstoupení od této smlouvy kupní, smlouva o smlouvě budoucí kupní sice zanikla v důsledku uplynutí sjednané doby, avšak v rámci sjednané doby byly její smluvní strany povinny kupní smlouvu uzavřít, což se pak právě z viny [jméno] [příjmení] nestalo. K důkazu provedená SMS konverzace prokazuje, že [jméno] [příjmení] záměrně uzavření smlouvy oddaloval, případně mařil, tím, že překládal termíny schůzky z [datum] na neurčito a následně se pak již žádná další schůzka neuskutečnila vinou [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] tak vědomě jí zmařil uzavření kupní smlouvy ke zpětného odkupu projednávaných nemovitostí, zavdal jí tak důvod pro odstoupení od smlouvy kupní (původní), když zcela zjevně úmyslem [jméno] [příjmení] bylo od samého počátku zmařit možnost včasného uzavření zpětné kupní smlouvy ve snaze dosáhnout vůči ní úhrady vyšší kupní ceny. Je tedy nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že naplnění účelu smlouvy o smlouvě budoucí kupní nezmařil [jméno] [příjmení], nejedná se o zmaření z její strany, proto jí vymezený důvod pro odstoupení od kupní smlouvy je dán. Dále nesouhlasí se závěrem soudu o tom, že by [jméno] [příjmení] nebyl v prodlení s úhradou části kupní ceny ve výši 272 635 Kč. Důkazem, který toto její tvrzení prokazuje, je úřední záznam o podání vysvětlení z [datum], v němž [jméno] [příjmení] tuto skutečnost ve své podstatě sám potvrdil. I z tohoto důvodu je odstoupení od smlouvy z její strany důvodné. Nelze souhlasit se soudem prvního stupně ani v tom, že by nebylo odstoupeno od kupní smlouvy z její strany tzv. bez zbytečného odkladu od okamžiku namítnutého porušení smlouvy. Prvotně totiž řešila jako právní laik celou věc prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení, následně pak návrhem na vydání předběžného opatření, a teprve až poté, co se tyto kroky ukázaly být liché, učinila předmětné odstoupení od smlouvy. Toto mělo být zohledněno, což soud prvního stupně nesprávně neučinil. Nadto, byl-li [jméno] [příjmení] v prodlení s úhradou části kupní ceny, je při aplikaci § 2003 odst. 2 OZ namístě odstoupení od smlouvy považovat za včasné. Dále namítá, že neměla možnost do smluv předložených jí [jméno] [příjmení] před jejich uzavřením zasahovat, k tomuto zdůrazňuje obsah ověřovací doložky pro legalizaci podpisu s datem [datum], přičemž koncepty smluv jí byly zaslány e-mailem téhož dne, podepisovány byly celkem čtyři dokumenty, [jméno] [příjmení] navíc kupní smlouvu podepisoval až následujícího dne na pobočce České pošty ve [obec]. Z jejího pohledu se soud prvního stupně nezaobíral v důvodech svého rozhodnutí ani její námitkou, spočívající v absenci dobré víry na straně žalovaného. Z jejího pohledu tento nedostatek zapříčinil, že žalovaný nebyl chráněným principem materiální publicity ve smyslu § 984 OZ. Svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] totiž absenci této dobré víry žalovaného prokazují, je-li z nich patrné, že žalovaný informaci o odstoupení od smlouvy kupní ze strany žalobkyně vůči [jméno] [příjmení] měl od [jméno] [příjmení], nedbal jí, měl za to, že bylo odstoupení od smlouvy opožděné, proto je tato skutečnost tzv. pro něj nezajímavá. Nakonec i svědek [jméno] [příjmení] toto ve své podstatě potvrzoval, uváděl-li že„ starší pán měl s žalovaným nějaké dohady ohledně smlouvy“. Nadto soud prvního stupně nepřihlédl k jejímu tvrzení, že žalovaný zastupoval [jméno] [příjmení], jako právní zástupce, byl tak obeznámen s celou situací ohledně předmětných nemovitostí již v roce [rok], tedy v době, než je nabyl do svého vlastnictví. Jinak si totiž nelze vysvětlit informace, které měl o nehrazení nájemného v domě, o nepřebírání si pošty v domě. Ostatně i v samotné kupní smlouvě, kterou žalovaný s [jméno] [příjmení] uzavřel, je konstatováno, že v předmětu koupě bez právního důvodu bydlí dvě fyzické osoby, a to [příjmení] [příjmení] a jeho zletilý syn. Již jen tato skutečnost sama o sobě vypovídá podle jejího přesvědčení o tom, že žalovaný nemohl být při nabývání předmětných nemovitostí v dobré víře, a to zvláště pak s ohledem na nízkou výši kupní ceny, za níž nemovitosti od [jméno] [příjmení] pořídil, na to, že si jím kupované nemovitosti nemohl pořádně prohlédnout, neboť do nich neměl [jméno] [příjmení] zajištěn přístup. Tedy žalovaný, jako nabyvatel v souvislosti s uzavřením smlouvy, projevil při uzavírání smlouvy s přemyslem [příjmení] tzv. laxní přístup, k čemuž je nutno z hlediska hodnocení jeho dobré víry přihlédnout. Nadto by měla být kupní smlouva, uzavřená mezi ní a [jméno] [příjmení], posouzena jako od počátku neplatná z hlediska § 1796 OZ, vzhledem ke zneužití její tísně ze strany [jméno] [příjmení] za současného poskytnutí jí úhrady kupní ceny, jejíž majetková hodnota byla, vzhledem ke skutečné tehdy hodnotě nemovitostí, v hrubém nepoměru. Prodala totiž [jméno] [příjmení] nemovitosti za kupní cenu 1 600 000 Kč, ačkoliv tyto měly v té době hodnotu podstatně vyšší, v tísni, kterou pro ni představovala hrozící dražba nemovitostí, tedy jejich definitivní stráta. O této tísni byl [jméno] [příjmení] spraven, využil jí k dosažení svého prospěchu, když [jméno] [příjmení] má založeno své podnikání na vykupování nemovitostí, zatížených exekucemi od lidí ve finanční tísni. Je přesvědčena o tom, že od počátku jednal s ní [jméno] [příjmení] v úmyslu jí nemovitosti zpětně nepřevést. Byť i z zpočátku působil tak, že jí chce s řešením její špatné finanční situace pomoci, takto trvalo jen do té doby, než jistil, že má prostřednictvím [jméno] [příjmení] st. zajištěny prostředky pro možnost zpětného odkupu nemovitostí. Pro tyto důvody je smlouva neplatná i pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 OZ.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že se s ním nesouhlasí, navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, jako věcně správného.

6. V důvodech uvádí, že soud prvního stupně z jeho pohledu v řízení provedl potřebné dokazování, které správně vyhodnotil, jde-li o skutkové závěry a tyto pak správně právně posoudil. Z jeho pohledu k vyhodnocení výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] je třeba přistupovat velice obezřetně, neboť všichni mají naprosto enormní zájem na úspěchu žalobkyně v tomto sporu, kdy žalobkyně paradoxně je tou osobou, která má na výsledku tohoto sporu zájem nejmenší. Svou argumentací žalobkyně ve své podstatě zastírá tu nejpodstatnější věc, jíž je to, zda skutečně [jméno] [příjmení] vyzvala právně akceptovatelným způsobem k uzavření smlouvy o zpětném jí prodeji projednávaných nemovitostí. Bylo povinností žalobkyně prokázat, že výslovně vyzvala [jméno] [příjmení] k uzavření kupní smlouvy s ní, což by, pokud by jí toto odmítl, mohl pro žalobkyni představovat důvod k tomu, aby se u soudu domáhala určení obsahu kupní smlouvy, čehož výsledkem by bylo nahrazení vůle [jméno] [příjmení] autoritativním rozhodnutím soudu, ovšem tento postup žalobkyně nezvolila, přičemž žalobkyně v daném smluvním vztahu s [jméno] [příjmení] v žádném privilegovanějším postavení nebyla. Uplynutím doby tedy došlo k zániku povinnosti uzavřít kupní smlouvou (zpětnou), jak na straně žalobkyně, tak na straně [jméno] [příjmení]. Nedošlo-li tedy k očekávané právně relevantní skutečnosti, pak nelze ani jedné ze smluvních stran přičíst k tíži, že kupní smlouva uzavřena (zpětná) nebyla. Žalobkyně hodnotí zcela zřejmě situace tak, že [jméno] [příjmení] jakoby jednostranně nechal uplynout termín k uzavření kupní smlouvy (zpětné). V této své argumentaci však žalobkyně zcela pomíjí tu skutečnost, že měla na své straně dán právní mechanismus, jak se svého práva domoci, pokud měla za to, že [jméno] [příjmení] jedná způsobem jí popsaným, jímž se snad vědomě vyhýbá v rozhodné době schůzce s ní za účelem uzavření s ní zpětné kupní smlouvy. Takto se však žalobkyně nezachovala, svoji vůli neprojevila. Nelze tedy, jak se o to žalobkyně snaží, uzavřít, že by snad žalobkyně vyzvala [jméno] [příjmení] k uzavření zpětné kupní smlouvy tím, že se [jméno] [příjmení] s ní odmítal setkat a smlouvu uzavřít. Nejde tedy o nikterak právně relevantní skutečnost. Tvrzení žalobkyně, že jí nebyla zaplacena část kupní smlouvy [jméno] [příjmení], je z jeho pohledu jasně vyvráceno ujednáním v kupní smlouvě, v němž žalobkyně převzetí této částky potvrdila. Navíc žalobkyně o tom, že neměla být zcela uhrazena kupní cena, musela vědět již v okamžiku uzavření smlouvy, tedy v [anonymizováno] roku [rok]. Přistoupila-li pak k odstoupení od kupní smlouvy až na přelomu roku [rok] a [rok], pak tato doba nemůže být zcela jistě označena za dobu bez zbytečného odkladu. Je pak zcela irelevantní to, zda žalobkyně řešila či neřešila tuto záležitost prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení či prostřednictvím předběžného opatření, jde-li o závěr o uplatnění lhůty bez zbytečného odkladu. Dále uvádí, že kupní smlouva mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] není smlouvou spotřebitelskou, bylo čistě vůlí žalobkyně, kdy smlouvu podepíše. Reálnou možnost polemizovat nad obsahem návrhu smlouvy žalobkyně nepochybně měla, proti jí zaslanému návrhu smlouvy ničeho zjevně nikdy nenamítala, ostatně v tomto směru ani ničeho konkrétního netvrdí. Jde-li o otázku její dobré víry v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy s [jméno] [příjmení], tak touto otázkou se zcela důvodně soud prvního stupně nezaobíral, dovodil-li nedůvodnost odstoupení od smlouvy. Navíc pro tuto argumentaci žalobkyně opět odkazuje z hlediska důkazů jen na výpovědi tří svědků, jež je třeba hodnotit velmi obezřetně právě s ohledem na vlastní zájem na výsledku tohoto řízení, kteří pak navíc ani z jeho pohledu neuvedli ničeho konkrétního, co by svědčilo proti jeho dobré víře. Popírá, že by byl jakkoliv obeznámen s celou situací okolo předmětných nemovitostí v době, kdy nemovitosti od [jméno] [příjmení] kupoval. Jakou má mít vzájemnou relevanci povědomí o nehrazení nájemného a nepřebírání pošty se samotným odstoupením od smlouvy mu není vůbec zřejmé, v době, kdy sám kupní smlouvu s [jméno] [příjmení] uzavíral, nevěděl nic o tom, že [jméno] [příjmení] obdržel odstoupení od kupní smlouvy od žalobkyně. Otázka sjednání kupní ceny je ve vztahu k dobré víře zcela irelevantní, navíc stanovení kupní ceny je otázkou nabídky a poptávky. Ostatně nemovitosti koupil před více jak třemi lety, po tuto dobu nemůže nemovitosti užívat a nemá z nich žádný prospěch. I tyto skutečnosti odpovídají tomu, že sjednaná kupní cena plně odpovídala objektivním okolnostem. Je skutečností, že nemovitosti v souvislosti s koupí od [jméno] [příjmení] nenavštívil uvnitř, měl však možnost tyto nemovitosti prohlédnout si zvenčí, včetně výměry pozemku, což pro něj bylo zásadně významné z hlediska záměru na pozemku vystavět zcela jinou nemovitost. Pokud jde o argumentaci, týkající se § 1796 OZ, pak tato argumentace je nová, přichází s ní žalobkyně až v odvolacím řízení, nemělo by tak k ní být přihlíženo, nadto žalobkyně v tísni při uzavření smlouvy nebyla, pokud v takové tísni byl někdo jiný, není to pro věc rozhodné. Sama o sobě skutečnost, že nemovitost byla prodána za nižší cenu pro aplikaci § 1796 OZ nepostačuje.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním žalobkyně napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a neshledal odvolání žalobkyně opodstatněným.

8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

9. Týká-li se rozhodného skutkového stavu věci, tak z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně v řízení procesně relevantním způsobem provedl potřebné dokazování, ze kterého učinil správné skutkové závěry, uvedené podrobně v odůvodnění odvoláním žalobkyní napadeného rozsudku, s nimiž se odvolací soud plně ztotožňuje. Pro stručnost tohoto svého odůvodnění na skutkové závěry soudu prvního stupně zde uvedené odkazuje a při svém právním posouzení věci z nich bez dalšího vychází.

10. Soud prvního stupně se v projednávané věci zcela správně zabýval v prvé řadě otázkou, zda žalobkyně má na své straně dán naléhavý právní zájem na jí požadovaném určení svého vlastnického práva k projednávaným nemovitostem.

11. I z pohledu odvolacího soudu v té situaci, kdy žalobkyně odvozuje své vlastnické právo k projednávaným nemovitostem od absolutní neplatnosti uzavřené kupní smlouvy mezi žalovaným, jako kupujícím, a [jméno] [příjmení], jako prodávajícím, přičemž žalovaný je již zapsán v příslušném KN jako vlastník projednávaných nemovitostí, je namístě uzavřít, že na základě rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno vlastnické právo žalobkyně k projednávaným nemovitostem může případně dojít ke změně stavu zápisu v příslušném KN, v důsledku čehož za této situace není žádného sporu o tom, že žalobkyně má na výsledku tohoto sporu, tedy na požadovaném jí určení, dán naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.).

12. Jde-li o právní posouzení této věci, tak i podle závěru odvolacího soudu je na daný právní vztah účastníků třeba aplikovat z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ (§ 3028 odst. 1 OZ), neboť rozsudek soudu o určení existence určitého právního vztahu nebo práva je rozhodnutím deklaratorním, hmotné subjektivní právo, jehož existence je takovým rozsudkem deklarována, existovalo sice již v době před vydáním rozsudku, v tomto případě však stále za účinnosti OZ, týká-li se daná sporná věc účastníků jednak kupní smlouvy, uzavřené dne [datum], a jednak kupní smlouvy, uzavřené dne [datum]. Potud tedy odvolací soud právní posouzení věci soudem prvního stupně shledává správným.

13. Podle § 1977 OZ, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

14. Podle § 1727 OZ, každá z několika smluv, uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny, se posuzuje samostatně; plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.

15. Podle § 2001 OZ, od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

16. Podle § 2002 odstavec odst. 1 OZ, poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

17. Podle § 2003 odst. 2 OZ, mohla-li strana odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení smluvní povinnosti a nevyužila své právo, nebrání jí to odstoupit od smlouvy později, s odkazem na obdobné jednání druhé strany.

18. Podle § 2004 odst. 1 OZ, odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

19. Podle § 1786 OZ, zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co jej k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

20. Podle § 1787 odst. 1 OZ, nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě, nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud.

21. Podle § 2005 odst. 1 OZ, odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinku práva a povinností stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.

22. Jak bylo soudem prvního stupně správně konstatováno v důvodech jeho rozhodnutí, výsledky v řízení provedeného dokazování ukázaly, že v době, kdy žalovaný uzavíral, v postavení kupujícího, s [jméno] [příjmení], v postavení prodávajícího, kupní smlouvu s datem [datum], jež se týká projednávaných nemovitostí v k. ú. [anonymizováno], okres [okres], i v den podání návrhu na vklad vlastnického práva podle této smlouvy do příslušného KN ([datum]), byl [jméno] [příjmení] v příslušném KN zapsán jako vlastník nemovitostí, převáděných jím touto kupní smlouvou na žalovaného, k oběma těmto datům žádná poznámka spornosti (§ 24 katastrálního zákona, § 986 OZ) v KN ve vztahu k nemovitostem, převáděným jím touto smlouvou na žalovaného, zapsána nebyla.

23. Jak bylo dále soudem prvního stupně správně konstatováno v důvodech jeho rozhodnutí, k doručení písemného odstoupení od kupní smlouvy ze dne [datum] ze strany žalobkyně vůči [jméno] [příjmení] došlo dne [datum], tj. ještě před uzavřením kupní smlouvy, od které žalovaný odvozuje své vlastnické právo k projednávaným nemovitostem.

24. Je tak skutečností, že za tohoto zjištěného stavu zápisu v KN nabyvatel (žalovaný) dle kupní smlouvy ze dne [datum] nebyl zásadně povinen činit aktivně žádné své kroky (šetření) za účelem ujištění se o tom, že stav zápisu ve veřejném seznamu z hlediska vlastnictví jím posuzovanou smlouvou kupovaných nemovitostí od [jméno] [příjmení] je v souladu se skutečným právním stavem, současně však ustanovení § 2005 odst. 1 věta druhá OZ na danou věc nedopadá, protože odstoupením žalobkyně od kupní smlouvy smlouvy ze dne ze dne [datum], jež bylo [jméno] [příjmení] do jeho dispozice doručeno dne [datum], nemohla být práva žalovaného nikterak dotčena, pokud mu tato vznikla až po tomto odstoupení od smlouvy.

25. Bylo tak za této situace na žalobkyni, aby za účelem možného dosažení úspěchu ve sporu o určení svého vlastnického práva k projednávaným nemovitostem tvrdila a také i toto své tvrzení prokázala, že [jméno] [příjmení] v době uzavření kupní smlouvy s žalovaným a v době podání návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalovaného na základě této smlouvy nebyl vlastníkem nemovitostí, které na žalovaného touto smlouvou převáděl.

26. V projednávané věci pak, jak z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, žalobkyně ke zpochybnění vlastnického práva [jméno] [příjmení] k projednávaným nemovitostem k datu, jak uzavření z jeho strany kupní smlouvy s žalovaným, tak i k datu podání návrhu na vklad vlastnického práva žalovaného podle této uzavřené kupní smlouvy k příslušnému KÚ, tvrdila, že, byť i dne [datum] uzavřela, jako prodávající, s [jméno] [příjmení], jako kupujícím, kupní smlouvu o převodu vlastnického práva projednávaných nemovitostí za dohodnutou kupní cenu 1 600 000 Kč, jež měla být zaplacena dle dojednaných podmínek (a to tak, že jedna její část ve výši 272 635 Kč bude složena kupujícím v hotovosti k jejím rukám, jako prodávajícího, a zbývající část bude složena v hotovosti na její žádost kupujícím k rukám konkrétních soudních exekutorů v konkrétních částkách za účelem zaplacení jejích dluhů), tak, ale byla tato jí uzavřená kupní smlouva s [jméno] [příjmení] svým předmětem zcela závislá jednak na smlouvě nájemní, kterou uzavřela, jako nájemce, s [jméno] [příjmení], jako pronajímatelem, téhož dne, na dobu určitou (od [datum] do [datum]) ve vztahu k týmž nemovitostem, za smluvené nájemné 5 000 Kč měsíčně, a jednak i na smlouvě o budoucí kupní smlouvě o převodu vlastnického práva, kterou uzavřela rovněž téhož dne, v postavení budoucí kupující, s [jméno] [příjmení], v postavení budoucího prodávajícího, ohledně projednávaných nemovitostí, jejímž předmětem byl závazek obou smluvních stran této smlouvy spolu uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem bude prodej předmětných nemovitostí [jméno] [příjmení], jako prodávajícím, žalobkyni, jako kupující, se všemi součástmi a příslušenstvím, a to nejpozději do 24 měsíců po podpisu této smlouvy, za dohodnutou kupní cenu 1 750 000 Kč plus veškeré náklady, spojené s převody a prodejem (např. daně, zprostředkování), přičemž účel této smlouvy o smlouvě budoucí kupní naplněn nebyl, tedy ani kupní smlouvy samotné, a to výlučně jen z viny kupujícího [jméno] [příjmení], pokud tento jí jednak nezaplatil část dojednané kupní ceny v kupní smlouvě, a to ve výši 272 635 Kč, mj. v důsledku čehož realizovala vůči němu své písemné odstoupení od kupní smlouvy, které doručila [jméno] [příjmení] dne [datum] (tj. ještě před datem uzavření kupní smlouvy, z níž žalovný odvozuje svůj právní titul vlastnictví), a dále i proto, že [jméno] [příjmení] zaviněným chováním vůči ní jí znemožnil možnost naplnění účelu smlouvy o budoucí kupní smlouvě ve sjednané době, tedy uzavření kupní smlouvy ke zpětné jí koupi původně svých nemovitostí, v důsledku čehož (účinného odstoupení od kupní smlouvy z [datum] prodávající vůči kupujícímu i z tohoto důvodu v písemném odstoupení od kupní smlouvy, které doručila [jméno] [příjmení] dne [datum]) kupní smlouva jí uzavřená s [jméno] [příjmení] dne [datum] byla od počátku zrušena, [jméno] [příjmení] tak tedy nebyl vlastníkem jím na žalovaného převáděných nemovitostí kupní smlouvou ze dne [datum].

27. Jak zcela správně soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí konstatoval, platí, že odstoupit od smlouvy lze tehdy, pokud si tuto možnost účastníci dojednají nebo pokud to stanovuje zákon, odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší. Poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit.

28. Jak již bylo uvedeno v důvodech tohoto rozhodnutí výše, za té skutkové situace, kdy prokazatelně žalobkyně odstoupila vůči [jméno] [příjmení] od kupní smlouvy s ním uzavřené ještě před tím, než žalovaný s [jméno] [příjmení] uzavřeli ohledně projednávaných nemovitostí kupní smlouvu, dle které žalovaný odvozuje k projednávaným nemovitostem svůj právní titul nabytí vlastnictví k projednávaným nemovitostem, neuplatní se na tento případ ustanovení § 2005 odst. 1, věta druhá OZ.

29. Proto bylo v posuzované věci významným po skutkové a právní stránce vyřešit to, zda došlo mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] k platnému uzavření kupní smlouvy dne [datum], zda včas a ze zákonného důvodu učinila žalobkyně ve vztahu k této kupní smlouvě vůči [jméno] [příjmení] odstoupení od této kupní smlouvy ze dne [datum], tj. ještě v době trvání závazku smluvních stran dle smlouvy o buducí kupní smlouvě, či nikoliv, tj. souhrnně řečeno, zda byl či nebyl [jméno] [příjmení] v době, kdy s žalovaným uzavíral kupní smlouvu dne [datum], vlastníkem jím na žalovaného převáděných nemovitostí.

30. I z pohledu odvolacího soudu, jde-li o vyhodnocení v řízení provedených důkazů, je namístě právně uzavřít k této rozhodné otázce, že žalovaný předmětné nemovitosti kupní smlouvou z [datum] nabyl od skutečného jejich vlastníka, protože mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] došlo k platnému uzavření kupní smlouvy dne [datum], od které žalobkyně na přelomu roku [rok] a [rok] včasně a platně neodstoupila, tato smlouva nezanikla ani dle § 1727 OZ a není smlouvou lichevní (neplatnou z důvodu § 1796 OZ).

31. Kupní smlouva, uzavřená mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], je dle svého obsahu z hlediska obecných požadavků, kladených na právní jednání, platná (byla učiněn srozumitelně, určitě, má všechny podstatné náležitosti, svým obsahem se nepříčí a ani neobchází kogentní ustanovení [příjmení]).

32. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je úmysl (společný úmysl) jednajících stran, byl-li takový druhé straně znám, resp. musela-li druhá strana o něm vědět. Při zjišťování úmyslu je třeba vycházet z § 556 odst. 2 OZ a přihlédnout mj. i k tomu, jak strany následně daly najevo to, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (srovnej závěry, uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21Cdo 5281/2016). Současně z hlediska § 574 OZ se uplatní ta zásada, že jednající chtějí svými projevy vůle spíše přivodit platné právní účinky, než, že by chtěli jednat neplatně.

33. Z výsledků v řízení provedeného dokazování pak ani pro odvolací soud neplynou žádné takové konkrétní objektivní skutečnosti, na jejichž podkladě by snad bylo možno učinit závěr o neexistenci vážné vůle žalobkyně při uzavírání kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] ohledně prodeje mu svých nemovitostí za dojednaných podmínek v této smlouvě, tedy, že by snad žalobkyně při uzavírání kupní smlouvy s ním skutečně nezamýšlela přivodit právní účinky, které zákon s takovým projevem vůle v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou spojuje, a to i při posouzení provázanosti posuzované kupní smlouvy s dalšími jí s [jméno] [příjmení] současně uzavřenými smlouvami (nájemní smlouvy a smlouvy o budoucí kupní smlouvě o převodu vlastnického práva). V řízení zjištěné skutečnosti tak ani odvolací soud nevedou k závěru o tom, že by snad skutečným úmyslem žalobkyně a [jméno] [příjmení] při uzavírání těchto smluv bylo uzavřít spolu smlouvu o poskytnutí majetkové jistoty, zajišťující dluh žalobkyně vůči [jméno] [příjmení] (§ 2040 OZ); ostatně k takovému závěru ani konkrétní tvrzení žalobkyně v řízení nesměřovala.

34. Vytýká-li pak žalobkyně ve svém odvolání proti napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně mj. i to, že soud prvního stupně tzv. opomněl posoudit otázku platnosti kupní smlouvy, kterou uzavřela s [jméno] [příjmení] i z hlediska ustanovení § 1796 OZ, tj. z pohledu toho, zda hodnota majetkového plnění, které jí měl [jméno] [příjmení] dle dojednané smlouvy za převod vlastnictví k nemovitostem poskytnout, není, vzhledem k obvyklé hodnotě na něj převáděného nemovitého majetku, k této hodnotě v hrubém nepoměru, je třeba odvolacím soudem k tomuto zkonstatovat, že nebylo povinností soudu prvního stupně bez dalšího i takto danou věc právně posuzovat, absentovala-li pro potřeby tohoto právního posouzení ze strany žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně konkrétní skutková tvrzení. Přichází-li pak s těmito tvrzeními žalobkyně v tomto odvolacím řízení, jde-li o tuto její námitku ve vztahu k případné absoutní neplatnosti jí uzavřené kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] dle § 1796 OZ, jíž se odvolací soud musí zabývat i tzv. z úřední povinnosti, tak k tomuto odvolací soud konstatuje, že pro případný závěr soudu o naplnění životní tísně jednající osoby (žalobkyně) s [jméno] [příjmení] samo o sobě nepostačuje jen to zjištění, že má převodce nemovitého majetku (žalobkyně) určité dluhy. V řízení provedené důkazy pak svými výsledky, jak byly popsány v důvodech rozhodnutí soudu prvního stupně, pro ten závěr, že žalobkyně v době uzavření smluv s [jméno] [příjmení] byla v životní tísni, které by [jméno] [příjmení] ve svůj prospěch zneužil, nesvědčí. Bylo totiž zjištěno, že žalobkyně ve vztahu s [jméno] [příjmení] nejednala nikterak neuváženě, s [jméno] [příjmení] se před uzavřením smluv osobně znali, z tohoto důvodu také i [jméno] [příjmení] věděl o dluzích žalobkyně, jakož i o její snaze je tzv. vyřešit, a to i způsobem, kterým by do jisté míry žalobkyně ochránila své vlastnictví k projednávaným nemovitostem do budoucna, žalobkyně v nemovitosti do té doby bydlela, [jméno] [příjmení] nebyl jejím věřitelem. Z hlediska § 1796 OZ je dále velmi významným, že spolu žalobkyně a [jméno] [příjmení] uzavřeli nejen kupní smlouvu, ale i nájemní smlouvu a smlouvu o budoucí kupní smlouvě, které žalobkyni poskytovaly možnost zajistit si dodatečně finanční prostředky na to, aby měla tu možnost v určitém reálném čase, přitom delším, než bylo potřeba k oddálení prodeje nemovitostí v rámci exekuce na úhradu jejích dluhů, realizovat zpětnou koupi nemovitého majetku od [jméno] [příjmení] za předem dojednaných (v zásadě shodných, jako v uzavřené kupní smlouvě, jde-li o kupní cenu) podmínek, přičemž po tuto dobu měla zachovánu možnost nemovitosti i nadále užívat za přiměřené nájemné, účastníci těchto smluv je spolu uzavírali v postavení rovnocenném, protože [jméno] [příjmení], pokud soukromě podniká, pak zcela v jiném oboru, než v oboru poskytování půjček. Za těchto okolností tedy přijmout závěr o tom, že by snad [jméno] [příjmení] při uzavírání výše popsaných smluv s žalobkyní, jež jsou na sobě závislé, tzv. úmyslně těžil z její nepříznivé finanční situace ve svůj prospěch, není namístě. Jde-li pak o žalobkyní tvrzený zjevný nepoměr mezi dojednanou kupní cenou a obvyklou cenou projednávaných nemovitostí, pak k tomuto svému tvrzení žalobkyně opět jednak žádný konkrétní důkaz nenavrhla a toto její tvrzení je pak i v zásadě zpochybňováno již jen tím, jaké podmínky pro možnost zpětné koupě nemovitostí si účastníci smlouvy o budoucí kupní smlouvě, tedy žalobkyně a [jméno] [příjmení], spolu předem dojednali, což mohlo významně vyvažovat hodnotu vzájemných plnění.

35. Jde-li pak dále o důvody a i o otázku včasnosti žalobkyní provedeného odstoupení od kupní smlouvy, uzavřené mezi ní a [jméno] [příjmení], ve vztahu k obsahu listiny s datem [datum], kterou doručila žalobkyně [jméno] [příjmení] dne [datum], je z pohledu odvolacího soudu i toto právní posouzení věci soudem prvního stupně správné.

36. Je-li totiž obsahem kupní smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení], prokazováno, že [jméno] [příjmení], jako kupující, zaplatil, žalobkyni, jako prodávající, v hotovosti na dohodnutou celkovou kupní cenu 1 600 000 Kč část této kupní ceny ve výši 272 635 Kč v hotovosti k rukám žalobkyně, což žalobkyně obsahem této listiny výslovně potvrdila, přičemž provedené důkazy tento obsah kupní smlouvy nikterak nevyvrací, pak platí skutečně ten závěr, že není dán z tohoto důvodu žalobkyní uplatněný důvod pro odstoupení od této kupní smlouvy, coby porušení smlouvy podstatným způsobem.

37. Bylo-li pak v řízení skutkově zjištěno, že kupní smlouva, kterou spolu uzavřeli žalobkyně a [jméno] [příjmení], byla, co do naplnění svého věcného účelu převodu vlastnictví k projednávaným nemovitostem na [jméno] [příjmení] žalobkyní, závislá jednak na smlouvě nájemní a jednak na smlouvě o budoucí kupní smlouvě, které spolu rovněž žalobkyně a [jméno] [příjmení] ve stejný den, jako kupní smlouvu, uzavřeli, pokud je z jejich obsahu zřejmé, že bez naplnění účelu smlouvy o budoucí kupní smlouvě, který spočíval v možnosti žalobkyně žádat po dobu dvou let od uzavření kupní smlouvy [jméno] [příjmení] o zpětnou koupi nemovitostí za částku dojednanou, po tuto dobu bude nadále mít právo v nemovitosti bydlet, a to tak, že by jinak k uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] vůbec nedošlo, pak, svědčí-li výsledky provedeného dokazování pro ten závěr, že smlouva o budoucí kupní smlouvě naplněna byla (její účel), neboť ve dvou letech od uzavření samotné kupní smlouvy zůstalo plně v ničím neomezené dispozici žalobkyně vyzvat [jméno] [příjmení] k uzavření kupní smlouvy o zpětné koupi nemovitostí za dojednaných podmínek a [jméno] [příjmení] měl povinnost tuto smlouvu s ní uzavřít, [jméno] [příjmení] tuto možnost uzavření této kupní smlouvy o zpětné koupi nemovitostí za dojednaných podmínek žalobkyni nikterak nezmařil, tato smlouva o budoucí kupní smlouvě tak zanikla v souladu s vůlí stran uplynutím sjednané doby jejího trvání, nikoliv tedy zánikem práva žalobkyně žádat její splnění, nelze ani v neuzavření budoucí kupní smlouvy o zpětné koupi nemovitostí za dojednaných podmínek mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] shledávat podstatné porušení samotné kupní smlouvy, tedy důvod pro odstoupení od této kupní smlouvy ze strany žalobkyně, jak k tomuto žalobkyně v posuzované listině, jde-li o další vymezení důvodu pro odstoupení od kupní smlouvy, rovněž přistoupila.

38. Žalobkyně totiž v dojednané lhůtě trvání smlouvy o budoucí kupní smlouvě i při nedodání jí podkladů [jméno] [příjmení] či absenci jeho další potřebné aktivity k uzavření smlouvy měla na své straně dánu ničím neomezenou právní možnost žádat soud o nahrazení souhlasu budoucího prodávajícího s návrhem smlouvy, mohla se domáhat určení konkrétního obsahu smlouvy, mohla dokonce vyzvat k uzavření kupní smlouvy bez vyčíslené kupní ceny, přičemž ale žádné z těchto možností žalobkyně nevyužila.

39. Tvrdila-li žalobkyně, že [jméno] [příjmení] vyzvala k uzavření kupní smlouvy o zpětné koupi nemovitostí za dojednaných podmínek závěrem [anonymizováno] [rok] či v průběhu [anonymizováno] [rok] ústně, pak bylo její povinností toto své tvrzení prokázat, což se jí ale v řízení provedenými důkazy nepodařilo, k tomuto svému tvrzení neunesla své důkazní břemeno.

40. Pro věc, jako zcela irelevantní, hodnotí i odvolací soud tu skutečnost, že žalobkyně podávala trestní oznámení ve vztahu k posuzovaným kupním smlouvám a neúspěšně návrh na vydání předběžného opatření před zahájením řízení ve věci samé, jde-li o výše přijatý závěr o tom, že sama žalobkyně nevyužila odpovídajícím způsobem právních možností k prosazení své vůle ohledně uzavření kupní smlouvy dle smlouvy o budoucí kupní smlouvě vůči [jméno] [příjmení].

41. I závěr soudu prvního stupně o tom, že k odstoupení od smlouvy žalobkyně vůči [jméno] [příjmení] nepřistoupila bez zbytečného odkladu (§ 2002 OZ), tedy včas, učinila-li tak z důvodů, uvedených v listině, kterou [jméno] [příjmení] doručila až [datum], shledal odvolací soud správným.

42. K dané problematice již Nejvyšší soud ČR judikoval tak, že právo na odstoupení od smlouvy z důvodu porušení povinnosti vzniká, není-li ujednáno jinak, jakmile je povinnost porušena.

43. O tom, že by snad [jméno] [příjmení] žalobkyni nezaplatil část dojednané kupní ceny, musela žalobkyně objektivně vědět ihned bezprostředně po uzavření smlouvy s ním. Odstoupila-li tak z tohoto důvodu od kupní smlouvy až [datum], pak tak učinila zcela jistě mimo rámec lhůty bez zbytečného odkladu (§ 2002 OZ).

44. Stejně tak, i pro ten případ, že by snad žalobkyně prokázala své tvrzení o tom, že [jméno] [příjmení] žádala bezúspěšně ústně o uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě v [anonymizováno] či v [anonymizováno] [rok], pak nejpozději v [anonymizováno] [rok] mohla žalovat u soudu na nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy (§ 1786 OZ), což neučila. Za této situace tak odstoupení od smlouvy i z tohoto druhého důvodu, uvedeného žalobkyní v listině, kterou [jméno] [příjmení] doručila počátkem [anonymizováno] [rok], nelze mít za učiněné z její strany v rámci lhůty bez zbytečného odkladu (§ 2002 OZ).

45. Pokud pak žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaný o tom, že vůči [jméno] [příjmení] odstoupila od kupní smlouvy, kdy a za jakých důvodu, věděl, a to ještě před samotným uzavřením kupní smlouvy, coby kupujícím, s [jméno] [příjmení], coby prodávajícím, pokud v minulosti, jako advokát, [jméno] [příjmení] zastupoval, pokud je v obsahu čl. III. jím uzavřené kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] výslovný údaj o tom, že„ v předmětu koupě aktuálně bez právního důvodu bydlí dvě fyzické osoby, a to [příjmení] [příjmení], ročník [anonymizováno], a jeho zletilý syn“, pokud je významně ponížena dojednaná kupní cena oproti obvyklé ceně nemovitostí v době uzavření kupní smlouvy, pokud žalovaný neměl reálnou možnost učinit si řádnou prohlídku jím kupovaných nemovitostí, protože prodávající [jméno] [příjmení] neměl do nemovitostí přístup, pokud kupní cena nebyla žalovaným [jméno] [příjmení] nikdy řádně zaplacena, tak toto její tvrzení, pokud by bylo skutečně prokázáno (žalovaný toto rozporoval), mohlo být pro soud a jeho rozhodování v této věci významné jen z hlediska případných jeho úvah o tom, zda se žalovaný vůči žalobkyni nedopustil nějakého jednání, jež by bylo možno označit v širším smyslu za určité zneužití její životní tísně v souvislosti s uzavřením z její strany kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] (§ 1796 OZ), či rozporné s dobrými mravy (§ 8 [příjmení]). Jinak totiž, bylo–li soudem uzavřeno o tom, že v době, kdy žalovaný kupní smlouvu s [jméno] [příjmení] uzavírali, byla tato uzavírána žalovaným se skutečným vlastníkem převáděných nemovitostí, je toto její tvrzení zcela bez významu.

46. Žalovaný toto tvrzení žalobkyně rozporoval tím svým tvrzením, že [jméno] [příjmení] v minulosti, jako advokát, sice zastupoval, ovšem v jiných věcech, než, které by se týkaly uzavření jím smluv s žalobkyní ohledně projednávaných nemovitostí, o jeho vztazích s žalobkyní od něj nikterak informován, a to ani v souvislosti s výkonem advokacie, nebyl, na přelomu [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] mu [jméno] [příjmení] prodej projednávaných nemovitostí sám nabídl, přitom jej pouze upozornil na to, že v domě pravděpodobně bydlí bez právního titulu určité osoby, o tuto koupi měl i přesto zájem z hlediska bytových potřeb své rodiny, tzv. zajímavý pro něj byl totiž pozemek, kdy má záměr vystavět na něm zcela nový dům, proto se na nemovitosti byl podívat a tzv. postačovala mu pro jeho účel jen prohlídka místa a domu s pozemky tzv. zvenčí, nebylo důležité pro jeho rozhodnutí o koupi prohlédnout si dům i tzv. zevnitř, ta mu sdělená informace o bydlení 3 tích osob v domě bez právního důvodu (právní závadě věci) se pak při jeho jednání o kupní ceně s [jméno] [příjmení] promítla právě do výše jimi dojednané kupní ceny, kterou [jméno] [příjmení] řádně zaplatil. O tom, že by [jméno] [příjmení] snad neměl být vlastníkem projednávaných nemovitostí v souvislosti s odstoupením od kupní smlouvy žalobkyní vůči němu, se poprvé dozvěděl až v souvislosti s vedením tohoto sporu. Pokud pak jde o tvrzené jeho setkání se svědkem [jméno] [příjmení] na místě projednávaných nemovitostí v době ovšem již po uzavření kupní smlouvy, tak toto jejich setkání se zde skutečně uskutečnilo, určitý rozhovor mezi nimi veden sice zde byl, ale není pravdou, že by snad svědkovi v této souvislosti měl uvádět to, že by před uzavřením kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] o odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalobkyně, jakož i o důvodech tohoto, jež pro [jméno] [příjmení] představuje nabývací titul, byl informován.

47. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně v řízení navrhla provést důkaz obsahem kupní smlouvy, uzavřené mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], obsahem e-mailu žalovaného ze dne [datum], výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], kteří měli být osobně přítomni rozhovoru [jméno] [příjmení] s žalovaným, při kterém měl žalovaný svědkovi [jméno] [příjmení] potvrdit, že o odstoupení od kupní smlouvy ze strany žalobkyně ve vztahu k [jméno] [příjmení], jakož i o důvodech tohoto, ještě před samotným uzavřením kupní smlouvy z jeho strany s [jméno] [příjmení] věděl, považoval však toto odstoupení od smlouvy za opožděné.

48. Tyto důkazy soud prvního stupně v řízení procesně relevantním způsobem provedl, přičemž i odvolací soud po jejich vyhodnocení ve vzájemných souvislostech, a to i s přihlédnutím k výpovědi svědka [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení], jež v řízení navrhl žalovaný, uzavírá, že pravdivost tohoto svého tvrzení žalobkyně neprokázala, tedy v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, o němž byla ze strany soudu prvního stupně řádně poučena.

49. I z pohledu odvolacího soudu totiž jen sama o sobě ta skutečnost, že žalovaný v minulosti poskytoval, jako advokát, právní služby [jméno] [příjmení], ještě bez dalšího nic konkrétního ve vztahu k možnému zneužití životní tísně žalobkyně, jde-li o její dluhy a způsob jejich řešení, který při jednání s [jméno] [příjmení] sama zvolila, žalovaným nevypovídá, stejně tak ani o jeho jednání v rozporu s dobrými mravy.

50. Stejně pak sama o sobě ani dojednaná výše kupní ceny v posuzované kupní smlouvě, uzavřené mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], s přihlédnutím k té informaci, kterou žalovaný, jako kupující, od [jméno] [příjmení], jako prodávajícího, obdržel, o tom, že jsou prodávané nemovitosti užívány bez právního důvodu tzv. třetími osobami, nepředstavuje nic konkrétního ve vztahu k možnému závěru o zneužití životní tísně žalobkyně, jde-li o její dluhy a způsob jejich řešení, který při jednání s [jméno] [příjmení] sama zvolila, žalovaným, či o jeho jednání v rozporu s dobrými mravy.

51. Rovněž pak ani ta okolnost, že před uzavřením kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] žalovaný neměl dánu reálnou možnost si prohlédnout jím kupované nemovitosti i tzv. uvnitř stavby, bez dalšího nic konkrétního ve vztahu k možnému závěru o zneužití životní tísně žalobkyně, jde-li o její dluhy a způsob jejich řešení, který při jednání s [jméno] [příjmení] sama zvolila, žalovaným nevypovídá, obvzláště ne v té situaci, kdy žalovaný má záměr vystavět na kupovaném jím pozemku nový dům.

52. V řízení slyšený svědek [jméno] [příjmení] jednoznačně soudu potvrdil pravdivost tvrzení žalovaného o tom, že mu tento svědek sám projednávané nemovitosti ke koupi nabídl počátkem roku [rok], informoval jej o svém vlastnictví, o tom, že nemovitosti jsou ve špatném technickém stavu, jsou užívány neoprávněně třetími osobami, které pravděpodobně nebudou chtít nemovitosti opustit, nelze si nemovtistosi prohlédnout tzv. zevnitř, všechny tyto skutečnosti pak byly důvodem sjednané výše kupní ceny.

53. Stejně pak ani obsah e-mailové zprávy ze [datum] sám o sobě neobsahuje žádné takové konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno cokoliv konkrétního ohledně možnému závěru o zneužití životní tísně žalobkyně, jde-li o její dluhy a způsob jejich řešení, který při jednání s [jméno] [příjmení] sama zvolila, žalovaným dovozovat.

54. V řízení slyšený svědek [jméno] [příjmení] pak ve svém obsahu jím podané svědecké výpovědi ve své podstatě potvrzuje vyjádření žalovaného o tom, že se již po uzavření kupní smlouvy na místě projednávaných nemovitostí setkal mj. i se svědkem [jméno] [příjmení], bavili se spolu, avšak jen o otázkách, souvisejících s podmínkami, za nichž by se svědek [příjmení] z nemovitostí, vlastněných žalovaným, vystěhoval. Žádné takové tvrzení, s nímž do tohoto řízení žalobkyně přichází, ohledně informovanosti žalovaného od [jméno] [příjmení] či od jiných osob před uzavřením kupní smlouvy o ze strany žalobky provedeném odstoupení od kupní smlouvy, svědčící v neprospěch vlastnictví [jméno] [příjmení], tento svědek ve vztahu ke konkrétnímu setkání žalovaného a svědka [příjmení] [jméno] z vlastního poznání neuvedl v takové podobě, aby z této jeho výpovědi bylo možno cokoliv konkrétního čerpat pro závěr o zneužití životní tísně žalobkyně, jde-li o její dluhy a způsob jejich řešení, který při jednání s [jméno] [příjmení] sama zvolila, žalovaným.

55. Týká-li se pak dále výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], pak ani odvolací soud tyto jejich výpovědi nehodnotí jako věrohodné ve vztahu k možnosti žalobkyně jen jejich prostřednictvím prokázat pravdivost svého tvrzení. Především je zde ta otázka, že tyto osoby svědků mají vlastní zájem na výsledku řízení z hlediska možnosti projednávané nemovitosti užívat, navíc vzájemně v řadě informací, které tito svědci soudu poskytovali, se rozcházeli, na celou řadu významných věcí si nepamatovali, přesto s poměrně značným časovým odstupem se oproti tomuto překvapivě tzv. upamatovávali na zcela konkrétní obsah rozhovoru mezi žalovaným a svědkem [jméno] [příjmení]. V rozporu s těmito jejich vyjádřeními pak slyšený svědek [jméno] [příjmení] popsal konkrétní situaci osob na místě tak, že svědci [příjmení], [příjmení] [jméno], obsah rozhovoru mezi žalovaným a svědkem [příjmení] [jméno] slyšet ani objektivně nemohli.

56. Konečně, zmiňovala-li žalobkyně tu možnost, že žalovaný [jméno] [příjmení] v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou mezi nimi dojednanou kupní cenu nezaplatil, tak toto její vyjádření bylo jednoznačně v řízení provedenými platebními doklady, jež žalovaný předložil k této otázce soudu, vyvráceno.

57. Z výše uvedeného tak tedy vyplývá, že i z pohledu odvolacího soudu žalovaný odvozuje své vlastnické právo k předmětným nemovitostem od platné kupní smlouvy, kterou uzavřel s vlastníkem mu prodávaných nemovitostí, vůči žalobkyni se pak sám nedopustil žádného takového konkrétního jednání, jež by bylo možno označit v širším smyslu za zneužití její životní tísně v souvislosti s uzavřením z její strany kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] z jeho strany (§ 1796 OZ), či za jednání v rozporu s dobrými mravy (§ 8 OZ).

58. Z těchto všech výše uvedených důvodu vyplývá závěr odvolacího soudu o tom, že zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobkyní uplatněné žalobě na určení svého vlastnického práva k projednávaným nemovitostem vůči žalovanému může po skutkové i právní stránce, jako věcně správné, obstát, proto, s využitím § 219 o. s. ř., odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jde-li o zamítavý výrok I. tohoto rozsudku, potvrdil.

59. Jako věcně správný pak odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil i výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, o nákladech řízení mezi účastníky, za té situace, kdy podle výsledku sporu plně úspěšnému žalovanému v řízení před soudem prvního stupně zásadně svědčilo právo na náhradu účelně jím vynaložených nákladů v tomto řízení proti neúspěšné žalobkyni, protože se ale tohoto svého práva žalovaný výslovně vzdal, bylo zcela správně rozhodnuto soudem prvního stupně o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení soudem prvního stupně.

60. Týká-li se pak nákladů tohoto odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky, o těchto rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy podle výsledku odvolacího řízení je zřejmé, že i v odvolacím řízení byl žalovaný s bráněním svého práva plně úspěšný. I v odvolacím řízení mu tak zásadně svědčí proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Za té situace, že i tohoto svého práva se žalovaný v odvolacím řízení výslovně vzdal, bylo odvolacím soudem rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.