o odvoláních žalobkyně a žalované Michaely Kolbaské proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 14. 11. 2023, č. j. 15 C 1/2021 – 510,

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu žalobkyně na určení, že žalovaná [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] není dědičkou zůstavitelky [Jméno zainteresované osoby 6/0], narozené [datum], zemřelé [datum], výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0] náklady řízení [částka], do 30 dnů od právní moci rozsudku, k rukám [tituly před jménem] Jakuba Kadlece, advokáta, se sídlem v [adresa], výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované [Jméno zainteresované osoby 3/0] náklady řízení ve výši [částka], do 30 dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] advokáta, se sídlem v [adresa], výrokem IV. ve vztahu žalobkyně a žalované [Jméno zainteresované osoby 5/0] rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a konečně výrokem V. žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu [adresa]-západ – náhradu nákladů řízení státu [částka], ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

[právnická osoba] důvodům svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že daný spor účastnic vyplývá z odkazujícího usnesení pozůstalostního soudu v řízení o projednání pozůstalosti po zůstavitelce [Jméno zainteresované osoby 6/0] při vzniklém v tomto řízení skutkovém sporu o dědické právo po zůstavitelce, kdy žalobkyni bylo uloženo podat k soudu spornou žalobu proti [Jméno zainteresované osoby 2/0], coby závětní dědičce zůstavitelky z holografní závěti s datem [datum] a zákonné dědičce, na určení, resp. popření, dědického práva [Jméno zainteresované osoby 2/0] po zůstavitelce. Tato žaloba byla žalobkyní podána v rámci jí stanovené lhůty v odkazujícím usnesení, v souladu s tímto odkazujícím usnesením, pokud i další dvě žalované jsou účastnicemi pozůstalostního řízení zůstavitelky, jsou-li rovněž dcerami zůstavitelky. Žalobkyně nebyla povinna tvrdit a prokazovat svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť v tomto typu řízení se jeho existence tzv. předpokládá. Tento spor účastnic vznikl v souvislosti se skutkovými pochybnostmi o pravosti a platnosti holografní závěti zůstavitelky s datem [datum] a o dědické způsobilosti závětní dědičky [Jméno zainteresované osoby 2/0], s ohledem na rozdílná konkrétní skutková tvrzení žalobkyně a žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0] k těmto otázkám. Na základě výsledků v řízení provedeného dokazování byla zjištěna existence konkrétní holografní závěti zůstavitelky s datem [datum], jež svým obsahem svědčí univerzálně ve prospěch dědického práva [Jméno zainteresované osoby 2/0], jež, stejně jako ostatní účastnice, je dcerou zůstavitelky. Pokud bylo namítáno, že posuzovaná závěť zůstavitelky není pravá, pak v tomto řízení zpracovaný znalecký posudek znalcem z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, z oboru kriminalistika, specializace expertíza ručního písma, [tituly před jménem] [jméno FO], jednoznačně ve svým odborných závěrech uzavírá o pravosti této holografní závěti zůstavitelky, je-li učiněn závěr, že se jedná v případě této listiny o pravé písmo zůstavitelky i o její pravý podpis. Tedy tento znalecký posudek svými odbornými závěry, včetně slyšení znalce při jednání soudu, v souvislosti i s dalšími provedenými důkazy, vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně o tom, že tuto listinu vlastní rukou zůstavitelka nesepsala a nepodepsala. Pokud pak tvrdila žalobkyně, že závěť zůstavitelky je neplatná, protože ji zůstavitelka učinila v omylu, pak by žalobkyně musela prokázat, že tento omyl byl součástí projevené vůle zůstavitelky a že v tento omyl byla zůstavitelka žalovanou [Jméno zainteresované osoby 2/0] uvedena, což se jí v tomto řízení prokázat nepodařilo, resp. provedené důkazy toto její tvrzení vyvrací. Pokud totiž byla zůstavitelka vůbec uvedena v omyl, šlo by o omyl ohledně motivu právního jednání - závěti, nikoliv o následcích tohoto právního jednání, na kterém zůstavitelka sama participovala, provedené důkazy neprokazují, že by skutečnosti, které měly svědčit o omylu zůstavitelky, byly součástí vůle zůstavitelky. Nelze přitom zkoumat pohnutku, kterou zůstavitelka v závěti nevyjádřila, pohnutka má význam jen, pokud byla projevena, což v posuzované závěti projeveno nebylo. [adresa] právního jednání v případě omylu spočívá v tom, že ten, kdo právně jedná, měl nesprávnou nebo nedostatečnou představu o právních následcích svého právního jednání, na němž, jako smluvní strana, participoval a nedostatečnou nebo nesprávnou představu o právních účincích tohoto právního jednání. Taková situace ovšem ani z hlediska tvrzení žalobkyně nenastala. Pokud dále tvrdila žalobkyně, že by měla posuzovanou závěť rušit existence pozdější závěti zůstavitelky, tak toto její tvrzení nebylo žádným důkazem prokázáno. Svědci v tomto směru nevypovídali, žalobkyní doložená listina byla neúplná, v kopii, na níž byla okopírovávána jiná listina, není tedy seznatelný její plný obsah, dochovala se pouze neúplná kopie, není zřejmé, zda nebyla zůstavitelkou zničena. Žádné skutečnosti, které by svědčily o existenci jiné, pozdější, závěti zůstavitelky, nebyly v řízení zjištěny, ostatně ani tvrzeny. Výsledky provedeného dokazování tak i toto tvrzení žalobkyně vyvrací. Pokud bylo dále namítáno žalobkyní, že je žalovaná [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] dědicky nezpůsobilá v souvislosti s tím, že v dědickém řízení po svém otci za života zůstavitelky uplatnila svoji pohledávku, o níž přitom již v té době věděla, že byla uhrazena zápočtem, a to v situaci, kdy v rámci dědického řízení otce její sestry proti ní navrhovaly započtení na její dědický podíl obvyklé ceny oběma rodiči jí darovaného bytu v Praze, v souvislosti s čímž se měla dopustit činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstavitelce z hlediska § 1481 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), tak tato žalobkyní namítaná skutečnost nepůsobí dědickou nezpůsobilost žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0]. Je totiž třeba přihlédnout k výsledku dědického řízení po otci účastnic, jež se dotýká stejného okruhu účastníků, jako v tomto řízení, ve kterém byla otázka existence a hodnota aktiv a pasiv dědictví po otci účastnic, včetně sporné pohledávky žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0] z titulu zápůjčky finančních prostředků, závazně pro účastníky, popř. i jiné osoby, tedy i pro soud v tomto řízení, již vyřešena. Je tedy v tomto sporném řízení soud vázán závěrem pozůstalostního soudu o existenci pohledávky žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0] vůči svým rodičům z titulu smlouvy ze dne [datum], proto tento argument žalobkyně k důvodům dědické nezpůsobilosti žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0] po své matce není důvodný. Bylo-li pak dále namítáno žalobkyní ve vztahu k dědické nezpůsobilosti žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0], že tato měla používat zůstavitelkou jí svěřené finanční prostředky k uspokojování vlastních potřeb, tak toto její tvrzení provedené v řízení listinné důkazy vyvrací, konkrétně obsah výpisů z účtů. Namítala-li pak rovněž žalobkyně k otázce dědické nezpůsobilosti žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0], že ji tato nedůvodně obvinila ze spáchání trestného činu v souvislosti s podáním svého trestního oznámení, tak ani tato její námitka není opodstatněná, protože v samotné skutečnosti vymáhání práva nelze spatřovat spáchání trestného činu, na podkladě trestního oznámení této žalované byl šetřen neznámý pachatel, přičemž nebylo zjištěno z provedených důkazů, že by tato žalovaná jakoukoliv nepravdivě informovala v rámci podání svých vysvětlení v souvislosti s tímto šetřením trestního oznámení. Konečně provedené důkazy svědčí pro závěr o existenci dluhů zůstavitelky v prvním pololetí roku 2019, jakož i o tom, že tyto dluhy zůstavitelce pomáhá hradit právě žalovaná [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0]. Ani v této souvislosti tak tvrzený důvod dědické nezpůsobilosti této žalované žalobkyní není naplněn. Konečně, bylo-li žalobkyní tvrzeno k možné dědické nezpůsobilosti žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0], že tato žalovaná přesměrovala platby důchodu zůstavitelky bez souhlasu zůstavitelky na svůj účet, čímž disponovala s důchodem zůstavitelky k uspokojování svých potřeb, tak i toto její tvrzení bylo provedeným dokazováním vyvráceno, pokud listinné důkazy prokazují, že žalovaná [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] řadu dluhů za zůstavitelku sama ze svých prostředků uhradila, konkrétně ve výši [částka], a poté, co byly řešeny problémy s přebíráním důchodu, jí založila konkrétní účet, na který jí po dobu dvou měsíců chodily platby důchodu, tj. do doby, než žalobkyně tuto skutečnost změnila a zůstavitelce založila další účet. Uzavřel, že bylo zjištěno, že v rodině zůstavitelky za jejího života vznikaly určité problémy, které však nebyly řešeny koncepčně, nicméně jen sama o sobě tato skutečnost nesvědčí pro závěr, že by se kdy žalovaná [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] dopustila nějakého trestního jednání vůči zůstavitelce, když výpisy z účtu zůstavitelky prokazují, že v období června 2019 až podzimu 2019 byly zásadně hrazeny z jejího účtu platby, které souvisely se závazky zůstavitelky. Konečně, tvrdila-li žalobkyně, že se žalovaná [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] dopustila zničení posledního pořízení zůstavitelky, pak za té situace, kdy nebyla prokázána existence žádné další závěti zůstavitelky, nelze dospět k závěru, že by se takového jednání mohla tato žalovaná kdy dopustit. Z žalobkyní předložené listiny -částečná kopie, překrytá kopií jiného materiálu, z níž není zřejmé, z jakého je data a není možné seznat plný její obsah, nelze v tomto smyslu ničeho o jednání této žalované, jehož by se měla dopustit ve vztahu ke zničení posledního pořízení zůstavitelky, dovodit. Vzhledem k těmto svým závěrům tak uzavírá, že svědčí univerzálně dědické právo po zůstavitelce žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0] z pravé a platné holografní závěti zůstavitelky s datem [datum], není dán důvod její dědické nezpůsobilosti, proto je namístě žalobu žalobkyně věcně zamítnout. Podle procesního výsledku pak bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu účastníků, jakož i o nákladech řízení státu, kdy plně neúspěšná žalobkyně je povinna plně úspěšným žalovaným, jakož i státu, zaplatit vzniklé náklady.

3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně si včasná odvolání podaly žalobkyně (tato ve věci samé) a žalovaná [Jméno zainteresované osoby 3/0] (tato proti nákladovému výroku III. rozsudku, jde-li o výši nákladů řízení).

4. Žalobkyně navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že její žalobě bude plně vyhověno, popř. rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[právnická osoba] důvodům svého odvolání namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je skutkově a právně nesprávné, pokud jde o závěr soudu prvního stupně o dědické způsobilosti žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0], a to ve vztahu k posouzení jí namítaného chování této žalované za života zůstavitelky v souvislosti s průběhem dědického řízení otce účastnic. V této souvislosti má i nadále za to, že se tato žalovaná dopustila za života zůstavitelky vůči ní i sestrám jednání povahy úmyslného trestného činu, uplatnila-li do dědického řízení po svém otci (otci všech účastnic) k zaplacení svoji tvrzenou pohledávku za oběma rodiči ve výši [částka] z titulu zápůjčky, třebaže již v té době věděla, že tato její pohledávka plně zanikla započtením. I nadále je přesvědčena o tom, že v dědickém řízení otce účastnic bylo skutkové i právní posouzení této otázky činěno jen jako předběžná otázka výlučně jen v souvislosti s posuzováním zápočtu na dědický podíl, předmětem samotného rozhodování v této věci bylo stanovení okruhu aktiv a pasiv majetku zůstavitele, v tomto řízení tak z jejího pohledu je namístě posoudit věcně z hlediska otázky dědické způsobilosti její tvrzení o tom, že žalovaná [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] si byla dobře vědoma skutečnosti, že její pohledávka zanikla zápočtem ve vztahu mezi ní a rodiči, přesto tuto pohledávku k zaplacení v dědickém řízení svého otce za života své matky uplatnila. Předmětem posuzování otázky dědické způsobilosti či nezpůsobilosti této žalované je tedy její jednání, kterým z jejího pohledu zneužila důvěry a neznalosti zůstavitelky ve svůj majetkový prospěch za jejího života. Tuto otázku měl soud skutkově a právně podrobit hodnocení z hlediska § 1481 o. z., tím spíše, že v průběhu tohoto sporného řízení sama tato žalovaná skutečnost zániku své pohledávky potvrdila v souvislosti s tím, že uvedla na dotaz, jakým způsobem uhradila zůstavitelce a jejímu manželovi kupní cenu dle kupní smlouvy z [datum], že tato kupní cena byla zaplacena započtením na půjčku [částka], která měla být z její strany rodičům poskytnuta, což se nestalo. Je tak nadále přesvědčena o tom, že výsledky provedeného dokazování přinesly závěr skutkový, že žalovaná [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] v dědickém řízení po svém otci vědomě uplatnila k zaplacení svoji fiktivní pohledávku v úmyslu zajistit si tím finanční prospěch na úkor své matky, tedy zůstavitelky, a svých sester, v čemž je namístě shledávat čin povahy úmyslného trestného činu proti zůstavitelce, ale i jejím potomkům, což zakládá dědickou nezpůsobilost této žalované, v důsledku čehož jí nemůže svědčit dědické právo po zůstavitelce ani z konkrétní závěti zůstavitelky, ani ze zákonné dědické posloupnosti. Nelze uvažovat o tom, že by tento čin snad zůstavitelka této žalované kdy výslovně prominula, pokud toto své jednání vůči ní tato žalovaná tzv. přiznala v tomto sporném řízení, tj. až po smrti zůstavitelky. Pro tento důvod dědické nezpůsobilosti této žalované tak nemůže této žalované svědčit dědické právo po zůstavitelce ze závěti, či ze zákona.

6. Žalovaná [Jméno zainteresované osoby 3/0] navrhla rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změnit tak, že výše jí přiznaných nákladů řízení proti žalobkyni bude správně činit částku [částka].

7. Ve svém odvolání tato žalovaná, jde-li o výrok III. rozsudku, k důvodům uvádí, že soud prvního stupně sice procesně zcela neúspěšné žalobkyni uložila za povinnost zaplatit jí náhradu nákladů řízení, nesprávně však posoudil výši jejího nároku, jde-li o náklady právního zastoupení advokátem, kdy i přes skutečnost, že podala své vyúčtování nákladů za právní zastoupení advokátem, měl soud vycházet z obsahu spisu, tedy sám zjistit, že ve vyúčtování opomněla vyúčtovat další 2 úkony právní služby, a to písemná podání ve věci samé (písemná vyjádření ze dne [datum] a [datum]). Další 4 úkony právní služby advokátem jí pak nebyly přiznány z důvodu administrativního opomenutí z její strany, což se snaží v odvolacím řízení napravit, pokud dodatečně dokladuje soudu vykonané jejím advokátem další čtyři úkony právní služby, spočívající v jejích poradách s advokátem, které přesahovaly jednu hodinu a předcházely termínům soudních jednání. Na odměně advokáta tak mělo být přiznáno celkem [hodnota] úkonů v sazbě [částka], tedy odměna advokáta měla představovat částku [částka]. Paušální náhrada hotových výdajů advokáta pak měla představovat [částka] a DPH částku [částka]. Věcné rozhodnutí soudu ponechala plně na posouzení soudu.

8. Žalovaná [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] se, prostřednictvím svého zástupce, k odvoláním odvolatelek vyjádřila tak, že s odvoláním žalobkyně nesouhlasí, navrhla rozsudek soudu prvního stupně, jako věcně správný, potvrdit.

9. K důvodům uvádí, že k žalobkyní proti ní namítané skutečnosti v odvolání ohledně její dědické nezpůsobilosti poukazuje, stejně jako soud prvního stupně, na tu skutečnost, že pravomocným usnesením dědického soudu v dědickém řízení otce účastnic ([jméno FO]) byla za života zůstavitelky určena obvyklá cena majetku ve společném jmění zůstavitelky a jejího manžela, včetně dluhů, mezi které byl zařazen i dluh vůči dceři [Jméno zainteresované osoby 2/0] z titulu vypořádání zápůjčky dle smlouvy z [datum] v rozsahu jedné poloviny zapůjčené částky, tedy [částka], a v návaznosti na výsledek tohoto vypořádání společného mění byla určována obvyklá cena dědictví a bylo potvrzováno nabytí dědictví více dědicům dle dědických podílů v rámci dědického řízení po [jméno FO]. Tohoto řízení se zůstavitelka účastnila, sama proti této pohledávce dcery ničeho nenamítala, nepodala ona, ani další účastníci dědického řízení po [jméno FO], proti konečnému usnesení dědického soudu žádné řádné ani mimořádné opravné prostředky. Je tak přesvědčena o tom, že otázka existence a rozsah aktiv a pasiv dědictví po zůstaviteli – otci účastnic, [jméno FO], již byla pravomocně vyřešena, včetně zařazení pohledávky v rozsahu jedné poloviny zápůjčky finančních prostředků dle smlouvy z [datum] ve výši [částka], soud prvního stupně tak správně k důvodům svého rozhodnutí uvedl, že v této otázce je z hlediska ustanovení § 159a odst. 3 o. s. ř. vázán tímto pravomocným usnesením a proto z tohoto pohledu nemůže jít o skutek, s nímž by bylo možné spojovat její dědickou nezpůsobilost. Je přesvědčena o tom, že nakonec i v tomto řízení prokázala skutečnost poskytnuté jí zápůjčky svým rodičům, to, že skutečně reálně v té době disponovala finančními prostředky, které jí to umožnily, vysvětlila i své důvody, pro které ½ této zápůjčky uplatnila v rámci dědického řízení po svém otci. Ze strany žalobkyně jde tak k tomuto z hlediska jejího tvrzení o pouhé spekulace a obviňování v souvislosti s dlouholetým sporem mezi sestrami. Nikdy nezneužila důvěry či neznalosti své matky, ani nikoho jiného. Jde-li o nákladový výrok, ponechává rozhodnutí na úvaze soudu.

10. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání jsou podána včas, oprávněnými osobami a směřují proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláními žalobkyně a žalované [Jméno zainteresované osoby 3/0] napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a neshledal tato odvolání opodstatněnými.

11. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

12. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud projednal shora označená odvolání účastnic a rozhodl o nich v nepřítomnosti žalované [Jméno zainteresované osoby 5/0] za situace, že tato se k jednání odvolacího soudu, ač řádně a včas k němu předvolaná, nedostavila, nepožádala včas a z důležitého důvodu o odročení tohoto odvolacího jednání; vycházel tak z obsahu spisu a z provedených důkazů.

13. Obecně platí, že žaloba, podaná žalobcem k soudu na základě odkazu účastníka z pozůstalostního řízení na podání sporné žaloby z pohledu zákonné úpravy i judikaturní praxe soudů není určovací žalobou ve smyslu § 80 o. s. ř., nýbrž žalobou tzv. svého druhu, u níž naléhavý právní zájem vyplývá přímo z právního předpisu. Žalobkyně proto nebyla povinna tvrdit a prokazovat skutečnosti o existenci takového svého naléhavého právního zájmu na jí požadovaném určení, byl-li z její strany v řízení uplatněn svou podstatou požadavek na popření dědického práva žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0] po zůstavitelce z konkrétní univerzální holografní závěti zůstavitelky [Jméno zainteresované osoby 6/0], zemřelé [datum], s datem [datum], s tvrzením proti její pravosti a platnosti, a i ze zákonné dědické posloupnosti, s tvrzením o důvodech její dědické nezpůsobilosti.

14. Za těchto předpokladů při svém rozhodování soud prvního stupně správně vycházel, uzavřel-li, že podala-li žalobkyně svoji žalobu ke spornému soudu, k Okresnímu soudu [adresa]-západ, dne [datum], proti žalovaným, učinila tak včas, tj. ve lhůtě pozůstalostním soudem jí pro tento účel stanovené (s přihlédnutím k jejímu prodloužení rozhodnutím dědického soudu), v souladu s odkazujícím usnesením, neuplatní se tak důsledky, uvedené v § 170 odst. 2 z. ř. s., nebyla povinna tvrdit a prokazovat svůj naléhavý právní zájem na jí požadovaném určení.

15. Odvolací soud pak pouze dodává, že z jeho pohledu nevzniká žádná pochybnost o tom, že by se snad žalobkyně v tomto sporném řízení, s ohledem na jí zvolenou formulaci žalobního petitu na podkladě odkazujícího usnesení pozůstalostního soudu, ve své podstatně dožadovala v tomto sporném řízení toho, aby získala konečné soudní rozhodnutí o tom, kdo je dědicem zůstavitelky. Takový požadavek by v tomto sporném řízení z její strany možný nebyl, pokud je výlučně jen věcí pozůstalostního soudu určit konkrétní osobu dědice konkrétního zůstavitele. S ohledem na obsah odkazujícího usnesení pozůstalostního soudu a žalobkyní vyjádřený požadavek, navíc, je-li rozhodnutí soudu prvního stupně zamítavé, nepovažoval odvolací soud za účelné, aby formulačně uplatněný petit žalobkyně v jí podané žalobě jakkoliv upravoval.

16. Z hlediska rozhodného skutkového stavu bylo v projednávané věci na základě výsledků provedeného dokazování, zejména obsahem pozůstalostního spisu zůstavitelky [Jméno zainteresované osoby 2/0], soudem prvního stupně správně a úplně zjištěno (ostatně toto nebylo ani účastníky zpochybňováno), že zůstavitelka zemřela dne [datum] jako vdova (její manžel [jméno FO] zemřel dne [datum]), zanechala čtyři potomky, dcery [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Jméno zainteresované osoby 2/0], [Jméno zainteresované osoby 3/0] a [Jméno zainteresované osoby 5/0], dále zanechala holografní závěť s datem [datum], jíž do pozůstalostního řízení zůstavitelky předložila [tituly před jménem] [jméno FO], advokátka, s tím, že zůstavitelka si ji u ní uložila, byla přítomna sepsání této listiny zůstavitelkou a jejího podepsání zůstavitelkou, tato není poškozená, není v ní opravováno, byl její stav a obsah v rámci projednání pozůstalosti po zůstavitelce prohlášen do protokolu ze dne [datum] pověřenou soudní komisařkou, jež svým obsahem univerzálně svědčí ve prospěch dědického práva dcery zůstavitelky, [Jméno zainteresované osoby 2/0], dříve [jméno FO]. V pozůstalostním řízení zůstavitelky dcera zůstavitelky [Jméno zainteresované osoby 5/0] uznala tuto závěť zůstavitelky za pravou a platnou, neuplatnila právo na povinný díl, dcera zůstavitelky [Jméno zainteresované osoby 3/0] uznala tuto závěť zůstavitelky za pravou a platnou a uplatnila právo na povinný díl, dcera zůstavitelky [Jméno zainteresované osoby 2/0] uznala závěť zůstavitelky za pravou a platnou, dcera zůstavitelky [Jméno zainteresované osoby 0/0] zpochybnila pravost a platnost této závěti zůstavitelky svými tvrzeními o tom, že zůstavitelka tuto listinu vlastní rukou nesepsala a nepodepsal, že se nejedná o svobodnou vůli zůstavitelky, že tuto závěť ruší pozdější závěť zůstavitelky, která podle jejích informací měla být v bydlišti zůstavitelky ale nepodařilo se jí dohledat, a dále namítla dědickou nezpůsobilost dcery zůstavitelky [Jméno zainteresované osoby 2/0] s tvrzením, že zůstavitelku citově vydírala, neposkytovala jí pomoc v nouzi, chovala se vůči zůstavitelce zištně. [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] k tomuto uvedla, že o žádné pozdější závěti zůstavitelky jí není nic známo, popřela tvrzené důvody své dědické nezpůsobilosti, uvedla, že posuzovanou listinu zůstavitelka napsala vlastní rukou, vlastnoručně ji podepsala, jednalo se o její svobodnou a pravou vůli. V této souvislosti tak vznikl v pozůstalostním řízení zůstavitelky skutkový spor o dědické právo po zůstavitelce, jenž vedl k vydání usnesení pozůstalostního soudu, jímž bylo uloženo [Jméno zainteresované osoby 0/0] podat u Okresního soudu [adresa]-západ do třech měsíců od právní moci usnesení žalobu proti [Jméno zainteresované osoby 2/0] na určení, že [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] není dědičkou zůstavitelky (usnesení Okresního soudu [adresa]-západ z [datum], č. j. [spisová značka], právní moc [datum]), následně lhůta pro podání žaloby ve sporném řízení byla pro odkazovanou [Jméno zainteresované osoby 0/0] prodloužena do [datum] usnesením z [datum], č. j. [spisová značka], právní moc [datum]). Žalobkyně pak dne [datum] doručila Okresnímu soudu [adresa]-západ svoji žalobu, projednávanou v tomto sporném řízení.

17. Dále bylo skutkově obsahem dědického spisu Okresního soudu praha – západ, sp. zn. [spisová značka], relevantně (nesporně) zjištěno, že dědické řízení po otci účastnic, manželu zůstavitelky, [jméno FO], který zemřel [datum], vedl Okresní soud [adresa] -západ pod sp. zn. [spisová značka]. Toto dědické řízení skončilo pravomocně [datum] vydáním konečného usnesení, kterým byla určena obvyklá cena majetku tohoto zůstavitele částkou [částka], výše dluhů částkou [částka] a čistá hodnota dědictví částkou [částka], bylo potvrzeno nabytí dědictví více dědicům zůstavitele podle dědických podílů, tj. manželce [Jméno zainteresované osoby 6/0] a dcerám [Jméno zainteresované osoby 5/0], [Jméno zainteresované osoby 3/0] a [Jméno zainteresované osoby 0/0], tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení, kdy dcera tohoto zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO], nyní [jméno FO], nenabyla z tohoto dědictví po zůstaviteli žádný majetek v důsledku soudem provedeného započtení daru od zůstavitele na její dědický podíl, který za života zůstavitele od něho obdržela a nejednalo se o obvyklá darování, který navrhly v dědickém řízení její sestry, [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Jméno zainteresované osoby 3/0] a [Jméno zainteresované osoby 5/0], a shodně k tomuto zápočtu tvrdily, že manželé [jméno FO] sice kupní smlouvou, ale ve skutečnosti darováním, převedli na svoji dceru [tituly před jménem] [jméno FO], dnes [jméno FO], konkrétní svoji bytovou jednotku v [adresa]. Tato smlouva pak byla dědickým soudem v tomto řízení posouzena, jako platná smlouva kupní, avšak s dojednanou cenou kupní nižší, než byla v okamžiku uzavření kupní smlouvy cena obvyklá, a rozdíl mezi kupní cenou skutečnou a cenou v době nabytí byl zjištěn znaleckým posudkem, a to ve výši [částka], tato částka, resp. její ½, tj. [částka], byla pak posouzena jako nikoliv obvyklý dar v rodině pro tuto dceru od manželů [jméno FO], tj. od zůstavitele v hodnotě [částka], což pak byla peněžní částka, jež byla započtena na dědický podíl dcery zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO], nyní [jméno FO], vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by zůstavitel a jeho manželka v souvislosti s převodem této bytové jednotky žádné finanční plnění od obdarované jimi dcery v této souvislosti nepožadovali. V tomto dědickém řízení zůstavitele další zápočet na dědické podíly všech svých dcer navrhovala i manželka zůstavitele v souvislosti s tvrzením i o dalších finančních darech mimo obvyklá darování, pocházejících od ní a zůstavitele, tato jí navrhovaná modifikace dědických podílů dcer zůstavitele provedena již nebyla, neboť z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že finanční dary, jež byly navrhovány pozůstalou manželkou k započtení na dědické podíly svých dcer, představovaly peněžní částky v takové výši, jež bylo obvyklým v poměrech rodiny darovat, jednalo se o dary pro všechny dcery manželů [jméno FO] a i všechny dcery svým rodičům poskytovaly dary v podobných peněžních hodnotách na životní potřeby svých rodičů. V souvislosti s konečným usnesením v rámci projednání dědictví po zůstaviteli pak bylo stanoveno, že [Jméno zainteresované osoby 6/0] odpovídá za pohledávku [tituly před jménem] [jméno FO], dnes [jméno FO], z titulu půjčky, ve výši [částka], [Jméno zainteresované osoby 0/0] odpovídá za tuto pohledávku [tituly před jménem] [jméno FO], dnes [jméno FO], z titulu půjčky, ve výši [částka], [Jméno zainteresované osoby 5/0] odpovídá za tuto pohledávku [tituly před jménem] [jméno FO], dnes [jméno FO], z titulu půjčky, ve výši [částka] a [Jméno zainteresované osoby 3/0] odpovídá za tuto pohledávku [tituly před jménem] [jméno FO], dnes [jméno FO], z titulu půjčky, ve výši [částka]. Do pozůstalostního řízení tohoto zůstavitele za účelem uplatnění své pohledávky [tituly před jménem] [jméno FO], dnes [jméno FO], předložila listinu s datem [datum], označenou jako „zástavní smlouva“, v jejímž obsahu manželé [jméno FO] potvrdili uzavření smlouvy o půjčce s dcerou [tituly před jménem] [jméno FO], dnes [jméno FO], [datum] na částku [částka] bezúročně se splatností do konce roku 2025, a potvrdili i převzetí této částky od ní, s tím výslovným určením, že je určena na koupi bytu v [adresa], v Šestajovické ulici čp. 488, v jejím obsahu je pak odkazováno na smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o úplatném převodu konkrétní bytové jednotky od prodávajícího [právnická osoba]., [adresa]. Dále doložila smlouva z [datum], kterou manželé [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], nabyli do svého společného jmění manželů konkrétní bytovou jednotku v [adresa] se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku za kupní cenu [částka], v níž je konstatováno, že na úhradu kupní ceny jsou započítávány zálohy [částka] a [částka], jež byly zaplaceny kupujícími před podpisem smlouvy, proto doplatek kupní ceny [částka] byl kupujícím stanoven ve lhůtě do [datum]. Dále pak byla do tohoto dědického řízení zůstavitele předložena i smlouva o převodu vlastnictví této bytové jednotky mezi manžely [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] za kupní cenu [částka], přičemž smluvní strany si v této smlouvě vzájemně potvrdily, že tato kupní cena byla před podpisem smlouvy zaplacena. Tomuto konečnému dědickému rozhodnutí po zůstaviteli předcházelo rozhodnutí o vypořádání společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky, kdy byla určena obvyklá cena majetku, který měl zůstavitel s pozůstalou manželkou ve společném jmění manželů, částkou [částka] a bylo provedeno jeho vypořádání, včetně pasiva tohoto společného majetku, konkrétně pohledávky [jméno FO] z titulu půjčky manželům [jméno FO] dle smlouvy z [datum], splatné do [datum], ve výši [částka], a to tak, že do pasiv dědictví připadla z této pohledávky ½ tj. hodnota [částka], a manželka zůstavitele převzala odpovědnost za úhradu této pohledávky z titulu této půjčky v rozsahu ½, tj. v hodnotě [částka]. V tomto pozůstalostním řízení zůstavitele manželku zůstavitele a dceru zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO], dnes [jméno FO], zastupovala advokátka, [tituly před jménem] [jméno FO]. Zůstavitel podle obsahu tohoto dědického spisu zemřel jako ženatý, zanechal závěť, svědčící univerzálně ve prospěch dědického práva své manželky, [Jméno zainteresované osoby 6/0], jež byla sepsána vlastní rukou zůstavitele a jím vlastnoručně podepsána, s datem [datum], dcery zůstavitele a manželka zůstavitele tuto závěť uznaly za pravou a platnou, dcery zůstavitele namítly její relativní neplatnost, staly se tak dědičkami zůstavitele ze zákona, každá s dědickým podílem o velikosti 1/10.

18. V dané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu o podaném odvolání žalobkyně z hlediska uplatněné jí odvolací argumentace rozhodujícím vyřešit v prvé řadě právní otázku případné dědické nezpůsobilosti žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0].

19. Z dědického práva je vyloučen ten, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul (§ 1481 z.č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.).

20. Nedědí ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům, anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil (§ 469 z. č. 40/1964 Sb., v platném znění do [datum], dále jen „obč. zák.“).

21. Obě tato zákonná ustanovení upravují institut dědické nezpůsobilosti, která je důsledkem závadného, obecně neakceptovatelného, chování potencionálního dědice, kterého se dopustil vůči zůstaviteli, popř. dalším vyjmenovaným osobám, a znamená, že ten, kdo by jinak byl povolán za dědice, nedědí.

22. Právní úprava dědické nezpůsobilosti dle o. z. a obč. zák. není stejná, pro posuzování dědické nezpůsobilosti není v o. z. žádná výjimka, což vždy pro každou konkrétní věc a soudem posuzované chování vůči zůstaviteli znamená, že je třeba věc posuzovat podle v té době platné právní úpravy dědické nezpůsobilosti. Jestliže tedy k chování potencionálního dědice zůstavitele došlo ještě za účinnosti obč. zák., posuzování jeho činu podle o. z. by znamenalo pravou zpětnou účinnost nového právního předpisu.

23. Z uvedeného vyplývá, že ve vztahu k žalobkyní tvrzenému chování žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0], jež má vést k její dědické nezpůsobilosti ve vztahu k zůstavitelce, jde-li o skutečnosti, jež se týkají průběhu dědického řízení po [jméno FO], který zemřel [datum], jež skončilo s právní mocí [datum], není namístě toto posuzovat z hlediska toho, zda se nejednalo o čin povahy úmyslného trestného činu, neboť v té době bylo třeba posoudit, zda tímto jednáním skutečně došlo ke spáchání úmyslného trestného činu, bez ohledu na to, zda byl, či nebyl, někdo za tento čin odsouzen (srovnej k tomuto důvody, uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. [spisová značka]).

24. Tedy v této souvislosti odvolací soud konstatuje, že při posuzování žalobkyní namítaného chování dcery zůstavitelky, žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0], v průběhu dědického řízení [jméno FO], vedeného Okresním soudem [adresa]-západ pod sp. zn. [spisová značka], jde-li o uplatnění pohledávky a předložení listin, tedy chování této dcery zůstavitelky za života zůstavitelky, jež podle tvrzení žalobkyně má zakládat důvod její dědické nezpůsobilosti, k němuž došlo ještě před [datum], měl soud prvního stupně posuzovat podle právní úpravy dědické nezpůsobilosti dle obč. zák., což tento soud sice nesprávně neučinil, nicméně, vzhledem k tomu, že i z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně správně z obsahu tvrzení žalobkyně a obsahu dědického spisu [jméno FO] uzavřel, že zjištěné chování dcery zůstavitelky, žalované, [Jméno zainteresované osoby 2/0], v rámci dědického řízení [jméno FO] v souvislosti s uplatňováním své pohledávky nedosahovalo povahy úmyslného trestného činu, s ohledem na výše uvedené, vyhodnotil (logicky) že není v této věci možné dovodit ani spáchání úmyslného trestného činu vůči zůstavitelce, popř. jiným osobám. Jinými slovy, byla-li pozůstalá dcera, žalovaná [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0], shledána dědicky způsobilou soudem prvního stupně podle o. z., tím spíše je (musí být) shledána dědicky způsobilou i dle obč. zák.

25. Z pohledu odvolacího soudu totiž samo o sobě uplatnění práva z tvrzené peněžité pohledávky za SJM rodičů ze strany [Jméno zainteresované osoby 2/0], byť dosud nesplatné, v souvislosti s předložením listin do dědického řízení svého otce, manžela zůstavitelky (s tvrzením o půjčce finančních prostředků rodičům za trvání jejich manželství ve výši finanční částky [částka] na zakoupení jimi bytu, které bylo posléze jimi realizováno s využitím této půjčky, který následně kupní smlouvou na jednu ze svých dcer, [Jméno zainteresované osoby 2/0], za svého života převedli, jež nebyla vypořádána) není jejím chováním, jež by mělo bez dalšího zakládat důvod její dědické nezpůsobilosti, coby osoby v úvahu přicházející dědičky zůstavitelky, zde v této věci tím spíše ne, že se sama manželka zůstavitele, jako jedna z účastníků smluvních vztahů, měla možnost proti této pohledávce v rámci dědického řízení svého manžela ohradit, brojit proti ní, např. tvrzením, že pohledávka nevznikla, že již zanikla zaplacením, započtením, apod., což neučinila a naopak i sama převzala zčásti závazek v souvislosti s vypořádáním zaniklého společného jmění manželů vypořádat (zaplatit) tuto pohledávku. Z tohoto chování zůstavitelky v průběhu dědického řízení svého manžela je tak třeba dovodit, že ve své podstatě s uplatněním této pohledávky vyslovila zůstavitelka svůj souhlas, v souvislosti s nímž nelze mít toto uplatnění pohledávky žalovanou [Jméno zainteresované osoby 2/0] vůči ní a i vůči dalším účastníkům v dědickém řízení zůstavitele [jméno FO] za chování, jež by ji mělo činit dědicky nezpůsobilou ve vztahu k dědění po své matce z hlediska právní úpravy obč. zák. či o. z. Nelze totiž v tomto jejím chování shledávat spáchání úmyslného trestného činu ani spáchání činu, naplňujícího povahu úmyslného trestného činu.

26. Pokud žalobkyně dovozovala, že snad tato žalovaná v rámci své účastnické výpovědi v tomto sporném řízení jednoznačně potvrdila, že v době, kdy uplatnila svoji pohledávku v dědickém řízení po svém otci, záměrně zamlčela před svojí matkou a sestrami, že jí uplatněná půjčka [částka] za BSM svých rodičů již dříve zanikla započtením, tak odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, z této účastnické výpovědi žalované tuto žalobkyní tvrzenou skutečnost skutkově nezjišťuje.

27. Jak bylo konstatováno dědickým soudem v rámci dědického řízení [jméno FO], sestry žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0], které zpochybňovaly platnost kupní smlouvy, uzavřené ohledně převodu bytu v Praze mezi manžely [jméno FO] a touto žalovanou, tvrzením o zastřeném právním jednání, s touto argumentací neuspěly, protože neprokázaly, že by tato smlouva byla uzavírána mezi prodávajícími a kupující bezplatně, čemuž významně přispěla i sama manželka zůstavitele, která tato jejich tvrzení nepodpořila, nicméně se zjištěný rozdíl v kupní ceně sjednané a obvyklé promítl úspěšně do závěru dědického soudu o možnosti provedení zápočtu na dědický podíl jedné ze čtyř dcer zůstavitele, jež všechny uplatnily námitku relativní neplatnosti závěti tohoto zůstavitele, univerzálně svědčící ve prospěch jeho manželky. S vědomím těchto skutečností, plynoucích z dědického spisu otce účastnic, tak i odvolací soud chápe obsah vyjádření se v rámci své účastnické výpovědi této žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0] o vzájemném vypořádání mezi ní a rodiči při uzavření kupní smlouvy za převod bytové jednotky v Praze, na jejíž pořízení rodičům poskytla půjčku [částka], tak, že toto byl důvod, pro který za převod bytové jednotky rodiče své dceři poskytli možnost zaplatit jim výhodnější kupní cenu, než v té době byla cena obvyklá při prodeji v době uzavření kupní smlouvy. Vyjádření této žalované o započtení této pohledávky se tedy zcela zjevně váže k těm okolnostem, pro které jí rodiče poskytli ve své podstatě výhodnější, než obvyklou, kupní cenu, za převod vlastnictví předmětné bytové jednotky. Proto toto její vyjádření o zápočtu v rámci tohoto sporného řízení při její účastnické výpovědi ani dle závěru odvolacího soudu nic nemění na tom, že pohledávka, která byla touto žalovanou uplatněna v dědickém řízení otce této žalované, byla pohledávkou existující, nezaniklou, pouze v té době ještě nikoliv splatnou.

28. Jinak řečeno, sama o sobě tato účastnická výpověď žalované v tomto řízení svým obsahem nikterak tuto žalovanou neusvědčuje ze lži, jak tvrdí žalobkyně, nejedná se o v tomto řízení provedený důkaz, který by v rozporu s tvrzením této žalované prokazoval pravdivost tvrzení žalobkyně.

29. Pokud pak jde o další tvrzené žalobkyní důvody dědické nezpůsobilosti žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0] (použití zůstavitelkou této žalované svěřených prostředků k uspokojování vlastních potřeb proti vůli zůstavitelky, přesměrování plateb důchodu zůstavitelky na vlastní účet touto žalovanou, využití možnosti dispozice s důchodem zůstavitelky k uspokojení svých potřeb bez souhlasu zůstavitelky, podání trestního oznámení, zničení závěti zůstavitelky), tak v tomto se odvolací soud plně ztotožňuje se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v napadeném rozhodnutí, jež vedly soud prvního stupně k tomu závěru, že ani z hlediska těchto tvrzení žalobkyně nelze dovodit dědickou nezpůsobilost žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0] po zůstavitelce, dle o.z.

30. Tedy i z pohledu odvolacího soudu k těmto tvrzením žalobkyně soud prvního stupně zcela správně na základě vyhodnocení v řízení procesně relevantním způsobem provedeného dokazování uzavřel, že samo o sobě podání trestního oznámení žalovanou [Jméno zainteresované osoby 2/0], navíc na neznámého pachatele, nemůže být spojováno se závěrem o dědické nezpůsobilosti této žalované z hlediska jednání, v němž by bylo lze spatřovat spáchání úmyslného trestného činu. Nebylo tvrzeno ze strany žalobkyně, natož prokázáno, že by tato žalovaná v souvislosti s tímto podáním trestního oznámení jakkoliv vědomě nepravdivě informovala o skutkových okolnostech, v souvislosti s nimiž podává trestní oznámení, nadto bylo toto trestní oznámení podáno až po smrti zůstavitelky. Listiny, konkrétně výpisy z účtu, pak vyvrací tvrzení žalobkyně o tom, že by tato žalovaná jakkoliv používala finanční prostředky zůstavitelky bez jejího vědomí, případně proti její vůli, ať již konkrétními výběry, platbami či přesměrováním výplaty důchodu, za jejího života. Naopak žalovaná [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0], tvrdila-li konkrétní skutečnosti o tom, že zůstavitelka měla určité dluhy, které jí pomáhala vyřešit, ať již zaplacením z finančních z prostředků zůstavitelky či z vlastních prostředků, tato svá tvrzení listinami úspěšně doložila. Pokud se pak jedná o zničení posledního pořízení zůstavitelky touto žalovanou, v tomto směru zůstalo tvrzení žalobkyně neúplné a nekonkrétní, nadto nebylo žádné jiné pořízení zůstavitelky, než holografní závěť s datem [datum], zjištěno. Ostatně proti těmto závěrům soudu prvního stupně ve svém odvolání žalobkyně již ani nebrojí.

31. Dále je třeba k důvodům tohoto rozhodnutí odvolacím soudem uvést, že i odvolací soud na základě vyhodnocení výsledků v řízení správným a úplným způsobem provedeného dokazování soudem prvního stupně skutkově a právně uzavírá o tom, že v řízení provedený důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví – specializace ruční písmo a z oboru kriminalistika – specializace expertiza ručního písma, [tituly před jménem] [jméno FO], včetně jeho osobního slyšení před soudem, vyvrací tvrzení žalobkyně o tom, že posuzovaná závěť zůstavitelky nebyla psaná vlastní rukou zůstavitelky a nebyla vlastní rukou zůstavitelky podepsána. I pro odvolací soud jsou odborné závěry tohoto znaleckého dokazování přesvědčivé, logické, vyplývající z dostatečného množství srovnávacího materiálu.

32. Uzavřel-li tak soud prvního stupně o naplnění podmínek písemné formy závěti, pořízené soukromou listinou, z hlediska § 1533 o. z., shledává tento jeho závěr odvolací soud věcně správným, ostatně proti tomuto závěru již ani odvolatelka ve svém dovolání z hlediska uplatněné odvolací argumentace nikterak nebrojí.

33. I námitka žalobkyně o neplatnosti závěti z hlediska ustanovení § 583 o. z. není opodstatněná.

34. Jak správně v důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval, vada právního jednání v případě omylu spočívá v tom, že ten, kdo právně jednal, zde zůstavitelka, která pořídila ve prospěch své dcery holografní závěť, měl nesprávnou nebo přinejmenším nikoliv dostatečnou, představu především o právních následcích svého právního jednání. Aby šlo o omyl právně významný, musí jít skutečně o omyl ve vůli jednajícího. Nestačí tedy, aby se jednající mýlil v pohnutce, tedy v tom, co vytvoření určité vůle předcházelo; omyl v pohnutce se nijak nedotýká právních následků dotyčného právního jednání. Jinak řečeno, aby šlo o omyl právně významný, musela by se na jeho vzniku, resp. existenci, určitým konkrétním způsobem podílet jiná osoba, která s mýlící osobou jedná s cílem stát se druhou smluvní stranou či osobou, která z právního jednání má prospěch.

35. Potud tedy žalobkyně pro úspěch s touto svojí argumentací by musela především konkrétním způsobem tvrdit a dále pak i svá tvrzení prokázal, že tvrzený jí omyl byl součástí zůstavitelkou projevené vůle, jde-li o posuzovanou závěť, a, že v tento omyl byla zůstavitelka uvedena právě žalovanou [Jméno zainteresované osoby 2/0], přičemž v tomto směru z hlediska žalobkyní uplatněných tvrzení je namístě souhlasit se soudem prvního stupně, že žádná taková konkrétní tvrzení, natož pak důkazy, žalobkyně ve vztahu k existenci konkrétního omylu zůstavitelky právně významnému, jež by žalovaná [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] způsobila svým konkrétním jednáním, nepřinesla v tomto řízení a v této souvislosti tak s touto argumentací nemohla být v tomto sporu úspěšná. Ostatně ani tento závěr soudu prvního stupně odvolatelka z hlediska uplatněné odvolací argumentace ve svém odvolání již také nezpochybňuje.

36. Argumentovala-li žalobkyně v tomto řízení ustanovením § 1575 o. z. a tvrdila-li, že zůstavitelka měla právo závěť kdykoliv zrušit, resp. ji změnit pozdější závětí a že tak i učinila, pak opět zcela správně soud prvního stupně konstatoval, že jsou v tomto směru nedostatečná konkrétní tvrzení žalobkyně, výsledky provedeného dokazování nepřinesly žádná konkrétní zjištění o tom, že by zůstavitelka měla posuzovanou závěť, jež byla do pozůstalostního řízení předložena, pozdější závětí zrušit. Sama žalobkyně totiž pouze tvrdila, že má určité povědomí o tom, že by mohla existovat jiná, pozdější časově závěť zůstavitelky, nicméně, pokud ji hledala, tak ji nenalezla. Pokud pak soudu žalobkyně předkládala neúplnou listinu v kopii, na níž byla dokopírovávána jiná listina, z níž nebyla seznatelná datace ani její plný obsah, nemůže taková listina sloužit úspěšně jako důkaz k prokázání tohoto tvrzení žalobkyně, jak zcela správně rovněž soud prvního stupně uzavřel. Ani proti tomuto závěru soudu prvního stupně pak již žalobkyně ve svém odvolání nikterak nebrojí.

37. Z výše uvedených důvodů tak tedy i odvolací soud je toho názoru, že, svědčí-li pro žalovanou [Jméno zainteresované osoby 2/0] pravý a platný dědický titul, konkrétní holografní závěť zůstavitelky, v níž zůstavitelka tuto svoji dceru pro případ své smrti povolala za svoji univerzální dědičkou, nebyl zjištěn žádný důvod dědické nezpůsobilosti této dcery zůstavitelky, byla zjištěna smrt zůstavitelky, existence majetku, tvořícího dědictví po zůstavitelce, [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 2/0] projevila svůj zájem stát se zůstavitelčiným dědicem, zůstavitelka ji platně nevydědila, je namístě zkonstatovat, že žaloba žalobkyně, jíž se domáhá popření dědického práva žalované [Jméno zainteresované osoby 2/0] po zůstavitelce, byla soudem prvního stupně správně věcně zamítnuta a odvolací soud tak, s využitím § 219 o. s. ř., napadený odvoláním žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil.

38. S využitím § 219 o. s. ř. odvolací soud pak dále, jako věcně správný, potvrdil i napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. – V., o nákladech řízení, ať již mezi účastníky navzájem, či mezi účastníky a státem, pokud z výsledku řízení, včetně odvolacího řízení, je zřejmé, že žalované byly s bráněním svého práva v tomto sporném řízení úspěšné (plně), za této situace jim tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. svědčí právo (plně) proti neúspěšné žalobkyni na náhradu účelně jimi vynaložených nákladů, spojených s bráněním práva a, že stát podle výsledku řízení (§ 148 o. s. ř.) má právo proti účastníkům, zde neúspěšné žalobkyni, právo na náhradu nákladů řízení, které platil z rozpočtových prostředků státu, pokud na straně povinné (žalobkyně) nejsou dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.).

39. Z obsahu spisu soudu prvního stupně jednoznačně vyplývá, že státem vynaložené náklady z rozpočtových prostředků státu představují celkem částku [částka].

40. Jak z výše uvedeného vyplývá, kritériem, podle kterého je soudem rozhodováno o tom, kdo z účastníků státu v průběhu řízení vzniklé náklady, jež stát hradil z rozpočtových prostředků státu, nahradí je výsledek řízení; ve sporném řízení výsledek řízení odpovídá v zásadě úspěchu ve věci, tedy náklady řízení státu platí ten účastník, který ve věci nebyl úspěšný.

41. Za situace, kdy z hlediska výsledku řízení byla žalobkyně v tomto sporu neúspěšná, je to ona, komu svědčí povinnost plně nahradit státu vzniklé náklady s tímto řízením.

42. Potud pak soud prvního stupně výrokem V. rozhodl zcela správně. Ani odvolací soud neshledává na straně neúspěšné žalobkyni předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o. s. ř., a to ani zčásti.

43. Týká-li se nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, tak z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že účelně vynaložené náklady žalovaných 1., 2. na bránění práva souvisely s jejich právním zastoupením advokátem, jež bezpochyby patří k účelně vynaloženým nákladům řízení na straně plně úspěšného účastníka řízení. Potud tak soud prvního stupně s využitím § 142 odst. 1 o.s.ř. zcela správně uložil plně neúspěšné žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení těmto žalovaným 1. a 2., v konkrétní lhůtě, k rukám jejich právních zástupců (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

44. Jde-li o žalovanou 3., té podle obsahu spisu soudu prvního stupně žádné účelné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, nebyla právně zastoupena advokátem, v řízení zůstala nečinná.

45. Za této situace ve vztahu žalobkyně a žalované 3. soud prvního stupně rozhodl správně výrokem IV. tak, že ve vztahu těchto účastnic žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

46. Podrobil-li pak odvolací soud výpočet výše nákladů právního zastoupení žalovaných 1., 2. v řízení před soudem prvního stupně přezkumu, pak uzavírá, že na těchto nákladech byly žalovaným 1., 2. přiznány soudem prvního stupně účelně vynaložené náklady za vyúčtované jimi úkony jejich advokáty v souvislosti s poskytnutým právním zastoupením, jejichž výše plně odpovídá vyhlášce č. 177/1996 Sb., s přihlédnutím k předmětu řízení, jde-li o tarifní hodnotu [částka], jakož i zastoupení obou žalovaných advokátem každé samostatně. Skutečnost, že jsou právní zástupci žalovaných 1., 2. plátci DPH, byla řádně doložena.

47. Správnost výpočtu výše odměny a hotových výdajů advokáta žalované 1. za právní zastoupení advokátem v řízení před soudem prvního stupně soudem prvního stupně pak tato žalovaná nikterak sama nezpochybnila, důvody, pro které soud prvního stupně stanovil výši těchto nákladů právního zastoupení žalované 1. částkou, uvedenou ve výroku II. svého rozsudku, pak podrobně v důvodech svého rozhodnutí uvedl, odvolací soud se s jeho argumenty plně ztotožňuje.

48. Pokud se pak jedná o výši nákladů právního zastoupení advokátem žalované 2., jež tato žalovaná svým samostatně podaným odvoláním napadená, pak odvolací soud, s ohledem na obsah spisu soudu prvního stupně, považuje odvolací argumenty této žalované 2. za zjevně neopodstatněné.

49. Z obsahu spisu soudu prvního stupně totiž vyplývá, že žalovaná 2. dala, prostřednictvím svého zástupce, soudu prvního stupně při jednání dne [datum] zcela zjevně najevo, že požaduje náhradu nákladů řízení, a to v té výši a rozsahu, jak dodatečně písemně vyčíslí, což se následně podáním, doručeným soudu prvního stupně dne [datum], i stalo a v návaznosti na toto vyúčtování pak soud prvního stupně plně tomuto požadavku žalované 2. na náhradu nákladů řízení vyhověl, ať již jde o tarifní hodnotu pro stanovení hodnoty jednoho úkonu právní služby advokáta [částka], či o rozsah poskytnutých úkonů právní služby (6), jde-li o tyto úkony právní služby: převzetí a přípravu právního zastoupení, účast na čtyřech jednáních soudu prvního stupně, přičemž jednání [datum] přesáhlo dvě hodiny. Tedy s tímto vyúčtováním byla přiznána soudem prvního stupně odměna advokáta žalované 2. částkou [částka] (6x [částka]). Paušální náhrada hotových výdajů advokáta žalované 2. představuje pak částku [částka] (6x300 Kč). S připočtením DPH jde tedy o částku, jak ji ve svém rozhodnutí správně stanovil soud prvního stupně.

50. Brojí-li za této situace proti takto stanovené výši nákladů právního zastoupení žalované 2. advokátem v řízení před soudem prvního stupně tato žalovaná 2. argumentací, směřující ve své podstatě proti jí nesprávně podanému vyúčtování odměny advokáta, pak jde o zcela zjevně účelovou argumentaci, kdy soud prvního stupně v návaznosti na zformulovaný požadavek této žalované 2. v řízení před soudem prvního stupně správně vycházel z předpokladu, že případných dalších nákladů řízení se tato žalovaná 2. vzdává. Dokládá-li pak tato žalovaná 2. až v odvolacím řízení, prostřednictvím svého zástupce, záznamy o svých poradách s advokátem (4) v trvání více jak jedné hodiny před jednáními soudu prvního stupně, pak zcela zjevně, vzhledem k datu uskutečnění těchto porad, i tyto úkony mohly být vyúčtovány v rámci podaného jí vyúčtování, doručeného soudu prvního stupně dne [datum]. Žádná konkrétní skutečnost v předložení těchto potvrzení žalované 2. nebránily. Za této situace, děje-li se tak až v souvislosti s podaným odvoláním proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jeví se být tento postup ze strany žalované 2. zjevně účelovým, ve vztahu k tomu, jaký požadavek v rámci řízení před soudem prvního stupně ohledně nákladů řízení sama uplatnila.

51. Odvolací soud tak tedy uzavírá o správnosti soudem prvního stupně stanovené výše náhrady nákladů žalované 2. za právní zastoupení advokátem v řízení před soudem prvního stupně.

52. Konečně odvolací soud po posouzení obsahu spisu soudu prvního stupně ve shodě se soudem prvního stupně nezjistil žádné konkrétní, zcela výjimečné, skutečnosti, jež by jej měly vést k úvaze o důvodnosti, byť i jen částečně, využití ustanovení § 150 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Ostatně toto nebylo ani ze strany žalobkyně uplatněno.

53. Odvolací soud tak tedy, s využitím § 219 o. s. ř., odvoláním žalované 2. napadený výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, jako věcně správný, potvrdil.

54. Konečně, jde-li o náklady odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky, o těchto odvolací soud rozhodl s využitím § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., pokud, s ohledem na výsledek řízení, je opět zřejmé, že žalované byly s bráněním svého práva v odvolacím řízení plně úspěšné, svědčí jim tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto bráněním práva v odvolacím řízení proti plně neúspěšné žalobkyni.

55. Z obsahu spisu je pak zřejmé, že pouze žalovaným 1., 2. vznikly v odvolacím řízení účelně náklady na jejich právním zastoupení advokátem, žalované 3. žádné účelné náklady tohoto odvolacího řízení nevznikly.

56. S ohledem na podaná vyúčtování výše těchto nákladů právního zastoupení žalovaných advokáty shledal tato vyúčtování za plně odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, jde-li o odměnu a hotové výdaje, včetně DPH, advokátů, v případě žalované 1. v rozsahu třech účelně vykonaných úkonů právní služby v sazbě [částka]/jeden úkon právní služby, tj. na odměně advokáta [částka] a v případě žalované 2. v rozsahu třech účelně vykonaných úkonů právní služby v sazbě [částka]/jeden úkon právní služby, tj. na odměně advokáta [částka].

57. S připočtením hotových výdajů advokáta těchto žalovaných v paušální výši [částka]/jeden úkon právní služby, tj. v případě žalované 1. částky [částka], v případě žalované 2. částky [částka], a 21 % DPH z odměny a hotových výdajů těchto advokátů, jež jsou plátci této daně, jde celkem o částky [částka] v případě žalované 1. a [částka] v případě žalované 2.

58. Ani odvolací soud nezjistil v tomto odvolacím řízení existenci konkrétní skutečnosti, která by z jeho strany mohla být zvažována z hlediska možného uplatnění moderačního oprávnění soudu, založeného ustanovením § 150 o. s. ř., při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky v odvolacím řízení.

59. Jak náklady řízení před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím, je žalobkyně povinna zaplatit žalovaným 1. a 2. v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejich právních zástupců (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).