o odvolání žalované 2. [jméno] [příjmení] proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 5. 1. 2022, č. j. 8 C 353/2020 – 73,

1. Ve shora označené věci soud prvního stupně na podkladě návrhu žalobce na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu prvního stupně doručen dne [datum], svým rozsudkem ze dne 5. 1. 2022, č. j. 8 C 353/2020 – 73, výrokem I. rozhodl o uložení společné a nerozdílné povinnosti žalovaným 1. a 2. k zaplacení žalobci částky 96 765,62 Kč se smluvním úrokem 4,8 % ročně z částky 111 765,62 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 111 765,62 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku, výrokem II. žalobu žalobce zamítl ohledně požadavku žalobce na zaplacení mu žalovanými jistiny ve výši 15 000 Kč a konečně výrokem III. uložil společnou a nerozdílnou povinnost žalovaným zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 18 586,80 Kč, ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

2. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že výsledky jím v řízení provedeného dokazování svědčí pro závěr o tom, že žalobce s žalovaným 1. [jméno] [příjmení] v prosinci 2003 uzavřeli smlouvu o stavebním spoření, přičemž následně již v červnu 2007 byla mezi žalobcem a oběma žalovanými (žalovanou 2., coby spoludlužnicí) uzavřena smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření žalovaného 1. [jméno] [příjmení] (meziúvěr byl sjednán do výše 250 000 Kč a úvěr do výše 150 000 Kč) pro bytové potřeby (rekonstrukce RD). Splatnost meziúvěru byla stanovena k datu přidělení cílové částky ze smlouvy o stavebním spoření a oba žalovaní souhlasili s tím, aby byl k datu přidělení cílové částky žalovanému 1. z jeho smlouvy o stavebním spoření jim poskytnutý (načerpaný) meziúvěr, včetně příslušenství, tzv. automaticky splacen zúčtováním na účtu stavebního spoření žalovaného 1. [jméno] [příjmení] naspořené jím částky, částky poskytnuté mu dosud státní podpory, úroků, ve vztahu k výši poskytnutého (vyplaceného) meziúvěru oběma žalovaným 1. a 2., což se pak také skutečně stalo (zúčtována byla naspořená částka, včetně příslušenství a státního příspěvku ve výši 103 228,49 Kč). Podle žalobcem předložených dokladů, které nebyly žalovanými zpochybněny, byla žalovanými na základě smlouvy o meziúvěru načerpána částka celkem 250 000 Kč. Úroková sazba samotného úvěru pak byla sjednána účastníky smlouvy o úvěru ve výši 4,8 % ročně, přičemž případné prodlení s platbou dvou a více splátek úvěru řádně a včas dlužníky věřiteli bylo dohodnuto jako porušení smluvních povinností dlužníky, pro které je věřitel oprávněn požadovat okamžité splacení poskytnutého meziúvěru či úvěru. Pokud tak tedy oba žalovaní dle žalobcem předložených dokladů skutečně na základě smlouvy o meziúvěru získali (načerpali postupně) od žalobce finanční prostředky v celkové výši 250 000 Kč, přičemž k automatickému zúčtování žalovaným 1. naspořené částky, včetně státní podpory a úroků, na účtu svého stavebního spoření ve výši 103 228,49 Kč došlo, pak touto částkou byl částečně splacen tento meziúvěr žalovanými a výše úvěru žalobcem oběma žalovaným poskytnutého tak představuje částku 146 771,51 Kč. Podle účastníky uzavřené dohody měli na tento poskytnutý úvěr žalovaní žalobci hradit společně a nerozdílně splátky ve výši 1 460 Kč, a to počínaje měsícem listopadem 2016, se splatností vždy do 20. dne každého měsíce. Jak bylo zjištěno z dokladů žalobce, ostatně toto potvrdila i žalovaná 2., až do konce roku [rok] tyto dohodnuté splátky byly žalovanými 1. a 2. na poskytnutý jim úvěr ze stavebního spoření žalobci řádně hrazeny, ovšem v průběhu roku 2018 na těchto splátkách úvěru již vznikl nedoplatek, v celkové výši 3 255,10 Kč ke konci roku 2018, přičemž k dubnu 2019 pak byla výše tohoto nedoplatku na sjednaných splátkách úvěru celkem 5 195,10 Kč. Protože žádný z žalovaných nereagoval na jim zaslané výzvy žalobce k zaplacení tohoto dluhu v dodatečné lhůtě, s upozorněním na možné účinky odstoupení od smlouvy, která jim byla zaslána na adresy, které žalobci sdělili sami jako své doručovací adresy, ke dni [datum] žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil, o čemž byli žalovaní žalobcem opět informováni dopisy z [datum], zaslané jim poštou na adresy, které uvedli, jako svoje doručovací adresy. S ohledem na datum uzavření smluv o stavebním spoření a úvěru ze stavebního spoření, je třeba aplikovat na daný skutkový stav věci při právním posouzení věci i nadále z. č. 513/1991 Sb., dále jen obch. zák. Za té situace, že žalobce v řízení předloženými listinami soudu jednoznačně prokázal, že své povinnosti ze smluvního vztahu vůči oběma žalovaným sám splnil, přičemž žalovaní své povinnosti řádně a včas neplnili, pokud nespláceli řádně a včas poskytnutý jim úvěr ve výši 146 771,51 Kč v dojednaných v měsíčních splátkách 1 460 Kč od počátku roku 2018 do odstoupení od smlouvy žalobcem na podkladě porušení smluvních ujednání žalovanými, jak bylo ve smlouvě dojednáno (byl vyvrácen, jako pravdivý, vyjadřovaný předpoklad žalovanou 2. o tom, že žalovaný 1. sám platil splátku ve výši 1 000 Kč měsíčně, pokud sama hradila splátku úvěru 1 000 Kč měsíčně), v důsledku čehož se žalovaní, z úvěru zavázáni společně a nerozdílně, dostali s plněním svých povinností z posuzované smlouvy o úvěru ze stavebního spoření do prodlení, žalobce důvodně odstoupil od této úvěrové smlouvy a má právo požadovat, aby mu dlužníci vrátili dlužnou částku i s dojednanými úroky (cenou peněz) do doby zaplacení, jakož i úroky z prodlení. K [datum] podle dokladů, které žalobce soudu doložil, žalovaní dlužili žalobci na jistině úvěru částku 111 765,62 Kč. Prokázala-li pak žalovaná 2. [jméno] [příjmení] soudu zaslanými listinami, že k datu rozhodování soudu zaplatila dále na jistině i částku 15 000 Kč, o níž žalobce nevzal svoji žalobu v průběhu řízení částečně zpět, lze žalobě žalobce vyhovět na jistině jen v částce 96 765,62 Kč (v částce žalobcem požadované jistiny 15 000 Kč je tak namístě žalobu žalobce zamítnout). Až do zaplacení této jistiny žalobci svědčí i nárok na sjednaný úrok z úvěru 4,8 % ročně a na zákonný úrok z prodlení 10 % ročně (tj. jeho zaplacení mu žalovanými, zavázanými opět společně a nerozdílně). S ohledem na tvrzení žalovaných o jejich nesolventnosti, byl žalovaným poskytnut soudem delší časový úsek k zajištění si finančních prostředků pro možné vyrovnání dluhu na daném úvěru žalobci, aby si jej dále již sami nenavyšovali přirůstajícím příslušenstvím pohledávky. Rozhodnutí o nákladech řízení pak plyne z poměrného úspěchu a neúspěchu v tomto sporu na straně žalobce a žalovaných. Žalobci účelně v řízení vznikly náklady na uhrazeném jím soudním poplatku a na nákladech právního zastoupení advokátem.

3. Včasné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, jde-li o vyhovující výrok I., samostatně podala žalovaná 2. [jméno] [příjmení] (žalovaný 1. [příjmení] [příjmení] si proti vyhovujícímu výroku I. rozsudku soud prvního stupně samostatně své odvolání nepodal; žalobce sám si pak nepodal své odvolání proti zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně).

4. V důvodech svého odvolání žalovaná 2. [jméno] [příjmení] namítá, že nesouhlasí s výší žalobcem po žalovaných 1. a 2. požadované jistiny 111 765,62 Kč. Potřebuje tuto částku blíže vysvětlit, pokud nemá od žalobce žádné bližší podklady, byť si je od něj žádala. Nebylo jí vyhověno s pouklazem na to, že není účastnicí smlouvy o úvěru. K jednání soudu se nemohla dostavit, protože bydlí daleko a byly by to na její straně jen další neúměrné náklady. Chtěla by tak tzv. nově nastavit celkovou částku k splácení dluhu žalobci, který v určitém rozsahu může sice uznat, protože si skutečně s bývalým manželem od žalobce vzali společně na bytové účely meziúvěr z manželova stavebního spoření, ale není jí známo nic o tom, zda vůbec a v jaké výši si její bývalý manžel na smlouvě stavebního spoření naspořil, zda a v jaké výši sám také kromě ní úvěr splácel, pokud se s ním v minulosti dohodla na tom, že bude sám hradit také splátku na daný úvěr ve výši 1 000 Kč měsíčně, stejně tak jako ona sama. Proti této jejich dohodě žalobce ničeho neměl. Měla by zde tak být dle jejích propočtů nižší výše na dlužné jistině, než rozhodl soud prvního stupně. Nerozumí tedy tomu, jak by mohl vznikat nedoplatek na splátkách úvěru, když by vlastně měl každý rok naopak vznikat na těchto splátkách přeplatek (při kalkulaci, že byla placena 2 000 Kč měsíčně splátka úvěru, oproti dojednaným splátkám 1 460 Kč), proč by měl mít tedy žalobce na své straně dán důvod od smlouvy o úvěru odstupovat. Podle jejích informací žalovaný 1. vede se žalobcem soudní spor ohledně nějakého podvodného jednání ze strany žalobce vůči němu, výsledek tohoto řízení však nezná. Toto by mělo být zohledněno. Žádá také o snížení nebo úplné zrušení úroků, kdy sama splácení úvěru neporušila, nepřivodila důvod pro odstoupení od smlouvy, žádné dopisy nedostala, o žalovaném 1. dlouho nic neví, není s ním v kontaktu (od roku 2010), o jeho poměrech jí není nic známo. Stávající její poměry jí rozhodně neumožňují dluh zaplatit celý najednou, a to ani v poskytnuté lhůtě tří měsíců. Náklady řízení považuje za podvodné poplatky.

5. Žalobce se k odvolání žalované 2. [jméno] [příjmení], prostřednictvím svého právního zástupce, vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí, má za to, že soudem prvního stupně žalobci přiznaná částka výrokem I., včetně příslušenství, je správná, odpovídá realitě, o čemž byly soudu předloženy potřebné listiny. Z provedeného vyúčtování meziúvěrového účtu [číslo] vkladového účtu [číslo] vyplynulo zcel zřejmým způsobem k [datum], že na podkladě smluvně navázaného vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2., zavázanými společně a nerozdílně, byl poskytnut oběma žalovaným, jako dlužníkům, úvěr ze stavebního spoření žalovaného 1. ve výši 146 771,51 Kč (250 000 Kč - 103 228,49 Kč, což představuje rozdíl mezi skutečně žalovanými na meziúvěru načerpanou částkou 250 000 Kč a hodnotou naspořené částky, včetně státních příspěvků, na účtu stavebního spoření žalovaného 1. k datu dosažení nároku na poskytnutí mu řádného úvěru z této smlouvy o stavebním spoření, kdy žalovaná 2. smlouvu podepsala jako spoludlužnice), který žalovaní 1. a 2. byli oprávněni splácet v měsíčních splátkách 1 460 Kč, počínaje měsícem listopadem [rok], což jimi bylo plněno řádně jen ale do konce roku [rok]. Od roku [rok] žalovaní nehradili řádně a včas splátky na úvěrový účet, jež byly splatné vždy do 20. dne v příslušném měsíci, pokud tyto splátky hradili měsíčně částkou nižší, než byla stanovená splátka, popř. po datu splatnosti. Na toto byli žalobcem oba žalovaní upozorňováni, naposledy výzvou k úhradě ze [datum], kdy šlo o dluh na splátkách 8 695,10 Kč. Dopisy byly zasílány na adresy, které žalovaní uvedli žalobci, jako své korespondenční adresy. Jelikož tato částka nebyla k [datum] žalovanými zaplacena, nastala účinnost odstoupení od smlouvy a splatnost celého dluhu ve výši 117 799,05 Kč (z této částky jistina představuje 111 765,62 Kč a smluvní úrok do data odstoupení představuje 6 033,43 Kč). Všechny rozhodné skutečnosti žalobce uvedl soudu již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doložil je potřebnými listinami. Není tedy pravdivé tvrzení žalované 2. o tom, že by mu snad žalovaní hradili měsíčně splátky úvěru v celkové výši 2 000 Kč od roku 2018. Ostatně toto své tvrzení žalovaná 2. ani ničím nedokládá, nakonec i sama uvádí, že o tom, jak je žalovaným 1. na úvěr plněno, dlouhodobě nic neví. Pokud mu od žalovaného 2. došlo nějaké plnění, bylo to zohledněno v jejich požadavku na zaplacení výše jistiny v návrhu, popř. u plnění, která obdrželi po podání žaloby, jak od žalovaného 1., tak žalované 2., informovali o tomto soud a činili příslušný procesní návrh. Kromě jistiny jsou oba žalovaní povinni zaplatit žalobci i dojednaný úrok, jako cenu peněz, 4,8 % ročně, až do úplného zaplacení dluhu a současně jsou povinni i zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši, ocitli-li se se svým plněním v prodlení. Ty platby, které žalovaná 2. ze své strany soudu prvního stupně doložila, byly soudem prvního stupně započteny na jistinu (15 000 Kč), což je ve prospěch žalovaných, sám žalobce se proti tomuto postupu soudu neodvolal. Proto považuje žalobce podané odvolání žalované 2. za zcela neopodstatněné. Jinak je namístě dosud poskytované žalovanými platby zúčtovávat primárně na příslušenství pohledávky.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání žalované 2. [jméno] [příjmení] napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. ve vztahu žalobce a žalované 2. [jméno] [příjmení], pokud jím byla žalované 2. [jméno] [příjmení] uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně s žalovaným 1. [jméno] [příjmení] jistinu 96 765,62 Kč s příslušenstvím, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a zásadně neshledal odvolání žalované 2. [jméno] [příjmení] opodstatněným; přistoupil-li pak odvolací soud opakovaně v odvolacím řízení k částečnému zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku I. a k částečnému zastavení řízení, pak výlučně jen v souvislosti s chováním žalovaných po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, jde-li o z jejich strany žalobci poskytnutá další částečná plnění, jak je žalobce soudu doložil, což pak nakonec plně koresponduje i s doklady, které odvolacímu soudu doložila i sama žalovaná 2. [jméno] [příjmení], na což žalobce reagoval opakovaně částečným zpětvzetím své žaloby (viz usnesení odvolacího soudu z 23. srpna 2022, č. j. 24 Co 156/2022-159, výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Nezaslal-li odvolací soud žalované 2. [jméno] [příjmení] před svým rozhodnutím ve věci dne [datum] podání žalobce ze dne [datum], upřesněné při jednání odvolacího soudu dne [datum], k vyjádření, učinil tak plně s vědomím toho, že v případě prvního částečného zpětvzetí žaloby žalobcem žalovaná 2. [jméno] [příjmení] žádné relevantní vážné důvody svého vysloveného nesouhlasu s tímto procesním úkonem žalobce neuvedla a žádné takové důvody na své straně ve vztahu k dalšímu dispozičnímu úkonu žalobce s žalobou v této věci, jež reaguje výlučně jen na další plnění ze strany žalovaných, mít ani nemůže; žádné takové důvody pro odvolací soud i nadále z dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně bez dalšího neplynou. Za této situace by tak ani odvolací soud nemohl kladně uzavřít o tom, že by na straně žalované 2. [jméno] [příjmení] byl dán právní zájem či jiný vážný důvod k tomu, aby trvala na tom, aby o žalobě žalobce bylo meritorně rozhodnuto i v té části, v níž již žalobce na podkladě svého procesního úkonu částečného zpětvzetí žaloby (opakovaného) věcně na projednání soudem nadále netrvá (v otázce části příslušenství z jím uplatněné pohledávky, jak je popsáno ve zpřesnění tohoto podání žalobce v rámci protokolu o jednání odvolacího soudu ze dne [datum]).

7. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

8. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud projednal odvolání žalované 2. [jméno] [příjmení] při odvolacím jednání dne [datum] v nepřítomnosti této žalované 2., která, ač řádně a včas k tomuto jednání soudu předvolána, k odvolacímu jednání soudu se nedostavila, z důležitého důvodu a včas nepožádala o odročení tohoto jednání, z účasti u tohoto jednání se omluvila. Odvolací soud tedy vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

9. Byť jsou v projednávané sporné věci účastníci na straně žalované zavázáni ze smluvního vztahu s žalobcem společně a nerozdílně, nemají v tomto odvolacím řízení postavení nerozlučných společníků; nepodal-li si tak žalovaný 1. [příjmení] [příjmení] sám odvolání proti shora označenému rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud jej za účastníka tohoto odvolacího řízení nepovažoval, k jednání odvolacího soudu jej nepředvolával.

10. Jak již bylo vysvětleno výše v důvodech tohoto rozhodnutí, odvolací soud přijal kladné rozhodnutí ve vztahu k procesnímu úkonu„ dalšího“ částečného zpětvzetí žaloby žalobcem s datem [datum], jak byl zpřesněn obsahově při jednání odvolacího soudu do protokolu o jednání odvolacího soudu ze dne [datum], proto v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí žaloby žalobcem v odvolacím řízení odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. ve vztahu žalobce a žalované 2. [jméno] [příjmení] částečně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku (§ 222a o. s. ř.).

11. Z hlediska předmětu tohoto odvolacího řízení tak pro věcné rozhodování odvolacího soudu tzv. zůstal na podkladě odvolání žalované 2. [jméno] [příjmení] požadavek žalobce ve vztahu k této žalované 2. na zaplacení mu společně a nerozdílně touto žalovanou 2. s žalovaným 1. [jméno] [příjmení] částky na jistině ve výši 96 765,62 Kč, úroku ve výši 573,91 Kč a 2 439,02 Kč, smluvního úroku 4,8 % ročně z částky jistiny 96 765,62 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky 96 765,62 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení (viz při jednání odvolacího soudu provedená tzv. kapitalizace požadavku žalobce na zaplacení mu příslušenství, ať již jde o smluvní úrok, či úrok z prodlení, k datu jednání odvolacího soudu [datum], při současném zúčtování dalších soudu doložených žalobcem i žalovanou 2. plateb ze strany obou žalovaných v celkové výši 3 600 Kč, jež byly připsány na účet žalobce po předchozím částečném zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a zastavení řízení do dne konání tohoto odvolacího jednání, na žalobcem požadované příslušenství, jde-li o smluvní úrok 4,8 % ročně z jistiny 96 765,62 Kč).

12. Jde-li o rozhodný skutkový stav věci, odvolací soud konstatuje, že poté, co podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování listinami, které provedl v řízení soud prvního stupně, jež předložil žalobce v řízení před soudem prvního stupně, a dále doplnil dokazování za podmínek § 213 odst. 4 o. s. ř. listinami, jež žalobce k výzvě odvolacího soudu v odvolacím řízení dodatečně předložil a k důkazu navrhl, jakož i listinami, které v průběhu odvolacího řízení k datu rozhodování odvolacího soudu [datum] sama odvolacímu soudu poskytla žalovaná 2., včetně výpisu z účtu stavebního spoření žalovaného 1. – úvěrový účet – k datu [datum], zjistil následující rozhodné skutečnosti:

13. dne [datum] žalovaný 1. [příjmení] [příjmení] uzavřel s žalobcem smlouvu o stavebním spoření [číslo] (v této době byl ženatý s žalovanou 2. [jméno] [příjmení]), kdy tuto smlouvu uzavřel na cílovou částku 300 000 Kč s pravidelným měsíčním vkladem 1 000 Kč s nárokem na státní podporou. Tato smlouva o stavebním spoření žalovaného 1. byla následně [datum] jejími účastníky změněna, jde-li o cílovou částku (tato byla snížena na cílovou částku 250 000 Kč). V červnu 2007 k této smlouvě o stavebním spoření žalovaného 1. [číslo] s cílovou částkou 250 000 Kč, pravidelným měsíčním vkladem tzv. dospořování 1 000 Kč, pro účel modernizace rodinného domu požádali žalovaní 1. a 2., tj. [příjmení] [příjmení] a jeho manželka [jméno] [příjmení] (tato jako spoludlužník) žalobce o poskytnutí jim meziúvěru a později samotného úvěru ze stavebního spoření. Na základě této jejich žádosti [datum] uzavřeli žalobce, jako věřitel, a žalovaní, jako dlužník a spoludlužník, zavázáni věřiteli společně a nerozdílně, smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, [číslo] do výše meziúvěru 250 000 Kč a úvěru 150 000 Kč, přičemž k datu sepsání smlouvy na účtu stavebního spoření žalovaného 1. byl zůstatek 27 498 Kč. V průběhu let [rok] a 2008 byl podle sjednaných podmínek čerpání meziúvěru ve prospěch žalovaných tento meziúvěr žalovanými načerpán, a to v celkové výši 250 000 Kč. Po splnění podmínek pro získání řádného úvěru ze stavebního spoření žalovaným 1. byl ke dni [datum] na základě úvěrové smlouvy žalovaným 1. a 2. poskytnut úvěr ke smlouvě o stavebním spoření žalovaného 1., k tomuto datu [datum] bylo provedeno žalobcem vyúčtováním meziúvěrového účtu [číslo] vkladového účtu [číslo] kdy na vkladovém účtu byla naspořena finanční částka 103 228,49 Kč, proto výše poskytnutého úvěru ze stavebního spoření k [datum] žalovaným činila k [datum] částku 146 771,51 Kč. Tento úvěr pak byli žalovaní povinni společně a nerozdílně splácet v pravidelných měsíčních dojednaných splátkách 1 460 Kč, splatných nejpozději do 20. dne příslušného měsíce. V této smlouvě se žalovaní, jako dlužníci, zavázali společně a nerozdílně splatit žalobci, jako věřiteli, poskytnutý jim úvěr v plné výši, včetně úroků, se sjednanou úrokovou sazbou 4,8 % ročně. Tyto dojednané splátky úvěru žalovaní poskytovali žalobci v dojednané výši řádně a včas jen do konce roku [rok]. Počínaje rokem [rok], a to až k [datum], neplnili žalovaní své splátky úvěru žalobci v dojednané lhůtě splatnosti, hradili splátky v nižší výši, než měsíčně 1 460 Kč, proto k [anonymizováno] [rok] činil dluh na dojednaných splátkách úvěru 5 195,10 Kč, k [datum] pak již 8 695,10 Kč. K úhradě tohoto dluhu žalobce vyzýval žalované 1. a 2. opakovaně přípisy, které jim zasílal poštou na adresy, které mu uvedli, jako své doručovací adresy (u žalovaného 1. tedy [adresa], u žalované 2. [obec] P.O.Box 65). V situaci, kdy v dodatečné lhůtě, stanovené žalovaným žalobcem v jeho poslední výzvě k úhradě dluhu na splátkách úvěru ze [datum] nebyl dluh na pravidelných splátkách úvěru (do [datum]) žalovanými doplacen, nastala k [datum] účinnost odstoupení od smlouvy o úvěru ze strany věřitele a tím i splatnost celého dluhu, který k [datum] z úvěrové smlouvy činil 117 799,05 Kč O tomto žalobce (věřitel) zaslal opět své oznámení jak žalovanému 1., [jméno] [příjmení], tak i žalované 2., [jméno] [příjmení], opět na adresy, které uvedli jako své doručovací adresy. Od [datum] jsou tak žalovaní v prodlení s úhradou dluhu 117 799,05 Kč, z čehož jistina představuje 111 765,62 Kč a částka 6 033,43 Kč představuje smluvní úrok do data odstoupení od úvěrové smlouvy. Do dne podání žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) žalobcem k soudu prvního stupně v této věci žalobce od obou žalovaných obdržel částku celkem 8 100 Kč celkem, přičemž tuto částku zúčtoval na úhradu smluvního úroku do data odstoupení od smlouvy (6 033,43 Kč) a zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum] (2 066,57 Kč). V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tak žalobce uplatnil proti žalovaným 1. a 2. nárok na zaplacení (společně a nerozdílně) jistiny ve výši 111 765,62 Kč, spolu se smluvním úrokem 4,8 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 111 765,62 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. V souvislosti s podanou mu žádostí o čerpání meziúvěru ze stavebního spoření si žalobce zjišťoval příjmy jak [jméno] [příjmení], tak [jméno] [příjmení], u jejich tehdejších zaměstnavatelů ([obec] [anonymizována dvě slova] [okres], [právnická osoba]), které v [anonymizováno] [rok] představovaly celkem 20 318 Kč měsíčně, což žalobce měl za dostatečné příjmy ve vztahu k nákladům na domácnost a zjištěným závazkům, jak vůči žalobci, tak dalším věřitelům (ve výši celkem 3 742 Kč). Pokud jde o řízení před soudem prvního stupně, soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, tento byl zrušen na základě včasně podaného odporu ze strany žalované 2. [jméno] [příjmení], k jednání soudu prvního stupně, k němuž byli účastníci řádně a včas předvoláni, se ani žalobce, ani žalovaní nedostavili, soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. K datu konání jednání soudu prvního stupně [datum] žalovaná 2. [jméno] [příjmení] doložila soudu prvního stupně výpisy ze svého účtu, z nichž uzavřel, že nad rámec tvrzení žalobce v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaná 2. [jméno] [příjmení] žalobci zaplatila dále částku 15 000 Kč (do září 2021). Tuto částku zúčtoval soud prvního stupně na žalobcem vymáhanou jistinu. Následně v návaznosti na tvrzení žalobce, uvedená v podání z [datum], v období [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] žalovaní 1. a 2. zaplatili žalobci celkem 30 600 Kč. Tuto částku žalobce zúčtoval na zákonný úrok z prodlení a na smluvní úrok. Následně pak z tvrzení žalobce, včetně obsahu výpisu z účtu stavebního spoření žalovaného 1. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], vyplývá, že žalovaní 1. a 2. za období [anonymizováno] [rok] do [datum] zaplatili dále žalobci částku 3 600 Kč ve vztahu k projednávané smlouvě. S těmito údaji žalobce o poskytnutých plněních plně korespondují i výpisy z účtu, které zaslala odvolacímu soudu sama žalovaná 2. [jméno] [příjmení]. Žalovaná 2. [jméno] [příjmení] o poskytnutých plněních žalovaným 1. [jméno] [příjmení] ničeho soudu nedoložila, sám žalovaný 1. [příjmení] [příjmení] rovněž ke svým případným plněním nad rámec těch, jež potvrdil žalobce, ničeho soudu dále nedoložil.

14. S ohledem na zjištěné datum uzavření smluvního vztahu mezi účastníky, jde-li o smlouvu o meziúvěru a úvěru ([datum]), je namístě zkonstatovat, že do právních poměrů projednávané věci i nadále tzv. dopadá z. č. 513/1991 Sb., dále jen obch. zák. (§ 3073 z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ).

15. Z ustanovení § 1 písm. b) z. č. 96/1993 Sb., v platném znění k datu uzavření smlouvy o stavebním spoření mezi žalobcem a žalovaným 1. [jméno] [příjmení] a smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, uzavřené mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, dále jen zákona o stavebním spoření, plyne, že stavební spoření je účelové spoření, spočívající v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření.

16. Z ustanovení § 4 odst. 1 zákona o stavebním spoření plyne, že účastníkem stavebního spoření může být fyzická nebo právnická osoba.

17. Z ustanovení § 5 zákona o stavebním spoření plyne, že osoba, která uzavře se stavební spořitelnou písemnou smlouvu o stavebním spoření, stává se účastníkem. Účastník se ve smlouvě zejména zaváže ukládat u stavební spořitelny vklady ve smluvené výši. Účastník má právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na financování bytových potřeb po splnění podmínek tohoto zákona a podmínek, stanovených stavební spořitelnou ve Všeobecných obchodních podmínkách, zejména po splnění předpokladu zajištění jeho návratnosti. Úvěr ze stavebního spoření může být stavební spořitelnou poskytnut a účastníkem použit pouze na financování bytových potřeb. Financováním bytových potřeb účastníka se rozumí i financování bytových potřeb osob blízkých. Za osobu blízkou se pro účely tohoto zákona považuje příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel.

18. Z ustanovení § 497 obch. zák. plyne, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté mu peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Jak v důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně zcela správně uzavřel, v projednávané věci je závazek obou žalovaných vůči žalobci založen platnou smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum], kterou uzavřeli žalovaný 1., [příjmení] [příjmení], jako účastník smlouvy o stavebním spoření, coby dlužník, a žalovaná 2., [jméno] [příjmení], jako spoludlužnice, jež mezi nimi byla uzavřena podle § 497 obch. zák. a zákona o stavebním spoření, za té situace, kdy byl splněn zákonný předpoklad pro uzavření této smlouvy, totiž to, že mezi žalobcem (stavební spořitelnou) a dlužníkem (žalovaným 1. [jméno] [příjmení]) byla již dříve, tj. [datum], uzavřena smlouva o stavebním spoření.

20. Podle ustanovení § 5 odst. 2 zákona o stavebním spoření má totiž jen účastník smlouvy o stavebního spoření, tj. v dané věci žalovaný 1., [příjmení] [příjmení], vůči stavební spořitelně právo na poskytnutí mu úvěru ze stavebního spoření za podmínek, stanovených zákonem a Všeobecnými obchodními podmínkami dané stavební spořitelny. Současně ale platí, že toto ustanovení zákona o stavebním spoření neobsahuje žádný příkaz pro stavební spořitelnu uzavřít smlouvu pouze s účastníkem smlouvy o stavebním spoření, ani zákaz uzavření smlouvy i s jinou osobou, jež není účastníkem smlouvy o stavebního spoření (spoludlužníkem).

21. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky (srovnej k tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 32 Cdo 2936/2012) tak i odvolací soud v dané věci uzavírá, že, uzavřela-li stavební spořitelna (žalobce) smlouvou o meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, posuzovanou v tomto řízení, s datem [datum], jednak s tím, kdo má na uzavření smlouvy o meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření nárok (s účastníkem smlouvy o stavebním spoření, tj. s žalovaným 1., [jméno] [příjmení]), a současně i s další osobou (žalovanou 2. [jméno] [příjmení], manželkou účastníka smlouvy o stavebním spoření v té době), jako s dalším dlužníkem (spoludlužnicí), která sama o sobě nemá právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o stavebním spoření, přičemž tato smlouva má náležitosti, stanovené v § 497 obch. zák., nezakládá tato skutečnost důvod k tomu posuzovat tuto smlouvu jako neplatnou ve vztahu k žalované 2. [jméno] [příjmení], jež sama ve vztahu k žalobci účastníkem smlouvy o stavebním spoření, tedy osobou, jíž by svědčil nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, není. Ostatně tomuto přijatému závěru o tom, že smluvní stranou smlouvy o meziúvěru a úvěru v postavení dlužníka vedle účastníka smlouvy o stavebním spoření může být i osoba, která účastníkem smlouvy o stavebním spoření není, svědčí ustanovení § 5 odst. 3 zákona o stavebním spoření, podle kterého financováním bytových potřeb účastníka smlouvy o stavebním spoření se rozumí i financování bytových potřeb osob blízkých tomuto účastníku smlouvy o stavebním spoření.

22. Bylo-li pak v tomto řízení na základě výsledků provedeného dokazování po skutkové stránce zjištěno soudem to, že žalobce, jako věřitel, na požádání dlužníka a spoludlužnice reálně poskytl v jejich prospěch peněžní prostředky pro financování jejich bytové potřeby v souladu se sjednaným způsobem čerpání a dispozic ve smlouvě (viz čerpání meziúvěru ve výši 250 000 Kč), tedy beze zbytku vůči nim splnil svoji povinnost v souladu s uzavřenou smlouvou o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření z [datum], svědčí na podkladě obsahu této smlouvy oběma žalovaným společná a nerozdílná povinnost, jako dlužníku a spoludlužnici, poskytnuté jim peněžní prostředky žalobci vrátit a zaplatit mu i sjednané úroky.

23. Pokud pak bylo dále provedeným dokazováním v tomto řízení zjištěno to, že po splnění podmínek pro získání řádného úvěru ze stavebního spoření účastníkem smlouvy o stavebním spoření ke dni [datum] ve výši 150 000 Kč, provedla stavební spořitelna (žalobce) vyúčtování meziúvěrového účtu a vkladového účtu účastníka smlouvy o stavebním spoření, čímž podle dojednaných podmínek ve smlouvě došlo k částečnému splacení vyčerpaného žalovanými meziúvěru 250 000 Kč částkou 103 228,49 Kč, pak skutečná výše poskytnutého úvěru ze stavebního spoření oběma žalovaným k tomuto datu představovala částku 146 771,51 Kč.

24. Tento úvěr pak podle dojednaných podmínek, jak byly v řízení zjištěny, byli oprávněni žalovaní žalobci splácet společně a nerozdílně v pravidelných měsíčních splátkách 1 460 Kč, splatných do každého 20 dne příslušného měsíce, počínaje měsícem listopadem 2016, a zaplatit žalobci dále i dojednaný úrok z úvěru ve výši 4,8 % ročně.

25. Zjistilo-li se pak provedeným dokazováním dále i to, že tuto svoji povinnost řádně hradit žalobci dojednané splátky úvěru si žalovaní řádně a včas vůči žalobci neplnili počínaje rokem 2018 (tento závěr ostatně plně koresponduje i s tvrzením samotné žalované 2.), pokud své splátky úvěru nehradili žalobci v dojednané lhůtě splatnosti a v částce nižší, než měsíčně 1 460 Kč, vznikl jim k [datum] dluh na dojednaných splátkách úvěru ve výši 8 695,10 Kč.

26. Výsledky provedeného dokazování pak také prokázaly, že ani v dodatečné lhůtě k výzvě žalobce žalovaní žalobci tento svůj dluh na splátkách úvěru dodatečně neuhradili.

27. Za této situace tak, využil-li vůči žalovaným žalobce tu možnost od úvěrové smlouvy odstoupit, jež mu zakládá část IV., písmeno I. odst. 1) písm. b) Obecných úvěrových podmínek, což oznámil žalobce žalovaným v jim zaslaném písemném oznámení o odstoupení od úvěrové smlouvy (část IV. písm. J. odst. 2) Obecných úvěrových podmínek), učinil tak v souladu se smluvním ujednáním z důvodu na straně žalovaných. V souvislsto s tímto odstoupením od úvěrové smlouvy pak nastala splatnost„ zbývající“ jistiny tohoto úvěru (111 765,62 Kč) k datu [datum] a od [datum] jsou pak žalovaní se splněním své povinnosti zaplatit žalobci na jistině 111 765,62 Kč a smluvní úrok v prodlení, v důsledku čehož jsou pak žalovaní dále povinni zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 517 z. č. 40/1964 Sb., dále jen obč. zák., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), jež plyne až do doby úplného zaplacení dluhu.

28. Podle § 330 odst. 2 obch. zák. při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak.

29. Nebylo-li v posuzovaném případě z k důkazu provedených platebních dokladů, ostatně ani z tvrzení samotné odvolatelky, zjištěno ničeho konkrétního o tom, že by snad dlužníci určili při poskytování svých částečných plnění žalobci po [datum] do doby rozhodování odvolacího soudu jinak, než stanoví výše citované ustanovení obch. zák., byl žalobce oprávněn započítávat tato jejich částečná plnění, jak byla v řízení zjištěna, nejprve na úroky, ať již jde o úroky z úvěru či úroky z prodlení, a teprve pak na jistinu, což také v této věci činí.

30. Za tohoto závěru pak v situaci, kdy žalovaná 2. na základě jí zadaného trvalého příkazu v bance poskytuje žalobci na splnění svého dluhu měsíčně částku 1 000 Kč a žalovaný 1. nepravidelně částku měsíčně 300 Kč, pak tato jejich plnění, vezme-li se v potaz ustanovení § 330 odst. 2 obch. zák., nepostačují k tomu, aby se žalovaným dlužná částka na jistině, jak ji žalobci přiznal výrokem I. svého rozsudku proti žalovaným, zavázaným společně a nerozdílně, soud prvního stupně částkou 96 765,62 Kč, snižovala.

31. Potud tak výpočty, které ve svých vyjádřeních žalovaná 2. (odvolatelka) soudu prvního stupně i soudu odvolacímu předkládala, nemohou, jako správné, obstát.

32. Dále odvolací soud konstatuje, že z jeho pohledu, byť i zkoumaná smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření z [datum] byla účastníky uzavírána ještě za účinnosti z. č. 321/2001 Sb., který explicitně povinnost poskytovatele úvěru spotřebiteli, jde-li o otázku dodržení předsmluvní povinnosti budoucího poskytovatele spotřebitelského úvěru zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žádajícího spotřebitele o tento úvěr ještě před uzavřením smlouvy o úvěru, neupravoval, bylo přesto namístě se na podkladě výsledků provedeného dokazování i z úřední povinnosti ve světle aktuální judikatury vyšších soudů, včetně Ústavního soudu České republiky, k dané problematice spotřebitelských smluv, zabývat i tím, zda žalobce, jako budoucí poskytovatel úvěru v souvislosti s uzavřením posuzované smlouvy, splnil svoji obecnou povinnost zohledňovat též práva a zájmy žadatelů o spotřebitelský úvěr, tedy to, zda s určitou mírou odborné péče posuzoval před samotným uzavřením smlouvy na základě nezbytných spolehlivých a dostatečných, přiměřených informací to, zda mu žalovaní, jako dlužníci, budou schopni jim poskytnutý spotřebitelský úvěr pro bytové účely řádně splácet dojednanými splátkami.

33. Z výsledků provedeného dokazování pak odvolací soud, nad rámec posouzení soudu prvního stupně, v této věci uzavírá, že žalobce této své povinnosti řádně dostál, získal-li si před uzavřením smlouvy o úvěru od obou žalovaných údaje o tom, jaké mají příjmy, tyto údaje si ověřoval, přičemž zjistil takové výsledky, které u něj objektivně vzato nemohly vzbuzovat důvodně žádné pochybnosti o schopnosti žadatelů o spotřebitelský úvěr tento mu splácet sjednanou výší splátky ve výši necelých 1 500 Kč měsíčně, byl-li si účastník smlouvy o stavebním spoření do této doby schopen tzv. naspořovat si na svém účtu stavebního spoření finanční prostředky platbou 1 000 Kč měsíčně.

34. S těmito úvahami tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jako věcně správný, s využitím § 219 o. s. ř. ve vztahu žalobce a žalované 2. [jméno] [příjmení] ve výroku I. potvrdil, byla-li tímto výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně žalované 2. [jméno] [příjmení] uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s žalovaným 1. [jméno] [příjmení] žalobci 96 765,62 Kč, úrok 573,91 Kč a 2 439,02 Kč, smluvní úrok ve výši 4,8 % ročně z částky 96 765,62 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení z částky 96 765,62 Kč, to vše ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku.

35. V situaci, kdy odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně částečně změnil v souvislosti s výrokem I. tohoto svého rozsudku, s využitím § 224 odst. 1, 2, § 51 odst. 1 o. s. ř., odvolací soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky v souvislosti s odvolacím řízením, ale i o nákladech řízení mezi účastníky v řízení před soudem prvního stupně.

36. S ohledem na výsledek řízení je zřejmé, že v řízení před soudem prvního stupně byl žalobce s uplatňováním svého práva proti žalovaným úspěšný jen částečně (86 % představuje jeho úspěch a 14 % představuje jeho neúspěch, vezme-li se v úvahu jím vymáhaná částka 111 765,62 Kč a částka 15 000 Kč, ohledně níž soud žalobu žalobce pravomocně zamítl). Proto i z pohledu odvolacího soudu má v řízení před soudem prvního stupně žalobce, s využitím § 142 odst. 2 o. s. ř., proti žalovaným právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 72 %.

37. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně v řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobci účelně náklady na zaplaceném jím soudním poplatku z návrhu na zahájení řízení 4 471 Kč a náklady na jeho právní zastoupení advokátem, který v tomto řízení účelně vykonal dva úkony právní služby, každý v sazbě 5 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání návrhu ve věci samé), když odvolací soud při svém rozhodování plně respektuje stav, že, s ohledem na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 25/12 není nadále aplikovatelná vyhláška č. 484/2000 Sb., v důsledku čehož nezbývá, než podpůrně při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky aplikovat svou povahou nejbližší zákonnou úpravu, jíž je vyhláška č. 177/1996 Sb., když tento postup umožňuje ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř.

38. Odvolací soud pak uzavírá, že k nákladům řízení na straně žalobce v souvislosti se svým právním zastoupením advokátem v řízení před soudem prvního stupně nepatří úkon předžalobní upomínky, tedy tento náklad nepovažuje odvolací soud za účelně vynaložený. Soudní praxe se totiž v minulosti ustálila na tom výkladu, že náklady řízení nemusí být účastníkem vynaloženy vždy v době po zahájení řízení nebo do jeho pravomocného skončení, avšak musí být placeny v bezprostřední souvislosti s tímto řízením. Konstantně je také vykládáno, že k nákladům řízení, které jsou bezprostředně spojeny s řízením, nepatří náklady, spojené s předžalobními upomínkami (srovnej k tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. III. Cz 69/83, Komentář k občanskému soudnímu řádu, vydaný v edici Velké komentáře, nakladatelství C.H. Beck k § 137 o. s. ř.). Odvolací soud pak má za to, že i po novele občanského soudního řádu, účinné od 1. ledna 2013, kterou byl do občanského soudního řádu tzv. vsunut § 142a o. s. ř., který zakotvuje, jako předpoklad přiznání práva na náhradu nákladů řízení, také předžalobní upomínku, není na této praxi třeba ničeho měnit. I když je předžalobní upomínka předpokladem pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení proti žalovaným, nemění to nic na povaze tohoto úkonu, který je činěn před zahájení soudního řízení právě proto, aby k němu vůbec dojít nemuselo. Za této situace tak náklad žalobce, vynaložený v souvislosti s předžalobní upomínkou, není nákladem soudního řízení. Takový náklad může být samozřejmě žalobcem po dlužnících v souvislosti s vymáháním pohledávky rovněž k náhradě požadován, nikoliv však jako náklad soudního řízení.

39. Odvolací soud pak dále vychází při svém rozhodování o nákladech řízení z předpokladu, že, s ohledem na předmět tohoto sporu, nejedná se o tzv. formulářovou žalobu v bagatelní věci.

40. Na odměně advokáta, částečně úspěšného žalobce v řízení před soudem prvního stupně, na hotových výdajích tohoto advokáta, včetně DPH, tak jde o částku celkem 14 230 Kč.

41. S připočtením soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení se tak jedná celkem o částku 18 701 Kč na nákladech řízení žalobce, z níž pak 72 % představuje částku 13 465 Kč.

42. Proto každému z žalovaných tak odvolací soud uložil ve prospěch žalobce povinnost zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 6 732,50 Kč, každému z nich ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

43. Jde-li pak o náklady odvolacího řízení ve vztahu účastníků tohoto odvolacího řízení, tedy žalobce a žalované 2. [jméno] [příjmení], zde, z hlediska výsledku odvolacího řízení, je zřejmé, že žalovaná 2. se svým odvoláním nebyla zásadně úspěšná; pokud došlo k částečnému zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a k zastavení řízení, tak jen v souvislosti s chováním žalovaných v souladu s požadavkem žalobce, pokud poskytovali žalobci další částečná plnění v souvislosti s posuzovaným smluvním vztahem. Za této situace, s využitím § 142 odst. 1, § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř., odvolací soud rozhodl o povinnosti žalované 2. [jméno] [příjmení] zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení, jež představují náklady právního zastoupení žalobce advokátem v odvolacím řízení, který účelně vykonal dva a půl úkonu právní služby (písemné vyjádření k odvolání, kdy podání k výzvě odvolacího soudu je součástí tohoto vyjádření, účast u jednoho jednání odvolacího soudu dne [datum], oba v sazbě 4 980 Kč úkon, vezme-li se v úvahu předmět odvolacího řízení, jde-li o jistinu a příslušenství, a náhrada za promeškaný čas - § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny advokáta za jeho účast u jednání odvolacího soudu dne [datum], tj. 2 490 Kč), tj. odměnu advokáta a náhrada hotových výdajů advokáta v paušální výši (900 Kč - § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), což spolu s DPH představuje celkem částku 16 153,50 Kč.

44. Tyto náklady odvolacího řízení je tak žalobci povinna zaplatit žalovaná 2. [jméno] [příjmení] opět ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

45. Ve vztahu žalobce a žalovaného 1. [jméno] [příjmení] pak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.