o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 4. února 2022, č. j. 124 C 1/2020-199,

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu žalobce, jíž se domáhal proti žalované uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 270 000 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty 12 690 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. shora označeného rozsudku soud prvního stupně uložil povinnost žalobci zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně – náklady řízení státu ve výši 714 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Konečně výrokem III. shora označeného rozsudku soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 239 567,90 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta, se sídlem v [anonymizováno].

2. V důvodech tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že výsledky provedeného dokazování svědčí pro to zjištění, že účastníci (žalobce, jako zapůjčitel a žalovaná, jako vydlužitel) spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, v níž je mj. v bodě 2. uvedeno, že k předání předmětu zápůjčky, tedy částky 270 000 Kč, došlo zapůjčitelem vydlužiteli před podpisem smlouvy o zápůjčce v hotovosti dne [datum]. Podpisy na této smlouvě o zápůjčce byly oběma smluvními stranami uznány za vlastnoruční (viz ověřovací doložky pro legalizaci podpisu). Za této situace se tak presumuje pravost a správnost obsahu listiny (smlouvy o zápůjčce); žalované tedy v rámci uplatněné jí obrany proti nároku žalobce tzv. nestačilo to, aby jen popřela pravost svého podpisu na této listině, musela by jej vyvrátit důkazem opaku, což se v daném případě nestalo. Tvrzení žalované o tom, že byla při uzavírání smlouvy uvedena žalobcem v omyl, se provedeným dokazováním neprokázalo. Je-li posuzovaná smlouva o zápůjčce tzv. reálnou smlouvou, k jejímu uzavření tak nepostačují jen příslušné projevy vůle smluvních stran, tj. dosažení konsensu smluvních stran, ale je nutné, aby došlo také i k přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli zapůjčitelem. Nestačí tedy k uzavření této smlouvy sama o sobě jen dohoda stran o jejím obsahu, ale musí vždy dojít i k faktickému přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Je pak skutečností, že existence a obsah posuzované písemné smlouvy o zápůjčce dává žalobci podklad pro uplatnění žaloby na plnění proti žalované, avšak její úspěšnost závisela v dané věci na tom, zda se žalované podaří vyvrátit obsah této listiny, jde-li o reálnost jí poskytnuté zápůjčky (bod 2. smlouvy), což bylo z její strany namítáno. Z obsahu žalobcem podaného vysvětlení před Policií ČR, které podal v souvislosti s šetřením trestního oznámení žalované na žalobce pro spáchání na ní podvodu v souvislosti s posuzovanou smlouvou o zápůjčce, lze zjistit pro účely tohoto řízení, že se žalobce k prokázání pravdivosti jím podaného vysvětlení tzv. dovolával přítomnosti jeho přítelkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], při předání jím peněz v hotovosti žalované v souvislosti s posuzovanou smlouvu o zápůjčce dne [datum]. Byla-li pak vyslechnuta v tomto řízení, a to opakovaně, k návrhu žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], jako svědkyně, je třeba tuto její výpověď vyhodnotit jako nevěrohodnou, a to nejen s přihlédnutím k tomu, jaký má osobní vztah k žalobci, ale i k tomu do jaké míry je tato její výpověď souladná či rozporná s dalšími v řízení provedenými důkazy, protože tyto vyvrací její tvrzení o tom, byla fyzicky přítomna předání peněz v souvislosti s posuzovanou smlouvou o zápůjčce žalobcem žalované na jí uváděném místě v jí uváděnou dobu. Tímto nevěrohodným důkazem svědkyně je tak žalobcem předložená smlouva v čl. 2 zpochybněna natolik že je namístě uzavřít o vyvrácení obsahu čl. 2 smlouvy. Z výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jakož i ze zpráv zaměstnavatele svědkyně [příjmení] z rozhodné doby, totiž přesvědčivě vyplývá, že v den tvrzeného předání finančních prostředků žalobcem žalované, u kterého měla být přítomna [anonymizováno] [jméno] [příjmení], byla [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v zaměstnání, jako brigádnice, na směně denní recepční v místě vzdáleném zhruba hodinu cesty MHD od místa tvrzeného předání peněz v době od 10 do 15 hodin, přičemž z tohoto zaměstnání nemohla odejít na delší dobu, aniž by toto opuštění zaměstnání bylo hlášeno vedoucí, žádné takové opuštění zaměstnání touto svědkyní zaměstnavatel tohoto dne neeviduje, přičemž nebylo standardní situací u tohoto zaměstnavatele, aby se dělo to, že brigádnice opouští pracoviště na delší dobu bez vědomí svého nadřízeného, navíc v této době byla svědkyně [příjmení] v tomto zaměstnání tzv. v zácviku, byla tedy více svojí přímou nadřízenou kontrolována, nemohla tak tedy být na místě, kde mělo dojít k reálnému předání peněz žalobcem žalované v době kolem oběda, jak sama uvedla. K tomuto dále přistupuje i to, že lze z e-mailové korespondence svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] v tomto jejím tehdejším zaměstnání, jak o tom předložil zprávu tento její zaměstnavatel, zjistit, že jsou evidovány v tomto tehdejším zaměstnání této svědkyně odchozí e-maily se jménem a příjmením této svědkyně v časech mezi 12. a 13. hodinou, tedy v čase, ve kterém podle své výpovědi měla být přítomna předání peněz žalobcem žalované ve vztahu k posuzované smlouvě o zápůjčce. Za této situace je tak namístě dospět k závěru, že tedy uzavřít o reálnosti předání finančních prostředků žalobcem žalované a tím o uzavření smlouvy, proto nelze uložit žalované platební povinnost ve prospěch žalobce v jím požadované částce 270 000 Kč s přísl. a smluvní pokuty. Rozhodnutí o nákladech řízení, ať již ve vztahu ke státu, či mezi účastníky, vyplývá z plného úspěchu žalované ve sporu.

3. Včasné odvolání si, prostřednictvím svého zástupce, proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žalobě žalobce bude vyhověno, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. V důvodech vytýká soudu prvního stupně nesprávné skutkové závěry a nesprávné právní posouzení věci. Z pohledu žalobce sám v tomto řízení se nikdy aktivně nedovolával přítomnosti svědkyně při předání peněz v souvislosti s písemnou smlouvou o zápůjčce, kterou do řízení předložil, žalovaná v řízení nepřišla s žádným relevantním tvrzením a relevantními důkazy k němu, které by přesvědčivě zpochybnily vznik smlouvy o zápůjčce a v ní potvrzené předání předmětu zápůjčky v den uzavření smlouvy před podpisem smlouvy v hotovosti. Toto jeho tvrzení si tzv. vytáhl soud prvního stupně sám z obsahu policejního spisu a prováděl pak důkazy k návrhům žalované. Z jeho pohledu je to žalovaná, kdo neunesl své důkazní břemeno. Z jeho pohledu se soud prvního stupně na podkladě postupně se měnících tvrzení žalované zaměřil na provádění nepotřebných důkazů, na nichž pak vystavěl své skutkové a právní závěry. Ze svého pohledu splnil beze zbytku svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní, soud prvního stupně na něj nesprávně přenesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k předmětné zápůjčce, jako významné vidí to, že nebylo zjištěno, kdy přesně k uzavření smlouvy o zápůjčce časově došlo v den [datum]. Byla-li pak svědkyně [příjmení] v zaměstnání v předmětný den 5 hodin, jak je jejím zaměstnavatelm potvrzováno, pak to současně nevylučuje, že mohla být přítomna předání peněz, jen si již s velkým odstupem doby nemusela přesně na časový údaj pamatovat, tedy k předání peněz mohlo dojít později, než uvedla, až po skončení její denní směny. Tedy při svém hodnocení výpovědi svědkyně [příjmení] soud prvního stupně zcela odhlédl od toho, že tato svědkyně vypovídala o 6 let staré záležitosti, proto je zcela pochopitelné, že si nemohla být tzv. 100% jista přesným programem svého dne. Slyšené svědkyně pak navíc jednoznačně nevyloučily tu možnost, že by se svědkyně [příjmení] mohla vzdálit z místa zaměstnání tak, že by to nevěděly, resp. toto nebylo zaznamenáno, stejně tak emaily nejsou důkazem přítomnosti svědkyně v zaměstnání. Soud prvního stupně tak své závěry založil zcela nelogicky na vykázané docházce bez ohledu na ostatní skutečnosti, které naznačují možnou odlišnost průběhu pracovního dne této svědkyně. Z jeho pohledu tak zcela bezdůvodně soud prvního stupně odmítl přihlédnout k tomu, že smlouva obsahuje prohlášení žalované o tom, že před podpisem smlouvy zápůjčku od žalobce skutečně převzala. Pokud by tomu tak nebylo, bylo by zcela nelogické, aby smlouvu, obsahující toto prohlášení o převzetí peněz, vůbec žalovaná kdy podepisovala, přitom uvedla, že smlouvu měla předem, četla ji. Z jeho pohledu je zcela nepřípustné, aby mohl být zcela zřejmý obsah smluvních ujednání vyvrácen pouhým popřením ze strany účastníka smlouvy, který nechce nést následky porušení povinnosti ze smluvního vztahu, což se v tomto případě stalo. Zcela správně pak soud prvního stupně dovodil, že tvrzení žalované o tom, že při uzavírání smlouvy byla uvedena žalobcem v omyl, se neprokázalo. Sama žalovaná totiž potvrdila, že měla k dispozici předem návrh smlouvy o zápůjčce. Přistoupil-li soud prvního stupně na argumentaci žalované, zpochybňuje tím zásadu„ pacta sunt servanda“ a vnáší tak nejistotu do občanskoprávních vztahů, protože touto argumentací, jakou uplatnila žalovaná v daném řízení, by pak bylo teoreticky možné zpochybnit jakoukoliv smlouvou a písemné uzavírání smluv by tak bylo zcela zbytečné. Takový výklad je v přímém rozporu s principy právního státu. Uzavírá, že je i nadále přesvědčen o tom, že, potvrzuje-li mu reálné předání peněz obsah smlouvy, pak výslech svědkyně [příjmení] a její hodnocení bylo v dané věci nadbytečné a pro závěry v této věci nepodstatné. Konečně poukazuje i na tu skutečnost, že spis Policie České republiky, který si soud prvního stupně vyžádal a čerpal z něj informace, mj. i o poaném vysvětlení svědkyní [příjmení], obdržel soud prvního stupně až po vyhlášení rozhodnutí, tedy relevantním způsobem nebylo v řízení provedeno dokazování listinou, která vypovádá o podaném vysvětlení svědkyní [příjmení].

5. Žalovaná se, prostřednictvím svého zástupce, k odvolání žalobce vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí, považuje rozhodnutí soudu za věcně správné a navrhla jeho potvrzení.

6. Uvádí v důvodech, že z jejího pohledu se žalobce mýlí, má-li za to i nadále, že soud měl jeho žalobě vyhovět bez provádění dalšího dokazování při existenci konkrétní smlouvy, resp. jejího obsahu. Nebylo vyloučeno, aby na svoji obranu v daném řízení tvrdila mj. i nereálnost poskytnuté zápůjčky a navrhla k tomuto důkazy. To učinila, relevantně i na podkladě obsahu spisu Policie ČR. Z jejího pohledu v řízení provedené dokazování, zejména opakovaným slyšením svědkyně [příjmení] [příjmení], se jí podařilo tvrzení žalobce o reálnosti poskytnuté jí zápůjčky vyvrátit. Z jejího pohledu je tak irelevantní to tvrzení žalobce, že v daném řízení se přítomnosti svědkyně při reálnému předání peněz dle posuzované smlouvy nedovolával, za té situace, kdy v rámci jím podaného vysvětlení ped Policií ČR se tohoto dovolal v souvislosti s tím, že Policie ČR činila úkony k prověřování možného spáchání podvodu na žalované právě žalobcem v souvislosti s posuzovanou smlouvou o zápůjčce. S touto informací, kterou pak nikdy v tomto probíhajícím civilním řízení již sám aktivně nepopřel, tak soud prvního stupně v souvislosti s prováděným dokazováním zcela správně„ pracoval“. Z jejího pohledu lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, byť nebyl expressis verbis v odůvodnění rozhodnutí uveden, že v důsledku vyvrácení možné přítomnosti svědkyně [příjmení] [příjmení] při údajném předání předmětu zápůjčky na letišti dne [datum] v době kolem oběda, jak o tom sama svědkyně [příjmení] [příjmení] vypovídala, byla potvrzena její námitka, spočívající v popření reálnosti poskytnuté jí zápůjčky žalobcem. Jinak řečeno, v důsledku soudem shledané nepravdivé výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení] byla se svou obranou proti tvrzení žalobce, jež opírá o listinu, úspěšná. Podařilo se jí tedy její tvrzení prokázat a tím tvrzení žalobce vyvrátit. Dále poukazuje na to, že existují rozpory ve výpovědi svědkyně [příjmení], které podala před orgány činnými v trestním řízení, před soudem, její výpověď vyvrací zprávy jejího bývalého zaměstnavatele i svědkyň – jejích kolegyň, včetně zasílaných pracovních e-mailů. I samotná aktivita svědkyně na veřejných sítích, byť tyto příspěvky následně smazala a nebyly soudem použity, z jejího pohledu nade vší pochybnost prokázuje to, že svědkyně [příjmení] [příjmení] byla [datum] od 10 do 15 hodin v zaměstnání, nemohla být tedy přítomna na místě vzdáleném zhruba jednu hodinu cesty při využití MHD, kdy sama uváděla, že osobní automobil nevlastnila, v té době, kdy měla vidět předání finančních prostředků žalobcem žalované. Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 2547/2011, kterého se žalobce dovolává, není na danou věc přiléhavé, protože skutková situace v projednávané věci je odlišná od skutkové situace, posuzované v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. V této věci je významné, že smluvní strany spolu sepsaly evidnetně více dokumentůs zásadně velmi podobnou vizuální úpravou podpisované strany. Nemůže tak být aplikován judikatorní závěr o tom, že ověřený podpis rovná se pravda.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním žalobce napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a poté, co za podmínek § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování listinou, nacházející se ve spisu Policie České republiky, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], na čísle listu 45 až 46 (úředním záznamem o podání vysvětlení dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), shledal rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným, a proto jej, s využitím § 219 o. s. ř., potvrdil, a to jak ve věcném zamítavém výroku I., tak i ve jvýrocích II. a III., o nákladech řízení státu a o nákladech řízení mezi účastníky.

8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odovolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

9. Je skutečností, že v průběhu řízení měl soud prvního stupně k důkazní iniciativě ze strany žalované k dispozici jen určité listiny, pocházející ze spisu Policie České republiky, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], který se týká prošetřování trestního oznámení žalované z možného spáchání pokusu podvodu na její osobě osobou [jméno] [příjmení] (žalobce) v souvislosti s uzavřením smlouvy o zápůjčce s datem [datum], jež žalovaná podala [datum], konkrétně úřední záznamy o podání trestního známení a o podání vysvětlení žalobcem. Samotný policejní spis byl doručen soudu prvního stupně až poté, co soud prvního stupně ve věci vyhlásil rozhodnutí, přičemž v tomto spise se nachází i listina, z níž soud prvního stupně při svých skutkových závěrech vycházel, konkrétně, která se týká podání vysvětlení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum]. Za této situace, s ohledem na odvolací námitku žalobce, odvolací soud, s využitím § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o tento důkaz listinou, navrženou žalovanou, jde-li o obsah a průběh vyšetřování tohoto z její strany oznámeného podezření z možného spáchání podvodu na své osobě.

10. Týká-li se tak rozhodného skutkového stavu věci, odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně v řízení procesně relevantním způsobem provedl potřebné dokazování, ze kterého zjistil rozhodné skutečnosti, tyto správně popsal v důvodech svého rozhodnutí, přičemž tato skutečnost byla ověřena odvolacím soudem i z doplněného důkazu v odvolacím řízení – listinou. Odvolací soud se tak s těmito skutkovými závěry soudu prvního stupně ztotožňuje, při svém rozhodování z nich vychází a pro stručnost důvodů tohoto svého rozhodnutí na ně plně odkazuje. Nad rámec skutkových závěrů soudu prvního stupně lze z doplněného listinného důkazu v odvolacím řízení konstatovat, že z tohoto důkazu vyplývá, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pokud podávala vysvětlení na Policii ČR [datum] v souvislosti s šetřením trestního oznámení žalované na možnost spáchání podvodu v souvislosti se smlouvou o zápůjčce, byla vyslýchána Policií ČR na podkladě Policií ČR dříve již získané informace od žalobce o tom, že tato osoba, jako jeho přítelkyně, byla osobně přítomna v letištní hale při předání peněz jím žalované dne [datum], a to proto, aby existoval nějaký svědek pro případ, že by tzv.„ došlo k nějakému nepředloženému chování ze strany jeho bývalé družky – žalované“, přičemž potvrdila, že na letišti byla přítomna předání peněz k žádosti žalobce, že tam byla přítomna tzv.“ nepřiznaně“, v rozporu s tvrzením žalobce tehdy uvedla, že k předání peněz, které viděla, došlo mimo budovu letištní haly, konkrétně na chodníčku, co vede k [anonymizováno], po němž žalobce šel žalované tzv. naproti, měla je dobře při tomto setkání, při němž si předali peníze, vidět„ přes kus trávy mezi dvěma chodníčky“, pak je viděla spolu odcházet do haly letiště, šla za nimi a viděla je v letištní hale pokračovat směrem k poště.

11. Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. V obecné rovině je namístě k důvodům tohoto rozhodnutí uvést, že pro smlouvu o zápůjčce je charakteristické to, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství zastupitelných věcí k volnému nakládání, případně ke spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má reálnou, tedy nikoliv jen konsenzuální, povahu a vznik zápůjčky tedy předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky, přičemž při peněžité zápůjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka.

13. I odvolací soud, pokud jde o smluvní náležitosti v tomto řízení zkoumané listiny (smlouvy o zápůjčce s datem [datum]), jež je opatřena ověřovacími doložkami pro legalizaci podpisu jak zapůjčitele, tak vydlužitele, je toho názoru, že plně vyhovuje příslušným ustanovením § 2390 a násl. OZ, jak správně konstatoval soud prvního stupně.

14. Posuzovaná listina obsahuje příslušné ověřovací doložky pro legalizaci vlastnoručního podpisu jak osoby zapůjčitele, tak vydlužitele. Z hlediska § 568 OZ jde tak o situaci, kdy tato listina působí vůči každému plný důkaz o původu listiny od osoby, která ji pořídila, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o nichž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, jakož i plný důkaz o projevu vůle, dokud není prokázán opak. Jinak řečeno, za situace, kdy žalobce při podání své žaloby předložil smlouvu o zápůjčce, na které jsou ověřovací doložky příslušného státního orgánu o uznání podpisů jednajících osob na listině za vlastnoruční, ať již ze strany zapůjčitele či ze strany vydlužitele, zakládá tato listina pro žalobce vyvratitelnou právní domněnku pravosti a správnosti obsahu této listiny, kterou lze zbavit její důkazní síly jen prokázáním pravdivosti opaku, resp. nepravdivosti údajů touto listinou osvědčených.

15. Bylo tak tedy v tomto řízení na žalované, aby, tvrdí-li, že při uzavírání smlouvy byla žalobcem uvedena v omyl a, že smlouvu o zápůjčce neprovázelo skutečně reálné odevzdání jí předmětu zápůjčky, tedy peněz v hotovosti před podpisem smlouvy dne [datum], jak je uvedeno v bodě 2. textu smlouvy, tato svá tvrzení prokázala.

16. I podle závěru odvolacího soudu důkazy v řízení provedené neprokázaly pravdivost tvrzení žalované o tom, že by v souvislosti s uzavřením posuzované v tomto řízení smlouvy o zápůjčce byla žalobcem uvedená v omyl, týkající se toho, jakou listinu podepisuje, resp., na níž legalizuje svým prohlášením svůj podpis. K tomuto svému tvrzení tedy žalovaná i z pohledu odvolacího soudu neunesla své důkazní břemeno za té situace, kdy sama potvrdila a nakonec to vyplynulo i z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že žalobce žalované zápůjčku sám nabízel, bavila se žalovaná se svědkem o této situaci v souvislosti s uzavíráním dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí, resp. jejího dodatku, s datem [datum], měla přitom k dispozici návrh smlouvy o zápůjčce, svědek jí nedoporučil nabídku akceptovat, to vše ještě před tím, než došlo k podpisu posuzované smlouvy, resp. k prohlášení o uznání podpisu na listině za vlastnoruční. Za této důkazní situace nelze uzavřít, že by při uzavírání zkoumané smlouvy o zápůjčce žalovaná jednala v omylu o rozhodující okolnosti, uplatní se z hlediska tohoto závěru § 4 OZ, jestliže žalovaná, jenž je plně svéprávná, smlouvu poté, co měla možnost se s ní seznámit, podepsala a poté učinila prohlášení o legalizaci tohoto svého podpisu za vlastnoruční. Z tohoto pohledu se tak jedná o její vědomé udělení souhlasu s uzavřením smlouvy, činěným jí nikoliv v omylu, vyvolaného jednáním žalobce.

17. Dále bylo, vzhledem k tomuto závěru, namístě se zabývat i námitkou žalované, vztahující se k absenci skutečného odevzdání jí předmětu zápůjčky zapůjčitelem (žalobcem) dle uzavřené smlouvy o zápůjčce před jejím podpisem.

18. Vyhodnotil-li i odvolací soud v řízení provedené důkazy, dospěl, opět ve shodě se soudem prvního stupně, k tomu závěru, že důkazy v řízení provedené k procesní aktivitě žalované prokázaly nepravdivost údaje touto listinou osvědčované z pohledu § 568 OZ, tj. reálného předání předmětu zápůjčky žalobcem, jako zapůjčitelem, žalované, jako vydlužiteli, v hotovosti ve výši 270 000 Kč v den uzavření smlouvy před jejím podpisem, resp. učiněním prohlášení o pravosti vlastnoručního podpisu na této listině.

19. Podle závěru odvolacího soudu, v té situaci, kdy žalobce ještě před zahájením tohoto sporného civilního řízení před orgány Policie ČR v souvislosti s prověřováním trestního oznámení, které podala [jméno] [příjmení] na něj, jako na možnou osobu, která vůči ní mohla spáchat trestný čin, v rámci svého podaného vysvětlení dne [datum] se kromě zkoumané listiny ve svém tvrzení tzv. dovolal i té skutečnosti, že jeho tehdejší přítelkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla osobně přítomna v hale [anonymizováno] [jméno] [jméno] dne [datum] předání zapůjčených peněz jím žalované, a to proto, aby existovala svědek„ pro ten případ, že by došlo k nějakému nepředloženému jednání ze strany jeho bývalé družky“, a to před tím, než došlo k prohlášení o pravosti podpisu na listině jednajících stran, resp. k umístění ověřovací doložky o legalizaci vlastnoručního podpisu příslušným státním orgánem na smlouvu o zápůjčce s datem [datum], přičemž v tomto sporném civilním řízení toto své vyjádření nikdy aktivně nepopřel, bylo ze strany žalované legitimně navrženo dokazování za účelem možného zbavení důkazní síly listiny, předkládané žalobcem (smlouvy), jde-li o výslech svědkyně [příjmení] [příjmení].

20. Vyhodnotil-li pak tento její výslech i odvolací soud ve vzájemné provázanosti s výsledky dalšího v řízení provedeného dokazování, především s výpovědí svědkyň [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], zpráv bývalého zaměstnavatele svědkyně [příjmení] [příjmení], obsahu listin, které jsou obsaženy v policejním spise (jde-li o podaná vysvětlení svědkyně [příjmení] [příjmení], žalobce, trestní oznámení žalované), získaných informací o aktivitě svědkyně [příjmení] [příjmení] na veřejných sítích, existencí pracovních e-mailových zpráv se jménem a příjmením svědkyně z jejího zaměstnání v předmětný den v rozmezí 12. až 13. hodiny), které soud prvního sutpně v řízení provedl rovněž na podkladě procesní aktivity žalované, ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že tyto důkazy ve vzájemných souvislostech zbavují žalobcem předloženou veřejnou listinu své důkazní síly, resp. prokazují nepravdivost údaje v této listině uvedené v bodě 2., osvědčujícího reálnost poskytnuté zápůjčky finančních prostředků žalobcem žalované před podpisem smlouvy dne [datum], resp. před umístěním příslušným státním orgánem ověřovací doložky pro legalizaci podpisu na této listině, jde-li o osobu zapůjčitele a vydlužitele.

21. Z pohledu odvolacího soudu totiž, vyhodnotí-li se obsah podaných výpovědí svědkyně [příjmení] [příjmení] v tomto řízení, obsah jí podaného vysvětlení v rámci policejního spisu, jakož i obsah dalších v řízení provedených důkazů, výše uvedených, je namístě přijmout závěr, že tyto její výpovědi nejsou pravdivé, pokud se jednoznačně ukázalo, že v rozhodný den byla tato svědkyně v čase kolem oběda v práci, je prakticky vyloučena možnost, aby se z práce v této době v rozhodný den vzdálila na delší časové období, aniž by toto zaměstnavatel zaznamenal, s přesunem do místa, kde k předání peněz mělo dojít, v trvání zhruba 1 hodiny. Přesný časový údaj, kdy mělo dojít k podpisu smlouvy, resp. umístění ověřovací doložky na listinu o legalizaci podpisů příslušným orgánem, nebylo zapotřebí dále v této věci zjišťovat za situace, kdy sama svědkyně uváděla konkrétní časový údaj o tom, kdy měla vidět předání peněz žalobcem žalované, který spadá do doby, na kterou existuje v docházce výkaz její přítomnosti v zaměstnání. Samotným tímto tvrzením svědkyně je vyloučena námitka, s níž operuje žaloce v odvolání, a to, že mohly být peníze žalobcem žalované dne [datum] předány později, než uvedla svědkyně, obzvláště, neuvádí-li sám k tomuto časovému údaji nic konkrétního. Nelze pak ani zcela odhlédnout od zjištěné aktivity svědkyně na internetu, kdy nelze jí uvěřit v tom, že by snad fotografie umisťovala na veřejné sítě až mnohem později, než si je pořídila, stejně tak ani od zjištěného odeslání pracovních e-mailů se jménem a příjmením svědkyně v rozhodné době, přičemž skutečnost, že by se jednalo o automatické odesílání e-mailů, byla výpověďmi kolegyň svědkyně [příjmení] zcela jasně vyloučena. Ta okolnost, že by si snad svědkyně nepamatovala na časový údaj té situace, kterou opakovaně popisovala, jíž měla být přítomna v rozhodný den na rozhodném místě, z jí podaných výpovědí neplyne. Závěru o nepravdivosti výpovědi této svědkyně napovídá dále i ta zjistěná skutečnost, že svou přítomnost u tvrzeného předání peněz měla svědkyně tzv. koordinovat s žalobcem, jejím tehdejším přítelem, tzv. pro žalovanou na zapřenou, její výpověď o místu předání peněz se pak liší s údajem, který o tomto místu uváděl sám žalobce v rámci jím podaného vysvětlení před Policií ČR (svědkyně tvrdila, že k předání peněz došlo před letištní halou, naopak při svém vysvětlení žalobce uváděl, že k předání peněz došlo přímo v letištní hale).

22. Souhrnně řečeno, výše popsané provedené důkazy i z pohledu odvolacího soudu vyvrátily pravdivost tvrzení svědkyně [příjmení] o tom, že byla dne [datum] osobně přítomna v době kolem oběda reálnému předání finančních prostředků žalobcem žalované na místě jejich setkání mimo halu letiště, jež bylo vzdáleno zhruba hodinu cesty od místa jejího zaměstnání hromadnými prostředky, a tím i tvrzení samotného žalobce o reálnosti poskytnuté zápůjčky, jakož i obsah zkoumané smlouvy, jde-li o bod. 2. Jinak řečeno, na podkadě závěru soudu o unesení důkazního břemene žalovanou k prokázání rozhodných skutečností, jde-li o jí namítaný nedostatek reálnosti posuzované smlouvy, i odvolací soud v dané věci právně uzavřel o neexistence smluvního vztahu mezi účastníky, tedy o neexistenci nároku žalobce na jím požadované finanční plnění, ať již jde o částku 270 000 Kč, či smluvní pokutu.

23. Jde-li o právní posouzení této věci, tak i odvolací soud je toho názoru, že, předpokládá-li vznik právního vztahu ze zápůjčky nejen smluvní ujednání stran, ale i skutečné přenechání předmětu zápůjčky, přičemž bylo provedeným dokazováním vyvráceno k relevantním důkazním návrhům žalované k jejímu tvrzení o nereálnosti tohoto smluvního vztahu z titulu zápůjčky žalobcem tvrzené a listinou dokladované reálné předání předmětu zápůjčky, nelze než právně uzavřít, že ke smlouvě o zápůjčce nedošlo, právní vztah mezi žalobcem a žalovanou z této smlouvy nevznikl a za této situace tak je věcně správné zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobě žalobce, jde-li o výrok I. napadeného rozsudku.

24. Odvolací soud tak tedy, s využitím § 219 o. s. ř., odvoláním žalobce napadený rozsudek soudu prvního stupně, jde-li o věcný zamítavý výrok I., potvrdil.

25. Odvolací soud pak, jako věcně správný, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i v závislých výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a ve vztahu účastníků a státu.

26. Z výsledku řízení je zřejmé, že žalovaná byla s bráněním svého práva v tomto sporném řízení plně úspěšná, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak má plné právo proti žalobci na úhradu jí účelně vynaložených nákladů.

27. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem, náklady právního zastoupení patří jednoznačně mezi účelně vynaložené náklady.

28. Dle obsahu spisu soudu prvního stupně právní zástupce žalované vykonal v dané věci účelně celkem 19 úkonů právní služby. Náklady právního zastoupení žalované advokátem při 19 úkonech právní služby, podpůrně vypočtené soudem prvního stupně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tak, jde-li o odměnu, hotové výdaje a DPH, advokáta představují částku celkem 239 567,90 Kč. Podrobil-li pak odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o výši nákladů na právní zastoupení žalované advokátem testu hledisek, jak je stanovil Ústavní soud České republiky ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 25/2012, pak konstatuje, že soudem prvního stupně vypočtená odměna advokáta plně úspěšné žalované pro řízení před soudem prvního stupně podpůrně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. plně odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky, je zcela přiměřená věcné a časové náročnosti tohoto sporu, jeho předmětu a významu soudního rozhodnutí pro účastníky.

29. Pokud pak jde o náklady odvolacího řízení, o těchto rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná i v odvolacím řízení s bráněním svého práva byla plně úspěšná, i v tomto odvolacím řízení jí účelně vznikly náklady v souvislosti s právním zastoupením advokátem, který účelně v odvolacím řízení vykonal 2 úkony právní služby (účast u jednoho jednání odvolacího soudu a písemné vyjádření k odvolání žalobce). Náklady právního zastoupení žalované v odvolacím řízení tak představují odměnu, hotové výdaje a DPH advokáta v celkové výši 23 425,60 Kč (odměna 18 760 Kč, hotové výdaje 600 Kč, DPH 4 065,60 Kč) při podpůrném využití vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z pohledu odvolacího soudu takto stanovená výše nákladů odvolacího řízení plně úspěšné žalované, jde-li o náklady jejího právního zastoupení advokátem, odpovídá hlediskům spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky.

30. Konečně je třeba uvést, že odvolací soud, ať již jde o náklady řízení před soudem prvního stupně, či před soudem odvolacím, neshledává existenci žádného konkrétního výjimečného důvodu, který by jej měl vést k závěru o možnosti uplatnění moderačního oprávnění soudu dle § 150 o. s. ř., byť i jen částečně, ostatně v tomto směru ani žádná konkrétní tvrzení ze strany žalobce soudu předložena nebyla.

31. Podle § 148 o. s. ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

32. Podle výsledku řízení svědčí povinnost k náhradě nákladů řízení státu plně neúspěšnému žalobci.

33. Podle obsahu spisu vznikly státu v souvislosti s z rozpočtových prostředků státu vyplaceným svědečným náklady ve výši 714 Kč. Nebyly-li zjištěny na straně žalobce předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným i ve výroku II., o nákladech řízení státu, proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i v tomto výroku potvrdil.