o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zřízení nezbytné cesty spočívající v právu chůze a průjezdu jakýmkoliv vozidlem přes pozemek parc. [číslo] část pozemku parc. [číslo] vše zapsáno na LV [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí], [územní celek], ve prospěch žalobce, jakož i každého dalšího vlastníka pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] a k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], vše zapsané v katastru nemovitostí na LV [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí], [územní celek], a to v rozsahu vyznačeném geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum], ověřeným Ing. [jméno] [příjmení] a potvrzeným Katastrálním úřadem v Kladně dne [datum], pod [číslo] to za úplatu ve výši 20 000 Kč (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu na určení, že pozemek parc. [číslo] část pozemku parc. [číslo] to v rozsahu vyznačeném geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum], ověřeným

[anonymizováno] [jméno] [příjmení] a potvrzeným Katastrálním úřadem v Kladně dne [datum] pod [číslo] vše zapsané na LV [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro [katastrální uzemí], [územní celek] jsou zatížené služebností cesty spočívající v právu chůze a průjezdu jakýmikoliv vozidly ve prospěch žalobce jako oprávněného ze služebnosti, jakož i každého dalšího vlastníka pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] a parc. č. st. [číslo], jehož součástí stavba [adresa], vše zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] pro [katastrální uzemí], [územní celek]. Výrokem III. stanovil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 30 944,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.

2. Žalobce se domáhal povolení nezbytné cesty jako služebnosti k uvedeným pozemkům žalovaného v souladu s geometrickým plánem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] tak, aby měl zajištěn přístup k pozemkům a zejména ke stavbám na nich umístěným z veřejné cesty za účelem využití svých nemovitostí. Poukazoval na to, že fakticky byla takto cesta využívána jeho právními předchůdci a s ohledem na skutečnost, že z jedné strany jeho pozemků vede železniční trať, není žádná jiná využitelná cesta k jeho pozemkům. V minulosti sloužily stavby na jeho pozemcích jako hostinec a z tohoto důvodu je nepochybné, že takto byla cesta k přístupu k nemovitostem využívána.

S ohledem na tuto historii se proto z opatrnosti domáhal i určení, že služebnost cesty ve prospěch žalobce již existuje, a to v rozsahu jím popsané existující faktické cesty.

3. Soud prvního stupně uzavřel, že nejsou dány podmínky pro zřízení nezbytné cesty v rozsahu žalobcem navrhovaným. S ohledem na stav a způsob užívání nemovitostí žalobce, které byly již jeho právní předchůdkyní zakoupeny ve špatném stavebnětechnickém stavu (podle kupní smlouvy v havarijním) a od jejich nabytí fakticky nesloužily k bydlení, postupně pouze chátraly, by žalobcem tvrzené obnovení staveb k využití bydlení pro rodinu, znamenalo v podstatě vybudování zcela nové stavby. V tomto směru soud prvního stupně poukázal i na prokázaný záměr žalobce nemovitosti prodat v roce 2016, kdy prostřednictvím realitní kanceláře činil kroky k jejich prodeji a v souvislosti s tím usiloval o zajištění přístupové cesty k nim. Charakter pozemků žalovaného, na kterých má být nezbytná cesta povolena, žalobcem požadovaný rozsah neumožňuje. Pozemek parc. [číslo] je součástí příměstského lesa, který plní především rekreační funkci pro obyvatele [územní celek] a je jimi hojně využíván. Komunikace po pozemku parc. [číslo] uvnitř lesních pozemků slouží především jako cyklostezka a cesta pro pěší, je osazena dopravní značkou zakazující vjezd motorových vozidel do lesa. Komunikace tedy vede lesem, kam je obecně podle příslušných ustanovení lesního zákona zakázáno vjíždět motorovými vozidly. Historickými měřickými snímky vzal soud prvního stupně za vyvrácené tvrzení žalobce, že právě jím navrhovaná cesta byla v minulosti, jako přístup k nemovitostem využívána. Dle závěru soudu prvního stupně byla využívána cesta severně nad železniční tratí okolo dnes již neexistujícího drážního domku či hájenky, po severním okraji pozemku žalobce parc. [číslo] když pozůstatky této cesty jsou patrné v terénu dosud. Žalobcem navrhovaná cesta, je sice nejkratší a pro žalobce nejpohodlnější, avšak podle závěru soudu prvního stupně by její zřízení bylo v rozporu s veřejným zájmem na zachování charakteru a funkcí příměstského rekreačního lesa, zejména v porovnání s faktickým špatným stavem a dlouhodobým neužíváním jeho nemovitostí, a to za stavu, kdy se žalobce domáhal celoročního průjezdu jakýmikoliv vozidly, čímž by byl narušován lesní klid i běžný provoz cyklostezky a cesty pro pěší. Pokud jde o rozsah přístupu k nemovitostem žalobce pěší chůzí, toto fakticky omezeno ze strany žalovaného není. Soud prvního stupně uzavřel, že existuje jiná varianta přístupové cesty, která by zákonná kritéria lépe splňovala, avšak tato cesta nevede pouze přes pozemek žalovaného, ale i přes pozemky jiných vlastníků, kteří nejsou účastníky daného řízení, a proto soud takovou nezbytnou cestu nemohl zřídit. Pokud jde o návrh žalobce na určení existence služebnosti cesty, i v tomto rozsahu soud prvního stupně žalobu zamítl, když s ohledem na charakter pozemku parc. [číslo] který je lesním pozemkem, určeným k plnění funkcí lesa, a tedy je ze zákona vyloučeno, že by mohlo dojít k vydržení služebnosti cesty.

4. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce, který nesouhlasil se zjištěným skutkovým stavem i právním posouzením věci soudem prvního stupně. Pokud jde o skutkový stav, soudu prvního stupně vytýkal zejména závěry o stavu pozemku, po kterém měla jím navrhovaná cesta být povolena. Nesouhlasil rovněž ze závěrem soudu prvního stupně v rozsahu tvrzení, že zřízení věcného břemene by představoval rozpor s veřejným zájmem a s odkazem na rekreační charakter lesů a vytčený špatný stav nemovitostí žalobce. Žalobce opětovně zdůraznil, že na špatný stav nemovitostí má vliv i skutečnost, že je mu bráněno k jejímu přístupu. Soudu prvního stupně vytýkal procesní pochybení, když za stavu, kdy neshledal důvodné povolení nezbytné cesty v žalobcem navrhovaném rozsahu, toto neučinil v rozsahu, který sám určí. V tomto směru odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Poukazoval na skutečnost, že vlastnické právo žalobce není o nic menším právem, než právo žalované, která v průběhu let prokazovala neochotu se jakkoliv dohodnout. Nesouhlasil ani se zamítnutím žaloby v rozsahu alternativního výroku žalobce zřízení služebnosti cesty na základě jejího vydržení, kdy se v dané věci soud omezil pouze na konstatování skutečnosti, že dané vydržení zakazuje lesní zákon. Žalobce v tomto směru poukazoval na skutečnost, že lesní zákon byl přijat v době, kdy církevní restituce ještě neproběhly a ani s nimi nepočítal. Přístup soudu prvního stupně v tomto směru považuje za formalistický. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Poukazoval na to, že zákonná právní úprava garantuje pouze nezbytný přístup, nikoliv pohodlný či levný přístup k nemovitostem třetích osob. Žalobce si z možných variant cesty vybral nejjednodušší řešení, přičemž mu dle žalovaného nebrání nic v tom, aby zahájil nové soudní řízení, jehož předmětem bude zřízení služebnosti přes jiné pozemky ve vlastnictví dalších účastníků. Poukazoval na výlukové důvody ve smyslu ustanovení § 1032/1 OZ, kdy žalobce požaduje nezbytnou cestu v rozsahu, který je pro něj pohodlnější, přesto, že k jeho nemovitostem lze vybudovat cestu jinudy. Žalobcem požadovaná cesta je přes pozemky, které jsou lesním pozemkem (pozemek [parcelní číslo]) či lesoparkem, ve kterém jsou udržované cesty, územím vede cyklotrasa a jedná se o pozemek, který slouží jako jedna z hlavních přístupových cest do lesa, využívaná nejen cyklisty, ale i dětmi, seniory či matkami s kočárky. V blízkosti bylo vystavěno moderní dětské hřiště. Žalobce, respektive jeho právní předchůdkyně, se dle žalovaného dopustili hrubé nedbalosti tím, že nechali zarůst původní cestu, která v minulosti existovala. Žalovaný má za to, že zřízení služebnosti přes lesní pozemky je vyloučeno, jak veřejným zájmem, tak rozporem s lesním zákonem. Poukazoval i na pochybení žalobce, pokud zároveň s žalobou na zřízení služebnosti požaduje její určení.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a neshledal odvolání žalobce důvodným.

7. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše zapsáno na LV [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] úřadu pro [územní celek], [stát. instituce]. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo] lesní pozemek, pozemek určený k plnění funkcí lesa a pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, zapsáno na LV [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] úřadu pro [územní celek], [stát. instituce]. Žalobce nabyl předmětné nemovitosti po své matce, [jméno] [příjmení], na základě rozhodnutí o vypořádání dědictví v roce 2005. Právní předchůdkyně žalobce, jeho matka [jméno] [příjmení], uvedené nemovitosti nabyla do vlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené mezi ní a [právnická osoba] dne [datum], když v kupní smlouvě bylo mimo jiné konstatováno, že převáděné nemovitosti podle nájemní smlouvy z roku 1995 užívá jako nebytové prostory ke své činnosti paintball klub [obec] a prodávající výslovně upozornil na zvýšené opotřebení a havarijní stav převáděných objektů, který byl zohledněn ve výši kupní ceny. V roce 2003 probíhala jednání mezi [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno] [země] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] o zřízení věcného břemene jízdy a chůze ve prospěch každého vlastníka nemovitostí, budovy [adresa] a pozemku st. p. [číslo] v katastrálním území Rozdělov Smlouva uzavřena nebyla. Žalovaný předmětné nemovitosti nabyl do vlastnictví rozhodnutím Pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání věci (tj. v rámci církevních restitucí) s právními účinky zápisu vkladu ke dni [datum], respektive k [datum]. Mezi účastníky probíhala od roku 2017 jednání o žádosti žalobce o zřízení přístupové cesty k jeho nemovitostem přes pozemky žalovaného parc. [číslo] parc. [číslo] s negativním stanoviskem žalovaného. Historicky byl ve stavbách [adresa] provozován hostinec Na Vejrovně, což bylo doloženo od roku 1930. Hostinec zanikl v dubnu 1949. Po pozemku parc. [číslo] vede v západovýchodním směru zpevněná ostatní komunikace, sloužící především jako cyklostezka či cesta pro pěší, odbočuje jižně směrem k budovám [adresa] postupně se zužující lesní pěšinou. Stav obou staveb ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (respektive ke dni provedeného místního šetření, tj. [datum]) je havarijní, ze stavby [adresa] je zachováno pouze neúplné obvodové zdivo, nejsou zachovány ani pozůstatky střešní konstrukce, uvnitř obvodového zdiva je navršené velké množství odpadu. Na místě [adresa] jsou pouze pozůstatky menší stavby. Pozemky žalobce parc. [číslo] jsou neoplocené, neudržované, hranice pozemku splývají s okolním lesem. Pouze v části ovocného sadu (parc. [číslo] východně od pozůstatku budov) jsou patrné zbytky oplocení. Jako potencionálně možné varianty přístupové cesty se kromě cesty navrhované žalobcem v daném řízení nabízí cesta z východu, buď rovněž přes pozemek žalovaného parc. [číslo] (soudem prvního stupně označena jako cesta číslo II.) nebo cesta navrhovaná žalovaným, tj. přes pozemky parc. [číslo] ve vlastnictví SŽDC, respektive pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného a dále pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví obce Velká Dobrá a pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného (soudem prvního stupně označena jako cesta číslo III.). Cesta číslo II. by zatěžovala žalovaného na pozemku parc. [číslo] více než žalobcem navrhovaná cesta číslo I., musela by se zcela nově vybudovat a bylo by potřeba vykácet cca 150 m3 porostu. S řešením cesty číslo III. nesouhlasí [územní celek]. Žádná z uvedených„ cest“ v rozsahu stávajících pozemků fakticky neexistuje.

8. Odvolací soud se v takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.

9. Odvolací soud shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 1029 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ). Podle tohoto zákonného ustanovení vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může zažádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

10. Podle § 1032 OZ soud nepovolí nezbytnou cestu a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu k hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Nezbytnou cestu nelze povolit přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

11. Soud prvního stupně zcela správně aplikoval i příslušná ustanovení zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (dále jen„ lesní zákon“), a to § 19 odst. 1, § 20 a § 53. S ohledem na to, že pozemek žalovaného je lesním pozemkem. Dle uvedených ustanovení lesního zákona má každý právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Přitom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců. V lesích je zakázáno jezdit a stát s motorovými vozidly, z tohoto zákazu může vlastník lesa povolit výjimku. Fyzická osoba, která v rámci obecného užívání lesa v lese bez souhlasu vlastníka poruší zákaz vjezdu a stání motorovým vozidlem se i tím dopustí přestupku.

12. Při posuzování rozsahu nezbytné cesty je třeba vždy poměřovat výhodu, kterou má nezbytná cesta poskytovat, s újmou, která by povolením nezbytné cesty pro vlastníka zatížené nemovitosti vznikla. V daném případě je třeba navíc přihlédnout k tomu, že pozemek žalovaného parc. [číslo] je lesním pozemkem, určeným k plnění funkcí lesa. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že zřízení nezbytné cesty v rozsahu navrhovaném žalobcem by bylo v rozporu s veřejným zájmem na zachování charakteru a funkcí příměstského rekreačního lesa, když i ostatní komunikace po pozemku parc. [číslo] je komunikací uvnitř lesních pozemků, sloužící především jako cyklostezka a cesta pro pěší. Celkově žalobcem navrhovaný průběh přístupové cesty vede po pozemku, kam je aktuálně dopravním značením zakázán vjezd motorových vozidel. Soud musí přihlédnout také k tomu, k jakému účelu nemovitá věc, ke které má být nezbytná cesta povolena v době vyhlášení rozsudku v souladu se stavebními předpisy slouží. Tím je pak určen i rozsah práva cesty. V daném případě jsou sice stavby na pozemcích žalovaného dosud dle katastru nemovitostí stavby s číslem popisným, avšak svému účelu již dlouhodobě neslouží (nesloužily ani v době, kdy nemovitosti nabyla právní předchůdkyně žalobce). Pokud by tedy měly sloužit k uspokojení potřeb bydlení rodiny žalobce, jak on sám tvrdil, muselo by dojít k jejich úplné demolici a následné výstavbě zcela nových nemovitostí. Za tím účelem by bylo nutné zřídit přístupovou cestu pro příjezd všech motorových vozidel, tedy i těžké techniky. Takový rozsah je zcela nepochybně v rozporu s veřejným zájmem, když přístupová cesta by měla být vedena právě přes lesní pozemek, respektive přes pozemek využívaný pro veřejnou rekreaci osob v příměstském lese. V tomto směru odvolací soud neshledal pochybení v postupu soudu prvního stupně, že za stavu, kdy navrhovaný rozsah nezbytné cesty neshledal přiměřeným, nezřídil nezbytnou cestu v jiném, přiměřeném rozsahu, jak namítal žalobce. Je třeba poukázat na to, že soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku z možných tří variant přístupové cesty uvedl, že vhodnou by se jevila cesta označená jako„ cesta číslo III“, kterou by však nebyly dotčeny pozemky více vlastníků, nikoliv pouze žalovaného. Za stavu, kdy další vlastníci možných dotčených pozemků nejsou účastníky daného řízení, nemohl soud prvního stupně v rámci tohoto řízení tuto nezbytnou cestu zřídit.

13. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, i pokud jde o rozhodnutí o eventuálním žalobním petitu žalobce, tedy určení existence služebnosti cesty v žalobcem uvedeném rozsahu přes uvedené pozemky s odůvodněním, že v tomto rozsahu byla služebnost nezbytné cesty vydržena. Jak bylo v řízení prokázáno, právní předchůdkyně žalobce sama o zřízení věcného břemene s požadavkem na uzavření takové smlouvy s právním předchůdcem žalovaného jednala v roce 2003, k uzavření uvedené smlouvy však nedošlo. Nepochybně tedy nemohla být, ani ona, ani žalobce, v dobré víře o existenci věcného břemene, respektive služebnosti. S ohledem na skutečnost, že pozemek parc. [číslo] je lesním pozemkem, určeným k plnění funkcí lesa, je vyloučeno ze zákona, že by mohlo k vydržení služebnosti cesty ve vztahu k tomuto pozemku dojít. Za tohoto stavu tedy soud prvního stupně zcela správně žalobu pokud jde o eventuální petit, zamítl.

14. Vzhledem k tomu, že jako přiměřený rozsah s ohledem na charakter pozemku žalovaného by byla přiměřená nezbytná cesta práva chůze, avšak v tomto rozsahu není žalobci v přístupu k jeho nemovitostem přes pozemky žalovaného bráněno, je závěr soudu prvního stupně a nedůvodnosti žaloby na zřízení nezbytné cesty správný.

15. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil a pro stručnost odkazuje na odůvodnění tohoto rozsudku, kdy soud prvního stupně se již s námitkami žalobce uplatněnými v odvoláním ve svém rozhodnutí podrobně zabýval a vypořádal.

16. Rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen i v nákladovém výroku III., kdy žalovanému spolu s plným úspěchem ve věci v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně. Náklady žalovaného v řízení před soudem prvního stupně jsou tvořeny náklady právního zastoupení, které byly soudem prvního stupně stanoveny ve správné výši a odpovídají vyhlášce [číslo] Sb., advokátnímu tarifu.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení bylo v plném rozsahu úspěšný žalovaný, kterému vznikly náklady na právním zastoupení, a to odměna za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast právní zástupkyně žalovaného u jednání odvolacího soudu) po 2 500 Kč podle § 11 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu, 2 režijní paušály po 300 Kč podle

§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tj. celkové náklady ve výši 5 600 Kč.