o zaplacení 51 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 1. 2026, č. j. 210 C 177/2025 – 52,

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 1. 2026, č. j. 210 C 177/2025-52 stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 51 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 5. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 23 001,16 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o poskytování poradenských a dalších služeb v rámci programu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje „TRIO“ dne 2. 10. 2018 na základě které se žalobkyně zavázala pro žalovanou zajistit činnost vedoucí k získání dotace a žalobkyně se zavázala za tyto služby zaplatit. Rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 1. 7. 2019 byla žalované přiznána dotace na projekt „Inteligentní textilie na bázi grafenu“ a žalobkyně se domáhala zaplacení části odměny s tím, že odměnu žalované vyúčtovala ve výši 1 398 906 Kč (10 % z celkové částky poskytnuté dotace). Žalovaná ani přes opakované výzvy k úhradě žalobkyni požadovanou odměnu neuhradila, když namítala výši žalobkyní vyúčtované odměny s tím, že dotace ve výši 1 398 906 Kč nebyla poskytnuta v plném rozsahu pouze žalované, ale částečně i Univerzitě. Výše dotace pro žalovanou činila 9 041 001,4 Kč, tedy výše odměny by měla být 904 100,14 Kč, jak uvedla v e-mailu ze dne 4. 12. 2019. Soud prvního stupně uzavřel, že uvedený e-mail představuje písemné uznání dluhu co do důvodu i výše, a proto začala běžet desetiletá promlčecí lhůta, která do podání žaloby (9. 7. 2025) neuplynula. Za tohoto stavu neshledal důvodnou námitku promlčení, kterou uplatnila žalovaná a žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná, která soudu prvního stupně vytýkala zejména nesprávné právní posouzení věci, a to pokud jde o uznání dluhu. Soud prvního stupně dle žalované nesprávně e-mail ze dne 4. 12. 2019 vyhodnotil jako uznání dluhu, přesto, že dle žalované z obsahu tohoto e-mailu nevyplývá vůle dluh uznat ani jej zaplatit, ale šlo pouze o dotaz na správnost výpočtu odměny. E-mail tedy neobsahuje jednoznačné uznání dluhu co do důvodu ani výše. Ani případná ochota částku uhradit by sama o sobě ještě neznamenala uznání dluhu. Z obsahu e-mailu není ani dostatečně patrné, z jakého konkrétního právního titulu měl dluh vzniknout, neboť označení „[Anonymizováno]“ podle ní samo o sobě nestačí k jednoznačné identifikaci smlouvy či závazku. K samotnému nároku poukazovala na to, že žalobkyně požadovala odměnu neoprávněně, respektive ve špatně vypočtené výši, kdy odměna neměla být počítána z částky určené univerzitě, ale jen z dotace poskytnuté žalované. Poukazovala i na nevěrohodnost tvrzení žalobkyně, o čemž dle žalované svědčí skutečnost, že pokud by sama e-mail za uznání dluhu považovala, domáhala by se nepochybně celé údajně uznané částky, nikoliv jen minimální části. Dále poukazovala na nesprávný postup soudu prvního stupně, který vydal překvapivé rozhodnutí, když žalovanou řádně nepoučil podle § 118a § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) kdy soud změnil těžiště věci na otázku uznání dluhu, aniž dal žalované prostor na tuto právní kvalifikaci reagovat. Namítala rovněž nesprávné hodnocení důkazů, když e-maily ze dne 28. 11. 2019 a 4. 12. 2019 nebyly ani k důkazu soudem prvního stupně v celém rozsahu řádně provedeny, předloženy byly v angličtině, bez překladu. Žalované byly nové listiny doručeny těsně před jednáním, takže se s nimi nemohla reálně seznámit, ani se k nim vyjádřit. K e-mailu, který byl obsahově posouzen jako uznání dluhu namítala, že nesplňuje požadavek písemné formy pro absenci platného podpisu. Z následného e-mailu žalobkyně ze dne 20. 12. 2019 plyne, že ani žalobkyně sama nepovažovala otázku údajného dluhu za vyjasněnou. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, když mezi stranami nebylo sporné uzavření smlouvy o poskytování poradenských služeb ze dne 2. 10. 2018, ani to, že žalované byla dne 1. 7. 2019 přidělena dotace v programu TRIO. Spor dle žalobkyně se tedy týká právního významu následné e-mailové komunikace z konce roku 2019. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že žalovaná v odvolání hodnotí e-mail z 4. 12. 2019 izolovaně, neboť je třeba ho posuzovat spolu s předchozí komunikací ze dne 28. 11. 2019, smlouvou o poradenských službách a smlouvou o poskytnutí podpory na projekt FV [Anonymizováno], kdy z uvedeného celku vyplývá, že žalovaná uznala existenci dluhu alespoň v rozsahu částky, kterou sama v e-mailu vyčíslila. Důvod dluhu dle žalobkyně byl dostatečně identifikován odkazem na projekt [Anonymizováno] a smlouvu FV [Anonymizováno]. Rovněž výše dluhu je určena jasně, když žalovaná sama uvedla částku 2× 452 050,07 Kč jako výši odměny. Žalovaná podle žalobkyně nerozporovala samotnou povinnost plnit, ale pouze to, zda se odměna má počítat i z částky určené pro Univerzitu. Považuje proto důvod i výši dluhu za dostatečně určité, neboť z kontextu je zřejmé, k jakému projektu, smlouvě a částce se vyjádření žalované vztahovalo. Odkazy žalované na judikaturu o uznání dluhu plněním označuje žalobkyně za nepřípadné, neboť v daném případě nejde o dovozování uznání z platby, ale o výklad písemného projevu vůle. Za nedůvodnou považuje žalobkyně i námitku promlčení, neboť uznáním dluhu ze dne 4. 12. 2019 měla začít běžet desetiletá promlčecí doba a žaloba z roku 2025 tak byla podána včas.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a shledal odvolání žalované důvodné.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytování poradenských a dalších služeb v rámci programu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje „TRIO“, na základě které se žalobkyně zavázala vykonat ve prospěch žalované určité služby – činnost vedoucí k poskytnutí dotace žalované a žalovaná se zavázala žalobkyni za tyto služby zaplatit. Žalobkyně uvedené činnosti vykonala a žalované byla rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 1. 7. 2019 poskytnuta dotace na projekt e. č. VF [Anonymizováno] „Inteligentní textilie na bázi grafenu“. Následně došlo k neshodě mezi žalobkyní a žalovanou ohledně výše částky, která má být žalobkyni jako odměna za vykonanou činnost zaplacena. Dne 4. 12. 2019 žalovaná poslala žalobkyni e-mail, ve kterém sděluje svůj názor na způsob výpočtu odměny v reakci na předchozí e-mail žalobkyně tak, že mimo jiné uvádí „mám však jednu otázku ohledně [Anonymizováno]. Obecná výše 10 % vyčíslení vaší odměny se vztahuje také k částce 2 520 000 Kč, částka však není určena pro GrapheneUP, nýbrž pro univerzitu. Je to takto správně? Výše dotace pro [Anonymizováno] je 9 041 001,4 Kč, tudíž výše odměny pro [Anonymizováno] by měla být 452 050,07+452 050,07 Kč“. Žalovaná však žalobkyni ani přes její opakované výzvy k úhradě nezaplatila ani část odměny.

6. Odvolací soud se takto zjištěným stavem ztotožnil. Řízení doplnil listinným důkazem – e-mailem ze dne 28. 11. 2019 (který soud prvního stupně provedl k důkazu, avšak neučinil z něj žádná skutková zjištění), ze kterého zjistil, že jednatel žalobkyně sděluje statutárnímu řediteli žalované, že „od poslední komunikace před více než čtyřmi měsíci nedostal žádnou informaci a dosud nedošla platba ve výše 264 921 Kč. V předchozí zprávě bylo sděleno, že žalovaná dosud nedostala žádnou dotaci na projekt s tím, že od té doby obdržela žalovaná 16. srpna 2019 první platbu grantu a rovněž první platbu z nového projektu v rámci grantu [Anonymizováno]. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení zbývající částky ve středu příštího týdne a zároveň by se žalobkyně ráda dohodla na úhradě dalších pohledávek s tím, že konkrétní pohledávky jsou uvedeny níže“. V tabulce jsou níže uvedeny 3 pohledávky, z nichž poslední s názvem „[Anonymizováno] – FV [Anonymizováno] ve výši 1 156 120 Kč se vznikem v červenci 2019, první splátka 578 060 + DPH, druhá splátka 578 060 + DPH“. V kolonce aktuální stav uvedeno „první faktura by měla být vystavena 1. prosince“ následně uvedeno „dejte mi, prosím, vědět, zda můžeme tyto faktury vystavit 1. prosince“ jako třetí z pohledávek uvedeno „[Anonymizováno] – částka 578 060 + DPH, datum splatnosti faktury-14 dní (do 15. 12. 2019“).

7. Za stavu, kdy žalovaná vznesla námitku promlčení, je pro rozhodnutí podstatné, zda e-mailem žalované ze dne 4. 12. 2019 došlo k písemnému uznání dluhu ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jen za tohoto předpokladu by se uplatnila desetiletá promlčecí lhůta podle § 639 o. z. a námitka promlčení by nebyla důvodná.

8. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 639 o. z., uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za 10 let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo.

9. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že důvod dluhu nemusí být v uznávacím projevu vyjádřen právně přesně; postačí jeho skutkové vymezení tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným nárokem téhož věřitele. Současně však platí, že z písemného projevu musí být seznatelné, že dlužník vůči věřiteli dluh skutečně uznává; absenci takového projevu vůle nelze nahradit výkladem ani dovozovat z okolností, které v listině samé vyjádřeny nejsou.

10. Z e-mailu žalované ze dne 4. 12. 2019 se podává, že žalovaná po obdržení podkladů od žalobkyně (zejména v e-mailu ze dne 28. 11. 2019) uvedla: „Mám však jednu otázku ohledně TRIO. Obecná výše 10 % vyčíslení vaší odměny se vztahuje také k částce 2 520 000 Kč, částka však není určena pro GrapheneUP, nýbrž pro Univerzitu. Je to takto správně? Výše dotace pro [Anonymizováno] je 9 041 001,4 Kč, tudíž výše odměny pro [Anonymizováno] by měla být 452 050,07+452 050,07 Kč“. Již samotná jazyková podoba tohoto sdělení svědčí o tom, že žalovaná nereagovala uznávacím projevem, ale polemikou ohledně správného základu pro výpočet odměny. Užitá formulace „mám však jednu otázku“ a výslovný dotaz „je to takto správně?“ objektivně vyjadřují, že žalovaná si výši nároku ověřovala a sporovala, nikoliv, že by existenci dluhu potvrzovala. Ani závěrečná část e-mailu, ve které žalovaná uvádí, že výše odměny „by měla být 2× 452 050,07 Kč“, sama o sobě neznamená uznání dluhu. Jde pouze o vyjádření vlastního názoru žalované na správný způsob výpočtu žalobkyní požadované odměny, nikoliv o jednoznačný písemný projev, ze kterého by bylo možno dovodit, že žalovaná dluh v uvedené výši uznává a považuje ho za existující.

11. Odvolací soud přisvědčil žalobkyni potud, že e-mail se dne 4. 12. 2019 nelze posuzovat izolovaně, nýbrž v souvislosti s předchozí komunikací a smluvním vztahem účastnic. Tento kontext by mohl přispět k identifikaci toho, jakého nároku se komunikace týkala, nemůže však nahradit chybějící projev vůle dluh uznat. V návaznosti na obsah e-mailu z 28. 11. 2019 je tedy zřejmé, že účastnice jednaly o odměně podle smlouvy [Anonymizováno] ve vztahu k projektu FV [Anonymizováno] (v tomto směru odvolací soud poukazuje na zcela odlišné částky týkající se uvedeného projektu, které žalobkyně žalované v uvedeném e-mailu k úhradě avizovala). Stále z ní nevyplývá, že žalovaná tuto pohledávku uznala co do důvodu a výše ve smyslu ustanovení § 2053 o. z. Nad rámec uvedeného odvolací soud poukazuje na to, že obsahem e-mailu ze dne 28. 11. 2019 byly nejen ve vztahu k odměně podle smlouvy [Anonymizováno] odlišné částky, ale u všech tří žalobkyní uváděných pohledávek se jednalo o uvedení výše s dotazem, zda může být na takto stanovené částky vystavena faktura. I v tomto směru je tedy třeba nahlížet na postup žalobkyně, která nefakturovala jednoznačně výši odměny, ale očekávala následnou součinnost žalované při stanovení výše částky odměny a její odsouhlasení před vyhotovením faktury.

12. Odvolací soud se tedy neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který z uvedeného e-mailu ze dne 4. 12. 2019 dovodil uznání dluhu a s tím spojené účinky podle § 639 o. z. Jeho právní posouzení věci v tomto bodě není správné.

13. Za stavu, kdy není dán účinek uznání dluhu, použije se na posouzení námitky promlčení obecná tříletá promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z. Žalobkyně sama v řízení tvrdila, že pohledávka byla splatná dne 5. 12. 2019 a od toho dne rovněž požadovala úrok z prodlení. Za stavu, kdy žaloba byla podána dne 9. 7. 2025, byla podána po uplynutí obecné tříleté promlčecí lhůty. Za tohoto stavu tedy nelze žalobě podle § 609 o. z. vyhovět, neboť právo bylo uplatněno po uplynutí promlčecí lhůty. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani námitka žalobkyně, že žalovaná minimálně nerozporovala samotnou povinnost plnit. Obsah e-mailu ze dne 4. 12. 2019 svědčí právě o opaku, neboť žalovaná v něm zpochybňovala rozsah základu pro výpočet odměny a navrhovala vlastní výpočet. Takový projev nelze bez dalšího považovat za utvrzení dluhu.

14. Za stavu, kdy odvolací soud shledal námitku promlčení důvodnou, nejsou pro výsledek řízení rozhodné další odvolací námitky směřující proti věcné existenci původního nároku, nebo proti výroku o úroku z prodlení. Již sama důvodná námitka promlčení brání přiznání žalobou uplatněného práva.

15. V tomto směru odvolací soud neshledal ani důvodnou námitku žalované, pokud jde o procesní pochybení soudu prvního stupně, kdy žalované nebylo poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. ve vztahu k posouzení uznání dluhu žalovanou. Z obsahu protokolu o jednání vyplývá, že se žalovaná prostřednictvím zástupce vyjadřovala k obsahu žaloby právě k otázce e-mailu ze dne 4. 12. 2019, kdy zpochybňovala jeho obsah jako uznání dluhu, poukazovala na to, že nesplňuje náležitosti tohoto uznání. Pouhá skutečnost, že soud prvního stupně obsah posoudil odlišně než žalovaná, neodůvodňuje potřebu poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř.

16. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

17. Vzhledem k tomu, že byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, rozhodl odvolací soud znovu podle § 224 odst. 2, § 151 a § 142 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. V řízení před soudem prvního stupně byla v plném rozsahu úspěšná žalovaná a má tedy právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů, které jí v řízení před soudem prvního stupně vznikly. Žalované vznikly náklady na právním zastoupení, a to odměna za 3 úkony právní služby (příprava a převzatí zastoupení, odpor s vyjádřením proti platebnímu rozkazu a účast při jednání před soudem prvního stupně) podle § 11 odst. 1 písm. b), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu po 3 140 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 advokátního tarifu, 1 úkon (účast u přípravného jednání soudu prvního stupně) podle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu ve výši jedné poloviny, tj. po 1 570 Kč, 4 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, cestovní náhrady spojené s účastí zástupce žalované u jednání soudu prvního stupně dne 9. 1. 2026 ve výši 472 Kč, náhrada za promeškaný čas za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, 21% DPH ve výši 2 911 Kč (po zaokrouhlení). Celková výše nákladů žalované v řízení před soudem prvního stupně činí 16 773 Kč.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 151a § 142 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalovaná, které vznikly náklady na zaplaceném soudním poplatku za odvolání ve výši 2 550 Kč a náklady právního zastoupení, a to odměna za 3 úkony právní služby (písemné odvolání, vyjádření ve věci samé a účast zástupce žalované u jednání odvolacího soudu dne 12. 5. 2026) podle § 11 odst. 1 písm. k), g) po 3 140 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 advokátní tarifu, 3 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 2 262 Kč (po zaokrouhlení) celková výše nákladů žalované v odvolacím řízení činí 15 582 Kč.