o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 25. 10. 2024, č. j. 48 C 25/2024-115

1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 350 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 30. 8. 2023 uzavřela s panem [jméno FO]) kupní smlouvu „zprostředkovatelskou“ k nákupu vozidla značky [SPZ]dále jen „vozidlo“). Za žalobkyni komunikoval její manžel a za [jméno FO] jeho syn [jméno FO]. [jméno FO] žalobkyně a její manžel nikdy neviděli. Žalobkyně uhradila na bankovní účet [jméno FO] sjednanou kupní cenu ve výši 350 000 Kč a dále 69 480 Kč za poskytnuté služby (za kompletní prohlídku vozu, výměnu oleje, průplach převodovky a za windshield). [jméno FO] manžela žalobkyně ujišťoval, že auto je ve velmi dobrém stavu, nikdy nebylo bouráno a má najeto 150 880 kilometrů. Tvrdil, že vozidlo patřilo dříve slavnému tenistovi. Po zakoupení a převzetí vozidla žalobkyně s manželem z osvědčení o registraci vozidla zjistila, že posledním vlastníkem byla žalovaná. Byly zjištěny dvě havárie vozidla a vyšší počet najetých kilometrů. Žalobkyně nemohla kontrolu učinit před nákupem vozidla, neboť neznala VIN kód, ačkoliv o něj manžel žalobkyně žádal. Sjednaná kupní cena tak byla příliš vysoká. Kdyby žalobkyně o veškerých skutečnostech věděla, vozidlo by nekoupila. [jméno FO] se projevoval jako odborník a vystupoval v rámci své podnikatelské činnosti. O existenci žalované věděl a žalobkyni to zatajil. Po převzetí automobilu se začaly projevovat závady. Žalobkyně od smlouvy pro její podstatné porušení odstoupila. Nebyla si však vědoma, s kým smlouvu uzavřela. [jméno FO] nikdy vlastníkem nebyl, a proto ani nemohl kupní smlouvu uzavřít. Z opatrnosti odstoupení zaslala [jméno FO], [jméno FO] a žalované. Žalobkyně nevěděla, zda byl [jméno FO] oprávněn uzavřít smlouvu místo žalované. V rámci následné komunikace bylo ujasněno, že [jméno FO] zastupoval žalovanou na základě zmocnění. Převodcem tak byla žalovaná. Kupní smlouva je smlouvou spotřebitelskou, neboť v okamžiku uzavření smlouvy měla žalobkyně za to, že smlouvu uzavírá s [jméno FO], jako podnikatelem. Jelikož mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena kupní smlouva, od které žalobkyně odstoupila, je žalovaná povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající zaplacené kupní ceně ve výši 350 000 Kč.

2. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl nárok žalobkyně, na zaplacení částky 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 18. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 84 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

3. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že dne 30. 8. 2023 byla mezi žalobkyní a [jméno FO] uzavřena kupní smlouva týkající se prodeje vozidla. Tato smlouva byla označena jako zprostředkovatelská (ve smlouvě výslovně uvedeno, že se nejedná o smlouvu přímou) a [jméno FO] byl označen jako zprostředkovatel. Před uzavřením kupní smlouvy probíhala písemná komunikace mezi [jméno FO], synem [jméno FO], a manželem žalobkyně, v níž byl manžel žalobkyně opakovaně srozuměn s tím, že kupní smlouva bude uzavřena s panem Hýblem, jako zprostředkovatelem, nikoliv s majitelkou vozidla (s žalovanou). [jméno FO], ani [jméno FO] se po celou dobu neprezentovali jako majitelé vozidla. Jednoznačně deklarovali, že vystupují jako zprostředkovatelé. [jméno FO] zastupoval žalovanou na základě ústně uzavřené komisionářské smlouvy. Jednalo se tak o případ nepřímého zastoupení. Obsahem této ústní dohody bylo, že [jméno FO] zařídí prodej vozidla svým jménem a obdrženou kupní cenu převede na žalovanou, za což mu bude náležet odměna. [jméno FO] tak nabyl práva a povinnosti z kupní smlouvy sám s povinností je následně převést na žalovanou. Uzavřením kupní smlouvy vznikl právní vztah mezi žalobkyní a [jméno FO], jako komisionářem. Existují-li jakákoli práva z vadného plnění, je žalobkyně povinna je uplatnit vůči [jméno FO], jako druhé smluvní straně. Žalovaná není nositelkou subjektivní hmotněprávní povinnosti, která je předmětem tohoto řízení. Jelikož soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně není v řízení pasivně věcně legitimována, nezabýval se již důvodností žalovaného nároku a žalobu zamítl.

4. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit, žalobě v plném rozsahu vyhovět a žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení. Namítla, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Z provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Kupní smlouva je výslovně označena jako smlouva zprostředkovatelská a pojem zprostředkovatel je i vtělen do textu smlouvy. Z jejího obsahu je zřejmý záměr zprostředkovatele, aby mu na základě ní přímo nevznikala práva a povinnosti. I v předcházející písemné komunikaci [jméno FO] užil označení zprostředkovatel. Rovněž soud prvního stupně v napadeném rozsudku opakovaně tento pojem uvedl, aby náhle citoval ustanovení o komisi. Žádným způsobem však nevysvětlil, z jakého důvodu se nejedná o smlouvu zprostředkovatelskou. Měly být proto provedeny navržené výslechy svědků [jméno FO] a [jméno FO], kteří by mohli objasnit povahu závazku mezi žalovanou a panem [jméno FO] (formu a obsah zmocnění). Tyto skutečnosti mají vliv na posouzení pasivní procesní legitimace žalované. Účastnice nebyly před uplynutím koncentrační lhůty upozorněny na potřebu postavit na jisto tento typ smlouvy. Napadený rozsudek byl v tomto ohledu překvapivý. Žalobkyně je tak přesvědčena, že mezi ní a [jméno FO] došlo k uzavření smlouvy o zprostředkování a nikoli smlouvy komisionářské. Z kupní smlouvy proto vznikla práva a povinnosti přímo žalované, která je v řízení pasivně procesně legitimována. Na tom nic nemění, že jako smluvní strana je uveden [jméno FO] a nikoliv žalovaná, neboť není vyloučeno, aby zprostředkovatel, je-li k tomu zmocněn, kupní smlouvu uzavřel za prodávajícího. Případné formální nedostatky kupní smlouvy nemohou jít neoprávněně k tíži žalobkyně (kupující), která je právním laikem.

5. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že považuje napadený rozsudek za věcně správný, navrhuje jej potvrdit a žalované přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnila se se závěrem soudu prvního stupně, že prostřednictvím svého syna uzavřela s [jméno FO] komisionářskou smlouvu. Obsahem této smlouvy bylo, aby [jméno FO] zařídil svým jménem prodej vozidla a obdrženou kupní cenu předal žalované, za což mu náležela odměna. Žalobkyni muselo být jasné, že kupní smlouvu uzavírá s [jméno FO] jakožto s osobou, která prodej obstarává v zastoupení vlastníka vozidla (žalované). Sama žalobkyně v řízení potvrdila, že vždy jednala pouze s panem [jméno FO], nikoliv se žalovanou jako vlastníkem vozidla. Veškeré rozhodné skutečnosti byly prokázány listinnými důkazy, provedení výslechů [jméno FO] a [jméno FO] by bylo nadbytečné. Ze strany soudu prvního stupně nedošlo ani k procesnímu pochybení, pokud žalobkyni neposkytl poučení o povinnosti postavit najisto typ smlouvy. Žalobkyně je po celou dobu řízení zastoupena advokátem, a proto si je vědoma, že jí uplatněný nárok podléhá právnímu posouzení ze strany soudu. Soud prvního stupně nebyl vázán právním hodnocením obsaženým v žalobě. Vztah mezi žalovanou a [jméno FO] nebylo možné posoudit podle ustanovení o zprostředkování, neboť zprostředkovatelská smlouva předpokládá pouze vyhledání smluvního partnera, resp. obstarání zájemci příležitost uzavřít určitou smlouvu. Samotnou smlouvu však jménem zájemce sám neuzavírá, což je zásadní pro posouzení smluvního vztahu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvu s panem [jméno FO], nikoliv s žalovanou, a proto je z ní zavázán [jméno FO], jako komisionář.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání do věci samé není důvodné.

7. Důkazy provedenými před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že před uzavřením kupní smlouvy probíhala mezi manželem žalobkyně a [jméno FO] písemná komunikace týkající se prodávaného vozidla, kupní ceny a prací, které budou na vozidle před předáním provedeny. Dne 27. 6. 2023 zaslal [jméno FO] manželu žalobkyně zprávu nazvanou „Ujednání o zprostředkování nákupu vozidla“, v níž upřesnil bankovní účet, na který má být zaslána částka 330 000 Kč za zprostředkování nákupu vozidla (tvořená základním servisem vozidla a čištěním vozidla). Ujednání bylo činěno mezi [jméno FO] (narozen [datum]) a manželem žalobkyně. Rovněž se dohodli, že finální částka bude o něco vyšší a tato částka bude zaplacena před předáním vozidla, jakmile budou známy veškeré náklady. K platnosti tohoto ujednání byl manžel žalobkyně vyzván k odeslání odpovědi: „Ano, souhlasím“, což manžel žalobkyně učinil tentýž den a připojil potvrzení o provedení platby ve výši 330 000 Kč. Dne 11. 8. 2023 se manžel žalobkyně [jméno FO] písemně dotázal, zda bude mít smlouvu s majitelem. Na to mu [jméno FO] odpověděl: „s náma já to vše budu dělat s váma jako zprostředkovatel to je stejné jak u sehnaného.“ Dne 21. 8. 2023 požádal manžel žalobkyně o zaslání VIN kódu vozidla a zároveň o změnu přepisu na žalobkyni. Dne 22. 8. 2023 [jméno FO] sdělil, že vozidlo je již přepsané. Požádal proto o zaslání údajů žalobkyně, aby mohly být sděleny úředníkovi. V reakci na to manžel žalobkyně poskytl jméno, datum narození, rodné číslo, bydliště a číslo občanského průkazu žalobkyně. Dne 29. 8. 2023 sdělil [jméno FO] manželu žalobkyně, že je na vozidle doplatek mj. ve výši 20 000 Kč do částky 350 000 Kč.

8. Výpisy z účtu bylo prokázáno, že manžel žalobkyně zaslal [jméno FO] částku ve výši 330 000 Kč a následně dne 29. 8. 2023 částku ve výši 89 480 Kč.

9. Dne 30. 8. 2023 byla podepsána kupní smlouva, v níž je jako prodávající uveden [jméno FO] (narozen 20. 9. 1948) a jako kupující žalobkyně. Předmětem koupě bylo vozidlo za prodejní cenu 350 000 Kč. Ve smlouvě je zaškrtnuto, že se jedná o smlouvu zprostředkovatelskou, nikoliv přímou. Obsahuje rovněž poznámku, že na vozidlo neposkytuje záruku jako zprostředkovatel.

10. Osvědčením o registraci vozidla bylo prokázáno, že vozidlo bylo dne 27. 4. 2020 převedeno na žalovanou a dne 29. 8. 2023 na žalobkyni.

11. Odvolací soud dokazování doplnil o výslech svědka [jméno FO] (bývalého manžela žalobkyně), který uvedl, že přes sociální sítě objevil pana [jméno FO] mladšího, který prodává a dováží auta. Zkontaktoval ho a stanovil mu částku, za kterou chtěl vozidlo koupit. [jméno FO] našel vhodné vozidlo a sdělil mu jeho stav. Před nákupem svědek vozidlo neviděl. Kontrolu vozidla prováděl [jméno FO], od něhož měl svědek o vozidle informace. V průběhu písemné komunikace se svědek dotázal, s kým bude smlouva uzavřena. Zajímalo ho to, protože do té doby smlouvu neřešili. [jméno FO] mu sdělil, že smlouva bude uzavřena s ním, jako se zprostředkovatelem. Přesvědčil ho, že se jedná o normální postup. Nemyslel si, že skutečným majitelem je pan [jméno FO]. Domníval se, že vlastníka zjistí ze smlouvy, v níž však byl uveden pan [jméno FO]. Proto i na kupní smlouvě bylo zaškrtnuto, že se jedná o smlouvu zprostředkovatelskou. Vozidlo poprvé viděl při převzetí. Kupní smlouvu podepsal svědek za svou bývalou manželku, která je ve smlouvě uvedena jako kupující. Byli tak domluveni. Vozidlo se na ni kupovalo kvůli pojistce. Kupní smlouvu příliš nepročítal. Zajímal ho stav vozidla. Při předání dostal i malý a velký technický průkaz. Nenapadlo ho se do něj podívat, kdo je skutečným vlastníkem vozidla.

12. Dopisem ze dne 19. 12. 2023 se žalobkyně obrátila na [jméno FO] s žádostí o vydání bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že v srpnu 2023 měl [jméno FO] zajistit koupi vozidla. K uzavření platné kupní smlouvy mezi žalobkyní a [jméno FO] však nikdy nedošlo, neboť [jméno FO] nebyl vlastníkem vozidla. Žalobkyně tedy nyní drží automobil bez jakéhokoliv právního titulu a [jméno FO] se na žalobkyni obohatil o částku 419 480 Kč. Žalobkyně ani nikdy neuzavřela kupní smlouvu se žalovanou, o jejíž existenci se dozvěděla až z osvědčení o registraci vozidla. Kupní smlouva tak nemůže sloužit jako nabývací titul k vozidlu. Žalobkyně byla rovněž při koupi vozidla uvedena v omyl, neboť měla za to, že vozidlo vlastní [jméno FO].

13. [jméno FO] na dopis reagoval vyjádřením ze dne 4. 1. 2024, v němž mj. uvedl, že z obsahu kupní smlouvy vyplývá, že jednal jako zprostředkovatel fyzické osoby. Projev vůle a obsah právního jednání tak byl zjevný. Jednalo se o koupi vozidla žalobkyní od třetí osoby. K uzavření platné kupní smlouvy došlo a vlastnictví přešlo na žalobkyni. Žalobkyně si vozidlo převzala, uhradila kupní cenu a jako vlastník ho užívá.

14. Dne 17. 1. 2024 zaslala žalobkyně žalované, [jméno FO] a [jméno FO] odstoupení od smlouvy. V odstoupení bylo opětovně uvedeno, že kupní smlouvu neuzavřela s vlastníkem vozidla, a proto nedošlo k jejímu platnému uzavření. Se žalovanou žalobkyně nikdy žádnou platnou smlouvu neuzavřela. Vlastníkem vozidla je tak nadále žalovaná. Pro případ, že by kupní smlouva byla uznána platnou, z opatrnosti od ní žalobkyně odstupuje z důvodů specifikovaných v odstoupení.

15. Žalovaná na odstoupení reagovala dopisem ze dne 26. 1. 2024, v němž mj. uvedla, že žalobkyně je dle jejího přesvědčení právoplatným vlastníkem vozidla od 29. 8. 2023, jak je uvedeno ve velkém technickém průkazu. Nelze proto souhlasit, že by žalobkyně vozidlo držela bez právního důvodu. Od srpna roku 2023 do současnosti nebylo nikdy vlastnictví vozidla žalobkyní rozporováno. Vozidlo bylo prodáno žalovanou, pomocí zprostředkovatele [jméno FO], do vlastnictví žalobkyně. Zprostředkovatelský vztah mezi žalovanou a [jméno FO] byl žalobkyni znám, neboť vyplýval z kupní smlouvy.

16. Těmito důkazy byl skutkový stav postaven najisto v rozsahu umožňujícím věc právně posoudit a rozhodnout. Bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně, jednající prostřednictvím svého tehdejšího manžela, komunikovala výhradně s [jméno FO] o nákupu vozidla. Před uzavřením kupní smlouvy bylo potvrzeno, že kupní smlouva nebude uzavřena s vlastníkem vozidla – žalovanou, nýbrž se zprostředkovatelem. Manžel žalobkyně potvrdil, že věděl, že [jméno FO], ani [jméno FO] nejsou skutečným vlastníkem vozidla. Bylo nadbytečné provádět další důkazy, zejména uvažovaný výslech svědka [jméno FO] a [jméno FO], neboť rozhodné skutečnosti již byly prokázány výslechem manžela žalobkyně. Soud prvního stupně proto postupoval správně, zamítl-li zbylé navržené důkazy pro nadbytečnost.

17. Dle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

18. Dle § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

19. Dle § 556 odst. 2 o. z., při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

20. Dle § 1760 o. z., skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává.

21. Dle § 2079 odst. 1 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

22. Soud prvního stupně žalobu zamítl na nedostatku pasivní věcné legitimace žalované. Odvolací soud se proto zabýval otázkou, zda je žalovaná podle hmotněprávních ustanovení subjektem tvrzené povinnosti. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání bezdůvodného obohacení, neboť má za to, že nedošlo k platnému uzavření kupní smlouvy, popř. byla-li kupní smlouva platně uzavřena, pak od ní odstoupila. Smluvní strany jsou proto povinny si vzájemně vrátit poskytnutá plnění.

23. Bylo tedy třeba se předně zabývat tím, s kým žalobkyně kupní smlouvu uzavřela a zda se jedná o platnou kupní smlouvu. V řízení bylo prokázáno, že tehdejší manžel žalobkyně měl zájem koupit vozidlo, které pro něho sehnal a opravil [jméno FO]. Nakonec se dohodli, že kupující nebude manžel žalobkyně, nýbrž žalobkyně, za kterou nadále ve smyslu § 441 a následujících o. z. jednal. O této skutečnosti nebylo v řízení sporu. Bylo však sporné, kdo byl druhou smluvní stranou. V kupní smlouvě je jako prodávající uveden [jméno FO]. To, že druhou smluvní stranou bude [jméno FO] a nikoliv žalovaná, žalobkyně prostřednictvím svého manžela věděla ještě před uzavřením kupní smlouvy. [jméno FO] totiž k přímému dotazu manžela žalobkyně uvedl, že kupní smlouva nebude uzavírána s vlastníkem vozidla. Žalobkyně i svým následným chováním dala jednoznačně najevo, že dle jejího přesvědčení byla kupní smlouva uzavřena s [jméno FO]. V předžalobní výzvě i v odstoupení od smlouvy totiž uvedla, že uzavřela kupní smlouvu pouze s [jméno FO], nikdy však se žalovanou. Měl-li [jméno FO] vůli, aby prodávající stranou byla přímo žalovaná a on byl pouze jejím zástupcem, pak tuto vůli vůči žalobkyni nikdy neprojevil. Žalobkyně ani nevěděla, kdo je skutečným vlastníkem vozidla. Manžel žalobkyně k tomu ve svém výslechu potvrdil, že v okamžiku podpisu kupní smlouvy neznal skutečného vlastníka, ale věděl, že vlastníkem vozidla není [jméno FO], ani [jméno FO]. Ani po podpisu kupní smlouvy se však nezajímal o to, kdo je vlastníkem vozidla.

24. Mezi žalobkyní a [jméno FO] tak došlo k uzavření kupní smlouvy, která měla veškeré náležitosti upravené v § 2079 a násl. o. z. Z kupní smlouvy plyne, kdo je kupující, kdo prodávající, že se převádí vlastnické právo k vozidlu a za jakou kupní cenu. Odvolací soud k tomu zdůrazňuje, že pro platnost kupní smlouvy je dle § 1760 o. z. bez významu, zda je či není prodávající rovněž vlastníkem prodávané věci. Nedostatek vlastnického práva prodávajícího nezpůsobuje neplatnost (a to ani relativní) takové kupní smlouvy (k tomu srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 26 Cdo 3125/2024). Tato okolnost může mít pouze vliv na schopnost prodávajícího plnit své závazky (převést vlastnické právo na žalobkyni) plynoucí z kupní smlouvy. V daném případě však bylo prokázáno, že přestože [jméno FO], jako prodávající, nebyl vlastníkem vozidla, své závazky splnil, neboť na žalobkyni vlastnické právo k vozidlu převedl. Tato skutečnost ostatně nebyla sporována ani žalovanou, jako původním vlastníkem vozidla, která rovněž potvrdila, že žalobkyně se stala vlastníkem vozidla.

25. Žalobkyně nemusí být v kupní smlouvě upozorněna na skutečnost, že kupní smlouva není uzavírána s vlastníkem. V daném případě však tato skutečnost z kupní smlouvy vyplývá, neboť v ní bylo zaškrtnuto, že se jedná o kupní smlouvu „zprostředkovatelskou“ (nikoliv „přímou“). Tímto způsobem bylo žalobkyni avizováno, že druhou smluvní stranou není vlastník vozidla, nýbrž „zprostředkovatel“, tj. třetí osoba odlišná od vlastníka. Není rozhodující, jaký význam pojmu přisuzuje zákon, ale jaký obsah mu daly smluvní strany. Pokud by [jméno FO] měl být zprostředkovatelem ve smyslu § 2445 a následujících o. z. a zároveň měl být žalovanou zmocněn jejím jménem kupní smlouvu uzavřít, pak by se stále jednalo o smlouvu přímou. Prodávajícím by totiž byl vlastník vozidla. Citované rozlišení v kupní smlouvě by tak zcela ztratilo na významu. I svědek Karel Hamerník potvrdil, že tímto způsobem vnímal rozlišení ve smlouvě, když uvedl, že ve smlouvě byl jako prodávající uveden pan [jméno FO], který prodej zajišťoval, a proto bylo v kupní smlouvě zaškrtnuto, že se jedná o smlouvu zprostředkovatelskou. K nezbytnosti vykládat pojem „zprostředkovatel“ podle jeho skutečného obsahu lze přiměřeně odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 25 Cdo 631/98. Lze tak souhlasit se soudem prvního stupně, že citovaný odkaz v kupní smlouvě naznačuje, že mezi žalovanou a [jméno FO] byla uzavřena ve smyslu § 2455 a následujících o. z. komisionářská smlouva. Pro rozhodnutí v této věci však není podstatné, jaký smluvní vztah byl uzavřen mezi žalovanou a [jméno FO], nýbrž kdo byl ve vztahu k žalobkyni prodávajícím dle sjednané kupní smlouvy. Odvolací soud proto nepřisvědčil námitce žalobkyně, že je třeba vyslechnout [jméno FO] a [jméno FO] k prokázání vzájemného smluvního vztahu mezi [jméno FO] a žalovanou.

26. V řízení nevyplynula žádná skutečnost, pro kterou by bylo možné uzavřít, že je sjednaná kupní smlouva mezi žalobkyní a [jméno FO] neplatná. Žalobkyně jako důvod neplatnosti pouze uvedla, že [jméno FO] není vlastníkem vozidla, což, jak bylo uvedeno shora, neplatnost nepůsobí. Odstoupila-li žalobkyně od kupní smlouvy (odstoupení směřovala i vůči [jméno FO]), pak se svých tvrzených nároků ve smyslu § 2002 a následujících o. z., ve spojení s § 2993 o. z., musí domáhat po druhé smluvní straně. Jelikož žalobkyně není s žalovanou v žádném závazkovém vztahu, nemůže vůči ní s úspěchem uplatňovat žalovaný nárok.

27. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalovaná není v řízení pasivně věcně legitimována a žalobu zamítl. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

28. Soud prvního stupně rovněž správně rozhodl, že žalobkyně je povinna dle § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit žalované náklady řízení. Odvolací soud se pouze neztotožnil s přiznanou výší, neboť neshledal za účelný jeden úkon právní služby (porada s klientem ze dne 22. 4. 2024). Zástupce žalované zastoupení převzal dne 24. 1. 2024. Součástí tohoto úkonu je ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, i první porada s klientem. Na první úkon navazoval další, a to písemné vyjádření ve věci ze dne 25. 3. 2024. Další porada, za kterou žalovaná požadovala náhradu, předcházela druhému písemnému vyjádření ve věci ze dne 24. 4. 2024, v němž zástupce žalované pouze reagoval na listiny, které do té doby nebyly založeny ve spise. Po jejich seznámení žalovaná setrvala na svých tvrzeních uvedených v předchozím vyjádření s tím, že předložené důkazy žalobkyní tvrzené skutečnosti neprokazují. Je tak zřejmé, že k tomuto vyjádření nebylo nezbytně třeba uskutečnit další poradu s klientem. Veškeré zbylé úkony, za které byla náhrada přiznána, považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za účelné, tj. zejména žalobkyní namítaná vyjádření ve věci.

29. Odvolací soud proto ve smyslu § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve výroku II., avšak pouze co do výše a žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady za řízení před soudem prvního stupně ve výši 72 600 Kč. Náklady jsou tak tvořeny šesti úkony právní služby specifikovanými v napadeném rozsudku po 9 700 Kč/úkon (celkem 58 200 Kč), šesti náhradami hotových výdajů za právní služby po 300 Kč/úkon (celkem 1 800 Kč) a 21 % DPH z částky 60 000 Kč, tj. 12 600 Kč dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024. Ve zbylém byl napadený výrok potvrzen.

30. O nákladech řízení před odvolacím soudem, které spočívaly v právním zastoupení, bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalované sestávaly z odměny advokáta za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 28. 2. 2025 a účast na jednání dne 17. 6. 2025 a dne 23. 9. 2025) po 9 700 Kč a za jeden úkon právní služby (účast na vyhlášení rozsudku dne 30. 9. 2025) po 4 850 Kč [§ 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k), g) a odst. 2 písm. f) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025], z paušálních náhrad hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025) a z 21 % DPH v celkové výši 7 507,50 Kč. Žalobkyně je povinna náhradu nákladů žalované uhradit k rukám zástupce žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).