o zaplacení 46 200 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 11. 2024, č. j. 10 C 152/2024 – 56,

1. Okresní soud v Příbrami (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, č. j. 10 C 152/2024 – 56, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 18 435 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 4. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 28 065 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 46 200 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení a dále úroku ve výši 60 % ročně z částky 46 200 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení. Výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byl nárok žalobce vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, kterou žalobce s žalovaným uzavřel dne [datum], a to přes platformu provozovanou na webu www.julu.cz, který je provozován společností [právnická osoba] (dále jen „[Anonymizováno]“). Na základě této smlouvy žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 45 000 Kč (z čehož částka 3 465 Kč je odměnou provozovatele platebních služeb), tak, že žalobce odeslal finanční prostředky sjednané ve smlouvě o zápůjčce na účet [Anonymizováno] a po odečtení odměny poskytovatele byly finanční prostředky odeslány na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou zápůjčku spolu s úroky v měsíčních splátkách ve výši 3 850 Kč splatných k dvanáctému dni v měsíci. Žalovaný uhradil prvních 6 splátek v celkové výši 23 100 Kč, ke dni 13. 5. 2024 došlo k zesplatnění půjčky. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce porušil povinnost zkoumat řádně úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a důsledkem tohoto porušení je neplatnost smlouvy o úvěru. Vzájemně poskytnuté plnění soud prvního stupně posoudil jako bezdůvodné obohacení, které jsou si strany povinny navzájem vrátit v souladu s ustanovením § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Rozdíl mezi vzájemně poskytnutým plněním ve výši 18 435 Kč (žalobce poskytl žalovanému částku 41 535 Kč, když částka 3 465 Kč byla odměnou provozovatele platebních služeb a žalovaný zaplatil žalobci částku 23 100 Kč) je tedy bezdůvodným obohacením žalovaného a důvodným nárokem žalobkyně v daném řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaným nebylo plněno k výzvě žalobce jako věřitele, byl žalobci přiznán i úrok z prodlení v zákonné výši, a to počínaje dnem 4. 6. 2024, když žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 10 pracovních dnů od doručení výzvy, tj. do 3. 6. 2024.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce, a to proti zamítavému výroku II. a nákladovému výroku III. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce z důvodu porušení povinnosti žalobce jako poskytovatele zápůjčky zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Poukazoval na to, že na danou věc soud prvního stupně nesprávně aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť nedošlo ke zprostředkování smlouvy o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. Zdůraznil, že uzavření smlouvy o zápůjčce proběhlo přes platformu provozovanou na webu www.julu.cz, poskytující mimo jiné i platební služby malého rozsahu. Uvedený server je provozován společností [právnická osoba], a to jako inzertní server, na kterém se střetává poptávka po financování ze strany nepodnikajících fyzických osob s nabídkou jiných nepodnikajících fyzických osob, ochotných poskytnout těmto fyzickým osobám zápůjčku v podobě peněžitého plnění. Není tedy nabízena možnost sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele či jménem a na účet spotřebitele. Předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena na základě primární aktivní činnosti žalovaného, který sám vytvořil žádost o zápůjčku, tedy aktivně nabídl uzavření smlouvy o zápůjčce a stanovil její základní parametry, nikoliv žalobce či společnost P2P. Žalobce pouze v návaznosti na tuto činnost žalovaného konkrétní nabídku na uzavření smlouvy o zápůjčce přijal. Smluvním stranám smlouvy o zápůjčce je dána možnost užít pro podpis smlouvy podpisové kódy. Pokud smluvní strany chtějí užít tento způsob podpisu smlouvy, musí proběhnout technický proces spočívající ve vygenerování podpisových kódů, jejich zaslání na příslušné e-mailové adresy a zpřístupnění systému pro zadání těchto důvodů. Ze strany P2P jsou poskytovány pouze podpůrné administrativní činnosti samotného procesu uzavření smlouvy o zápůjčce, společnost není smluvní stranou ani zástupcem některé ze stran. Za tohoto stavu se tedy jedná o uzavření smlouvy o zápůjčce v souladu s ustanovením § 2390 a následujících o. z., a nelze proto aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. Přesto žalobce posoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím několika zdrojů, kdy z výpisu z bankovního účtu žalovaného byl zjištěn příjem ve výši cca 56 938 Kč měsíčně a výdaje žalovaného pouze na běžné potřeby. Nebyla zjištěna evidence žalovaného v insolvenčním rejstříku ani v Centrální evidenci exekucí. Žalobce vyšel i ze skutečností uvedených žalovaným systému na webu www.julu.cz při jeho registraci, kdy uvedl, že je ženatý a má jednu vyživovací povinnost. Žalobce tedy posoudil úvěruschopnost žalovaného nad rámec svých povinností, a rozsah považuje za dostatečný. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. změnil, a i v tomto rozsahu žalobě vyhověl a dále, aby žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně.

3. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden ve výroku I., v tomto rozsahu nabyl samostatně právní moci.

4. Soud prvního stupně rozhodl ve věci při prvním jednání nařízeném na den 28. 11. 2024, a to bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobce se zjednání omluvil a souhlasil se s projednáním v jeho nepřítomnosti. Soud tedy vyšel na základě žalobcem předložených listinných důkazů ze zjištění, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 45 000 Kč, s tím, že věřiteli náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč, o kterou se snižuje výše poskytnuté zápůjčky při jejím čerpání. Úrok byl sjednán ve výši 60 % ročně. Smlouva byla uzavřena elektronicky dálkovým způsobem v portálu www.julu.cz. Dle otisku e-mailu ze dne 12. 9. 2023 byla přijata poptávka ohledně půjčení peněz, zaslán unikátní kód pro akceptaci zápůjčky. Žalovaný předložil fotografii občanského průkazu. Žalovaný uhradil celkem [hodnota] splátek v celkové výši 23 100 Kč. Na účet vedený na jméno žalovaného byla připsána částka 41 535 Kč, a to z účtu číslo [č. účtu], na který byla dne [datum] z účtu číslo [č. účtu] poukázána částka 45 000 Kč. Žalobce vyzval předžalobní výzvou z [datum] žalovaného k úhradě dluhu.

5. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem neztotožnil. Z listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, které byly soudem prvního stupně k důkazu provedeny dospěl k závěru, že nelze mít za prokázané, že došlo k uzavření smluvního vztahu (s obsahem odpovídajícím předložené smlouvě o zápůjčce), mezi účastníky, a to prostřednictvím společnosti P2P, respektive prostřednictvím jí provozované platformy www.julu.cz, na základě smlouvy o spolupráci, kterou měl žalobce s [Anonymizováno] uzavřít, avšak ani skutečnost, že částka 41 535 Kč, kterou žalovaný na svůj účet obdržel, byla platbou právě od žalobce. Žalobce především neprokázal, že by měl s [Anonymizováno] uzavřený smluvní vztah s jím tvrzeným obsahem. Předložená smlouva o spolupráci nejenže není podepsána, ale žalobce sám v ní ani nebyl jako smluvní strana vůbec zmíněn. Skutečnost, že by tato smlouva měla být uzavřena, tedy zůstala pouze v rovině tvrzení žalobce. Obdobně žalobce neprokázal ani své tvrzení o tom, že skutečně společnosti [Anonymizováno] zaslal v souvislosti s poskytnutím dané zápůjčky žalovanému částku 45 000 Kč. Připsaní takové částky na účet společnosti [Anonymizováno] bylo prokázáno, nebylo však prokázáno, kdo je vlastníkem účtu, ze kterého byla částka v uvedené výši převedena. Smlouva o zápůjčce v podobě, jak byla předložena, tedy opatřená namísto podpisu stran pouze číselným kódem, který měl být jako jedinečný vygenerován, nesvědčí sama o sobě o tom, že byla ve smlouvě označenými stranami v dané podobě uzavřena. Takovou smlouvu nelze považovat za listinu, kterou žalovaný zjevně podepsal. Podle ustanovení § 551 o. z. nejde o právní jednání, chybí-li vůle jednající osoby. V souladu s ustanovením § 554 o. z. se nepřihlíží ke zdánlivému právnímu jednání. Pokud došlo k elektronickému uzavření uvedené smlouvy, bylo na žalobci, aby skutečnost, že ze strany žalovaného byla podepsána v souladu se zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, prokázal. Tato skutečnost nebyla prokázána ani žalobcem předloženými dokumenty. Žalovanému sice byl vygenerován jedinečný číselný kód, který mu měl být zaslán e-mailem nebyl označen žalobce jako zapůjčitel, žalovanému byla pouze sděleno, že (blíže neoznačený) investor právě přijal poptávku žalovaného ohledně půjčení peněz. V uvedeném e-mailu se odesílající označuje jako „váš Julu“.

6. Odvolací soud se tedy neztotožnil ani s právním posouzení věci soudem prvního stupně, pokud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, avšak pro porušení povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru ji shledal neplatnou. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené neshledal nárok žalobkyně důvodný v plném rozsahu. Vzhledem k tomu, že předmětem odvolacího řízení nebyl vyhovující výrok I., který nabyl samostatně právní moci, shledal odvolací soud nedůvodný nárok v rozsahu, který byl předmětem odvolacího řízení, a v zamítavém výroku II. tedy rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

7. Rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen i v nákladovém výroku III., když v řízení před soudem prvního stupně byl úspěšnější žalovaný, který by v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. měl právo na náhradu poměrné části vzniklých nákladů, avšak žalovanému žádné náklady nevznikly.

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. V odvolacím řízení bylo v plném rozsahu úspěšný žalovaný, kterému však náklady nevznikly.