o zaplacení 697 106,39 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 10. 2024, č. j. 19 C 246/2024 – 55,

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 10. 2024, č. j. 19 C 246/2024 – 55, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 653 321,31 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu do částky 43 785,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 998 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 25 % ročně z částky 998 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 566,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 037,29 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 696 108,39 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení a do úroku ve výši 6,06 % ročně z částky 696 108,39 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení. Výrokem III. stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 73 094 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb, uzavřené dne 13. 12. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným a dále ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Smlouvou o poskytování bankovních a platebních služeb se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést žalovanému běžný účet a žalovaný byl v případě nepovoleného přečerpání disponibilního zůstatku na tomto účtu povinen debetní zůstatek neprodleně uhradit, včetně úroku. Z důvodu porušení této povinnosti požadovala žalobkyně úhradu nepovoleného debetního zůstatku ve výši 998 Kč, včetně úroku ve výši 25 % v souladu se smluvními podmínkami a zákonným úrokem z prodlení, a to ode dne následujícího po odstoupení právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 13. 12. 2021 byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 800 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal i s úroky vrátit v 96 měsíčních splátkách po 10 475 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně, uhradil pouze částku 146 678,69 Kč, byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně se domáhala úhrady zesplatněné celé dlužné částky 696 108,39 Kč na dlužné jistině, smluvního úroku splatného ke dni 17. 7. 2023 ve výši 17 037,29 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 17. 7. 2023 ve výši 566,88 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 18. 7. 2023 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 0,6 % ročně z dlužné jistiny od 18. 7. 2023 do zaplacení. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, porušila povinnost, kterou jí ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Za tohoto stavu shledal úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi účastníky absolutně neplatnou a poskytnuté vzájemné plnění účastníků posoudil jako bezdůvodné obohacení. Nárok žalobkyně tak soud prvního stupně shledal důvodným ve výši rozdílu vzájemně poskytnutého plnění, když žalobkyně žalovanému poskytla částku 800 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil částku 146 678,69 Kč. Žalobě bylo tedy vyhověno v rozsahu 653 321,31 Kč, a to bez příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, kdy soud prvního stupně uzavřel, že nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti části zamítavého výroku II., podala včas odvolání žalobkyně, která nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o zákonné úroky z prodlení z přiznané částky na nároku vyplývajícím z úvěrové smlouvy. Poukazovala na to, že žalovaný byl v prodlení se splácením peněžitého dluhu a žalobkyně jako věřitel požadovala úroky z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni výzvou odeslanou dne 7. 11. 2023, která se nejpozději třetí den po odeslání dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla ke splnění dluhu poskytnuta, se dnem 21. 11. 2023 žalovaný dostal do prodlení. Žalovaný měl tedy dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný by nebyl úvěruschopný. Jedná se o profesionálního hokejistu, což je veřejně dostupný a prokazatelný údaj. V době uzavření úvěrové smlouvy hrál za extraligový hokejový klub v [adresa]. Soudu prvního stupně dále vytýkala, že se v odůvodnění rozsudku nazabýval důvodem, pro který nebyl shledán důvodným nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o vedení běžného účtu, tedy nárok na zaplacení nepovoleného záporného debetu ve výši 998 Kč se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Tento nárok nevyplývá z úvěrové smlouvy, povinnost právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost ve vztahu k tomuto smluvnímu závazku tedy nebyla dána. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II. změnil tak, že žalobě bude vyhověno i do částky 998 Kč s úrokem ve výši 25 % ročně a zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z této částky od 21. 9. 2023 do zaplacení a dále bude přiznán úrok z prodlení z již přiznané částky ve výši 653 321,31 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, a to ve výši 15 % ročně.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolaní žalobkyně je důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden ve výroku I. a v části výroku II. (vyjma zákonného úroku z prodlení z přiznané částky a částky 998 Kč s příslušenstvím). V tomto rozsahu tedy rozsudek soudu prvního stupně nabyl samostatně právní moci.

5. Před zahájením jednání odvolacího soudu vzala žalobkyně částečně odvolání zpět, a to do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 121 090 Kč od 13. 12. 2024 do zaplacení, neboť po rozhodnutí soudu prvního stupně byla žalovaným dne 12. 12. 2024 uhrazena částka 121 090 Kč. Odvolací soud proto v souladu s ustanovením § 207 odst. 2 o. s. ř. odvolací řízení v rozsahu zpětvzetí odvolání zastavil.

6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]., IČO: [IČO], dříve [právnická osoba]. IČO: [IČO] (která k 1. 1. 2022 zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba].), uzavřela s žalovaným dne 13. 12. 2021 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet číslo 8291683732/6100 a žalovaný byl v případě nepovoleného přečerpání disponibilního zůstatku na tomto účtu povinen nepovolený debetní zůstatek neprodleně uhradit, včetně úroků. Žalovaný porušil povinnosti a na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 998 Kč, který ani přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně spolu s úrokem ve výši 25 % ročně a zákonným úrokem z prodlení neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy o účtu s účinností od 20. 9. 2023 odstoupila. Dále byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 96 měsíčních splátkách po 10 475 Kč, s tím, že první splátka byla splatná dne 13. 1. 2022. Každá splátka se skládala z úhrady jistiny a úroku. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 5,9 % ročně. Z důvodu dlouhodobého nesplácení úvěru právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 17. 7. 2023 zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celkové částky 724 712,56 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky spolu s oznámením o postoupení pohledávky dopisem ze dne 7. 11. 2023. Při uzavření smlouvy žalovaný uvedl příjem 185 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, výdaje na živobytí 3 000 Kč žalobkyní byl započten příjem 30 446 Kč.

7. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil. Správným shledal i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel v případě smlouvy o vedení bankovního účtu z § 2662 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), dle kterého se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2665 o. z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Odvolací soud se neztotožnil v daném případě se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení záporného debetního zůstatku na účtu, který právní předchůdkyně pro žalovaného zřídila a vedla. Tento závazek nelze posuzovat dle zákona o spotřebitelském úvěru a závěr soudu prvního stupně o porušení povinnosti zkoumat řádně úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně tedy na platnost smlouvy nemá vliv. Zcela v souladu se smluvními podmínkami byl žalovaný povinen tento vzniklý záporný zůstatek neprodleně uhradit, včetně nároku ve výši 25 %, a zákonného úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný tak neučinil, odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně shledal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky vyplývající z uvedeného smluvního vztahu za důvodný v plném rozsahu, včetně příslušenství v podobě úroků a zákonného úroku z prodlení od 21. 9. 2023, když odstoupením od smlouvy ke dni 20. 9. 2023 se žalovaný dostal právě dnem 21. 9. 2023 do prodlení.

8. V části nároku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, který věc posoudil podle § 2395 o. z., dle kterého ze smlouvy o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit. Dále je věc třeba posoudit podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně) je právnickou osobou, jejímž předmětem činnosti je poskytování úvěru a žalovaný je v pozici spotřebitele. Soud prvního stupně v daném případě uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, neboť žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) porušila svou povinnost náležitě prověřit poměry dlužníka – spotřebitele a posoudit jeho schopnost splácet úvěr. Právním jednáním smluvních stran došlo k narušení veřejného pořádku tím, že byl porušen § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť součástí veřejného pořádku je mimo jiné i ochrana skupina osob, které jsou určitým způsobem zranitelné a mezi takové nepochybně spotřebitelé patří, neboť jejich postavení je ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno a vystupují také jako slabší strana. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, tedy soud prvního stupně posoudil plnění, které si žalobkyně a žalovaný navzájem poskytli jako plnění z neplatného právního jednání, takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o. z. vzájemně vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně odvoláním nenapadla část zamítavého výroku, pokud jde o nárok, vyplývající z úvěrové smlouvy, kromě zákonného úroku z prodlení, odvolací soud vycházel ze shora uvedeného závěru soudu prvního stupně a zabýval se pouze nárokem žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení žalovaného. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví zvláštní splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Podle tohoto zákonného ustanovení je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu ihned, nese v plném rozsahu spotřebitel. Odvolací soud má za to, že pokud spotřebitel břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu, neunese (mimo jiné třeba i proto, že je v řízení pasivní, nedostavuje se k jednání a nemůže být tedy soudem v souladu s ustanovením § 118a o. s. ř. poučen), pak lze vycházet ze stavu, že v možnostech a schopnostech spotřebitele bylo vrátit dluh bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Nároky na úroky z prodlení se poté odvíjí od výzvy věřitele. Tento závěr není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (na který poukazoval ve svém odůvodnění soud prvního stupně), neboť v něm dovolací soud řešil stav, kdy soudy odvozovaly splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení primárně od výzvy věřitele, aniž by se možnostmi a schopnostmi spotřebitele jistinu vrátit zabývaly, ačkoliv v tomto případě byl spotřebitel aktivní, řádně se zúčastnil jednání a uváděl potřebná tvrzení.

9. V daném případě, za stavu, kdy žalovaný byl v řízení po celou dobu pasivní, nereagoval na žalobu, ani se nedostavil k jednání, neunesl dle závěru odvolacího soudu břemeno tvrzení o tom, že v jeho možnostech nebylo vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění peněžitého dluhu jako novému věřiteli výzvou odeslanou dne 7. 11. 2023, která se nejpozději třetí den po odeslání dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla ke splnění dluhu poskytnuta, se dnem 21. 11. 2023 žalovaný dostal do prodlení. Z tohoto důvodu má žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení ze soudem přiznané dlužné jistiny ve výši 653 321,31 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, respektive do další částečné úhrady dlužné částky dne 12. 12. 2024. Ode dne následujícího, tj. 13. 12. 2024, pak žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení ze zbylé dlužné jistiny, tj. 532 231,31 Kč, a to do zaplacení.

10. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku II. v souladu s ustanovením § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, tedy do částky 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně a s úrokem ve výši 25 % ročně od 21. 9. 2023 do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 653 321,31 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení, respektive do 12. 12. 2024 a od 13. 12. 2024 do zaplacení z částky 532 231,31 Kč tak, že i v této části žalobě vyhověl.

11. Vzhledem k tomu, že byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, postupoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. a znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. V řízení před soudem prvního stupně byli oba účastníci úspěšní pouze částečně, když žalobkyně nebyla úspěšná v rozsahu 94 %. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. má tedy žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 88 %. Náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 27 885 Kč a nákladů právního zastoupení, spočívajících v odměně za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem, písemná žaloba a účast zástupce žalobkyně o jednání soudu prvního stupně) po 11 100 Kč podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, čtyři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 9 576 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobkyně před soudem prvního stupně činí 83 061 Kč. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 80 % takto vzniklých nákladů, tj. ve výši 73 094 Kč.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně a má tedy právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů v této fázi řízení. Žalobkyni vznikly náklady na zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a náklady na právním zastoupení, a to odměna za dva úkony právní služby (písemné odvolání a účast zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu) po 5 980 Kč (z částky 121 549 Kč jako předmětu odvolacího řízení, kterým je součet částky 998 Kč a požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 653 321,31 Kč v kapitalizované výši ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. 120 551 Kč), 2 režijní paušály podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, a to 300 Kč (ve znění účinném k 31. 12. 2024) a 450 Kč (ve znění účinném od 1. 1. 2025) a 21 % DPH ve výši 2 669 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem z odvolání ve výši 1 000 Kč činí výše náhrady nákladů odvolacího řízení žalobkyně 16 379 Kč.