o zaplacení 12 507 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném, svém bývalém zaměstnanci, zaplacení 12 507 Kč z titulu náhrady škody. Uvedla, že žalovaný v důsledku nedbalostního jednání při plnění pracovních povinností způsobil celkovou škodu ve výši 14 507,12 Kč, částka 2 000 Kč byla žalovanému sražena ze mzdy a zbývající dlužná částka ve výši 12 507 Kč zůstala žalovaným neuhrazena.

2. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) uložil žalovanému jednak zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 12 507 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 507 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále v téže lhůtě zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 6 789,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

3. Soud prvního stupně vzal z provedeného dokazování za prokázané, že„ žalovaný dne

[datum] na skladě nově vyrobených vozidel D9 špatně zajistil nové vozidlo [anonymizováno], barvy šedá metalíza, [anonymizováno] proti pohybu, když nezatáhl za ruční brzdu. Zmíněné vozidlo se rozjelo z místa č. 72, kde ho žalovaný zaparkoval a nezajistil, a poškodilo další nové vozidlo [značka automobilu], které stálo naproti v řadě na místě č. 70. Na voze [anonymizováno] došlo k poškození pravého předního nárazníku a spoileru, na voze [anonymizováno] k poškrábání zadního nárazníku v dolní části. V důsledku tohoto nedbalostního jednání ze strany žalovaného došlo na obou osobních vozidlech k celkové škodě ve výši 14 507,12 Kč. Pojišťovna odmítla plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání, neboť v případě, kdy vozidlo nebylo zajištěno proti pohybu, se jedná o výluku z pojištění odpovědnosti - pojištění se nevztahuje na škody způsobené nedodržením předepsané obsluhy nebo údržby, a odložila škodnou událost bez plnění.“ Částka 2 000 Kč byla žalovanému sražena ze mzdy; dlužnou částku 12 507 Kč pak žalovaný neuhradil. K námitce žalovaného, že žalobkyni ničeho nedluží, soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný„ svá tvrzení ani přes poučení soudem nijak neupřesnil, když pouze obecně tvrdil, že část dlužné částky uhradil z pojištění odpovědnosti škody způsobené zaměstnavateli“, navíc je toto tvrzení vyvráceno dopisem [právnická osoba]

A pokud žalovaný dále tvrdil, že část dlužné částky uhradil z účtu, netvrdil, kdy a v jaké výši dlužnou částku uhradil, a ke svým tvrzením neoznačil důkazy.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání s tím, že částku 9 395 Kč poukázal žalobkyni ze svého bankovního účtu a zbytek dluhu doplatil jednorázově na pobočce žalobkyně v [obec] oproti stvrzence – příjmovému dokladu. Protože mu žalobkyně při skončení pracovního poměru odmítala vydat zápočtový list právě s poukazem na dluh, žalovaný dovozuje, že tím, že mu ho nakonec vydala, žalobkyně sama uznala, že jeho dluh vůči ní byl uhrazen. K odvolání žalovaný připojil výpis ze svého bankovního účtu u [právnická osoba]

5. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila, k jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavila, a proto Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, postupoval ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Soud prvního stupně učinil na základě provedeného dokazování správná skutková zjištění o okolnostech vzniku škody, nepochybil v závěru o odpovědnosti žalovaného za její vznik a z důkazů, které byly v řízení před soudem prvního stupně navrženy a provedeny, správně zjistil, že z původní škody ve výši 14 507,12 Kč zůstalo neuhrazeno zažalovaných 12 507 Kč. Řádně žalovaného ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. poučil, že svá obecná tvrzení o tom, že celou škodu, včetně zažalované částky, již žalobkyni uhradil, musí blíže upřesnit a k jejich prokázání navrhnout důkazy. Žalovaný přesto žádná doplňující tvrzení neučinil a důkazy neoznačil, ač byl následně poučen dle § 119a odst. 1 o. s. ř. i o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí být uvedeny a důkazy musí být označeny dříve, než soud ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř.

8. Podle ustanovení § 205a o. s. ř., skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3; e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1; f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.

9. V projednávané věci žalovaný teprve spolu s odvoláním předložil listinu, jíž hodlal prokazovat, že ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet] poukázal v lednu, únoru, březnu, září a říjnu 2019 na účet č. [bankovní účet] (údajně žalobkyně) po 1 879 Kč. Jedná se o„ novotu“ předloženou v rozporu s principem neúplné apelace odvolacího řízení, když byl žalovaný soudem prvního stupně řádně poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 a § 119a odst. 1 o. s. ř. a nejedná se ani o jiný přípustný důkaz ve smyslu ustanovení § 205a písm. a), b), c) či f) o. s. ř. Z těchto důvodů, a protože ani žalobkyně, ač jí byla kopie předložené listiny zaslána spolu s odvoláním žalovaného, se k jejímu obsahu nijak nevyjádřila, nemohl odvolací soud k uvedené listině při rozhodování přihlédnout.

10. Na základě uvedených skutečností odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení

§ 119 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, že v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni žádné náklady nevznikly.