o zaplacení 11 787,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 12. 2021, č. j. 17 C 131/2021 - 105

1. Žalobkyně se, po částečném zpětvzetí a zastavení řízení, žalobou u Okresního soudu v Kolíně

na žalované domáhala zaplacení 11 787,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z (původně žalované) částky 176 317,50 Kč od [datum] do [datum] a z částky 11 787,50 Kč od

[datum] do zaplacení s tím, že si u žalované objednala stavební a rekonstrukční práce na domě [adresa] v [obec], dostala cenovou nabídku ze dne [datum], cena díla byla sjednána ve výši 412 000 Kč bez 15 % DPH a žalobkyně dne [datum] žalované zaplatila zálohu ve výši 300 000 Kč. Žalovaná započala s prováděním díla, ale dne [datum] žalobkyni oznámila, že spolupráci ukončuje, neboť není schopna provést dílo za cenu v cenové nabídce a dále již v provádění díla nepokračovala. Žalovaná žalobkyni poslala vyúčtování provedených prací ve výši 123 682,50 Kč s DPH s tím, že zbytek zálohy vrátí. Po urgenci vrácení zálohy a zaslání výzvy k vrácení zbytku zálohy zaslala žalovaná dne [datum] žalobkyni nové vyčíslení ceny části díla na částku 135 470 Kč s DPH, avšak ani zálohu přesahující tuto částku žalobkyni nevrátila. Teprve po podání žaloby žalovaná žalobkyni poukázala částku 164 530 Kč.

2. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) uložil žalované zaplatit žalobkyni 11 787,50 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení z částky 176 317,50 Kč od [datum] do [datum] a s 8,25 % úrokem z prodlení z částky 11 787,50 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a v téže lhůtě žalované uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 49 630,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

3. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o dílo podle § 2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Cenovou nabídkou žalované, se kterou žalobkyně souhlasila, byl dohodnut rozsah prací, cena jednotlivých položek a pevně dohodnuta celková cena. Žalovaná dne [datum] sdělila e-mailem žalované, že ukončuje spolupráci, zasílá vyúčtování do té doby provedených prací a rozdíl oproti žalobkyní zaplacené záloze zašle žalobkyni do čtrnácti dnů. Soud prvního stupně toto právní jednání žalované nepovažoval za odstoupení od smlouvy s tím, že podle zákona lze od smlouvy odstoupit, pouze ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon, přičemž žádný takový důvod soud neshledal. Poukázal na to, že občanský zákoník u pevně stanovené ceny díla, jak tomu bylo dle soudu prvního stupně i v projednávané věci, neumožňuje žádat změnu ceny díla. Soud prvního stupně proto jednání žalované posoudil podle jeho obsahu jako nabídku na ukončení smlouvy dohodou s tím, že žalovaná v této nabídce vyúčtovala doposud provedené práce a sama si určila lhůtu k vrácení rozdílu vyúčtování oproti zaplacené záloze žalobkyni. Žalobkyně„ zjevně“ tuto nabídku žalované akceptovala a smlouva se tak nezrušila od počátku, ale strany se pouze dohodly na ukončení jejich smluvního vztahu a jeho vypořádání včetně důsledku pro výši ceny za doposud provedenou část díla. Dále soud prvního stupně uvedl, že„ pokud si následně žalovaná vyúčtovala více prací než v nabídce na ukončení smlouvy a tvrdí, že provedla pro žalobkyni i vícepráce oproti původní cenové nabídce, tíží jí břemeno tvrzení a břemeno důkazní, jaké takové práce provedla navíc oproti prvotnímu vyúčtování, jak se ohledně nich s žalobkyní dohodla, zda byly součástí původní nabídky, kdy je provedla a pokud jde o vícepráce, kdy a jak si je žalobkyně objednala“. Toto břemeno tvrzení a důkazní žalovaná přes poučení soudu neunesla, a proto soud prvního stupně žalované uložil vrátit žalobkyni zbývající část zálohy podle vyúčtování ze dne [datum], spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to i z částky, která byla z tohoto titulu žalovanou žalobkyni uhrazena až v průběhu řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně neprovedení navržených důkazů s odůvodněním, že pro ně nebyla dostatečně splněna povinnost tvrzení. Namítala, že jejich neprovedením nemohly být zjištěny rozhodné skutečnosti – cena provedených prací, což bylo rozhodující pro rozhodnutí ve věci. Nesouhlasila se závěrem o nedostatečných tvrzeních, kdy poukazovala na své vyjádření ze dne [datum], v němž poskytla tvrzení o ceně díla, doplnila je při jednání soudu prvního stupně dne [datum] a ve vyjádření ze dne [datum], kdy podrobně vylíčila rozsah prací a jejich cenu. Podle žalované provedené práce včetně materiálu a dopravy měly cenu 152 800 Kč bez DPH, s DPH 175 720 Kč. Nižší částka 135 470 Kč, kterou žalovaná původně účtovala žalobkyni, neobsahovala cenu některých dalších prací a nákladů, které v prvním vyúčtování vyúčtovat opomněla. Dále poukazovala na to, že žalobkyni poslala fakturu [číslo] [rok] na částku 135 470 Kč včetně DPH 15 %, a tudíž přeplatek na záloze žalobkyně činil nikoli žalovanou částku 176 317 Kč, ale 164 530 Kč, kterou žalovaná zaplatila žalobkyni na účet dne [datum]. Dále soudu prvního stupně vytýkala chybný závěr, že e-mail žalované ze dne [datum] byl nabídkou na ukončení smlouvy o dílo dohodou, zatímco podle žalované šlo o odstoupení od této smlouvy. Podle žalované,„ nešlo o nic jiného, než že žalovaná zjistila, že za nabídnutou cenu nelze dílo provést, a tak od své nabídky (od SOD) odstoupila“.„ Jestliže druhá strana odstoupení akceptovala, např. tak, že proti odstoupení

(e-mailem žalované ze dne [datum]) nic nenamítala a nepožadovala pokračovat v provádění díla, lze dovozovat, že došlo k odstoupení od SOD dohodou smluvních stran.“ Dále uvedla, že jde-li po odstoupení od smlouvy o dílo o spor o doplacení ceny díla nebo o vrácení části již zaplacené zálohy na cenu díla, je vždy rozhodný provedený rozsah díla. Proto, podle žalované,„ měla žalobkyně pro svůj úspěch ve věci prokázat, že cena provedeného díla je nižší, než zaplacená záloha 135 470 Kč (po vrácení přeplatku zálohy 164 530 Kč ze strany žalované) a že tedy má právo na vrácení další části zálohy ve výši 11 787,50 Kč“, a na žalované leží důkazní břemeno ohledně rozsahu skutečně provedených prací, použitého materiálu a jejich ceny. V tomto směru navrhovala znalecké dokazování ke stanovení ceny stavebních prací. A protože nejde o cenu pouze sjednaných, ale neprovedených prací, jejichž cena není předmětem tohoto sporu, není žalovaná povinna tvrdit obsah ústně uzavřené smlouvy o dílo, a jako nadbytečné se jeví tvrzení žalované, jaké práce, kdy a jakým způsobem si je žalobkyně objednala. Ke zpoždění své platby částky 164 530 Kč žalovaná uvedla, že se snažila vyřešit a vypořádat vzájemné vztahy účastníků komplexně, tedy aby došlo nejen k vypořádání pohledávky žalobkyně, ale aby i žalovaná získala zpět své věci, které jí dosud žalobkyně zadržovala. Podle žalované, žalobkyně„ zbytečně ″uspěchala″ žalobu, když bylo možno jednat a ignorovala právo žalované na vydání věcí; neprojevila dostatečnou snahu o mimosoudní řešení, odmítala se žalovanou jednat a podala žalobu“. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že obsah odvolacích argumentů žalované je zcela totožný s její obranou v rámci řízení před soudem prvního stupně. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení

§ 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“)

a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Z obsahu soudního spisu se podává, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o dílo na provedení stavebních a rekonstrukčních prací na domě [adresa] v [obec]. Žalovaná zaslala žalobkyni cenovou nabídku na částku 412 000 Kč bez 15% DPH. Cenová nabídka obsahovala výčet předpokládaných prací, materiálu a nákladů a nacenění jednotlivých položek s požadavkem na zaplacení zálohy na materiál ve výši 300 000 Kč. Tu žalobkyně žalované poukázala dne [datum]. Dne [datum] zaslal jednatel žalované žalobkyni e-mail, v němž jí oznámil, že se žalovaná rozhodla„ o ukončení spolupráce“ s konstatováním, že„ do rozvodů el., topení a odpadů se nevejdeme“, a že za cenu, kterou žalobkyně„ nabízí“ se realizace stavby nedá provést. Připojeno bylo vyúčtování provedených prací s výčtem celkem šestnácti položek a celkovým součtem 107 550 Kč, které žalovaná u žalobkyně„ prostavěla“ s tím, že zbytek peněz bude žalobkyni zaslán do 14 dnů. Protože k uvedené úhradě nedošlo, zaslala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalované výzvu k úhradě ze dne [datum], ve které žalovanou vyzvala k úhradě rozdílu mezi složenou zálohou 300 000 Kč a prostavěnými 107 550 Kč, tj. částky 192 450 Kč. Na to žalovaná reagovala novým vyúčtováním – fakturou [číslo] 2021 ze dne [datum] s výčtem sedmnácti položek a celkovým součtem 117 800 Kč, s připočtením 15% DPH celkem 135 470 Kč. Oproti vyúčtování ze dne [datum] přibyla položka„ usazení vinglu nad zárubně“ za 1 800 Kč. Dále původní položka„ nahození zdiva jádrovou omítkou“ za

32 000 Kč byla rozšířena na„ nahození zdiva jádrovou omítkou včetně materiálu, 3x nahazování nad normu z důvodu křivého zdiva házení cca 6 cm“ za 40 500 Kč a u stejně označené položky„ natažení příček koupelny perlinkou a lepidlem“ došlo k navýšení z 2 800 Kč na 3 200 Kč. V reakci na„ druhé“ vyúčtování žalobkyně dopisem ze dne [datum] znovu vyzvala žalovanou k vrácení přeplatku zálohy, tentokrát ve výši 176 317,50 Kč, vycházeje z původně vyúčtované částky 107 550 Kč navýšené o 15% DPH na 123 682,50 Kč a rozdílu mezi zálohou 300 000 Kč a 123 682,50 Kč. Současně žalovanou vyrozuměla o uplatnění zadržovacího práva k nářadí, zanechanému žalovanou na stavbě, do doby úhrady pohledávky žalobkyně. Po podání žaloby dne [datum] žalovaná dne [datum] poukázala žalobkyni 164 530 Kč. V rámci jednoho ze svých vyjádření obsaženého v podání ze dne [datum] pak žalovaná provedla další vyúčtování provedených prací pro žalobkyni, tentokrát o 33 položkách a celkovým součtem 175 720 Kč včetně DPH.

8. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná, která s žalobkyní uzavřela smlouvu o dílo podle ustanovení § 2586 o. z., na provedení stavebních prací, přičemž to byla ona, kdo vyhotovil a zaslal žalobkyni cenovou nabídku, na kterou žalobkyně přistoupila, teprve až v průběhu realizace zakázky dle smlouvy zjistila, že špatně odhadla její finanční náročnost, a není schopna se do účastníky sjednané ceny tzv. vejít. Jak přitom správně poznamenal i soud prvního stupně, zákon nedovoluje, aby, v případě, že je cena ujednána pevnou částkou, nebo odkazem na rozpočet, který je součástí smlouvy nebo byl objednateli sdělen zhotovitelem do uzavření smlouvy, objednatel či zhotovitel žádal změnu ceny proto, že si dílo vyžádalo jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno (srov. § 2620 odst. 1 o. z.). Je tedy celkem bezpředmětné, jestli se žalovaná (neúspěšně) pokusila či nepokusila původně sjednanou cenu díla navýšit či se bez dalšího rozhodla zakázku pro žalobkyni ještě před dokončením díla ukončit.

9. Zákon ovšem v ustanovení § 2001 o. z. stanoví striktní podmínky, za nichž lze od uzavřené smlouvy jednostranně odstoupit, a to pouze tehdy ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Ustanovení § 2002 o. z. pak dovoluje od smlouvy odstoupit toliko v případě, že druhá strana podstatným způsobem smlouvu poruší nebo je z jejího chování zjevné, že smlouvu podstatným způsobem poruší.

10. V projednávané věci, jak správně konstatoval soud prvního stupně, mezi účastníky nebyly ve smlouvě o dílo ujednány žádné zvláštní podmínky, za jejichž splnění by mohla některá ze smluvních stran od smlouvy odstoupit. Přicházel tedy v úvahu jedině zákonný důvod pro odstoupení – porušení smlouvy podstatným způsobem. Žalovaná ovšem v dopisu ze dne

[datum] neuvedla, následně netvrdila a ani v průběhu řízení z ničeho nevyplynulo, že by ze strany žalobkyně došlo k jakémukoliv porušení smlouvy, natož pak podstatným způsobem. To, že žalovaná, jako podnikatelka v oboru stavebních prací, ať už z jakéhokoliv důvodu, podhodnotila předpokládané náklady spojené s realizací zakázky pro žalobkyni a následně nebyla schopna tuto zakázku za sjednaných (jí navržených) cenových podmínek realizovat, bylo jejím podnikatelským rizikem. Přitom je třeba zdůraznit, že tím, kdo nabídl stavební práce provést za určitou cenu, byla žalovaná a bylo tedy jistým překroucením reality tvrzení, že stavbu nelze realizovat za cenu, kterou„ nabízí“ žalobkyně.

11. Žalovaná tedy neměla žádný právní důvod, který by jí umožňoval jednostranně od smlouvy odstoupit, navíc v pozici profesionála vůči spotřebiteli. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud dopis žalované ze dne [datum] posoudil nikoliv jako jednostranné právní jednání, jímž odstoupení od smlouvy je, ale jako k žalobkyni směřující návrh žalované na ukončení vzájemného smluvního vztahu založeného smlouvou o dílo, spojený i s návrhem na jeho vypořádání. Žalobkyně na něj nemusela přistoupit a naopak mohla trvat na dokončení díla podle sjednaných podmínek. Byť žalobkyně na návrh žalované formálně nereagovala, zjevně na něj, včetně navržených podmínek (vyúčtování) přistoupila, když urgovala vrácení částky vyplývající z návrhu žalované.

12. Sama žalovaná však závazek vyplývající z jejího návrhu nedodržela, když následně začala správnost svého vlastního vyúčtování zpochybňovat a cenu provedených prací navyšovat. Počínání žalované je v tomto směru třeba hodnotit jako krajně nedůvěryhodné. Je jen stěží uvěřitelné, že by žalovaná několikrát ve vztahu k témuž smluvnímu partnerovi a v rámci téže zakázky opakovala stále tutéž chybu - zapomínala na některé práce, které bude třeba v rámci realizace provést, resp. které byly provedeny, a chybně je naceňovala. Postupné měnění a navyšování vyúčtování zakázky fakticky ukončené již v březnu 2021 (v březnu 2021 - 123 682,50 Kč; v dubnu 2021 – 135 470 Kč; v září 2021 – 175 720 Kč) budí dojem, že žalovaná buď vůbec nemá přehled o tom, za co a kolik při (částečné) realizaci zakázky pro žalobkyni proinvestovala nebo se jen účelově pokouší vytvořit zdání, že to, co v průběhu řízení žalobkyni zaplatila, bylo víc, než na co má nárok.

13. Právě nekonzistentnost a obecnost tvrzení žalované o tom, jaké konkrétní stavební práce byly pro žalobkyni provedeny, kdy teprve z výslechu svědků ([příjmení], [anonymizováno]) resp. jednatelů žalované, měl být druh a rozsah těchto stavebních prací ozřejměn, vedly soud prvního stupně k závěru o neunesení břemena tvrzení. Odvolací soud k tomu dodává, že dokazování je prostředkem k prokázání pravdivosti konkrétních skutkových tvrzení a neslouží k tomu, aby se jím teprve nastiňoval či doplňoval skutkový obraz a ve své podstatě nedostatečná tvrzení nahrazovalo. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud za tohoto stavu navrhované důkazy neprovedl. K tomu odvolací soud dodává, že správná námitka žalované, že není obvyklé, aby se na faktury na stavební materiál uváděl zákazník stavební firmy, na jehož stavbu je materiál určen, pouze podporuje skutečnost, že samotné doklady o nákupu běžného stavebního materiálu stavební firmou, která zpravidla souběžně či v těsné návaznosti realizuje více zakázek, nejsou způsobilé prokázat, že zakoupený materiál byl spotřebován právě na jedné určité zakázce. Proto ani v případě těchto navrhovaných důkazů soud prvního stupně nepochybil, pokud upustil od jejich provedení.

14. Na základě všech výše uvedených skutečností a závěrů odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku II., o nákladech řízení, v němž soud prvního stupně správně zohlednil, že žalovaná částečně plnila až více než měsíc po podání žaloby, která tak byla z procesního hlediska podána celá důvodně a žalobkyně měla nárok na náhradu nákladů i za ty procesní úkony, které souvisely s uplatněním té části nároku, který v průběhu řízení žalovaná uspokojila.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 1 580 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“)), dvou paušálních náhrad hotových výloh po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT)

a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 789,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celková výše náhrady po zaokrouhlení činí 4 550 Kč.