o 459 296 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 7. 2024, č. j. 5 C 119/2024 – 51,

1. Okresní soud v [adresa] (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 7. 2024, č. j. 5 C 119 2024 – 51, stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky, a to ve výši [částka] jako bezdůvodného obohacení a ve výši [částka] jako plnění ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastnicemi. Pokud jde o částku [částka], tuto žalobkyně žalované poskytla dne [datum] dle příkazní smlouvy, která byla mezi účastnicemi uzavřena, a na základě které se žalovaná pro žalobkyni zavázala zajistit 4 vstupenky na závody F1 v Barceloně. Následně došlo k výpovědi smlouvy a žalovaná finanční prostředky v uvedené výši žalobkyni nevrátila. Dne [datum] byla mezi účastnicemi uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit do [datum]. Zápůjčka ze strany žalované v termínu splatnosti uhrazena nebyla, a to ani následně po obdržení předžalobní výzvy. Za tohoto stavu soud prvního stupně shledal nárok žalobkyně v plném rozsahu důvodný. Úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná, které soudu prvního stupně vytýkala procesní pochybení, když bylo dne [Anonymizováno] věci jednáno, ačkoliv žalovaná prostřednictvím datové schránky dne [datum] zaslala potvrzení [právnická osoba] o vyplacených dávkách nemocenského pojištění, ze kterého bylo zřejmé, že nadále trvá pracovní neschopnost, o které žalovaná soud prvního stupně již v žádosti o odročení předchozího jednání informovala. Nesouhlasila s žalobou, neboť žalobkyni nic nedluží a pro tento případ založila listinné důkazy, které s ohledem na postup soudu prvního stupně nemohla předložit. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně sám doplnil dokazování a žalobu změnil tak, že bude v plném rozsahu zamítnuta.

3. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a neshledal odvolání žalované důvodným.

4. Soud prvního stupně se nejprve zabýval námitkou procesního pochybení soudu prvního stupně, a to, že bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. Z obsahu spisu soudu prvního stupně se podává, že soudem prvního stupně byl dne 9. 5. 2024, č. j. 5 C 119/2024 – 15, vydán platební rozkaz, kterým byla žalované stanovena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši [částka] nebo podat odpor proti platebnímu rozkazu do 15 dnů ode dne jeho doručení a v případě podání odporu byla žalované stanovena povinnost ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu podat písemně vyjádření ve věci samé k žalobě. Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor a ve vyjádření uvedla nesouhlas s žalobou s tím, že jednatelům žalobkyně nabídla zakoupení lístků na závody Formule 1 ve výši [částka] s tím, že lístky obdrží cca týden před konáním akce, které se měla s nimi zúčastnit. Po ukončení vzájemné spolupráce obou jednatelů byla vyzvána ke zrušení koupě lístků, respektive dodání vystavené faktury. Uvedla, že lístky zrušila, s tím že finanční hotovost bude vyplacena, jakmile ji obdrží. Půjčku ve výši [částka] obdržela od tehdejšího jednatele žalobkyně [jméno FO] s tím, že jí bylo přislíbeno posečkání se zaplacením. Následně jí byla jednatelem Bendou nabídnuta možnost splátek ve výši [částka] měsíčně. Žalovaná však jednateli žalobkyně částku uhradila, když si za tím účelem finanční prostředky ve výši zápůjčky sama půjčila. Jednání bylo soudem prvního stupně nařízeno na 16. 7. 2024 a usnesením ze dne 26. 6. 2024, č. j. 5 C 119/2024 – 22, byla žalovaná vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení se písemně vyjádřila k žalobě, která je připojena s poučením, jaká tvrzení je zejména povinna uvést a dále byla vyzvána k označení a předložení listinných důkazů. Usnesením z téhož dne, č. j. [spisová značka], byla žalobkyně vyzvána k předložení písemných důkazů k prokázání svých tvrzení, že poskytla žalované finanční prostředky ve lhůtě pěti dnů. Přípisem ze dne [datum] byla žalovaná ke své žádosti ze dne [datum] o prodloužení lhůty k vyjádření o 14 dnů z důvodu čerpání dovolené jejího zástupce vyzvána k předložení požadovaných důkazů a tvrzení nejpozději u jednání soudu dne [datum]. Dne [datum] ve 13 hodin 59 minut byla soudu prvního stupně doručena omluva jednatelky žalované z jednání a žádost o odročení z důvodu nemoci s tím, že od předchozího dne jí byla lékařem vystavena pracovní neschopnost, kterou soudu doloží. Jednání dne [datum] bylo odročeno na [datum] vzhledem k omluvě žalované. Žalovaná byla vyrozuměna o odročení jednání dne [datum]. Dne [datum] v 8 hodin 27 minut byla do datové schránky soudu prvního stupně doručena zpráva jednatelky žalované o trvání pracovní neschopnosti a zasláno potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění Okresní správy sociálního zabezpečení [adresa] ze dne [datum] od [datum] s tím, že tento stav trvá. Jednání soudu prvního stupně dne [datum] bylo konáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, provedeny listinné důkazy a vyhlášeno rozhodnutí. Spolu s odvoláním předložila žalovaná lékařskou zprávu ze dne 1. 8. 2024 o trvání pracovní neschopnosti jednatelky žalované [tituly před jménem] [právnická osoba] od [datum] do [datum].

5. Podle ustanovení § 18 odst. 1 o. s. ř. mají účastníci v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud může věc projednat rozhodnout v nepřítomnosti účastníka (jeho právního zástupce) jen v případě, že včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. K akceptování žádosti o odročení tedy musí být současně splněny dvě podmínky; včasnost žádosti o odročení a závažnost uplatňovaného důvodu nepřítomnosti. Judikatura současně dovodila, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. V daném případě odvolací soud neshledal správným postup soudu prvního stupně, který jednal a rozhodl ve věci přesto, že žalovaná s předstihem jednoho dne před termínem jednání soudu prvního stupně doložila trvání pracovní neschopnosti (byť formou potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení o trvání vyplácení nemocenských dávek), když z tohoto důvodu již žalovaná žádala o odročení v pořadí prvního nařízeného jednání, tj. 16. 7. 2024. Odvolací soud má za to, že informaci o trvání pracovní neschopnosti je třeba posoudit s ohledem na celkový postoj žalované, která nebyla právně zastoupena, a pokud z důvodu pracovní neschopnosti žádala výslovně o odročení jednání dne 16. 7. 2024 a následně k termínu odročeného jednání uvedla, že důvod, pro který o odročení žádala, tj. pracovní neschopnost, nadále trvá, je třeba i tento stav posoudit jako žádost o odročení jednání. Ze strany soudu prvního stupně tedy bylo žalované tím, že bylo jednáno a rozhodnuto ve věci v její nepřítomnosti, odňata možnost bránit svá práva před soudem, zejména se jí nemohla dostat poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o potřebě doplnění tvrzení a důkazních návrhů, tak, jak ostatně soud prvního stupně sám uvedl v odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud tedy uzavřel, že soud prvního stupně řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., která však mohla být napravena v odvolacím řízení.

6. Po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. odvolacím soudem však žalovaná žádným způsobem nedoplnila konkrétní tvrzení o zániku závazku, který je žalobkyní v řízení požadován, když žalovaná v tomto směru pouze předložila výpis z účtu číslo [hodnota]-[Anonymizováno] vedeného u [právnická osoba], na který byla dne [datum] zaúčtována částka [částka] a dne [datum] zaúčtována částka [částka], a to z účtu vedeného na jméno [jméno FO]. Dále předložila smlouvu o zápůjčce uzavřenou dne [datum] mezi [jméno FO], bytem [adresa], jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem, na základě které zapůjčitel zapůjčuje držiteli [částka] se závazkem vydlužitele vrácení zápůjčky do konce měsíce října 2024. Dále žalovaná předložila 28 stran WhatsAppové komunikace mezi jednatelkou žalované a jednateli žalobkyně, především osobního obsahu. Dle potvrzení o vkladu kartou došlo dne [datum] k převodu finanční částky [částka] z účtu Revolut na účet [právnická osoba].

7. Po shora doplněném dokazování vycházel odvolací soud shodně se soudem prvního stupně ze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena příkazní smlouva, kterou se žalovaná zavázala pro žalobkyni zajistit 4 lístky na závody F1 v [Anonymizováno] za [částka]. Dne [datum] žalobkyně žalované poskytla finanční částku [částka] připsáním na účet číslo [hodnota]-[Anonymizováno] vedený u [právnická osoba]. Žalobkyně následně smlouvu vypověděla, když žalovaná nepředložila doklad o zajištění předmětných vstupenek. Finanční prostředky v uvedené výši ze strany žalované vráceny nebyly. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta finanční částka ve výši [částka], a bezhotovostním převodem na účet číslo [hodnota]-[Anonymizováno] vedený u [právnická osoba]., se splatností [datum]. Žalovaná finanční prostředky žalobkyni nevrátila.

8. Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 2991 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), pokud jde o nároku část nároku ve výši [částka] a podle ustanovení § 2390 a následujících o. z., pokud jde o část nároku ve výši [částka].

9. Podle ustanovení § 2991 o. z. je ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, povinen ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V daném případě byla mezi účastnicemi uzavřena v souladu s ustanovením § 2430 o. z. příkazní smlouva, na základě které se žalovaná jako příkazník zavázala obstarat záležitost příkazce, tj. žalobkyně, a to zakoupit čtyři vstupenky na závody F1, když následně došlo k odvolání příkazu žalobkyní ve smyslu ustanovení § 2442 o. z. Za stavu, kdy žalované byly žalobkyní poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka] k obstarání shora uvedené záležitosti, ty však po zániku příkazní smlouvy nebyly žalovanou vráceny, vzniklo žalované bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Žalovaná žádným způsobem neprokázala, že by žalobkyni finanční prostředky v uvedené výši uhradila. I její tvrzení v tomto směru byla v průběhu řízení nekonzistentní. Ve vyjádření k odporu proti platebnímu rozkazu soudu prvního stupně uváděla příslib vrácení finančních prostředků poté, kdy je ona sama obdrží, v odvolacím řízení její tvrzení směřovala pouze ke komu, zda byla či nebyla vystavena faktura. Tvrzení o tom, že by byla splněna příkazní smlouva (před odvoláním ze strany žalobkyně) a zajištěny a žalobkyni předány požadované vstupenky na závody F1 či uhrazeny finanční prostředky, které byly žalobkyní ke splnění uvedené záležitosti poskytnuty, však ani přes poučení odvolacího soudu neuvedla.

10. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V daném případě bylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši [částka] žalované. Žalovaná ani přes poučení odvolacím soudem neprokázala, že byl svou povinnost vyplývající z uvedené smlouvy o zápůjčce splnila. Tvrzení žalované o úhradě předmětu zápůjčky v hotovosti jednateli žalobkyně dne [datum] bylo jednatelem žalobkyně popřeno, a pokud k tomuto tvrzení byl navrhován žalovanou výslech dalšího z předchozích jednatelů žalobkyně, [jméno FO], i z žalovanou předložené WhatsAppové komunikace vyplývá, že tato osoba dne [datum] po žalované žádala potvrzení od banky o provedení platby ve výši [částka]. Je tedy je zřejmé, že žalovaná v té době setrvávala na tvrzení o úhradě bezhotovostním převodem, nikoliv v hotovosti. Za tohoto stavu odvolací soud tento žalovanou navržený důkaz neprovedl, stejně jako další navržené svědecké výpovědi, když těmto důkazním návrhům nepředcházela ze strany žalované tomu odpovídající tvrzení. Tvrzení žalované o úhradě finančních prostředků, které byly předmětem zápůjčky není prokázáno ani tím, že doložila smlouvu o zápůjčce ve výši [částka], uzavřenou dne [datum] s její matkou i výpis z účtu o převedení finančních prostředků dle této smlouvy o zápůjčce na její bankovní účet. Z předloženého výpisu není zřejmé, jaká byla další dispozice s uvedenou zapůjčenou částkou, např. zda byla poukázána jinam či vybrána v hotovosti. Skutečnost, že finanční prostředky v uvedené výši se v určitém časovém okamžiku nacházely na účtu žalované, neprokazuje, jakým způsobem s nimi bylo dále nakládáno, tedy že byly použity k úhradě závazku ve vztahu k žalobkyni. Za tohoto stavu tedy odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným a ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. ve výroku I. potvrdil.

11. Odvolací soud ve věci rozhodl při jednání dne 8. 4. 2025, bez účasti žalované. Tak jak bylo shora uvedeno, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti účastníka za stavu, pokud řádně předvolaný účastník včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Judikatura dovodila, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) soud posuzuje s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když tedy účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených (například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3358/2007). V daném případě bylo odvolacím soudem první jednání nařízeno na 11. 2. 2025 v 8:45 hodin. Žalovaná byla předvolána k rukám její zástupkyně, které bylo předvolání odvolacího soudu spolu s upozorněním, že žalované bude odvolacím soudem poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř., o nutnosti doplnění tvrzení, kdy byla uhrazena dlužná částka žalobkyni, a doložení důkazů, doručeno do datové schránky dne 15. 1. 2025. Dne 10. 2. 2025 (1 den před termínem nařízeného jednání) byla zástupkyní žalované odvolacímu soudu zaslána zpráva jednatelky žalované z téhož dne, že u lékaře čeká na vyšetření a pro horečnatý stav a podezření na černý kašel nebo zápal plic je v pracovní neschopnosti. Zástupkyni žalované bylo telefonicky sděleno, že jednání nebude odročováno s ohledem na zastoupení žalované a avizované poučení. Jednání, při kterém byla žalovaná poučena v souladu s ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. (a tím bylo napraveno pochybení soudu prvního stupně) bylo, za účelem vyhovění žádosti zástupkyně žalované o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení v reakci na poučení odvolacího soudu, odročeno na 11. 3. 2025. Dne 10. 3. 2025 (1 den před termínem nařízeného jednání) se telefonicky v 8 hodin 41 minut omluvila zástupkyně žalované, že ze zdravotních důvodů se nemůže dostavit k nařízenému jednání a požádala o jeho odročení s tím, že následně v odpoledních hodinách bylo zasláno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti zástupkyně žalované vystavené dne 10. 3. 2025 s povolenými vycházkami denně od 9 do 12 a od 14 do 17 hodin. Jednání bylo odročeno na 8. 4. 2025 v 11 hodin, což bylo žalované doručeno do datové schránky její zástupkyně dne 10. 3. 2025. Dne 7. 4. 2025 (1 den před termínem odročeného jednání) bylo zástupkyní žalované oznámeno odvolání plné moci žalované ve smyslu ustanovení § 20 odst. 2 zákona o advokacii, které jednatelce žalované zaslala dne 7. 4. 2025 v 10 hodin 49 minut. Zástupkyně žalované dále uvedla, že vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu není schopna se jednání zúčastnit, neboť se nadále nachází v pracovní neschopnosti a substituci nebyla schopna narychlo zajistit. Požádala o odročení nařízeného jednání. Dne 8. 4. 2025 v 9 hodin 21 minut se jednatelka žalované omluvila z jednání z důvodu nemoci. Odvolací soud neshledal důvod k odročení jednání k žádosti zástupkyně žalované. Pracovní neschopnost zástupkyně žalované trvala, tak jak bylo doloženo potvrzením, od 10. 3. 2025 a od téhož dne si byla zástupkyně žalované vědoma termínu (k její žádosti) odročeného jednání a povinnosti vyplývající z jí udělené plné moci žalované k zastoupení. Nelze tedy za včasnou žádost o odročení jednání považovat žádost předcházející pouhý den termínu odročeného jednání odůvodněnou dalším trváním pracovní neschopnosti a nemožnosti zajištění substituce s ohledem na nedostatek času. Odvolací soud v tomto směru poukazuje i na rozsah povolených vycházek zástupkyně žalované, kdy i při vědomí, že vycházky jsou součástí léčebného postupu, svědčí takový rozsah nepochybně o tom, že zdravotní stav zástupkyně žalované umožňoval jednání směřující k zajištění substituce k nařízenému jednání, případně alespoň k včasné omluvě a žádosti o odročení jednání. Žalovaná, respektive jednatelka žalované, se k jednání pouze omluvila, a to již až v průběhu dne, kdy se jednání konalo, a tedy tato informace se k věc projednávajícímu senátu dostala až po skončení jednání ve věci. O odročení nežádala. Odvolací soud tyto skutečnosti hodnotil i s přihlédnutím k předchozímu procesnímu postoji jednatelky žalované i její zástupkyně, kdy bylo, jak před soudem prvního stupně, tak před odvolacím soudem, ze strany žalované, ať již prostřednictvím její jednatelky či v odvolacím řízení prostřednictvím její zástupkyně, žádáno o odročení jednání vždy s pouhým jednodenním předstihem před termínem nařízeného jednání. Takový postup nelze v žádném případě požadovat jako včasné žádosti o odročení jednání a jen benevolencí odvolacího soudu bylo při předchozím jednání této žádosti vyhověno. Při jednání dne 8. 4. 2025 však odvolací soud již takový postup považoval za obstrukční, účelový se snahou oddálit konečné rozhodnutí ve věci, a to zvláště za stavu, kdy ze strany žalované byly po poučení ze strany odvolacího soudu založeny v písemné podobě důkazní návrhy i doplněná tvrzení v reakci na poučení soudu a odvolací soud mohl na jejich základě rozhodnout. Ze všech těchto důvodů odvolací soud žádosti o odročení jednání dne 8. 4. 2025 nevyhověl a v souladu s ustanovením § 101 odst. 3, § 211 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované. O skutečnosti, že jednání nebude odročováno byl dne 7. 4. 2025 ve spise vyhotoven úřední záznam v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (22 Cdo 1962/2003).

12. Rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen i v nákladovém výroku II. V řízení před soudem prvního stupně byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně, které vznikly náklady na zaplaceném soudním poplatku a náklady na právním zastoupení, tedy účelně vynaložené náklady a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na jejich náhradu. Náklady právního zastoupení byly soudem prvního stupně správně stanoveny a jejich výše odpovídá vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátnímu tarifu.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně, která má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly náklady na právním zastoupení. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, [částka]. Žalobkyni náleží odměna za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ve věci a účast zástupce žalobkyně u dvou jednání odvolacího soudu ve dnech 11. 2. 2025 a 8. 4. 2025) tři režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náhrada cestovného ke dvěma jednáním odvolacího soudu po [částka] (celkem [hodnota] km), při průměrné spotřebě benzinu 10 l/100 km za cenu [částka]/1 litr, náhradu [částka]/1 km (dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.) a dále 21 % DPH ve výši [částka] (po zaokrouhlení). Celkové náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí [částka].