o zaplacení 19 536 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 8. 2. 2021, č. j. 12 C 221/2019 - 143

1. Žalobkyně se žalobou u Okresního soudu v Mělníku domáhala na žalovaném zaplacení

19 536 000 Kč s tím, že tato částka představuje jeho bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, které vzniklo v důsledku odpadnutí důvodu pro zaplacení této částky žalobkyní žalovanému a kterou je proto žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] nabyla od žalovaného za úplatu 19 536 000 Kč nárok na zaplacení kupní ceny za převod akcií [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], a s tím související pohledávky za [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dále i jen„ dlužníci“) v celkové výši 66 800 000 Kč, podle smluv o převodu akcií [právnická osoba], [anonymizováno], které se jmenovanými žalovaný uzavřel dne [datum]. Dne [datum] pak byla mezi žalobkyní, jako postupitelem, a [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], jako postupníkem, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byly uvedené pohledávky postoupeny z žalobkyně na [právnická osoba] [anonymizováno], a na základě toho jmenovaná společnost vstoupila jako žalobkyně do soudních řízení k vymožení pohledávek za [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Postoupení práv a povinností ze smlouvy o převodu akcií mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo podmíněno předchozím písemným souhlasem obou dlužníků. Okresní soud v Příbrami v řízeních vedených pod sp. zn. 11 C 118/2015 a

12 C 212/2015 dospěl k závěru, že absence souhlasu dlužníků způsobuje relativní neplatnost postupních smluv, přičemž v průběhu soudních řízení žádný souhlas k důkazu předložen nebyl,

a protože dopisy ze dne [datum] uplatnili oba dlužníci námitku relativní neplatnosti postupních smluv, vůči žalobkyni, žalovanému a [právnická osoba] [anonymizováno], dospěl Okresní soud v Příbrami k závěru, že se účinně dovolali neplatnosti postupních smluv vůči všem účastníkům. Protože podle rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami je postupní smlouva, na základě které žalobkyně plnila žalovanému částku 19 536 000 Kč, neplatná, vyzvala žalovaného, aby jí vydal bezdůvodné obohacení ve výši 19 536 000 Kč, což neučinil.

2. Okresní soud v Mělníku (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem

(dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 19 536 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 19 536 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a v téže lhůtě zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 1 422 939 Kč, k rukám zástupce žalobkyně.

3. Soud prvního stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že žalobkyně uzavřela sice s žalovaným, jako postupitelem, dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávky, včetně Dodatku [číslo] ze dne [datum] k této smlouvě, avšak žalovaný tuto pohledávku nebyl dle článku 7.2 Smlouvy o úplatném převodu akcií ze dne [datum] oprávněn postoupit bez souhlasu [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří byli kupující stranou Smluv o úplatném převodu deseti kmenových akcií [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] . Dopisem dlužníků ze dne [datum] byla řádně uplatněna námitka relativní neplatnosti takto uzavřené postupní smlouvy a na základě toho Okresní soud v Příbrami zamítl obě žaloby [právnická osoba] s . r. o. z důvodu nedostatku její aktivní legitimace k vymáhané pohledávce za dlužníky. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně tak má zcela logicky legitimní očekávání s odkazem na ustanovení

§ 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále i jen„ o. z“), že shodně bude k této námitce přistupovat i tamní soud. Soud prvního stupně posoudil dlužníky vznesenou námitku jako relativní, tedy námitku, která nezpůsobuje neplatnost smlouvy od počátku, ale až od té doby, kdy se oprávněné osoby – dlužníci neplatnosti postupní smlouvy pro porušení ujednání žalovaného dovolali. Uzavřel, že„ s ohledem na to, že žalobkyně plnila z právního důvodu, který odpadl, neboť do té doby soud nahlíží na postupní smlouvu za platnou, žalovaný se dle

§ 1991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatil a jako obohacený je povinen toto obohacení žalobkyni dle § 1991 odst. 1 o. z. vydat. Výše bezdůvodného obohacení je pak dána úplatou, kterou žalobkyně uhradila za pohledávku ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně Dodatku [číslo] ze dne [datum], ve výši 19 536 000 Kč“ Žalovaným vznesenou námitku promlčení neshledal soud prvního stupně důvodnou, když uzavřel, že k promlčení nároku nedošlo v subjektivní ani objektivní promlčecí lhůtě ve smyslu ustanovení § 621 o. z. a § 638 o. z. Vycházel jednak z toho, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby na vydání bezdůvodného obohacení je rozhodující vědomost žalobkyně, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání a dále z délky promlčecí doby dle § 629 odst. 1 o. z. Poukázal na to, že„ žalobkyně se o tom, že odpadl právní důvod pro plnění poskytnuté žalovanému, dozvěděla nejdříve až na základě námitky relativní neplatnosti uplatněné vůči její osobě, tj. kdy jí byla doručena, tj. dnem [datum]“.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Poukazoval na to, že vzhledem k době uzavření smluv o úplatném převodu akcií s dlužníky, tj. dne [datum], by měla být práva vzniklá porušením povinností z těchto závazkových vztahů posuzována podle tehdejších předpisů, tedy podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Namítal, že podle této právní úpravy způsobuje porušení smluvního ujednání zakazujícího postoupení pohledávky absolutní neplatnost postoupení, tedy neplatnost od samého počátku, v tom případě počal běh promlčecí doby k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení v okamžiku, kdy k plnění z absolutně neplatného právního jednání došlo, a v tom případě došlo k promlčení zažalovaného nároku ještě před podáním žaloby. Dále namítal, že žalobkyně o tom, že platnost postoupení je podmíněna souhlasem dlužníků, při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] věděla. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, popřípadě zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání odvolací argumentaci odmítla s tím, že žalovaný pouze opakuje námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně. Poukázala na to, že platností smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi účastníky už se soudy v jiných řízeních zabývaly se závěrem o její relativní neplatnosti. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení

§ 212 a následujících č. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Ve věci bylo odvolacím soudem nařízeno jednání na [datum]. Žalovaný prostřednictvím svého zástupce požádal dne [datum] o odročení jednání s tím, že se ho chce osobně účastnit, avšak v účasti mu brání„ náhlá změna jeho zdravotního stavu“. Toto tvrzení pak v podání ze dne

[datum] dokládal zprávou o návštěvě praktického lékaře –„ distanční konzultaci“ dne

[datum] v odpoledních hodinách, kdy si žalovaný stěžoval na dvoudenní zvýšenou teplotu, občasný suchý kašel a zablokovaná záda (s tím, že„ neurologický deficit neguje“), kdy si vyžádal předepsání léku [anonymizováno]; nachlazení horních cest dýchacích či jiné obtíže řešit odmítl. Lékař konstatoval infekt horních cest dýchacích a akutní blokádu páteře; předepsal léky [anonymizováno] a [anonymizováno] a doporučil v případě přetrvávání obtíží vyhledat lékařské ošetření.

8. Odvolací soud po zhodnocení okolností neshledal žádost o odročení nařízeného jednání důvodnou, když žalovaný sice doložil určité zdravotní obtíže čtyři dny před jednáním, které sice mohly do dne konání jednání progredovat, což však již nebylo ničím doloženo ani tvrzeno, ale také mohly zcela odeznít. Navíc z obsahu soudního spisu je zřejmé, že žalovaný se ani v řízení před soudem prvního stupně žádného soudního jednání osobně neúčastnil, přestože jedenkrát bylo vyhověno jeho žádosti o odročení ze zdravotních důvodů, ale ani k jednání v nově stanoveném termínu se bez vysvětlení nedostavil. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, za účasti jeho zástupce.

9. Odvolací soud vycházel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně uzavřela s žalovaným, jako postupitelem, dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávky, včetně Dodatku [číslo] ze dne [datum] k této smlouvě, za dlužníky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ze Smlouvy o úplatném převodu deseti kmenových akcií [právnická osoba], a. s . ze dne [datum] a za toto postoupení žalovanému zaplatila částku 19 536 000 Kč. Žalovaný však podle článku 7.2 Smlouvy o úplatném převodu akcií ze dne

[datum] nebyl oprávněn tuto pohledávku postoupit bez souhlasu dlužníků - [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří byli kupující stranou Smluv o úplatném převodu deseti kmenových akcií [právnická osoba], a. s . Dopisem dlužníků ze dne [datum] pak byla uplatněna námitka relativní neplatnosti takto uzavřené postupní smlouvy. Na základě toho

Okresní soud v Příbrami žaloby [právnická osoba] s . r. o. (na kterou žalobkyně pohledávku za dlužníky dále postoupila) z důvodu nedostatku její aktivní legitimace k vymáhané pohledávce za dlužníky zamítl.

10. Soud prvního stupně nepochybil ani v právním posouzení věci, zejména v závěru, že absence souhlasu dlužníků ze Smlouvy o úplatném převodu akcií ze dne [datum] s postoupením pohledávky nezpůsobuje absolutní, ale toliko relativní neplatnost Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], a že promlčecí doba k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení – vrácení plnění (úplaty) z neplatné smlouvy o postoupení pohledávky počala běžet až v okamžiku uplatnění námitky relativní neplatnosti a k promlčení zažalovaného nároku tak do dne podání žaloby nedošlo.

11. Vzhledem k tomu, že Smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve znění

Dodatku [číslo] ze dne [datum], byla uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud prvního stupně nepochybil, pokud otázku platnosti této smlouvy posoudil dle ustanovení tohoto zákona, podle něhož, je-li neplatnost právního jednání ustanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba (§ 586 odst. 1 o. z.), přičemž nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné (§ 586 odst. 2 o. z.).

12. K námitce žalovaného, že by práva vzniklá porušením povinností ze smluv o úplatném převodu akcií s dlužníky měla být posuzována podle tehdejších předpisů, tedy podle ustanovení zákona

č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, je třeba uvést, že původní Smlouva o úplatném převodu akcií ze dne [datum] byla absolutním obchodem ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. c) tehdy účinného zákona č. 519/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“), jehož právní režim si navíc účastníci této smlouvy výslovně sjednali. Ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 obch. zák. pak měla přednost úprava obsažená v obchodním zákoníku před obecnou úpravou obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, přičemž z ustanovení § 267 odst. 1 obch. zák., podle něhož se neplatnosti právního úkonu může domáhat pouze ten účastník právního vztahu, na jehož ochranu je neplatnost stanovena, je zřejmé, že ve vztazích upravených obchodním zákoníkem je důsledkem postoupení pohledávky v rozporu s dohodou věřitele s dlužníkem toliko relativní neplatnost tohoto právního úkonu.

13. Rovněž tvrzení žalovaného, že žalobkyně při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky věděla o tom, že platnost postoupení je podmíněna souhlasem dlužníků, je pro posouzení věci bezvýznamné. Dokud nebyla námitka relativní neplatnosti postoupení pohledávky uplatněna, hledělo se na ni jako na platnou a nebylo jisté, zda uplatněna bude či nebude. Sama okolnost, zda žalobkyně, v postavení postupníka, věděla či nevěděla o podmínce souhlasu dlužníků s postoupením, neměla vliv na okamžik, kdy se do té doby platná smlouva o postoupení pohledávky stala v důsledku uplatněné námitky relativní neplatnosti neplatnou. Teprve v tomto okamžiku vznikl žalobkyni ve smyslu ustanovení § 1991 o. z. vůči postupiteli – žalovaném nárok na vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícím v majetkovém prospěchu žalovaného vzniklém úhradou platby za neplatné postoupení a počala ve smyslu ustanovení § 621 o. z. běžet desetiletá objektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 638 odst. 1 o. z. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta

dle § 629 odst. 1 o. z., pak počala běžet poté, kdy se o uplatněné námitce dozvěděla žalobkyně, což se, jak správně zjistil soud prvního stupně, stalo dne [datum]. Protože žaloba v této věci byla podána ještě v témže roce ([číslo]), kdy obě promlčecí doby počaly běžet, soud prvního stupně správně uzavřel, že k promlčení nároku nedošlo.

14. Protože soud prvního stupně dospěl na základě úplných skutkových zjištění ke správným závěrům právním, odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada účelně vzniklých nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech za právní zastoupení advokátem. Ty sestávaly z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 52 140 Kč

(§ 7 bod 7., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen "advokátní tarif)), dále z paušální náhrady hotových výloh při dvou úkonech právní služby po 300 Kč

(§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 22 025 Kč

(§ 137 odst. 3 o. s. ř.).