o odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Benešově ze dne 14. 10. 2021, č. j. 6 C 284/2021 – 26,

1. Okresní soud v Benešově (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem pro uznání ze dne

14. 10. 2021, č. j. 6 C 284/2021 – 26, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 57 618,10 Kč a částku 27 000,90 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 18 087 Kč. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze dvou smluv o zápůjčce, které s žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, resp. 25 000 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který namítal, že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání. Ještě před vydáním rozsudku byl soudu znám nesouhlas i důvody nesouhlasu žalovaného s nárokem, když rozsudek byl vydán dne [datum], odůvodnění odporu bylo žalovaným doručeno soudu prvního stupně dne [datum]. Rozsudek soudu prvního stupně považuje žalovaný za protiústavní, když nárok žalobkyně vychází ze smluv o zápůjčce, které jsou absolutně neplatné, neboť poskytovatel půjčky porušil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako dlužníka. Poukazoval i na rozhodnutí téhož soudu v jiné, obdobné, věci týchž účastníků, kde bylo postupováno odlišným způsobem a právě z důvodu porušení povinnosti poskytovatele zápůjčky zkoumat řádně úvěruschopnost soud posoudil analogické smlouvy o zápůjčce jako absolutně neplatné. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, když skutečnosti v odvolání žalovaným uvedené jsou novými skutečnostmi. K námitce žalovaného o absolutní neplatnosti smluv o zápůjčce poukázala na to, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána, žalovaný uvedl výši svého příjmu, včetně výše jím pobíraného důchodu. Tyto skutečnosti jsou uvedeny v písemných smlouvách, které byly přiloženy již k návrhu na vydání platebního rozkazu. Soudu prvního stupně nelze vyčítat formalistický přístup, když žalovaný byl vyzván k vyjádření kvalifikovanou výzvou s upozorněním na následky nesplnění této výzvy.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Žalovaný uplatnil v projednávané věci odvolací důvod ve smyslu § 205b o. s. ř., neboť z jeho odvolání obsahově vyplývá, že je přesvědčen o tom, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.

6. V projednávané věci se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 84 619 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne [datum], na základě které mu byla poskytnuta finanční částka ve výši 25 000 Kč a dne [datum] s poskytnutím finančních prostředků ve výši 40 000 Kč. Žalovaný neplnil smluvní podmínky tím, že neplatil řádně splátky ve smlouvě sjednané. Pohledávky z obou smluv byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Nárok žalobkyně sestává z dlužné jistiny a dlužné částky poplatku, kapitalizovaných úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a dále úroků z prodlení v zákonné výši a smluvních úroků. V žalobě žalobkyně uvedla, že před uzavřením smluv zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalovaného, který uvedl formou čestného prohlášení výši svého celkového příjmu i běžných výdajů, včetně výše hrazených splátek na jiné závazky.

7. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle ustanovení

§ 153a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

8. Podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2) a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odst. 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí,

jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby (§ 114b odst. 5 o. s. ř.).

9. Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Žaloba má veškeré náležitosti dle ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., je určitá a projednatelná. Žalobní nárok vychází ze skutkového vylíčení žaloby, a tak, jak je v ní popsán, není v rozporu s hmotným právem. V tomto směru žaloba splňovala veškeré potřebné náležitosti, včetně tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně při uzavření smluv o zápůjčce. Na základě této žaloby byl vydán dne [datum rozhodnutí] elektronický platební rozkaz [číslo jednací] - 5, obsahující výzvu k podání vyjádření ve smyslu ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. v případě, že bude žalovaným podán odpor proti platebnímu rozkazu, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu. Žalovaný byl poučen o následcích pro případ, že nebude vyjádření ve lhůtě podáno. Platební rozkaz byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne

[datum], odpor žalovaného proti elektronickému platebnímu rozkazu byl doručen soudu prvního stupně dne [datum]. Žalovaný v odporu uvedl, že„ nárok uplatněný v žalobě zcela zásadně a v plném rozsahu odmítá a neuznává“. Dále uvedl, že zdůvodnění odporu dodá soudu v zákonné lhůtě. Další podání obsahující vyjádření žalovaného bylo soudu prvního stupně doručeno dne [datum]. Vzhledem k tomu, že lhůta k podání vyjádření na základě výzvy soudu prvního stupně uplynula dne [datum] a vyjádření žalovaného bylo podáno až po uplynutí této lhůty, rozhodl soud prvního stupně dne [datum] rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením § 153a odst. 2, 3 o. s. ř., aniž by nařídil jednání ve věci (§ 153a odst. 4 o. s. ř.).

10. Odvolací soud zdůrazňuje, že pro účely vydání rozsudku pro uznání vychází soud pouze ze znění žaloby, zkoumá její projednatelnost a případný rozpor žalobního nároku (tak, jak je skutkově vylíčen v žalobě) s hmotným právem. V žádném případě nepřezkoumává důvodnost žaloby a nezabývá se ani předloženými důkazy. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR nelze vydat rozsudek pro uznání, jestliže by žalobě nebylo možné vyhovět, i kdyby byla prokázána všechna žalobní tvrzení (základem pro vydání rozsudku pro uznání mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá). V daném případě návrh žalobkyně na vydání platebního rozkazu potřebné náležitosti splňoval. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nelze s ohledem na obsah odporu vycházet z toho, že by žalovaný v něm již uvedl podstatu své obrany proti žalobě. Vyzve-li soud žalovaného usnesením podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu vyhoví tím, že se ve stanovené lhůtě písemně vyjádří, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a to zcela, zčásti, nebo co do základu. V případě, že nárok zcela neuzná, musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce; obrana žalovaného spočívá v tom, že ačkoliv pravdivost některých tvrzení žalobce může potvrzovat, vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor mohl vyznít ve prospěch žalovaného. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě žalovaný nemusí rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce, postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které budou-li prokázány, mohou vést k tomu, že bude, případně může, mít ve sporu alespoň částečný úspěch. Takové vyjádření je možno podat již v odporu proti platebnímu rozkazu, aniž by bylo učiněno samostatným podáním. V daném případě však žalovaný tuto povinnost nesplnil, když v odporu sice uvedl, že nárok neuznává (toto je ostatně podstatou odporu proti platebnímu rozkazu) žádným způsobem však nereagoval v konkrétnostech na nárok žalobkyně uplatněný žalobou v daném řízení. V tomto směru bylo na žalovaném, aby se konkrétněji k tvrzením uvedeným v žalobě vyjádřil a alespoň základních obrysech vylíčil svou obranu proti nároku v žalobě uplatněnému. Žalovaný tento postup, a to podání následného vyjádření avizoval v odporu s tím, že vyjádření bude doplněno v zákonné lhůtě. Další podání však ve stanovené lhůtě nepodal.

11. Fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě nenastane tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělí soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu, byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal. Žalovaný však žádné takové důvody soudu nesdělil.

12. Za tohoto stavu tedy nastala fikce uznání nároku žalobkyně co do důvodů a výše, a tím nastaly podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Fikce uznání nároku žalobkyně nastala marným uplynutím lhůty k podání vyjádření k odporu, dne [datum]. Soud je dokonce za těchto okolností povinen tento rozsudek vydat, pokud jsou splněny všechny další podmínky zákona.

V tomto směru není rozhodné, zda žalovaný dodatečně vyjádření k odporu s podrobnějším důvody, pro které s nárokem žalobkyně nesouhlasí, doručil soudu prvního stupně před vydáním rozsudku pro uznání. Tím, že nastala fikce uznání nároku žalobkyně, je další podání bezpředmětné. V daném případě nejsou naplněny ani negativní podmínky, pro které by nebylo možno rozsudek pro uznání vydat. Ve věci lze uzavřít a schválit smír podle § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.

13. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného uplatněnou v odvolání, že ve skutkově obdobné věci bylo jiným senátem soudu prvního stupně rozhodnuto odlišně, když bylo shledáno porušení povinnosti poskytovatelem půjčky řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného a v důsledku toho byla konstatována absolutní neplatnost smluv půjček. V daném případě se nejednalo o shodnou situaci, neboť právní předchůdce žalobkyně byl odlišný od poskytovatele půjčky než v případě, žalovaným zmiňovaném. V daném případě byly splněny veškeré náležitosti žaloby, kdy soud vyšel z tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle obsahu žaloby. V tomto směru byly splněny všechny předpoklady pro rozhodnutí ve věci vydáním elektronického platebního rozkazu s následným shora popsaným zákonnýmo postupem. Jednalo se tedy o odlišný postup než v případě žalovaným zmiňovaném. Soud prvního

stupně proto nepochybil, pokud v dané věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 2, 3 o. s. ř.

14. Ze všech těchto důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen i ve výroku o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšná (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a má tedy právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které soud prvního stupně správně vyčíslil a odvolací soud na toto vyčíslení pro stručnost odůvodnění odkazuje.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 o. s. ř. Žalobkyně byla plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty představuje odměna právního zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast právního zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu) po 4 500 Kč podle § 7 vyhlášky č. 77/1996 Sb., advokátního tarifu, dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 2 016 Kč. Celková výše nákladů žalobkyně v odvolacím řízení tedy činí 11 616 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).