o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 11. 2021, č. j. 17 C 113/2020 – 195,

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 113/2020 – 195, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 24 732,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Předmětem řízení bylo vrácení daru, který představují shora uvedené nemovitosti, respektive spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné poloviny k těmto nemovitostem. Spoluvlastnický podíl k uvedeným nemovitostem žalobkyně darovala žalovanému darovací smlouvou ze dne [datum] s účinky zápisu vkladu do katastru nemovitostí ke dni [datum]. Žalobkyně požadovala vrácení daru„ z důvodu majetkových rozporů, které začaly několik měsíců po svatbě s žalovaným, po vyčerpání finančních rezerv žalobkyně, které žalovaný použil na své podnikání, navrhl žalobkyni rozvod a po zahájení rozvodového řízení znepříjemňoval život žalobkyně drobnými naschvály při společném užívání nemovitosti, demontoval vybavení, což řešila Policie ČR, žalobkyni způsobil problémy odpojením sporáku promyšleným způsobem, v komunikaci žalobkyni hrubě urážel, ponižoval a zastrašoval“. Žalobkyně proto odvolala dar a žalovaného vyzvala k vrácení předmětné nemovitosti dopisem odeslaným dne [datum]. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by byly dány důvody pro odvolání daru pro nevděk žalovaného. Uzavřel, že jednání žalovaného, pro které žalobkyně odvolala dar, je třeba hodnotit v kontextu celého vztahu účastníků, který od počátku nebyl harmonický, provázely jej opakované rozchody, vzájemná majetková propojenost, ale zároveň i vzájemný pocit majetkových křivd. Soužití účastníků bylo oboustranně konfliktní, docházelo k vzájemnému obviňování, které vyústilo rozvodem manželství. V tomto kontextu soud prvního stupně tedy jednání žalovaného, pro které bylo žalobkyní dar odvolán, neposoudil jako porušení mravů značné intenzity nebo soustavné, když se jednalo o vzájemně vyvolané neshody plynoucí z rozchodu a rozvodu účastníků. Takové důvody dle soudu prvního stupně nejsou důvodem pro odvolání daru pro nevděk podle § 2072 občanského zákoníku.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která soudu prvního stupně vytýkala nesprávné posouzení věci, kdy soud prvního stupně vycházel z terminologie předchozí, tj. neúčinné právní úpravy, když při posouzení jednání žalovaného vycházel z„ intenzity či soustavnosti porušování dobrých mravů“, ačkoliv podle konstrukce odvolání daru pro nevděk současně účinné právní úpravy (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, [účinnost]) je nevděkem jednání úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Je tedy třeba vycházet i ze subjektivního kritéria ublížení dárci. V daném případě se žalovaný dopustil čtyř konkrétních protiprávních jednání, a to destrukce vybavení kuchyně, odpojení sporáku a internetu, uvolnění ventilku pneumatiky vozidla žalobkyně, dvou výhrůžných SMS zpráv, což v žalobkyni vyvolalo psychické útrapy, pocit strachu, bezmoci, ztížení užívání rodinného domu. Takové jednání, provázené násilnými projevy ze strany žalovaného, je nepřípustné i za stavu, kdy se účastníci rozvádějí. Vzhledem k tomu, že žalovaný vše činil s touhou mstít se, způsobit žalobkyni psychickou trýzeň jako odvetu za to, že žalobkyně nepřistoupila na žalovaného návrh ohledně majetkového vyrovnání, je nepochybně prokázán úmysl žalovaného. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že soud prvního stupně dle žalovaného správně posoudil intenzitu jednání žalovaného vůči žalobkyni. Jednalo se o oboustranné konflikty vyplývající z vyhrocených vztahů, rozchodu a následného rozvodu účastníků. Uvedl, že naopak žalobkyně neprokázala, že se žalovaný dopustil vůči ní jakéhokoliv chování v rozporu s dobrými mravy, neprokázala ani odmontování kuchyňské linky a sporáku a příčinnou souvislost vlivu jednání žalovaného na její zdravotní stav.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212, § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: účastníci jsou bývalí manželé, kdy manželství uzavřeli po pětileté známosti

dne [datum], rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí],

č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. V průběhu soužití žalobkyně kupovala nemovitosti, které žalovaný rekonstruoval. Dne [datum] uzavřeli účastníci darovací smlouvu, jejímž předmětem byl spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné ideální poloviny k pozemkům st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí], [územní celek]. Vklad vlastnického práva byl proveden s účinky ke dni [datum]. Krátkodobě žili účastníci v Anglii, kde rovněž pracovali. Vztah provázely opakovaně neshody a rozchody.

V květnu 2019 pro majetkové neshody ukončili vztah, žalobkyně odjela do Anglie a mezi účastníky probíhala pouze písemná komunikace. Po návratu žalobkyně (září 2019) byly mezi účastníky neshody ohledně finančního zajištění provozu nemovitosti a domácnosti, probíhaly konflikty související s rozdělením bydlení a majetkového vypořádání. V důsledku hádky žalovaný poškodil kuchyň, následně ji uvedl do původního stavu. Účastníci se vzájemně obviňovali z poškození kol svých vozidel. Žalovaný se v důsledku neshod odstěhoval ze společného domu v [obec]. Podáním datovaným [datum] žalobkyně odstoupila od darovací smlouvy ze dne

[datum] s výzvou k vrácení nemovitostí, které jsou předmětem této smlouvy.

6. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.

7. Odvolací soud shledal na základě zjištěného skutkového stavu správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který věc posoudil v souladu s ustanovením § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). V daném případě bylo nesporné, že mezi účastníky došlo k uzavření darovací smlouvy ve smyslu ustanovení § 2055 o. z., dle kterého darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Odvolání daru je specifickým zánikem závazku, a je možné ze dvou zákonných důvodů, a to odvolání daru pro nouzi (upraveno ustanovením § 2068 o. z.) a pro nevděk (upraveno

§ 2072 o. z.). Účinky odvolání však nenastávají ze zákona, ale je potřebný projev vůle dárce.

8. V daném případě žalobkyně požadovala po žalovaném vydání darované nemovitosti písemnou výzvou, kterou zaslala žalovanému dne [datum], a která byla žalovanému doručena. V této výzvě uvedla důvody, pro které se vrácení daru po žalovaném domáhá. Je tedy třeba vycházet z obsahu takového podání žalobkyně, která poukazovala na jeho nevhodné chování spočívající v reakci na stav, kdy poté, kdy byly vyčerpány finanční rezervy žalobkyně, kterými umožnila podnikání žalovaného, navrhl žalovaný rozvod manželství a po zahájení rozvodového řízení žalobkyni znepříjemňoval život drobnými naschvály při společném užívání domu; demontáž části vybavení musela řešit i Policie ČR. Velké problémy jí způsobil odpojením sporáků od elektrické sítě, hrubě ji urážel a ponižoval a zastrašoval v jakékoliv komunikaci s ní. Odmítl žalobkyní navržené vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žádným způsobem nepřispíval na úhradu nákladů chodu domácnosti. Výslovně uvedla, že tímto podáním odstupuje od darovací smlouvy a žalovaného vyzvala k vydání všech nemovitých věcí, které předmětem smlouvy byly.

9. Je tedy třeba vycházet z obsahu tohoto podání, kdy žalobkyně nepožadovala vrácení daru pro nouzi ve smyslu ustanovení § 2068 o. z., ale z druhého, ustanovením § 2072 o. z. upraveného důvodu, dle kterého ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Odvolání daru je institut, který má chránit dárce, nicméně ne každé chování obdarovaného je v takovém rozporu s dobrými mravy, které odvolání daru odůvodňuje. Uvedené ustanovení tak neslouží jako nástroj, aby si dárce v podstatě vynucoval slušné chování od obdarovaného. Ublížení tedy musí mít formu zjevného porušení dobrých mravů. Dobré mravy jsou dle [název soudu]„ souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti“. Případné porušení dobrých mravů je tedy nutné zkoumat vždy ve vztahu ke konkrétnímu případu a ublížení musí být zaviněné úmyslným jednáním obdarovaného nebo alespoň ve formě hrubé nedbalosti.

10. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě se žalovaný vůči žalobkyni nedopustil jednání, které by bylo takové intenzity, že by odůvodňovalo odvolání daru ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení. Vztahy mezi žalobkyní a žalovaným byly dlouhodobě konfliktní, neshody měli účastníci zejména v majetkové sféře. Vyhrocené vztahy vyústily rozchodem a následně rozvodem manželství. K jednáním, pro které žalobkyně odvolala dar, došlo v době probíhajícího rozvodového řízení účastníků, kdy zároveň žili nadále ve společném domě. Za této situace dochází k vzájemným napadáním manželů, různým projevům těchto neshod. I když nelze takový způsob jednání považovat za jednání zcela v souladu s dobrými mravy, je pro tuto fázi manželského soužití častý a není neobvyklý. Je třeba přihlédnout i k tomu, že každý z manželů antagonistické vztahy a projevy neshod druhého z nich vnímá subjektivně s jinou intenzitou a citlivostí. Je zcela pochopitelné, že žalobkyně jednání žalovaného vůči ní vnímala v této situaci zvláště citlivě s možnými psychickými dopady, avšak nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že i její reakce nebyly zcela v souladu s aktuálním právním stavem. Zejména v tom směru, pokud (byť z pocitů subjektivní obavy) určitým způsobem bránila žalovanému v užívání nemovitosti v plném rozsahu za stavu, kdy účastníci byli (a dosud jsou) podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti. Jak soud prvního stupně zcela správně uzavřel, jednalo se o atmosféru nepřátelských vztahů vyhrocených probíhajícím rozvodovým řízením, ve které docházelo ke vzájemným konfliktům (byť u každého z účastníků se jednalo o jednání různé intenzity). Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v žalobkyní uvedeném jednání žalovaného nejsou naplněny důvody pro odvolání daru podle ustanovení § 2072 o. z. pro nevděk.

11. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil a pro stručnost odkazuje na jeho odůvodnění.

12. Rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen i ve výroku II., o náhradě nákladů řízení. V řízení před soudem prvního stupně byl v plném rozsahu úspěšný žalovaný, který má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Náklady žalovaného představovaly náklady na uhrazení poplatku za první setkání s mediátorkou nařízeného soudem a dále náklady za právní zastoupení. Výše nákladů byla soudem prvního stupně správně vypočtena a odpovídá vyhlášce č. 177/19 96 Sb., advokátnímu tarifu.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl v plném rozsahu úspěšný žalovaný, kterému vznikly náklady na právním zastoupení, a to za odměna za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast právního zástupce u jednání soudu odvolacího soudu) po 2 500 Kč podle

§ 7 advokátního tarifu, dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a

21 % DPH ve výši 1 176 Kč. Celková výše nákladů žalovaného v odvolacím řízení činí 6 776 Kč.