o rozvod manželství, o odvolání manželky a manžela proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 11. 2024, č. j. 11 C 79/2024 – 106,

1. Manželka podala dne [datum] návrh na rozvod manželství s tím, že manželství bylo uzavřeno dne [datum]. Manželům se narodily dvě dcery [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které jsou již zletilé. Manželství již dnes není harmonické, což bylo způsobeno manželovou nevěrou a jeho hrubým chováním vůči manželce. V posledním roce ji manžel fyzicky napadl. Nainstaloval jí GPS do auta. Manželka se starala o veškerý chod domácnosti. Manžel jí nebyl oporou, netrávili společně volný čas. Intimně spolu již dva roky nežijí. Jelikož má manželka sníženou pracovní schopnost a pobírá invalidní důchod, byla na něm finančně závislá. Od manžela odešla na podzim roku 2023.

2. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) manželství rozvedl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že bylo v řízení prokázáno, že spolu manželé od září roku 2023, kdy se manželka odstěhovala, nežijí a nevedou společnou domácnost. Intimně spolu nežijí více jak rok a půl. Přestože se manželé neshodli na příčině rozvratu manželství, bylo zřejmé, že v jejich manželství k trvalému a nenapravitelnému rozvratu došlo. Nebylo možné očekávat, že by se manželské soužití obnovilo. Příčiny rozvratu manželství soud prvního stupně spatřoval v rozdílných představách o fungování manželského soužití. Manželství bylo rovněž negativně ovlivněno tím, že manžel v roce 2018 udržoval krátkodobý vztah s jinou ženou a manželka takový vztah navázala na konci roku 2022. Přestože provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by kterýkoliv z manželů navázal intimní vztah, manželé se vzájemně podezřívali z nevěry, čímž došlo k narušení jejich vzájemné důvěry a k citovému odcizení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s obecným pravidlem, dle kterého ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů podle výsledku řízení. Soud prvního stupně totiž nezjistil žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů jednomu z účastníků.

4. Proti napadenému rozsudku podal manžel v zákonné lhůtě odvolání, kterým navrhl napadený rozsudek zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť nebylo přihlédnuto k manželem tvrzeným skutečnostem, byl neúplně zjištěn skutkový stav a v důsledku toho byla věc nesprávně právně posouzena. Bylo třeba zkoumat skutečný důvod rozvratu manželství. Jelikož se jednalo o sporný rozvod, bylo povinností soudu prvního stupně zjistit příčiny rozvratu manželství. Rezignací na tuto zákonnou povinnost došlo k zásadnímu porušení práva na spravedlivý proces. Soud prvního stupně se měl zabývat manželem tvrzenou nevěrou manželky a porušením jejích manželských povinností. Manželka v řízení tvrdila smyšlené důvody rozvratu manželství, které manžel navrženými důkazy vyvracel (manželé spolu trávili volný čas, nedocházelo z jeho strany k verbálním narážkám, ani k fyzickému napadání manželky). Manžel ve svém výslechu popřel, že měl s jinou ženou v minulosti intimní poměr. Nevěra manželky mohla být v řízení prokázána zprávami s [jméno FO], jejich výslechem, GPS lokátorem, fotografiemi nebo výslechy dcer. Žádný z těchto důkazů však soud prvního stupně neprovedl, aniž by dostatečně vysvětlil důvody jejich zamítnutí. Soud prvního stupně přijal alibistický, ničím nepodložený a nepřezkoumatelný závěr o příčinách rozvratu manželství.

5. Manželka k odvolání manžela uvedla, že se jedná o účelovou snahu oddálit pravomocné skončení věci. Manžel se snaží vytvořit dojem nevěrné manželky, přestože se na rozvratu manželství také podílel. Soud prvního stupně splnil zákonnou povinnost zkoumat příčiny rozvratu manželství. Manželka nikdy nepopírala, že pan [jméno FO] byl blízký kamarád manželky a kolega v práci. Nenavázali však spolu intimní poměr. I kdyby k tomu však došlo, k rozvratu manželství došlo dříve. Žárlivost manžela a jeho snaha usvědčit manželku z nevěry pouze vedla ke zhoršení vzájemných vztahů. Navrhla proto potvrzení napadeného rozsudku ve výroku I. Podala však včasné odvolání do výroku II., který navrhla změnit. Manželka se snažila o pokojný rozvod od prosince roku 2023. Manžel však z rozpadu manželství vinil manželku a odmítal se s ní jakkoliv vypořádat. Manžel navrhl zamítnutí návrhu na rozvod manželství. Podal obsáhlé obstrukční návrhy na doplnění dokazování. V řízení proběhla dvě několikahodinová jednání, během nichž byla manželka podrobena důkladnému výslechu. Řízení o rozvod je řízením sporným, které se vyznačuje zásadou procesního úspěchu ve věci. V daném případě byla zcela procesně úspěšná manželka. V řízení nebyly prokázány příčiny rozvratu, které manžel tvrdil. Náhrada nákladů by jí měla být přiznána i z důvodu její finanční tísně. Veškerý společný majetek užívá výhradně manžel.

6. Manžel považoval odvolání manželky do náhrady nákladů řízení za nedůvodné. Manželka měla nepřiměřené nároky na vypořádání. Navíc se domáhala náhrady nákladů v řízení o rozvod, který způsobila. Manželka vybrala vyšší částky z účtů. Není tedy pravdou, že by její finanční situace byla špatná.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 397 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších změn (dále jen „z. ř. s.“), ve spojení s § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání manžela, ani manželky není důvodné.

8. Soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem v [adresa]. Dne [datum] se manželům narodila dcera [Anonymizováno] a dne [datum] dcera [Anonymizováno]. Manželka v řízení vypověděla, že před sňatkem měli s manželem vztah asi dva roky. Manželství bylo uzavřeno ze vzájemné citové náklonosti. Manželce začalo v soužití vadit chování manžela. Na péči o děti byla sama a sama se starala o chod domácnosti. Manžel chodil do zaměstnání. Odmítal ji pomoci. V komunikaci byl manžel vůči manželce vulgární. Manžel manželku fyzicky napadl, když bylo starší dceři pět let. Manželku krátce vyhodil z domu, což řešili i jeho rodiče. Poté ještě třikrát manželka sama ze společné domácnosti odešla ke svým příbuzným, protože se manžela bála. Manžel ji během manželství asi osmkrát fyzicky napadl. Styděla se to však někomu říct. Domů se vždy vrátila z finančních důvodů. Manžel slíbil, že své chování změní. V roce 2018 byl manžel manželce asi dva měsíce nevěrný. Dozvěděla se o tom od kamarádů. Manžel se jí i sám přiznal. Manželka se snažila přes nevěru manžela přenést. S manželem neměli společné koníčky. [jméno FO] byl bývalý kolega manželky. Seznámila se s ním na vánočním večírku na konci listopadu 2022. Psali si, byli spolu na večeři a několikrát se projít. Jednalo se však pouze o přátelský vztah. Dcerám sdělila, že má kamaráda, se kterým si může popovídat. Manžel na ni nemá čas. Jejich intimní soužití je dlouhodobě narušené, asi dva roky spolu intimně nežijí. V srpnu 2023 došlo mezi manžely k incidentu, po kterém už manželka nechtěla ve společném soužití pokračovat. Sehnala si proto podnájem. Ze společné domácnosti se odstěhovala dne [datum] do nájemního bytu v Kolíně, v němž bydlí sama. Žádnou známost nemá. Od té doby spolu manželé finančně nehospodaří. Manžel proti ní manipuluje dcery, což vztahy manželky a dcer zhoršuje.

9. Z výpovědi manžela bylo zjištěno, že považoval manželství za spokojené do června 2023. Když byly dcery malé, byl pracovně vytížen a rekonstruoval dům v [adresa]. Nepamatoval si, zda se v té době manželé hádali. Neuvědomoval si žádné své nevhodné chování vůči manželce. Někdy v hádce zakřičel, ale nikdy hádky nepřešly v násilí. Manželku nikdy fyzicky nenapadl. Manželka se jednou s dcerou odstěhovala. Vrátila se. Vyříkali si to. Během manželství neměl mimomanželský vztah. Připustil lehké pobláznění k jiné ženě, což již považoval za nevěru. Za své chování se styděl a manželce se omluvil. Od té doby bylo manželské soužití spokojené. S manželkou jezdili na různé pobyty či výlety. Některé dovolené zajistily dcery. V květnu nebo v červnu 2023 manželka občas odcházela odpoledne po práci z domu a vracela se v podvečer. Tvrdila, že si našla kamarádku. Manžel pojal podezření. Podle GPS v autě zjistil, kde se auto nachází. Osobně se přesvědčil, že uvnitř vozidla byla manželka s cizím mužem. Tyto výjezdy se opakovaly. V polovině června 2023 manželka manželovi přiznala, že se zamilovala. Manžel zjistil, že se jedná o pana [jméno FO], s nímž pracovala v téže firmě. Kontaktoval manželku pana [jméno FO]. Poté manžela kontaktoval pan [jméno FO] s tím, že se omlouvá a že vztah s manželkou ukončil. Manželka se odstěhovala začátkem září ze společné domácnosti a přestali spolu finančně hospodařit. Asi rok a půl spolu intimně nežijí. Manžel žije ve společném domě s mladší dcerou Nikolou. Neudržuje vztah s jinou ženou. Manželství považuje za ztracené a nechce soužití již obnovit.

10. Takto zjištěný skutkový stav považoval i odvolací soud za dostatečný pro rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně řádně vysvětlil, z jakého důvodu neprovedl zbylé navržené důkazy, s jehož závěry se odvolací soud ztotožňuje.

11. Dle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

12. Dle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

13. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že manželství je ve smyslu § 755 odst. 1 o. z. rozvráceno. Manželka se od manžela odstěhovala v září 2023. Manželé spolu rok a půl nežijí. Manželka v průběhu celého řízení dávala svým postojem jasně najevo, že o obnovu manželského soužití nestojí. V průběhu výslechu rovněž manžel potvrdil, že manželství považuje za ztracené a o obnovení nemá zájem. Chybí-li oboustranná vůle účastníků na setrvání v manželství, je na místě manželství rozvést, neboť již neplní žádnou ze svých funkcí. Rozvodu manželství nebrání ani zákonné důvody uvedené v § 755 odst. 2 a 3 o. z. Dcery manželů jsou již zletilé.

14. Soud prvního stupně nerezignoval na povinnost zjistit dle § 756 o. z. příčiny rozvratu manželství. Využil k tomu základního důkazního prostředku, kterým je v řízení o rozvod manželství výslech účastníků (§ 389 odst. 1 o. z.). Tím bylo prokázáno, že manželka byla v manželství nespokojená delší dobu. Nelíbilo se jí chování manžela vůči její osobě. Měla pocit, že na ni nemá manžel dostatek čas, nemají společné koníčky a netráví společně čas. Manžel toto rozporoval a k důkazu označil vypracovaný přehled dovolených a výletů doplněný o společné fotografie. Tyto důkazy i odvolací soud považoval za nadbytečné, neboť manželka ve svém výslechu připustila společné výlety. To, zda spolu manželé tráví dostatek volného času, je však velmi subjektivní a nezřídka to každý z manželů vnímá jinak. Takto navržené důkazy proto nemohly vypovědět, jak se ve vztahu manželka cítila. Vztah manželky k manželovi se narušil i tím, že byla přesvědčena, že jí byl manžel v roce 2018 krátce nevěrný. Svou nevěru manžel v řízení popíral. Připustil pouze lehké poblouznění, které nikdy nepřešlo v intimní vztah. Jelikož soud prvního stupně, jakož ani odvolací soud nemá za to, že by příčinou rozvratu manželství byl mimomanželský vztah manžela, není významné, jaký charakter toto krátké manželovo poblouznění mělo, jako spíše že to v manželce zaselo podezření, které v ní dodnes přetrvává.

15. Na konci roku 2022 se manželka seznámila s jiným mužem, s nímž se poté několikrát sešla. Tuto skutečnost manželka v řízení nepopírala. V řízení pouze nebylo prokázáno, zda mezi nimi došlo k intimnímu sblížení. Stejně jako v případě manžela, ani v případě manželky se nejedná o skutkové zjištění, jehož neprokázání by bránilo ve věci rozhodnout. Ve chvíli, kdy manžel pojal podezření, že je mu manželka nevěrná, začal ji podle GPS sledovat a tajně pořizovat její fotografie. Kontaktoval manželku tohoto muže, kterou s celou situací konfrontoval. Vše mezi manžely vygradovalo až v odstěhování manželky ze společné domácnosti.

16. Uzavřel-li soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu, že mezi manžely došlo k narušení vzájemné důvěry, neboť se vzájemně podezřívali z nevěry, nelze takovému závěru nic vytknout. Oba svým chováním přispěli k tomu, že manželství již nebylo možné zachránit a o jeho obnově uvažovat. Na závěr je třeba zdůraznit, že povinnost soudů zjišťovat příčinu rozvratu manželství nelze směšovat se zjišťováním viny na rozvratu manželství. V praxi se nezřídka stává, že nevěra nebývá vlastní příčinou rozvratu manželství, ale spíše důsledkem neřešených dlouhodobých neshod či přetrvávajícího pocitu neporozumění jednoho z manželů.

17. Odvolací soud se ztotožnil i s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel z obecného pravidla, že v řízení o rozvod manželství nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku ve věci (§ 23 z. ř. s.). Ani odvolací soud ve věci neshledal žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly jiný závěr. Nejednalo se o řízení, které by se něčím zásadně vymykalo od jiných obdobných řízení. Manželka podala návrh na rozvod manželství. Jelikož měl manžel za to, že příčiny rozvratu manželství byly jiné, než tvrdila manželka, uvedl k tomu své tvrzení a označil důkazy, což manželovi nelze klást k tíži. Soud prvního stupně manželem navržené důkazy neprovedl a vyšel pouze z účastnických výslechů, které je vždy povinen provést. Nelze tak souhlasit s manželkou, že by manžel řízení jakkoliv nedůvodně prodlužoval. Odvolání do napadeného rozsudku pak podali oba manželé, čímž oba zapříčinili oddálení pravomocného skončení věci. Rovněž skutečnosti, které byly v řízení zjištěny, nedosahovaly takové intenzity, aby bylo na místě některému z manželů náhradu nákladů řízení přiznat.

18. Odvolací soud proto napadený rozsudek v souladu s § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. Rovněž o nákladech odvolacího řízení rozhodl dle § 23 z. ř. s., že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.