o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 4. 10. 2024, č. j. 12 C 60/2023 - 254

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které jí bylo žalovaným předáno dne 14. 12. 2022, kdy namítala neurčitost uplatněného důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru a navíc popírala, že by porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Poukazovala na to, že pro žalovaného vykonávala souběžně jednak práci číšnice na základě pracovní smlouvy a vedle toho na základě dohody o provedení práce i práci provozní. Podle žalobkyně, pokud by se dopustila porušení v okamžitém zrušení pracovního poměru uvedených povinností, jednalo by se o porušení povinností při výkonu práce provozní dle dohody o provedení práce a nemohl tak s ní být z těchto důvodů zrušen pracovní poměr uzavřený na základě pracovní smlouvy.

2. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) určil, že „rozvázání pracovního poměru žalobkyně k žalovanému okamžitým zrušením, předaným žalobkyni dne 14. 12. 2022, je neplatné“ (výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 25 948,84 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

3. Soud prvního stupně vzal z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně byla v pracovněprávním vztahu s žalovaným již od roku 2014. Dne 20. 2. 2017 se účastníci dohodli na ukončení dosavadního pracovněprávního vztahu a písemně uzavřeli pracovní smlouvu, dohodli se na všech jejích podstatných náležitostech, kdy žalobkyně měla ode dne 1. 3. 2017 vykonávat práci číšnice v místě herny a baru na adrese [adresa]. V roce 2018 po odchodu dosavadního provozního [jméno FO] se účastníci ústně dohodli na tom, že žalobkyně bude nadále ke stávající pracovní náplni vykonávat i práci provozní, spočívající především ve výběru denních tržeb od ostatních číšníků, ve výběru a ukládání faktur za příslušný kalendářní měsíc, ve vyhotovování měsíčních přehledů a předávání měsíční tržby žalovanému a žalobkyně za to bude pobírat odměnu ve výši 20 000 Kč. Následně, dne 30. 5. 2022, se účastníci rozhodli uzavřít písemnou dohodu o provedení práce, která obsahovala ujednání o práci provozní v provozovně baru na adrese [adresa] a dobu, na kterou byla uzavřena s tím, že měsíční odměna žalobkyně byla sjednána ve výši 9 900 Kč. Soud prvního stupně „s ohledem na to, že důvodem rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalovaného byla skutečnost, že mu žalobkyně nepředala tržby včetně dokladů a přehledů za listopad 2022 v předem domluvený termín, jak žalovaný sám tvrdí, když toto samo o sobě nebylo mezi účastníky sporné, dospěl k závěru, že se žalobkyně tímto jednáním nemohla dopustit porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci číšnice zvlášť hrubým způsobem, neboť se jednalo o povinnosti vyplývající jí z dohody o provedení práce provozní“. Pokud pak byla v okamžitém zrušení pracovního poměru zmíněna i další porušení povinností, konkrétně, že žalobkyně nedělala přehled tržby při změně směny, dospěl soud prvního stupně k závěru, že sice „k základním povinnostem žalobkyně vyplývajícím z jejího pracovního poměru číšnice patřila povinnost vyhotovovat denní přehledy tržby tzv. zrcadla, v řízení však bylo prokázáno, že tuto svou povinnost žalobkyně minimálně od května roku 2022 neplnila, což žalovaný věděl v zásadě okamžitě, když mu žalobkyně přestala na konci měsíce odevzdávat tyto výkazy a předávala mu pouze měsíční přehledy“. A nevyužil-li žalovaný svého práva ukončit pracovní poměr žalobkyně z tohoto důvodu ve lhůtě 2 měsíců, toto jeho právo v souladu s § 58 zákoníku práce zaniklo. Obdobně nebyla dodržena lhůta dle uvedeného ustanovení, pokud žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru poukazoval na skutečnost, že žalobkyně dne 5. 5. 2022 neodevzdala tržbu za měsíc duben 2022 a v souvislosti s tím následně svůj dluh formou notářského zápisu uznala.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně závěr, že měsíční přehledy tržeb byly odevzdávány na základě dohody o provedení práce, což však, podle žalovaného, neodpovídá pracovní smlouvě žalobkyně, ani praxi stran před uzavřením této dohody. Namítal, že dohoda o provedení práce nemůže nahradit pracovní smlouvu, pokud jde o nakládání s tržbami. Poukazoval na to, že text pracovní smlouvy jasně uvádí, že nakládání s tržbami bylo součástí pracovní náplně žalobkyně, zatímco dohoda o provedení práce z 30. 5. 2022 se týká výpomoci v provozovně [jméno FO] a neřeší odevzdávání tržeb. Podle žalovaného neexistuje žádný důvod, proč by zaměstnavatel nechával odevzdávání tržeb na dohodě o provedení práce, která má jednorázový charakter a je vhodná pro splnění ojedinělých úkolů, což nebyl případ žalobkyně, která měla pracovní smlouvu od roku 2014. Dále poukazoval na to, že žalobkyně předávala tržby již před uzavřením dohody o provedení práce, když tuto agendu do konce roku 2018 vykonával provozní [jméno FO]. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

5. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobkyně odmítla dne 14. 12. 2022 od žalovaného převzít nedatovanou listinu nazvanou „Okamžité zrušení pracovního poměru“, ve které jí žalovaný oznámila, že s ní podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě ruší pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 1. 4. 2015. Dále bylo v části listiny označené „Odůvodnění“ uvedeno, že

 žalobkyně dne 5. 5. 2022 neodevzdala tržbu za měsíc duben 2022 a podepsala prohlášení o zpronevěře svěřených prostředků ve výši 130 907 Kč a dne 17. 5. 2022 byl uzavřen notářský zápis, ve kterém se žalobkyně zavázala dluh splácet ve splátkách.

 v souvislosti s tím [tituly před jménem] [jméno FO], pověřená zaměstnavatelem prověřením dodržování pracovních povinností na provozovně, zjistila, že žalobkyně nedělá přehled tržeb při změně směny, tzv. denní zrcadlo a namísto toho vykazuje přehled prodeje jednou za měsíc, takže případné chyby se nedají zkontrolovat, že dochází k poškozování spotřebitele dle § 253 tr. zák.; na tyto chyby byla žalobkyně upozorněna, nápravu „nesjednala“.

 Zástupkyně (JUDr. [jméno FO]) dospěla k názoru, že v provozovně dochází ke krácení tržeb, proto byla žalobkyně dne 21. 10. 2022 písemně upozorněna na možnost výpovědi z pracovního poměru, na což reagovala tak, že stejně koncem roku 2022 skončí a nemá zájem o další setrvání v pracovním poměru; připravenou dohodu o ukončení pracovního poměru ke konci roku 2022, však žalobkyně dne 8. 12. 2022 nepodepsala. „Zaměstnavatel byl proto nucen řešit celou situaci neprodleně a zamezil“ (žalobkyni) přístup do provozovny ke dni 8. 12. 2022.“

 Dne 1. 12. 2022 byla žalobkyně se zaměstnavatelem domluvena, že mu předá doklady, faktury, přehled tržeb za měsíc listopad 2022, zaměstnavateli však sdělila, že „nevyšla“ o částku 45 000 Kč a že tento schodek vyřeší osobní půjčkou, ovšem peníze bude mít k dispozici až 5. 12. 2022. Dne 5. 12. 2022 v 11:30 hodin volala žalobkyně zaměstnavateli, že provozovna byla vykradena a mimo jinou způsobenou škodu byla odcizena i celá tržba za měsíc listopad 2022 včetně všech dokladů a faktur.

5. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalovaného, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2022, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 467/2022 Sb. (dále jen „zákoník práce“).

6. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

7. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce, pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do dvou měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však do jednoho roku od dne, kdy důvod k výpovědi vznikl.

8. Podle ustanovení § 60 zákoníku práce, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

9. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

10. Soud prvního stupně správně posoudil zachování dvouměsíční lhůty k podání žaloby podle ustanovení § 72 zákoníku práce, když okamžitým zrušením měl pracovní poměr žalobkyně u žalované skončit dnem jeho doručení (odmítnutím jeho převzetí s účinkem doručení – srov. § 334 odst. 3 zákoníku práce), tj. dnem 14. 12. 2022, přičemž žaloba byla podána dne 8. 2. 2023, tedy před uplynutím dvouměsíční prekluzivní lhůty dle § 72 zákoníku práce.

11. Tak jak bylo okamžité zrušení pracovního poměru naformulováno, uplatnil v něm žalovaný skutkově vícero důvodů. Pokud je zmiňováno neodevzdání tržby za duben 2022, soud prvního stupně správně konstatoval, že se jedná o skutek, k němuž došlo v květnu 2022, a proto ke dni doručování okamžitého zrušení pracovního poměru již proběhla lhůta stanovená v § 58 odst. 1 zákoníku práce. Rovněž v případě (poměrně obecně vymezeného) porušování pracovních povinností, pro která byla žalobkyně upozorněna na možnost výpovědi, je z dokazování, mimo jiné i z obsahu písemného upozornění na možnost výpovědi ze dne 17. 10. 2022, zřejmé, že se jednalo o dlouhodobější záležitost, o které žalobce přinejmenším v hrubých rysech věděl již nějakou dobu, nešlo o žádná překvapivá zjištění učiněná teprve na základě prověrky [jméno FO] v říjnu 2022, a tedy i ohledně tohoto důvodu dvouměsíční lhůta dle § 58 odst. 1 zákoníku práce ke dni okamžitého zrušení pracovního poměru již proběhla. Navíc už z popisu v tomto bodu vytýkaných porušení je zřejmé, že by sotva mohla svou intenzitou naplnit důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru a mnohem přiléhavějším byl tehdejší postup žalovaného, tj. výtka s upozorněním na možnost výpovědi dle § 52 písm. d) zákoníku práce. Nepodepsání připravené dohody o skončení pracovního poměru po předchozím avizování nezájmu na jeho dalším pokračování pak ani nelze pokládat za uplatněný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, ale spíš jako dokreslení stoupajícího napětí mezi účastníky krátce před doručením okamžitého zrušení pracovního poměru.

12. Soud prvního stupně se proto správně zaměřil na žalobkyni vytýkané jednání z počátku prosince 2022 – nepředání tržby za listopad 2022, kdy stěžejní otázkou, která byla soudem prvního stupně zkoumána, bylo, zda předávání měsíčních tržeb žalovanému patřilo do povinností žalobkyně z pracovněprávního vztahu založeného pracovní smlouvou, tak jak to v okamžitém zrušení pracovního poměru vymezil žalovaný.

13. Jak je z provedeného dokazování zřejmé, vývoj pracovněprávního vztahu účastníků není úplně přehledný. Přestože je mezi účastníky nesporné, že žalobkyně pracovala u žalovaného jako [jméno FO] již od roku 2014, tvrzená pracovní smlouva ze dne 1. 4. 2014 nebyla ani jednou ze stran soudu předložena. Bylo nicméně prokázáno, že dne 20. 2. 2017 byla účastníky uzavřena dohoda o skončení pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 1. 4. 2015 ke dni 28. 2. 2017 a téhož dne byla uzavřena pracovní smlouva nová s účinností od 1. 3. 2017, na stejnou práci i místo jejího výkonu. Fakticky se tedy nejednalo o založení zcela nového pracovněprávního vztahu, ale kontinuální pokračování pracovního poměru, kdy se, vzhledem k absenci původní pracovní smlouvy, lze domnívat, že sepsání nové pracovní smlouvy sledovalo především zpřesnění obsahu dosavadního pracovně právního vztahu účastníků respektive, za předpokladu, že do té doby mezi účastníky žádná písemná smlouva neexistovala, vyhovět připomínkám oblastního inspektorátu práce a uvést pracovní poměr účastníků do souladu s právní úpravou. K další změně došlo poté, co v roce 2018 u žalovaného skončil dosavadní provozní [jméno FO], na jeho místo nebyl přijat žadný nový zaměstnanec a bylo potřeba nějak „pokrýt“ jeho pracovní náplň. Tehdy se účastníci dohodli, že si pracovní úkoly, dosud vykonávané [jméno FO], spočívající především ve výběru denních tržeb od ostatních číšníků, ve výběru a ukládání faktur za příslušný kalendářní měsíc, ve vyhotovování měsíčních přehledů a předávání měsíční tržby žalovanému, ke svým stávajícím přibere žalobkyně, což se promítne i do výše její pracovní odměny. Tato dohoda o změně ve vymezení (rozšíření) dosavadních pracovních úkolů byla si pouze ústní, ovšem, jak správně konstatoval soud prvního stupně, to neznamená, že by byla neplatná.

14. Dne 30. 5. 2022 pak byla účastníky uzavřena písemná dohoda o provedení práce na dobu od 1. 6. 2022 do 31. 12. 2022, kdy sjednaným pracovním úkolem byla výpomoc v provozovně [jméno FO], jako provozní provozovny, dle potřeb zaměstnavatele, za sjednanou odměnu ve výši 9 900 Kč měsíčně. Dokazováním se nepodařilo s jistotou zjistit, co účastníky k uzavření této dohody vedlo, když se v tomto jejich tvrzení liší. Nicméně z jejího obsahu lze dovodit, že vůlí účastníků bylo, aby pracovní úkoly provozního, které do roku 2018 vykonával [jméno FO] a poté, v rámci pracovního poměru založeného pracovní smlouvou, žalobkyně, byly z pracovní náplně žalobkyně, jako číšnice, vyňaty s tím, že od 1. 6. 2022 budou žalobkyní vykonávány v rámci dohodou o provedení práce nově založeného pracovněprávního vztahu na funkci provozní provozovny. Vzhledem k tomu, že dohoda o provedení práce byla uzavřena nedlouho poté, co žalobkyně neodevzdala tržbu za předchozí měsíc a zavázala se k náhradě škody, jeví se pravděpodobným, že šlo o reakci právě na tuto skutečnost a snahu činnost, při které škoda vznikla (odevzdávání měsíčních tržeb), která byla dosud žalobkyní vykonávána pouze na základě ústní dohody, nějak formálně institucionalizovat. Méně pravděpodobným, a z ničeho dalšího nevyplývajícím, se pak jeví tvrzení žalovaného, že šlo pouze o vyhovění potřebě žalobkyně formálně zdokladovat výši (části) svého příjmu.

15. Jakkoliv je zřejmé, že žalovaný fakticky dvojjediné postavení žalobkyně nerozlišoval a při formulaci okamžitého zrušení pracovního poměru vůbec nebral v potaz vývoj, jímž obsah i forma pracovněprávního vztahu účastníků za dobu jeho více než desetiletého trvání prošel, nelze pomíjet skutečnost, že od 1. 6. 2022 vedle sebe existovaly dva pracovněprávní vztahy s odlišnou náplní, založené různými právními jednáními. V momentě, kdy došlo k obnovení bývalého stavu a formálnímu oddělení funkcí číšnice a provozního provozovny, vůbec to neznamenalo, že by napříště stále obě funkce vykonávala žalobkyně. Poté, co by dohoda o provedení práce uzavřená s žalobkyní skončila (ať už z jakýchkoliv důvodů), mohl se žalovaný na výkonu funkce provozního provozovny, dohodnout s kýmkoliv jiným než s žalobkyní, mohl ji začít vykonávat sám nebo ji úplně zrušit, aniž by to mělo vliv na souběžný pracovní poměr žalobkyně, jako číšnice. A naopak, pokud by se býval zaměstnavatel například ve druhém pololetí roku 2022 rozhodl zrušit jedno pracovní místo číšnice v provozovně [jméno FO], a dát žalobkyni výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce, nijak by se to nedotklo odlišné funkce provozního vykonávané na základě dohody o provedení práce.

16. Za tohoto stavu a vzhledem k argumentaci stran se soud prvního stupně správně zabýval otázkou, zda předání faktur, přehledu tržeb a tržby za měsíc listopad 2022 spadalo do pracovní náplně a tedy pracovních povinností žalobkyně, jako číšnice, zaměstnané u žalobce na základě pracovního poměru založeného pracovní smlouvou, který se žalovaný rozhodl okamžitě zrušit, nebo do náplně (pracovních povinností) provozního provozovny, kteroužto funkci žalobkyně vykonávala na základě dohody o provedení práce. A nepochybil v závěru, že předávání měsíčních tržeb a s tím souvisejících dokladů zaměstnavateli patřilo do pracovních úkolů provozního, nikoliv číšnice. Pracovní náplň obou funkcí sice nebyla žalovaným nijak formálně definována, nicméně dokazování prokázalo, jaká byla faktická pracovní náplň bývalého provozního [jméno FO], kterou nejprve na základě ústní dohody převzala žalobkyně a posléze stejně označená funkce přešla pod dohodu o pracovní činnosti. Z ničeho přitom nevyplývá, že by byl obsah této funkce (její pracovní náplně) v provozovně [jméno FO] v průběhu let nějak měněn. Jestliže tedy do náplně provozního patřil výběr denních tržeb od ostatních číšníků, výběr a ukládání faktur za příslušný kalendářní měsíc, vyhotovování měsíčních přehledů a předávání měsíční tržby žalovanému, potom jde nesplnění těchto povinností na vrub právě toho, kdo vykonával funkci provozního. Tím sice byla žalobkyně, ovšem pouze v jedné ze dvou pozic, které u žalovaného souběžně vykonávala ve vztazích založených dvěma různými pracovněprávními jednáními. A pokud se žalovaný rozhodl neodevzdání tržby (a dokumentů) za měsíc listopad 2022 uplatnit jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, přičemž výslovně označil pracovní poměr žalobkyně založený pracovní smlouvou, tj. pracovní poměr číšnice, potom soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že žalobkyně se jako číšnice vytýkaného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci (číšnice) nedopustila.

17. Argumentace žalovaného charakteristikou pracovních činností na pozici provozního uvedenou v databázi povolání spravované Ministerstvem práce a sociálních věcí a dohodou o hmotné odpovědnosti sjednanou v pracovní smlouvě žalobkyně není důvodná. Charakteristika pracovních činností vedená v databázi povolání spravované Ministerstvem práce a sociálních věcí nepředstavuje nějaký závazný dokument, jímž by se měla pracovní náplň zaměstnanců zaměstnávaných v jednotlivých povoláních bezvýhradně řídit. Rozhodující je vždy to, jakou pracovní náplň pro tu kterou pozici určí zaměstnavatel, popř. se na ní dohodne se zaměstnancem. U různých zaměstnavatelů tak mohou mít stejně označené pozice různou, třeba i zcela odlišnou pracovní náplň. Je na jedné straně běžné a obvyklé, že zaměstnanci pracující na pozicích číšník / číšnice mají uzavřenu tzv. dohodu o hmotné odpovědnosti za hodnoty svěřené k vyúčtování, protože při práci přicházejí do styku se zbožím a inkasují za ně platby. To však nijak nepředznamenává, jak a v jakém rozsahu s těmito svěřenými hodnotami, zejména utrženými penězi nakládají, zda a jak často je odevzdávají nadřízenému, přímo zaměstnavateli či jiné pověřené osobě. Zejména tam, kde na jednom pracovišti (provozovně) působí více zaměstnanců nakládajících s hodnotami (tržbou), ať už současně či se střídajících, bývá nezřídka určena osoba, která tržbu od jednotlivců průběžně vybírá a podle pravidel nastavených zaměstnavatelem je v určených termínech odevzdává (např. vyššímu nadřízenému, přímo zaměstnavateli či do banky). Obecně platí, že existuje-li v pohostinské provozovně funkce provozního, bývá zpravidla oproti pozici číšníka či barmana vnímána jako významnější a odpovědnější. I toto obecně známé povědomí tak koresponduje s tím, jak byla náplň funkce provozního zavedena v provozovně, kde působila žalobkyně.

18. Na základě uvedených skutečností a závěrů odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech za právní zastoupení advokátem. Ty sestávaly z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 3 700 Kč [§ 9 odst. 3, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)], z paušální náhrady hotových výloh při dvou úkonech právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), paušální náhrady za ztrátu času, a to šesti půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 3 AT), cestovného zástupce žalobkyně při cestě ze sídla jeho kanceláře v [Anonymizováno] k odvolacímu soudu a zpět, celkem 141 km osobním automobilem reg. [SPZ], s kombinovanou spotřebou paliva BA95 7,4 l/100 km, při sazbě základní náhrady ve výši 5,80 Kč na jeden kilometr a ceně paliva 35,80 Kč/l [vyhláška č. 475/2024 Sb., § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce], celkem cestovné 1 191,33 Kč. Celková výše náhrady činí 10 391,32 Kč.