o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Žalobce se žalobou u [název soudu] domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu žalovanou dopisem ze dne [datum] s tím, že výpověď není podepsána statutárním orgánem žalované ani osobou, u které by bylo uvedeno, že jedná na základě plné moci, ani u této osoby není uvedena funkce zastávaná u žalované v rámci případného pracovního poměru, když z přípisu obsahujícího výpověď nevyplývá, že by podepsaná osoba byla v pracovním poměru u žalované, ani to, v jakém poměru k ní vlastně je.

2. [název soudu] (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem

(dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci žalovanou přípisem ze dne [datum] (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení 23 716 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

3. Soud prvního stupně konstatoval, že výpověď má požadovanou písemnou formu a je též podepsána za žalovaného jednající osobou, jíž byl [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy„ skutečnost, že u jména jednajícího [anonymizována dvě slova] není kromě uvedení jeho jména a příjmení uveden též údaj o jeho funkci, rozhodně neznamená neplatnost právního jednání“. Podle soudu prvního stupně„ nade vši pochybnost bylo prokázáno, že pan [příjmení] vykonával již počínaje srpnem 2020 u žalované, jako zaměstnanec, pozici výkonného ředitele společnosti“, přičemž„ funkce výkonného ředitele logicky zahrnuje všechny pravomoci v řízení společnosti, a to i úkony v pracovněprávní oblasti, tedy možnost dát výpověď“. Nad rámec uvedeného pak soud prvního stupně uvedl, že navíc„ disponoval pan [příjmení] rovněž plnou mocí, která ho k právnímu jednání za žalovanou spočívajícího v podpisu výpovědi též zmocňovala, jak z plné moci výslovně plyne; skutečnost, že nebyla plná moc přiložena k výpovědi, na tom nic nemění“.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Namítal, že přestože důkazní břemeno k prokázání toho, kdo je za žalovanou oprávněn jednat, bylo na žalované, nebyly tyto skutečnosti„ žalovanou v řízení prokázány ani vůbec prokazovány“. Shodně jako v řízení před soudem prvního stupně poukazoval na to, že u jména na výpovědi podepsaného

[jméno] [příjmení] nebylo uvedeno, na základě jaké funkce či zmocnění jedná, žádná plná moc nebyla přiložena, přičemž žalobce, ač do zaměstnání docházel pravidelně,

[jméno] [příjmení] neznal, nevěděl, že by byl zaměstnancem žalované či že jedná na základě plné moci. Při převzetí výpovědi žalobce nic nenamítal, neboť se zprvu domníval, že je podepsána jednatelkou žalované [jméno] [příjmení], až teprve doma zjistil, že jde o podpis [jméno] [příjmení]. Vytýkal soudu prvního stupně, že neprovedl jím navrhované důkazy výslechy [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], originálem pracovní smlouvy [jméno] [příjmení] a nevyžádal si od úřadu práce informaci, kdy mu byla tato pracovní smlouva zaslána a v jakém znění. Namítal, že přestože byla žalovaná soudem vyzvána, aby navrhla a předložila důkazy prokazující autenticitu pracovního poměru [jméno] [příjmení], tuto povinnost nesplnila a za jednání, které muselo být pouze z tohoto důvodu odročeno, žalované neměla být přiznána náhrada nákladů řízení. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

5. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení

§ 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobci byl dne [datum] doručen dopis z téhož dne, jímž mu žalovaná„ vzhledem k organizačním změnám zaměstnavatele“ dala výpověď z pracovního poměru z důvodu dle

§ 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

8. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020, tj. přede dnem, kdy nabyly účinnosti zákony č. 285/2020 Sb. a č. 589/ 2020 Sb. (dále jen„ zákoník práce“).

9. Podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

10. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodu může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

11. Soud prvního stupně sice v odůvodnění výslovně nezmínil, jak posoudil otázku zachování dvouměsíční prekluzivní lhůty k podání žaloby podle ustanovení § 72 zákoníku práce, ale z toho, že se žalobou zabýval věcně, lze dovodit, že tuto lhůtu správně hodnotil jako dodrženou, když pracovní poměr žalobce podle žalobou napadené výpovědi měl skončit k [datum] a žaloba byla u soudu prvního stupně podána [datum]. Soud prvního stupně se poté správně zaměřil na žalobcem uplatňovaný důvod formální neplatnosti předmětné výpovědi z pracovního poměru, když samu existenci uplatněného výpovědního důvodu, tj. splnění věcných předpokladů pro platnou výpověď z pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, žalobce nijak nezpochybňoval.

12. Z obsahu soudního spisu se podává, že soud prvního stupně v řízení provedl k hlavní sporné otázce, tj. zda byla výpověď dána osobou oprávněnou jednat v této záležitosti za žalovanou, dostatečné dokazování. Správně zjistil, a mezi účastníky o tom ani nebylo sporu, že žalobci doručenou výpověď z pracovního poměru podepsal [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bez uvedení funkce nebo odkazu na plnou moc, pouze byl připojen otisk razítka žalované.

Z pracovní smlouvy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] pak správně zjistil, že jmenovaný byl u žalované zaměstnán na pozici výkonného ředitele, se sjednaným dnem nástupu do práce [datum], přičemž v jeho pracovní náplni bylo výslovně uvedeno i jeho oprávnění uzavírat pracovní smlouvy a ukončovat pracovněprávní vztahy se zaměstnanci žalované.

Nástup [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do zaměstnání u žalované byl dne [datum] oznámen [stát. instituce] – [anonymizováno], která jeho pracovní poměr u žalované evidovala v období [datum] až [datum] Vedle toho [anonymizováno] [jméno] [příjmení] disponoval plnou mocí udělenou mu jednatelkou žalované [jméno] [příjmení] dne [datum] k zastupování žalované ve věcech personálních a věcech obchodních, kdy opět bylo výslovně uvedeno zmocnění k ukončování pracovněprávních vztahů a udělování a podepisování výpovědí.

13. Na základě uvedených správných skutkových zjištění soud prvního stupně nepochybil ani v právním posouzení věci, kdy, i s odkazem na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, správně dovodil a uzavřel, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který dal jménem žalované žalobci předmětnou výpověď z pracovního poměru, byl osobou oprávněnou jednat v pracovněprávních záležitostech za žalovanou, a to nejen z titulu své funkce výkonného ředitele žalované vykonávané v pracovním poměru, ale i na základě plné moci udělené mu statutárním orgánem žalované. Bylo-li v řízení oprávnění [příjmení] [jméno] jednat za žalovanou prokázáno, pak sama skutečnost, že žalobce v okamžiku doručení výpovědi [anonymizována dvě slova] neznal, nevěděl o tom, že je rovněž zaměstnancem žalované a jakou funkci vykonává, že tato informace nebyla uvedena ani u jeho jména a podpisu, popř. jinde v textu výpovědi, popř. že k výpovědi nebyla připojena plná moc [anonymizována dvě slova] od žalované či chyběla alespoň informace o jeho zmocnění, výpověď z pracovního poměru neplatnou nečiní.

14. Námitku neprovedení dalších žalobcem navrhovaných důkazů neshledal odvolací soud důvodnou, neboť provedenými důkazy byly skutečnosti rozhodné pro posouzení namítaného důvodu neplatnosti výpovědi zjištěny v dostatečné míře a soud prvního stupně proto nepochybil, pokud shledal další dokazování nadbytečným.

15. Protože soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a nepochybil ani v právním posouzení věci, odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

16. Pokud jde o akcesorický výrok II., o nákladech řízení, nelze odvolání upřít důvodnost v tom, že tím, že nepředložila listiny, jejichž předložení jí soud prvního stupně uložil, žalovaná zavinila, že jednání soudu nařízené na [datum] muselo být pouze z tohoto důvodu odročeno na další termín, kdy teprve soud prvního stupně ve věci rozhodl. Tím došlo ke zbytečnému navýšení nákladů řízení, a pokud by to býval žalobce uplatnil, přicházela by v úvahu i separace nákladů ve smyslu § 147 o. s. ř. V každém případě shledává odvolací soud důvodnou námitku, že účast zástupce žalované na jednání dne [datum] nelze pokládat za účelně vynaložený náklad.

17. Na základě uvedeného odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek

ve výroku II. a za řízení před soudem prvního stupně přiznal úspěšné žalované

(srov. § 142 odst. 1 o. s. ř.) náhradu nákladů toliko ve výši 16 940 Kč sestávající z odměny advokáta za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, podání na výzvu soudu ze dne [datum], účast na jednáních ve dnech [datum] a [datum])

po 2 500 Kč (§ 9 odst. 3, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

(dále jen "advokátní tarif")), dále z paušální náhrady hotových výloh při pěti úkonech právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 2 940 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Nebyla přiznána odměna a režijní paušál za účtovaný úkon – replika k předžalobní výzvě. Dopis zástupce žalobce ze dne [datum] nelze pokládat za předžalobní výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, když v projednávané věci šlo o určovací žalobu, nikoliv žalobu na plnění, a tudíž ani odpověď zástupce žalované ze dne [datum] na tento dopis, nelze ve smyslu § 11 odst. 3 advokátního tarifu pokládat za analogický úkon dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Vzájemnou korespondenci mezi zástupci stran, kde si vyjasňují názory na spornou záležitost (navíc ještě před podáním žaloby) pak nelze pokládat ani za jednání s protistranou ve smyslu ustanovení

§ 11 odst. 1 písm. i) advokátního tarifu.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení ve věci samé úspěšné žalované byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech za právní zastoupení advokátem, sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby, z toho jeden (účast u jednání dne [datum]) ve výši 2 500 Kč a druhý (účast na vyhlášení rozhodnutí) ve výši 1 250 Kč (§ 9 odst. 3, § 7 bod 5., § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu)), dále z paušální náhrady hotových výloh při dvou úkonech právní služby po 300 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 913,50 Kč.