o určení vlastnického práva k pozemku, o odvolání 1. žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 10. 2021, č. j. 4 C 22/2020 - 125

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 4 C 22/2020 - 125, určil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] orná půda, zapsaného v katastru nemovitostí vedeného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí] (výrok I.). Dále rozhodl, že žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení ve vztahu mezi ním a 1. žalovanou (výrok II.), mezi žalobcem a 2. žalovanou (výrok III.), mezi žalobcem a 3. žalovaným (výrok IV.) a mezi žalobcem a 4. žalovaným (výrok V.). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce je výlučným vlastníkem celého pozemku, když v rozsahu ¼ spoluvlastnického podílu nabyl vlastnictví právní předchůdce žalobce, původní žalobce, [jméno] [příjmení], na základě kupní smlouvy uzavřené mezi ním jako kupujícím a prodávajícími [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dne [datum]. V rozsahu ¾ nabyl právní předchůdce žalobce, [jméno] [příjmení], spoluvlastnický podíl kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] mezi shodnými stranami. Obě prodávající ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) nabyly vlastnictví k uvedenému pozemku dědictvím, když dle dostupných údajů o dědické posloupnosti původním vlastníkem celého pozemku byl jejich právní předchůdce, [jméno] [příjmení], zemřelý [datum]. Po něm předmětný pozemek zdědila jeho pozůstalá dcera, [jméno] [příjmení]. Došlo však k pochybení v zápisu [anonymizována dvě slova], resp. následně v katastru nemovitostí, když byl proveden zápis o vlastnictví jmenované pouze v rozsahu ¼ předmětného pozemku. Následně došlo k duplicitnímu zápisu vlastnictví k uvedenému pozemku v katastru nemovitostí, a to v celkovém rozsahu 2/4 spoluvlastnického podílu, když jako další spoluvlastníci pozemku [číslo] (dříve pozemku [číslo]) v katastrálním území a obci [obec] jsou kromě žalobce zapsáni i 1. žalovaná v rozsahu ¼, 2. žalovaná v rozsahu 1/8 a 3. a 4. žalovaní, každý v rozsahu [číslo] celku. 1. žalovaná nabyla spoluvlastnický podíl v uvedeném rozsahu v dědickém řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení] v roce 1994 (jako odúmrť), 2. žalovaná po zemřelém otci [jméno] [příjmení] v roce 2017 a 3. a 4. žalovaní po zemřelé [jméno] [příjmení] v roce 2003. Soud prvního stupně uzavřel, že nebyl prokázán nabývací titul k vlastnictví předmětného pozemku v uvedeném rozsahu právních předchůdců žalovaných. Dědickými rozhodnutími jim však byla určitá část nemovitosti přikázána, ačkoli nebyla vlastnictvím zůstavitelů. Skutečný vlastník nemůže v důsledku nesprávného či nepřesného dědického rozhodnutí vlastnické právo pozbýt, může však za určitých okolností být titulem oprávněné držby. Případné vydržení dle závěru soudu prvního stupně nepřichází v úvahu v případě 2. žalované s ohledem na délku její případné držby (spoluvlastnický podíl k předmětnému pozemku nabyla v roce 2017). Ani u 1., 3. a 4. žalovaných nebylo dle soudu prvního stupně prokázáno, ani z obsahu spisu nevyplývalo, že by se skutečně chopili držby a nadále faktický sporný pozemek ovládali co do rozsahu svých spoluvlastnických podílů.

Za tohoto stavu uzavřel, že žalovaní předmětný pozemek v rozsahu svých spoluvlastnických podílů evidovaných v katastru nemovitostí nevydrželi.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včas odvolání 1. žalovaná, která soudu prvního stupně vytýkala, že neprovedl důkazy žalovanou navržené, a to důkazy, o které opírá dobrou víru, že vlastnictví pozemku nabyla řádně od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který podíl na pozemku nabyl jako odúmrť. Z těchto důkazů vyplývá, že předmětný pozemek byl ve spoluvlastnictví více vlastníků a že na něm poměrně dlouhou dobu fakticky hospodařila socialistická organizace. Poukazovala na nepřesnosti jak v dědických rozhodnutích v minulosti (zejména rozhodnutí o dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] v roce 1965, kdy není uvedeno řádně ani datum narození pozůstalé dcery [jméno] [příjmení], která předmětný pozemek nabyla) i na období, kdy nejsou známy žádné evidenční záznamy. Poukazovala tedy na to, že není vyloučeno, že části pozemků byly poté, kdy právní předchůdkyně žalobce, paní [příjmení], pozemek zdědila, převedeny na další osoby. Z evidence je zřejmé, že tím, kdo pozemky po dlouhá léta obhospodařoval, byl stát. Naopak právní předchůdkyně žalobce, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se o pozemek po mnoho let nezajímaly, o čemž svědčí i skutečnost, že k doprojednání dědictví došlo až v roce 2020. Žalovaná vlastnictví svého podílu odvozuje od rozhodnutí ze dne [datum], na základě kterého stát nabyl ¼ předmětného pozemku jako odúmrť a toto vlastnictví až do roku 2019 považovala za nerušené. Poukazovala i na specifiku chopení se držby v případě 1. žalované, která je organizační složkou státu a v předmětu činnosti je mj. i hospodárné využívání a nakládání se zemědělskou půdou. Faktické ovládání pozemku se tedy projevuje odlišně od jiné fyzické či právnické osoby. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně rozsudek změnil a žalobu zamítl.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání 1. žalované navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, který vycházel z provedeného dokazování a objektivně zjištěného skutkového stavu. Podrobně se vyjádřil i k důvodům, pro které nebyly provedeny některé důkazy navržené 1. žalovanou. Nesouhlasil s argumentací 1. žalované, že je nutné zohlednit odlišné postavení 1. žalované jako organizační složky státu, po které, s ohledem na velké množství pozemků, které má ve správě, nelze spravedlivě požadovat, aby její faktické ovládání pozemků mělo stejný charakter jako v případě jiné fyzické či právnické osoby. Touto argumentací dle žalobce 1. žalovaná především připouští, že ve skutečnosti se fakticky držby předmětného pozemku v rozsahu svého spoluvlastnického podílu neujala. Poukazoval i na to, že stát, jako subjekt soukromoprávního vztahu, si nemůže přisuzovat výhodnější či jinak odlišné postavení od ostatních subjektů soukromého práva, pokud taková odlišnost nevychází ze zákona, což však v daném případě dáno není.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle

§ 212 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání 1. žalované není důvodné.

5. Soud prvního stupně na základě důkazů provedených v řízení vycházel z následujícího skutkového stavu: rozhodnutím [anonymizována dvě slova] v [obec] u [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], bylo potvrzeno nabytí dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelém [datum], zákonnými dědici, a to pozůstalým synem [jméno] [příjmení], bytem [adresa], bytem [adresa], pozůstalou dcerou [jméno] [příjmení], bytem [obec] u [obec a číslo], a to podle dohody o vypořádání dědictví s tím, že bude proveden zápis ve [anonymizována dvě slova], a to mimo další„ u [anonymizováno] [obec] v části [anonymizováno] uvedením údaje: [jméno] [příjmení], narozena [rok], bytem [adresa], v části BLV: [katastrální uzemí] a v části [anonymizováno]: v užívání socialistického sektoru je pozemek č. kat. [číslo]“. Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

[spisová značka], byla schválena dědická dohoda ve věci projednání dědictví po

[jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], dle které pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] a pozůstalý syn [jméno] [příjmení] zdědili mj. každý 1/8 pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původ pozemkový katastr [číslo] (úředně opraveno na [číslo]), vše v katastrálním území a obci [obec], vedeno v Katastru nemovitostí u

Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce]. Rozhodnutím Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], ve věci řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], zemřelém [datum], byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti, dle které pozůstalá manželka [jméno] [příjmení], narozená

[datum], nabyla mj. ideální 1/8 pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původního pozemkového katastru (PK) [parcelní číslo] v [katastrální uzemí]. Rozhodnutím

Okresního soudu v Benešově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka],

ve věci dodatečného projednání dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelé [datum], zdědili pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] a pozůstalý syn [jméno] [příjmení] duplicitní zápis vlastnictví každý ke 3/8 pozemku č. parc. [číslo] – orná půda v katastrálním území a obci [obec], zapsáno v Katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj,

[stát. instituce]. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne [datum rozhodnutí],

č. j. [číslo jednací], [spisová značka], ve věci dodatečného projednání pozůstalosti po

[jméno] [příjmení], zemřelém [datum], byla schválena dohoda o rozdělení nově najevo vyšlého majetku tak, že pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] nabyla duplicitní zápis vlastnictví k podílu ideálních 3/8 na pozemku p. [číslo] v katastrálním území a obci [obec] zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce]. Kupní smlouvou uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jako prodávajícími,

a [jméno] [příjmení], narozeným [datum], jako kupujícím, dne [datum] prodali prodávající kupujícímu celkem dvě ideální osminy (každá z prodávajících jednu ideální osminu) pozemku p. [číslo] pozemku ve zjednodušené evidenci – [anonymizována dvě slova] [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec], zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro

Středočeský kraj, [stát. instituce]. Kupní smlouvou uzavřenou mezi

[jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a [jméno] [příjmení], jako kupujícím, dne [datum] prodávající prodali kupujícímu 6/8 (každá z nich tři ideální osminy) pozemku parc. [číslo] zapsaného pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum] ve věci projednání dědictví po

[jméno] [příjmení], zemřelé [datum], byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, dle které pozůstalý syn [jméno] [příjmení] a pozůstalý syn [jméno] [příjmení] nabyli mj. každý [číslo] pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původní pozemkový katastr (PK) [číslo] pro katastrální území i [územní celek]. Číslo jednací usnesení [spisová značka]. Usnesením Okresního soudu v

[obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v řízení o pozůstalosti po

[jméno] [příjmení], zemřelém [datum], pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] nabyla mj. 1/8 pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce]. Přípisem Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], ze dne [datum], byli účastníci vyrozuměni o duplicitním zápisu vlastnictví s výzvou k určení vlastnického vztahu tak, že byl založen list vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], na kterém bylo zapsáno vlastnické právo k nemovitosti [číslo] (dříve [číslo]) ve prospěch vlastníků: [jméno] [příjmení] (podíl [číslo]),

[jméno] [příjmení] (podíl [číslo]) dle 2 D 280/2003, ve prospěch ČR – Státní pozemkový úřad

(podíl ¼) dle [spisová značka] – odúmrť, ve prospěch [jméno] [příjmení] (podíl ¼) dle

V – [číslo] – kupní smlovua, ve prospěch [jméno] [příjmení] (podíl 1/8) dle [spisová značka] – dědictví a ve prospěch [jméno] [příjmení] (podíl ¾) dle [spisová značka] – dědictví. Dále bylo sděleno, že šetřením zápisu vlastnictví podílu pro [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tato nemá k uvedenému pozemku nabývací listinu a že dle pozemkové knihy byl jediným vlastníkem pozemku KN [číslo] (dříve [příjmení] [číslo]) pan [jméno] [příjmení], po kterém celý pozemek zdědila [jméno] [příjmení], avšak následně bylo chybně projednáno dědictví po ní, a to pouze v rozsahu podílu ¼. Na základě tohoto zjištění byl proveden nový zápis vlastnictví pro

[jméno] [příjmení], a to podíl ¾. U dalších spoluvlastníků, ČR – Státní pozemkový úřad, [jméno] [příjmení] a [jméno] a [jméno] [příjmení] bylo vlastnictví zapsáno dle uvedených listin, avšak nebylo prokázáno vlastnictví k předmětnému pozemku jejich právních předchůdců.

6. Takto zjištěný skutkový stav odpovídá důkazům provedeným v řízení před soudem prvního stupně a odvolací soud se s ním ztotožňuje.

7. Odvolací soud shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který se nejprve zabýval otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když předmětem určení je tzv. určovací žaloba ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. Za stavu, kdy žalobce nemá jinou možnost k dosažení změny zápisu v Katastru nemovitostí, než soudním rozhodnutím o určení vlastnictví, a účastníci byli vyzváni Katastrálním úřadem k odstranění duplicitního zápisu, soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že na žalovaném určení je dán naléhavý právní zájem. Soud prvního stupně vyšel správně z ustanovení § 3028 odstavec 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), dle kterého, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé včetně práv a povinností porušením smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právní předpisy. Vzhledem k tomuto ustanovení věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále„ obč. zák.“). Podle § 868 obč. zák. se ustanoveními tohoto zákona řídí i právní vztahy vzniklé před [datum]; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před

[datum] se však posuzují podle dosavadních předpisů.

8. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že současnému žalobci ve vztahu ke spornému pozemku svědčí nepřerušená linie nabývacích titulů od původního vlastníka, když zcela jednoznačně bylo prokázáno, že původním vlastníkem byl [jméno] [příjmení], zemřelý

[datum], po kterém celý pozemek zdědila pozůstalá dcera [jméno] [příjmení]. V tomto směru se nelze ztotožnit s námitkami 1. žalované, která poukazovala na nejednoznačnost rozhodnutí [anonymizována dvě slova] o vypořádání dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení], ze kterého dle ní není zcela jednoznačně zřejmé, zda pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] je totožnou osobou, po které bylo následně v dědické posloupnosti předmětný pozemek předmětem dědictví až po právní předchůdkyně žalobce, se kterými uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem sporný pozemek byl. 1. žalovaná v tomto směru odkazovala na odlišný rok narození uvedený v rozhodnutí [anonymizována dvě slova]. Je třeba vycházet z doby, ve které bylo [anonymizována dvě slova] v [obec] rozhodnuto, kdy v šedesátých letech 20. století nebyl striktní požadavek na formálnost rozhodnutí, o čemž svědčí i skutečnost, že v rozhodnutí není uvedeno datum narození zemřelého zůstavitele, pozůstalí dědici nejsou označeni datem narození, pouze bydlištěm a povoláním. Pokud je uvedeno datum narození u dědičky [jméno] [příjmení],

je uveden pouze rok, a to v souvislosti s odkazem na provedení zápisu do [anonymizována dvě slova].

Při takto nastavených požadavcích na formálnost rozhodnutí i tehdejší technické možnosti písemného vyhotovování rozhodnutí, je míra pravděpodobnosti písemného překlepu v ročníku narození zcela pravděpodobná. Dále je třeba poukázat rovněž na způsob evidence nemovitostí v této době, kdy zákonem [číslo] 1964 o evidenci nemovitostí byla zřízena

[ulice] [anonymizována dvě slova] a kartografie a vlastnické vztahy byly založeny na základě listin došlých na [anonymizována dvě slova] (v letech 1964 [číslo]) a komplexním zakládáním právních vztahů k nemovitostem ([číslo]). Katastr nemovitostí ČR byl zřízen až novou právní úpravou účinnou od 1. 1. 1993, čímž byla do jediného instrumentu integrována funkce bývalé pozemkové knihy i bývalého pozemkového katastru. Pokud tedy v daném případě došlo k určitým pochybením v podobě nepřesného zápisu rozsahu vlastnictví [jméno] [příjmení], je třeba vycházet z toho, že taková možnost s ohledem na shora uvedenou, technicky ne zcela přesnou evidenci, je možná. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně tedy uzavírá, že u současného žalobce je prokázána nepřetržitá časová posloupnost, pokud jde o vlastnictví celého pozemku [číslo] (dříve [příjmení] [číslo]) v katastrálním území a obci [obec]. Tato skutečnost naopak nebyla prokázána u žalovaných, kteří jsou jako spoluvlastníci v celkovém rozsahu 2/4 zapsáni rovněž v Katastru nemovitostí ke spornému pozemku. Jejich vlastnictví bylo zapsáno na základě rozhodnutí o dědictví z let 1992, resp. 2003, resp. 2017, tedy doby výrazně pozdější, než tomu bylo v případě právních předchůdců žalobce. Nebylo však prokázáno žádným způsobem vlastnictví v období tomu předcházejícím.

9. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud se za stavu, kdy dospěl k jednoznačnému závěru, že pouze současný žalobce prokázal nabývací titul i u jeho právních předchůdců k předmětnému pozemku v plném rozsahu, zabýval otázkou, zda se žalovaní nestali vlastníky (resp. spoluvlastníky) předmětného pozemku vydržením. Odvolací soud se i v tomto směru ztotožnil zcela se závěrem soudu prvního stupně, že u žádného s žalovaných nebyly splněny předpoklady pro vznik držby, když zejména nebylo prokázáno, že by se fakticky držby chopili.

10. Odvolací soud pro stručnost odkazuje v plném rozsahu na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který se zcela dostatečným podrobným způsobem vypořádal i s námitkami 1. žalované uplatněnými v odvolání, které byly stěžejními námitkami 1. žalované již v řízení před soudem prvního stupně. Za stavu, kdy soud prvního stupně se těmito námitkami mimořádně podrobně a detailně zabýval, ve svém rozhodnutí se s nimi v odůvodnění velmi podrobně vypořádal, považuje odvolací soud za dostatečné, pokud se s nimi v plném rozsahu ztotožní a pro stručnost na závěry soudu prvního stupně odkáže. V tomto směru postupuje odvolací soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle kterého, vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, který plní roli přezkumné instance a nevytváří svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

11. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladových výroků II. až V.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1,

§ 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl plně úspěšný žalobce, který se však náhrady nákladů řízení v plném rozsahu vzdal. Odvolací soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.