o 150 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. 12. 2024, č. j. 10 C 339/2024 – 42,

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 12. 2024, č. j. 10 C 339/2024 – 42, stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 9. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 45 808,04 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi dne 5. 8. 2024, jejímž předmětem byla oprava a dokončení montáže klempířských prvků v [Anonymizováno]. Žalobkyně na základě smlouvy zaplatila žalované částku 150 000 Kč jako zálohu. Vzhledem k tomu, že žalovaná k provedení díla nenastoupila, žalobkyně dne 5. 9. 2024 od smlouvy odstoupila s požadavkem vrácení zaplacené zálohy. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila v rozsahu žalované částky, kterou žalobkyně zaplatila jako zálohovou platbu na smlouvu o dílo, od které následně odstoupila. Skutečnost, že platba ve výši 150 000 Kč byla zálohovou platbou vzal za prokázanou z obsahu a zejména časové souvislosti e-mailové komunikace mezi účastnicemi během dne 5. 8. 2024, kdy došlo k zaslání podepsané smlouvy o dílo, úhradě částky 150 000 Kč, dosvědčené potvrzením o platbě zaslaným prostřednictvím e-mailové pošty žalované. Pokud byla následně žalovanou vystavena faktura na shodnou částku s uvedením předmětu „montáž klempířských prvků“, a to až po provedené platbě, nesvědčí to o skutečnosti, že platba žalobkyně se vztahovala k uvedené faktuře, neboť v době úhrady jí nebyla známa. Naopak dle soudu prvního stupně je zcela zřejmé, že platbu žalobkyně považovala právě jako zálohu na plnění z předmětné smlouvy o dílo, o čemž svědčí i následná reklamace žalovanou vystavené faktury s tím, že měla být vystavena jako faktura zálohová. Soud prvního stupně neshledal důvodnou ani námitku započtení, kterou žalovaná v průběhu řízení uplatnila ve výši žalované částky s odůvodněním, že má za žalobkyní pohledávku ve výši 320 763 Kč jako cenu klempířských prací, které provedla na objektu [Anonymizováno] v postavení subdodavatele pro pana [jméno FO], přičemž bylo třístrannou dohodou sjednáno, že za tyto práce žalobkyně zaplatí přímo žalované. Soud prvního stupně uzavřel, že pohledávka žalované nesplňuje předpoklady započtení ve smyslu ustanovení § 1987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a to, že musí být vymahatelná, nesmí být nejistá či neurčitá, tedy musí být bez dalšího likvidní. V případě žalovanou uplatněné pohledávky jednak dle soudu prvního stupně není jisté, zda skutečně vznikla, ale ani to, v jaké výši vznikla a v případě vzniku, zda byla skutečně společností [jméno FO]. postoupena. Vzhledem k potřebě rozsáhlého dokazování, které je zcela disproporční k prokázané pohledávce, která je předmětem daného řízení, je zcela zjevné, že žalovanou uplatněná pohledávka podmínky jistoty a určitosti nesplňuje. Za tohoto stavu tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobou uplatněná pohledávka započtením s aktivní pohledávkou žalované nezanikla. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je pohledávka ze vzájemného závazku mezi podnikateli, přiznal žalobkyni náhradu nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky mezi podnikateli v paušální výši ve výši 1 200 Kč v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná, která soudu prvního stupně vytýkala procesní pochybení spočívající v neprovedení žalovanou navržených důkazů, zejména výslechů svědků, kdy o tom soud prvního stupně navíc nerozhodl usnesením a v případě navržení svědecké výpovědi svědka [Anonymizováno] toto ani neodůvodnil. Pochybení soudu prvního stupně spatřovala i v odůvodnění neprovedení výslechu pana [jméno FO], ačkoliv takovou osobu žalovaná k výslechu nenavrhovala; naopak byl navrhován účastnický výslech jednatele [jméno FO]. Žalovaná soudu prvního stupně vytýkala, že ji nepoučil k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Všechny tyto skutečnosti vedly k neúplnému zjištění skutkového stavu. Žalovaná znovu zopakovala tvrzení ohledně uzavření smlouvy o dílo s žalobkyní, které bylo dle žalované podmíněno úhradou dlužné částky za již provedené práce. Platba ze strany žalobkyně tedy nebyla žalovanou považována jako platba zálohové faktury. Zálohová faktura nebyla vůbec vystavena, a musela tedy logicky předcházet platbě vzájemná komunikace účastnic. Soud prvního stupně proto dle žalované pochybil, pokud bez dokazování uzavřel, že pohledávka žalované uplatněná k započtení není likvidní. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované poukázala na to, že žalovaná neuvádí žádná nová tvrzení, ale setrvává na tvrzeních, že inkasovaná platba měla být za již vykonané práce. Tvrzení žalované a důkazní návrhy se netýkají předmětné věci, ale jiných, zjevně sporných, nejistých a neurčitých pohledávek, které dle žalobkyně s danou věcí nesouvisí. Žalovaná od počátku tvrdí, že byla ve smluvním vztahu ohledně pohledávky uplatněné k započtení (tedy sporné a nejisté) se subjektem odlišným od žalobkyně, a to panem [jméno FO]. Žalobkyně poukazuje na to, že naopak jí předložené listinné důkazy obsahem i časovou souvislostí svědčí pro důvodnost žaloby.

5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: účastníci uzavřeli dne 5. 8. 2024 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla oprava a dokončení montáže klempířských prvků na objektech [právnická osoba], [právnická osoba], F akce konverze [Anonymizováno] se sjednanou hodinovou sazbou 400 Kč bez DPH, s termínem zahájení prací 6. 8. 2024 a dokončením 31. 8. 2024, od které žalobkyně z důvodu nezapočetí prací odstoupila. Žalobkyně dne 5. 8. 2024 nejpozději do 13 hodin 26 minut uhradila na účet žalované částku 150 000 Kč. Uzavření smlouvy o dílo a platbu zálohy na plnění smlouvy provázela e-mailová komunikace účastnic, jejímž předmětem bylo zaslání podepsané smlouvy žalobkyní žalované, zaslání potvrzení o provedené platbě ze strany žalobkyně a zaslání faktury žalovanou. Dne 6. 8. 2024 žalobkyně žalované vystavenou fakturu vrátila s upozorněním na pochybení, neboť měla být vystavena zálohová faktura, nikoliv faktura za montáž klempířských prvků.

7. Odvolací soud shledal pochybení v postupu soudu prvního stupně, který za stavu, kdy žalovanou uplatněnou pohledávku k započtení shledal nejistou a neurčitou, žalované neposkytl poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů. Žalovaná po poučení odvolacího soudu o nutnosti doplnění tvrzení o okolnosti uzavření smlouvy, na jejímž základě provedla žalovaná práce, které jsou předmětem pohledávky uplatněné k započtení, ohledně tvrzení o převzetí dluhu žalobkyní, včetně specifikace splatnosti a výše pohledávky uvedla, že v lednu 2024, za přítomnosti jednatele žalované i jednatele žalobkyně a jednatele společnosti [jméno FO] s. r. o., došlo k dohodě, že část prací vykonaných žalovanou jako subdodavatele společnosti [jméno FO] bude uhrazena k rukám žalované přímo žalobkyní. Žalobkyně tím převzala dluh za společnost [jméno FO] s. r. o., IČO: [Anonymizováno], a to ve výši 320 763 Kč s tím, že tuto částku za provedené práce žalovanou jako subdodavatelem uhradí. Následně v říjnu 2024 žalovaná uzavřela se společností [jméno FO] smlouvu o postoupení pohledávky a žalobkyni vyzvala k její úhradě se splatností 9. 4. 2025. Ze smlouvy o postoupení pohledávky (prosté kopie), uzavřené dne 11. 10. 2024 mezi [jméno FO] spol. s r. o. a [Jméno žalované]. bylo zjištěno, že postupitel prohlašuje, že má za společností [Jméno žalobkyně]. neuhrazenou pohledávku z titulu smlouvy o dílo, na základě které pro tuto společnost vykonával stavební a klempířské práce na projektu Nuselského pivovaru ve výši 320 763 Kč bez DPH a ve stejné výši má pohledávku postupník za postupitelem z titulu smlouvy o dílo dle faktur ze dne 29. 12. 2023 a 30. 11. 2023. Smluvní strany se dohodly, že postupitel se zavazuje postupníkovi postoupit pohledávku za společností [Jméno žalobkyně]. ve výši 150 000 Kč, včetně příslušenství a všech práv s pohledávkou spojených, vzniklou z titulu smlouvy o dílo specifikované v odst. 1 článku I. předmětné smlouvy, a to za úplatu ve výši 150 000 Kč, ve formě vzájemného zápočtu vůči pohledávce postupníka za postupitelem.

8. Odvolací soud se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i po doplnění v odvolacím řízení ztotožnil.

9. Odvolací soud shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 2991 o. z., dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 150 000 Kč, kterou žalobkyně zaplatila žalované jako zálohu smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi. Za stavu, kdy žalobkyně platně od smlouvy odstoupila, vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit si navzájem poskytnuté plnění, tedy žalované povinnost vrátit žalobkyni uhrazenou částku. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že žalovaná neprokázala tvrzení, že by předmětná platba nebyla platbou zálohovou, ale platbou na žalovanou vyfakturované již provedené práce v předchozím období. Tato pohledávka žalované měla vyplývat z jiného závazkového vztahu žalované k třetímu subjektu a žalobkyně měla pohledávku žalované vůči tomuto třetímu subjektu převzít. Tato tvrzení však žalovaná uvedla pouze obecně, a v řízení provedené důkazy toto tvrzení neprokazovaly, naopak e-mailovou korespondencí, a to jejím obsahem a zejména časovou souvislostí, tak jak správně uzavřel soud prvního stupně, bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o účelu platby jako zálohové faktury. V tomto směru odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudem prvního stupně, se kterým se v plném rozsahu ztotožňuje.

11. Za stavu, kdy byl shledán důvodným nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 150 000 Kč jako plnění ze smlouvy o dílo, od které bylo platně odstoupeno, zabýval se soud prvního stupně zcela správně námitkou započtení, kterou žalovaná ve výši žalované částky uplatnila. Za stavu, kdy žalovaná okolnosti vzniku pohledávky řádně netvrdila, když pouze v obecné rovině uvedla, že žalobkyně převzala dluh třetího subjektu (společnosti [jméno FO]) vůči žalované ve výši 320 763 Kč a následně navrhla důkaz smlouvou o postoupení pohledávky mezi žalovanou a společností [jméno FO] spol. s r. o., aniž by k tomu uvedla bližší tvrzení a jí uváděnou smlouvou k důkazu předložila, soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyní uplatněná pohledávka je neurčitá a nejistá, tedy nevymahatelná ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 1 o. z. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil, a to i poté, kdy řízení bylo po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalované doplněno tvrzeními žalované a jí předloženými důkazy (vzhledem k poskytnutému poučení tedy přípustnými důkazy). Žalovaná uvedla, že v lednu 2024 došlo ze strany žalobkyně k převzetí dluhu společnosti [jméno FO] ve vztahu k žalované, a to ve výši 320 763 Kč za provedené práce žalovanou jako subdodavatelem. Následně v říjnu 2024 žalovaná uzavřela se společností [jméno FO] smlouvu o postoupení pohledávky a žalobkyni zaslala výzvu k úhradě se splatností 9. 4. 2025. Má tedy vymahatelnou pohledávku vůči žalobkyni, která je uplatněna v daném řízení. Ani po doplnění v odvolacím řízení však dle závěru odvolacího soudu není pohledávka žalobce v dané věci uplatněná k započtení pohledávkou vymahatelnou, neboť nesplňuje základní předpoklady, tedy že se jedná o pohledávku určitou a jistou. Ve smlouvě o postoupení pohledávky (která však byla předložena pouze v prosté kopii, nikoliv v originále) je pohledávka, která byla předmětem postoupení, označena velmi obecně prohlášením postupitele pouze o její výši, aniž by bylo zřejmé, za jaké konkrétní práce pohledávka vznikla, na základě jaké smlouvy o dílo. Nebyly tvrzeny okolnosti, ze kterých by byla jednoznačné, kdy nastala splatnost pohledávky. Neurčitost je dána navíc i tím, že předmětem postoupení byla pouze částka 150 000 Kč, tedy část tvrzené pohledávky postupitele za žalobkyní, aniž bylo blíže určeno, v jakém rozsahu, tedy za jaké konkrétní práce je tato částka určená. Za tohoto stavu tedy odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že pohledávka žalované uplatněná k započtení je nejistá, neurčitá a tedy nevymahatelná a v dalším pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který se touto otázkou velmi podrobně zabýval.

12. Odvolací soud se se soudem prvního stupně ztotožnil i v tom, že nebyly provedeny další žalovanou navrhované důkazy, a to výslechy svědků, respektive účastnický výslech jednatele žalované, když má za to, že ze strany žalované nebyla v dostatečném rozsahu uvedena potřebná tvrzení, která nejdou nahradit dokazováním. Za tohoto stavu tedy soud prvního stupně dle odvolacího soudu nepochybil a dokazování provedl v potřebném rozsahu.

13. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to i v nákladovém výroku II., když v řízení před soudem prvního stupně byla žalobkyně úspěšná v plném rozsahu a v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. jí byla přiznána náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení, tedy účelně vynaložených nákladů. Náklady právního zastoupení byly stanoveny soudem prvního stupně ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 151, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal i v odvolacím řízení v plném rozsahu úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly v odvolacím řízení náklady na právním zastoupení, a to odměna za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalované a účast na jednání odvolacího soudu) po 7 100 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 advokátního tarifu, dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, cestovné zástupce žalobkyně (substituta) z místa sídla AK v Hradci Králové k jednání odvolacího soudu a zpět ve výši 1 908 Kč (240 km při průměrné spotřebě 6,2 l na 100 km, v ceně motorové nafty 34,7 Kč za 1 litr a náhrada 5,80 Kč), náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu za osm zameškaných půlhodin po 150 Kč, to je 1 200 Kč, tedy celkem 18 208 Kč.