o vydání věcí nebo zaplacení jejich ceny a o bezdůvodné obohacení, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 9. 2024, č. j. 16 C 329/2023-187

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání věcí [konkrétně Apple iPhone 12 Pro 512GB stříbrný, Apple TV 4K 64GB, Apple iPad Pro 12,9“ (2020/2018) Magic Keyboard, Apple iPad Pro 12,9“ 1 TB Wi-Fi + Cellular stříbrný, Apple Pencil 2 tužka bílá, iWant USB C síťová nabíječka s rychlonabíjením 1, Apple MacBook Pro 13,3“M1/16GB/2TB SSD/CZ KLV/, Apple Watch Series 5 40 mm stříbrný hliník s bílým, UNIQ Dante ocelový řemínek Apple Watch 40/38m, Apple AirPods Pro bezdrátová sluchátka (2019), Karl Lagerfeld silikonový kryt pro Airpods Pro, Karl Lagerfeld silikonový kryt iPhone 11 Pro, Apple iMac 24“ (2021) /8GPU/16GB/Mouse/stříbrný/, Routerboard Mikrotik RB962UiGS-5HacT2HnT, Routerboard Mikrotik RB962UiGS-5HacT2HnT, Externí disk Lacie Mobile Drive 5TB], popř. zaplacení jejich ceny v celkové výši 275 165 Kč. Žalobkyně se rovněž domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 4. 2023 do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná byla zaměstnancem žalobkyně dle pracovní smlouvy ze dne 15. 9. 2020. Den nástupu do zaměstnání byl sjednán na 1. 10. 2020. Sjednaným místem výkonu práce bylo sídlo zaměstnavatele a bydliště zaměstnance. Žalovaná měla působit na pozici komerčního pracovníka. Pracovní poměr byl ukončen oboustrannou dohodou ke dni 31. 12. 2021. Žalobkyně předala žalované za účelem plnění pracovních úkolů pracovní pomůcky (výpočetní a komunikační elektroniku včetně souvisejícího příslušenství). Žalobkyně je však po skončení pracovního poměru nevrátila, přestože ji k tomu žalobkyně vyzývala. Žalobkyně proto požadovala jejich vrácení, popř. uhrazení jejich ceny. Jelikož je žalovaná bezdůvodně zadržuje, požadovala žalobkyně rovněž úhradu bezdůvodného obohacení (odpovídajícího nájmu těchto věcí) za období od 1. 1. 2022 do 18. 4. 2023.

2. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl vydání žalovaných věcí, popř uhrazení jejich ceny (výrok I.), zamítl zaplacení částky 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky od 19. 4. 2023 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni nahradit žalované plnou náhradu nákladů řízení ve výši 121 484 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok III.).

3. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná pro žalobkyni žádnou pracovní činnost nevykonávala. Ze strany žalobkyně byla pracovní smlouva uzavřena pouze naoko. Žalovaná se původně domnívala, že určitou pracovní činnost v omezeném rozsahu vykonávat bude. Následně však zjistila, že se od ní nic takového neočekává, přestože se o práci několikrát připomínala. Ke zdánlivosti právního jednání je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti, vyjde-li najevo. V daném případě jednající strany (žalobkyně od počátku a žalovaná po několika měsících) předstíraly, že skutečně dochází k pracovněprávnímu vztahu mezi účastníky. I kdyby však byla pracovní smlouva uzavřena platně a pracovněprávní poměr by na základě ní vznikl a zanikl následnou dohodou, pak bylo rovněž prokázáno, že žalované předměty byly poskytnuty jako osobní dar žalované od jednatele žalobkyně, nikoliv za účelem výkonu práce. Tyto předměty ani k žádné pracovní činnosti potřebovat nemohla. Částečně se jednalo o předměty, které nebyly způsobilé k pracovní činnosti. Žalovaná však ani žádnou pracovní činnost pro žalobkyni nevykonávala. Žalobkyně nechtěla podepsat žádný protokol o převzetí pracovních pomůcek, jak je obvyklé v pracovněprávních vztazích. Ostatně ani v dohodě o ukončení pracovního poměru nebyla žádným způsobem zmíněna skutečnost, že by pracovní pomůcky měly být vráceny, což je obvyklý způsob při ukončení pracovního poměru dohodou (zvláště nejednalo-li se o běžné kancelářské potřeby, nýbrž o věci v řádech tisíců, resp. desetitisíců korun). Jednatel žalobkyně a žalovaná byli milenci. Jednatel žalobkyně dával žalované drahé dary po celou dobu jejich vztahu a žalovaná nezkoumala způsob jejich pořízení (což je obvyklé). Jednatel žalobkyně jí nikdy nesdělil, že se jedná o pracovní pomůcky, které jsou v majetku žalobkyně. Předměty jí navíc byly dávány k různým příležitostem (narozeniny, svátek nebo Vánoce). Některé z věcí byly navíc předány ještě před uzavřením pracovní smlouvy. Skutková zjištění v této věci zapadají i do skutkových zjištění z jiných řízení. Zakoupení předmětů na žalobkyni, popř. jejich darování žalobkyni jednatelem žalobkyně bylo dáno snahou snížit daňový základ žalobkyně. Přestože se tak předměty objevují v účetnictví žalobkyně, pravý skutkový stav byl provedeným dokazováním zjištěn. Pro rozhodnutí ve věci ani nemá význam, že věci jsou v majetku žalobkyně uvedeny. Darování věcí žalobkyni jejím jednatelem bylo simulované právní jednání. Pracovněprávní vztah skončil ve chvíli, kdy skončil i milenecký vztah. Pokud pracovněprávní vztah měl pro žalobkyni ekonomický význam, jistě by v něm žalobkyně pokračovala. Postup žalobkyně je tak i v rozporu s dobrými mravy. Jelikož byly veškeré věci žalované platně darovány, není povinna je žalobkyni vydat, ani uhradit jejich pořizovací cenu. Rovněž není povinna hradit bezdůvodné obohacení, neboť věci neužívá bez právního důvodu. Užívá je z titulu darování. Náhrada nákladů řízení v celkové výši 121 484 Kč sestávala z odměny advokáta z deseti úkonů právní služby po 9 740 Kč/úkon, z deseti náhrad hotových výdajů po 300 Kč/úkon a z DPH ve výši 21 084 Kč. Tarifní hodnota vycházela ze součtu cen jednotlivých movitých věcí, které byly předmětem řízení, a částky 80 000 Kč, tj. celkem 355 165 Kč.

4. Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání směřující do všech tří výroků, v němž se domáhala napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předně nebyla vyřešena námitka podjatosti soudce. Žalobkyně nebyla v předvolání poučena o možnosti námitku promlčení vznést. Nemohla tak být vznesena opožděně. Soud prvního stupně postupoval jednostranně ve prospěch žalované. Žalovaná nic konkrétního k jednotlivým darovacím smlouvám netvrdila. Nepředložila jediný listinný důkaz. Přesto bylo uvěřeno pouze výslechu žalované. Naopak výslechu jednatele žalobkyně a jím předloženým důkazům nepřikládal soud prvního stupně žádný význam, přestože vlastnictví žalobkyně bylo listinami prokázáno. Veškeré věci byly evidovány v majetku žalobkyně. Žalovaná po celou dobu svého zaměstnaneckého poměru u žalobkyně pobírala měsíční mzdu. Nebylo prokázáno, že by jednotlivé předměty byly žalobkyni darovány. Auto žalovaná vydala, až když ve věci zasáhla policie. K závěru o zdánlivosti pracovní smlouvy nebyl proveden jediný důkaz. Pracovní smlouva byla uzavřena řádně oběma stranami. Žalované byla pravidelně placena mzda, pojištění, veškeré zákonné odvody. Žalovaná pro žalobkyni pracovní úkoly plnila, pouze nebyly evidovány. Bylo v té době všeobecné doporučení pracovat na home office kvůli covidu. Soud prvního stupně nesprávně určil i výši náhrady nákladů řízení. Měl vyjít pouze z hodnoty žalovaných věcí a nikoliv i z nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Veškeré úkony soudu prvního stupně totiž vedly pouze k prvnímu žalovanému nároku.

5. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání plně ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. Navrhla proto napadený rozsudek potvrdit. Námitka podjatosti byla ze strany žalobkyně vznesena účelově ve snaze oddálit rozhodnutí, popř. změnit předsedu senátu. Žalobkyně se snaží deformovat řádně zjištěné skutečnosti. Tvrzení žalobkyně prokázána nebyla ani přes poučení soudu prvního stupně. Výpověď jednatele žalobkyně byla zmatečná. Soud prvního stupně tak nemohl učinit závěr o pracovněprávním vztahu. Nabývací tituly žalobkyně se jeví jako účelové. V řízení bylo vyvráceno, že by fyzická osoba měla při nákupu předmětných věcí lepší podmínky než právnická osoba. Tím, že byly věci vloženy do společnosti, se žalobkyně připravila o nárok na uplatnění DPH. V řízení nebylo prokázáno, k čemu měla žalovaná jednotlivé věci při práci používat, ani proč některé byly zakoupeny ještě před uzavřením pracovního poměru. I vůz měl být darem (stejně jako u předchozího vztahu). Žalovaná si však odmítla předmětné vozidlo odkoupit.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Předně se odvolací soud zabýval důvodností uplatněné námitky podjatosti. Dle obsahu spisu nebyly účastníci poučeni o právu vyjádřit se k osobám soudce a přísedících. Námitka tak nebyla vznesena dle § 15a odst. 2 o. s. ř. opožděně. Námitku žalobkyně uplatnila v podání ze dne 20. 9. 2024, tj. před jednáním konaným dne 26. 9. 2024, při kterém došlo k vyhlášení napadeného rozsudku. Námitku žalobkyně odůvodnila tím, že předseda senátu nevystupuje v řízení nestranně. Od počátku k věci přistupuje s despektem, na spor se dívá tendenčně jako na spor mezi dvěma fyzickými osobami. Již při prvním jednání naznačoval předseda senátu neúspěch žalobkyně. V průběhu výslechu jednatele žalobkyně byla žalobkyně krácena na svých procesních právech (bylo jí odepřeno právo vznášet námitky proti položeným otázkám zástupce žalované), nebyly připuštěny námitky k protokolaci.

8. Soud prvního stupně postupoval správně, když o věci v souladu s § 15b odst. 2 o. s. ř. rozhodl, aniž před tím k rozhodnutí o námitce podjatosti věc předložil odvolacímu soudu. Námitka totiž byla žalobkyní uplatněna před jednáním, při němž byla věc rozhodnuta, a soud prvního stupně ji nepovažoval za důvodnou. V takovém případě může být námitka podjatosti součástí odvolacích důvodů. Odvolací soud se rovněž se soudem prvního stupně shoduje, že námitka nebyla ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. uplatněna důvodně. Žalobkyně netvrdí žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné usuzovat na poměr předsedy senátu soudu prvního stupně k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Důvodem k vyloučení soudce nemůže být jeho postup v řízení. Pokud žalobkyně namítala postoj předsedy senátu soudu prvního stupně při prvním jednání, pak je třeba uvést, že povinností soudu je ve smyslu § 99 odst. 1 o. s. ř. usilovat o smír mezi účastníky a za tím účelem předseda senátu s účastníky probere věc a upozorní je na rozhodnou právní úpravu. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud žalobkyni upozornil na skutečnosti, kterými se bude zabývat, jakož i na svůj předběžný právní názor na věc (bez něhož nelze věc s účastníky řádně probrat). Tato povinnost nebyla dle zvukové nahrávky z prvního jednání překročena. Námitky, které byly vzneseny proti protokolaci a výslechu jednatele žalobkyně, by byly spíše procesní vadou. Nelze je s úspěchem uplatnit jako důvod podjatosti soudce. S ohledem na zvukové záznamy z jednání, které jsou ve spise založeny a které mají dle § 40 odst. 2 o. s. ř. přednost před pořízeným protokolem, nedosahovaly namítané skutečnosti takové intenzity, aby to mohlo mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci samé.

9. Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že žalovaná a jednatel žalobkyně [tituly před jménem] Pavel Votruba se seznámili prostřednictvím sítě Instagram v červenci roku 2020. [tituly před jménem] [jméno FO] žalovanou oslovil. Poprvé se sešli na počátku srpna roku 2020. Následně navázali milenecký vztah. Nebydleli spolu. V březnu, dubnu a květnu roku 2021 pobývala žalovaná (bez [tituly před jménem] [jméno FO]) v Mexiku. Opakovaně ho však zvala, aby za ní přiletěl. Po návratu žalovaná chtěla, aby byl jejich vztah intenzivnější (vídali se podle ní málo). K tomu však nedošlo. Rozešla se s ním nejprve v polovině listopadu 2021. Po naléhání žalovaného se k němu vrátila. Definitivně vztah ukončila v polovině prosince roku 2021. Po celou dobu jejich vztahu dával [tituly před jménem] [jméno FO] žalované různé dárky, a to i značné hodnoty, které již byly předmětem dřívějších řízení před soudem prvního stupně. Ještě před tím, než se žalovaná a jednatel žalobkyně prvně osobně setkali, zakoupila žalobkyně dne 31. 7. 2020 od společnosti Smarty CZ a.s. bezdrátová sluchátka (Apple AirPods Pro) spolu se silikonovým krytem (Airpods Pro černý) a silikonovým krytem (iPhone 11 Pro starorůžový). Žalovanou o tom jednatel žalobkyně informoval prostřednictvím vzájemné WhatsApp komunikace dne 31. 7. 2020. Předal jí tyto věci na první schůzce na počátku srpna. Dne 2. 8. 2020 zakoupil jednatel žalobkyně od společnosti Smarty CZ a.s. hodinky Apple Watch Series 5 40 mm, stříbrný hliník s bílým sportovním řemínkem a dále UNIQ Dante ocelový řemínek Apple Watch. Dne 2. 8. 2020 podepsal s žalobkyní darovací smlouvu ohledně těchto hodinek a řemínku. Ještě v srpnu 2020 je jednatel žalobkyně rovněž předal žalované. [tituly před jménem] [jméno FO] přišel s tím, že by žalovanou zaměstnal u žalobkyně. Dělala by poradenství v oboru letectví. Žalovaná zprvu nechtěla, ale nechala se přesvědčit. Dne 15. 9. 2020 byla podepsána pracovní smlouva, ve které žalobkyně vystupovala jako zaměstnavatel a žalovaná jako zaměstnanec. Pracovní poměr měl vzniknout od 1. 10. 2020 a žalovaná měla pracovat na pozici komerčního pracovníka. Místem výkonu práce bylo sídlo žalobkyně a bydliště žalované. Dle smlouvy byla oprávněna k práci využívat služební vozidlo. Dle mzdového výměru ze dne 15. 9. 2020 činila základní mzda žalované 14 600 Kč a dle mzdového výměru ze dne 18. 11. 2020 částku 15 200 Kč. Dne 17. 12. 2021 podepsaly účastnice dohodu o ukončení pracovního poměru s rozvázáním ke dni 31. 12. 2021. Žalobkyně žalované po celou dobu pracovního poměru nezadávala žádnou práci. Žalovaná zpočátku práci žádala. Jednotlivé věci, které jsou předmětem žaloby, předal jednatel žalobkyně žalované jako dary. Žalovaná nevěděla, že jsou jednotlivé věci vedeny ve vlastnictví žalobkyně. Dary, které jednatel žalobkyně žalované často předával, byly vysoké hodnoty. Žalované bylo předáno do užívání i vozidlo, které po skončení vztahu (za emotivních okolností a účasti policie) jednateli žalobkyně vrátila.

10. Soud prvního stupně rovněž zjistil, jak žalobkyně jednotlivé předměty (než je jednatel žalobkyně předal žalované) nabyla do svého vlastnictví. Dne 11. 11. 2020 zakoupil jednatel žalobkyně od společnosti Smarty a. s. klávesnici (Apple iPad Pro 12,9 Magic Keyboard), tablet (Apple iPad Pro 12,9 1 TB WiFi + Cellular, stříbrný), tužku k tabletu (Apple Pencil 2) a síťovou nabíječku (iWant USB C). Dne 11. 11. 2020 podepsal ohledně těchto předmětů darovací smlouvu s žalobkyní. Apple TV 4 K 64 GB (2017) byla zakoupena přímo žalobkyní dne 21. 11. 2020 od společnosti Smarty CZ a. s. Dne 8. 1. 2021 zakoupil jednatel žalobkyně telefon (Apple iPhone 12 Pro 512GB stříbrný) od společnosti Smarty CZ a. s. Ve stejný den podepsal ohledně něj s žalobkyní písemnou darovací smlouvu. Dne 8. 3. 2021 zakoupila žalobkyně u společnosti Alza cz a. s. externí disk Lacie Mobile Drive 5TB šedý, dne 22. 3. 2021 a dne 25. 3. 2021 Routerboard Mikrotik RB960PGS a Routerboard Mikrotik RB962UiGS-5HacT2HnT (tj. obě věci zakoupeny 2x). Dne 9. 7. 2021 zakoupil jednatel žalobkyně u společnosti Smarty CZ a. s. počítač CT Apple iMac 24 (2021)/8 GPU/16GB/Mouse/stříbrný a téhož dne podepsal se žalobkyní darovací smlouvu k tomuto počítači. Dne 3. 9. 2021 zakoupil jednatel žalobkyně od společnosti Smarty CZ a. s. notebook (CTO Apple MacBook Pro 13,3 M1/16GB/2TB SSD/CZ KLV) a tentýž den podepsal s žalobkyní darovací smlouvu k němu. Mezi účastníky nebylo sporu, že veškeré žalované předměty má u sebe žalovaná a že jí byly během jejich vztahu předány jednatelem žalobkyně.

11. Žalovaná byla vyzvána k vrácení všech těchto věcí přežalobní výzvou ze dne 25. 3. 2022, což bylo žalovanou odmítnuto. V reakci na to přišly další výzvy.

12. Jednatel žalobkyně (jako fyzická osoba) podal na žalovanou v průběhu roku 2022 dvě žaloby u soudu prvního stupně. Řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo na vrácení věcí a řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] na vydání bezdůvodného obohacení (tj. o zaplacení 107 177,98 Kč). V obou případech byla žaloba pravomocně zamítnuta s tím, že věci a peníze byly žalované darovány. Dne 1. 7. 2022 podala žalobkyně na žalovanou trestní oznámení pro podezření z trestného činu zpronevěry (pro nevrácení pracovních pomůcek). Věc byla odložena.

13. Ke zjištěným skutkovým závěrům odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně podrobně a logicky vysvětlil, z čeho při hodnocení důkazů vycházel. Důkazy nehodnotil pouze jednotlivě, ale i v jejich souhrnu, jak mu to ukládá § 132 o. s. ř. Nelze souhlasit s žalobkyní, že není na místě přihlížet k předcházejícím soudním řízením, která mezi sebou jednatel žalobkyně a žalovaná vedli. Je pravda, že se jednalo o jiné účastníky řízení, neboť v této věci je žalobkyní obchodní společnost, nikoliv fyzická osoba. Jediným jednatelem a společníkem této společnosti však je právě [tituly před jménem] Pavel Votruba. Pokud tak bylo v jiných řízeních pravomocně zjištěno a uzavřeno, že jednatel žalobkyně dával po dobu jejich partnerského vztahu žalované často hodnotné dárky, nemůže tato skutečnost být bez významu ani pro toto řízení a soud prvního stupně byl povinen k těmto zjištěním přihlédnout.

14. V řízení nebylo pochyb o tom, že veškeré předmětné věci zakoupila žalobkyně, popř. jednatel žalobkyně, který následně s žalobkyní podepsal písemné darovací smlouvy, kterými převedl vlastnické právo k jednotlivým předmětům na žalobkyni. Rovněž nebylo pochyb o tom, že veškeré tyto věci jednatel žalobkyně předal žalované do užívání. Tvrdila-li žalobkyně v řízení, že se jednalo o pracovní pomůcky, bylo na žalobkyni, aby prokázala, že věci byly předány k plnění pracovních úkolů. Ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodné skutečnosti žalobkyně v řízení neprokázala. Soud prvního stupně uvěřil výpovědi žalované, protože působila věrohodněji. Jednatel žalobkyně nedokázal přesvědčivě vysvětlit, jakou konkrétní práci žalovaná pro žalobkyni vykonala. Výstupy žalované nedokázal dostatečně konkretizovat. Verzi žalobkyně pak ani nepodporuje charakter některých věcí (např. sluchátka, hodinky, Apple TV). V případě sluchátek a hodinek pak tyto předměty byly žalované předány dokonce dříve, než byla mezi žalovanou a žalobkyní podepsána pracovní smlouva. Verzi žalobkyně konečně nepodporuje ani hodnota, četnost a množství předaných věcí v porovnání s nízkou sjednanou mzdou. Bylo tak přesvědčivě a dostatečně vysvětleno, proč se soud prvního stupně přiklonil k výpovědi žalované, kterou bylo prokázáno, že pro žalobkyni reálně nikdy žádnou práci nevykonala a že veškeré žalované věci jí byly předány v rámci jejich mileneckého vztahu jako dar.

15. S ohledem na zjištěné skutečnosti byl soudem prvního stupně správně pro nadbytečnost zamítnut důkaz znaleckým posudkem za účelem zjištění obvyklého nájmu věcí. Takto zjištěný skutkový stav je dostatečný pro rozhodnutí ve věci.

16. Dle § 552 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

17. Dle § 1099 o. z., vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

18. Dle § 2055 odst. 1 o. z., darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

19. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. V řízení bylo prokázáno, že veškeré předměty byly žalované ve smyslu § 2055 odst. 1 o. z. darovány. Nijak tedy nesouvisely s podepsanou pracovní smlouvou. Pro rozhodnutí ve věci nebylo významné zabývat se tím, zda pracovní smlouva byla sjednána platně, popř. zda se jednalo o zdánlivé právní jednání. Pouze pro úplnost k tomu odvolací soud dodává, že pro závěr o zdánlivosti jednání by muselo být v řízení prokázáno, že již v okamžiku uzavření pracovní smlouvy neprojevila žalobkyně ve smyslu § 552 o. z. vážnou vůli žalovanou zaměstnávat a tato skutečnost byla pro žalovanou zjevná. Pro závěr o zdánlivosti jednání tak není postačující, pokud žalobkyně zastoupená svým jednatelem neměla „vnitřní vůli“ žalovanou zaměstnávat, nebyla-li tato vůle objektivně seznatelná pro žalovanou. Ze skutkových zjištění přijatých soudem prvního stupně však takový závěr o zdánlivosti právního jednání nebylo možné s jistotou učinit.

21. Veškeré věci, které jsou předmětem tohoto sporu, předal žalované jednatel žalobkyně, který si tak musel být vědom, kdo tyto věci vlastní (zda žalobkyně nebo on sám). Bylo tak rovněž bez významu uvažovat, zda jednotlivé darovací smlouvy, které byly mezi jednatelem žalobkyně a žalobkyní v některých případech podepsány, byly skutečně v daný den uzavřeny, a co bylo případně motivem takového jednání. Jednatel žalobkyně byl oprávněn s nimi nakládat a žalované je darovat. Pro platnost darovacích smluv ve smyslu § 2055 odst. 1 o. z. nemusí mít žalovaná povědomí o tom, zda jí jsou jednotlivé předměty darovány od partnera jako fyzické osoby nebo zda tatáž osoba jedná jako jednatel zastupující žalobkyni. I kdyby byla žalovaná ve smyslu § 583 o. z. v omylu o rozhodující okolnosti (tj. kdo je osobou dárce), mohla by vznést námitku neplatnosti takového darování v důsledku omylu dle § 586 odst. 1 o. z. pouze žalovaná. Je pak pouze na žalobkyni, aby dala do souladu své účetnictví s faktickým stavem. Na závěr o darování věcí nemá vliv, zda žalobkyně tyto věci stále eviduje ve svém účetnictví. Je odpovědností jednatele nakládat s majetkem žalobkyně v souladu s péčí řádného hospodáře (§ 159 o. z.).

22. Jelikož žalovaná nabyla dle § 1099 ve spojení s § 2055 odst. 1 o. z. vlastnické právo k jednotlivým žalovaným věcem, nesvědčilo žalobkyni zákonné právo na jejich vydání (popř. uhrazení jejich pořizovací ceny) a rovněž se žalovaná nemohla ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Jelikož nebyla žaloba důvodná, bylo soudem prvního stupně správně rozhodnuto i o náhradě nákladů žalované. Odvolací soud v tomto odkazuje na jejich podrobné vyčíslení v písemném vyhotovení napadeného rozsudku. Soud prvního stupně správně určil i tarifní hodnotu dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen „AT“/, ve znění účinném do 31. 12. 2024. Předmětem řízení nebylo pouze vydání věcí, ale i nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Tarifní hodnota tak odpovídá součtu těchto nároků. U věcí, které měly být žalobkyni vydány, byla v řízení prokázána jejich cena, ze které soud prvního stupně při určení výše tarifní hodnoty správně vyšel.

23. O nákladech řízení před odvolacím soudem, které spočívaly v právním zastoupení, bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady sestávaly z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 4. 2. 2025 a účast na jednání dne 27. 5. 2025) po 9 740 Kč [§ 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. k), g) AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025], z paušálních náhrad hotových výdajů za oba úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025) a z 21 % DPH v celkové výši 4 280 Kč. Žalobkyně je povinna náhradu nákladů žalované uhradit k rukám zástupce žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).