o zaplacení 74 527 Kč s příslušenstvím a vzájemné žalobě o zaplacení 697 202 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 6. 2025, č. j. 223 C 30/2024-256, ve spojení s usnesením ze dne 20. 6. 2025, č. j. 223 C 30/2024 - 265,

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 6. 2025 stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 74 527 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výroku rozsudku specifikovaným, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl vzájemnou žalobu žalované na zaplacení 697 202 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 3. 2024 do zaplacení. Výrokem III. stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 123 724 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně. Výrokem IV. stanovil žalované povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 4 951 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem V., ve spojení s usnesením ze dne 20. 6. 2025, č. j. 223 C 30/2024 – 265, stanovil žalované povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení ve výši 3 267 Kč. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o poskytování právních služeb, kterou dne 21. 4. 2020 účastnice uzavřely, a na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované právní služby podle jejího požadavku, zejména ve věci sporu se společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], o neplatnost kupní smlouvy, resp. (po soudem připuštěné změně) o určení vlastnictví k nemovitosti na adrese [adresa]. Žalovaná se zavázala žalobkyni za poskytované právní služby hradit odměnu, a to v hodinové sazbě ve výši 3 200 Kč. Následně vyfakturované částky odměny (v celkové výši 82 143 Kč) však žalovaná uhradila pouze částečně, a to platbami ve výši 3 600 Kč a 4 016 Kč. Žalovaná sice uzavření smlouvy o poskytování právních služeb původně nezpochybňovala, namítala však nedostatečné doložení rozsahu prací. Vzájemnou žalobou se domáhala náhrady škody ve výši 697 202 Kč, kterou jí měla žalobkyně způsobit vadným právním zastoupením. Tato škoda měla vzniknout v souvislosti se sporem o nemovitosti se společností [právnická osoba]., který skončil soudním smírem. Žalovaná vytýkala žalobkyni dvě hlavní pochybení, a to, v návrhu na schválení smíru chybné označení pozemku a následně nesprávné ujištění, že desetidenní lhůta k úhradě 3,8 milionu Kč (k níž se žalovaná v postavení žalobkyně v uvedeném soudním řízení v uzavřeném smíru zavázala) je dostačující. Podle žalované právě tato pochybení vedla k exekuci na majetek žalované, kdy exekuční řízení skončilo zastavením (v důsledku zpětvzetí návrhu žalovanou) a ke vzniku nákladů exekuce, které byly žalované stanoveny k úhradě právě ve výši částky, kterou se po žalobkyni vzájemným návrhem domáhala. Soud prvního stupně uzavřel, že právní služby, za které žalobkyně požadovala odměnu, byly skutečně poskytnuty v rozsahu a čase uvedeném ve fakturách a jejich přílohách. Zdůraznil také, že žalovaná nakonec výslovně samotné provedení úkonů ani jejich časovou dotaci nepopírala, ale jen tvrdila, že je nemá hradit kvůli údajnému pochybení žalobkyně. Ve vztahu ke vzájemné žalobě soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno porušení povinnosti žalobkyně ani příčinná souvislost mezi jejím jednáním a tvrzenou škodou. K chybně uvedenému parcelnímu číslu v návrhu na schválení uzavřeného smíru soud prvního stupně uvedl, že podle opravného usnesení, které bylo soudem vydáno, šlo o chybu v písemném vyhotovení soudního usnesení, nikoliv o pochybení žalobkyně. Nadto soud prvního stupně uzavřel, že tato chyba neměla vliv na to, že žalovaná neměla finanční prostředky k včasné úhradě částky podle soudem schváleného smíru. Uzavřel, že žalovaná už 23. 11. 2020 souhlasila s desetidenní lhůtou a pracovala na zajištění financování. Ani pozdější e-mailová komunikace podle soudu prvního stupně neprokazovala, že by žalobkyně žalovanou již před podpisem smíru ujistila, že lhůta bude bezpečně dostačovat. Soud prvního stupně poukázal i na to, že žalovaná sama doložila, že úvěrující instituce požadovala její zápis jako vlastníka v katastru, takže by úhradu ve stanovené lhůtě nestihla ani bez opravného usnesení. Za rozhodující považoval soud prvního stupně i skutečnost, že žalobkyně po zahájení exekuce podala za žalovanou návrh na její zastavení, avšak žalovaná prostřednictvím jiného zmocněnce tento návrh bez konzultace s žalobkyní vzala zpět. Tím dle soudu prvního stupně odpadla příčinná souvislost mezi postupem žalobkyně a vznikem škody, zvláště když sama žalovaná později uznala, že zpětvzetí návrhu byla chyba. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že předpoklady odpovědnosti žalobkyně jako advokáta za škodu splněny nejsou a vzájemný návrh žalované zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná, která soudu prvního stupně vytýkala nesprávné zjištění skutkového stavu, nesprávné právní posouzení věci i zatížení řízení před soudem prvního stupně procesními vadami. Ve vztahu k nároku žalobkyně poukazovala na to, že žalobkyně neprokázala, jaké konkrétní právní služby skutečně poskytla, v jakém rozsahu a zda byly účelné. Žalobkyně podle žalované předložila pouze faktury a hrubý soupis hodin, nikoliv podrobné výkazy práce, komunikaci či další podklady a neunesla tak důkazní břemeno. Požadovanou odměnu považuje žalovaná za zjevně nepřiměřenou, zejména pokud žalobkyně účtovala 35,58 hodin za přípravu návrhu na zastavení exekuce, což považuje za neadekvátní a odporující dobrým mravům. Nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně ve vztahu k vzájemné žalobě o náhradě škody, kdy má za to, že byly prokázány všechny předpoklady. Žalobkyně jako advokát odpovídá za škodu, kterou žalované způsobila při výkonu advokacie, kdy povaha odpovědnosti advokáta je objektivní s liberačním důvodem spočívajícím v důkazu, že postupoval s řádnou odbornou péčí. Za hlavní pochybení považuje žalovaná pochybení žalobkyně spočívající v nesprávném označení pozemků v návrhu soudního smíru, v důsledku čehož vznikly průtahy a právní nejistota v platnosti schváleného smíru. Další pochybení v postupu žalobkyně spatřuje žalovaná v poskytnutí nesprávné informace žalované o lhůtě 10 dnů pro splnění podmínek smíru, respektive v tom, co nastane pro žalovanou, pokud v této lhůtě nestihne částku, k jejíž úhradě se v soudem schváleném smíru zavázala, zaplatit. Uvedená pochybení jsou dle žalované prokázána a soud prvního stupně jejich význam podcenil. Tato pochybení vedla dle žalované k selhání smíru, následnému zahájení exekuce a vzniku škody ve výši exekučních nákladů v částce 697 202 Kč. Pokud by smír byl platně uzavřen, nedošlo by dle žalované vůbec k nucenému vymáhání. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že příčinná souvislost mezi jednáním žalobkyně a vznikem škody chybí jen proto, že byl podán návrh na zastavení exekuce, který následně žalovaná vzala zpět, neboť dle žalované návrh na zastavení exekuce neměl reálnou naději na úspěch. Povinností soudu prvního stupně bylo posoudit úspěšnost návrhu na zastavení exekuce. Dle žalované bylo krajně nepravděpodobné, že by soud zastavil exekuci z „jiného důvodu“. Naopak zdůraznila, že jediným spolehlivým důvodem k nenavyšování nákladů bylo řádné a včasné splnění dluhu a faktické ukončení exekuce. Úhrada dluhu byla tedy pouze snahou zabránit dalšímu růstu škody, nikoliv přerušením příčinné souvislosti. Soudu prvního stupně vytýkala i procesní pochybení, kdy nebyla provedena většina žalovanou navržených důkazů, a to zejména k prokázání, že žalovaná měla zajištěné finanční prostředky na splnění smíru. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, když dostatečně prokázala všechny poskytnuté právní služby, jejich rozsah i časovou dotaci. Tyto služby byly dle žalobkyně doloženy podrobnými výkazy práce, procesními podáními i výslechy svědků z řad zaměstnanců žalobkyně i spolupracujících advokátů. Nesouhlasila s tvrzením žalované, že 35,58 hodin bylo účtováno pouze za návrh na zastavení exekuce, neboť šlo o souhrnný čas za více právních služeb v určitém období. Zdůraznila, že žalovaná v době poskytování právních služeb jejich rozsah ani přiměřenost nenamítala, jednu z faktur dokonce částečně uhradila. Žalovaná sama při jednáních soudu prvního stupně nezpochybňovala, že úkony byly provedeny, ale jen to, zda je má platit. I kdyby podle žalobkyně existovala nějaká vada služeb, nemělo by to vliv na její právo na odměnu, pouze na případný nárok žalované z vadného plnění. Jako správný shledala i závěr soudu prvního stupně ve vztahu ke vzájemné žalobě na náhradu škody, když nebyly pro náhradu škody splněny předpoklady, neboť nedošlo ze strany žalobkyně k žádnému pochybení, neboť služby byly žalované poskytnuty řádně. Důvodem nesplnění lhůty k úhradě částky dle soudem schváleného smíru nebylo dle žalobkyně nesprávné označení pozemku v soudem schváleném smíru, ale skutečnost, že žalovaná neměla finanční prostředky na úhradu smírné částky, což chtěla řešit úvěrem. Podmínky pro poskytnutí úvěru však žalovaná s žalobkyní začala řešit až po podání návrhu na schválení smíru, tedy desetidenní lhůtu akceptovala. Ihned po zahájení exekuce na majetek žalované podala žalobkyně návrh na její zastavení a namítala šikanózní postup oprávněné s účelem způsobit povinné (tj. žalované v tomto řízení) další finanční výdaje. O tomto návrhu však podle žalobkyně nebylo meritorně rozhodnuto proto, že ho žalovaná prostřednictvím svého zmocněnce bez uvědomění žalobkyně, vzala zpět. Právě tím dle žalobkyně žalovaná sama přerušila případnou příčinnou souvislost mezi jednáním žalobkyně a tvrzenou škodou. Za nedůvodnou považovala žalobkyně i procesní námitku žalované, když soud správně některé žalovanou označené důkazy pro nadbytečnost neprovedl, neboť rozhodné skutečnosti již byly prokázány jinými důkazy. Zejména zdůraznila, že podmínky čerpání úvěru žalovanou byly dostatečně doloženy e-mailovou korespondencí pracovnice úvěrující společnosti.

4. Vedlejší účastník na straně žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Zdůraznil, že žalovaná různě měnila tvrzení, v čem mělo pochybení žalobkyně spočívat. Její tvrzení v tomto směru se ustálila na tom, že pochybení spočívalo v nesprávném označení pozemků v návrhu na schválení smíru. Soud prvního stupně se s touto námitkou správně vypořádal závěrem, že se jednalo o písařskou chybu, která nebyla důsledkem pochybení žalobkyně, neboť v žalobě i připojených listinách v původním řízení byl pozemek označen správně. Pokud jde o tvrzené pochybení žalobkyně v podání chybné informace, respektive nepoučení o možnosti exekučního řízení, poukazovala na neurčitost těchto tvrzení i skutečnost, že je žalovaná uplatnila až v průběhu řízení se snahou o účelové vytržení z kontextu informací zaměstnance žalobkyně, [anonymizováno]. Uvedené informace byly poskytnuty až poté, kdy byl podán návrh na schválení smíru s žalovanou odsouhlasenou desetidenní lhůtou pro zaplacení smírné částky. Závěr o neexistenci příčinné souvislosti podporuje i obsah e-mailové korespondence pracovnice úvěrové společnosti s žalovanou z 15. 3. 2021, tedy až po schváleném smíru, respektive i vydání opravného usnesení soudem. Zdůraznila, že sama žalovaná fakticky zmařila meritorní rozhodování o návrhu na zastavení exekuce. Za stavu, kdy návrh na nařízení exekuce byl podán v řádech minut po nabytí právní moci exekučního titulu, by zastavení exekuce bylo s největší pravděpodobností úspěšné.

5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo podle § 212, § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: účastnice uzavřely dne 21. 4. 2020 smlouvu o poskytování právních služeb číslo [Anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované právní služby zejména ve věci sporu se společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], o určení vlastnictví k nemovitosti [adresa], o níž probíhalo řízení u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 21 C 25/20, které bylo na žádost žalované a jejího manžela ukončeno smírem. Smír, jehož obsahem byl závazek žalované (v uvedeném řízení v postavení žalobkyně) zaplatit částku 3 800 000 Kč do 10 dnů od právní moci usnesení o schváleném smíru, byl schválen soudem usnesením z 9. 2. 2021. K financování závazku žalovaná potřebovala úvěr, kde musela být vlastnicí nemovitosti (tedy vyžadováno skončené vkladové řízení) tak, aby úvěrující společnost mohla mít k nemovitostem zástavní právo v příslušném katastru nemovitostí a dále za podmínky, že proti žalované a jejímu manželovi nebude vedeno žádné exekuční řízení. Žalovaná dle e-mailové komunikace z listopadu 2020 s desetidenní lhůtou souhlasila. V usnesení o schválení smíru bylo chybně uvedeno číslo pozemku (namísto [Anonymizováno] chybně [Anonymizováno]), katastr nemovitostí proto změnu vlastnictví nezapsal. Soudem prvního stupně bylo dne 2. 3. 2021 vydáno opravné usnesení. Oprávněná společnost z rozhodnutí o schválení smíru – [právnická osoba]., podala dne 10. 3. 2021 soudnímu exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO] návrh na nařízení exekuce. Dne 23. 4. 2021 podala žalobkyně jménem žalované návrh na zastavení exekuce. Žalovaná dne 19. 5. 2021 po čerpání nebankovní půjčky dlužnou částku uhradila a na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce uhradila i náklady exekuce a náklady oprávněného v celkové výši 697 202 Kč. Následně žalovaná, zastoupena obecným zmocněncem, vzala zpět návrh na zastavení exekuce (19. 5. 2021). Žalovaná dle živnostenského rejstříku od roku 2005 podnikala jako realitní makléř. Žalobkyně za poskytnuté právní služby vystavila žalované dvě faktury, a to fakturu číslo [hodnota] na částku 11 616 Kč, kterou žalovaná částečně uhradila platbami ve výši 3 600 Kč (11. 8. 2021) a 4 016 Kč (24. 9. 2021) a fakturu číslo [hodnota] na částku 70 527 Kč, kterou žalovaná neuhradila ani částečně.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud ztotožnil. Správným shledal i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který věc posoudil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve spojení se zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii. Pokud jde o nárok žalobkyně, soud prvního stupně správně vyšel ze stavu, že mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že mezi nimi dne 21. 4. 2020 byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, na jejímž základě měla žalobkyně žalované poskytnout právní služby za smluvní hodinovou odměnu. Spornou učinila žalovaná až otázku, zda právní služby byly skutečně poskytnuty v rozsahu vyúčtovaném fakturami, a zda byly účelné. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, který k dané otázce provedl dostatečné dokazování, vycházel nejen z vystavených faktur a jejich časových specifikací, ale i z provedených procesních podání a svědeckých výpovědí osob, které se na poskytování právních služeb podílely. Ve shodě se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že žalobkyně žalované právní služby v rozsahu vyúčtovaném fakturami skutečně poskytla. Takový skutkový závěr má oporu v obsahu spisu. Neshledal důvodnou odvolací námitku, dle které žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně poskytnutí právních služeb. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, když žalobkyně této povinnosti dostála. Nelze přisvědčit ani tvrzení žalované, že byly předloženy pouze faktury bez jakéhokoliv konkrétnějšího podkladu. Soud prvního stupně měl k dispozici, jak listinné podklady, tak osobní důkazy, na jejichž základě mohl rozsah poskytnutých služeb spolehlivě posoudit, a kterými v potřebném rozsahu provedl dokazování. Nedůvodná je rovněž námitka žalované, že účtovaná odměna je zjevně nepřiměřená. Z provedeného dokazování i obsahu spisu nevyplývá, že by žalobkyně účtovala 35,58 hodin za jediný úkon spočívající v sepsání návrhu na zastavení exekuce; tato časová dotace se vztahovala k širšímu souboru právních služeb poskytovaných v dalším časovém období. Již z tohoto důvodu není odvolací námitka žalované založená na správném skutkovém základu. Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně výslovně sama uvedla, že právní služby žalobkyní poskytnuty byly, nenamítala s určitostí ani jejich rozsah, pouze obecně skutečnost, že by měla tyto služby v dalším rozsahu hradit. V dané věci byla mezi účastnicemi sjednána smluvní hodinová odměna. Podle § 4 odst. 1 advokátního tarifu náleží při sjednání časové odměny dohodnutá sazba za každou započatou časovou jednotku, není-li dohodnuto jinak. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že žalobkyně poskytla žalované právě ty právní služby, které jí vyúčtovala a že žalovaná neprokázala žádnou konkrétní okolnost, pro kterou by bylo možno dovodit neplatnost ujednání o odměně nebo nedůvodnosti uplatněného nároku.

8. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně je proto věcně správný, včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, které žalovaná v odvolání samostatnou konkrétní argumentací nezpochybnila.

9. Pokud jde o vzájemnou žalobu, kterou žalovaná uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 697 202 Kč, kterou spatřovala v nákladech exekuce a nákladech oprávněného, které v takto určené výši příkazem soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce uhradila, žalovaná tvrdila, že tato škoda jí vznikla v důsledku pochybení žalobkyně při výkonu advokacie, a to jednak vadným označením pozemku v souvislosti se soudním smírem, jednak nesprávnou informací ohledně důsledků nedodržení desetidenní lhůty ke splnění povinnosti ze smíru.

10. Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii, advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Ke vzniku této odpovědnosti je však třeba současného splnění předpokladů spočívajících v pochybení při výkonu advokacie, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi pochybením a vznikem škody; existenci těchto předpokladů musí tvrdit a prokázat poškozený klient. V části týkající se námitky chybného označení pozemku odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že žalovaná neprokázala takovou skutkovou verzi, ve které by právě tvrzené pochybení žalobkyně bylo příčinou vzniku nákladů exekuce. Z opravného usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 3. 2021, č. j. 21 C 25/2020 - 74, které nabylo právní moci dne 24. 3. 2021 vyplývá, že soud v písemném vyhotovení usnesení o schválení smíru ze dne 9. 2. 2021, č. j. 21 C 25/2020-66, uvedl nesprávné parcelní číslo, ačkoliv správné označení odpovídalo písemné žalobě i připojeným listinám. Již proto nelze bez dalšího přisvědčit námitce žalované, že škoda vznikla právě v přímém důsledku vadného návrhu žalobkyně. Pokud jde o druhý okruh tvrzeného pochybení, tedy o sdělení žalobkyně ve vztahu k důsledkům nedodržení desetidenní lhůty, odvolací soud považuje za rozhodné, že žalovaná tuto otázku vznesla až poté, kdy již byla dohoda o smíru se sjednanou lhůtou uzavřena a návrh na schválení smíru podán soudu. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně se podává, že žalovaná předtím s desetidenní lhůtou výslovně souhlasila a žalobkyni ujistila, že její splnění zajistí. Již z tohoto důvodu nelze dovodit, že by právě následná komunikace žalobkyně založila vznik tvrzené škody.

11. Odvolací soud nepřehlédl, že podle ustálené judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2533/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 72/2009) je soud rozhodující o odpovědnosti advokáta oprávněn, a je-li to třeba i povinen, posoudit jako předběžnou otázku, zda by klient při řádném postupu advokáta ve věci uspěl. Z tohoto hlediska proto nelze bez dalšího přisvědčit dílčímu argumentu žalobkyně, že úspěšnost návrhu na zastavení exekuce nebylo možno v tomto řízení vůbec hodnotit. Tato dílčí nepřesnost v argumentaci žalobkyně však nemůže nic změnit na správnosti napadeného výroku II. rozsudku soudu prvního stupně. I při zohlednění uvedeného východiska totiž žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně příčinné souvislosti mezi tvrzenými pochybeními žalobkyně a vznikem uplatněné škody. Z provedeného dokazování soudem prvního stupně vyplynulo, že podmínky čerpání úvěru, z něhož měla být hrazena smírná částka, byly vázány na zápis žalované a jejího manžela jako vlastníků nemovitostí v katastru nemovitostí. Současně bylo prokázáno, že tento způsob financování nebyl zajištěn tak, aby žalovaná mohla bez dalšího dostát své povinnosti ve sjednané lhůtě. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že žalovaná neprokázala, že by při tvrzeném řádném postupu žalobkyně byla schopna dluh včas splnit a že by ke vzniku exekučních nákladů nedošlo. Za této situace má odvolací soud za to, že není nutný závěr, zda by návrh na zastavení exekuce musel či nemusel být úspěšný. Pro zamítnutí vzájemné žaloby je dle odvolacího soudu dostačující, že žalovaná neprokázala základní hypotetickou konstrukci svého nároku, totiž, že nebýt tvrzených pochybení žalobkyně, k uplatněné majetkové újmě by vůbec nedošlo. Chybí tedy již jeden ze základních předpokladů odpovědnosti podle § 24 zákona o advokacii.

12. K tomu přistupuje i okolnost, že po zahájení exekuce byl jménem žalované podán návrh na její zastavení, který však nebyl věcně projednán proto, že byl následně vzat zpět osobou jednající za žalovanou (odlišnou od žalobkyně). Sama tato skutečnost sice ještě bez dalšího nevylučuje odpovědnost žalobkyně, avšak ve spojení se shora uvedeným jen potvrzuje, že skutkový základ tvrzené škody a její příčinné vazby na jednání žalobkyně zůstal neprokázán.

13. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně i o vzájemné žalobě, byť část jeho úvah odvolací soud zpřesnil v tom směru, že samotná otázka případné úspěšnosti návrhu na zastavení exekuce by obecně mohla být v obdobném typu sporu předběžně posouzena. Na výsledek dané věci to však nemá vliv.

14. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku procesní vady řízení. Soud prvního stupně o navržených důkazech rozhodl a vyložil, proč je neprovedl. Nejde tedy o opomenuté důkazy. Jestliže soud prvního stupně dospěl k závěru, že další dokazování je nadbytečné, protože rozhodné skutečnosti byly již prokázány jinými důkazy, neporušil tím bez dalšího právo žalované na spravedlivý proces. Nad rámec toho odvolací soud poukazuje na to, že ani v odvolání žalovaná nekonkretizovala takové nové či opomenuté důkazy, které by byly způsobilé zvrátit skutkový závěr o neprokázání porušení povinnosti žalobkyně a příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a škodou. Námitky žalované spočívají převážně v polemice s hodnocením již provedených důkazů.

15. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladových výroků III. až V.

16. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou rozhodl soud prvního stupně zcela v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení plně úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada všech účelně vynaložených nákladů, spočívající v zaplaceném soudním poplatku a nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení byly soudem prvního stupně správně stanoveny a jejich výše odpovídá vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.

17. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalovanou a vedlejším účastníkem na straně žalobkyně bylo rozhodnuto soudem prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení úspěšnému vedlejšímu účastníku přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů, spočívajících v nákladech nezastoupeného účastníka, kterému náleží podle § 151 odst. 3 o. s. ř., vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 254/2015 Sb. paušální náhrada ve výši 300 Kč za každý úkon v řízení učiněný. Počet úkonů byl soudem prvního stupně správně stanoven a vedlejšímu účastníku na straně žalobkyně byla dále přiznána náhrada cestovních nákladů z místa sídla k jednání soudu prvního stupně a zpět.

18. O náhradě nákladů státu rozhodl soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení neúspěšné žalované byla stanovena povinnost k náhradě nákladů státu vzniklých na vyplaceném svědečném.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byly v plném rozsahu úspěšné žalobkyně i vedlejší účastník na straně žalobkyně, kdy žalobkyni vznikly náklady na právní zastoupení, a to odměna za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalované a účast zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu) podle § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu po 11 420 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6. advokátního tarifu, dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 4 985 Kč. Celková výše nákladů odvolacího řízení žalobkyně tedy činí 28 725 Kč.

20. Vedlejšímu účastníku na straně žalobkyně byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 1 350 Kč, tedy tři režijní paušály po 450 Kč za tři úkony (písemné vyjádření k odvolání žalované, příprava k jednání odvolacího soudu a účast u jednání odvolacího soudu) vykonané vedlejším účastníkem na straně žalobkyně jako v řízení nezastoupeným účastníkem v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o .s. ř. Výše režijního paušálu byla stanovena v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025.

21. Lhůta k plnění nákladů odvolacího řízení byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., v délce tří dnů a místo plnění v případě žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám její zástupkyně, která je advokátkou.