o zaplacení 196 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 12. 2024, č. j. 11 C 54/2024 - 91

1. Žalobce, jako insolvenční správce dlužníka [Jméno žalobce B], narozeného [datum], IČO: [IČO žalobce B], se na žalované domáhal zaplacení 196 000 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že dlužník tuto částku zaslal žalované v rozmezí od [datum] do [datum] na její bankovní účet č. [č. účtu], aniž by k tomu existoval právní důvod.

2. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) žalobu na zaplacení 196 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 5. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení 74 052,97 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované (výrok II.).

3. Soud prvního stupně vzal z provedeného dokazování za prokázané, že mezi žalovanou a dlužníkem [Jméno žalobce B] vznikl právní vztah založený smlouvou o zápůjčce, podle které žalovaná formou bezhotovostního převodu na účet dlužníka poskytla dlužníkovi zápůjčku v celkové výši 200 000 Kč, a ten jí následně tyto finanční prostředky v roce 2021, rovněž bezhotovostním převodem, vracel ve splátkách, a proto na její straně k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo. Dále konstatoval, že „žalovaná rovněž v řízení prokázala, že účastníci si již v minulosti vzájemně vypomáhali a finanční prostředky si půjčovali, když dlužník v roce 2020 žalované skutečně zapůjčil částku ve výši 800 000 Kč, kterou však žalovaná ještě v roce 2020 celou vrátila“.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Poukazoval na to, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dlužník [Jméno žalobce B] převedl na účet žalované v době od 30. 8. 2021 do 7. 2. 2022 celkem 196 000 Kč. A soud prvního stupně žalobu zamítl s tím, že mezi žalovanou a dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce na 200 000 Kč, kterou dlužník v roce 2021 vrátil, nevypořádal se však s otázkou, na základě jakého právního důvodu dlužník zaslal žalované částky 50 000 Kč a 10 000 Kč v únoru 2022. Vytýkal soudu prvního stupně závěr, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena, aniž by nespecifikoval kdy. Přitom žalovaná sama uvedla, že žádnou smlouvu neuzavřela a vše bylo na ústní dohodu, a soud dostatečně neodůvodnil, proč za situace, kdy nebyl proveden žádný písemný důkaz o uzavření smlouvy, považoval výpověď žalované za důkaz, že byla uzavřena. Žalobce nadále tvrdí, že nebylo prokázáno, že by smlouva o zápůjčce byla uzavřena. Dále namítal, že podle soudu prvního stupně žalovaná prokázala, že si účastníci v minulosti vzájemně vypomáhali a půjčovali peníze, kdy dlužník měl žalované v roce 2020 zapůjčit 800 000 Kč, což bylo prokázáno výpisem z bankovního účtu dlužníka, které žalovaná vrátila. Během „hlavního líčení“ byla předložena písemná potvrzení o převzetí částky, ale podle žalobce nebylo prokázáno, že dlužník skutečně převzal hotovost, když potvrzení neprokazují právní důvod převzetí hotovosti a zákon zakazuje platby v hotovosti nad 270 000 Kč. V této souvislosti poukazoval na výpověď dlužníka v prohlášení majetku ze dne 25. 2. 2025 v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. To zpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, kdy nebylo bezpečně prokázáno, že by žalovaná poskytla dlužníkovi [Jméno žalobce B] v hotovosti částku ve výši 800 000 Kč. Podle žalobce tak dluh žalované vůči dlužníkovi z titulu bezdůvodného obohacení činí 796 000 Kč, žalobce se nicméně domáhá žalobou nároku pouze ve výši 196 000 Kč. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a uložil žalované uhradit žalobci na účet majetkové podstaty dlužníka [Jméno žalobce B] částku 196 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 31. 5. 2023 do zaplacení a nahradit náklady řízení.

5. K odvolací argumentaci žalobce žalovaná uvedla, že předmětem řízení není částka 800 000 Kč, ale částka 196 000 Kč s tím, že se soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal i s namítanými platbami ve výši 50 000 Kč a 10 000 Kč. Výpověď [Jméno žalobce B] v insolvenčním řízení prokazuje přátelské vztahy mezi ním a žalovanou a vzájemné poskytování peněz. Poukázala na to, že částka 200 000 Kč byla poukázána žalovanou elektronicky a částky ze strany [Jméno žalobce B] byly žalované rovněž vraceny elektronicky. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Z obsahu soudního spisu se podává, že mezi dlužníkem [Jméno žalobce B] (dále i jen „dlužník“) docházelo v minulých letech k oboustrannému poskytování finančních prostředků. V září 2020 zapůjčil dlužník žalované formou bankovního převodu 800 000 Kč. Žalovaná k tomu přeložila celkem osm potvrzení z období od září do prosince 2020 s podpisem dlužníka o převzetí finančních částek v hotovosti v celkové výši 800 000 Kč od žalované. Dne 9. 8. 2021 žalovaná poukázala dlužníkovi na jeho účet 200 000 Kč. Dlužník v období od 30. 8. 2021 do 7. 2. 2022 poukázal na účet žalované sedmi platbami celkem 196 000 Kč.

8. Soud prvního stupně nepochybil, pokud z provedených důkazů, výpisů z účtů dlužníka a žalované, potvrzení o převzetí o převzetí finančních částek a výpovědi žalované (žalovanou navrhovaný důkaz výslechem dlužníka se přes opakované pokusy soudu prvního stupně provést nepodařilo) dovodil, že žalovaná prokázala, že v rámci vzájemných finančních transakcí mezi ní a dlužníkem v letech 2020 - 2022 nezůstala dlužníku nic dlužna, když doložila jak vrácení zapůjčené částky 800 000 Kč, tak zapůjčení částky 200 000 Kč v srpnu 2021 dlužníku, která jí byla v převážném rozsahu (196 000 Kč) vrácena těmi splátkami, jejichž právní důvod žalobce v řízení zpochybňoval.

9. V této souvislosti je třeba poukázat na nepřesnost, které soud prvního stupně dopustil v závěru, že zažalovaná částka 196 000 Kč byla dlužníkem žalované poukázána v období od 30. 8. 2021 do 21. 12. 2021, zatímco se tak stalo až po poukázání částek 50 000 Kč dne 4. 2. 2022 a 10 000 Kč dne 7. 2. 2022.

10. Žalobce v řízení argumentoval nejprve pouze poukázáním (v sedmi platbách) celkové částky 196 000 Kč na účet žalované bez právního důvodu a teprve po námitce a doložení, že těmto platbám dlužníka předcházela opačná platba (z účtu žalované na účet dlužníka) ve výši 200 000 Kč, poukázal částku 800 000 Kč, která byla poukázána dlužníkem na účet žalované již v září 2020, a současně zpochybnil, že by byla částka 200 000 Kč žalovanou dlužníku poukázána z titulu zápůjčky, jak tvrdila žalovaná. K žalovanou předloženým potvrzením o hotovostních splátkách v celkové výši 800 000 Kč se žalobce v řízení před soudem prvního stupně nevyjádřil. Teprve v odvolání namítl, že tato potvrzení neprokazují převzetí hotovosti, ani právní důvod, proč měl údajně dlužník převzít v hotovosti od žalované 800 000 Kč, když v těchto potvrzeních není nijak specifikováno, proč měl dlužník od žalované hotovost převzít, zda se jednalo o splacení kupní ceny za zboží, dar či splacení půjčky. Následně pak poukázal na to, že dlužník v insolvenčním řízení nepotvrdil, že by mezi ním a žalovanou docházelo k hotovostním platbám.

11. Zápůjčka podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je smlouva, kterou jedna strana (zapůjčitel) přenechává druhé straně (vydlužitel) zastupitelnou věc, aby ji vydlužitel mohl volně užívat a po čase vrátil věc stejného druhu. Jedná se o tzv. reálný kontrakt, jehož podstatou je, že smlouva vzniká až okamžikem faktického poskytnutí věci, která je předmětem zápůjčky. To znamená, že zapůjčitel musí věc předat vydlužiteli, který ji převezme, přičemž převzetím věci se rozumí i připsání peněz na účet.

12. V projednávané věci bylo prokázáno, že mezi dlužníkem a žalovanou docházelo v průběhu let k opakovaným finančním transakcím, kdy si navzájem poskytovali finanční prostředky, které žalovaná označila za finanční výpomoc resp. půjčky. Skutečnost, že doložený finanční tok mezi dlužníkem a žalovanou byl oboustranný a o přibližně stejném objemu, kdy současně z ničeho nevyplývá jiný možný žalobcem nekonkrétně naznačovaný důvod (zaplacení kupní ceny za zboží, dar), jeví se tvrzení žalované, že i částku 200 000 Kč poukázala dlužníku dne 9. 8. 2021 jako finanční zápůjčku, uvěřitelným a v kombinaci s doložením této finanční transakce na účet dlužníka i prokázaným. A pokud následně opačným směrem, tj. z účtu dlužníka na účet žalované, putovala ve splátkách téměř shodná částka, lze za právní důvod těchto plateb, i s ohledem na časovou souvislost, kdy se první splátka uskutečnila tři týdny po zápůjčce, pokládat vrácení žalovanou poskytnuté zápůjčky. Tu část výpovědi žalované (kterou žalobce vyzdvihuje), že žádná smlouva o půjčce uzavřena nebyla, je pak třeba v širších souvislostech vyložit tak, že mezi žalovanou a dlužníkem nedošlo k sepsání žádné písemné smlouvy o zápůjčce, když se tyto jejich vzájemné transakce, zejména ty bezhotovostní, běžně prováděly neformálně pouze na základě ústní dohody (smlouvy).

13. Namítá-li žalobce, že je třeba zohlednit, že dlužník již dříve (v září 2020) žalované poskytl 800 000 Kč, žalovaná předloženými potvrzeními s podpisem dlužníka prokázala, že částku 800 000 Kč dlužníkovi ještě do konce roku 2020 vrátila. V jednotlivých potvrzeních je zcela konkrétně stvrzeno přijetí konkrétních finančních částek v hotovosti, přičemž pravost podpisů dlužníka, jimiž jsou potvrzení opatřena, nebyla žalobcem nijak zpochybněna. Převzetí (peněz, věci, díla) oproti podpisu je zcela běžně pokládáno za doklad o tom, že k převzetí skutečně došlo, ledaže by byl prokázán opak. To se však v daném případě nestalo, a to ani protokolem z jednání insolvenčního soudu, kde dlužník potvrdil, že mezi ním a žalovanou docházelo k vzájemným finančním transakcím, zpravidla elektronicky, nikoliv v hotovosti, přičemž ovšem tuto část své výpovědi uvedl slovy, že už si to přesně nepamatuje. S potvrzeními o přijatých hotovostních platbách opatřených jeho podpisem dlužníka (v rámci uvedeného výslechu) nikdo nekonfrontoval, ani se na ně nezeptal (přestože byl žalobce v pozici insolvenčního správce přítomen a výslechu se kladením otázek aktivně účastnil). V této souvislosti je pak třeba zdůraznit, že protokol o soudním jednání v jiné věci je toliko listinným důkazem a výpovědi v něm zachycené tak nelze přikládat stejnou váhu, jako výpovědi svědka v rámci probíhajícího řízení. Výslech dlužníka, jako svědka, pak v projednávané věci na podporu svých tvrzení navrhovala toliko žalovaná a žalobce se k tomuto návrhu nepřipojil ani poté, co předložil protokol z jednání insolvenčního soudu. Za tohoto stavu odvolací soud uzavírá, že potvrzení opatřená vlastnoručním podpisem dlužníka představují důkaz prokazující převzetí celkové částky 800 000 Kč od žalované, čím byla dřívější zápůjčka vyrovnána. Pravost podpisů dlužníka na potvrzeních nebyla žádným relevantním způsobem zpochybněna, a za této situace ani předložený protokol o jiném soudním jednání věrohodnost těchto důkazů nenarušil tak, aby z nich nebylo lze při rozhodování vycházet.

14. Protože soud prvního stupně došel ke správnému závěru, že dlužníkem žalované postupně ve splátkách poukázaná částka 196 000 Kč představovala splácení zápůjčky, jež mu byla ve výši 200 000 Kč žalovanou poskytnuta a nejednalo se tak o plnění bez právního důvodu, jímž by se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 o. z., odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení sestávající z odměny za jeden úkon právní služby (účast u jednání) ve výši 8 940 Kč [§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)], paušální náhrady hotových výloh ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 1 971,90 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); celkem 11 361,90 Kč.