o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 9. 2025, č. j. 21 C 42/2025-81,

1. Žalobce se žalobou domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota], pozemku parc. č. [Anonymizováno]1, pozemku parc. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno], všechny v katastrálním území [adresa] (dále jen „předmětné pozemky“), které jsou evidovány ve vlastnictví žalované. Svůj nárok odůvodnil tím, že vlastnictví k pozemkům mimořádně vydržel. Žalobce vlastní pozemek parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa] u [Anonymizováno] (dále jen „pozemek žalobce“ nebo „pozemek parc. č. [hodnota]“), který je předmětnými pozemky bezprostředně obklopen. Rovněž vlastní pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] u [Anonymizováno] (dále jen „pozemek parc. č. [Anonymizováno]), který na pozemky svou polohou a funkčním využitím navazuje. Předmětné pozemky s pozemkem žalobce tvoří jeden funkční celek a jsou po několik desetiletí užívány společně jeho přímými právními předchůdci a v současnosti žalobcem. Předmětné pozemky jsou užívány jako zahrada, která je po svém obvodu vymezená vzrostlými ovocnými stromy. Ty zde byly vysázeny dědem žalobce v [Anonymizováno]. Selské stavení stojící na pozemku žalobce bylo dědem žalobce postaveno v roce [Anonymizováno]. Žalobce se o zapsaném vlastnictví k předmětným pozemkům dozvěděl někdy v letech [Anonymizováno]. Žalobce i jeho právní předchůdci byli po celou dobu v dobré víře, že užívání je legitimní. Tato víra vycházela z dohody uzavřené v roce [Anonymizováno], dle které byly předmětné pozemky přiděleny jeho rodině jako náhrada za pozemek parc. č. [hodnota] (později pod označením parc. č. [hodnota]) v katastrálním území [adresa] (dále jen „pozemek parc. č. [hodnota]“ nebo „pozemek parc. č. [hodnota]“), který začalo využívat JZD v obci [adresa]. Žalovaná navíc vůči užívání pozemků předchůdci žalobců, resp. žalobcem nic nenamítala. Žalobci se k pozemkům chovali jako vlastníci, vykonávali na nich údržbu zeleně, brali z nich plody a užitky a udržovali je v řádném stavu.

2. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem předmětných pozemků (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 33 323,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

3. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobce má na určení vlastnického práva naléhavý právní zájem. Scelovací řízení zahájené v [Anonymizováno] nebylo dokončeno (nedošlo k zápisu změny vlastnictví v pozemkové knize), a proto nepřešlo vlastnické právo k předmětným pozemkům na žalobce. Vlastnictví na žalobce nepřešlo ani po pádu komunistického režimu, kdy docházelo k nápravě stavu při nedokončených scelovacích řízení, neboť nebylo vydáno rozhodnutí okresního pozemkového úřadu jako nezbytný předpoklad. Žalobce však předmětné pozemky ani nevydržel, neboť byl na jeho straně shledán nepoctivý úmysl. Nepoctivý úmysl předpokládá spojení znalosti rozhodných informací pro závěr o neexistenci vlastnictví (vědomostní složka) a chtění držet předmětnou věc s vědomím těchto informací. Žalobce se chopil držby spoluvlastnického podílu o velikosti ½ k předmětným pozemkům po smrti svého otce dne [datum] a spoluvlastnického podílu o velikosti ½ k předmětným pozemkům po smrti své matky [datum]. Při posuzování mimořádného vydržení je tudíž nutné zkoumat přítomnost nepoctivého úmyslu žalobce k těmto datům. Dříve si žalobce nemohl myslet, že pozemky drží (z důvodu vlastnictví jeho otce). Žalobce se chopil držby s vědomím, že jeho rodiče nebyli zapsáni jako vlastníci v katastru nemovitostí. O tom se dozvěděl v roce [Anonymizováno], popř. [Anonymizováno] při pozemkových úpravách. V roce [Anonymizováno] se žalobce účastnil jednání s žalovanou o směně předmětných pozemků. V roce [Anonymizováno] navíc spolupracoval při vyhotovení geometrického plánu. Dohoda o výměně pozemků v [Anonymizováno] minulého století nebyla dohodou o změně vlastnictví (předchůdci žalobce ji tak ani nechápali). To vyplývá ze skutečnosti, že děd žalobce se v [Anonymizováno] zavázal převést na otce a matku žalobce pozemek parc. č. [hodnota], který měl být s předmětnými pozemky vyměněn. Žalobce o všech skutečnostech popírajících jeho vlastnictví věděl. Tomu svědčí i kritérium poměru rozlohy pozemků, kdy celková plocha předmětných pozemků je [Anonymizováno] zatímco plocha pozemku žalobce pouze [Anonymizováno]. I kdyby žalobce splnil předpoklady mimořádného vydržení, mohl by nabýt k [datum] pouze podíl o velikosti ½ na předmětných pozemcích. Druhou polovinu by vydržela matka žalobce. Pro rozhodnutí není ani významné, zda je žalovaná vlastníkem předmětných pozemků, neboť by to stejně vedlo k zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní věcné legitimace. Na věc nelze ani aplikovat ustanovení o přestavku, neboť by u stavebníka musela být k [datum] dána dobrá víra, že stavbu zřídil na vlastním pozemku, což ve věci nebylo splněno. Nadto vlastnictví mělo být určeno k celým předmětným pozemkům, nikoliv k určité části jednoho z nich.

4. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Navrhl napadený rozsudek změnit a žalobě v plném rozsahu vyhovět. Namítl, že předchůdci žalobce a žalobce předmětné pozemky užívají nepřetržitě od [Anonymizováno] minulého století. Tvoří uzavřený, oplocený a funkční celek. Držba byla po celou dobu pokojná, veřejná, trvalá a nikým nezpochybňovaná. Žalovaná nikdy neuplatnila výkon svého vlastnického práva, nepožadovala nájemné, neomezovala přístup, nebránila v hospodaření. Žalobce proto vlastnické právo k předmětným pozemkům mimořádně vydržel. Soud prvního stupně nesprávně vyložil pojem nepoctivý úmysl. Žalovaná se na rozdíl od rodiny žalobce k předmětným pozemkům dlouhodobě chovala jako nevlastník. Žalovaná navíc nikdy neměla vlastnické právo k předmětným pozemkům nabýt, neboť nesplnila kumulativní podmínky vytyčené nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], konkrétně podmínku reálného hospodaření s předmětnými pozemky. Dlouhodobá nečinnost žalované zakládá presumpci poctivosti držby a vznik legitimního očekávání držitele, že jeho držba odpovídá právu. Ani v komunistické době nebyla legitimita užívání předmětných pozemků žalobcovou rodinou zpochybněna. Nepovažoval-li ani komunistický režim držbu za protiprávní, je nespravedlivé, aby byla nyní zpochybněna. Rovněž došlo k flagrantnímu porušení zákona o pozemkových úpravách nedokončením scelovacího procesu. Soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že žalobce nebyl v dobré víře jen proto, že věděl, kdo je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník. Žalobce i jeho rodina se pozemků ujal poctivě, a to směnou za zabavený pozemek. Žalovaná věděla, kdo pozemky užívá a z jakého důvodu. Břemeno prokázání nepoctivého úmyslu nese žalovaná, která k tomu před soudem prvního stupně nic netvrdila, ani neprokázala. Soud prvního stupně neprovedl veškeré důkazy k prokázání skutkového stavu (svědecký výslech bývalého starosty obce, důkaz dendrologickým posudkem ke stáří ovocných a jehličnatých stromů tvořící hranici předmětných pozemků, evidenci majetku žalované nebo místní ohledání). Pozemek parc. č. [hodnota], za něž měly být předmětné pozemky směněny, je dnes veden v katastru nemovitostí jako pozemek parc. č. [hodnota]. V době kolektivizace právní předchůdci žalobce pozbyli možnost s tímto pozemkem nakládat a hospodařit na něm, neboť byl převeden pod správu a užívání JZD. Vlastnické právo k tomuto pozemku žalobce a jeho matka pozbyli až v roce 2021, kdy skrze směnnou smlouvu převedli vlastnické právo k tomuto pozemku na [právnická osoba], a to výměnou za pozemek parc. č. [Anonymizováno]

5. Žalovaná k odvolání uvedla, že jej považuje za nedůvodné. Napadený rozsudek je bezvadný a věcně správný, a proto by měl být potvrzen. Žalobce se chopil držby s vědomím, že jeho rodiče nebyli zapsáni jako vlastníci v katastru nemovitostí. Měl tak vědomí o okolnostech, které vylučují nabytí vlastnictví k předmětným pozemkům. Skutečnost, že výměna pozemků v [Anonymizováno] minulého století nebyla dohodou o změně vlastnictví prokazuje to, že se děd žalobce zavázal převést na otce a matku žalobce pozemek parc. č. [hodnota] kupní smlouvou v roce [Anonymizováno]. V řízení byla u žalobce prokázána vyšší znalost o skutečnostech, které popíraly vlastnické právo k předmětným pozemkům jeho rodiny. Tyto skutečnosti proto svědčí ve prospěch nepoctivého úmyslu žalobce při chopení se držby. V této souvislosti nelze ani přehlédnout rozlohu předmětných pozemků oproti pozemku, na kterém stojí selské stavení. Předmětné pozemky byly žalobci v minulosti nabídnuty k odkupu. To však žalobce odmítl. To, že jsou předmětné pozemky užívány bez právního důvodu a že žalobce si je této skutečnosti vědom, vyplývá i z toho, že uhradil bezdůvodné obohacení za jejich bezesmluvní užívání. Již v tomto řízení bylo najisto postaveno, kdo je vlastníkem předmětných pozemků. V řízení tak bylo vyvráceno tvrzení žalobce o jeho dobré víře, popř. dobré víře jeho předchůdců. Žalobce ani jeho právní předchůdci totiž nikdy nedisponovali právním titulem, který by je opravňoval užívat předmětné pozemky, popř. který by jim umožňoval domnívat se, že jim náleží vlastnické právo k předmětným pozemkům. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně, a proto nebylo třeba provádět další důkazy.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Důkazy provedenými před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je rodinný dům č. p. [Anonymizováno] (dříve tento pozemek evidován pod parc. č. [Anonymizováno]), a pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětných pozemků (ty byly dříve evidovány jako pozemek parc. č. [hodnota], část pozemku parc. č. [hodnota], část pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a jako část pozemku parc. č. [Anonymizováno] později jako parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno] a část pozemku parc. č. [Anonymizováno]). Předmětné pozemky obklopují pozemek žalobce a tvoří s ním jeden celek. [adresa] předmětných pozemků jsou zřetelně vymezeny vůči okolním pozemkům.

8. Evidovanými vlastníky pozemku parc. č. [hodnota] (tehdy parc. č. st. [Anonymizováno]) a pozemku parc. č. [hodnota] byli od roku [Anonymizováno] do roku [Anonymizováno] prarodiče žalobce ([jméno FO] a [adresa]). V roce [Anonymizováno] došlo mezi Jednotným zemědělským družstvem [adresa] a dědem žalobce k ústní dohodě, že JZD bude užívat pozemek parc. č. [hodnota] a děd žalobce bude užívat předmětné pozemky jako zahradu. Tato dohoda byla učiněna v rámci scelování pozemků. Od této doby užívali předci žalobce předmětné pozemky jako zahradu. Dne [datum] se prarodiče žalobce zavázali kupní smlouvou převést vlastnictví k pozemku parc. č. [hodnota] (tehdy parc. č. [hodnota] s domem č. p. [Anonymizováno]) a parcelu parc. č. [hodnota] na rodiče žalobce. Pozemek parc. č. [hodnota] byl dle kupní smlouvy v užívání JZD [adresa]. Kupní smlouva nebyla registrována státním notářstvím.

9. V roce [Anonymizováno] bylo rozhodnutím o dědictví vlastnictví k pozemku parc. č. [hodnota] (včetně domu na něm stojícím č. p. [Anonymizováno]) a k pozemku parc. č. [hodnota] zapsáno na otce žalobce ([adresa]). Po úmrtí otce žalobce v roce [Anonymizováno] byla v dědickém řízení potvrzena dohoda dědiců, na základě které nabyl žalobce a jeho matka každý ½ těchto pozemků. V této souvislosti nechal žalobce vyhotovit odborné vyjádření o ceně rodinného domu na pozemku žalobce, v němž je uvedeno, že nejsou vypořádány majetkoprávní záležitosti k předmětným pozemkům. Dne [datum] matka žalobce a žalobce uzavřeli se Zemědělsko obchodním družstvem [adresa] směnnou smlouvu, dle které směnili pozemek parc. č. [hodnota] (původně parc. č. [hodnota]) za pozemek parc. č. [Anonymizováno]. Matka žalobce zemřela dne [datum]. V rámci řízení o pozůstalosti nabyl žalobce jako jediný dědic spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku parc. č. [hodnota] a pozemku parc. č. [Anonymizováno].

10. Vlastnické právo k předmětným pozemkům bylo od roku [Anonymizováno] do roku [Anonymizováno] zapsáno pro podílové spoluvlastníky žalovanou a Obec [adresa]. V roce [Anonymizováno] byl zápis vlastnického práva převzat s vlastnictvím pro Československý stát s právem hospodaření pro [právnická osoba] [adresa] a [právnická osoba] [adresa]. V roce [Anonymizováno] tyto místní národní výbory zanikly a předmětné pozemky přešly na [právnická osoba] [adresa]. V roce [Anonymizováno] došlo na základě návrhu žalované a Obce [adresa] k zápisu vlastnického práva podle zákona č. 172/1991 Sb. pro podílové spoluvlastníky žalovanou a Obec [adresa]. Darovací smlouvou ze dne [datum] bylo vloženo vlastnické právo pro žalovanou k celým předmětným pozemkům.

11. V roce [Anonymizováno] jednal starosta žalované s otcem žalobce o předmětných pozemcích a o jejich odkupu. V roce [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nabízel otec žalobce směnu pozemku parc. č. [hodnota] za předmětné pozemky a v této souvislosti udělil plnou moc žalobci. O směně pozemku jednal žalobce se starostou žalované i v roce [Anonymizováno]. Žalobce rovněž spolupracoval v roce [Anonymizováno] na vypracování geometrického plánu, který obsahuje katastrální mapu předmětných pozemků a je v něm uveden zápis předmětných pozemků.

12. V roce [Anonymizováno] se žalovaná po žalobci a jeho matce žalobou domáhala vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků za období od [datum] do [datum]. Žalobě bylo vyhověno rozsudkem pro uznání. Dne [datum] podala žalovaná žalobu na vyklizení předmětných pozemků. Žalobci byla doručena dne [datum].

13. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že takto zjištěný skutkový stav byl dostatečný pro rozhodnutí ve věci. Bylo proto nadbytečné provádět další účastníky navržené důkazy.

14. Dle § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

15. Dle § 989 odst. 1 o. z., vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

16. Dle § 1091 odst. 2 o. z., k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

17. Dle § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

18. Dle § 1096 odst. 1 o. z., nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce.

19. Dle § 1096 odst. 2 o. z., při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

20. Dle § 3066 o. z., do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

21. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně předně uzavřel, že žalobce má na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.), neboť má být určeno vlastnické právo, které se zapisuje do katastru nemovitostí. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bylo bez navrhovaného určení právo žalobce ohroženo nebo by se jeho postavení stalo nejistým. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě byl připuštěn i tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu. Soudním rozhodnutím má být dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

22. V této souvislosti odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně rovněž dospěl k závěru, že je pro toto řízení bez významu, zda je žalovaná skutečným vlastníkem předmětných pozemků. Pro řízení je podstatné pouze to, zda je v řízení prokázáno, že je jejich skutečným vlastníkem žalobce. I kdyby totiž bylo v řízení prokázáno, že vlastníkem předmětných pozemků je třetí osoba, která není účastníkem tohoto sporu, mělo by to pouze za následek, že nelze žalobě vyhovět. Pouze nad rámec odvolací soud dodává, že v takovém případě by nebylo na místě žalobu zamítnout pro nedostatek pasivní věcné legitimace, jak uzavřel soud prvního stupně. V řízení o určení vlastnického práva k pozemkům zapsaným do katastru nemovitostí musí být žaloba vždy směřována proti osobě, která je podle žalobce v katastru nemovitostí nesprávně zapsána. Žaloba na určení vlastnictví je totiž svojí povahou žalobou na ochranu vlastnického práva, která musí směřovat proti osobě, jež do tvrzeného práva žalobce neoprávněně zasahuje tím, že je místo něho zapsána jako vlastník sporné nemovitosti. To souvisí s otázkou závaznosti výroku pravomocného rozsudku (§ 159 odst. 2 o. s. ř.). Rozsudek o určení vlastnictví není závazný pro třetí osoby, které nebyly účastníky řízení, a tak pokud by ten, jehož vlastnické právo je zapsáno v katastru nemovitostí místo žalobce, nebyl účastníkem řízení, rozsudek určující vlastnické právo žalobce by ho nezavazoval. Takovýto rozsudek by ovšem nemohl splnit účel, který žalobce podáním určovací žaloby sledoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

23. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že žalobce ani jeho právní předchůdci nemohli vlastnické právo k předmětným pozemkům řádně vydržet. V řízení bylo prokázáno, že prarodiče žalobce začali předmětné pozemky užívat v roce [Anonymizováno], a to na základě ústní dohody. Dohoda byla učiněna v rámci scelování pozemků, nikdy se však nepromítla do pozemkových knih. Scelovací řízení tak nebylo dokončeno. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] ke scelovacímu řízení uvedl, že po odevzdání náhradního pozemku do zatímního užívání bylo vlastnické právo jednoho pozemku trvale spojeno s užívacím právem k pozemku zcela jinému. Tento stav nebyl časově nijak omezen, byť scelovací zákon č. 47/1948 Sb. předpokládal, že jde o stav přechodný do doby ukončení scelovacího řízení. Výsledkem měla být směna vlastnických práv k pozemkům. Scelování mělo být zakončeno závěrečným řízením, v němž měla být provedena, mimo jiné, změna, oprava a založení pozemkové knihy a pozemkového katastru jako základních nástrojů tehdejší evidence nemovitostí. Zakončení scelovacího řízení mělo být oznámeno vyhláškou v Úředním listě II. Náhradní užívání se ve vlastnické právo nikdy nemělo změnit.

24. Je zřejmé, že v daném případě došlo pouze k dohodě o náhradním užívání, aniž by scelovací řízení dále pokračovalo. Prarodičům žalobce zůstalo zachováno holé vlastnické právo k pozemku parc. č. [hodnota]. Nemohli tak tento pozemek užívat. Náleželo jim však právo náhradního užívání k předmětným pozemkům, které byly ve spoluvlastnictví žalované a Obce [adresa]. To, že i prarodiče žalobce takto své vlastnické právo vnímali, svědčí podepsaná kupní smlouva z roku [Anonymizováno], v níž mj. uvádí, že vlastní pozemek parc. č. [hodnota], který je v užívání JZD [adresa] (naopak se v ní nezmiňují o vlastnickém právu k předmětným pozemkům). Prarodiče žalobce tak nemohli být v dobré víře, že jim vlastnické právo k předmětným pozemkům náleží, neboť schází okolnosti, za nichž mohlo věcné právo vzniknout, tj. schází právní důvod, který by mohl mít za následek vznik práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]-II). Tento stav nebyl vyřešen ani zákonem č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění účinném od [datum], který v daném případě ke vzniku vlastnického práva otce žalobce k předmětným pozemkům předpokládal rozhodnutí správního orgánu (§ 9e citovaného zákona). Pro řízení o určení vlastnického práva na základě mimořádného vydržení je přitom bez významu, z jakého důvodu k vydání tohoto rozhodnutí nedošlo.

25. Zároveň je však třeba zdůraznit, že základním předpokladem pro úvahu, zda mohlo dojít k vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům, je (u řádného i mimořádného vydržení) zjištění, že ten, kdo se vydržení domáhá, byl držitelem tohoto pozemku a kdy se ujal držby (popř. že jej drželi jeho předchůdci). K závěru o držbě nestačí zjištění, že pozemek předchůdci žalobce, popř. žalobce užíval. Pro vznik držby je totiž nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi – prvek subjektivní) a faktické ovládání věci – panství nad věcí (corpus possessionis – prvek objektivní). Nestačí, je-li dána jen držební vůle nebo jen faktické ovládnutí věci; oba tyto prvky musí být splněny současně. Při posuzování držby je třeba odlišit držbu od užívání. Nestačí tedy zjištění, kdo spornou věc užíval, je třeba jasně uvést, kdo a kdy se chopil držby pozemku (fakticky ovládal věc s držební vůlí – měl „animus [tituly před jménem] corpus“). Pokud držitel od počátku ví, že užívá pozemky, které jsou ve vlastnictví jiného, na základě jiného právního důvodu, chybí u něj jeden ze dvou základních předpokladů pro vznik držby, a sice držební vůle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

26. V daném případě bylo prokázáno, že právní předchůdci žalobce, jakož i žalobce předmětné pozemky od [Anonymizováno] užívali a fakticky je ovládali. Byl tak u nich naplněn předpoklad panství nad věcí (corpus possessionis). Scházela však vůle s předmětnými pozemky nakládat jako s vlastními (animus possidendi). Právní předchůdci žalobce i žalobce vždy věděli, kdo je skutečným vlastníkem předmětných pozemků a že mají pouze právo je užívat. Rovněž si byli vědomi toho, že jim naopak zůstalo vlastnické právo k pozemku parc. č. [hodnota], u něhož jim naopak scházelo užívací právo. K tomuto pozemku se ostatně jako vlastníci nadále chovali, což se předně projevilo v již citované kupní smlouvě ze [Anonymizováno]. Vlastnické právo k tomuto pozemku však proklamoval i otec žalobce, když se v letech v letech [Anonymizováno] až [Anonymizováno] (a to i prostřednictvím žalobce) domáhal směny tohoto pozemku za předmětné pozemky. Tato skutečnost se i promítla do jednotlivých dědických řízení. To, že i žalobce a jeho matka si byli vědomi, že ke směně pozemků nedošlo (a že jim tak zůstalo vlastnické právo k pozemku parc. č. [hodnota]) je zřejmé i ze skutečnosti, že v roce 2021 uzavřeli se Zemědělsko obchodním družstvem [adresa] směnnou smlouvu, kterou směnili pozemek parc. č. [hodnota] (původně pod parc. č. [hodnota]) za pozemek parc. č. 60/2. Právní předchůdci žalobce, jakož i žalobce se tak nemohli nikdy domnívat, že drží vlastnické právo k předmětným pozemkům (§ 987 ve spojení s § 989 odst. 1 o. z.), pokud se nadále rovněž chovali jako vlastníci k pozemku parc. č. [hodnota], byť toto vlastnictví zůstalo pouze ve své holé podobě.

27. S ohledem na shora uvedené nemohl žalobce mimořádně vydržet vlastnické právo k předmětným pozemkům, neboť u něho nemohla od chvíle, kdy tvrdí, že se chopil držby, uplynout doba nezbytná pro mimořádné (ani pro řádné) vydržení dle § 1091 odst. 2 o. z. a § 1095 ve spojení s § 3066 o. z., jakož ani nemohl být v přesvědčení (s ohledem na znalost celé věci), že drží předmětné pozemky jako vlastník a že tím nepůsobí nikomu újmu. Od počátku totiž věděl, že pouze užívá pozemky ve vlastnictví jiného. Snaží-li se za takového stavu proměnit v trvalé vlastnické právo pouze právo užívací, které od počátku svědčí jeho právním předchůdcům a o čemž je i žalobce dlouhodobě srozuměn, jedná v nepoctivém úmyslu (§ 1095 o. z.). Za takového stavu ani nebylo možné uvažovat o započtení držby právních předchůdců (§ 1096 o. z.).

28. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. napadený rozsudek potvrdil, neboť jej shledal za věcně správný. Soud prvního stupně rovněž správně rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná. Jelikož žalobce výslovně nenapadl obsahovou správnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, potvrdil odvolací soud i toto rozhodnutí. Povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neznamená, že by se odvolací soud za situace, kdy potvrdí výrok o věci samé a kdy žádný z účastníků nenamítá nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech, musel zabývat jeho správností a při závěru o jeho nesprávnosti je změnit. Povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neodůvodňuje změnu rozhodnutí tam, kde se jí žádní účastníci nedomáhají (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]).

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhrada nákladů v celkové výši 14 500,40 Kč byla tvořena odměnou za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání) po 5 620 Kč (z tarifní hodnoty 113 000 Kč), dvěma náhradami hotových výdajů po 450 Kč a 21 % DPH ve výši 2 360,40 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g) a k) a § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od [datum]. Žalobce je povinen náhradu nákladů žalované uhradit k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).