o určení vlastnictví k nemovitostem, o určení neexistence zástavního práva a o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 15. 7. 2025, č. j. 36 C 219/2024 - 270

1. Žalobce se žalobou po žalovaných domáhal určení, že pozemky parc. č. st. 798, jehož součástí je rodinný dům č. p. 785, a parc. č. 143/289, oba v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále jen „nemovité věci“) jsou ve vlastnictví 1. žalované, dále určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem smluvním zřízeným zástavní smlouvou ze dne [datum] zajišťujícím pohledávku zástavního věřitele (4. žalované) a konečně, že se nahrazuje projev vůle 1. žalované uzavřít s žalobcem darovací smlouvu, kterou 1. žalovaná bezplatně převede vlastnické právo k nemovitým věcem na žalobce. Svůj nárok odůvodnil tím, že 2. žalovaná prostřednictvím 1. žalované vykonávala pro žalobce správu nemovitých věcí. 2. žalovaná byla povinna na základě písemné dohody s žalobcem kdykoliv bezplatně převést na žalobce nebo jinou jím určenou osobu vlastnické právo k nemovitým věcem. 1. žalovaná a 2. žalovaná porušily svou smluvní povinnost vůči žalobci nejpozději ke dni [datum], kdy k žádosti žalobce nepřevedly nemovité věci na něj. Naopak v rozporu s uzavřenou smlouvou o smlouvě budoucí darovací uzavřely kupní smlouvu s 3. žalovanou. 2. žalovaná tím porušila svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Žalobce financoval prostřednictvím jím vlastněné společnosti [právnická osoba], úhradu kupní ceny namísto 1. žalované v roce [Anonymizováno], jakož i daň z nemovitosti. 1. žalovaná a 2. žalovaná byly pouze správci nemovitých věcí a nebyly oprávněny s nimi nakládat jinak než s výlučným souhlasem žalobce. Žalobce se neplatnosti kupní i zástavní smlouvy dovolal. I přesto bylo dokončeno vkladové řízení. Existuje důvodná pochybnost, že 3. žalovaná věděla o omezení 1. žalované a 2. žalované s nemovitými věcmi nakládat. Žalobce má na žalovaném určení naléhavý právní zájem. Aktuálním zápisem v katastru nemovitostí je žalobce poškozen. Dokud nebude soudem určeno, že vlastníkem nemovitých věcí je 1. žalovaná a nevázne na nich zástavní právo, nebude možné nahradit projev vůle 1. žalované uzavřít s žalobcem darovací smlouvu.

2. Okresní soud [adresa] - západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že nemovité věci jsou ve vlastnictví 1. žalované (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem smluvním, zřízeným na základě smlouvy ze dne [datum], s právními účinky ke dni [datum], a zajišťujícím pohledávku 4. žalované jako zástavní věřitelky (výrok II.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle 1. žalované tak, že 1. žalovaná s žalobcem uzavírá darovací smlouvu na nemovité věci (výrok III.), uložil žalobci zaplatit 1. žalované na náhradě nákladů řízení částku 184 223 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 1. žalované (výrok IV.), uložil žalobci zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 147 705 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 2. žalované (výrok V.), uložil žalobci zaplatit 3. žalované na náhradě nákladů řízení částku 184 223 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce 3. žalované (výrok VI.) a uložil žalobci zaplatit 4. žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.).

3. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že v případě 2. žalované není dána pasivní věcná legitimace, neboť veškeré požadované nároky se jí nijak netýkají. Soud prvního stupně se dále nezabýval tím, zda byla žalobcem tvrzená dohoda z roku 2017, která měla být dle svého obsahu smlouvou o smlouvě budoucí, skutečně uzavřena. I kdyby k uzavření došlo, zanikla práva a povinností z ní vyplývající pro nemožnost plnění tím, že 1. žalovaná převedla nemovité věci na 3. žalovanou. Z uvedeného vyplývá, že nároku žalobce na nahrazení projevu vůle nelze vyhovět. Žalobce by se již mohl domáhat pouze případného nároku na náhradu škody, který však nebyl předmětem tohoto řízení. V případě nároků žalobce na určení vlastnického práva 1. žalované k nemovitým věcem a dále na určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem zřízeným smlouvou uzavřenou mezi 1. žalovanou a 4. žalovanou, není dán naléhavý právní zájem. Vyhověním takové žaloby by totiž nemohlo mít příznivý dopad na žalobcovo postavení ve vztahu k nemovitým věcem a na jeho majetková práva, neboť fakticky by šlo o rozhodnutí pouze o poměrech 1. žalované. Z uvedených důvodů soud prvního stupně veškeré žalované nároky zamítl. Jelikož byl žalobce v řízení zcela neúspěšný, zavázal ho soud prvního stupně k náhradě nákladů řízení ostatních účastníků na straně žalované.

4. Žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání proti všem výrokům napadeného rozsudku a zároveň vzal žalobu zpět pro chování žalovaných po podání žaloby v části, v níž se žalobce domáhal určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem smluvním. Na prvním jednání ve věci 4. žalovaná sdělila, že pohledávka zajištěná zástavním právem již byla uhrazena. Zástavní právo proto zaniklo a následně bude vymazáno z katastru nemovitostí. Ke dni podání odvolání již bylo z katastru nemovitostí skutečně vymazáno a dále nemovité věci nezatěžuje. Žalobce proto navrhl, aby soud řízení v této části zastavil a výrok II. napadeného rozsudku a na něj navazující výroky o náhradě nákladů řízení zrušil a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, popř. žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Jelikož 4. žalovaná byla účastníkem řízení pouze ve vztahu k této části žaloby, navrhl žalobce rovněž ukončení účasti 4. žalované v řízení.

5. 1. žalovaná k částečnému zpětvzetí žaloby uvedla, že je vůči ní neúčinné, neboť okamžikem provedení vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem ve prospěch 3. žalované (tj. ke [datum]) přestala být 1. žalovaná účastníkem zástavní smlouvy a zástavcem. Žalobce žalobu podal až dne [datum], a proto na straně 1. žalované je v tomto vztahu nedostatek pasivní věcné legitimace. Zpětvzetí žaloby tak nemá vliv na její právo na náhradu nákladů řízení.

6. 3. žalovaná k částečnému zpětvzetí žaloby uvedla, že ke zpětvzetí žaloby nedošlo z důvodu chování na straně žalovaných. K zániku zástavního práva došlo pouze v důsledku zvůle žalobce a uplatňování jeho zjevně neoprávněných nároků k nemovitým věcem. 3. žalovaná v dobré víře v zápis v katastr nemovitostí uzavřela s 1. žalovanou kupní smlouvu na nemovité věci. Část kupní ceny byla financována z úvěru čerpaného u 4. žalované. Žalobce přes zjevnou nedůvodnost svých nároků zahájil na katastru nemovitostí řízení o zápisu poznámky spornosti. V důsledku chování žalobce nemohla být kupní cena složená do bankovní úschovy vyplacena, a proto byly tyto prostředky užity ke splacení úvěru. K zániku zástavního práva tak došlo pouze v důsledku chování žalobce.

7. 4. žalovaná k částečnému zpětvzetí žaloby uvedla, že s ním souhlasí a neuplatňuje vůči žalobci nárok na náhradu nákladů řízení. 4. žalovaná postupovala vždy v souladu se zákonem a nezavdala důvodu k podání žaloby proti své osobě. 4. žalované by proto svědčilo právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce zastavení řízení zavinil. Tohoto nároku se však v plném rozsahu vzdala.

8. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, shledal podmínky pro částečné zrušení napadeného rozsudku ve výroku II. a na něj přímo navazujícím výroku VII. a zastavení řízení co do určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem smluvním ve smyslu § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce vzal v rámci odvolacího řízení žalobu v tomto rozsahu zpět. Žádná ze žalovaných nesdělila vážný důvod, pro který by se zpětvzetím žaloby nesouhlasila (§ 222a odst. 2 o. s. ř.). žalované se v zásadě vyjadřovaly pouze k otázce náhrady nákladů řízení. Pouze 1. žalovaná namítla, že je zpětvzetí žaloby vůči ní neúčinné. Tuto skutečnost odůvodnila nedostatkem pasivní věcné legitimace na její straně na tomto určení. Tato námitka však není v souvislosti se zpětvzetím žaloby rozhodná, neboť odvolací soud v případě částečného zastavení řízení neposuzuje důvodnost nároku z hmotněprávního hlediska. Zjištěný nedostatek pasivní věcné legitimace může vést k zamítnutí žaloby, není však důvodem, pro který by žalobce nemohl vzít žalobu zpět, popř. pro který by měla být vyslovena neúčinnost takového zpětvzetí. Zastavením řízení v tomto rozsahu přestala být 4. žalovaná účastníkem řízení, neboť žádný jiný žalovaný nárok vůči její osobě žalobce nesměřoval.

9. Vlastní odvolání žalobce odůvodnil tím, že soud prvního stupně opomenul rozhodnout o zásadní předběžné otázce spočívající ve zjištění, zda kupní smlouva uzavřená mezi 1. žalovanou a 3. žalovanou je platná či nikoliv. Závěry soudu prvního stupně jsou tak předčasné. Rovněž nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu. Žalobce nedostal žádné poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a proto byl napadený rozsudek překvapivý. 1. žalovaná byla založena za účelem diskrétní správy majetku žalobce (předmětných nemovitých věcí) prostřednictvím 2. žalované. 2. žalovaná se formálně stala jedinou společnicí a jednatelkou 1. žalované. Byla zároveň blízkou spolupracovnicí žalobce. 2. žalovaná tak vůči žalobci vystupovala jako správce jeho majetku. Kupní cena byla uhrazena započtením na pohledávku společnosti [právnická osoba], kterou měla tato společnost za [jméno FO] (původní vlastnicí nemovitých věcí). 2. žalovaná nedisponovala žádnými finančními prostředky na úhradu kupní ceny. Pohledávka na úhradu kupní ceny je dosud nevypořádaným závazkem mezi společností [právnická osoba] a 1. žalovanou. Žalobce se k nemovitým věcem vždy choval jako vlastník (hradil daň z nabytí nemovitých věcí, pojištění nemovitých věcí, daň z nemovitých věcí, jakož i jejich opravu). Na přelomu [Anonymizováno] uzavřel žalobce písemnou dohodu s 2. žalovanou, v níž se 2. žalovaná zavázala kdykoliv bezúplatně převést vlastnické právo k nemovitým věcem na žalobce, popř. na třetí jím určenou osobu (jednalo se tak o smlouvu o smlouvě budoucí). S nemovitými věcmi však bylo naloženo v rozporu s touto smlouvou. 2. žalovaná využila dobu, kdy byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody (od [Anonymizováno]), a úmyslně zlikvidovala písemnou dokumentaci. Dne [datum] vyzval žalobce prostřednictvím své zástupkyně 1. žalovanou a 2. žalovanou k převodu nemovitých věcí na žalobce. Namísto toho 1. žalovaná uzavřela se 3. žalovanou kupní smlouvu. Jednání 1. žalované a 2. žalované bylo provedeno v rozporu s dobrými mravy. Cílem bylo vyvést majetek, který náležel žalobci. 3. žalovaná však rovněž nejednala v dobré víře, neboť její jediný společník udržoval styky s dlouhodobou podnájemkyní nemovitých věcí, a proto byl o skutečným stavu obeznámen. Soud prvního stupně učinil závěr, že došlo k zániku práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění. Tento závěr je však použitelný pouze v případě, byla-li mezi 1. žalovanou a 3. žalovanou uzavřená platná kupní smlouva. Tím se však soud prvního stupně vůbec nezabýval. Žalobce od počátku neplatnost kupní smlouvy namítal, a to zejména z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně neprovedl v řízení žádné dokazování. Jeho závěry jsou proto nesprávné a předčasné. S ohledem na uvedené je pak rovněž nesprávný závěr o absenci naléhavého právního zájmu. Judikatura dovozuje, že není-li převodník v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník, je dán naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem, aby bylo možné následně žalovat na nahrazení projevu vůle. Určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi 1. žalovanou a 3. žalovanou je tak zásadním předpokladem pro realizaci práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o smlouvě budoucí darovací. Pokud by soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neplatnost kupní smlouvy neprokázal, měl jej o tom poučit. S ohledem na nutnost provést rozsáhlé dokazování žalobce navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. 1. žalovaná a 2. žalovaná k odvolání uvedly, že napadený rozsudek považují za věcně správný, a proto navrhly jeho potvrzení. 1. žalovaná jako vlastník nemovitých věcí měla právo uzavřít se 3. žalovanou platnou kupní smlouvu. Ze žalobcových podání není zřejmé, co mělo být předmětem tvrzené diskrétní správy jeho majetku. Veškerou činnost v 1. žalované vykonávala pouze 2. žalovaná. Pokud se žalobce touto správou snažil skrýt vlastní majetek, pak se jedná o tvrzení neudržitelné. Žalobce sám, popř. prostřednictvím obchodních korporacích, v nichž vystupuje, vlastní několik desítek rezidenčních nemovitostí. Nebylo proto důvodu, aby v případě těchto konkrétních nemovitých věcí bylo postupováno jiným způsobem. Okolnosti ohledně nájmu nemovitých věcí, popř. úhrady kupní ceny nesouvisí s tímto řízením a nemohly mít vliv na vlastnické právo 1. žalované k nemovitým věcem. Nikdy nedošlo k uzavření tvrzené písemné dohodě z přelomu května a června 2017. Není zřejmé, proč žalobce nepodal žalobu na nahrazení projevu vůle poté, co na něj nebylo darovací smlouvou právo převedeno, tvrdí-li, že již dne [datum] vyzval 1. žalovanou a 2. žalovanou k jejímu uzavření, a naopak s jejím podáním čekal až po uzavření kupní smlouvy. Jediným možným vysvětlením je, že tak žalobce činí záměrně ke škodě žalovaných, aby zkomplikoval převod nemovitých věcí. Tvrzení o vztahu podnájemkyně nemovitých věcí s jednatelem 3. žalované nemá ve věci žádný význam a pouze zasahuje do jejich osobních práv. 1. žalovaná a 2. žalovaná se ztotožňují se závěrem soudu prvního stupně o nemožnosti plnění z tvrzené smlouvy o smlouvě budoucí z důvodu platně uzavřené kupní smlouvy. Obě smluvní strany postupovaly v dobré víře v zápis ve veřejném rejstříku. Nejednaly tak v rozporu s dobrými mravy. Žádná ze smluvních stran neměla vědomost o tom, že žalobce hodlá zpochybnit vlastnické právo 1. žalované k nemovitým věcem. 1. žalovaná a 2. žalovaná nadto v řízení vznesly námitku promlčení. Veškerá práva z žalobcem tvrzené písemné dohody (jejíž existenci žalované rozporují) by musela být uplatněna v tříletí promlčecí době. Soud prvního stupně tak i správně neprováděl žalobcem navržené rozsáhlé dokazování. Žalobce na určení vlastnického práva skutečně neměl naléhavý právní zájem. Žalobce mohl již od [datum] podat žalobu na plnění, nebyl tak důvod žalovat na určení vlastnického práva. Žalobce podanou žalobou zjevně zneužívá práva za účelem zmaření prodeje předmětných nemovitých věcí. Nadto lze pochybovat, že žalobce je k podání žaloby i aktivně věcně legitimován.

11. 3. žalovaná k odvolání uvedla, že považuje napadený rozsudek za věcně správný a navrhla jeho potvrzení. Soud prvního stupně vycházel z nesporného tvrzení účastníků, že 1. žalovaná byla vlastnicí nemovitých věcí a dne [datum] uzavřela s 3. žalovanou kupní smlouvu. Na základě ní došlo k zápisu vlastnického práva k nemovitým věcem na 3. žalovanou. Z těchto nesporných tvrzení tak bylo dovozeno, že došlo k platnému uzavření kupní smlouvy. Žalobce tvrdí, že 2. žalovaná byla omezena ve svém jednatelském oprávnění pokyny žalobce. Takové omezení, i kdyby bylo v řízení prokázáno, nemá žádné účinky navenek. 3. žalovaná jednala v dobré víře v zápis v obchodním rejstříku a v katastru nemovitostí. Nevěděla o žádných případných omezeních jednatelského oprávnění. I kdyby byly provedeny žalobcem navržené důkazy, vždy by musel být učiněn závěr o platnosti kupní smlouvy. Soud prvního stupně přijal správný závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na žalovaném určením a rovněž na straně žalobce schází aktivní věcná legitimace. Postavení žalobce by se žalovaným určením nijak nezměnilo. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem a dostalo se mu veškerých zákonem požadovaných poučení, a to včetně soudem prvního stupně nastíněného právního názoru. Žaloba byla zamítnuta na základě jednoznačně zjištěného skutkového stavu.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

13. Soud prvního stupně na základě shodných tvrzení účastníků uzavřel, že nabývacím titulem pro zápis vlastnického práva 1. žalované do katastru nemovitostí k nemovitým věcem byla kupní smlouva ze dne [datum] podepsaná 1. žalovanou v postavení kupující a [jméno FO] v postavení prodávající. V současné době jsou nemovité věci v katastru nemovitostí vedeny ve prospěch 3. žalované na základě kupní smlouvy ze dne [datum] podepsané mezi 1. žalovanou v postavení prodávající a 3. žalovanou v postavení kupující.

14. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považuje takto zjištěný skutkový stav za dostatečný pro rozhodnutí ve věci, a proto bylo nadbytečné provádět další dokazování.

15. Dle § 15 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.

16. Dle § 118 o. z., právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku.

17. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Dle § 1105 o. z., převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

20. Dle § 1785 o. z., smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

21. Dle § 1786 o. z., zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

22. Dle § 1787 odst. 1 o. z., nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud.

23. Dle § 2006 odst. 1 o. z., stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.

24. Dle § 2079 odst. 1 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

25. Předmětem odvolacího řízení je nadále již pouze určení, že nemovité věci jsou ve vlastnictví 1. žalované a nahrazení projevu vůle 1. žalované uzavřít s žalobcem darovací smlouvou, kterou by došlo k bezúplatnému převodu vlastnického práva k nemovitým věcem z 1. žalované na žalobce. Odvolací soud se předně shoduje se závěrem soudu prvního stupně, že v případě 2. žalované je na místě žalobu zamítnout z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace, neboť nelze dovodit jakýkoliv hmotněprávní vztah 2. žalované k jednotlivým projednávaným nárokům. 2. žalovaná i dle tvrzení žalobce nikdy neměla být vlastnicí předmětných nemovitých věcí. Její vlastnictví v řízení tak nemá být určeno, ani není v katastru nemovitostí jako vlastník zapsána. Jelikož není a nikdy nebyla vlastnicí, nelze jí ani uložit žádnou povinnost v souvislosti s nahrazením projevu vůle uzavřít darovací smlouvu s žalobcem. Na tomto závěru nemá žádný vliv, že žalobce v řízení tvrdil, že 2. žalovaná, jako jednatelka 1. žalované, měla s nemovitými věcmi nakládat dle pokynů žalobce. 1. žalovaná jako obchodní korporace má právní osobnost (způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti) a je tak způsobilá právně jednat (§ 15 ve spojení s § 118 o. z.). Oba žalované nároky se proto týkají pouze 1. žalované.

26. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda má žalobce na žalovaném určení vlastnického práva naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.). V této souvislosti nelze pominout, že oba žalobní nároky jsou vzájemně provázané. Žalobce tvrdí, že 1. žalovaná a 2. žalovaná spolu uzavřeli neplatnou kupní smlouvu, kterou 1. žalovaná převedla na 2. žalovanou vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Vlastnické právo pro 2. žalovanou bylo následně do katastru nemovitostí zapsáno. V případě neplatnosti kupní smlouvy by bylo určeno, že vlastníkem předmětných nemovitostí je 1. žalovaná, u níž by bylo možné následně nahradit projev vůle uzavřít se žalobcem darovací smlouvu dle žalobcem tvrzené smlouvy o smlouvě budoucí. Žalobce proto má na takovém určení naléhavý právní zájem. Pokud by totiž k tomuto určení nedošlo, nemůže být již z tohoto důvodu úspěšný se žalobou na nahrazení projevu vůle.

27. Závěry soudu prvního stupně jsou v tomto směru rozporné. Soud prvního stupně nejprve uzavřel, že nelze nahradit projev vůle 1. žalované uzavřít darovací smlouvu s žalobcem, neboť 1. žalovaná již není vlastníkem nemovitých věcí, aby následně v případě určovací žaloby na určení vlastnického práva dospěl k závěru, že na takovém určení nemá žalobce naléhavý právní zájem, neboť určení vlastnictví 1. žalované by nemohlo mít příznivý dopad na žalobce a nemělo by to žádný vliv na právní postavení žalobce. Je však zřejmé, že by to významný dopad na právní postavení žalobce naopak mělo, neboť by tím odpadl důvod, pro který soud prvního stupně zamítl návrh na nahrazení projevu vůle. V tomto směru odvolací soud ani nesdílí námitky žalovaných, že žalobcem citovaná judikatura je ve věci nepřiléhavá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Byť je pravdou, že se v daném případě nejedná o spor mezi spoluvlastníky, úvaha o tom, jak má žalobce v tomto sporu postupovat je stejná. Chce-li se úspěšně domoci nahrazení projevu vůle 1. žalované uzavřít darovací smlouvu, na základě které má být žalobcovo vlastnické právo vloženo do katastru nemovitostí, musí se nejprve domáhat určení, že vlastníkem nemovitých věcí je právě 1. žalovaná. Bez tohoto určení by katastrální úřad zamítl jeho návrh na vklad zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí dle darovací smlouvy, neboť navrhovaný vklad by nenavazoval na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí. S ohledem na uvedené je rovněž žalobce k podání obou žalob aktivně věcně legitimován a jelikož jsou účastníkem 1. žalovaná i 3. žalovaná, je zachována i pasivní věcná legitimace nezbytná pro takové řízení. Na závěru, že žalobce má na určení vlastnického práva 1. žalované naléhavý právní zájem, nemá vliv, že žalobce mohl před vložením kupní smlouvy do katastru nemovitostí žalovat pouze na plnění. Za současného právního stavu však takovou možnost již nemá.

28. Soud prvního stupně se tak měl zabývat primární otázkou, zda mezi 1. žalovanou a 3. žalovanou došlo k platnému uzavření kupní smlouvy. Jednalo se o předběžnou otázku, bez které nebylo možné rozhodnout ani o jednom ze žalovaných nároků (o určení vlastnického práva a o nahrazení projevu vůle). Samotné skutkové zjištění, že 1. žalovaná a 3. žalovaná kupní smlouvu sjednaly a na základě ní bylo do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo pro 3. žalovanou, nemá žádný vliv na závěr o platnosti kupní smlouvy. Jedná se totiž o otázku právní, nikoliv skutkovou. Odvolací soud však k tomu dodává, že z obsahu spisu nevyplynuly žádné skutečnosti zakládající neplatnost kupní smlouvy, ke kterým by byl soud povinen přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z.). Rovněž žalobce v řízení neuvedl žádné skutečnosti, které by mohly neplatnost kupní smlouvy založit.

29. Sám žalobce v řízení tvrdil (a mezi účastníky o tom nebyl spor), že 1. žalovaná je obchodní korporace, která uzavřela s původním vlastníkem nemovitých věcí ([jméno FO]) v roce 2017 kupní smlouvu, na základě které bylo její vlastnické právo zapsáno do katastru nemovitostí. 2. žalovaná pak byla jedinou jednatelkou 1. žalované. S ohledem na předmět tohoto řízení je tak bez významu, zda za uzavřením kupní smlouvy stál ve skutečnosti žalobce, zda to byl žalobce (popř. jiná jím „vlastněná“ obchodní korporace), kdo poskytl finanční prostředky na zaplacení kupní ceny, popř. hradil další náklady spojené s nemovitými věcmi (daně, opravy apod.). Měl-li žalobce jakýkoliv zájem na tom, aby nevystupoval jako vlastník nemovitých věcí, a naopak vlastnické právo nabyla 1. žalovaná, vystavoval se tím dobrovolně riziku, že nebude s nemovitými věcmi naloženo v souladu s jeho představami. Ve věci tak nelze aplikovat žalobcem citované ustanovení § 1400 a násl. o. z., neboť v daném případě nebyla 1. žalované (a ani 2. žalované) svěřena správa nemovitých věcí, které jí nepatří a které jsou ve vlastnictví žalobce, nýbrž 1. žalovaná byla jejich platným a skutečným vlastníkem. I kdyby mezi 2. žalovanou a žalobcem byla uzavřena jakákoliv písemná dohoda, v níž by se 2. žalovaná zavázala postupovat dle pokynů žalobce, popř. přislíbila převést nemovité věci na žalobce nebo jím určenou 3. osobu, jejím porušením by žalobci mohl vzniknout maximálně nárok na náhradu škody. Nemůže to však založit důvod neplatnosti následně uzavřené kupní smlouvy. Uzavření kupní smlouvu mezi 1. žalovanou a 3. žalovanou tak nelze charakterizovat jako jednání, které se příčí dobrým mravům. Nelze souhlasit s námitkou žalobce, že se tím 1. žalovaná snažila vyvést majetek ve vlastnictví žalobce. Žalobce nemovité věci nikdy nevlastnil. 1. žalovaná tak nakládala se svým výlučným majetkem. Rozhodne-li se 1. žalovaná převést nemovité věci ve svém vlastnictví na jinou osobu, než se kterou souhlasí žalobce, bylo by teoreticky možné uvažovat o porušení smluvní povinnosti. Takové jednání však neodporuje zákonu a svou intenzitou se ani nemůže příčit dobrým mravům (§ 580 a § 588 o. z.). Žalobce nebyl oprávněn jakkoli omezit jednatelské oprávnění 3. žalované navenek, neboť nebyl s 1. žalovanou nijak formálně provázán.

30. Netvrdí-li žalobce žádné skutečnosti, které by zakládaly (absolutní nebo relativní) neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi 1. žalovanou a 3. žalovanou, bylo nadbytečné provádět dokazování směřující k prokázání uzavření žalobcem tvrzené písemné dohody z roku 2017 mezi ním a 2. žalovanou, popř. provádět dokazování, zda 3. žalovaná o existenci takové dohody věděla. Rovněž nebylo namístě poskytnout žalobci poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. To přichází do úvahy pouze v případě, kdy žalobce nevylíčí veškeré pro věc relevantní skutečnosti a tato neúplnost může mít za následek neúspěch ve věci. Nikoliv však v situaci, kdy již z tvrzení vyplývá nedůvodnost samotné žaloby. Rovněž nelze souhlasit se žalobcem, že by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo překvapivé. Shledá-li soud prvního stupně nároky žalobce za nedůvodné a z tohoto důvodu je bez dalšího na prvním jednání zamítne, nejedná se o překvapivé soudní rozhodnutí, nýbrž jiný právní názor soudu prvního stupně na žalobní nároky, než který má žalobce.

31. Nebyl-li shledán jakýkoliv důvod neplatnosti kupní smlouvy, nebylo možné vyhovět žalobě na určení vlastnického práva 1. žalované k nemovitým věcem. S ohledem na takto přijatý závěr pak soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že nelze nahradit projev vůle 1. žalované uzavřít s žalobcem darovací smlouvu k předmětným nemovitým věcem, neboť 1. žalovaná již není vlastníkem těchto nemovitých věcí. Vkladem vlastnického práva ve prospěch 2. žalované na základě kupní smlouvy z roku [Anonymizováno] (§ 2079 odst. 1 ve spojení s § 1105 o. z.) došlo k zániku práv a povinností z tvrzené smlouvy o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění (§ 2006 odst. 1 o. z.). Smlouva o smlouvě budoucí (ve smyslu § 1785 a násl. o. z.) působí jen mezi jejími účastníky (nikoliv absolutně). Porušení závazku jednou ze smluvních stran nemůže mít samo o sobě vliv na právní postavení třetí osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jehož závěry jsou dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]-II., použitelné i za současné právní úpravy).

32. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud v souladu s § 219 o. s. ř. napadený rozsudek potvrdil, neboť jej shledal ve výroku I. (zamítnutí žaloby na určení vlastnického práva 1. žalované k nemovitým věcem) a ve výroku III. (zamítnutí žaloby na nahrazení projevu vůle) za věcně správný. Soud prvního stupně rovněž správně rozhodl výroky IV., V. a VI. o náhradě nákladů mezi účastníky ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť 1., 2. i 3. žalovaná byly v řízení zcela úspěšné. Jelikož žalobce výslovně nenapadl obsahovou správnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, potvrdil odvolací soud i tato rozhodnutí. Povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neznamená, že by se odvolací soud za situace, kdy potvrdí výrok o věci samé a kdy žádný z účastníků nenamítá nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech, musel zabývat jeho správností a při závěru o jeho nesprávnosti jej změnit. Povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neodůvodňuje změnu rozhodnutí tam, kde se jí žádní účastníci nedomáhají (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]

33. K otázce náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud dodává, že tyto zcela potvrdil, byť došlo v odvolacím řízení k částečnému zrušení napadeného rozsudku a zastavení řízení co do určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem smluvním. Byť o náhradě nákladů v souvislosti s tímto žalobním návrhem již není rozhodováno ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., nýbrž v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř., na výsledný přiznaný nárok tato odlišná právní kvalifikace nemá žádný vliv. Odvolací soud totiž uzavřel, že zastavení řízení z procesního hlediska nezpůsobily žalované svým chováním po podání žaloby, nýbrž žalobce. Ačkoliv došlo po podání žaloby k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, nebylo to způsobeno neplatností zástavní smlouvy, jak v řízení namítal žalobce, nýbrž z důvodu, že došlo k úplnému splacení úvěru, který 4. žalovaná poskytla 3. žalované na uhrazení významné části kupní ceny. Nejednalo se však o dobrovolné plnění ze strany 3. žalované, nýbrž o nemožnost vyplatit finanční prostředky 4. žalovanou (pro jednání žalobce) z bankovní úschovy. Finanční prostředky proto byly 4. žalovanou použity na úhradu mimořádné splátky úvěru. Žalobce byl na úhradu úvěru upozorněn 4. žalovanou již při jednání konaném před soudem prvního stupně dne [datum]. Veškerých následků svého jednání si tak byl vědom. Z procesního hlediska tak nelze uzavřít, že by byl žalobní nárok podán důvodně. Pro úplnost je třeba dodat, že žalobce musí být připraven nést náklady žalovaných, rozhodne-li se žalovat zjevně neopodstatněné nároky (jak plyne ze zbylých nároků v odvolacím řízení projednaných, které s uzavřenou zástavní smlouvou bezprostředně souvisí).

34. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Zcela úspěšné 1., 2. a 3. žalované přiznal odvolací soud plnou náhradu nákladů řízení. Náklady odvolacího řízení 1. a 2. žalované v celkové výši 232 109,50 Kč jsou tvořeny jedním společným úkonem právní služby (vyjádřením k částečnému zastavení řízení ze dne [datum]) po 10 116 Kč (z tarifní hodnoty 113 000 Kč) dle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. d) a § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od [datum] (dále jen „AT), dvěma společnými úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) po 90 180 Kč (z tarifní hodnoty 14 000 000 Kč + 500 000 Kč, tj. 14 500 000 Kč) dle § 7 bod 7., § 8 odst. 1, § 9a odst. 1 písm. d), § 11 odst. 1 písm. g) a k) a § 12 odst. 3 a 4 AT, třemi náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH ve výši 40 283,50 Kč.

35. Náklady odvolacího řízení 3. žalované v celkové výši 129 675,70 Kč byly tvořeny jedním úkonem právní služby (vyjádřením k částečnému zastavení řízení ze dne [datum]) po 5 620 Kč (z tarifní hodnoty 113 000 Kč) dle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. d) AT, dvěma úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) po 50 100 Kč (z tarifní hodnoty 14 500 000 Kč) dle § 7 bod 7., § 8 odst. 1, § 9a odst. 1 písm. d), § 11 odst. 1 písm. g) a k) a § 12 odst. 3 AT, třemi náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH ve výši 22 505,70 Kč.

36. Odvolací soud k tomu pro upřesnění dodává, že ve věci nároku na určení, že nemovité věci nejsou zatíženy zástavním právem, učinily žalované pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k částečnému zpětvzetí žaloby). Tarifní hodnota za tento úkon proto bylo stanovena v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) AT ve výši 113 000 Kč, neboť se jedná o předmět řízení penězi neocenitelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), a proto nelze aplikovat ustanovení § 9a odst. 1 písm. d) AT, které se týká nemovitých věcí penězi ocenitelných. Naopak v případě nároku na určení vlastnictví k nemovitým věcem se již jedná o nárok penězi ocenitelný, a proto je třeba při určení tarifní hodnoty vycházet z § 9a odst. 1 písm. d) AT, neboť jejich hodnota převyšuje částku 500 000 Kč. V případě nároku na nahrazení projevu vůle pak tarifní hodnota odpovídá hodnotě nemovitých věcí (14 000 000 Kč) ve smyslu § 8 odst. 1 AT. Za další dva úkony právní služby, které se již týkaly řízení o určení vlastnického práva a nahrazení projevu vůle, se tak tarifní hodnoty sčítají (§ 12 odst. 3 AT). Konečně v případě 1. a 2. žalované učinil jejich společný zástupce tři společné úkony právní služby, a proto mimosmluvní odměna za tyto společné úkony byla určena v souladu s § 12 odst. 4 AT. Žalobce je povinen náhradu nákladů žalovaných uhradit k rukám jejich zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

37. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a 4. žalovanou, která byla rovněž v řízení zcela úspěšná, vycházel odvolací soud ze sdělení 4. žalované, že náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím nepožaduje, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.