o zaplacení 1 569 945 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 26. 8. 2025, č. j. 36 C 218/2024 – 172

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení celkem 1 569 945 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedl, že usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], byl prohlášen konkurz na majetek úpadce [Anonymizováno] (dále také „úpadce“) a usnesením téhož soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl [Jméno žalobce] ustanoven správcem konkurzní podstaty úpadce [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dále uvedl, že úpadce je vlastníkem nemovitých věcí, jež jsou zahrnuty do soupisu konkurzní podstaty ze dne [Anonymizováno], kde je pod bodem II. Hmotný investiční majetek odst. a) Pozemky pod položkou č. 217 označen pozemek parc. č. 298/6 v katastrálním území [Anonymizováno]. Následně byly z tohoto pozemku parc. č. [Anonymizováno], v katastrálním území Horoměřice geometrickými plány odděleny (vyčleněny) dále popsané pozemky a v návaznosti na to byla provedena úprava Soupisu konkurzní podstaty úpadce č. [hodnota] ze dne [datum] a pozemky jsou nyní v soupisu konkurzní podstaty uvedeny pod položkami č. [hodnota] – [Anonymizováno]. Konkrétně se jedná o pozemky ve vlastnictví úpadce, které jsou zapsány u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, katastrálního pracoviště [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa]. Jde o stavební pozemky, na nichž jsou postaveny řadové rodinné domy, které jsou ve vlastnictví žalovaného a dále o zahrady a předzahrádky, které jsou ohraničeny v prostoru a tvoří se stavebními pozemky funkční celky, které užívá žalovaný. Konkrétně se jedná o pozemky, které slouží jako zahrady a tzv. předzahrádky:

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 352 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 116 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 54 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 98 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 54 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 432 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 510 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 96 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 55 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 183 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 54 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 304 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 413 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 139 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 55 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 140 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 55 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 467 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 320 m2, zahrada

- p. č. 298/350 o výměře 124 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 311 m2, zahrada

- p. č. [Anonymizováno] o výměře 57 m2, zahrada

a dále stavební pozemky zastavěné řadovými rodinnými domy:

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 74 m2, zastavěná plocha a nádvoří

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 75 m2, zastavěná plocha a nádvoří

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 74 m2, zastavěná plocha a nádvoří

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 74 m2, zastavěná plocha a nádvoří - dvůr

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 74 m2, zastavěná plocha a nádvoří

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 74 m2, zastavěná plocha a nádvoří

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 74 m2, zastavěná plocha a nádvoří

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 74 m2, zastavěná plocha a nádvoří

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 74 m2, zastavěná plocha a nádvoří - dvůr

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 74 m2, zastavěná plocha a nádvoří

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 74 m2, zastavěná plocha a nádvoří

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 74 m2, zastavěná plocha a nádvoří

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 73 m2, zastavěná plocha a nádvoří

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 74 m2, zastavěná plocha a nádvoří - dvůr

- st. p. č. [hodnota] – o výměře 74 m2, zastavěná plocha a nádvoří, (dále také „Pozemky“).

Žalobce dále uvedl, že žalovaný, jako nájemce, původně uzavřel s úpadcem, jako pronajímatelem, dne 18. 5. 1998 nájemní smlouvou, ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne 20. 7. 1998 a dohody k ní ze dne 19. 10. 1998, jejichž předmětem byl kromě jiného nájem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2003, č. j. 28 Cm 20/2002 – 20, bylo ovšem určeno, že uvedená nájemní smlouva ze dne 18. 5. 1998, jakož i dodatek č. [hodnota] k nájemní smlouvě ze dne 20. 7. 1998 a dohoda z 19. 10. 1998 jsou neúčinnými právními úkony. Žalovaný proto užívá Pozemky bez právního důvodu, čímž mu vzniká na úkor konkurzní podstaty (bezdůvodné obohacení). Podanou žalobou uplatnil žalobce nárok na vydání majetkového prospěchu za užívání Pozemků za období od 1. 1. 2022 do 3. 12. 2024 s tím, že výše bezdůvodného obohacení podle znaleckého posudku č. [Anonymizováno], ze dne 25. 11. 2024, znalce [tituly před jménem] [jméno FO], činí za rok 2022 471 000 Kč, za rok 2023 543 000 Kč a za období od 1. 1. 2024 do 3. 12. 2024 555 945 Kč.

2. Okresní soudu Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalovanému zaplatit do konkursní podstaty úpadce [Anonymizováno]., částku 1 569 945 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 569 945 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále žalovanému uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení 89 880 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok II.), ve stejné lhůtě pak uložil žalovanému zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ na nákladech řízení státu 4 386 Kč (výrok III.) a konečně rovněž v téže lhůtě žalovanému uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ soudní poplatek ve výši 78 497,50 Kč (výrok IV.).

3. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vzal za prokázaný skutkový stav věci, podle něhož byl v roce 1998 prohlášen konkurz na majetek úpadce a v roce 2000 byl insolvenčním správcem úpadce ustanoven žalobce. Úpadce je vlastníkem pozemků, o něž jde v tomto soudním řízení, tj. zahrad, předzahrádek a stavebních pozemků specifikovaných v odst. 1 tohoto rozsudku, a tyto pozemky byly zapsány do jeho konkurzní podstaty. Do ní pak byly sepsány také tři stavby rodinných domů na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno], st. [Anonymizováno] a st. [Anonymizováno], k nimž však své vlastnické právo v průběhu řízení před soudem prvního stupně uplatňoval žalovaný. Žalovaný je vlastníkem řadových rodinných domů, které se na předmětných stavebních pozemcích nachází a které jsou obklopeny předmětnými zahradami a předzahrádkami, přičemž žalovaný za užívání pozemků úpadce v letech 2022 - 2024 do konkurzní podstaty úpadce ničeho nezaplatil. „U všech dotčených, ale i okolních domů jde o obvyklou zástavbu klasickými řadovými rodinnými domy, které spolu se svými zahradami a předzahrádkami zjevně tvoří funkční celek.“ Soud prvního stupně zdůraznil, že stejná či obdobná řízení již před tamním soudem probíhala a žalobce byl se svým nárokem na vydání bezdůvodného obohacení vždy úspěšný. Dále uvedl, že „uvedené v kombinaci s tím, že námitky žalovaného se pouze stále opakují, ačkoli jsou znovu a znovu odmítány soudy všech instancí, umožňuje být soudu v této věci i s přihlédnutím k zásadě rozhodovat obdobné případy obdobně (§ 13 o. z.) poměrně stručný“. K námitce žalovaného, že mu nesvědčí pasivní legitimace, neboť pozemky neužívá ani přímo, ani prostřednictvím svých členů, přičemž netvoří jeden funkční celek, soud prvního stupně odkázal na ustálenou rozhodovací praxi soudů, podle které bezdůvodné obohacení vzniká i tomu, kdo svým jednáním dosáhl na úkor vlastníka postavení detentora jeho pozemku tím, že celý oplocený pozemek uzamkl a učinil jej přístupným pro sebe a svou potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně jej skutečně užíval; jde-li přitom o pozemky funkčně související s určitou stavbou, je pak obohacujícím se subjektem vlastník takové stavby; musí se ovšem jednat o situaci, kdy pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek, tj. jde o přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení a které jsou se zřetelem k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami součástí vzájemně propojeného souboru nemovitostí. V této souvislosti poukázal na to, že v posuzované věci, stejně jako v předcházejících případech, které byly tamním soudem projednávány, zjistil, že dotčené domy tvoří spolu se zahradami a předzahrádkami jeden funkční celek a jsou tak užívány. „Okolnost, že všechny řadové rodinné domy, včetně těch stojících na pozemcích parc. č. st. 951, st. 956 a st. 961 (přes jejich soupis do konkursní podstaty žalovaný tvrdí, že jsou v jeho vlastnictví), jsou ve vlastnictví žalovaného, byla mezi účastníky nesporná, stejně jako tomu bylo v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 224/2019 a 3 C 134/2021. Jestliže tedy byla původní nájemní smlouva ze dne 18. 5. 1998, včetně svých dodatků, posouzena jako neúčinné právní jednání (neúčinný právní úkon) a žalovaný jako detentor v rozhodném období zmíněné pozemky užíval už bez právního titulu, vzniklo tím na jeho straně bezdůvodné obohacení, které musí podle § 2999 odst. 1 věta první o. z. nahradit v podobě obvyklého nájemného.“ Při stanovení jeho výše vyšel soud prvního stupně ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který „svůj posudek přesvědčivě obhájil“, zatímco žalovaný své námitky, že posudek neodpovídá ekonomické realitě, žádným vlastním posudkem nepodložil. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani námitce, že ze strany žalobce jde o šikanózní a zneužívající výkon práva, a že uplatněný nárok by neměl být s ohledem na rozpor s dobrými mravy přiznán, kdy „pro stručnost“ odkázal na „podrobné a přesvědčivé odůvodnění“ rozsudků tamního soudu sp. zn. 4 C 69/2019 nebo 13 C 431/2021, a je potvrzující rozsudky Krajského soudu v Praze sp. zn. 21 Co 228/2022 a 23 Co 81/2024, k nimž je „již zřejmě nadbytečné cokoli dodávat“ s tím, že jde o otázky opakovaně soudy řešené a vyřešené, tudíž v tomto řízení bylo rozhodujícím v zásadě již jen to, zda předmětné domy spolu se zahradami a předzahrádkami stále tvoří funkční celky či došlo k nějaké podstatné změně (bylo zjištěno, že nikoli) a jaká je výše obvyklého nájemného za rozhodné období“.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně, že napadený rozsudek s odkazem na ustanovení § 13 občanského zákoníku opřel výhradně o výsledky jiných, obdobných řízení mezi týmiž účastníky, aniž by se blíže vypořádal s argumentací žalovaného domáhající se odchýlení od této předchozí rozhodovací praxe, neboť skutkové i právní okolnosti jsou v tomto případě odlišné, kdy zejména plynutí času odůvodňuje odchýlení se od předchozích rozhodnutí. Poukazoval na to, že „žalobce těží z protiprávního stavu, který sám zavinil, resp. nad kterým má kontrolu v důsledku činnosti, jež spočívá ve zjevném porušení povinností správce konkursní podstaty“ zejména v tom, že „žalobce jako konkursní správce po více než dvacet let nečinil žádné kroky ke zpeněžení dotčených pozemků, čímž vědomě udržoval protiprávní stav“, kdy pozemky pod řadovými rodinnými domy byly do konkursní podstaty pojaty již v září 1999, od samého počátku nic správci nebránilo v tom vypořádat vlastnické právo k předmětným pozemkům, když k nim neprobíhala žádná vylučovací žaloba; bezdůvodné obohacení začal žalobce požadovat teprve po roce 2018, „kdy je zjevné, že žaloba slouží k šikanóznímu výkonu práva, když měl žalobce exkluzivní kontrolu nad tím, zda domy zpeněží, či nikoliv, přičemž „s každým dalším uplatněným obdobím (2016 - 2019; 2019 - 2021; 2022 - 2024) se nemravnost tohoto nároku prohlubuje“. Další odlišnost situace oproti stavu v době předchozích řízení žalovaný spatřoval v tom, že v průběhu řízení o projednávané věci byla ve vztahu ke třem pozemkům, které jsou předmětem řízení, vedena vylučovací žaloba o řadové domy na nich postavené, „kdy v tamním řízení zdejší žalobce tvrdil, že domy jsou zahrnuty v konkursní podstatě, a naopak v tomto řízení tvrdí, že jsou vlastnictvím zdejšího žalovaného, což činí nárok v tomto rozsahu rozporný s dobrými mravy“, s čímž se soud prvního stupně nevypořádal s odkazem na to, že není konkursním soudem, a nemůže tak postup správce hodnotit. Dále žalovaný namítal, že znalecký posudek, na základě něhož soud prvního stupně stanovil výši nároku, neodpovídá ekonomické realitě. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, případně aby ho zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání poukazoval na to, že žalovaný v odvolání jen opakuje námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně, který se s nimi věcně zabýval a řádně a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí vypořádal. K argumentaci žalovaného, že žalobce měl udržovat protiprávní stav na předmětných pozemcích spočívající v jejich nezpeněžení v rámci konkurzního řízení a z tohoto stavu má těžit tak, že po žalovaném požaduje vydání bezdůvodného obohacení, žalobce uvedl, že ji považuje za mylnou, irelevantní, kdy navíc průběh konkurzního řízení a otázky spojené se zpeněžováním majetku zahrnutého do konkurzní podstaty úpadce podléhají dohlédací činnosti konkurzního soudu, nikoliv nalézacího soudu. Podle žalobce je to naopak „žalovaný, kdo protiprávní stav založil a po celou dobu udržoval a tak zasahuje do vlastnického práva žalobce, je to žalovaný, který v průběhu konkurzního řízení zatěžoval a zatěžuje svým chováním majetek sepsaný v konkursní podstatě, nakládá s ním, aniž by k tomu měl jakékoliv oprávnění, resp. v rozporu se zákonným zákazem nakládání“. K dovolávání se dobrých mravů v souvislosti s řízením o vyloučení tří řadových rodinných domů stojících na st. parc. č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] z konkurzní podstaty úpadce žalobce poukázal na judikaturu v konkurzních věcech, ze které vyplývá, že správce konkursní podstaty má právo na užitky z věcí zahrnutých do konkurzní podstaty, a to přesto, že probíhá o tomto majetku vylučovací spor. K odvolací argumentaci žalovaného dále uvedl, že je ji třeba v současnosti „vnímat jako zcela irelevantní, resp. Překonanou“, a to s ohledem na pravomocné soudní rozhodnutí o vyloučení oněch tří řadových rodinných domů z konkurzní podstaty úpadce z důvodu, že žalovaný je jejich vlastníkem. Jako irelevantní žalobce odmítl výhrady žalovaného k závěrům znaleckého posudku, zejména k podkladům, které znalec zvolil pro určení výše bezdůvodného obohacení, kdy je jeho polemika výlučně zaměřena ke zpochybnění znalcem určené tržní ceny za 1 m2 pozemku; tedy se zaměřuje na stanovenou „tržní cenu“ pozemků, nikoliv na hodnotu výše bezdůvodného obohacení. K tomu žalobce uvedl, že „tržní cena“ pozemků představuje pouze „dílčí výstup“ pro stanovení výše bezdůvodného obohacení a znalcem použitá odborná metodika pro stanovení výše bezdůvodného obohacení se nijak neodchyluje od ustálené judikatury týkající se této problematiky. Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Soud prvního stupně provedl v řízení dostatečné dokazování, na jehož základě správně zjistil skutkový stav a nepochybil ani v právním posouzení věci. Správně zjistil okolnosti, které předcházely vzniku zažalovaného nároku, a nepochybil, pokud v obecné rovině porovnával svá zjištění i závěry se závěry soudů přijatými v řízení o obdobné věci mezi týmiž účastníky o vydání bezdůvodného obohacení za užívání stejných Pozemků bez právního důvodu, avšak za jiné, předchozí, období (Okresní soud Praha – západ, sp. zn. 16 C 224/2019 - Krajský soud v Praze, sp. zn. 19 Co 75/2022 – Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 26 Cdo 3303/2022; 4 C 69/2019 - 21 Co 228/2022 - 28 Cdo 276/2025; 3 C 134/2021 - 23 Co 16,17/2023 - 26 Cdo 2928/2023; 13 C 431/2021 - 23 Co 81/2024 - 26 Cdo 731/2025; 5 C 103/2024 - 24 Co 99/2025). K tomu odvolací soud dodává, že uvedené spory mezi účastníky, v nichž byl žalovaný neúspěšný, se z jeho podnětu staly předmětem přezkumu i ze strany Ústavního soudu (např. sp. zn. II. ÚS 1157/24 nebo I. ÚS 2577/25) a ani ten neshledal žádný nepřípustný zásah do ústavních práv žalovaného, jehož věcná argumentace, byť průběžně docházelo k jejímu dílčímu obměňování a rozšiřování, se v hlavních rysech v podstatné míře stále opakuje.

8. Z obsahu soudního spisu se podává (a odvolacímu soudu je to známo i z úřední činnosti – viz citované sp. zn. proběhlých odvolacích řízení), že nejpozději od právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tj. ode dne [datum], užívá žalovaný prostřednictvím svých členů pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] ve vlastnictví úpadce, potažmo pozemky vzniklé jeho rozdělením (oddělením), konkrétně stavební pozemky a zahrady a předzahrádky uvedené v odstavci 1. tohoto rozsudku bez právního důvodu. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že jednotlivé stavební pozemky, na nichž jsou vystavěny řadové rodinné domy, tvoří funkční celek s přilehlými zahradami a předzahrádkami a jsou takto obyvateli řadových rodinných domů využívány. Na této skutečnosti nemění nic ani fakt, že byl původní pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] na popud žalovaného rozdělen, respektive z něj byly odděleny jednotlivé stavební pozemky pod řadovými rodinnými domy ve vlastnictví žalovaného a pozemky k těmto jednotlivým řadovým domům přiléhající (zahrady a předzahrádky). Není pochyb o tom, že tyto zahrady a předzahrádky, bez ohledu na to, zda jsou oploceny či nikoliv, jsou využívány společně s tím kterým přilehlým řadovým rodinným domem (především) jeho uživateli – členy žalovaného, když pro jiné osoby, ať už pro žalobce či jiné v řadových domech nebydlící osoby, nemají tyto pozemky za daných poměrů žádné jiné praktické využití.

9. Správný je tedy závěr soudu prvního stupně, že žalovaný užíval Pozemky v zažalovaném období bez právního důvodu, i právní posouzení zažalovaného nároku jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

10. Soud prvního stupně se bezchybně podrobně vypořádal i s námitkou, že je zažalovaný nárok uplatňován v rozporu s dobrými mravy. Argumentace délkou probíhajícího konkursního řízení a tvrzenou liknavostí žalobce potažmo zvláštní správkyně konkursní podstaty pro zpeněžování majetkové podstaty [tituly před jménem] [jméno FO], a z toho dovozovaná nemravnost uplatňování nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání Pozemků žalovaným (jeho členy), je stálou námitkou uplatňovanou žalovaným i v předcházejících řízeních, kdy ani jednou nebyla shledána důvodnou a není důvod, aby soudy v tomto směru měnily svůj náhled. Činnost správce konkursní podstaty (v obecné rovině) je směřována především k uspokojení (alespoň částečnému) přihlášených pohledávek věřitelů za úpadcem. A to, zda se této své zásadní roli v rámci konkursního řízení správce konkursní podstaty (zvláštní správce konkursní podstaty) nezpronevěřuje, je předmětem kontroly ze strany konkursního soudu, věřitelského výboru, popřípadě i úpadce. A ve skutečnosti, že správce konkursní podstaty vůči tomu, kdo bez právního důvodu užívá majetek patřící do konkursní podstaty, uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nelze shledávat žádný rozpor s dobrými mravy; naopak jejich včasné neuplatnění by mohlo být pokládáno za řádné neplnění povinností správce konkursní podstaty.

11. Soud prvního stupně nepochybil ani v tom, že při stanovení výše užíváním Pozemků vzniklého bezdůvodného obohacení v jednotlivých letech, které jsou předmětem tohoto řízení, vycházel ve smyslu ustanovení § 127a o. s. ř. ze závěrů znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který má potřebnou odbornost a své závěry si obhájil i při výslechu před soudem. Naproti tomu žalovaný své výhrady a nesouhlas se závěry posudku žádným relevantním způsobem (např. předložením oponentního posudku s odlišným závěrem), který by zavdával důvod k revizi posudku [tituly před jménem] [jméno FO], nedoložil.

12. Na základě všech výše uvedených skutečností a závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správných nákladových výroků II. a III. a rovněž výroku IV., jemuž žalovaný výslovně nic nevytýkal a odvolací soud v jeho obsahu rovněž neshledal jakékoliv pochybení soudu prvního stupně.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 14 580 Kč [§ 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)] a dvou paušálních náhrad hotových výloh po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Odvolací soud neshledal žádné relevantní důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., tzn. Úplné či částečné nepřiznání náhrady nákladů v řízení úspěšnému žalobci. Přestože se soudy všech stupňů už vícekráte vyjádřily k podstatě tohoto a předcházejících sporů a opakovaně shledaly oprávněnost nároku žalobce, je znovu a znovu svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatňovat vůči žalovanému žalobou a vynakládat náklady na vedení soudních řízení. Za těchto okolností není žádný důvod úspěšnému žalobci náhradu těchto nákladů nepřiznat.