o zaplacení 678 865 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. 9. 2024, č. j. 7 C 265/2022 - 268

1. Žalobkyně se žalobou, ve znění jejího doplnění a částečného zpětvzetí, domáhala na žalovaném zaplacení 678 865 Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady škody s tím, že žalovaný, jako její tehdejší zaměstnanec zneužil skutečnosti, že měl přístup k novému, k prodeji určenému traktoru zn. [Anonymizováno], VIN: [VIN kód] (dále také jen „traktor“) ve vlastnictví žalobkyně, stejně jako měl přístup k převozní dopravní značce [Anonymizováno], tohoto se zmocnil, použil jej pro vlastní účely (převoz řepy třetí osoby) a bez právního důvodu a porušením svých povinností řidiče jízdní soupravy tvořené traktorem a přívěsem zn. [Anonymizováno], registrační značky [SPZ] (dále také jen „přívěs“), způsobil dne [datum] dopravní nehodu, při níž způsobil totální škodu na traktoru ve vlastnictví žalobkyně, a to ve výši minimálně pořizovací ceny tohoto traktoru ve výši 2 185 784,90 Kč. Na vzniklou škodu pojišťovna plnila celkem 1 184 920 Kč; za zbytky vraku žalobkyně obdržela částku 322 000 Kč. Porušení povinností žalovaného podle žalobkyně spočívalo v tom, že žalovaný se zmocnil traktoru žalobkyně a v rozporu se zákonem stanovenými povinnostmi a podmínkami provozu výrobce s ním vyjel na veřejnou komunikaci, navíc s připojeným naloženým přívěsem bez zapojení brzd.

2. Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 210 201 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 210 201 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v rozsahu 468 664 Kč s úrokem z prodlení zamítl (výrok II.), uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na nákladech řízení 68 041,52 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného (výrok III.) a ve stejné lhůtě uložil zaplatit na nákladech státu [adresa] žalobkyni 60 % celkových nákladů státu a žalovanému 40 % těchto nákladů s tím, že jejich výše bude vyčíslena v samostatném usnesení (výroky IV. a V.).

3. Soud prvního stupně vycházel na základě provedeného dokazování ze zjištění, že „žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně na pozici prodejce, jehož náplní práce bylo mimo jiné nabízet stroje zn. [Anonymizováno] a potencionálním zákazníkům stroje předvádět, dne [datum] převezl nový traktor ve vlastnictví žalobkyně v pořizovací ceně 2 185 784,90 Kč do obce [adresa], kde jej za účelem předvedení zanechal do [datum] na farmě [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [Anonymizováno] v ranních hodinách se žalovaný dostavil na farmu [tituly před jménem] [jméno FO] a s traktorem, který byl propojen s přívěsem ve vlastnictví [jméno FO], odjel do obce [adresa], kde nechal přívěs naložit několika tunami řepy. Při zpáteční cestě do obce [adresa], při průjezdu pravotočivou zatáčkou (ve směru jízdy žalovaného), při snaze vyhnout se protijedoucímu vozidlu, strhl řízení vpravo a se soupravou sjel do rokle, čímž došlo k totální škodě na traktoru a přívěsu. Žalobkyni bylo za poškození traktoru vyplaceno pojistné plnění v celkové výši 1 184 920 Kč, kdy pojišťovna zohlednila sjednanou spoluúčast ve výši 10 % a plnění krátila o 30 %. Za prodej vraku traktoru žalobkyně inkasovala částku ve výši 322 000 Kč.“

4. K námitce nedostatku aktivní legitimace soud prvního stupně uzavřel, že „uplatňovaná škoda vznikla na majetku žalobkyně, čímž je založena její aktivní věcná legitimace“. K námitce žalovaného zkoumal otázku promlčení zažalovaného nároku a uzavřel, že ke dni podání žaloby ([datum]) nárok žalobkyně promlčen nebyl, když k dopravní nehodě došlo dne [datum] a žalobkyně o tom, jaká vznikla přibližně na traktoru škoda a kdo jí zavinil, „objektivně nemohla vědět dne [datum], ani v bezprostředně blízkém následujícím období“. Byť žalobkyně nárok na náhradu škody uplatňovala podle obecných ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody, soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný byl v době dopravní nehody zaměstnancem žalobkyně na pozici prodejce, jehož náplní práce mimo jiné bylo předvádět traktor potencionálním zákazníkům tak, aby si zákazník mohl vyzkoušet vlastnosti traktoru i v běžném provozu. Soud prvního stupně na základě dokazování „uvěřil tomu, že žalovaný chtěl traktor s naplněným valníkem panu [jméno FO] předvést a za tím účelem si nechal valník naložit řepou“, a že „se vracel do obce [adresa] právě za účelem předvedení traktoru a cestu do [adresa]“ (správně [adresa]) „a zpět do obce [adresa] tak lze považovat za činnost místně, časově i věcně související s plněním pracovních úkolů“, proto dospěl k závěru, že k dopravní nehodě došlo v souvislosti s plněním pracovních úkolů žalovaného a věc posuzoval jako pracovně právní nárok.

5. Dále dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je co do základu nároku (povinnost uhradit škodu) důvodná, kdy vzal za prokázané, že žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně pro potřeby předvedení traktoru potenciálnímu zákazníkovi, tedy v souvislosti s plněním pracovních úkolů, užil dne [datum] traktor, ke kterému byl připojen přívěs, přičemž souprava traktoru a přívěsu nebyla řádně propojena tak, aby splňovala technické požadavky, resp. vzal za prokázané, že souprava neměla řádně zapojený brzdový systém. Žalovaný při jízdě se soupravou, která byla naložena několika tunami řepy, z obce [adresa] do obce [adresa], se při průjezdu pravotočivou zatáčkou snažil vyhnout protijedoucímu vozidlu [Anonymizováno], začal brzdit a strhl řízení vpravo ve směru své jízdy, kdy také v důsledku nefunkčnosti brzdového systému soupravy došlo k tomu, že souprava sjela do rokle. V důsledku této události pak došlo k totální škodě na novém traktoru ve vlastnictví žalobkyně. Soud prvního stupně konstatoval, že došlo k porušení povinností řidiče vyplývající z § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a dále z § 43a odst. 2 písm. c) zákona o silničním provozu. Vzal za prokázané, že žalovaný před jízdou neprovedl řádně kontrolu spojení traktoru a přívěsu, neprovedl řádnou kontrolu funkčnosti brzdového systému jízdní soupravy a fakticky ani kontrolu vizuální. Podle soudu prvního stupně, „skutečnost, že žalovaný neměl zkušenosti s připojováním přívěsu do jízdní soupravy jej nemůže zprostit odpovědnosti, pokud k jízdě užil soupravu, která nebyla řádně propojená, o to spíše, pokud ani nevěděl, kdo, kdy a jak připojení přívěsu k traktoru provedl. Žalovaný dále zjevně nepřizpůsobil jízdu svým schopnostem, kdy, jak sám připustil, nebyl zkušeným řidičem traktoru. Přesto řídil jízdní soupravu tvořenou traktorem a přívěsem naloženou několika tunami nákladu, a to v místech, kde jízda s ohledem na šíři vozovky, šíři traktoru, četné zatáčky, byla ztížena. Za takové situace bylo na místě, aby žalovaný jízdu takovou soupravou, u které nebyl ani řádně propojen brzdový systém, vůbec nerealizoval.“ K otázce zavinění pak soud prvního stupně uvedl, že žalovaný, ačkoliv nevěděl, kdo přívěs k traktoru připojil a zda je připojení provedeno odborně, takovou jízdní soupravu užil k jízdě na pozemní komunikaci, ač s ohledem na své pracovní zařazení a znalost zákonných povinností řidiče z pozice držitele řidičského oprávnění, musel vědět, že taková souprava nemusí být technicky způsobilá k provozu na pozemních komunikacích, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že k žádné mimořádné události nedojde a žalobkyni škoda nevznikne. Uzavřel, že ke vzniku škody tak došlo zaviněným jednáním žalovaného, který škodu na traktoru zavinil z nedbalosti. Soud prvního stupně odmítl obranu žalovaného, že nikdy nebyl shledán vinným z přestupku, řízení proti němu bylo zastaveno a soud je tímto rozhodnutím vázán, s poukazem na to, že nebylo vydáno rozhodnutí, jehož výrokem by bylo konstatováno zaviněné protiprávní jednání určitého pachatele, naopak řízení o přestupku bylo zastaveno a v takovém případě může soud v řízení o náhradě škody otázku porušení pracovněprávních povinností a zavinění žalovaným posoudit jako předběžnou otázku. Uplatněnou výši škody 678 865 Kč (po částečném zpětvzetí) vzal soud prvního stupně za prokázanou, ovšem vzhledem k závěru o nedbalostním zavinění žalovaného vyhověl žalobě toliko v rozsahu čtyřapůlnásobku průměrného hrubého měsíčního výdělku žalovaného, jež zjistil ve výši 46 711 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně i žalovaný.

7. Žalobkyně v odvolání nesouhlasila především s právním posouzením věci soudem prvního stupně, zejména se závěrem, že ke škodnímu jednání žalovaného došlo v souvislosti s plněním jeho pracovních povinností. V odvolání obsáhle a podrobně rozebírala výpovědi svědků a vytýkala soudu prvního stupně jejich chybné hodnocení. Podle žalobkyně žalovaný nejednal v rámci plnění pracovních povinností, ale výhradně ve svém vlastním zájmu, když použil pracovní stroj k převozu řepy pro myslivecký spolek a snažil se to zakrýt údajným předváděním traktoru. Ani případná následná předváděčka stroje by však na tom nic nezměnila, protože hlavním motivem jeho jednání nebylo plnění pracovních úkolů, ale soukromý účel. Podle žalobkyně důkazy navíc nepotvrzují, že by o předvádění stroje byl skutečný zájem, naopak svědčí o tom, že žalovaný využil techniku zaměstnavatele k osobnímu účelu. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Odvolání žalovaného směřovalo výslovně pouze proti vyhovujícímu výroku I. Namítal, že žaloba byla podána po uplynutí promlčecí lhůty, protože žalobkyně se o škodě i jejím rozsahu dozvěděla již [datum]. Dále nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že porušil povinnosti řidiče, neboť provedl vizuální kontrolu spojení traktoru a přívěsu a technický stav neodporoval předpisům, ani technickému průkazu. Rovněž namítal, že žalobkyně neuvedla skutečnou hodnotu traktoru k datu nehody a škodu fakticky uhradila pojišťovna. Podle žalobce se nárok žalobkyně týkal krácení pojistného plnění, které však nebylo způsobeno výlučně jednáním žalovaného. Nebylo prokázáno, jaká část krácení pojistky připadala na jeho údajné pochybení, a proto nelze určit jeho odpovědnost v rozsahu, jaký soud stanovil. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil, a i v této části žalobu zamítl a přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení v obou stupních.

9. Ve vyjádření k odvolání žalovaného žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně správně zohlednil, že žalovaný opakovaně lhal ohledně okolností jízdy, žalobkyně se skutečné okolnosti vzniku škody dozvídala postupně a dodatečně, a proto nelze uplatnit námitku promlčení. Žalovaný navíc porušil své povinnosti řidiče, když řídil naloženou soupravu bez zapojených brzd, čímž způsobil nehodu. Jeho tvrzení, že šlo o nebrzděný pracovní stroj, neobstojí – přívěs měl brzdy, byl přetížen a žalovaný překročil povolenou rychlost. Tvrzení, že nebyla prokázána výše škody, je nepravdivé, když žalobkyně doložila hodnotu zničeného traktoru. Stejně tak nepravdivé je tvrzení, že žalobkyně požaduje sankci z pojistky. Žalobkyně požaduje náhradu skutečné škody, kterou žalovaný způsobil svou soukromou jízdou v pracovní době, kdy část škody uhradila pojišťovna z havarijního pojištění, což žalovanému jen snížilo rozsah škody, kterou by měl nahradit. Nejedná se o povinné pojištění a nemá vliv na odpovědnost žalovaného za škodu, kterou způsobil.

10. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že ani jedno odvolání není důvodné.

11. Pro účely odvolacího řízení pak odvolací soud vycházel ze skutkových okolností a skutečností patrných z obsahu soudního spisu, tak jak je v dosavadním průběhu řízení shromáždil soud prvního stupně, který rozhodné skutkové okolnosti zjistil v dostatečném rozsahu, tak jak jsou shrnuty v bodě 3. tohoto rozsudku. Soud prvního stupně se správně vypořádal s námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, kdy správně poukázal na skutečnost, že traktor, s nímž žalovaný havaroval, a na němž vznikla škoda, která je předmětem tohoto řízení, byl ve vlastnictví žalobkyně. A posuzoval-li soud prvního stupně věc z hlediska pracovněprávních předpisů, pak je tu navíc pro aktivní legitimaci žalobkyně další významná skutečnost, že žalovaný byl v době vzniku škody jejím zaměstnancem.

12. Z hlediska nejen odvolací argumentace žalobkyně je stěžejní otázkou, zda škoda na traktoru vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, anebo při činnosti, která z plnění pracovních úkolů žalovaného vybočovala a nijak s nimi nesouvisela. Protože závěry soudu prvního stupně vycházely zejména z obsahu výpovědí svědků, jejichž vyhodnocení soudem podrobila žalobkyně ostré kritice, zopakoval odvolací soud důkazy výslechem svědků [jméno FO], tehdejšího spolupracovníka žalovaného a [tituly před jménem] [jméno FO], kterému měl žalovaný traktor, s nímž havaroval, předvádět.

13. Z výpovědi svědka [jméno FO] odvolací soud zjistil, že byl služebně starším, avšak nikoliv nadřízeným, kolegou žalovaného na středisku žalované v [Anonymizováno], kde měl každý z obchodních zástupců svojí obchodní oblast. Nejbližší nadřízení obchodních zástupců z [Anonymizováno] měli své pracoviště v [Anonymizováno] na [Anonymizováno]. Podle svědka bylo běžné, že se stroje předváděly zákazníkům u nich, tak aby si je vyzkoušeli ve vlastním provozu. Žádná pravidla na předvádění, respektive dojíždění s technikou za zákazníkem, taková, která by obchodní zástupci například podepisovali, stanovena nebyla. Určitým nepsaným pravidlem bylo, že technika se veze jen k tomu zákazníkovi, který se jeví jako vážný zájemce. Když zaměstnanec techniku přivezl k zákazníkovi, zaškolil ho a pak ho mohl nechat stroj zkoušet; někdy se stávalo, že mu byl dán k dispozici i na několik dní. Někdy se na předvádění přijelo už i s připojeným nějakým dalším zařízením, například lisem, aby se to předvedlo zákazníkovi v plné funkci. Někdy se stalo i to, že zapůjčená technika vezla nějaký náklad od jednoho zákazníka k jinému. Pokud se měl předvádět např. traktor převážející náklad, tak náklad zpravidla zajišťoval zákazník, a to zejména z toho důvodu, aby se jednalo právě o takový náklad, který daný zemědělec produkuje, aby pro něj byla nabízená technika využitelná. Pokud jde o připojování techniky, například za traktor, prodejci se předem zajímali, co by mělo být při předváděcí akci za traktor připojováno, aby věděli, zda to je možné či zda je k tomu potřeba nějaký doplněk. Svědek věděl, že žalovaný chystá předvádění traktoru, po dohodě pro něj jel v předvečer na místo, kam žalovaný odjel s traktorem, aby ho odvezl zpátky, ale žádné podrobnosti o tom, jak přesně by měla tato konkrétní předváděčka následující den proběhnout, nevěděl, nezajímalo ho to. Druhý den žalovaný svědkovi volal, že měl nehodu, že traktor rozbil a kde se to stalo, avšak další podrobnosti mu nesděloval. Svědek chtěl nehodu hlásit nadřízenému [Anonymizováno], který však nebyl dostupný, proto to volal [Anonymizováno] (dalšímu nadřízenému) a slíbil mu, že se o to postará. Podrobnosti spolu neřešili, jen se [Anonymizováno] ptal, jestli se někomu něco stalo. Když svědek asi 20 minut poté přijel na místo nehody, žalovaný už tam nebyl, neboť ho mezitím odvezla záchranka. Na místě byli hasiči, a proto svědek volal policii. Policisté přijeli, udělali si pár fotek, pak řekli, že tam vlastně už nemají co dělat a odjeli. Svědkovi na místě nehody nepřipadalo nic divného krom toho, že se podivil, že žalovaný havárii vůbec přežil. Na místě byl i vlek, ale to svědkovi nepřipadalo nijak divné, nepovažoval to za nic neobvyklého. I když si nějakou dobu po nehodě, v době, kdy byl žalovaný v pracovní neschopnosti, s ním svědek telefonoval, a potom se potkali, když žalovaný přišel do práce a asi se při té příležitosti bavili i o tom, jak se to seběhlo, svědek už si na žádné podrobnosti nevzpomíná.

14. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] odvolací soud zjistil, že to byl žalovaný, kdo mu zavolal s nabídkou na předváděčku. Svědkovi by se tehdy hodilo ukázat něco do dopravy a žalovaný mu nabídl, že mu předvede traktor s valníkem, a že při té příležitosti přiveze myslivcům řepu; domluvili se, že svědek k tomu zapůjčí svůj valník. Svědek už si nepamatuje, jaká byla konkrétní domluva, pokud jde o předvádění s nákladem či bez, ale uvítal by předvedení i s nákladem. Zajímalo by ho, jak se traktor s nákladem při jízdě v kopcích chová, proto by si to rád vyzkoušel. V minulosti mu žalovaný předváděl nějakou techniku na školním statku, přímo na statku u svědka ne. Prodejci zemědělské techniky to ale běžně dělají, že s něčím přijedou, popřípadě objíždějí různá hospodářství a předvádějí techniku, kterou chtějí prodat. V roce 2019 svědek vyloženě nezvažoval koupi traktoru na dopravu, spíše chtěl být v obraze a váhal, zda pro tyto účely využívat traktory nebo náklaďáky, Nakonec se rozhodl pro náklaďáky; dva staré měl a nechal je přeregistrovat na traktory, neboť je to levnější než využívání traktoru. V den, kdy žalovaný s traktorem odpoledne přijel, svědek věděl, že přijede s tím, že mu traktor s valníkem předvede následující den. Už dopředu svědek nechal vyvézt na dvůr valník s vysokými sajtnami, jediný takový, který svědek má, a nechal ho tam stát. Potom odjel, a když se večer vrátil na statek, na dvoře už stál traktor s připojeným valníkem; neví, kdo ho připojoval. Svědek předem neřešil, jaký systém připojení bude traktor mít, neboť sám má všechny traktory, které umožňují oba systémy připojení brzd a následně ho tak překvapilo, že traktor, který mu měl být předváděn, takový oboustranný systém neměl. Druhý den ráno, když žalovaný s traktorem a valníkem odjížděl, se spolu nepotkali. Byli domluveni, že až žalovaný přijede zpátky, zavolá mu. Někdy během dopoledne, mu někdo od myslivců volal, že má valník v rokli. Svědek jel na místo, žalovaný byl v šoku, skoro spolu nemluvili. Na místě všichni řešili, jak traktor vytáhnout ven z rokle. Svědkův valník z rokle vytáhli ještě ten den, podařilo se ho opravit a je stále funkční. V souvislosti s opravou valníku vznikla svědkovi škoda, jejíž vyčíslení předal žalovanému, který říkal, že se bude snažit to zaplatit, ale že má momentálně problémy s firmou a se soudy. O jiném řešení náhrady škody svědek neuvažoval.

15. Po doplnění dokazování o opakované výpovědi svědků a jejich zhodnocení, spolu s důkazy provedenými soudem prvního stupně, odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil v závěru, že nehoda se stala, a s tím související škoda vznikla, v souvislosti s plněním pracovního úkolu žalovaného, jímž bylo nabízení, včetně předvádění, zemědělské techniky potenciálním zákazníkům za účelem jejího následného prodeje. Ač to žalobkyně zpochybňuje, dokazováním bylo prokázáno, že žalovaný jednáním, které předcházelo havárii traktoru ve vlastnictví žalobkyně, nijak nevybočoval z praxe, jaká panovala mezi obchodními zástupci při snaze o získání kupce na zemědělskou techniku na středisku žalobkyně v [Anonymizováno] a jaká není nijak neobvyklá ani u jiných prodejců v tomto oboru. Byť žalobkyně tvrdila, že je u ní podobná praxe nepřípustná, fakticky ponechávala svým zaměstnancům – obchodním zástupcům na středisku v [Anonymizováno] do značné míry volnou ruku v jejich konání za účelem získání zákazníka, který by si žalobkyní nabízenou zemědělskou techniku koupil. Už sama skutečnost, že obchodní zástupci neměli přímo na středisku v [Anonymizováno] žádného nadřízeného, když jejich nadřízení, včetně toho nejbližšího přímého nadřízeného, měli pracoviště ve stovky kilometrů vzdálených [Anonymizováno] na [Anonymizováno], svědčí o tom, zde nebyla žádná soustavná kontrola toho, jakých praktik obchodní zástupci využívají. Skutečnost, že chtěl žalovaný předváděcí akci využít k přivezení řepy pro potřeby mysliveckého sdružení, jehož byl sám členem, pak bez dalšího neprokazuje, že mělo jít o jediný účel celé operace, jen na oko zastřené předváděcí akcí, která se ani neměla konat. Svědek [jméno FO] potvrdil, že byť iniciativa vzešla od žalovaného, měl zájem o předvedení traktoru v dopravě. I kdyby prvotním motivem byl dovoz řepy pro myslivce a předváděcí akce byla domluvena tak, aby v souvislosti s ní (zajištění nákladu k předvedení traktoru táhnoucího naložený přívěs) mohla být řepa přivezena, nelze to vyhodnotit jako flagrantní exces z plnění pracovních úkolů, jako by tomu bylo v případě, že by vůbec žádná předváděcí akce plánována nebyla. Zažalovaný nárok proto soud prvního stupně správně posuzoval podle pracovněprávních předpisů.

16. Vzhledem k době, kdy vznikl (měl vzniknout) zažalovaný nárok, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do [datum], tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 358/2019 Sb. (dále jen „zákoník práce“).

17. Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 250 odst. 1 zákoníku práce). Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí (§ 250 odst. 2 zákoníku práce). Při odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance (srov. § 250 odst. 3 zákoníku práce).

18. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Škodou se tu rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit [srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a posléze i prokázat [srov. § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 o. s. ř.] všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil; není proto dána jeho odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele (§ 250 odst. 2, § 257 odst. 4 zákoníku práce), případně zaviněním jiného zaměstnance (§ 257 odst. 5 zákoníku práce) nebo třetích osob vně zaměstnavatele (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod č. [hodnota] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, roč. 2015).

19. Provedeným dokazováním soud prvního stupně správně zjistil, že žalobkyni vznikla majetková újma poškozením traktoru. Vzhledem k tomu, že se jednalo traktor takřka nový, určený k prodeji, bylo možno vyjít z jeho pořizovací ceny. Pokud žalovaný namítal, že nebyla zjišťována cena traktoru ke dni havárie, kdy byl traktor (jako předváděcí) již používán, připomíná odvolací soud, že v případě prodeje konečnému zákazníkovi by byla pořizovací cena traktoru navýšena ještě i o zisk žalobkyně, který v důsledku jeho zničení žalobkyni ušel, což do značné míry kompenzuje jistou ztrátu jeho hodnoty krátkodobým předváděcím užíváním. Žalobkyni vzniklá škoda byla zčásti kompenzována jednak výtěžkem z prodeje vraku traktoru za jeho zbytkovou hodnotu a plněním ze strany pojišťovny na základě havarijního pojištění traktoru. Výše tohoto plnění odvisí od obsahu pojistné smlouvy a pojistných podmínek a nemá žádný vliv na otázku odpovědnosti žalovaného za škodu.

20. Správně se soud prvního stupně vypořádal i s otázkou porušení právní povinnosti žalovaným. Odvolací soud se ztotožňuje s jeho konstatováním, že neskončilo-li správní řízení zabývající se příčinou a zaviněním na vzniku dopravní nehody, při níž vznikla škoda na traktoru, pravomocným věcným rozhodnutím o tom, kdo a porušením jaké povinnosti nehodu zavinil popř. závěrem, že se účastník nehody žádného správního deliktu, který vedl k nehodě nedopustil, potom není soud v řízení o náhradu škody zastavením správního řízení pouze z procesních důvodů (pravomocné neprojednání přestupku v zákonné lhůtě) vázán a nic mu nebrání zabývat se otázkou porušení právní povinnosti, příčinné souvislosti a zavinění na vzniku nehody jako předběžnou otázkou v řízení o náhradu škody. Soud prvního stupně nepochybil, pokud vyšel z důkazů shromážděných ve správním řízení, zejména ze znaleckého posudku, který doplnil o výslech znalce. Správný je jeho závěr, že jednou z významných příčin vzniku nehody byla okolnost, že brzdové systémy traktoru a taženého přívěsu nebyly kompatibilní, což mělo za následek, že přívěs naložený několika tunami řepy nebrzdil, a to přispělo k pádu celé soupravy do rokle. Nepochybil v konstatování, že žalovaný porušil povinnosti řidiče podle ustanovení § 4 písm. a) a § 43a odst. 2 písm. c) silničního zákona. Námitky žalovaného, že přívěs nepřipojoval, připojení vizuálně zkontroloval a neshledal nic, co by nasvědčovalo, že není provedeno správně, a že traktor byl způsobilý i k tažení nebržděného přívěsu, jsou liché. Povinnost řidiče zkontrolovat stav vozidla před jízdou vyplývá z § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona, což v praxi znamená, že by měl před jízdou provést přiměřenou kontrolu technického stavu – např. funkčnost světel, stav pneumatik, brzd, kapalin apod. Totéž platí i o přívěsu a jeho připojení, chystá-li se ho řidič vléct. A jedná-li se o přívěs bržděný, tj. opatřený brzdovou soustavou, je na řidiči, aby řádně prověřil i její funkčnost, jejímž základem je správné připojení k tažnému vozidlu. Žalobce tvrdil, že sám přívěs nepřipojoval, nevěděl, kdo ho připojil, přitom sám sebe označil za nepříliš zkušeného řidiče traktoru. I z výpovědi svědka [jméno FO] přitom vyplývá, že připojování techniky za traktor bývá mnohdy složitější záležitostí. Nicméně vědomí o existenci více brzdových systémů a schopnost jejich rozlišení by bylo lze u obchodního zástupce prodejce zemědělské techniky pokládat za elementární znalost. A pokud toho žalovaný nebyl schopen, pak se neměl spoléhat pouze na svou neodbornou vizuální kontrolu připojení a žádnou jízdu s takovou soupravou nekonat. Skutečnost, že traktor může táhnout i nebržděný přívěs pak znamená, že může táhnout i přívěs neopatřený vlastními brzdami, ovšem s výrazným váhovým i rychlostním omezením. Naproti tomu tažení bržděného přívěsu s nefunkčními brzdami lze přirovnat k nouzovému odtahu poškozeného vozidla. V neposlední řadě je třeba připomenout i ustanovení § 18 odst. 1 silničního zákona, podle něhož je řidič povinen přizpůsobit rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, povětrnostním podmínkám, stavu a povaze vozovky, dopravně technickému stavu a vybavení pozemní komunikace, jakož i dalším okolnostem, které je možno předvídat. Z prokázaného nehodového děje vyplývá, že žalovaný nepřizpůsobil rychlost své jízdy svým schopnostem, skutečnosti, že vleče přívěs s několikatunovým nákladem po úzké silnici a okolnosti, že by z nepřehledné zatáčky, k níž se blížil, mohlo v protisměru vyjet jiné vozidlo. V důsledku toho nedokázal bezpečně zastavit a na protijedoucí vozidlo reagoval stržením traktoru a vyjetím mimo vozovku. Jeho tvrzení, že protijedoucí vozidlo jelo téměř v protisměru, nebylo provedeným dokazování prokázáno. Navíc za situace, že žalobcem řízený traktor svou šířkou zabíral více než polovinu úzké vozovky, muselo každé míjení se s protijedoucím vozidlem představovat ne zcela standardní manévr.

21. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalovaný porušil některé z povinností řidiče stanovené silničním zákonem a tato porušení byla příčinou dopravní nehody, jež vedla ke vzniku škody, která je předmětem tohoto řízení. Nedůvodná je tedy argumentace a hlavní odvolací námitka žalovaného, že dopravní nehodu, jíž byl účastníkem, nezapříčinilo žádné porušení povinnosti, kterou by měl.

22. Bezchybně soud prvního stupně vyhodnotil i otázku zavinění a odvolací soud se ztotožňuje s jeho závěrem o nedbalostním zavinění žalovaného, který jako držitel řidičského oprávnění vědět měl a mohl, že vyjet do silničního provozu s traktorem s nesprávně připojeným nebrzdícím přívěsem s několikatunovým nákladem může vést ke kolizním situacím a vzniku škody na majetku, a to nejen jeho zaměstnavatele – žalobkyně. Přesto, bez přiměřených důvodů spoléhal, že k žádné mimořádné události a vzniku škody nedojde, bez dostatečného ujištění se, že je přívěs připojen bezvadně a má funkční brzdový systémem, vyjel na veřejnou komunikaci, nechal přívěs naložit značným nákladem a jel s ním takovým způsobem (vzhledem k okolnostem příliš rychle), že nedokázal bezpečně zareagovat na z nepřehledné zatáčky vyjíždějící protijedoucí vozidlo.

23. Vzhledem k nedbalostnímu zavinění vzniku škody při plnění pracovních povinností soud prvního stupně správně v souladu s ustanovením § 257 odst. 2 zákoníku práce přiznal žalobkyni (uložil žalovanému) náhradu toliko ve výši čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, tj. zjištěného za III. čtvrtletí roku 2019. Bezchybně pak rozhodl i o úrocích z prodlení.

24. Na základě uvedených skutečností a závěrů odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Jelikož žalobkyně, ani žalovaný výslovně nenapadli obsahovou správnost výroků III. – V. napadeného rozsudku, o náhradě nákladů řízení mezi nimi a o náhradě nákladů řízení státu, jež v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř. odpovídá poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně i v těchto výrocích. Povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neznamená, že by se odvolací soud za situace, kdy potvrdí výrok o věci samé a kdy žádný z účastníků ani nenamítá nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech, musel zabývat jeho správností a při závěru o jeho nesprávnosti je změnit. Povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neodůvodňuje změnu rozhodnutí tam, kde se jí žádní účastníci nedomáhají (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]).

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a v odvolacím řízení převážně úspěšnému žalovanému byla přiznána poměrná náhrada nákladů za právní zastoupení, a to po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci (69 % - 31 %) v rozsahu 38 % těchto nákladů, které spočívaly jednak v zaplacení soudního poplatku za odvolání (v rozsahu 210 201 Kč) ve výši 10 511 Kč a dále v nákladech za právní zastoupení. Ty sestávaly z odměny za čtyři úkony právní služby, z toho jeden (odvolání) ve výši 9 180 Kč (z hodnoty 210 201 Kč) [§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum] (dále jen „a. t.“) a tři (účast u tří soudních jednání) po 11 020 Kč (z hodnoty 678 865 Kč) [§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od [datum] (dále jen „AT“)], čtyř paušálních náhrad hotových výloh, z toho jedna ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.) a tři po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 9 216,90 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celková výše nákladů činí 63 617,90 Kč, z toho náhrada v rozsahu 38 % po zaokrouhlení představuje 24 175 Kč.