o zaplacení 114 504 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 8. 2021, č. j. 14 C 82/2019 - 190

1. Žalobce se žalobou u Okresního soudu v Kolíně domáhal zaplacení celkem [částka] s úrokem z prodlení s tím, že s žalovanou uzavřel dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl ojetý automobil tovární značky Volvo, typ C30, [registrační značka], za který žalobce uhradil žalované kupní cenu [částka]. Po zjištění vad, které činí vůz nezpůsobilým k jízdě, žalobce od kupní smlouvy s žalovanou odstoupil. Kromě vrácení kupní ceny ve výši [částka] žalobce na žalované požadoval úhradu nákladů vynaložených na zakoupení dálniční známky k vozidlu (1 500 Kč), nákladů na opravu automobilu v servisu (12 489 Kč), nákladů vynaložených na technickou prohlídku vozidla (1 150 Kč) a emisní zkoušku (800 Kč) a nákladů na pojištění vozidla

(8 565 Kč). Před rozhodnutím soudu žalobce doplnil, že uvedené částky s příslušenstvím požaduje uhradit oproti své povinnosti vrátit žalované vozidlo.

2. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem

(dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) uložil žalované zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to proti vrácení vozidla tovární značky Volvo, typ C30, [registrační značka] (výrok I.), v téže lhůtě žalované uložil zaplatit žalobci

2 099 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci dalších

22 405 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 989 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a z částky 8 416 Kč za dobu do [datum] do zaplacení (výrok III.), uložil žalované zaplatit žalobci na nákladech řízení 37 071 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok IV.), zamítl návrh žalované na separaci nákladů řízení (výrok V.)

a konečně žalované uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně na nákladech řízení státu 3 390 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování konstatoval, že„ nepochybuje, že automobil při uzavření kupní smlouvy a předání žalobci měl vady“, když z výsledku dokazování plyne, že do řídící jednotky automobilu bylo v minulosti zasaženo tak, aby byla obejita skutečnost, že automobil nemá v důsledku výměny motoru filtr pevných částic, který jinak z výroby měl mít a při pokusu o aktualizaci a přehrání softwaru ve specializovaném servisu došlo kvůli těmto předchozím manipulacím s řídící jednotkou k uvedení automobilu do nouzového režimu, v němž jej řádně užívat nelze“. Podle soudu prvního stupně„ v tomto směru zcela jistě nejde o pouhé běžné opotřebení vozidla úměrné jeho staří (v době kupní smlouvy 12 let) a počtu najetých kilometrů, s nímž musí žalobce počítat, ale o závažný zásah do vlastností vozidla (výměna původního motoru za nový, který neobsahuje filtr pevných částic, zejména však manipulace se softwarem řídící jednotky), v důsledku nichž se vozidlo stalo nepojízdné. V tomto směru jistě nelze žalobci klást k tíži, že vozidlo bylo možno v takto ″kamuflovaném″ stavu bez obtíží dále provozovat (žalobce s vozidlem ujel více než 3 000 km), neboť nelze na žalobci požadovat, aby vozidlo nikdy nedal k servisní prohlídce do autorizovaného servisu, při níž teprve byl zásah do softwaru vozidla zjištěn“, když teprve na základě prohlídky vozidla ve specializovaném servisu se žalobce mohl přesvědčit o skutečných vlastnostech koupené věci. Dále soud uvedl, že„ situace, kdy je vozidlo kvůli předchozím zásahům do jeho vlastností nepojízdné, zcela jistě představuje podstatné porušení kupní smlouvy, neboť kdyby žalobce takové vady, které mají za následek nepojízdnost vozidla, v době uzavření kupní smlouvy předvídal, jistě by kupní smlouvu neuzavřel“. Při volbě práva z odpovědnosti za vady žalobce od kupní smlouvy po právu odstoupil (při oznámení vady žalované v rámci přípisu ze dne [datum]), tím se závazek od počátku zrušuje a každá ze smluvních stran může požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala.

4. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce má nárok na vrácení kupní ceny [částka] (oproti vrácení vozidla, když se žalovaná tohoto práva v řízení dovolala), náhradu poměrné části nákladů na technickou kontrolu a měření emisí (v celkové výši 1 841 Kč), když„ nelze přehlédnout“, že„ žalobce automobil od [datum] jako vlastník a provozovatel vozidla užíval a že k takovému užívání potřeboval platné osvědčení o technické kontrole (včetně měření emisí), a to až do doby, kdy odstoupení od smlouvy došlo žalované (dne [datum])“, a konečně i na náhradu poměrné části nákladů na pojištění vozidla ve výši 258 Kč. Naproti tomu nedůvodnou shledal soud prvního stupně žalobu na náhradu nákladů na pořízení dálniční známky, když žalobce neprokázal, že dálniční známku zakoupil, a náhradu ceny opravy vozidla, kde soud uzavřel, že„ tvrzená škoda není v příčinné souvislosti s jednáním žalované“.

5. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně pouze proti výrokům I., II., IV. a VI. (původní uvedení i výroku V. mezi odvoláním napadenými výroky žalovaná v průběhu odvolacího řízení označila za administrativní omyl), podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Shodně jako v řízení před soudem prvního stupně poukazovala na to, že před jeho prodejem žalobci vozidlo bez problémů dva roky používala, že si žalobce sám zajišťoval technickou prohlídku vozidla, jejíž průběh a závěry tak žalovaná nemohla nijak ovlivnit, přičemž„ je nemožné, aby vozidlo mělo vady řídící jednotky uváděné v žalobě, když při kontrole STK bylo zjištěno, že řídící jednotka je bez závad“,„ bylo potvrzeno, že vozidlo je vybaveno odpovídajícím motorem“ a dále, že„ je nemožné, vzhledem k výsledku technické kontroly stanice technické kontroly, aby vozidlo nemělo filtr pevných částic“. Dále namítala, že nebylo zjištěno,„ zda, kdy a kým k výměně motoru vozidla došlo“, a že„ výměna motoru stejného typu není u starších vozidel zásahem do vozidla, je to jen výměna dílu“. Podle žalované„ není zřejmé, proč žalobce provedl zbytečné zásahy do vozidla, kterými vozidlo učinil neschopným provozu“, kdy se„ jedná o svévolné, zbytečné jednání žalobce znemožňující vozidlo vrátit“, a proto nemůže požadovat vrácení kupní ceny. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil a žalobu i v těchto částech zamítl, případně aby ho v tomto rozsahu zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání odvolací námitky žalované odmítl a navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu napadeném odvoláním, tedy ve výrocích I., II., IV. a VI., podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvoláním nenapadené výroky III. a V. samostatně nabyly právní moci.

8. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování správně zjistil skutkový stav věci, který odvolací soud shrnuje takto: Žalobce zakoupil od žalované za kupní cenu [částka] vůz tovární značky Volvo, typ C30, [registrační značka]. Po koupi si sám zajistil provedení státní technické prohlídky, jejíž součástí bylo i měření emisí, která nezjistila na vozidle žádné zásadní závady. Protože se však vozidlo zachovalo nestandardně (podle žalobce se stalo, že krátkou dobu nešlo nastartovat), navštívil žalobce po ujetí cca 3 000 km s vozem značkový autoservis Volvo, kde bylo v rámci hledání příčiny popsaného chování vozidla zjištěno, že s řídící jednotkou vozu bylo manipulováno, a bylo proto přistoupeno k obnovení (smazání a znovu nahrání) jejího softwaru. Tento krok uvedl řídící jednotku do nouzového režimu a vůz se stal nepojízdným. Současně bylo při hledání příčin zjištěno, že ve vozidle je namontován nepůvodní motor, kdy se sice jednalo o motor, jakým býval tento model vozidla (jeho starší verze) dříve rovněž osazován, avšak oproti původnímu (originálnímu) motoru namontovanému do předmětného vozidla při jeho výrobě, nebyl tento nově namontovaný motor vybaven filtrem pevných částic. A protože řídící jednotka předmětného vozidla s filtrem pevných částic„ počítala“ a po výměně motoru„ postrádala“ z něj získávaná data, byl na ní proveden zásah, který důsledek této„ chyby“ eliminoval tak, aby absence filtru pevných částic nebránila navenek běžnému provozu vozidla. Ovšem poté, co byl software řídící jednotky uveden do původního (originálního) stavu, řídící jednotka znovu zareagovala na absentující data z chybějícího filtru pevných částic, což vyvolalo její uvedení do nouzového režimu a znepojízdnění vozidla. Dopisem ze dne [datum], došlým žalované dne [datum], žalobce od kupní smlouvy ze dne [datum] odstoupil.

9. K tomu odvolací soud dodává, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že byť nelze zjistit, jak namítá žalovaná, kdy a kým byl motor ve vozidle vyměněn, nic nenasvědčuje tomu, že by takový krok provedl či nechal provést krátce po koupi vozu žalobce. Je zřejmé, že montáž ne zcela kompatibilního staršího motoru bez filtru pevných částic, ač jím mělo být vozidlo správně vybaveno, a zastírání tohoto zásahu neautorizovanou manipulací se softwarem řídící jednotky, nebylo provedeno autorizovaným autoservisem, protože podobné manipulace poškozující dobré jméno značky jsou neslučitelné se standardy uplatňovanými v tomto typu autoservisů. A lze konstatovat, že podobně upravená vozidla jsou z uvedených důvodů prakticky vyloučena ze servisování v autorizovaných značkových autoservisech, leda by si jejich provozovatel teoreticky přál, aby byl vůz uveden (vrácen) do stavu odpovídajícího jeho technické specifikaci, což je zejména u staršího vozu, vzhledem ke značné finanční náročnosti takové opravy, záležitost pouze hypotetická. Uvedené svědčí o tom, že žalobce, vůbec netušil, že na zakoupeném vozidle byl proveden takovýto zásah, protože jinak by se značkovému autoservisu, v němž je obnova originálního softwaru řídící jednotky v případě potřeby standardním úkonem, raději vyhnul.

10. Ze správně zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně vyvodil i správné závěry právní, když správně, s odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), uzavřel, že předmětné vozidlo mělo v době prodeje závažné vady (představující podstatné porušení smlouvy), které mu, po jejich odhalení, dávaly právo od kupní smlouvy s žalovanou odstoupit, což učinil (§ 2106 odst. 1 písm. d) o. z.) a vznikl mu nárok na vrácení kupní ceny (§ 2004 odst. 1 o. z.).

11. Soud prvního stupně se správně vypořádal i s tím, že nebylo vadou (původního znění) žaloby, že žalobní petit neobsahoval dovětek o vázanosti povinnosti vrácení kupní ceny na podmínku vrácení předmětného vozidla, když za stávající právní úpravy není synallagmatické plnění,

nebylo-li druhou stranou uplatněno, podmínkou vyhovění žalobě na vrácení plnění ze smlouvy, od které bylo odstoupeno. Poté, co žalovaná námitku vzájemného plnění za řízení vznesla a žalobce v reakci na to s přivolením soudu upravil znění žalobního návrhu (byť nemusel), odpadla soudu povinnost zahrnout vzájemné plnění do vyhovujícího výroku právě na základě jeho uplatnění žalovanou. Soud prvního stupně nepochybil ani v posouzení dalších žalobou uplatněných nároků, jimž částečně vyhověl.

12. Odvolací soud pro stručnost odkazuje v plném rozsahu na skutkové a právní závěry rozsudku soudu prvního stupně, který se zcela dostatečným způsobem vypořádal i s námitkami žalované uplatněnými v odvolání, namítanými žalovanou již v řízení před soudem prvního stupně. V tomto směru postupuje odvolací soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne

16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 (dostupné na webových stránkách [webová adresa]),

podle kterého, vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci

na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, který plní roli přezkumné instance a nevytváří svá rozhodnutí bez vazby

na argumentaci soudu prvního stupně.

13. Pokud jde o námitku žalované, že předmětný automobil je ve stavu, který brání jeho vydání, a tedy i vyhovění žalobě na vrácení kupní ceny, k tomu odvolací soud uvádí, že automobil se nestal nepojízdným až v důsledku jednání žalobce, ale v důsledku jeho prohlídky, za účelem zjištění vady (srov. § 2110 věta druhá písm. a) o. z.), která skrytě existovala už v době uzavření smlouvy a plně se projevila právě až v souvislosti s jejím odhalením. Vozidlo tedy trpí stejnou vadou (je ve stejném stavu) jako při jeho převzetí žalobcem od žalované, na čemž nemění nic ani skutečnost, že, vzhledem k „ zamaskování“ této vady, v době prodeje, a nějakou dobu i poté, jezdilo, což po odhalení vady už neplatí. V této souvislosti odvolací soud dodává, že kdyby žalovaná při prodeji žalobce upozornila na to, že v prodávaném starším vozidle není původní motor, a protože ten„ nový“ postrádá filtr pevných částic, bylo za účelem zajištění provozuschopnosti vozu nutno provést zásah na řídící jednotce, a není proto radno s vozem zajíždět do značkového servisu Volvo, byla by situace (pokud by žalobce i za těchto okolností vůz zakoupil) odlišná. Za podmínek projednávané věci, kdy k žádnému upozornění uvedeného obsahu nedošlo, mohl žalobce právem očekávat, že technické vybavení vozu odpovídá technické specifikaci vozidla tak, jak bylo vyrobeno a uvedeno do provozu, s přihlédnutím k jeho opotřebení v důsledku stáří a počtu ujetých kilometrů, a že nic nebrání svěření vozu k prohlídce autorizovanému servisu.

14. Na základě všech výše uvedených skutečností a závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I. a II. podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správných výroků IV. a V., o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení, jehož předmětem byla již jen částka 92 099 Kč s úrokem z prodlení, plně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po

4 820 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“)) a dvou paušálních náhrad hotových výloh po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT).