o zaplacení 88 912,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. 8. 2025, č. j. 16 C 171/2024 – 139,

1. Okresní soud v Kolíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 8. 2025, č. j. 16 C 171/2024 – 139, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 88 912,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 083,50 Kč od 30. 3. 2024 do zaplacení a ve výši 13,25 % ročně z částky 61 829 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 53 346,48 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení jedné poloviny nákladů vynaložených žalobkyní na nutné úpravy nemovitosti (revize elektrické instalace a instalace nového kotle), jejíž spoluvlastníky jsou účastníci. Soud prvního stupně shledal žalobu v plném rozsahu důvodnou, když žalobkyně prokázala tvrzenou investici s tím, že revize elektroinstalace byla nutná vzhledem ke zjištěným nedostatkům a s výměnou kotle, včetně její ceny, žalovaný předem souhlasil. Soud prvního stupně neshledal důvodnou procesní obranu žalovaného, který již před zahájením řízení uskutečnil jednostranné započtení svých pohledávek (náklady vynaložené na nákup uhlí (v letech 2023-2025), a poplatky za komunální odpad v období kalendářních let 2022-2024 a dále náklady na opravu komínu. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaným uplatněná pohledávka není způsobilá k započtení v daném řízení, když není splatná, je neurčitá a nejasná. Pokud jde o náklady vynaložené za nákup uhlí a opravu komína, žalovaný pohledávku jednostranně započetl bez předchozí výzvy k úhradě, pohledávka tedy nebyla splatná. Pokud jde o místní poplatek za komunální odpad, žalovaný žalobkyni k úhradě nevyzval a platbu ani řádně nezapočetl. Nadto dle závěru soudu prvního stupně žalovaný neprokázal, že by uvedené náklady byly žalovaným učiněny ve prospěch společné věci.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který soudu prvního stupně vytýkal pochybení v posouzení žalovaným uplatněné námitky započtení ve výši 55 740 Kč, kdy soud prvního stupně chybně dle žalovaného uzavřel, že jím uplatněné pohledávky jsou nezpůsobilé k započtení, neboť vzhledem k absenci výzvy k zaplacení nebyly v době započtení splatné. Žalovaný poukazoval na přípis ze dne 2. 4. 2024, který je dle něj třeba posoudit jako výzvu ke splnění. Tedy pohledávky, jejichž zaplacení se uvedenou výzvou domáhal, byly splatné nejpozději dne „12. 4. 2025“ (pravděpodobně míněno 12. 4. 2024), kdy uplynula sedmidenní lhůta k plnění podle výzvy žalovaného. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že nedošlo k započtení, uplatnil žalovaný pohledávku ve výši 35 715,50 Kč jako vzájemnou žalobu. Soud prvního stupně dospěl k závěru o neprokázání skutečnosti, že žalovaným vynaložené náklady byly učiněny ve prospěch společné věci, aniž by provedl všechny žalovaným navržené důkazy. Poukazoval na skutková zjištění v souběžně probíhajícím řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy jedna z položek (kotel) nebyla v době řízení v provozu, byla nefunkční a dílo (kotel + montáž) nebylo dodáno. Namítal tedy nesplatnost ceny díla a tím i podílu připadajícího na žalovaného. Nesouhlasil ani s rozhodnutím soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, kdy s ohledem na poměry žalovaného mělo být aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř. a žalobkyni neměla být přiznána náhrada nákladů řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele pro uvedený postup žalovaný spatřoval ve skutečnosti, že předmětnou nemovitost svépomocí postavil, dlouhodobě v ní žije, a to společně s manželkou, která je vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu zcela odkázána na jeho péči. Žalovaný sám pobírá pouze starobní důchod ve výši 13 000 Kč měsíčně, jiný příjem nemá. Žádné výraznější úspory společně s manželkou nemají. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, kdy se zcela ztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, a to včetně závěru o nezpůsobilosti žalovaným uplatněných pohledávek započtení, když před jednostranným započtením pohledávek žalovaný žalobkyni k jejich úhradě nevyzval. Pokud se žalovaný odvolával na přípis z 2. 4. 2024, jeho obsahem bylo pouze upozornění na hrazení nákladů spojených s nemovitostí, která je ve spoluvlastnictví účastníků. V podání datovaném dne 2. 7. 2025 žalovaný pouze sdělil žalobkyni, že vynaložil další náklad a bez předchozí výzvy k úhradě, jej započetl. V případě splatnosti uvedených pohledávek se jedná dle žalobkyně o pohledávky ilikvidní, a to pro jejich neúplnost a nejistotu. Nejistota je objektivní, týká se zásadních otázek, jako, zda uvedené pohledávky vůbec vznikly, z jakého důvodu, zda jsou splatné, jaká je jejich výše a podobně. Poukazovala na to, že žalovaný výměnu kotle i jeho cenu odsouhlasil, žalobkyni nechal odsouhlasený náklad vynaložit a následně však činil vše pro to, aby k výměně nedošlo a k úhradě ceny kotle nemusel přistoupit. Pokud tedy žalovaný namítá, že kotel v průběhu řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nebyl funkční, stalo se tak prokazatelně z důvodu na straně žalovaného a jeho obstrukčního jednání.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobkyně a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti: pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše v obci a katastrálním území [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, a to každý z nich v rozsahu jedné poloviny vzhledem k celku. Žalovaný v části nemovitosti trvale bydlí, žalobkyně část nemovitosti pronajala třetí osobě, která ji v rozsahu daného podílu předala k dalšímu užívání. Žalobkyně nechala provést v nemovitosti práce spojené s odstraněním nedostatků v elektrické instalaci, nezbytné pro bezpečné fungování na základě zjištěných nedostatků dle zprávy o revizi elektrické instalace. Náklady s tím spojené vynaložila ve výši 54 067 Kč. Žalobkyně dále provedla výměnu kotle z důvodu požadavků nové právní úpravy, kdy za kotel a práce s tím spojené zaplatila 123 658 Kč. Žalovaný předtím výměnu kotle, včetně cenové nabídky odsouhlasil. Žalovanému bylo v období kalendářních let 2024-2025 dodáno uhlí za vyfakturovanou celkovou částku 40 048 Kč. Dne 25. 6. 2025 uhradil žalovaný městysu [adresa] poplatek za komunální odpad za rok 2024 ve výši 825 Kč. Společnosti [právnická osoba] žalovaný uhradil na základě pokladního dokladu ze dne 28. 1. 2024, číslo [hodnota] částku 11 248 Kč za účelem opravy komínu na rodinném domě.

6. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil. Správným shledal i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který nárok žalobkyně posoudil v souladu s ustanovením § 1128 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“). Dle tohoto ustanovení o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel.

7. Podle § 1136 o. z. spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat a) poměrnou část náhrady v rozsahu zhodnocení věci, jednalo-li se o náklad, který byl spoluvlastníkům ku prospěchu, b) náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, kterým bylo třeba vynaložit na záchranu věci.

8. V daném případě soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že v případě vynaloženého nákladu na opravu elektroinstalace se jednalo o náklady, které bylo třeba vynaložit na záchranu věci, když dle odborné revizní zprávy byla elektroinstalace v havarijním stavu a s ohledem na skutečnost, že nemovitost byla obývaná a v plném rozsahu užívaná, hrozilo nebezpečí škody na majetku i zdraví osob. Za tohoto stavu tedy je důvodný nárok žalobkyně na úhradu části investice, a to v rozsahu jedné poloviny (tj. odpovídající rozsahu spoluvlastnického podílu žalovaného). Pokud jde o náklad žalobkyně vynaložený na výměnu kotle, v tomto směru se jednalo o náklad vynaložený ku prospěchu všech spoluvlastníků, navíc byla investice, a to včetně její výše, žalovaným předem odsouhlasena. Nárok žalobkyně je tedy v plném rozsahu důvodný. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o námitku žalovaného, že žaloba je předčasná, neboť nedošlo k plné instalaci kotle, kdy soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že v tomto směru se nejedná o relevantní námitku, kdy žalovaný výměnu i investici odsouhlasil, teprve následně, aniž by žalobkyni informoval, zpochybňoval stav komínu a instalaci bránil.

9. Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o posouzení námitky započtení uplatněné žalovaným. Žalovaný namítal k započtení pohledávku za žalobkyní, spočívající ve vynaložení nákladů na nákup uhlí, opravu komína a úhrady místního poplatku za komunální odpad. Tak jak soud prvního stupně uzavřel, v souladu s ustanovením § 1987 odst. 2 o. z. se v daném případě jedná o pohledávku neurčitou, a tedy nezpůsobilou k započtení. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, 31 Cdo 684/2020) vyplývá, že takový postup je na místě, pokud lze očekávat, že by námitka započtení (§ 98 o. s. ř.) s ohledem na zkoumání existence a k výši započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou. Obecně je smyslem institutu započtení zjednodušení prostřednictvím odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoliv vyvolání nejasností a následných sporů. Stejně tak v soudním řízení není k započtení způsobilá pohledávka, která se jeví jako objektivně sporná – proti níž má žalobce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, které by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné pohledávce.

10. V daném případě se odvolací soud zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě žalovaný žalobkyni řádně nevyzval k zaplacení jím tvrzených pohledávek, nebyly v době započtení tedy splatné. Nadto odvolací soud shledal správný i závěr soudu prvního stupně, že i v případě, že by pohledávky byly splatné, s ohledem na tvrzení žalovaného, se jednalo o pohledávky nejisté a neurčité. Žalovaný ani přes poučení soudu neprokázal skutečnost, že jím tvrzené náklady byly vynaloženy ve smyslu ustanovení § 1136 o. z., a má tedy nárok na úhradu poměrné části vůči žalobkyni jako dalšímu spoluvlastníkovi nemovitosti. Pouhé tvrzení (i prokázání) vynaloženého nákladu žalovaným, bez dalšího neprokazují, že byly vynaloženy ve prospěch celé nemovitosti, respektive žalobkyně jako dalšího spoluvlastníka, nikoliv pouze ve prospěch žalovaného (a to ve vztahu k tomu, zda byly ve prospěch nemovitosti vůbec vynaloženy, případně v celém žalovaným tvrzeném rozsahu). Odvolací soud tedy ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že nejsou naplněny podmínky k započtení. To ovšem žalovanému nebrání, aby své tvrzené pohledávky případně uplatnil samostatnou žalobou v jiném soudním řízení.

11. Vzhledem k tomu, že námitky žalovaného uplatněné v odvolání byly stěžejními námitkami žalovaného již v řízení před soudem prvního stupně, za stavu, kdy soud prvního stupně se těmito námitkami podrobně a detailně zabýval a ve svém rozhodnutí se s nimi v odůvodnění podrobně vypořádal, považuje odvolací soud za dostatečné, pokud se s nimi v plném rozsahu ztotožní a pro stručnost na závěry soudu prvního stupně odkáže. Odvolací soud v tomto směru postupuje v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle kterého, vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, který plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.

12. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. ve výroku I. potvrdil.

13. Soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení rozhodl zcela v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení v plném rozsahu úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů (náklady na zaplaceném soudním poplatku a náklady právního zastoupení), a to ve výši 53 346,48 Kč. Odvolací soud však v daném případě shledal předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., dle kterého nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Odvolací soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni v plném rozsahu v osobních poměrech žalovaného. Žalovaný je starobní důchodce, kdy jeho jediným zdrojem finančního příjmu je starobní důchod, s ohledem na věk je možnost dalšího příjmu omezena. Žije ve společné domácnosti s manželkou, která je s ohledem na nepříznivý zdravotní stav zcela odkázána na jeho péči, je soudním rozhodnutím omezena ve svéprávnosti. S ohledem na uvedené okolnosti, považuje odvolací soud za přiměřené nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně úspěšné žalobkyni v rozsahu přesahujícím částku 26 000 Kč (tj. v rozsahu cca 51 %). Odvolací soud zohlednil i okolnosti případu, kdy žalovaný byl s nárokem žalobkyně srozuměn, k části žalobkyní vynaloženému nákladu udělil předchozí souhlas, nabízel možnost úhrady žalované částky ve splátkách (fakticky tak však ani ke dni rozhodnutí odvolacího soudu neučinil), ačkoliv tomu nebránilo ani rozhodnutí soudu prvního stupně. Na straně žalobkyně pak nebyly shledány žádné okolnosti, pro které by částečně nepřiznání náhrady nákladů řízení bylo nepřiměřeným zásahem do její majetkové sféry.

14. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku II., pokud jde o výši náhrady nákladů řízení, změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Ve zbylém rozsahu, tedy pokud jde o lhůtu a místo k plnění, byl i v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně, které vznikly náklady na právním zastoupení, a to odměna za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu) podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu 4 660 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5. advokátního tarifu, dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tedy náklady v celkové výši 10 220 Kč. Odvolací soud neshledal předpoklady pro postup dle ustanovení § 150 o. s. ř. i v odvolacím řízení, neboť žalobce byl již lze rozhodnutí soudu prvního stupně s právním závěrem seznámen, přesto podal odvolání, tedy byl si vědom, že v případě neúspěchu i v odvolacím řízení, mu vznikne povinnost úhrady možných nákladů řízení v řízení úspěšné žalobkyně.