o zaplacení 62 181,26 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 6. 2025, č. j. 207 C 68/2025 - 48

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 62 181,26 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 828,32 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 59 929,45 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 571,10 Kč od 4. 2. 2025 do 21. 4. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 62 181,26 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 2. 10. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila majetkové poměry žalovaného. Sjednaný úvěrový rámec činil 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet. Po dobu trvání úvěru žalovaný celkem načerpal 66 427 Kč a uhradil 21 775 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek splácet úvěr řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 20. 1. 2025. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

2. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 44 652 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 44 652 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, do 3 dnů do právní moci rozsudku (výrok I.), co do zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 560 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetu. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, ani elektronický podpis. Požadavek písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru představuje důležitou ochranu spotřebitele. Telefonním zařízením, prostřednictvím kterého byl obdržen a následně do příslušného internetového rozhraní zadán předmětný kód, mohl disponovat kdokoli, kdo k němu měl přístup. Kdokoli tak mohl zadáním SMS kódu na webové stránce podepsat úvěrovou smlouvu namísto žalovaného. Zadání SMS kódu tak nemohlo nahradit podpis žalovaného co do zachycení autentičnosti obsahu právního jednání a jednoznačného určení jednající osoby. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 66 427 Kč. Žalovaný vrátil pouze 21 775 Kč. Žalovaný je proto povinen z titulu bezdůvodného obohacení uhradit žalované 44 652 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dluhu výzvou ze dne 6. 2. 2025. Plněno mělo být do 13. 2. 2025, od 14. 2. 2025 je žalovaný v prodlení. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení až od 22. 4. 2025. Soud prvního stupně při vázanosti návrhem přiznal žalobkyni vůči žalovanému nárok na zákonný úrok z prodlení za období od 22. 4. 2025 do zaplacení z přiznané částky 44 652 Kč. Ve zbylém byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšnější, a proto jí soud prvního stupně přiznal poměrnou výši nákladů řízení v rozsahu 43,6 %, což z celkové částky 17 339,60 Kč odpovídá částce 7 560 Kč.

4. Žalobkyně podala proti výrokům II. a III. napadeného rozsudku v zákonné lhůtě odvolání. Namítla, že soud prvního stupně rozhodl bez nařízení jednání, ačkoliv byl skutkový stav sporný. V důsledku této skutečnosti nebyl skutkový stav zjištěn v dostatečném rozsahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobce (obdoba internetového bankovnictví). Na webových stránkách žalovaný zažádal o poskytnutí revolvingového úvěru, vyplnil registrační formulář, následně si zvolil přihlašovací jméno, heslo a bezpečnostní otázky. Žalovaný souhlasil s elektronickým uzavíráním smluv. Smlouva s vyplněnými údaji mu byla předložena k podpisu. Pro potvrzení osoby je využíván platný doklad. Pro finální potvrzení uzavření smlouvy je třeba zadat potvrzující kód, který je zaslán na jeho telefonní číslo. Žalovaný smlouvu odsouhlasil dne 2. 10. 2023 zadáním kódu [Anonymizováno] zaslaného prostřednictvím SMS na telefonní číslo [tel. číslo], které žalovaný uvedl ve smlouvě. Smlouva o úvěru byla uzavřena v souladu s platnými právními předpisy. Ke zjištění schopnosti žalovaného úvěr splácet byl užit výpočet maximálního limitu měsíční splátky. Žalobkyně zjistila další závazky žalovaného u jiných věřitelů. Výše měsíčních splátek byla zahrnuta do výpočtu. O řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru svědčí skutečnost, že žalovaný následně hradil na smlouvu od listopadu 2023 do září 2024. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, CEE a ISIR s negativními výsledky. Žalobkyně proto navrhla napadený rozsudek ve výroku II. změnit a žalobě v plném rozsahu vyhovět.

5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně bylo zejména zjištěno, že žalobkyně eviduje smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], v níž jsou uvedeny osobního údaje žalovaného (mj. mobilní číslo [tel. číslo]). Smlouva obsahuje podpis žalobkyně a na místě podpisu žalovaného je uveden kód [Anonymizováno]. Žalovaný od žalobkyně čerpal částku v celkové výši 66 427 Kč a žalobkyni vrátil 21 775 Kč. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 6. 2. 2025, dle které měla být dlužná částka uhrazena do 13. 2. 2025.

8. Odvolací soud doplnil dokazování o sdělení banky, kterým bylo prokázáno, že finanční prostředky byly odesílány v celkové výši 66 427 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný byl rovněž žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 20. 1. 2025. V této souvislosti odvolací soud doplnil dokazování o sledování zásilek, čímž bylo prokázáno, že tato výzva byla předána k odeslání dne 21. 1. 2025 a dne 23. 1. 2025 uložena na poště k vyzvednutí. Dle této výzvy měla být celá dlužná částka uhrazena do 14 dní od sepsání výzvy, tj. do 3. 2. 2025.

9. Soud prvního stupně uzavřel, že kdokoli mohl zadat SMS kód na webové stránce žalobkyně a tím uzavřít smlouvu o úvěru. Nebylo tedy prokázáno, že to byl právě žalovaný. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně měl před tímto závěrem, žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit, aby doplnila a prokázala svá tvrzení, že to byl právě žalovaný, který projevil svou vůli uzavřít se žalobkyní předmětným způsobem smlouvu a tuto vůli projevil zadáním SMS kódu. Toto poučení proto poskytl žalobkyni odvolací soud. Následně odvolací soud doplnil dokazování o listiny, které za tímto účelem žalobkyně označila. Tím bylo prokázáno, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici občanský průkaz žalovaného. Dále ve svém interním systému žalobkyně eviduje, že byl na telefonní číslo [tel. číslo]zaslán dne 2. 10. 2023 ve 22:47 hod. SMS kód [Anonymizováno] pro účely podpisu smlouvy a že byl dne 25. 10. 2023 sjednán k předmětné smlouvě o úvěru dodatek, který na místě podpisu žalovaného opět obsahuje pouze SMS kód 063135. Ze sdělení společnosti [právnická osoba]. bylo zjištěno, že uživatelem telefonního čísla [tel. číslo] ke dni 2. 10. 2023 byla třetí osoba odlišná od žalovaného.

10. Odvolací soud po doplněném dokazování uzavřel, že ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný zadal dne 2. 10. 2023 SMS kód, kterým by projevil svou vůli být vázán smlouvou o revolvingovém úvěru s předloženým obsahem. Telefonní číslo, na které byl žalobkyní SMS kód zaslán, není telefonním číslem, jehož uživatelem byl žalovaný. O projevu vůle žalovaného nesvědčí pouze skutečnost, že žalobkyně disponovala občanským průkazem žalovaného. Byť lze předpokládat, že žalovaný si byl poskytnutí úvěru vědom, neboť čerpané částky byly odesílány na jeho bankovní účet, nelze tímto skutkovým zjištěním nahradit, že žalovaný odsouhlasil uzavření smlouvy s předloženým obsahem. To z provedených důkazů nevyplývá. Tuto skutečnost neprokazuje ani znalecký posudek z oboru kybernetika, který se obecně zabývá elektronickou evidencí žalobkyně. V konkrétním případě však již neprokazuje, že právě žalovaný potvrdil zadáním SMS kódu žalobkyní předkládanou smlouvu o úvěru.

11. Podle § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. z.“), smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

12. Podle § 1731 o. z., z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

13. Podle § 1740 odst. 1 o. z., osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo v řízení ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu s předloženým obsahem. K tomu, aby mohla být smlouva uzavřena, musí obě strany projevit vůli zřídit mezi sebou takový závazek (§ 1724 odst. 1 o. z.). Žalobkyně v řízení tvrdila, jak k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo, avšak tyto skutečnosti neprokázala. Nebylo prokázáno, že žalovaný ve webovém rozhraní žalobkyně zažádal o tvrzenou smlouvu a její obsah a vůli být jí vázán stvrdil zadáním zaslaného SMS kódu. Nebylo tak prokázáno, komu žalobkyně nabídku učinila (§ 1731 o. z.), ani že žalovaný takovou konkrétní nabídku akceptoval (§ 1740 o. z.). Neprokázala-li žalobkyně tyto rozhodné skutečnosti, nelze uvažovat o platném uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V této souvislosti je třeba souhlasit s žalobkyní, že nebyly splněny procesní podmínky pro vydání napadeného rozsudku bez jednání (§ 115a o. s. ř.), neboť o věci nebylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů. Bylo třeba poskytnout žalobkyni poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 773/2006). Tuto procesní vadu však bylo možné zhojit v odvolacím řízení, v němž byla žalobkyně řádně poučena. Ani přes poskytnuté poučení však nebyly rozhodné skutečnosti v odvolacím řízení prokázány.

22. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následujících o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalovanému bez právního důvodu částku v celkové výši 66 427 Kč, kterou byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žalovaný však dosud žalobkyni vrátil pouze 21 775 Kč. Žalobkyně tak má nárok na vrácení neuhrazeného rozdílu ve výši 44 652 Kč. Jelikož se jedná o nárok z bezdůvodného, stal se dluh splatným uplynutím lhůty ve výzvě, kterou žalobkyně doručila žalovanému (§ 1958 odst. 2 o. z.). Nelze se soudem prvního stupně souhlasit, že první takovou doručenou výzvou byla výzva ze dne 6. 2. 2025. V řízení totiž bylo prokázáno, že této výzvě předcházela výzva ze dne 20. 1. 2025, která splňovala veškeré náležitosti výzvy směřující k zesplatnění dluhu. S touto výzvou se mohl žalovaný objektivně seznámit dne 23. 1. 2025, kdy byla výzva uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Dle této výzvy měl žalovaný dluh splnit do 3. 2. 2025, což lze považovat za lhůtu přiměřenou ke splnění. Ode dne následujícího se tak žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Rovněž nelze souhlasit se soudem prvního stupně, že žalobkyně v žalobním návrhu požadovala přiznat úrok z prodlení až od 22. 4. 2025. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení již od 4. 2. 2025, avšak za období od 4. 2. 2025 do 21. 4. 2025 jej kapitalizovala.

23. Odvolací soud proto výrok II. napadeného rozsudku změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a žalobkyni přiznal i kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši za období od 4. 2. 2025 do 21. 4. 2025, avšak pouze z částky 44 652 Kč. Ve zbylém byl výrok II. napadeného rozsudku potvrzen s upřesněním správného znění tohoto zamítavého výroku (tj. s upřesněním, v jakém rozsahu byl nárok žalobkyně konkrétně zamítnut).

24. O nákladech před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně úspěšnější. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu obou účastníků vycházel odvolací soud i z uplatněného příslušenství ke dni vydání napadeného rozsudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně tak byla se svým nárokem úspěšná z 62 % a žalovaný z 38 %. Žalobkyně má proto nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 24 % z jejích celkových nákladů ve výši 17 884,10 Kč. Ty byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 110 Kč, třemi úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 6. 2. 2025 a žaloba ze dne 22. 4. 2025) po 3 620 Kč dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), dále paušální náhradou hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a z 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 2 564,10 Kč. Žalovaný je povinen je uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. O nákladech za odvolací řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. způsobem, že žádnému z účastníků nebyla náhrada nákladů přiznána, neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná pouze s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 130,36 Kč, což představovalo úspěch žalobkyně v rozsahu 3 %.