o úpravu vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 9. 2024, č. j. 16 C 59/2024 - 253

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalované (její matce) uloženo přispívat jí na výživu částkou 7 000 Kč měsíčně počínaje 1. 2. 2021. Při prvním jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět za období od 1. 2. 2021 do 3. 4. 2021, neboť žaloba byla podána až 4. 4. 2021. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně žije se svým otcem ([jméno FO]) v rodinném domě, který je ve společném jmění jejích rodičů. Žalovaná se v září roku 2023 odstěhovala ze společné domácnosti z důvodu jejího mimomanželského vztahu. V době podání žaloby žalobkyně studovala čtvrtý (maturitní) ročník střední zdravotnické školy v Kolíně. Od září 2024 studuje soukromou vysokou školu. Její výdaje jsou na stravu, dopravu do školy, ošacení, obuv, léky, mobil, drogerii, kosmetiku, kadeřnici, osobní hygienu, fitness, solárium, kulturu, na domácího mazlíčka nebo na roční permanentku na lední hokej. Žalovaná má měsíční příjem ve výši cca 18 500 Kč u společnosti [právnická osoba], kde pracuje deset let jako asistentka vývojáře, a invalidní důchod ve výši cca 10 273 Kč. Žalovaná již nemá další vyživovací povinnost. Starší sestra žalobkyně od ledna 2023 bydlí sama a pracuje. Žalovaná žalobkyni ničeho nehradí od 1. 2. 2021. Otec žalobkyně pracuje jako kominík a hradí veškeré výdaje žalované. Rovněž hradí veškeré výdaje s domem, tj. elektriku ve výši 3 102 Kč měsíčně a plyn ve výši 5 300 Kč měsíčně.

2. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) řízení o návrhu žalobkyně, aby žalovaná byla povinna přispívat na výživu žalobkyně od 1. 2. 2021 do 3. 4. 2021, zastavil (výrok I.), návrh žalobkyně, aby žalovaná byla povinna přispívat na výživu žalobkyně od 4. 4. 2021 částku 7 000 Kč měsíčně, zamítl (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 90 946 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok III.).

3. Soud prvního stupně zamítavý výrok napadeného rozsudku odůvodnil tím, že byť bylo prokázáno, že vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni do současnosti stále trvá, žalovaná ji plní naturálně. Žalované období od 4. 4. 2021 soud prvního stupně rozdělil do tří rozhodných úseků. V prvním období od 4. 4. 2021 do 10. 9. 2023 nebylo možné dle soudu prvního stupně uvažovat o uložení povinnosti žalované hradit žalobkyni výživné, neboť žalovaná žila s žalobkyní a svým manželem ve společné domácnosti. Živobytí členů domácnosti bylo hrazeno z prostředků náležejících do společného jmění. Žalovaná se aktivně na úhradě nákladů na živobytí podílela. Za druhý časový úsek od 11. 9. 2023 do 31. 8. 2023, kdy již žalovaná netvořila s manželem a s žalobkyní společnou domácnost a žalobkyně byla studentkou střední zdravotnické školy, již měla žalovaná vůči žalobkyni vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost měla žalovaná vůči žalobkyni rovněž za třetí období od 1. 9. 2024 do současnosti, po které je žalobkyně studentkou soukromé vysoké školy v Praze. Soud prvního stupně uzavřel, že byť si žalobkyně vybrala vysokou školu v jiném oboru, než jaký studovala na střední škole, mělo by jí toto studium zvýšit šanci na lepší uplatnění na pracovním trhu. Za druhé, ani za třetí uvažované období však nebylo žalované uloženo platit žalobkyni výživné, neboť bylo přihlédnuto ke zjištěným majetkovým poměrům žalobkyně, žalované a otce žalobkyně. Žalobkyně od 11. 9. 2023 do současnosti bezplatně bydlí v domě, který je rovněž ve vlastnictví žalované. Vedle tohoto domu žalobkyně i bezplatně užívá auto, které je rovněž ve společném jmění žalované a jejího manžela – otce žalobkyně. Otec žalobkyně hradí žalobkyni veškeré výdaje ze společných peněz s žalovanou. Žalobkyně vyčíslila v řízení řadu nákladů, které nejsou nezbytné. Žalobkyně má od svého otce k dispozici nadstandardní objem finančních prostředků. Hrubý příjem otce je 150 000 Kč, z něhož jsou hrazeny náklady spojené s živnostenským podnikáním. Naopak průměrný čistý měsíční příjem žalované je 18 254 Kč a k tomu pobírá invalidní důchod ve výši 10 603 Kč, z čehož hradí veškeré výdaje včetně nájmu a dalších nákladů spojených s bydlením. Pouhé porovnání příjmů a výdajů žalované a otce žalobkyně ukazuje, že žalovaná má výrazně nižší životní úroveň než žalobkyně. Žalované tak její finanční situace neumožňuje hradit žalobkyni výživné. Žalované pak nelze vyčítat nezbytnost vybavit novou domácnost po odstěhování ze společného domu. Soud prvního stupně považoval za nemravnou námitku žalobkyně, že si žalovaná mohla pořídit levnější bydlení, když sama žalobkyně má k dispozici rodinný dům s bazénem ve vlastnictví žalované. Žalovaná má snížit své životní výdaje, aby mohla žalobkyni hradit nadstandardní život. Za stejně nemravnou lze považovat námitku žalobkyně, že žalovaná užívá k cestě do práce vozidlo, přestože má žalovaná každodenní bolesti zad. Naopak žalobkyně, která je bez zdravotního omezení, vozidlo užívá na cestu do školy a za svými koníčky. Soud prvního stupně rovněž neakceptoval námitku žalobkyně, že by mohla žalovaná dosahovat vyšších příjmů v oboru, který vystudovala (tj. obor mechanik silnoproudého zařízení), neboť v tomto oboru nikdy nepracovala a je pochybnost, že by takovou práci mohla se svým zdravotním omezením vykonávat. S ohledem na tyto závěry soud prvního stupně žalobu zcela zamítl. Žalobkyni rovněž uložil uhradit žalované plnou náhradu nákladů řízení.

4. Proti II. a III. výroku napadeného rozsudku (po upřesnění, že do I. výroku odvolání nesměřuje) podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Namítala, že v době, kdy žalobkyně žila společně s žalobkyní a manželem žalované v rodinném domě, vše platil manžel žalované. Žalovaná si svou výplatu schovávala. Ani v té době se tak žalovaná na výživě žalobkyně nepodílela. Žalovaná netvrdila a neprokázala, jakou část příjmu vynakládala na společnou domácnost a na plnění vyživovací povinnosti. Soud prvního stupně ignoroval zásluhovost, zápočty, péči o rodinu, jakož i skutečnost, že žalovaná ze společné domácnosti odešla a vzala si z domu movité věci a hotovost. Důvodem odchodu žalované ze společné domácnosti byla její nevěra. Tím se však soud prvního stupně rovněž nezabýval. Žalovaná spotřebovala společné peníze na účtech. Po opuštění společné domácnosti žalovanou nemohla být vyživovací povinnost plněna naturálně. Žalovaná se nijak nepodílí na nákladech rodinného domu. Tento výpadek musel vyplnit otec žalobkyně. Žalovaná nemá stejně velké právo k rodinnému domu, neboť musí být vzata v úvahu zásluhovost. Mezi žalovanou a otcem žalobkyně neexistuje žádná dohoda, že bude žalovaná svou vyživovací povinnost plnit naturálně, což je nezbytný předpoklad. S ohledem na vzdálenost vysoké školy a bydliště nemůže žalobkyně jezdit veřejnou dopravou. Žalobkyně řádně studuje vysokou školu na denním studiu, patří mezi nejlepší studenty. Obvykle jezdí do školy pět dní v týdnu. Rozvrh je blokový, není každý týden stejný. Někdy jsou předměty až do večera. Rodiče žalobkyně nejsou dosud pravomocně rozvedeni. Auto, které dostala jako dárek, rovněž užívá k nákupům do společné domácnosti s otcem. Skutečnost, že po dobu trvání manželství jsou příjmy žalované a jejího manžela ve společném jmění, nezbavuje žalobkyni povinnosti plnit vyživovací povinnost na žalobkyni. Žalovaná odčerpala ze společných peněz nezákonně částky v celkové výši 526 000 Kč. Žalobkyně rovněž nesouhlasila, že by měla žalovaná nižší životní úroveň než žalobkyně. Žalovaná si zjevně koupila od svého bratra auto. Byt, do kterého se přestěhovala, si pronajala jako zařízený. Žalovaná rovněž mohla bezplatně bydlet u svého bratra. Peníze, které odčerpala, tak nevynaložila účelně, jak uzavřel soud prvního stupně. Spořicí účet vedený na jméno žalované měl sloužit pro účely obou manželů. Nepřiznání výživného žalobkyni je v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně tím zbavil žalovanou její zákonné vyživovací povinnosti, kterou má vůči žalobkyni. S ohledem na chování žalované (opuštění rodinné domácnosti, nevěra nebo zpronevěra peněz) je nesprávný i nákladový výrok. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, popř. stanovil vyživovací povinnost dle své úvahy a žádnému z účastníků nepřiznal náhrada nákladů řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že považuje napadený rozsudek za věcně správný. Měl by být včetně nákladového výroku odvolacím soudem potvrzen. Nebylo třeba vést dokazování ke skutečnostem, které nejsou rozhodné pro toto řízení. Žalovaná měla v minulosti s žalobkyní velmi pěkný vztah. Nakupovali spolu, žalovaná jí přispívala na zábavu, vozila ji k lékaři. Problematický vztah měla naopak žalobkyně s otcem. Dnes otec žalobkyni poskytuje vysoký nadstandard. Žalobkyně pomáhala žalované vybírat nový byt. Žalobkyně a její sestra však následně žalované vyčetly její snahu o vypořádání společného jmění, přestaly s ní mluvit. Žalobkyně žalovanou nikdy o žádné peníze nežádala. Cílem žaloby je odradit žalovanou od vypořádání společného jmění. Žalobkyně požaduje vysoký dluh na výživném, přestože ví, v jakém psychickém a finančním stavu žalovaná je. Tento dluh pak požaduje i za období, kdy spolu s žalovanou bydlela ve společné domácnosti. Žalovaná vařila, prala, pečovala o dům, hradila hypotéku, podílela se finančně dle svých příjmů. Je to otec žalobkyně, který se dopouští majetkových odklonů. Otázka disparity však v řízení o výživném nemá místo. Je nemravné, aby se žalovaná, která pobírá invalidní důchod, měla podílet na úhradě nadstandardního života žalobkyně. Byt, který si žalovaná pronajala, byl nezařízený a na okraji Kolína. Nájemné není nijak přemrštěné. Žalovaná pracuje dlouhodobě ve stejné společnosti. Je nemyslitelné, aby měnila práci. Na život jí po úhradě výdajů zbývá cca 4 000 až 5 000 Kč měsíčně, z čehož musí uhradit jídlo a léky. Žalovaná v minulosti prodělala operace, byla v lázních a dlouhodobě v pracovní neschopnosti. Do práce se vrátila na částečný úvazek. Žalobkyně s žalovanou nekonzultovala výběr vysoké školy. Žalovaná nemá finanční prostředky na úhradu školného. Žalobkyně ani neuvedla, zda zkoušela studium na státní vysoké škole. Žalovaná se na střední, resp. na vysokou školu může dopravovat veřejnou dopravou. Není nezbytné hradit pohonné hmoty. Žalovaná žalobkyni opakovaně nabízela, aby bydlela u ní. Výdaje s rodinným domem musí být nižší, protože tam žalovaná již nebydlí. Sama žalovaná pak má výdaje s nájemním bydlením. Otec žalobkyně hradí výdaje na žalobkyni z peněz, které jsou ve společném jmění manželů. Úhrady tak nečiní pouze otec žalobkyně, ale i žalovaná. Žalovaná se ani nedomáhala automobilů, které jsou ve společném jmění manželů, ale půjčila si ho od svého bratra. Žalovaná musí kvůli svým zdravotním problémům auto užívat. Nemůže si dovolit takové výdaje, jaké má žalobkyně. Po odchodu ze společné domácnosti žalovaná žalobkyni nic neplatila, vyživovací povinnost byla plněna naturálně. V současnosti je její příjem 16 997 Kč a invalidní důchod je ve výši 10 243 Kč. Po rozvodu (řízení dosud není pravomocně skončeno) je připravena podílet se na výživném pro žalobkyni, maximálně však ve výši 500 Kč měsíčně do doby, než dojde k majetkovému vypořádání. Běžné výdaje, které žalobkyně má, jsou hrazeny otcem žalobkyně ze společných peněz. Není třeba, aby žalovaná přispívala na nadstardní výdaje. Soud prvního stupně rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení, neboť žalobkyně se domáhá přemrštěného nároku, přestože si je vědoma, v jaké situaci se žalovaná nachází.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

7. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně bylo zejména zjištěno, že žalovaná se ze společné domácnosti odstěhovala dne 10. 9. 2023. Žalobkyně zůstala bydlet v rodinném domě, který nálaeží do společného jmění žalované a otce žalobkyně, a užívá motorové vozidlo registrační značky [SPZ], což v řízení účastnice shodně uvedli.

8. Dle rodného listu je žalovaná matkou žalobkyně. Potvrzením o studiu žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně byla ve školním roce 2023/2024 studentkou čtvrtého ročníku Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické v Kolíně. Smlouvou o studiu a potvrzením o studiu bylo prokázáno, že žalobkyně je v akademickém roce 2024/2025 studentkou soukromé vysoké školy ([právnická osoba].) v prezenční formě. Studuje bakalářský studijní program Ekonomika a management podniku, zaměření Marketing a brand management. Výše školného činí 2x 32 900 Kč při semestrální platbě. Žalobkyně v řízení dále doložila (výpisem ze svého účtu nebo náhledem webových stránek knihkupectví) své výdaje za knížky, za nájem plesových šatů (smlouvou o nájmu movité věci), za antikoncepci (pokladním dokladem), za návštěvu fitcentra (ceníkem Fitka [adresa]), za permanentku na hokej (permanentkou Rudá karta) nebo za návštěvu kina (potvrzením objednávky). Ve své výpovědi žalobkyně uvedla, že chodí asi jednou za čtrnáct dní na brigády, na nichž si vydělá cca 1 000 až 1 200 Kč na den. Od svého otce dále dostává kapesné ve výši 5 000 Kč, ze kterého hradí naftu. Žalovaná žalobkyni nabídla společné bydlení v nájemním bytě, žalobkyně se však nechtěla stěhovat z rodinného domu. O kontakt s žalovanou nestojí. Výběr vysoké školy s žalovanou nekonzultovala. Veškeré její náklady hradí otec, s výjimkou umělých řas, které si hradí žalobkyně z brigád. Otec, který pracuje jako kominík, uhradil školné za první semestr studia na vysoké škole v Praze. Žalobkyně nechce pracovat ve zdravotnictví, a proto se rozhodla pro studium na vysoké škole. Brand marketing ji více zajímá.

9. K majetkovým poměrům žalované bylo ze sdělení [právnická osoba], z oznámení [právnická osoba] a z posudku o invaliditě zjištěno, že žalovaná pobírá invalidní důchod prvního stupně ve výši 10 603 Kč. Její pracovní schopnost poklesla od 30. 11. 2021 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. Zaměstnavatel žalované potvrdil průměrný čistý měsíční příjem žalované ve výši 18 254 Kč v období od května 2023 do dubna 2024. Dle výplatních listů činil v květnu a v červnu 2024 čistý měsíční příjem žalované 17 771 Kč. Z účtu žalované byly dle jeho výpisu hrazeny splátky hypoték, jakož i mimořádná splátka hypotéky ve výši 662 832,27 Kč. Žalovaná dle doložené smlouvy o nájmu bytu hradí ze svého příjmu za byt o velikosti 2+kk v Kolíně nájem ve výši 14 000 Kč měsíčně a služby ve výši 4 063 Kč měsíčně. Nájemní vztah byl uzavřen na dobu tří let od 1. 9. 2024. Za elektřinu v bytě hradí dle výpisu z běžného účtu 1 100 Kč měsíčně a za mobilní služby a Wi-Fi částku 843 Kč měsíčně. Z vyjádření realitního makléře bylo zjištěno, že průměrný nájem bytu o velikosti 2+1 nebo 2+kk v Kolíně činí 12 500 Kč, k čemuž je třeba počítat s energiemi v rozmezí 4 000 Kč až 5 000 Kč. Žalovaná si zaplatila dle pokladního dokladu permanentku ve Vodním světě Kolín za 1 500 Kč a dle faktury kurz „sm systém/zdravá záda“ za 1 490 Kč. Žalovaná ve své výpovědi uvedla, že má nadále zdravotní obtíže, trpí denními bolestmi zad, musí cvičit, ale nemá dostatek finančních prostředků, aby si pravidelné cvičení mohla dovolit. Má rovněž po operaci kolene. Užívá vitamíny, za které hradí za tři měsíce cca 1 400 Kč až 1 600 Kč. Kromě rodinného domu s pergolou, bazénem a skleníkem je ve společném jmění také pět aut, tři motorky a zahradní technika. Pozemek má rozlohu 5 000 m2. Veškeré náklady s rodinným domem a auty nyní hradí manžel. Manžel jí na výživu ničeho nepřispívá. Po odchodu ze společné domácnosti disponovala žalovaná finančními prostředky ve výši 400 000 Kč, které použila na úhradu kauce, provize realitní kanceláři za zprostředkování nájmu a dále si musela zakoupit veškerý nábytek, pračku, ledničku, zdravotní matraci a přispěla na dárek své matky.

10. K majetkovým poměrům otce žalobkyně bylo z jeho výslechu zjištěno, že jeho měsíční hrubý příjem činí cca 150 000 Kč. Z toho hradí náklady na živnost. Daňový základ může činit 50 000 až 60 000 Kč měsíčně, z čehož je třeba ještě odečíst zákonné odvody. Hradí náklady na bydlení, tj. plyn ve výši 5 300 Kč měsíčně, elektřinu ve výši 4 700 Kč měsíčně a pojistku na dům ve výši 20 000 Kč ročně. Žádné zdravotní omezení nemá. Hradí veškeré náklady žalobkyně. Jsou s žalobkyní domluveni, že žalobkyně nesmí utratit víc, než kolik žalovaný vydělá. Do společného jmění náleží pět automobilů a 3 motorky. Žalobkyně za užívání domu a auta ničeho nehradí.

11. Žalobkyně se po žalované písemnými výzvami z února a z března 2024 domáhala úhrady vyživného ve výši 7 000 Kč měsíčně a doplatku dlužného výživného za období od 1. 3. 2021 do 29. 2. 2024 ve výši 252 000 Kč.

12. Žalovaná vyzývala v prosinci 2023 otce žalobkyně k úhradě výživného nerozvedené manželky ve výši 20 000 Kč měsíčně a zpřístupnění domu. Manžel odmítl toto výživné žalované hradit. Manželka podala návrh na rozvod manželství.

13. Odvolací soud ze skutkového zjištění učiněného soudem prvního stupně vyšel, neboť jej považoval za správné a dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

14. Dle § 690 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. z.“), každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

15. Dle § 859 o. z., vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.

16. Dle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

17. Dle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

18. Dle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

19. Dle § 913 odst. 2 o. z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

20. Dle § 914 o. z., je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

21. Dle § 915 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

22. Dle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

23. Dle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

24. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalované období od 4. 4. 2021, které je předmětem přezkumu odvolacím soudem, je třeba rozdělit do tří úseků. První úsek je od 4. 4. 2021 (podání žaloby) do 10. 9. 2023 (opuštění společné domácnosti žalovanou). V tomto období sdíleli žalobkyně, žalovaná a otec žalobkyně společnou domácnost, o kterou společně pečovali. Žalovaná ve svém výslechu uvedla, že z jejího běžného účtu se platil provoz domácnosti. Tato skutečnost je nepřímo potvrzena i v odvolání žalobkyně, v němž uvádí, že výpadek na výdajích na dům po odchodu žalované musel vyplnit otec žalobkyně. Žalovaná se tak na chodu domácnosti finančně podílela. K tomu je však nezbytné dodat, že finanční složka je pouze jeden ze způsobů, jak se člen společné domácnosti podílí na jejím chodu. Dle § 690 o. z. má vedle majetkového plnění stejný význam i osobní péče o rodinu (např. úklid, vaření, praní apod.). Z pohledu výživného není podstatné, jak byl každý jednotlivý příjem použit na chod domácnosti, podstatné je, že žalovaná a její manžel (otec žalobkyně) hospodařili společně do 10. 9. 2023. Tato skutečnost ani nebyla žalobkyní rozporována. Žalobkyně v řízení netvrdila, že by její rodiče po dobu, kdy žili ve společném domě, začali v nějaký moment žít odděleně a odděleně hospodařit. Pokud by taková skutečnost v řízení vyplynula, bylo by na místě se jí zabývat a případně za tím účelem poskytnout žalobkyni poučení dle § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř. To však nebyl daný případ. V řízení naopak obě účastnice shodně uvedly, že rozhodný zlom nastal až odchodem žalované ze společné domácnosti dne 10. 9. 2023, kdy již zjevně o společném hospodaření a péči o rodinu nelze uvažovat. V řízení o výživném není významné, jak se kdo z manželů zasloužil o nabytí majetku, jak bylo s penězi nakládáno, tyto otázky mohou mít význam při vypořádní společného jmění. Pro rozhodování o výživném je významné pouze to, zda existuje nadále společná domácnost či nikoliv. O povinnosti žalované hradit žalobkyni výživné je tak na místě uvažovat od 11. 9. 2023. Za období od 4. 4. 2021 do 10. 9. 2023 žalobkyni žalovaný nárok nevznikl, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Pro toto řízení je pak i bez významu, proč žalovaná ze společné domácnosti odešla.

25. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že za následující dvě období (od 11. 9. 2023 do 31. 8. 2024, kdy žalobkyně studovala střední školu, a od 1. 9. 2024, kdy je studentkou vysoké školy) již žalobkyni nárok na úhradu výživného vznikl. Žalovaná se ze společné domácnosti odstěhovala, čímž se přestala podílet na vyživovací povinnosti spolu s otcem žalobkyně. Naopak žalobkyně, byť je již zletilá, není zatím schopna se ve smyslu § 911 o. z. sama živit, neboť je studentkou na vysoké škole (prezenční studium). Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně i v závěru, že je třeba na studium žalobkyně na soukromé vysoké škole pohlížet jako na řádné. Je pravdou, že vysoká škola, kterou si žalobkyně vybrala, oborově nenavazuje na střední školu, ale lze důvodně předpokládat, že jí tato vysoká škola zvýší šance uplatnit se na trhu práce s adekvátním finančním ohodnocením. Žalovaná jako matka žalobkyně je tak nadále povinna podílet se na vyživovací povinnosti vůči žalobkyni dle § 910 o. z. ve spojení s § 859 o. z.

26. Odvolací soud se však neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že by žalovaná svou vyživovací povinnost zcela splnila naturálně. Lze souhlasit, že žalovaná svou vyživovací povinnost částečně plní nepeněžitou formou tím, že žalobkyně bydlí v domě, který je ve společném jmění žalované a otce žalobkyně. Žalobkyně může využívat i dalších věcí, které jsou součástí společného jmění (zejména auta). S ohledem na věk žalobkyně a její oprávněné potřeby však nelze uzavřít, že by tím byla vyživovací povinnost splněna zcela. Tuto skutečnost je však třeba mít na paměti při stanovení výše výživného v peněžité formě. K tomu odvolací soud dodává, že žalovaná je stejným vlastníkem nemovitostí ve společném jmění jako její manžel. Společné jmění je ze své povahy spoluvlastnictvím bezpodílovým. Zakládá tak oběma manželům stejná práva a stejné povinnosti k takovému majetku. Na tuto skutečnost nemá žádný vliv, zda se při vypořádání společného jmění uplatní disparita podílů.

27. Lze souhlasit s námitkou žalované, že zákon v § 915 o. z. vychází z principu stejné životní úrovně dětí a jejich rodičů. Ze skutečností, které byly v řízení prokázány, vyplývá, že aktuální životní úroveň žalobkyně je vyšší než životní úroveň žalované. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žije v rodinném domě se zahradou a bazénem. Otec žalobkyně ze svých příjmů hradí veškeré výdaje žalobkyně, jak ty nezbytné (spojené se stravou, ošacením, dopravou do školy, náklady na telefon apod.), tak i výdaje, které lze v případě finanční nouze omezit (např. pravidelná návštěva kadeřníka, fitness, solária, permanentka na hokej, umělé nehty, doprava do školy autem, studium na soukromé, nikoliv veřejné vysoké škole apod.). Naopak žalovaná žije v nájemním bytě. Po úhradě výdajů spojených s bydlením jí z měsíčního příjmu nezbývá taková částka, aby si stejné výdaje jako žalobkyně mohla dovolit. Tato skutečnost je však dána rozdílnými příjmy a výdaji žalované a otce žalobkyně. Nastane-li situace, že rodiče dítěte, kteří spolu nežijí, nemají stejnou životní úroveň, nelze ve vztahu k oběma rodičům dostát § 915 o. z. V takovém případě by měla životní úroveň dítěte odpovídat životní úrovni movitějšího rodiče s tím, že se však zároveň majetnější rodič podílí vyšší měrou na vyživovací povinnosti dítěte dle § 914 o. z. Žalovaná tak není povinna, jak v řízení opakovaně namítala, doplácet na vyšší životní úroveň žalobkyně a s tím spojené zvýšené výdaje. To však neznamená, že není povinna přispívat ani na úhradu běžných potřeb, které odpovídají věku žalobkyně. Závěr přijatý soudem prvního stupně a podporovaný žalovanou je celospolečensky neudržitelný, neboť by ve svém důsledku přenášel vyživovací povinnost, kterou mají ze zákona oba rodiče, pouze na majetnějšího rodiče, pokud zároveň o dítě pečuje.

28. Žalovaná je dle svých finančních možností povinna přispívat na základní výdaje, které má žalobkyně úměrně svému věku a studijním povinnostem. Zvýšené výdaje, včetně např. školného na soukromé vysoké škole nebo dopravy do školy autem, je povinen platit otec žalobkyně, dle jeho majetkových poměrů, popř. si na ně musí žalobkyně vydělat na příležitostných brigádách. Vyživovací povinnost mají ze zákona oba rodiče. Každý z rodičů má povinnost platit výživné na dítě sám za sebe takovým dílem, jaký odpovídá jeho možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům. Za žalovanou tak vyživovací povinnost nemůže plnit její manžel, i když ji otec žalobkyně plní z finančních prostředků, které jako jeho příjem náleží do společného jmění manželů. Žalovaná je povinna ji plnit osobně ze svých finančních prostředků, které má k dispozici.

29. Rozhodla-li se žalovaná opustit společnou domácnost, měla při výběru nájemního bytu a jeho vybavení přihlížet ke své vyživovací povinnosti, kterou vůči žalobkyni má. Jedná se o prioritní pohledávku. Je tedy povinna na ni plnit přednostně před ostatními platebními povinnostmi. Příjem žalované není tak malý (s přihlédnutím i k finančním prostředkům ve výši 400 000 Kč, které měla při odchodu ze společné domácnosti k dispozici), aby nemohla výživné alespoň v nižší výši platit. Průměrný nájem za byt v Kolíně o stejné velikosti je i dle sdělení realitního makléře cca o 2 000 Kč levnější, než kolik platí žalovaná. Žalovaná rovněž mohla bydlet u své rodiny, kde lze rovněž očekávat, že by měsíční platba byla nižší. Nájemní vztah na tři roky žalovaná sjednala až dne 1. 9. 2024. Měla tedy rok na to, aby zvážila, zda je v jejích finančních možnostech hradit nájemné v této výši vedle své zákonné vyživovací povinnosti, popř. mohla během tohoto roku najít jiné levnější bydlení. Nelze klást k tíži žalobkyni, že zůstala se svým otcem bydlet v rodinném domě, který její rodiče nadále společně vlastní a v němž žalobkyně dlouhodobě žije. Rovněž na vyživovací povinnost žalované vůči žalobkyni nemá vliv, že otec žalobkyně (manžel žalované) nic nepřispívá na výživu žalované. Je pouze na žalované a jejím manželovi, jak se dohodnou, kdo zůstane v rodinném domě bydlet, zda si to vykompenzují nějakou náhradou, jak si rozdělí společný majetek, popř. jaké nároky se rozhodne žalovaná vymáhat i soudně.

30. Naopak odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že žalovaná mohla pracovat v jiném oboru s vyššími příjmy. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná je dlouhodobě zaměstnána u stejného zaměstnavatele, u něhož vykonává stejnou práci. Do této práce se vrátila po delší pracovní neschopnosti na částečný úvazek. Žalovaná se ve smyslu § 913 odst. 2 o. z. svým chováním nevzdala bez důležitého důvodu žádného jiného výhodnějšího zaměstnání. Je proto bez významu, jakých příjmů by žalovaná mohla dosahovat v oboru, který vystudovala, ale ve kterém dlouhodobě nepracuje.

31. Při zvážení všech těchto skutečností odvolací soud shledal, že vzhledem k majetkovým poměrům žalované a důvodným potřebám žalobkyně je přiměřené, aby žalovaná po dobu, kdy byla žalovaná na střední škole, hradila výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně a po dobu, kdy studuje vysokou školu a její náklady se tak minimálně s dopravou zvýšily, 2 000 Kč měsíčně. Na tomto závěru by nic nezměnilo ani tvrzení žalované, že její celkové příjmy jsou v současnosti nižší (cca 27 400 Kč) oproti prokázaným ve výši cca 28 500 Kč. I s tímto příjmem musí být žalovaná schopna plnit výživné ve stanovené výši. Výživné je povinna dle § 921 odst. 1 o. z. platit v pravidelných dávkách splatných vždy předem. Výživné bylo dle § 922 odst. 1 o. z. možné přiznat i zpětně od 11. 9. 2023 (žaloba byla podána dne 4. 4. 2024). Žalované tak vznikl dluh na výživném od 11. 9. 2023 do 28. 2. 2025 (výživné za únor již bylo ke dni rozhodnutí odvolacího soudu splatné) ve výši 23 666 Kč (poměrně za září 2023 ve výši 666 Kč, za říjen 2023 až srpen 2024 ve výši 11 000 Kč a za září 2024 až únor 2025 ve výši 12 000 Kč). Žalovaná totiž žalobkyni za toto období nic neplatila. Soud žalované umožnil ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. tento dluh splácet ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným. Výše splátky byla určena s přihlédnutím k majetkovým poměrům žalované a ke skutečnosti, že žalobkyně je aktuálně studentkou tříletého bakalářského programu.

32. Na základě všech uvedených skutečností a závěrů odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. částečně změnil a žalobě částečně vyhověl. Ve zbylém zamítavý výrok II. napadeného rozsudku jako věcně správný potvrdil.

33. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení úspěšnější, a proto má nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu každé z účastnic vzal odvolací soud do úvahy, že žalobkyně se domáhala před soudem prvního stupně nároku na výživné za období od 1. 2. 2021. Úspěšná však byla pouze se svým nárokem od 11. 9. 2023. Žalobkyně nese procesní zavinění i za částečné zastavení řízení dle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. za období od 1. 2. 2021 do 3. 4. 2021. Úspěch žalované v řízení před soudem prvního stupně je ze 65 % a žalobkyně ze 35 %. Za řízení před soudem prvního stupně tak má žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 30 %. Naopak v odvolacím řízení byl předmětem řízení pouze nárok na výživné za období od 4. 4. 2021 (výrok I. napadeného rozsudku o částečném zastavení řízení nebyl předmětem přezkumu). Za toto období byla žalovaná úspěšná ze 62 % a žalobkyně ze 38 %. Za odvolací řízení má žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 24 %. Při úvaze o poměru úspěchu a neúspěchu vzal odvolací soud do úvahy pouze dobu, za kterou bylo výživné požadováno, nikoliv i žalovanou výši výživného, neboť ta byla stanovena dle úvahy odvolacího soudu.

34. Náklady žalované před soudem prvního stupně spočívaly v nákladech za právní zastoupení. Ty sestávaly z odměny advokátky za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci ze dne 10. 5. 2024, dva úkony za účast na jednání konaném dne 17. 7. 2014 v délce přesahující dvě hodiny a dva úkony za účast na jednání konaném dne 4. 9. 2024 v délce přesahující dvě hodiny) po 9 980 Kč (z tarifní hodnoty 420 000 Kč odpovídající 5 x 12 x 7 000 Kč, neboť bylo předmětem řízení opětující se plnění na dobu neurčitou) dle § 7 bod 6., § 8 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále z paušální náhrady hotových výdajů za šest úkonů právní služby po 300 Kč/úkon (§ 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024), z náhrady ztráty času ke dvěma jednáním odpovídající osmi půlhodinám po 100 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024], z cestovních nákladů advokátky při dvou cestách ze sídla její kanceláře v Praze k soudu prvního stupně a zpět, celkem 140 km, osobním automobilem reg. zn 4SJ0877 s průměrnou spotřebou paliva BA 95 7,8 l/100 km, při ceně paliva 38,20 Kč/l a základní sazby náhrady 5,60 Kč/km [dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění], celkem cestovné 2 402 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty v celkové výši 13 625 Kč. Celkem náklady řízení před soudem prvního stupně činí 78 507 Kč a žalovaná má nárok na náhradu ve výši 23 552 Kč (30 % ze 78 507 Kč). Žalobkyně je povinna je uhradit k rukám zástupkyně žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je studentka vysoké školy, která si přivydělává občasnými brigádami, umožnil jí odvolací soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. splácet tento nárok v měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

35. V odvolacím řízení spočívaly rovněž náklady žalované v nákladech za právní zastoupení. Ty sestávaly z odměny advokátky za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 4. 12. 2024 a účast na jednání dne 25. 2. 2025) po 9 980 Kč [§ 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. k), g) AT], z paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za vyjádření (§ 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2023) a 450 Kč za účast při jednání (§ 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2024) a 21 % DPH v celkové výši 4 349 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení činily 25 059 Kč. Žalovaná má nárok na náhradu ve výši 6 014 Kč (24 % z 25 059 Kč). Žalobkyně je povinna je uhradit k rukám zástupkyně žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Rovněž u tohoto nároku umožnil odvolací soud žalobkyni splácet jej v měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).