o zaplacení 228 078,23 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 28. 8. 2024, č. j. 8 C 230/2022 - 158

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný byl jednatel a společník žalobkyně. Od [datum] do [datum] byl rovněž u žalobkyně v pracovním poměru, nejprve na pozici obchodní manažer, poté ekonom. Ke dni [datum] byla zrušena pozice obchodního manažera a ekonoma a veškeré kompetence převzal druhý jednatel. Pracovní poměr žalovaného byl ukončen výpovědí, kterou žalovaný převzal dne [datum]. Žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně užíval vozidlo [Anonymizováno], registrační značky [SPZ], které však se skončením pracovního poměru nevrátil. Žalovaný měl povoleno vozidlo užívat pouze pro služební účely, což žalovaný činil do [datum]. Následně bez souhlasu žalobkyně začal vozidlo užívat výlučně pro soukromou potřebu (žádná práce žalovanému již přidělována nebyla). Žalobkyni ho vrátil až [datum] s neodůvodněným nájezdem 15 686 km. Tím došlo ke snížení hodnoty vozidla o [částka]. Na vyčíslení této škody si žalobkyně nechala vypracovat znalecký posudek, za který zaplatila [částka]. Žalovaný si dále v roce 2020 za finance žalobkyně nechal vyhotovit nábytek do dětského pokoje ve svém domě. Žalobkyně za zhotovení nábytku zaplatila [částka]. Faktura však byla vystavena na kancelářský nábytek. Stejným způsobem si za finance žalobkyně nechal v roce 2020 vybavit svoji domácnost v [adresa] nízkou skříní [Anonymizováno] čtyřdveřovou za [částka] a notebookem [Anonymizováno] za částku [částka]. Veškeré tyto movité věci, které užívá pouze žalovaný, nechal žalovaný fakturovat na žalobkyni, čímž zneužil svého postavení jednatele ke škodě žalobkyně. Při prvním jednání byla žalobkyně vyzvána, aby dotvrdila a prokázala, že nízká skříňka [Anonymizováno] a notebook nesloužily ani k výkonu jednatelské funkce, ani k pracovní činnosti zaměstnance. Žalobkyně k tomuto poučení uvedla, že žádnou z těchto věcí nebyl žalovaný oprávněn užívat v souvislosti s jeho pracovním poměrem. Věci nakoupil na společnost, ačkoliv si tím vybavil vlastní byt. Jedná se o věci žalobkyně, které po skončení výkonu funkce jednatele ke dni [datum] nevrátil. Žalobkyně proto nově požadovala již pouze hodnotu těchto dvou věcí (nízké skříňky a notebooku) ke dni [datum]. Žalovaný věci pořídil jako jednatel žalobkyně, nákup tak nesouvisel se zaměstnaneckým poměrem. S ohledem na uvedené vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ve vztahu k nízké skřínce o částku [částka] (hodnota skříňky ke dni [datum] totiž činila [částka]) a ve vztahu k notebooku o [částka] (hodnota počítače ke dni [datum] činila [částka]), a to včetně úroku z prodlení z těchto částek. Nadále tak žalobkyně žalobou požadovala přiznat [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. K úhradě škody byl žalovaný vyzván dopisem ze dne [datum].

2. Okresní soud [adresa] - západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu zamítl v částce [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že se v řízení jednalo o tři relativně samostatné nároky. Pokud šlo o nárok na náhradu škody za opotřebení vozidla Volkswagen Touareg v době od [datum] do [datum], v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný mohl vozidlo užívat i k soukromým účelům a že by po předání výpovědi pro žalobkyni nějakou práci vykonal. Jelikož žalovaný vozidlo nevrátil a užíval bez souhlasu žalobkyně pro soukromé účely, bylo třeba tuto skutečnost účetně ošetřit. Ve výplatní pásce za měsíc leden 2022 proto bylo upraveno zdanění ve smyslu účetního oprávnění vůz v daném měsíci užívat. Žalovaný se však o tom mohl dozvědět až zpětně, kdy již žalovanému jakékoliv právo k vozu zaniklo v důsledku skončení pracovněprávního vztahu. Tímto jednáním vznikla žalobkyni jako zaměstnavateli škoda opotřebením vozidla ve výši [částka]. Rovněž tím žalobkyni vznikly další náklady na vypracování znaleckého posudku k ocenění této škody ve výši [částka], což je rovněž žalovaný povinen žalobkyni uhradit. Pokud jde o škodu ve výši [částka], pak bylo v řízení prokázáno, že si žalovaný v době, kdy byl jednatelem žalobkyně, pořídil do dětského pokoje pro své dcery nábytek vyhotovený panem [jméno FO], který však prezentoval jako kancelářský a nechal si ho zaplatit z účtu žalobkyně. Žalobkyni tím uvedl v omyl a způsobil jí škodu ve výši ceny nábytku. Žalovaný po skončení pracovního poměru nevrátil skříň [Anonymizováno] a notebook, které zřejmě mohl používat k pracovním účelům (opak nebyl prokázán). Nepochybně byl žalovaný povinen tyto věci vrátit, což však neučinil, čímž porušil své pracovní povinnosti. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky za pořízení těchto věcí. V průběhu řízení svůj nárok omezila na hodnotu věcí ke dni zániku jednatelské funkce (řízení proto bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], částečně zastaveno co do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení). Žalobě však bylo soudem prvního stupně vyhověno pouze co do hodnoty těchto věcí ke dni skončení pracovního poměru. Hodnota byla zjištěna znaleckým posudkem. Žalovaný neprokázal, že by předmětná skříňka a notebook měly již nulovou hodnotu. Věci nepředložil k posouzení míry jejich opotřebení. Dle tvrzení žalovaného se jednalo o pracovní pomůcky, a proto o ně měl řádně pečovat. Případné nadměrné opotřebení tak jde k jeho tíži. Žalobkyni přiznané náklady řízení ve výši [částka] byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], hotovými výdaji za znalecký posudek ve výši [částka] a náklady právního zastoupení v celkové výši [částka] za devět úkonů právní služby po [částka], za jeden úkon po [částka], za 10 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] a z náhrady DPH. Žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, neboť byla téměř zcela úspěšná (dílčí výše plnění závisela na znaleckém posudku).

4. Proti výroku I. a III. podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání, v němž navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení, popř. napadený rozsudek změnit, žalobu v plném rozsahu zamítnout a žalovanému přiznat náhradu nákladů řízení. Předně žalovaný namítal, že žalobkyně v průběhu řízení před soudem prvního stupně částečně změnila žalobu, pokud jde o dvě žalované položky (nízká skříňka [Anonymizováno] a předmětný notebook). Původně se domáhala náhrady škody odpovídající pořizovací ceně těchto položek z důvodu jejich neoprávněného nákupu žalovaným, čímž měl žalovaný zneužít své postavení jednatele. Jelikož se žalobkyně ocitla v důkazní nouzi, domáhala se nově hodnoty těchto věcí ke dni zániku funkce jednatele s odůvodněním, že žalovaný tyto věci nevrátil. Škodním jednáním tak již nebyl samotný údajný neoprávněný nákup těchto věcí, ale jejich údajné nevrácení po skončení výkonu funkce jednatele. Soud prvního stupně však o této změně žaloby nerozhodl, čímž zatížil řízení vadou, pro kterou musí být celý napadený rozsudek zrušen (nebyl najisto postaven předmět řízení). Soud prvního stupně však nemohl změně žaloby vyhovět, neboť by ji připustil až po koncentraci řízení. U těchto dvou položek rovněž bylo vycházeno z nesprávného znaleckého posudku. Soud prvního stupně dále dospěl k nesprávnému skutkovému závěru v případě užívání vozidla [Anonymizováno]. Žalovaný byl oprávněn vozidlo užívat k soukromým účelům minimálně v lednu roku 2022. Je nevěrohodné, že by došlo k úpravě výplatnice za leden 2022, pokud se žalobkyně až [datum] dozvěděla, že není auto vráceno. O tvrzeném neoprávněném užívání se měla žalobkyně dozvědět dokonce až při předání vozidla. Žalovaný vozidlo užíval pouze v prosinci 2021 a v lednu 2022. Za tuto dobu skutečně najel 15 686 km. Vozidlo bylo užíváno pouze pro soukromé účely, neboť žalovanému v té době již žádná práce přidělována nebyla. Pokud by neměl žalovaný vozidlo užívat, poškodila by žalobkyně žalovaného uvedením nesprávných údajů ve výplatní pásce. Soud prvního stupně rovněž učinil nesprávný skutkový závěr v případě nábytku vyhotoveného panem [jméno FO], neboť se nijak nevypořádal se skutečností, že majetek byl součástí inventarizace, což by bylo prokázáno i daňovým přiznáním. Soud prvního stupně však dostatečně nevysvětlil, proč nepřistoupil k provedení tohoto důkazu. V případě tohoto nábytku muselo dojít k odpočtu DPH, aniž by dodnes k tomu bylo podáno dodatečné daňové přiznání. Došlo-li k inventarizaci majetku, znamená to, že žalobkyně tyto věci skutečně viděla a v rámci inventarizace je zkontrolovala. [jméno FO] při svém výslechu uvedl, že účel využití nábytku mohl být různý. Nesprávně byla určena i výše nákladů řízení.

5. Žalobkyně s odvoláním žalovaného nesouhlasila a navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že se nejednalo o změnu žaloby, nýbrž o reakci na poučení soudu prvního stupně k doplnění tvrzení a označení důkazů. Vyjádření žalobkyně k těmto dvěma položkám bylo rovněž zasláno v koncentrační lhůtě. Žalovaný jako jednatel žalobkyně objednal nábytek od pana [jméno FO]. Fakturu do účetnictví založil žalovaný. Druhý jednatel, ani účetní nebyli schopni ověřit správnost této faktury. Žalovaný nepředložil nízkou skříň [Anonymizováno] a předmětný notebook ke zkoumání znalci, a proto nebylo možné vyjít ze skutečného opotřebení. Žalobkyně nevěděla, s jakým účelem byly tyto movité věci, které nebyly dosud vráceny, nakoupeny. Žalovaný každý měsíc dokládal knihu jízdu ke služebnímu vozidlu, které mu bylo předáno v souvislosti s pracovním poměrem. Nikdy nebyl oprávněn vozidlo užívat soukromě.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalobkyně je dle úplného výpisu z obchodního rejstříku s údaji platnými ke dni [datum] obchodní společností zapsanou dne [datum] do obchodního rejstříku. Žalovaný působil od [datum] do [datum] ve funkci jednatele a od [datum] byl společníkem. Jednatelem a společníkem po celou dobu existence žalobkyně byl rovněž pan [tituly před jménem] [jméno FO].

8. Odvolací soud k důkazu doplnil pracovní smlouvu ze dne [datum], která byla podepsána dne [datum] žalovaným v postavení zaměstnance a žalobkyní (zastoupenou jednatelem panem [tituly před jménem] [jméno FO]) v postavení zaměstnavatele. Žalovaný se zavázal počínaje dnem [datum] vykonávat práci obchodního manažera s místem výkonu práce [adresa]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dle pracovní smlouvy nebyl žalovaný oprávněn zavazovat svým jednáním žalobkyni, pokud to nevyplývá z jeho organizačního zařazení nebo pokud k tomu nebyl výslovně zmocněn. Dále byl k důkazu odvolacím soudem doplněn dodatek pracovní smlouvy, který podepsala žalobkyně (zastoupená [tituly před jménem] [jméno FO]) a žalovaný dne [datum]. Dle tohoto dodatku se změnila od [datum] náplň práce žalovaného. Namísto obchodního manažera měl nadále vykonávat pro žalobkyni práci ekonoma.

9. K poučení odvolacího soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně dotvrdila, jaká byla pracovní náplň žalovaného na jednotlivých pozicích. Uvedla, že žalovaný vykonával činnosti odpovídající funkci jednatele, tj. zastupoval žalobkyni navenek, vedl žalobkyni obchodně, organizoval a řídil její podnikatelskou činnost, komunikoval s účetní žalobkyně, předával a evidoval faktury, prováděl některé platby z účtu žalobkyně. V rámci práce na pozici obchodního manažera komunikoval s klienty žalobkyně, zpracovával pro ně cenové nabídky, řešil jejich objednávky a dodávky materiálů na stavbu. Na pozici ekonoma zůstal okruh jeho činností obdobný. Agendu rozšířil pouze o zajišťování některých smluv v rámci činnosti žalobkyně. Po skončení žalovaného ve funkci jednatele nadále působil pouze na pozici ekonoma v pracovním poměru. Jednal s klienty žalobkyně, zpracovával pro ně cenové nabídky, řešil jejich objednávky, dodávky materiálu na stavbu, ale nesměl již provádět žádné platby z bankovního účtu žalobkyně. Neexistovaly žádné písemné dokumenty obsahující pracovní náplň žalovaného. Druhý jednatel působil od roku 2007 jako obchodní manažer a od roku 2014 jako projektový manažer. Nebyly uzavřeny žádné smlouvy o výkonu funkce jednatele. K těmto tvrzením však žalobkyně neoznačila žádné důkazy způsobilé náplň práce žalovaného prokázat. K důkazu nebyla provedena žalobkyní označená pracovní smlouva [tituly před jménem] [jméno FO] a dodatek k pracovní smlouvě [tituly před jménem] [jméno FO], neboť pracovní náplň žalovaného nijak neprokazují.

10. Odvolací soud dále zopakoval k důkazu zálohovou fakturu č. [hodnota] ze dne [datum], kterou pan [jméno FO] v postavení dodavatele vystavil pro žalobkyni v postavení odběratele. Dle této faktury se jednalo o zálohu na kancelářský nábytek. Záloha činila [částka] včetně DPH ([částka] bez DPH). K důkazu byla rovněž opětovně provedena faktura – daňový doklad č. [hodnota] ze dne [datum], dle které pan [jméno FO] žalobkyni vyúčtoval zbývající částku k úhradě ve výši [částka] včetně DPH ([částka] bez DPH). Ve faktuře byl uveden kancelářský nábytek (kancelářské stoly, archiv. skříně, police).

11. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] bylo soudem prvního stupně zjištěno, že svědek žalovanému vyráběl nábytek do dětského pokoje (palanda standardních rozměrů, stůl běžné velikosti a skříň do výšky stropu) do jeho domu v [adresa]. Od žalobkyně na to převzal zálohu [částka] a následně žalobkyně doplatila cca [částka]. Poptávku zřejmě činila žena žalovaného, s níž při zakázce převážně komunikoval. Částečně šlo o nábytek na míru, částečně i vestavěný. Výsledek odpovídal zadání, podle dodané vizualizace. Účelové určení nábytku (dle faktury kancelářský nábytek) nemohl dopředu tušit.

12. Odvolací soud zopakoval dokazování fakturou – daňovým dokladem č. [IBAN] ze dne [datum] vystavenou dodavatelem [právnická osoba] pro žalobkyni (odběratele) za skříň nízkou, čtyřdveřovou, [Anonymizováno] korpus bílý, dveře bílé za částku [částka] včetně DPH ([částka] bez DPH).

13. Soud prvního stupně z faktury - daňového dokladu č. [hodnota] vystavené společností [právnická osoba]. dne [datum] zjistil, že žalobkyně byla vedena rovněž jako odběratel notebooku [Anonymizováno] Vesmírně šedý 2020 za částku [částka] vč. DPH ([částka] bez DPH).

14. Odvolací soud dále doplnil dokazování o inventurní soupis ke dni [datum], v němž je mj. uveden pod inventurním číslem [hodnota] nábytek pobočka [adresa] za pořizovací cenu [částka] ze dne [datum], dále notebook [Anonymizováno] pod inventurním číslem [hodnota] za pořizovací cenu [částka] ze dne [datum] a skříň nízká bílá, 4 dveře pod inventurní číslem [hodnota] za pořizovací cenu [částka] ze dne [datum]. Inventurní soupis je nepodepsaný.

15. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo soudem prvního stupně zjištěno, že je smluvní účetní pro žalobkyni. Faktura za kancelářský nábytek od pana [jméno FO] byla doložena. Byl veden v inventarizaci jako drobný majetek v provozovně v Praze, stejně i notebook.

16. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] soud prvního stupně zjistil, že hodnota skříně LAYERS ke dni [datum] činila [částka] a hodnota notebooku [Anonymizováno]" [Anonymizováno] k témuž dni činila [částka][Anonymizováno]

17. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že o nákupu této nízké skříňky i notebooku, jakož i nábytku vyhoveného od pana [jméno FO] rozhodl žalovaný z pozice jednatele. Uhrazeny byly z prostředků žalobkyně a užíval je žalovaný. Účastníci se naopak neshodovali, z jakého důvodu byly tyto věci zakoupeny, za jakým účelem je žalovaný užíval a zda tedy byly užívány ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně k opakovaným dotazům odvolacího soudu uvedla, že jelikož byly zakoupeny žalovaným, neví, k čemu tyto věci sloužily. I kdyby je žalovaný užíval pro potřeby žalobkyně, měl je žalobkyni vrátit ke dni zániku funkce jednatele, nejpozději ke konci pracovního poměru. Odvolací soud proto dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil žalovaného, aby tvrdil a prokázal, že nízká skříňka [Anonymizováno] i notebook byly zakoupeny pro pracovní účely žalovaného u žalobkyně, s tímto účelem mu byly předány a žalovaným užívány. Žalovaný k tomu uvedl, že skříň byla užívána pro uložení spisů a dalších materiálů a dokumentů vztahujících se k práci pro žalobkyni. Notebook byl užíván výhradně k výkonu práce žalovaného pro žalobkyni. Žalovaný však k těmto tvrzením neoznačil důkazy, které by byly způsobilé tvrzení prokázat.

18. K důkazu označil daňové přiznání žalobkyně k dani z příjmu právnických osob za rok 2020, kterým mělo být prokázáno tvrzení žalovaného, že tyto položky byly uplatněny v daňovém nákladu žalobkyně u daně z příjmu právnických osob. Dále k důkazu označil daňová přiznání žalobkyně k DPH za květen 2020 a za říjen 2020, kterými mělo být prokázáno, že žalobkyně rovněž uplatnila nárok na odpočet DPH za tyto položky. Odvolací soud tyto listiny k důkazu neprovedl, neboť prokazují jiné skutečnosti, než které jsou rozhodné pro toto řízení. Sama skutečnost, že nějaký majetek je uveden v inventurním soupisu majetku společnosti ještě neprokazuje, že s tímto majetkem taková společnost skutečně disponuje a je využíván pro účely společnosti. Rovněž o skutečném využití konkrétní věci nic nevypovídá, zda tyto věci byly uplatněny v daňovém nákladu nebo že na ně byl uplatněn nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. V praxi není zcela výjimečné, že právnické osoby evidují ve svém majetku věci, které byly ve skutečnosti zakoupeny pro soukromé účely osoby s takovou společností spřízněné, a to právě z toho důvodu, aby jejich pořizovací cena byla nižší o daň z přidané hodnoty, popř. aby o to byl snížen daňový základ společnosti u daně z příjmu právnických osob. Již ze samotné podstaty sporu, tj. že žalobkyně namítá, že žalovaný v rozporu se zájmy žalobkyně tyto věci nakoupil, zahrnul je do majetku společnosti, avšak užívá je výlučně žalovaný a odmítá je vydat, je zřejmé, že takto označené důkazy jsou nedostatečné k prokázání jejich skutečného využití. Odvolací soud k tomu pouze pro úplnost dodává, že jsou-li některé věci nesloužící pro účely právnické osoby evidovány v jejím majetku za účelem získání různých daňových úlev, jedná se o postup porušující veřejné právo, takové porušení veřejnoprávních předpisů však není předmětem tohoto řízení a nic nevypovídá o jejich skutečném využití. Pro tento spor je proto rovněž bez významu, zda žalobkyně podala dodatečné přiznání za období, kdy byl odpočet DPH uplatněn.

19. Odvolací soud rovněž neshledal zákonné důvody pro opakování výslechu svědkyně [jméno FO] (účetní žalobkyně). Důkaz byl řádně proveden soudem prvního stupně, aniž by se naznačovalo, že z něj lze dospět k jinému skutkovému zjištění, než které přijal soud prvního stupně. Svědkyně potvrdila, že faktury, které jí byly předloženy, založila do účetnictví společnosti. Svědkyně ve svém výslechu neuvedla, že jednotlivé položky, které jsou předmětem tohoto řízení, skutečně viděla (vyjma předmětného notebooku). Z jejího výslechu nelze učinit závěr, pro jaký účel byla nízká skříňka a předmětný notebook užívány. Žalovaný netvrdil žádné nové skutečnosti, pro které by bylo na místě k opakovanému výslechu přistoupit. Žalovaný po celé řízení setrvával na svém postoji, že veškeré žalované položky (tj. nábytek vyhotovený panem [jméno FO], nízkou skříňku [Anonymizováno] i notebook [Anonymizováno]) osobně užíval, odmítá je vydat, popř. předložit k nahlédnutí. K přímému dotazu odvolacího soudu žalovaný uvedl, že si nepamatuje, kdy ke zpřístupnění těchto položek žalobkyni došlo.

20. Soud prvního stupně dále z výpovědi z pracovního poměru zjistil, že žalobkyně předala dne [datum] žalovanému výpověď z pracovního poměru z důvodu snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce. Z rozhodnutí zaměstnavatele ze dne [datum] bylo dále zjištěno, že žalobkyně určila žalovanému, že bude v období od [datum] do [datum] čerpat dovolenou. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] soud prvního stupně zjistil, že žalovaný reálně vykonával práci jen do předání výpovědi, čemuž byla osobně přítomna.

21. Z technického průkazu a z kupní smlouvy ze dne [datum] soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je dle této kupní smlouvy uvedena v technickém průkazu jako vlastník vozidla [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ]. Odvolací soud k důkazu doplnil knihu jízd za období od června 2019 do července 2021, z níž bylo zjištěno, že žalovaný v tomto období vedl každý měsíc přehled jízd s uvedením, kdy a jakou cestu s tímto vozidlem ujel, počet najetých kilometrů a stav tachometru. Soud prvního stupně dále k důkazu provedl i knihu jízd za navazující období, z níž bylo zjištěno, že tyto záznamy žalovaný vedl i od srpna 2021 do listopadu 2021. Poslední záznam je z [datum], výsledný stav tachometru je 85 331 km. Žalovaný toto vozidlo žalobkyni předal dne [datum], jak bylo soudem prvního stupně zjištěno z předávacího protokolu se stavem tachometru 101 017 km (rozdíl tak od [datum] činil 15 686 km). Soud prvního stupně dále ze znaleckého posudku č. 3381/59/2022 znalce [jméno FO] zjistil, že nájezdem 15 686 km došlo ke snížení majetkové hodnoty vozu o [částka]. Rovněž z vyúčtování znalce bylo zjištěno, že za znalecký posudek žalobkyně zaplatila [částka].

22. Z výzvy k vydání vozidla a k zaplacení dlužné částky bylo soudem prvního stupně zjištěno, že dne [datum] požadovala žalobkyně po žalovaném vrácení předmětného vozidla a vozidla [Anonymizováno], registrační značky [SPZ] zaplacení částky [částka] čerpané jako záloha z pokladny. Z e-mailu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný opětovně žádal jednatele žalobkyně ([tituly před jménem] [jméno FO]), aby si do vyřešení sporu mohl ponechat užívání vozidel. Jeho manželka musela s dcerou na pohotovost, což by bez auta nebylo možné stejně jako potřeba odvozu dětí do školy a školky s tím, že veškeré náklady na provoz, servis a pojištění obou aut si samozřejmě budou hradit sami na vlastní náklady.

23. Z výplatních pásek za prosinec 2021 a leden 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byl ve výplatní pásce za leden 2022 zvýšen základ daně, nikoliv však ve výplatní pásce za prosinec 2021. Soud prvního stupně k tomu dále z výpovědi svědkyně [jméno FO] zjistil, že předmětné vozidlo Volkswagen Touareg bylo vykazováno jako služební a užíval ho žalovaný. Do [datum] k němu vykazoval knihu jízd a nákupy pohonných hmot. Ani po skončení pracovního poměru však vozidlo nevrátil, nebyly doloženy kilometry, nákupy pohonných hmot, bylo třeba to nějak účetně zaevidovat, proto bylo vedeno účetně, že je vůz užíván k soukromým účelům a na mzdě žalovaného bylo od prosince 2021 zdaněno 1 % jeho pořizovací hodnoty.

24. Soud prvního stupně poučil žalovaného ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů, zda užíval předmětný automobil k soukromým účelům od [datum] do [datum], v jakém rozsahu a na základě jakého právního důvodu. Žalovaný v reakci na toto poučení před soudem prvního stupně uvedl, že nevyužíval vozidlo k soukromým účelům, byl k tomu však oprávněn, což vyplývalo z výplatní pásky. K důkazu označil výslech účetní paní [jméno FO]. Vozidlo užíval k pracovním účelům po část měsíce ledna 2022 v době, kdy mu nebyla nařízená dovolená. K dotazu odvolacího soudu k tomu žalovaný uvedl, že vozidlo žalovaný užíval v prosinci 2021 a v lednu 2022 pouze pro soukromé účely. V té době totiž žalovanému žádná práce ze strany žalobkyně přidělována nebyla. Ani přes poučení soudu prvního stupně žalovaný netvrdil nic konkrétního k tomu, kdy mu byl souhlas s užitím vozidla pro soukromé účely ze strany žalobkyně poskytnut a jakou formou. Bylo rovněž rezignováno na označení důkazů, které by okolnosti poskytnutí takového souhlasu prokazovaly. Žalovaný postupně v řízení měnil svá tvrzení o tom, jak bylo vozidlo v posledních měsících pracovního poměru užíváno, což snižovalo jeho věrohodnost v této otázce. Povolení dovozoval pouze z výplatní pásky za leden 2022. K tomu se však ve své výpovědi vyjádřila svědkyně [jméno FO], která vysvětlila, že se jednalo o snahu žalobkyně účetně vyřešit, že vozidlo nebylo vráceno. Poskytnutí souhlasu žalobkyně tím nebylo prokázáno. Z výzvy k vrácení vozidla ze dne [datum] je naopak patrné, že zde takový souhlas dán nebyla. Toho si byl zjevně vědom i sám žalovaný, jak vyplývá z obsahu e-mailu ze dne [datum], v němž žalobkyni opětovně žádal o možnost užívání vozidel (mj. tedy i vozidla Volkswagen Touareg). Účastníci se nakonec shodli, že od prosince 2021 již žalovaný žádnou práci pro žalobkyni nevykonal, a proto nebyl oprávněn vozidlo od předání výpovědi užívat. Lze souhlasit s žalovaným, že rovněž žalobkyně za takového stavu nebyla oprávněna zvýšit žalovanému základ daně, čímž žalovaného poškodila. To však nebylo předmětem tohoto řízení.

25. Dopisem ze dne [datum] soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k náhradě za opotřebení vozidla a úhradě za skříň [Anonymizováno], notebooku [Anonymizováno] a nábytku od [jméno FO]. Odvolací soud k tomu k důkazu doplnil podací stvrzenku dokládají odeslání zásilky dne [datum].

26. Odvolací soud dospěl k závěru, že takto zjištěný skutkový stav je dostatečný pro rozhodnutí ve věci.

27. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších změn (dále jen „zákoník práce“), závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.

28. Dle § 3 zákoníku práce, závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

29. Dle § 73a odst. 2 zákoníku práce (obdobně dle § 73 odst. 6 zákoníku práce, ve znění účinném do [datum]), odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

30. Dle § 250 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

31. Dle § 257 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

32. Dle § 257 odst. 2 zákoníku práce, výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

33. Dle § 134 věta prvá zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „obch. zák.“), jednateli náleží obchodní vedení společnosti.

34. Dle § 135 odst. 1 obch. zák., jednatelé jsou povinni zajistit řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vést seznam společníků a informovat společníky o záležitostech společnosti.

35. Dle § 195 odst. 2 věta prvá zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. o. k.“), jednateli přísluší obchodní vedení společnosti.

36. Dle § 196 z. o. k., jednatel zajišťuje řádné vedení předepsané evidence a účetnictví, vedení seznamu společníků a na žádost informuje společníky o věcech společnosti.

37. Dle § 159 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí.

38. Dle § 513 o. z., příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

39. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

40. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

41. Dle § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

42. Žalovaný vykonával u žalobkyně od roku 2007 do [datum] funkci jednatele. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána i pracovní smlouva. Jednatel může ve společnosti s ručením omezeným vykonávat i další činnost v pracovním poměru. Náplň pracovního poměru však nemůže zahrnovat okruh věcí spadajících pod výkon funkce jednatele ve smyslu § 134 a § 135 odst. 1 obch. zák., resp. § 195 odst. 2 a § 196 z. o. k. Pokud by však i pro takové činnosti byla pracovní smlouva sjednána, nezpůsobuje to její neplatnost. I vztahy, jejichž předmětem není výkon závislé práce, totiž mohou být podřazeny pod zákoník práce (ustanovení § 2 odst. 1 zákoníku práce tomu nebrání). Takové ujednání však neučiní ze vztahu mezi jednatelem a obchodní korporací vztah pracovněprávní. Nadále se bude jednat o občanskoprávní vztah, na který se (vedle o. z. a z. o. k.) aplikují i ustanovení zákoníku práce. Tato ustanovení však nesmí být v rozporu s kogentními právními normami upravujícími postavení člena statutárního orgánu obchodní korporace a jeho vztah s obchodní korporací. I v případě podřízenosti daného smluvního vztahu zákoníku práce se tak nelze odchýlit např. od povinnosti jednatele vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

43. V daném případě má odvolací soud pochybnost o tom, že žalovaný pro žalobkyni v období, kdy vykonával funkci jednatele, zároveň plnil pracovní úkoly, které by ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce splňovaly znaky závislé činnosti. Žalobkyně k poučení odvolacího soudu dotvrdila, jaká měla být pracovní náplň žalovaného na pozici obchodního manažera a následně ekonoma. V obou případech se mělo v zásadě jednat o shodnou agendu. Není tedy zjevné, proč došlo ke změně pracovní pozice. Popis činnosti pak neodpovídal náplni práce, kterou lze očekávat na pozici ekonoma. Žalobkyně však zůstala pouze v rovině tvrzení, aniž by skutečnou pracovní náplň žalovaného v řízení prokázala. I kdyby však byl žalovaný u žalobkyně v daném období zaměstnán, nákup nábytku (objednaného u pana [jméno FO] a u společnosti [právnická osoba]) a notebooku [Anonymizováno] je třeba podřadit pod výkon funkce jednatele. Žalovaný totiž při této činnosti nakládal s majetkem žalobkyně, a proto byl povinen tak činit dle § 159 odst. 1 o. z. s péčí řádného hospodáře. Nárok na náhradu škody se nemůže řídit úpravou obsaženou v zákoníku práce a nemůže být omezen čtyřapůlnásobkem jeho průměrného měsíčního výdělku (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

44. Žalobkyně se žalobou domáhala náhrady škody v souvislosti se zakoupením věcí žalovaným v postavení jednatele za finanční prostředky žalobkyně, aniž by tyto věci byly pořízeny ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně proto byla povinna prokázat vznik škody a jednání žalovaného, které bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody. V řízení bylo prokázáno (mezi účastníky to ani nebylo sporné), že žalovaný v postavení jednatele nakoupil za finanční prostředky žalobkyně nábytek od pana [jméno FO], nízkou skříňku [Anonymizováno] a notebook [Anonymizováno] Tyto movité věci byly zařazeny do majetku žalobkyně, avšak od počátku je užívá výlučně žalovaný. Žalobkyně je nemá dodnes ve svém držení. Žalobkyně tím svůj nárok na náhradu škody odpovídající hodnotě pořízených věcí prokázala. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že s těmito finančními prostředky žalobkyně naložil s péčí řádného hospodáře, tj. že za tyto finanční prostředky zakoupil věci, které slouží potřebám a zájmům žalobkyně (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

45. K tomu odvolací soud dodává, že soud prvního stupně, jakož i odvolací soud byly věcně příslušné rozhodnout o celém žalovaném nároku. Věcná příslušnost byla založena usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí vycházel z tvrzení obsažených v žalobě (žalovaný měl žalobkyni způsobit škodu nákupem movitých věcí, čímž měl zneužít svého postavení jednatele). Za takto popsaného nároku Vrchní soud v Praze uzavřel, že jsou k rozhodnutí v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy. Tímto rozhodnutím je odvolací soud vázán (§ 104a odst. 7 o. s. ř.).

46. Pokud jde o nábytek vyrobený panem [jméno FO], bylo žalobkyní prokázáno, že žalovaný s péčí řádného hospodáře ve smyslu § 159 odst. 1 o. z. nejednal. Svědeckou výpovědí pana [jméno FO] bylo zjištěno, že tento nábytek byl vyhotoven do dětského pokoje žalovaného v jeho domě. Tím bylo vyvráceno tvrzení žalovaného, že ho užíval jako kancelářský nábytek. Skutková zjištění získaná touto svědeckou výpovědí nemohou zvrátit důkazy označené žalovaným. Není totiž významné, jak byl nábytek označen na faktuře, že byl veden v majetku společnosti, případně, zda jej žalobkyně zahrnula do svých nákladů k dani z příjmu právnických osob. Tyto důkazy mají pouze evidenční charakter. Nemohou vyvrátit výpověď svědka o jeho skutečném využití. Soud prvního stupně proto nepochybil, neprováděl-li již k důkazu daňové přiznání žalobkyně k dani z příjmu právních osob za rok 2020.

47. Pokud jde o nízkou skříňku [Anonymizováno] a notebook [Anonymizováno], nebylo v řízení prokázáno, za jakým účelem byly tyto movité věci zakoupeny a jak byly využívány. Do současnosti je žalovaný žalobkyni nevydal. Soud prvního stupně nepostupoval správně, poučil-li žalobkyni, aby prokázala, že žalovaný pro výkon funkce jednatele, popř. pro účely zaměstnaneckého poměru tyto věci neužíval. Jelikož žalobkyně nevěděla (a objektivně ani vědět nemohla), za jakým účelem byly tyto věci žalovaným pořízeny, reagovala na toto chybné poučení ponížením svého nároku na hodnotu věcí ke dni zániku jednatelské funkce. Žalovaný v odvolání namítal, že žalobkyně v průběhu řízení změnila žalobu, o čemž nebylo soudem prvního stupně rozhodnuto. Odvolací soud tomuto argumentu nepřisvědčil. Nejedná se o změnu žaloby, pokud účastník reaguje na poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a za tímto účelem doplní, případně upraví svá skutková tvrzení (k tomu přiměřeně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo komentář k § 95 v Jirsa, J., Doležal, M., Vojtek, [právnická osoba], B., Havlíček, K. a kol. Občanské soudní řízení, Soudcovský komentář, Kniha I., § 1-250l občanského soudního řádu, 4. vydání, [adresa]: Wolters Kluwer, 2023). Žalobkyně se stále domáhala nároku plynoucího z hodnoty stejných věcí pouze v nižší výši, neboť již nevycházela z jejich hodnoty v okamžiku pořízení. Žalobkyně po celou dobu řízení setrvala na shodném tvrzení, že neví, z jakého důvodu byly věci pořízeny, neví, jak je žalovaný užívá, ani z jakého důvodu je žalovaný užívá, a proto se domáhala s ohledem na poučení soudu prvního stupně alespoň jejich hodnoty k okamžiku, kdy je již prokazatelně žalovaný ve svém držení mít z žádného zákonného důvodu nemohl. Nedošlo tedy ke změně žaloby, nýbrž pouze k částečnému zpětvzetí, o čemž bylo soudem prvního stupně rozhodnuto.

48. Žalovaný přes poučení odvolacího soudu neprokázal, že tyto věci zakoupil v souvislosti s plněním pracovních úkolů pro žalobkyni, s tímto účelem mu byly předány a žalovaným užívány. Jelikož žalovaný důkazní břemeno neunesl (k tomu srov. odst. 17 až 19 tohoto odůvodnění), vycházel odvolací soud ze závěru, že žalovaný rovněž při nákupu těchto věcí nepostupoval s péčí řádného hospodáře (§ 159 odst. 1 o. z.). Jednání, které není v zájmu žalobkyně, ale v osobním zájmu, popř. v zájmu osob blízkých, je porušením povinnosti nezbytné loajality. Ponecháním si těchto věcí pro sebe a pro svoji osobní potřebu (aniž k tomu existuje odpovídající právní titul) upřednostnil žalovaný své zájmy před zájmy žalobkyně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

49. Jelikož žalovaný při nákupu nábytku od pana [jméno FO], nízké skříňky [Anonymizováno] a notebooku [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] péči řádného hospodáře, vznikl žalobkyni nárok na náhradu škody dle § 2913 o. z. (k porušení smluvní povinnosti srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V případě nábytku od pana [jméno FO] je škoda důvodně požadována ve výši [částka]. Pokud jde o nízkou skříňku a notebook, soud prvního stupně přiznal nárok pouze co do částek [částka] za skříňku a [částka] za notebook. Minimálně v této výši je tak nárok rovněž důvodný. Žalobkyně nepodala odvolání do zamítavého výroku. Odvolací soud se proto nezabýval případným vyšším nárokem, neboť již o něm bylo pravomocně rozhodnuto.

50. Žalovaný skončil ve funkci jednatele žalobkyně dne [datum]. Mezi účastníky nebylo sporu, že poté žalovaný vykonával pro žalobkyni další činnost. Ačkoliv měl odvolací soud pochybnost, že žalovaný byl po dobu výkonu jeho funkce rovněž v zaměstnaneckém poměru u žalobkyně, není pochyb o tom, že následně od [datum] do [datum] se již o pracovní poměr jednalo. Zánik výkonu funkce jednatele, je-li zároveň sjednaná pracovní smlouva, která nevylučuje aplikaci § 73 odst. 6 zákoníku práce, ve znění účinném do [datum], resp. aplikaci § 73a odst. 2 zákoníku práce, totiž nezpůsobuje zánik pracovního poměru. Žalovaný tak byl po odvolání ze své funkce nadále zaměstnancem žalobkyně, a to až do ukončení jeho pracovního poměru výpovědí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze den [datum], sp. zn. [spisová značka]).

51. K plnění pracovních úkolů měl žalovaný k dispozici vozidlo Volkswagen Touareg. Žalovaný k tomuto vozidlu vedl od jeho pořízení do [datum] knihu jízd. Po předání výpovědi nebyla žalovanému již žádná práce přidělována. Vozidlo však užíval dál, aniž by v řízení prokázal, že měl od žalobkyně oprávnění užívat ho i pro soukromé účely. Tímto jednáním (neodůvodněným nájezdem kilometrů) způsobil žalobkyni úmyslně škodu ve výši [částka], kterou je povinen dle § 250 odst. 1 a § 257 odst. 1 a 2 zákoníku práce uhradit. Spolu s tím je povinen ve smyslu § 513 o. z., ve spojení s § 4 zákoníku práce, zaplatit náklady za vypracování znaleckého posudku č. 3381/59/2022 znalce [jméno FO] ve výši [částka].

52. S ohledem na vše shora uvedené je závěr soudu prvního stupně o tom, že je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku [částka] včetně úroku z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z., správný. Počátek prodlení se odvíjí od zaslané výzvy k plnění v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., ve spojení s § 4 zákoníku práce.

53. Odvolací soud shledal správným i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně dle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Neúspěch žalobkyně byl v poměrně nepatrné části, když bylo třeba přihlížet i k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Přiznaný nárok se odvíjel i od znaleckého posouzení. Žalobkyně proto měla právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem, hotovými výdaji za znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a z nákladů za právní zastoupení. Soud prvního stupně vycházel ze správné tarifní hodnoty a nepochybil ani při určení úkonů právní služby, za které náhradu přiznal. K námitkám žalovaného odvolací soud uvádí, že předžalobní výzva je úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), ve znění účinném od [datum] do současnosti. Veškerá podání, za která byla náhrada přiznána, obsahovala hmotněprávní vyjádření. Jejich četnost byla způsobena postupem obou stran. Ani jeden z účastníků neponechal vyjádření jedné strany bez navazujícího protivyjádření. Na četnost podání si žalovaný stěžoval až ve chvíli, kdy mu bylo uloženo hradit náhradu nákladů úspěšné žalobkyně. Podání ze dne [datum] navíc obsahuje částečné zpětvzetí žaloby a je tedy rovněž podáním ve věci samé.

54. Odvolací soud proto výroky I. a III. napadeného rozsudku v souladu s § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

55. O nákladech řízení před odvolacím soudem, které spočívaly v právním zastoupení, bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady sestávaly z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum] k výzvě odvolacího soudu a účast na jednání dne [datum]) po [částka] [§ 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. d), k), g) AT, ve znění účinném od [datum]], z paušálních náhrad hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném od [datum]) a z 21 % DPH v celkové výši [částka]. Tarifní hodnota odpovídala předmětu odvolacího řízení (částce [částka]). Celkem náklady odvolacího řízení činily [částka]. Odvolací soud nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne [datum]. Žalovaný v odvolacím řízení neuplatnil žádné nové skutečnosti, na které bylo třeba ze strany žalobkyně reagovat replikou. Žalovaný je povinen náhradu nákladů žalobkyni uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).