o zaplacení 86 799 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 2. 2025, č. j. 14 C 163/2022 – 274, ve spojení s usnesením ze dne 16. 7. 2025, č. j. 14 C 163/2022 – 293

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 86 799 Kč s úrokem z prodlení z titulu vrácení kupní ceny s tím, že si u žalované objednala a zakoupila venkovní slinutou dlažbu, za kterou zaplatila 45 815 Kč, a dále žalované zaplatila 40 984,28 Kč za částečnou pokládku dlažby, která byla provedena v květnu 2020 v nemovitosti ve vlastnictví jednatelky žalobkyně, z čehož žalobkyně odvozovala své postavení spotřebitele ve vztahu s žalovanou. V červnu 2021 žalobkyně dlažbu reklamovala s tím, že vykazuje vady – barevnou nestálost a změnu struktury povrchu dlažby, neboť skvrny, které se na dlažbě vyskytly, nebylo možné vyčistit. Výsledek reklamačního řízení byl žalobkyni sdělen až dopisem ze dne [datum], a dopisem ze dne [datum] žalobkyně od smlouvy o koupi odstoupila pro její podstatná porušení. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalovanou k uhrazení zažalované částky z důvodu odstoupení od smlouvy o koupi a pokládce dlažby.

2. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 86 799 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení 44 960,56 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované (výrok II.) a konečně žalobkyni uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně náhradu nákladů řízení státu ve výši, která bude určena v samostatném usnesení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci samostatného usnesení (výrok III.). Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud prvního stupně stanovil výši náhrady nákladů řízení státu na částku 29 251,27 Kč.

3. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy, podle které došlo k zaplacení kupní ceny a předání předmětu koupě - venkovní slinuté dlažby šarže [Anonymizováno], [Anonymizováno] a že účastníci dále uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které došlo k řádnému předání a převzetí díla - částečné pokládky zakoupené dlažby na pozemku ve vlastnictví jednatelky žalobkyně, a to ke dni [datum]. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, že ve vztahu s žalovanou vystupovala v postavení spotřebitele, se soud prvního stupně nejprve zabýval otázkou, zda se v daném případě jednalo o podnikatelský či spotřebitelský vztah, a dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že posuzovanou kupní smlouvu i smlouvu o dílo uzavřely mezi sebou právnické osoby, žalobkyni práva spotřebitele nenáleží. Dále soud prvního stupně konstatoval, že po roce od předání díla žalobkyně u žalované reklamovala vady dlažby, které měly spočívat ve změně struktury a barevnosti dlažby. Přestože žalobkyně vady dlažby u žalované reklamovala opakovaně, ve vzájemné komunikaci „samotný nárok, tedy čeho požaduje“, neuvedla. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně sice vady žalované oznámila, ale neuplatnila žádné právo z vad. Přes tento závěr se soud prvního stupně zabýval i existencí tvrzených vad a nechal je podrobit znaleckému posouzení, přičemž odborným zkoumáním byly vady namítané žalobkyní vyloučeny. Soud prvního stupně uzavřel, že nebylo prokázáno řádné uplatnění práva z vadného plnění žalobkyní, proto nemohla žalobkyně od smluv odstoupit, a nemohla být se svým nárokem na vrácení částky v celkové výši 86 799 Kč úspěšná, když byla navíc existence namítaných vad vyloučena.

4. Proti tomuto rozsudku, i proti následně vydanému usnesení o výši náhrady nákladů řízení státu, podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně nesprávný závěr, že vady dodané dlažby neuplatnila řádně a včas, a proto jí nevzniklo právo od smlouvy odstoupit. Podle žalobkyně z provedených důkazů a vzájemné komunikace vyplývá, že vady – zejména nadměrné ulpívání nečistot a obtížné až nemožné čištění v rozporu s deklarovanými vlastnostmi – žalované opakovaně vytýkala již od června 2021, poprvé e‑mailem dne [datum]. Namítala, že vady byly oznámeny včas, a proto mohla až dodatečně zvolit konkrétní nárok z odpovědnosti za vady. A jelikož žalovaná vady neuznala ani neodstranila, vzniklo žalobkyni právo od smlouvy odstoupit. Za další relevantní skutečnost označila zjištění, že dodaná dlažba byla vyrobena v [Anonymizováno], ačkoli měla být italská, přičemž tuto okolnost nemohla zjistit dříve a žalovaná o ní, podle žalobkyně, musela vědět. Rovněž soudu prvního stupně vytýkala, že odmítl doplnit znalecký posudek, ačkoliv nebyly znalcům položeny otázky ke splnění deklarovaných vlastností dlažby a sám znalec připustil obtížnost odstranění ulpívajících nečistot. Tím podle žalobkyně soud neúplně zjistil skutkový stav věci. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobě vyhověl a žalované uložil nahradit náklady řízení žalobkyni i státu nebo, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud vyšel ze skutečností patrných z obsahu soudního spisu:

Žalobkyně si u žalované objednala a zakoupila venkovní slinutou dlažbu šarže [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Za dlažbu žalobkyně uhradila 45 815 Kč, a za její částečnou pokládku dalších 40 984,28 Kč. Pokládku dlažby pak z části provedla žalobkyně svépomocí. Dílo bylo provedeno ve dnech [datum], kdy došlo k jeho předání. V červnu 2021 kontaktovala žalobkyně žalovanou a namítala, že dlažba nesplňuje její požadavky. Následovala písemná komunikace, ve které žalobkyně namítala špatně udělanou glazuru, výskyt hnědých skvrn, které nejdou vyčistit, dále chybné pokyny k údržbě dlažby (tlakové čištění), že dlažba nesplňuje její požadavky, které byly deklarovány prodejcem. Až v podání ze dne [datum] výslovně uvedla, že po žalované žádá odstranění vady. Žalovaná dopisem ze dne [datum] doporučila dlažbu vyčistit, následně dopisem ze dne [datum] reklamaci zamítla. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně odstoupila od smlouvy o koupi pro její podstatná porušení. Dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zažalované částky, což žalovaná odmítla. Za účelem zjištění vad a nedostatků díla byl zpracován posudek a znalec v řízení vyslechnut. Zkoumáním byla vyloučena verze, že u dlaždic došlo ke změnám ve smyslu barvy nebo struktury.

8. Soud prvního stupně předně správně posoudil otázku vztahu účastníků se závěrem, že se nejedná o vztah spotřebitelský. Byť s žalovanou jednala v rámci poptávky dlažby a rovněž při pozdější elektronické komunikaci paní [jméno FO] prostřednictvím e-mailové adresy [e-mail] a místem instalace dlažby byl její soukromý dům, cena za koupi i montáž dlažby byla, nepochybně na pokyn [jméno FO], žalovanou fakturována na žalobkyni, tj. obchodní společnost [Jméno žalobkyně], jíž je [jméno FO] jedinou jednatelkou. Koneckonců i v žalobě se žalobkyně označuje za subjekt, který si u žalované dlažbu koupil, nechal částečně instalovat a následně reklamoval vady. Jednalo se tedy o obchodní vztah mezi dvěma právnickými osobami. Judikatura soudů je přitom ustálena v názoru, že pojem „spotřebitel“ musí být vztažen výlučně na fyzické osoby; a contrario je tedy vyloučeno rozšíření definice spotřebitele na právnické osoby [srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] (zmiňovaný již soudem prvního stupně), nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], popř. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]].

9. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dostatečně zjistil skutkový stav, nejen pokud šlo o samotnou objednávku, dodávku a částečnou pokládku vybrané dlažby [Anonymizováno], dobu i způsob, jakým žalobkyně reklamovala vady, ale dostatečně podrobně se zabýval i zjišťováním (prostřednictvím zkoumání znalce), zda žalovanou dodaná dlažba vykazuje žalobkyní uplatněné vady. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na to, že nic neprokazuje (z ničeho nevyplývá), že by si žalobkyně při výběru dlažby vymiňovala nějaké zvláštní vlastnosti („bezúdržbovost“), či že by bylo explicitně inzerováno, že nabízená dlažba [Anonymizováno] je vyrobena v [Anonymizováno]. Z obsahu spisu sice vyplývá, že výrobcem dlažby [Anonymizováno] je společnost [Anonymizováno], sídlící v [Anonymizováno], avšak v současném globalizovaném světě sídlo mateřské společnosti nijak nezaručuje, že jsou všechny výrobky prodávané pod značkou té které společnosti vyráběny v zemi sídla společnosti. Je naopak zcela běžné, že celá řada produktů renomovaných značek je vyráběna někdy i na opačné straně světa, ať už se jedná o montážní závod ve vlastnictví mateřské společnosti či jiného subjektu, jemuž byla montáž (výroba) produktu v rámci obchodních vztahů zadána. A tato okolnost zpravidla není nijak zastírána, takže u mnohých výrobků (přímo na nich) lze dohledat, že byly vyrobeny v jiné zemi, než odkud pochází nositel značky, pod kterou jsou uváděny na trh. Proto ani z informace, že předmětná dlažba nebyla vyrobena v [Anonymizováno], nýbrž v [Anonymizováno], nelze bez dalšího dovozovat, že by se mělo jednat o padělek, jak naznačila žalobkyně, či že by snad již tento fakt měl sám o sobě prokazovat vadnost nebo nižší kvalitu dlažby.

10. Podle ustanovení § 2095 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

11. Podle ustanovení § 2096 o. z., při určení jakosti nebo provedení podle smluveného vzorku nebo předlohy musí věc jakostí nebo provedením odpovídat vzorku nebo předloze. Liší-li se jakost nebo provedení určené ve smlouvě a vzorek nebo předloha, rozhoduje smlouva. Určí-li smlouva a vzorek jakost nebo provedení věci rozdílně, nikoli však rozporně, musí věc odpovídat smlouvě i vzorku nebo předloze.

12. Podle ustanovení § 2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096 o. z. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

13. Podle ustanovení § 2100 odst. 1 o. z., právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.

14. Podle ustanovení § 2106 odst. 1 o. z., je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy.

15. Podle ustanovení § 2106 odst. 2 věta první o. z., kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná.

16. Podle ustanovení 2106 odst. 3 o. z., nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107 o. z., tj. právo na odstranění vady anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

17. Podle ustanovení § 2107 odst. 1 o. z., je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

18. Podle ustanovení § 2107 odst. 2 o. z., dokud kupující neuplatní právo na slevu z kupní ceny nebo neodstoupí od smlouvy, může prodávající dodat to, co chybí, nebo odstranit právní vadu. Jiné vady může prodávající odstranit podle své volby opravou věci nebo dodáním nové věci; volba nesmí kupujícímu způsobit nepřiměřené náklady.

19. Podle ustanovení § 2107 odst. 3 o. z., neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo může od smlouvy odstoupit. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího.

20. Soud prvního stupně správně zjistil, že žalobkyně sice žalované v červnu 2021 oznámila, že na dodané dlažbě shledává vady spočívající v tom, že na ní ulpívá špína, kterou nejde vyčistit, následně spolu účastnice konzultovaly možnosti (způsoby), jak by mohla být nečistota z dlažby odstraněna, avšak teprve e-mailem ze dne [datum] došlo k formálnímu uplatnění požadavku na odstranění vady spočívající ve znečištění dlažby. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že volbu práva ve smyslu § 2106 odst. 2 o. z. čtyři měsíce po prvním upozornění (reklamaci) na vadu, nelze považovat za včasnou ve smyslu odstavce 3 § 2106 o. z. Pak ovšem bylo namístě, jak důvodně namítá žalobkyně v odvolání, posoudit věc i z hlediska ustanovení § 2107 o. z., na který § 2106 o. z. v odstavci 3 odkazuje. A protože reklamace byla žalovanou vyhodnocena jako nedůvodná, vzniklo žalobkyni právo na slevu z kupní ceny, potažmo na odstoupení od smlouvy dle ustanovení § 2107 odst. 3 o. z., ovšem samozřejmě za předpokladu faktické existence uplatněné vady, respektive za předpokladu odpovědnosti žalované za uplatněnou vadu.

21. Skutečnost, že se na dlažbě vyskytla nečistota, jejíž odstraňování je problematické, byla v řízení dostatečně prokázána, mimo jiné i znaleckým posudkem a ani žalovaná tuto skutečnost v zásadě nezpochybňovala. Na významu tedy vyvstala otázka, zda ulpívání nečistoty a její obtížné odstraňování je či není vadou dlažby.

22. Znaleckým dokazováním před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že reklamovaná vada dlažby v podobě výskytu tmavých skvrn na dlaždicích není projevem barevné nestálosti či změn struktury povrchu dlažby (jak to bylo nepřesně formulováno v žalobě), nýbrž je důsledkem usazování nečistoty na povrchu neglazované dlažby. Původ nečistoty nebyl zjištěn, pouze bylo vyloučeno, že by se jednalo o zbytky použité spárovací hmoty. Toto znečištění je odstranitelné běžnými čistícími prostředky, nikoliv tlakovou vodou, avšak mechanicky v kombinací s působením vody. Ze závěru znaleckého posudku tedy vyplývá, že sedimenty vytvářející na povrchu dlažby skvrny nemají původ v samotných dlaždicích (nejsou reakcí materiálu dlažby na prostředí – slunce, voda, teplota), nýbrž se jedná o usazeniny vnějších nečistot (prachu), které pravděpodobně po rozpuštění v dešťové vodě, popř. vzdušné vlhkosti, a po jejím odpaření zůstávají v povrchových nerovnostech dlažby, odkud je lze mechanicky odstranit, při současném opětovném zvlhčení.

23. Odvolací soud uzavírá, že jakkoliv je usazování nečistot v drsnějším povrchu neglazované, dlažby z estetického hlediska problematické a odstraňování usazenin nečistoty z dlažby může být (a podle znalce je) „relativně nesnadné“, nelze to považovat á priori za vadu dlažby jako výrobku či důsledek chybné pokládky ze strany dodavatele. Není žádnou novinkou, že neglazovaná dlažba, na rozdíl od glazované, má sice například lepší protiskluzové vlastnosti, avšak je mnohem náchylnější k znečištění, které se navíc obtížněji čistí. Skutečnost, že žalobkyně při komunikaci s žalovanou na téma špíny na dlažbě a způsobů jejího odstraňování vyslovila mimo jiné i podezření, zda to nemůže být důsledkem nějakého porušení glazury, naznačuje, že ani nevěděla, že dlažba, kterou si vybrala, není glazovaná. Potom nepřekvapuje, že mohla být poněkud zaskočena zjištěním, že „boj“ s nečistotou je u tohoto druhu dlažby (oproti té glazované) komplikovanější.

24. Protože žalobkyní uplatněná vada pořízené a (zčásti) položené dlažby – její obtížně odstranitelné znečištění není vadou v jakosti žalobkyní vybraného a žalovanou dodaného zboží, nevzniklo jejím neodstranění žalovanou žalobkyni právo na odstoupení od smlouvy a nárok na vrácení toho, co za pořízení dlažby a její pokládku žalované zaplatila.

25. Na základě uvedeného odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně výroků o nákladech řízení. Jelikož žalobkyně, ani žalovaná výslovně nenapadly obsahovou správnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi nimi, potvrdil odvolací soud i toto rozhodnutí. Povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neznamená, že by se odvolací soud za situace, kdy potvrdí výrok o věci samé a kdy žádný z účastníků ani nenamítá nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech, musel zabývat jeho správností a při závěru o jeho nesprávnosti je změnit. Povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neodůvodňuje změnu rozhodnutí tam, kde se jí žádní účastníci nedomáhají (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]).

26. Obdobně byl potvrzen i výrok III. napadeného rozsudku, o náhradě nákladů řízení státu (včetně následně vydaného usnesení stanovujícího konkrétní výši těchto nákladů), vycházející, v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., z výsledku řízení ve věci samé. Odvolání proti usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vycházelo především z celkového nesouhlasu žalobkyně s výsledkem řízení a nijak nebrojilo proti konkrétní výši vyčíslených nákladů řízení státu, které spočívaly ve vyplaceném znalečném, které nebylo zcela pokryto ze složené zálohy.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení sestávající z odměny za jeden úkon právní služby (účast u jednání) ve výši 4 580 Kč [§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)], paušální náhrady hotových výloh ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 1 056,30 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celková výše náhrady činí 6 086,30 Kč.