o zaplacení 31 250 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Žalobkyně se žalobou na žalovaném domáhá zaplacení 31 250 Kč z titulu náhrady škody, kterou jí měl žalovaný, jako její zaměstnanec, dne [datum] způsobit tím, že při plnění pracovních povinností odstavil stroj VZV zn. STILL, RX 20-20, ev. č. D 215 (dále jen„ VZV“) do dráhy stroje FTS CEIT 1300 (dále jen„ FTS“), přestože podle interního předpisu„ Pravidla a pokyny pro provoz FTS tahačů na halách“ platného od [datum] (dále i jen„ Pravidla“), s nímž byl žalovaný seznámen, bylo zakázáno vozíky najíždět i stavět do dráhy FTS, v důsledku čehož došlo ke kolizi automatického tahače FTS se strojem VZV a k poškození čtecí hlavy s kabelem na stroji FTS. Na opravu stroje FTS žalobkyně vynaložila 41 250 Kč bez daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“). Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu částky 31 250 Kč, když náhradu vzniklé škody snížila o 25 %.

2. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 31 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 31 250 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a ve stejné lhůtě žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 43 525 Kč, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

3. Soud prvního stupně shledal, že žalovaný způsobil škodu tím, že VZV postavil s vidlemi v bezpečnostní poloze do (magnetické) dráhy autonomního robota FTS. Vidle byly položeny proti směru jízdy FTS, došlo ke kolizi vidlí VZV a tahače FTS, čímž došlo k poškození čtecí hlavy autonomního robota. Uzavřel, že interní předpis – Pravidla a pokyny pro provoz FTS tahačů na halách s platností od [datum] obsahoval zákaz stavět cokoliv do dráhy FTS tahače, ale tento pokyn nebyl fakticky realizovatelný a běžnou praxí (v době ohledání na místě samém) zaměstnanců bylo spoléhat na (automatické) zastavení FTS tahače před překážkou. Teprve po této události došlo k zanesení pravidla o neodkládání vidlí VZV do dráhy FTS tahače, resp. jakékoliv překážky do výše 8 cm, do interního pokynu v písemné podobě. Zaměstnanci však byli školeni ústně, v týmových pohovorech či jiných školeních týkajících se„ BOZP“ o chování na halách a nedokonalostech autonomního robota, který není schopen číst všechny překážky ve své dráze, a o nutnosti dbát zvýšené opatrnosti v případě zastavení v dráze robota FTS tak, aby v dráze nebyla nízká překážka, tj. např. vidle VZV. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný si musel být vědom možného střetu vidlí VZV s FTS tahačem.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Poukazoval na to, že i při místním šetření soudu bylo prokázáno, že zaměstnanci, jejichž náplní práce je doplňování dílů na jednotlivá pracoviště výrobní linky, nemohou své úkoly plnit jinak, než že zastavují své vozíky v dráze FTS tahače, aby mohli vyložit plné a naložit prázdné přepravní palety, čímž nutně musí porušovat směrnici zmiňovanou žalobkyní. O údajném ústním pokynu ohledně zákazu směru pokládky vidlí VZV hovořili až v rámci svých svědeckých výpovědí svědci [příjmení] a [příjmení], oba zaměstnanci žalobkyně. Žalovaný nadále zpochybňoval tvrzení žalobkyně, že se dne [datum] zúčastnil školení ohledně pravidel a pokynů pro provoz FTS tahačů na halách. Namítal nedostatečný způsob proškolování zaměstnanců a popíral, že by byli nadřízenými ústně informováni o tom, že vozíky VZV nemají parkovat proti směru jízdy FTS tahače. Poukazoval na to, že i svědek [příjmení] potvrdil, že dodržování zákazu stavění vozíků do dráhy FTS tahače nebylo možné a zaměstnanci žalobkyně při plnění pracovních úkolů tak činit museli, a že zároveň bylo zaměstnancům známo, že tahače FTS jsou vybaveny automatickým zařízením, které FTS tahač před překážkou zastaví a umožní mu opětovnou jízdu poté, co je překážka odstraněna. Žalovaný je přesvědčen o tom, že až do nehody nebylo žalobkyni, ani jejím zaměstnancům, známo, že automatické zařízení zastavující FTS tahače před překážkou na překážky nízké, jako jsou vidle VZV, nereaguje, neboť pokud by tomu tak bylo, byla by taková skutečnost zcela jistě obsažena v textu interního předpisu již před nehodou a nikoliv až po ní. V odvolání zpochybňoval i výši žalobkyní uváděné škody. Navrhoval změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba bude zamítnuta.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání poukazovala na to, že vnitřní předpisy žalobkyně s názvem„ Pravidla a pokyny pro provoz FTS tahačů na halách“ v rozhodné době v oddílu 2.6 obsahovaly obecný příkaz spočívající v tom, že obsluha manipulačního vozíku nesmí najíždět či stavět do dráhy FTS vozík a paletu. Po škodné události do těchto pravidel byla doplněna výslovná zmínka o tom, že„ paprsek skeneru“ snímá prostor od výšky 80 mm, tudíž úkolem obsluhy je zabezpečit, aby v prostoru před tahačem nezasahovaly vidle ekonoru (jiný výraz pro manipulační vozík) a ostatní technické prostředky pod touto snímanou plochou. Toto doplnění pravidel bylo provedeno i proto, že pravidla nově povolovala stát ve výjimečných případech v dráze FTS tahače:„ stát na dráze a před FTS je povoleno pouze v případě úkonů nutných pro zajištění výměny materiálu u montážní linky“. Znění původního textu Pravidel však nenechávalo žádný prostor pro pochyby o tom, co se smělo, respektive spíše nesmělo, tedy stavět cokoliv do dráhy FTS tahače. Do dráhy FTS tahače se nesměl stavět ani manipulační vozík, ani paleta a to nehledě na to, jestli by se manipulační vozík postavil do dráhy FTS tahače přední, boční nebo zadní částí, nebo jestli by měl vidle zcela u země, ve výšce jednoho metru nad zemí nebo zcela nahoře. Nová úprava byla odůvodněna tím, že skenery překážek jsou již na lepší úrovni, proto je možné, aby se ve výjimečných případech stavěly do dráhy FTS tahačům manipulační vozíky. Původní text pravidel byl zcela vyhovující a obsluze manipulačních vozíků nenechával žádný prostor pro úvahy nad tím, co lze stavět do dráhy FTS tahače. Podle žalobkyně zákaz, který v pravidlech byl, byl jednoznačně splnitelný a žalovaný měl možnost manipulační vozík odstavit o několik metrů dále na místě, kde by ke škodné události nemohlo dojít. Dále uvedla, že pokud žalovaný zpochybňoval svůj podpis na listině o proškolení, svá tvrzení neprokázal. Poukazovala i na to, že svědek [příjmení] byl pracovně zařazen na svařovně, je proto logické, že nebyl s příslušnými pravidly, o která se jedná, seznamován. Žalobkyně disponovala informací o tom, že senzor FTS tahače na překážky blízko u země nereaguje a připomněla, že svědci [příjmení] a [příjmení] vypověděli, že si nepamatují, že by došlo alespoň k jedné stejné či obdobné škodné události, která je předmětem sporu. K výši škody uvedla, že byla určená dodavatelem žalobkyně, který provedl opravu poškozeného FTS tahače. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů.

7. Poté, co zopakoval výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], uzavřel, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že by nebyl seznámen s Pravidly a pokyny pro provoz FTS tahačů na halách platnými od [datum], ovšem pravidlo, které striktně zakazovalo najíždět či stavět do dráhy FTS manipulační vozíky, nebylo reálné v praxi dodržovat. Naproti tomu měl odvolací soud za zpochybněné tvrzení žalobkyně, že zaměstnanci byli ústně speciálně proškoleni o tom, že v případě VZV nesmějí být vozíky zastaveny v protisměru tahače FTS, tedy vidlemi proti tahači“, a uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žalovaný byl, byť ústně, proškolen či upozorněn či jiným způsobem mu bylo dáno na vědomí v době před škodní událostí, že způsobem jak VZV postavil, jej do dráhy FTS stavět nelze. Uvedl, že vyhodnotil-li žalovaný situaci tak, že je třeba VZV zastavit v dráze tahače FTS, což bylo běžnou tolerovanou praxí, kterou si vyžádal provoz žalobkyně, a za situace, kdy dosud nedošlo k žádné nehodě mezi obslužným vozidlem a tahačem FTS a bylo známo, že tahač FTS je schopen rozpoznat překážku v dráze a automaticky se zastavit, a nebylo prokázáno, že by byl ústně proškolen o tom, že tahač FTS rozpozná překážku až od výšky 80 mm, šlo o situaci, kdy žalovaný o tom, že může způsobit škodu, vědět vzhledem k okolnostem nemusel a nemohl. Na základě uvedeného dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat zavinění na straně žalovaného.

8. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jednak odmítl dovolání žalobkyně směřující proti výrokům rozsudku krajského soudu o nákladech řízení (výrok I.) a dále rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Dovolací soud shledal dovolání přípustným pro řešení procesní otázky, jaké náležitosti má obsahovat odůvodnění skutkových závěrů soudu, kdy s poukazem na svou ustálenou rozhodovací praxi konstatoval, že má-li odvolací soud pochybnosti o správnosti skutkových závěrů soudu prvního stupně, musí zopakovat důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel, popřípadě provést k objasnění rozhodných skutečností další důkazy, a neučiní-li tak, nelze považovat jeho skutkové zjištění, odlišné od skutkového závěru soudu prvního stupně, za podložené, respektující zásady dokazování v odvolacím řízení. Odvolacímu soudu vytkl, že v odůvodnění svého rozsudku uvedl„ pouze své skutkové závěry, aniž by bylo zřejmé, jak k těmto dospěl, co a jakým způsobem hodnotil“. Konkrétně poukázal na to, že se odvolací soud snažil předvolat k jednání svědka [jméno] [příjmení], avšak když se tento svědek k jednání nedostavil, o odvolání pak bylo rozhodnuto bez jeho výslechu, ačkoliv odvolací soud vycházel z jiného skutkového závěru než soud prvního stupně. Podle dovolacího soudu,„ dospěl-li odvolací soud k jinému skutkovému zjištění než soud prvního stupně, aniž by zopakoval výslech svědka [jméno] [příjmení], trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“.

10. V dalším průběhu odvolacího řízení odvolací soud znovu přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a opětovně dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. Vzhledem k době, kdy vznikl (měl vzniknout) zažalovaný nárok, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění [účinnost], tj. přede dnem, kdy nabylo účinnosti ustanovení části třetí čl. IV bodu 3 zákona č. 93/2017 Sb. (dále jen „zákoník práce“).

12. Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 250 odst. 1 zákoníku práce). Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí (§ 250 odst. 2 zákoníku práce). Při odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance (srov. § 250 odst. 3 zákoníku práce).

13. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Škodou se tu rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 o. s. ř.) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil; není proto dána jeho odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele (§ 250 odst. 2, § 257 odst. 4 zák. práce), případně zaviněním jiného zaměstnance (§ 257 odst. 5 zák. práce) nebo třetích osob vně zaměstnavatele (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015).

14. Odvolací soud vyšel jednak z některých skutkových zjištění soudu prvního stupně, o nichž nebylo mezi účastníky sporu a dále ze zopakovaných výslechů [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

15. Žalovaný byl dne [datum] nadřízeným pověřen zaučovat jiného zaměstnance při zavážení linky díly potřebnými k výrobě, což spočívalo v tom, že doprovázel tohoto zaměstnance při zavážení, instruoval ho a sledoval, zda si počíná správně. Vzhledem k nedostatku jiných prostředků byl žalovanému pro doprovod zaučovaného zaměstnance přidělen VZV. Takto žalovaný ten den strávil většinu směny. Ve večerních hodinách (21:47 hod.) při jedné z mnoha ten den provedených zastávek při zavážení linky žalovaný nechal stát VZV v dráze robotického FTS tahače vidlemi proti směru jízdy FTS, došlo ke kolizi a poškození kabelu a čtecí hlavy FTS tahače. V souvislosti se zaváděním FTS tahačů do provozu byl žalobkyni s účinností od [datum] vydán vnitřní předpis s názvem„ Pravidla a pokyny pro provoz FTS tahačů na halách“, v němž byl v době, kdy došlo ke škodní události, v oddílu 2.6 obsažen obecný zákaz najíždět či stavět do dráhy FTS vozík a paletu.

16. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že u žalobkyně byl na různých pozicích zaměstnán v letech 2008 až 2015, kdy jezdíval s vysokozdvižným vozíkem, avšak převážně venku, nikdy v prostorách, kde jezdily tahače FTS, a nevzpomíná si, jestli byl školen o způsobu, jakým s VZV stavět v dráze FTS, ani neslyšel o tom, že by existovala nějaká instrukce o tom, jak směrovat vidle VZV při zastavení v dráze FTS. Po určitou dobu svědek pomocí„ malého červeného autíčka“, kterému se říkalo„ Bobík“, za kterým byly zapřaženy vozíky s materiálem, zavážel výrobní linku. Přitom přejížděl i dráhu FTS a nebylo vyhnutí, aby při zavážení linky nebylo nutné někdy zastavovat i v dráze FTS tahače, kdy pokyn zněl, že zastavit lze pouze na nezbytně nutnou dobu. Pokud projížděl FTS tahač, před překážkou zastavil; nikdy se nestalo, že by nezastavil a svědek ani od kolegů neslyšel, že by zastavení v dráze tahače FTS mohlo vést ke kolizi. Podle svědka nějaká školení o používání vozíku popřípadě o postupu při kontaktu s FTS probíhala nanejvýš tak, že teamleaderka objela všechny, jichž se to týkalo s papírem, kde se každý u svého jména a čísla podepsal. Pokud probíhaly teamové rozhovory, dělaly se výhradně během ranních směn a nesloužily k nějakému proškolování, spíš se hovořilo o tom, co si kdo myslí o své práci, jak by se dala zlepšit a podobně.

17. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] (který u žalobkyně pracuje jako mistr a v době vzniku škody byl přímým nadřízeným žalovaného) odvolací soud zjistil, že školení u žalobkyně probíhají buď písemnou, nebo prezenční formou, kdy školený zaměstnanec svým podpisem stvrzuje, že se seznámil, buď s psaným textem proškolení nebo, pokud probíhalo školení ústní formou, s obsahem školení. Pokud by všemu náležitě neporozuměl, popřípadě chtěl si to prostudovat v klidu, mohl požádat, aby mu byl obsah proškolení vytištěn a mohl se s ním v klidu podrobně seznámit. To že prezenční listina patří ke konkrétnímu školení, se pozná podle názvu proškolení, které je uvedeno na prezenční listině, podle toho se dá písemný zápis o obsahu provedeného školení dohledat. Byť bylo v pravidlech uvedeno, že obsluha vozíku nesmí najíždět či stavět se do dráhy FTS vozíku, v praxi to na 100 % dodržovat nebylo možné, neboť při zavážení linky nutně nastávaly situace, kdy bylo třeba do dráhy FTS vozíku vjet, popřípadě tam na nezbytně nutnou dobu i zastavit. Svědek sám se nikdy nepozastavoval nad tím, proč zůstává takovýto rozpor mezi nařízením a logickou praxí. FTS vozík načítal určitou plochu, což byl v případě vidlí VZV a jejich velikosti problém. Svědek si nevzpomíná si na jiný případ, kdy by došlo ke kolizi FTS s vidlemi VZV, do té doby, než se to stalo panu žalovanému. Pokud se již v dřívější době řešila kolize FTS vozíku s jiným typem vozíku, než se kterým jezdil žalovaný, kdy vyvstal problém, že profil vozíku byl příliš úzký a snímač FTS tahače ho nezaznamenal, učinilo se následně opatření, že na tyto subtilní vozíky se domontovaly plastové desky tak, aby vytvořily určitou plochu, kterou by byl FTS tahač schopen načíst. Výsledkem této nehody pak byla i úprava pokynů týkající se zákazu stavění překážek do dráhy tahače FTS. V pokynech bylo, že do dráhy FTS tahače se lze postavit pouze na dobu nezbytně nutnou, potřebnou k vyložení či naložení převáženého nákladu, a poté co nejrychleji uvolnit cestu tak, aby FTS tahač musel zastavovat co nejméně a svědek je přesvědčen i o tom, že v pokynech je i to, že se nesmí stavět vidle VZV do dráhy FTS vozíku.

18. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] odvolací soud zjistil, že v době škodní události působil u žalobkyně jako koordinátor logistiky a byl ve vztahu k žalovanému ve vztahu strukturované nadřízenosti, kdy mezi svědkem a pozicí žalovaného byl mistr. U každého zaměstnance žalobkyně se eviduje v tzv. matici kompetencí, jakými školeními prošel. Na počátku při zavádění robotů FTS byla vydána základní instrukce, kdy v původní verzi bylo uvedeno, že v dráze FTS se stát nesmí. Na základě praktických zkušeností pak byla instrukce upřesňována. Například se zjistilo, že vozík FTS sice před překážkou zastaví, avšak nepřečte překážku do výšky osmi centimetrů. Na to se přišlo na základě zkušeností technické skupiny při údržbě vozíku FTS, kdy se stalo, že na magnetické dráze FTS zůstala nějaká nečistota, kterou vozík nerozpoznal, najel na ni, zadřel si kolečko a zastavil se. Na základě těchto poznatků se pak před čtecí hlavu FTS vozíku začal montovat jakýsi plastový kryt, který by čtecí hlavu trochu chránil a dále byla tato informace šířena i mezi ostatní zaměstnance. Podle svědka se tak stalo v rámci týmových rozhovorů. Ty se konaly jednou měsíčně, šlo o setkání týmu s jednotlivými mistry. Bylo povinností zaměstnanců – členů týmu účastnit se týmových rozhovorů a někdy se jich účastnil i svědek. Svou účast na týmovém rozhovoru jednotliví zaměstnanci sice nikde nepodepisovali, avšak podle docházky do práce by se dalo zjistit, že se některý zaměstnanec, který ten den nebyl z nějakého důvodu přítomen v zaměstnání, konkrétního týmového rozhovoru nezúčastnil. Pokud jde o témata probíraná při týmových rozhovorech, u některých důležitých věcí svědek mistrům zadal, co je třeba probrat a dále se tam probíraly drobnější věci, případně připomínky zaměstnanců, což už bylo plně v kompetenci jednotlivých mistrů. Až do doby kolize FTS vozíku s VZV řízeným žalovaným k takové události nedošlo, a až do této konkrétní události se u žalobkyně s problémem, že by někdo ponechal VZV vidlemi směrem proti dráze FTS vozíků nesetkali. K žádné kolizi nedošlo, a proto se nepokládalo za nezbytné tuto konkrétní informaci zanášet přímo do instrukce.

19. Odvolací soud se, i po zopakování některých důkazů, konkrétně výslechů svědků, ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že by nebyl seznámen s Pravidly a pokyny pro provoz FTS tahačů na halách platnými od [datum], když podle k těmto pravidlům připojeného seznamu podpisů proškolených zaměstnanců, žalovaný svým podpisem stvrdil, že k jeho proškolení došlo dne [datum]. V Pravidlech sice bylo i v době, kdy došlo ke kolizi VZV žalovaného s vozíkem FTS, uvedeno, že„ obsluha manipulačního vozíku nesmí najíždět či stavět do dráhy FTS vozík a paletu“, nicméně, jak na základě provedeného dokazování konstatoval již soud prvního stupně, v praxi striktní zákaz najíždět či stavět do dráhy FTS manipulační vozíky, nebylo reálně možné dodržovat, neboť při zavážení linky nebylo lze vždy zastavit mimo dráhu FTS tahače. O této faktické nesplnitelnosti striktního zákazu obsaženého v Pravidlech se vědělo, bylo to tolerováno a byla to praxe, kterou si vyžádal běžný chod pracoviště. Vycházelo se i z toho, že tahač FTS před překážkou zastaví a pokračuje v jízdě až po jejím odklizení. Žalobkyně nicméně v průběhu řízení doplnila, že žalovaný porušil i ústní pokyn nadřízených nestavět stroje VZV tak, že vidle tohoto stroje budou položeny proti směru jízdy tahače FTS. V daném případě přitom ke škodě došlo v důsledku toho, že VZV stroj byl postaven v protisměru stroje tahače FTS s vidlemi v bezpečnostní poloze a tahač FTS do těchto vidlí narazil, neboť tuto překážku“ neuměl přečíst“. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, po zopakování výslechů svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], nemá za prokázané, že by žalovaný byl, byť ústně, proškolen či upozorněn či jiným způsobem mu bylo dáno na vědomí v době před škodní událostí, že způsobem jak VZV postavil, jej do dráhy FTS stavět nelze.

20. Z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že až do doby předmětné škodní události k obdobné škodě tímto způsobem nedošlo. Podle svědka [příjmení] si žalobkyně, na základě zjištění učiněných při údržbě FTS tahačů, byla vědoma, že tahač FTS rozpozná překážku až od výšky 80 mm, a tudíž„ nepřečte“ ani vidle VZV v bezpečnostní poloze, tj. na zemi, a zaměstnanci o této skutečnosti byli ústně proškoleni včetně informace, že v případě VZV vozíků nesmějí být tyto vozíky zastaveny v protisměru tahače FTS, tedy vidlemi proti tahači. Odvolací soud nicméně tvrzení, že byl žalovaný ústně proškolen speciálně o omezených rozpoznávacích schopnostech tahačů FTS a způsobu stavění VZV v jejich dráze, nepokládá za prokázané. V této souvislosti při posuzování věrohodnosti této části (o obsahu ústních pokynů) výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] přihlédl odvolací soud k následujícím skutečnostem.

21. Předně se jeví, že žalobkyně se obecně snaží přistupovat k proškolování svých zaměstnanců zodpovědně, eviduje školení, jimiž ten který zaměstnanec prošel, aktualizuje své interní předpisy podle toho, jak si potřebu takových aktualizací praktické poznatky žádají. Při zahájení provozu nové technologie – robotických tahačů FTS vydala nový interní předpis - Pravidla a pokyny pro provoz FTS tahačů na halách, s nímž seznámila všechny zaměstnance, kteří s FTS přicházeli do styku. Je nicméně překvapivé, že když se (z pohledu odvolacího soudu poměrně významná) část pokynů obsahující striktní zákaz najíždět či stavět vozíky a palety v dráze tahače FTS ukázala v praxi důsledně nesplnitelnou, ke změně a upřesnění Pravidel v této části nedošlo a porušování zákazu zastavování v dráze FTS tahačů se„ jen“ tolerovalo. K úpravě Pravidel došlo až po předmětné události. Ani to však žalobkyni nebránilo prvotně žalovanému vytýkat porušení zákazu stavět cokoliv do dráhy tahače FTS a teprve po námitce, že zastavování„ zásobovacích vláčků“ v souvislosti se zavážením linky bylo běžné a především nezbytné, se její výtky posunuly na způsob, jakým žalovaný v dráze tahače FTS zastavil s tím, že věděl, že VZV je třeba stavět v dráze FTS pouze vidlemi po směru jízdy tahačů FTS. Ovšem prokazatelnou účast žalovaného na školení, jehož obsahem by byla i zmíněná instruktáž, žalovaná zdokumentovanou nemá. Vědomost žalobce o správném způsobu stavění VZV žalobkyně prokazovala toliko výpověďmi nadřízených žalovaného, kteří byli do jisté míry odpovědní za to, aby byli jejich podřízení řádně

(a prokazatelně) proškoleni ze všech pravidel, která je nezbytné při práci dodržovat, což nepochybně mohlo mít vliv na obsah jejich výpovědí. Přitom ale ani tito svědci s určitostí nevypověděli, že by v konkrétním termínu byla zaměstnancům (za účasti žalovaného) zprostředkována informace o tom, že tahače FTS nerozpoznají překážky nižší než 80 mm, a VZV je tudíž nezbytné v dráze FTS tahačů stavět výhradně vidlemi po směru jejich jízdy. Oba svědci pouze vypověděli, že tato informace měla zaznít na některém z týmových rozhovorů, které se konaly jedenkrát v měsíci, a účastnili se jich všichni zaměstnanci, kteří byli ten den na směně. Ovšem kdy se tak mělo stát a že byl ten den žalovaný v práci (na příslušné směně) žalovaná neprokázala, ani netvrdila. Dovozovat povědomí žalovaného o tom, že zastavení VZV v dráze tahače FTS vidlemi proti směru dráhy hrozí kolizí pouze z toho, že žalovaný byl zkušeným zaměstnancem, který podával zlepšovací návrhy a aktivně se zajímal i o fungování tahačů FTS, takže se k němu tato informace jistě dostala, je pro jednoznačný závěr, že žalovaný o tomto riziku věděl, popř. vědět měl, nedostatečné. [jméno] žalobkyně pak uvádí, že teprve po události z [datum] byla Pravidla upravena, a bylo připuštěno, že v nutných případech může obslužné vozidlo vjet do dráhy FTS, tak jak tomu odpovídala již předchozí praxe u žalobkyně a výslovně bylo následně zmíněno, že VZV nesmí stát v protisměru tahače, tedy vidlemi proti tahači.

22. Protože se tedy, podle názoru odvolacího soudu, žalobkyni nepodařilo prokázat, že by byl žalovaný, byť jen ústně, proškolen či upozorněn či jiným způsobem mu bylo dáno na vědomí v době před škodní událostí, že způsobem jak VZV postavil, jej do dráhy FTS stavět nelze, není mu možné přičítat odpovědnost za škodu, která v důsledku kolize VZV s tahačem FTS žalobkyni vznikla. Na základě toho odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

23. V souvislosti se změnou rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé rozhodoval odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. nově i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení před soudem prvního stupně vznikly úspěšnému žalovanému náklady v souvislosti se zastoupením advokátem. Ty sestávaly z odměny za celkem 13 úkonů právní služby, z toho osm (převzetí a příprava zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádření z [datum], účast na jednání soudu [datum], účast při místním šetření [datum], podání z [datum] a z [datum]) po 2 380 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d), e), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“)), dva (účast u jednání soudu ve dnech [datum] a [datum], obě trvající déle než dvě hodiny) po 4 760 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g) AT) a jeden (nahlížení do spisu dne [datum]) za 1 190 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odst. 2 písm. f), za použití § 11 odst. 3 AT), z paušální náhrady hotových výloh při 13 úkonech právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a 21% daně z přidané hodnoty ve výši 7 066,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 40 716,50 Kč.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů spočívající jednak v nákladech na zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 1 563 Kč a v nákladech za právní zastoupení. Ty sestávaly z odměny za čtyři úkony právní služby (odvolání, účast u tří jednání) po 2 380 Kč (§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k) AT), čtyř paušálních náhrad hotových výloh po 300 Kč, paušální náhrady za ztrátu času, a to 12 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 AT), cestovného zástupce žalovaného při třech cestách ze sídla jeho kanceláře v [obec] k odvolacímu soudu a zpět osobním automobilem [registrační značka] s kombinovanou spotřebou motorové nafty 6 litrů /100km, v roce 2020 dvě zpáteční jízdy za celkem 1520,10 Kč {4 x 63 km, při sazbě základní náhrady ve výši 4,40 Kč na jeden kilometr a ceně paliva 27,20 Kč (vyhláška č. 358/2019 Sb., § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce) } a v roce 2022 jedna zpáteční jízda za 1 010,48 Kč (2 x 68 km, při sazbě základní náhrady ve výši 4,70 Kč na jeden kilometr a doložené ceně paliva 45,50 Kč) a daně z přidané hodnoty ve výši 3 034,63 Kč; celkem 19 048,20 Kč.