o 53 763,10 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 8. 2024, č. j. 5 C 207/2024 – 72,

1. Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 8. 2024, č. j. 5 C 207/2024 – 72, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 974,16 Kč s příslušenstvím, částku 100 Kč, částku 9 489,79 Kč s příslušenstvím, částku 8 099,15 Kč s příslušenstvím a částku 100 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6 400 Kč a částky 3 600 Kč. Výrokem III. stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 12 551 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Předmětem řízení byly částky představující plnění ze smlouvy o dodávkách elektřiny a ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, které mezi sebou účastníci uzavřeli. Smlouva o sdružených službách dodávky plynu byla uzavřena dne 9. 1. 2023, a na základě ní se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému plyn na odběrné místo [adresa]. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to na dobu 12 měsíců od data účinnosti s možností automatické prolongace smlouvy. Žalovaný neuhradil řádně žalobkyní vyúčtovanou spotřebou za odebraný plyn v období od 20. 1. 2023 do 3. 5. 2023 v celkové výši 25 874,16 Kč, z důvodu opakovaných porušení platebních povinností žalobkyně od smlouvy odstoupila. Soud prvního stupně shledal důvodnou část žaloby, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky za odebraný plyn, včetně částky 100 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se splacením vyúčtované faktury. Smlouva o sdružených dodávkách elektřiny na odběrné místo [adresa] byla mezi účastníky uzavřena dne [datum], a na základě ní se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu na uvedené odběrné místo. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to na dobu 15 měsíců od data účinnosti s možností automatické prolongace smlouvy o dalších 12 měsíců, a to i opakovaně. Žalovaný neuhradil řádně žalobkyní vyúčtovanou spotřebu za dobu od 1. 2. 2023 do 19. 5. 2023 ve výši 9 489,79 Kč a za dobu od 20. 5. 2023 do 16. 8. 2023 ve výši 8 099,15 Kč. Žalobkyně z důvodu opakovaného porušení smluvních podmínek od smlouvy dne 28. 8. 2023 odstoupila. Soud prvního stupně shledal důvodnou část žaloby týkající se předmětné smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky za odebranou elektřinu ve výši 9 489,79 Kč a 8 099,15 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení se s placením vyúčtované faktury. Důvodnou neshledal soud prvního stupně žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 400 Kč a 3 600 Kč, představující smluvní pokuty za předčasná ukončení smluv, tedy částku 800 Kč za každý kalendářní měsíc, respektive jeho část, následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy (v případě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu), tj. za 8 měsíců od 3. 5. 2023 do 20. 1. 2024 a v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 600 Kč jako smluvní pokuty za předčasné ukončení smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny, tj. 400 Kč za každý kalendářní měsíc, respektive jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy, od [datum] do [datum], tedy za 9 měsíců po 400 Kč. Soud prvního stupně ujednání o smluvní pokutě shledal neplatnými, neboť se jedná o ujednání, která ve smyslu ustanovení § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě spotřebitele, odporují dobrým mravům a jako nepřiměřeným ujednáním se k nim dle ustanovení § 1815 o. z. nepřihlíží.

2. Proti tomuto rozsudku, a to proti zamítavému výroku II. a výroku III., o náhradě nákladů řízení podala včas odvolání žalobkyně. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že ujednání o smluvní pokutě obsažená v posuzovaných smlouvách o sdružených dodávkách elektřiny a sdružených službách dodávky plynu jsou neplatná podle § 1813 o. z. Poukazovala na to, že soud prvního stupně nedostatečně přihlédl k tomu, že v daném případě sjednaná smluvní pokuta plnila i funkci uhrazovací jako ve své podstatě paušální náhradu škody, když žalobkyně s ohledem na povahu poskytovaných služeb, a to i po stránce technické, musí zajistit určitý objem dodávané elektřiny již dopředu a pokud dojde k předčasnému ukončení smlouvy o dodávce, elektřina zůstává nevyužita a žalobkyni tím vzniká škoda. U smlouvy uzavřené na dobu určitou je cena elektřiny pro spotřebitele výhodnější, čímž je kompenzováno ujednání o smluvní pokutě, a z tohoto důvodu tedy sjednaná smluvní pokuta nezakládá výraznou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Žalovaný povědomí o reciproční výhodě sjednané ve prospěch jeho, primárně v podobě jistoty nezvýšení ceny komodit pro celé období trvání smlouvy, tedy bez ohledu na výkyvy na trhu s energiemi výslovně v textu smlouvy prohlásil. Ujednání není nepřehledné, je psáno stejným způsobem, stejnou formou i velikostí písma jako ostatní části smlouvy, stejně tak jsou užity obvyklé formulace. Ujednání je zařazeno do části smlouvy zřetelně označené jako „smluvní sankce“. Smlouvu je třeba dle žalobkyně posuzovat jako celek, tedy přihlížet ke smluvním pokutám sjednaným ve prospěch odběratele, tj. žalovaného, pro případ porušení povinnosti žalobkyně dodávat elektřinu do odběrného místa. Rovněž je třeba přihlížet k zákonným povinnostem žalobkyně jako držitele licence na obchod s elektřinou podle energetického zákona a tam stanoveným sankcím pro případ porušení takových povinností. Poukázala na to, že zákazníkovi porušujícímu platební povinnosti nelze z logiky věci i z důvodu fungování energetického trhu dodávat energie. Ujednání o smluvní pokutě považuje za platné a účinné, maximálně lze dle žalobkyně zvažovat kritérium přiměřenosti, což soud prvního stupně neprovedl v souladu s požadavky stanovenými rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Poukázala i na aktuálně projednávané legislativní změny energetického zákona, konkrétně nově navržené ustanovení § 11cc odst. 2, podle něhož v případě ujednání o smluvní pokutě utvrzující povinnost spotřebitele po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn má na tuto pokutu dodavatel právo do výše 40 % součinu ceny elektřiny nebo plynu bez přímých daní a průměrné denní spotřeby. Žalobkyně poukázala i na to, že požadavek na zaplacení 6 400 Kč, respektive 3 600 Kč není v žádném případě nárokem na náhradu škody. Není dle jejího názoru možné na uvedený případ aplikovat právní závěry dosavadních soudních rozhodnutí, neboť se jedná o zcela jinou situaci, než která byla předmětem jejich dřívějších posouzení. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně nad v odvolání napadeném rozsahu změnil a žalobu během vyhověl v plném rozsahu.

3. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a shledal odvolání žalobkyně důvodným. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden ve výroku I. a v tomto rozsahu nabyl samostatně právní moci.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobkyně a žalovaný uzavřeli kupní smlouvu o sdružených službách dodávky plynu dne [datum] do odběrného místa [adresa], na dobu 12 měsíců od data účinnosti (4. 1. 2023) s možností automatické prolongace o dalších 12 měsíců, a to i opakovaně. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému sdružené služby dodávky plynu a žalovaný se zavázal hradit řádně a včas cenu plynu a související služby. Žalovaný byl povinen dle textu uvedené smlouvy uhradit žalobkyni smluvní pokutu určenou jako násobek částky 800 Kč a počtu kalendářních měsíců po dni ukončení nebo přerušení dodávky od žalobkyně do konce sjednané doby trvání smlouvy, pokud opakovaně poruší kteroukoliv platební povinnost dle smlouvy, nebo způsobí nemožnost dodávky ze strany žalobkyně nebo učiní bez souhlasu žalobkyně jakýkoliv projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou dle smlouvy. Žalovaný byl dále povinen v případě prodlení s jakoukoliv platbou převyšující 10 dní uhradit smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně. Žalobkyně z důvodu opakovaných porušení platebních povinností ze strany žalovaného odstoupila od smlouvy dne 8. 5. 2023. Žalovanému v souladu se smluvními podmínkami vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 6 400 Kč (800 Kč za každý kalendářní měsíc, respektive jeho část následující po dni ukončení dodávky elektřiny do konce plánované doby trvání smlouvy na dobu určitou, tj. za 8 měsíců). Dále s ohledem na nezaplacení žalobkyní vyúčtovaných nedoplatků, požadovala smluvní pokutu z prodlení této platby ve výši 100 Kč. Žalovaný dále uzavřel s žalobkyní dne 27. 12. 2022 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa [adresa], s účinností 26. 1. 2023, a to na dobu 15 měsíců od data účinnosti smlouvy s možností automatické prolongace o dalších 12 měsíců, a to i opakovaně. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému sdružené služby dodávky elektřiny a žalovaný se zavázal hradit měsíční zálohu ve výši 1 500 Kč. Spotřebu za období od 1. 2. 2023 do 19. 5. 2023 žalobkyně žalovanému vyfakturovala částkou 9 489,79 Kč se splatností 12. 6. 2023 a spotřebu za období od 20. 5. 2023 až do 16. 8. 2023 částkou 8 099,15 Kč. Žalobkyně z důvodu opakovaných porušení platebních povinností ze strany žalovaného od smlouvy odstoupila dne 28. 8. 2023. V souladu se smluvními podmínkami vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 3 600 Kč (400 Kč za každý kalendářní měsíc, respektive jeho část následující po dni ukončení dodávky elektřiny do konce plánované doby trvání smlouvy na dobu určitou, tj. za 9 měsíců). Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.

5. Správné shledal i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který věc posoudil podle zákona 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále „energetický zákon“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

6. Podle § 248 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností strany v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. Odvolací soud se v daném případě neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který uzavřel, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 400 Kč, resp. 800 Kč (v případě smluvní pokuty ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu) za každý kalendářní měsíc následující po dni ukončení dodávky elektřiny do konce plánované doby trvání smlouvy na dobu určitou zakládá významnou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch spotřebitele ve smyslu ustanovení § 1813 o. z. V daném případě sjednání utvrzení povinnosti účastníků řízení smluvními pokutami ve smlouvě není nepřehledné, je obsaženo v samostatné části smlouvy, kde jsou nejprve uvedeny smluvní pokuty k tíži zákazníka, tj. žalovaného, následně k tíži žalobkyně. Je rovněž zřejmé za porušení jaké konkrétní povinnost je možné uplatnit nárok, na kterou smluvní pokutou. Vzorec smluvní pokuty, o kterou v dané věci jde, zohledňuje délku trvání závazku, obsahuje i možnost moderace smluvní pokuty až na rozsah jedné poloviny v případě zákazníka s velmi nízkým odběrem. Součástí smlouvy jsou i Všeobecné obchodní podmínky, ceník elektřiny a ceník služeb. Žalovaný obdržel i předsmluvní informace a podpisem stvrdil, že se se všemi smluvními podmínkami seznámil, porozuměl jim a zavázal se je dodržovat. Nelze uzavřít, že by smluvní pokuty představovaly duplicitní sankci. Za jednorázové prodlení s plněním platebních povinností v délce přesahující 10 dnů je k tíži zákazníka sjednána smluvní pokuta 100 Kč a shora popsaná konstrukce smluvní pokuty přichází na řadu tehdy, poruší-li zákazník své platební povinnosti opakovaně a v důsledku toho dojde ze strany žalobkyně k ukončení či přerušení dodávky elektřiny či plynu do odběrného místa. Uvedené sankce jsou tedy uplatnitelné postupně, pro případ „vršení“ porušení platebních povinností zákazníkem. Uvedenému ujednání o smluvní pokutě nelze vytýkat, že má podle obsahu smlouvy plnit funkci náhrady škody. Základními funkcemi smluvní pokuty jsou totiž právě funkce sankční (penalizační) a úhradová. Další funkcí tohoto sankčního ujednání může být i preventivní neboli motivační charakter. Odvolací soud nemá za to, že ujednaná smluvní pokuta představuje významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele jako zakázaného ujednání, k němuž se podle § 1815 o. z. nepřihlíží. O vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalovaného se nemůže jednat proto, že institut smluvní pokuty není ve smlouvě využíván jednostranně pouze k utvrzování závazku žalovaného. Nesplnění povinností žalobkyně vyplývajících ze smlouvy je totiž také utvrzováno smluvní pokutou, a to de facto v obdobných situacích jako v případě porušení povinností ze strany zákazníka – pokud žalobkyně neplní svou „platební povinnost“, konkrétně vrátit zákazníků přeplatek, a pokud nedojde k zahájení dodávky elektřiny (plynu) do sjednaného odběrného místa v souladu se smlouvou či naopak dojde k nedůvodnému přerušení dodávky. Za těchto okolností má odvolací soud za to, že není na místě zasáhnout do autonomie vůle účastníků, jakožto základní zásady soukromého práva. Uvedené hodnocení činí odvolací soud při vědomí závěrů v rozhodnutích, na které soud prvního stupně ve svém rozsudku odkázal, když předmětem těchto rozhodnutí byly závazky ze smluv, ve kterých utvrzení povinnosti žalobkyně smluvními pokutami zcela absentovalo. V mezidobí tedy došlo ke změně obsahu smluvní dokumentace žalobkyně, od čehož se odvíjí i změna posouzení předmětných ujednání soudem.

10. Pokud je jde o možnost moderace výše smluvní pokuty, tato nastupuje pouze na návrh dlužníka, který nebyl v posuzovaném případě učiněn. Nelze tedy aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022.

11. Odvolací soud nad rámec shora uvedeného poukazuje i na legislativní vývoj, kdy v současné době je energetický zákon předmětem změn (v Poslanecké sněmovně ČR jako tisk číslo 656/0), které by se mimo jiné měly projevit začleněním § 11cc, podle jehož odst. 2 má dodavatel v případě smlouvy na dobu určitou za pevné ceny dodávky elektřiny právo na smluvní pokutu potvrzující povinnost odběratele odebírat po sjednanou dobu elektřinu, a to ve výši maximálně 40 % součinu ceny elektřiny bez daně a průměrné denní spotřeby.

12. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokuty ve výši 6 400 Kč a 3 600 Kč (tj. 10 000 Kč).

13. Vzhledem k tomu, že byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. V řízení před soudem prvního stupně byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně, má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, které jí v řízení před soudem prvního stupně vznikly. Žalobkyni vznikly náklady na zaplaceném soudním poplatku 2 151 Kč a náklady na právní zastoupení. Náklady na právním zastoupení ve výši 16 471,35 Kč byly soudem prvního stupně správně určeny a jejích výše odpovídá vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátnímu tarifu. Odvolací soud proto stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v plném rozsahu, tj. ve výši 18 622 Kč.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla v plném rozsahu úspěšná žalobkyně a má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly náklady na zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a náklady na právní zastoupení, a to odměna za dva úkony právní služby (písemné odvolání a účast zástupce žalobkyně u jednání odvolacího soudu) podle § 11 odst. 1 písm. k), g) advokátního tarifu po 1 500 Kč podle § 7 bod 5. advokátního tarifu (z tarifní hodnoty 10 000 Kč, představující předmět odvolacího řízení), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu (ve znění účinném do 31. 12. 2024) a jeden režijní paušál ve výši 450 Kč (ve znění účinném od 1. 1. 2025) a 21 % DPH ve výši 788 Kč (po zaokrouhlení). Celková výše nákladů odvolacího řízení žalobkyně činí 5 538 Kč.