o zaplacení 80 260 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 5. 2025, č. j. 12 C 187/2024 - 110

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 80 260 Kč s úrokem z prodlení z titulu vydání bezdůvodného obohacení s tím, že žalovaná u ní pracovala na pozici mzdová účetní, účetní, rozpočtář, kdy v době od ledna 2021 do prosince 2023 byla nesprávně zařazena do 11. platové třídy a 11. platového stupně, ačkoliv práce, které žalovaná skutečně vykonávala, tomuto platovému zařazení neodpovídaly a žalovaná měla být v uvedené době správně zařazena do 10. platové třídy a 11. platového stupně. V důsledku nesprávně určeného platového tarifu se žalovaná bezdůvodně obohatila o celkovou částku 80 260 Kč, kterou žalobkyni přes písemnou výzvu nevrátila. Podle žalobkyně byla žalovaná vzhledem ke své pracovní náplni osobou odborně způsobilou a musela proto vědět či předpokládat, že platový tarif je jí určen nesprávně; vědomost žalované o nesprávném zařazení žalobkyně dovozovala i z její úzké spolupráce s ředitelkou školy, která jí tento platový tarif určila. Podle žalobkyně tak žalovaná ohledně přijímání nesprávně určeného platového tarifu nemohla být v dobré víře.

2. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) žalobu o zaplacení 80 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 80 260 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení 36 565 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám (tehdejšího) zástupce žalované (výrok II.).

3. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně přes poskytnuté poučení neunesla důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že žalovaná nevykonala práci odpovídající 11. platové třídě, když k tomu navržené důkazy (pracovní náplň žalované, protokol o kontrole [právnická osoba]), „nebyly způsobilé k jeho prokázání, neboť ze žádného z nich nevyplývalo, jaké konkrétní činnosti žalovaná v rozhodném období skutečně vykonávala, aby soud mohl posoudit, zda se jedná o činnosti, které neodpovídají zařazení do 11. platové třídy dle NV č. 222/2010 Sb. či nikoliv, a to ani ve spojení s dalšími v řízení provedenými důkazy (protokol o veřejnosprávní kontrole a protokol o kontrole Oblastního inspektorátu práce)“. Dále uvedl, že „vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení neprokázala tvrzení, že žalované byla částka 80 260 Kč vyplacena neprávem, se proto již dále nezabývá otázkou, zda žalovaná byla do 11. platové třídy zařazena nesprávně a o vědomosti žalované o nesprávném určení 11. platové třídy“.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu prvního stupně nesprávnost závěru, že neunesla důkazní břemeno ve vztahu k prokázání tvrzení, že žalovaná nevykonala práce odpovídající 11. platové třídě, kdy s poukazem na dikci ustanovení § 123 odst. 2 zákoníku práce namítala, že zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm požadovaných nejnáročnějších prací. Poukazovala na to, že mezi účastníky není sporu o tom, že nejnáročnější práce, které žalobkyně po žalované požadovala, spadaly do druhu práce „rozpočtář“, k čemuž žalobkyně žalované předložila též podrobnou pracovní náplň, která obsahovala činnosti, které žalobkyně po žalované požadovala, přičemž ani žalovaná v řízení netvrdila, že by vykonávala jiné činnosti, než dle sjednaného druhu práce, nebo než jaké obsahovala její pracovní náplň. Podle žalobkyně je v pracovněprávním vztahu pracovní smlouva a pracovní náplň zcela dostačujícím podkladem pro určení toho, jaké činnosti má zaměstnanec vykonávat, a tyto dokumenty by tudíž měly být i dostačujícím důkazem k prokázání tvrzení, jaké nejnáročnější práce žalovaná pro žalobkyni konala. Dále uvedla, že v poměrech žalobkyně ani není objektivně možné, aby žalovaná vykonávala činnosti rozpočtáře, které by odpovídaly 11. platové třídě. Poukazovala na to, že v nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, jsou pro činnost „rozpočtář“ pro 11. platovou třídu uvedeny práce: „sestavování rozpočtů organizací s rozmanitými obory činností, členitou vnitřní organizační strukturou a s dynamickým vývojem jednotlivých rozpočtových položek. Optimalizace příjmové a výdajové politiky organizace. Stanovování zásad rozpisů rozpočtů a jiných rozpočtových pravidel.“ V této souvislosti žalobkyně namítala, že je jednou příspěvkovou organizací, a tudíž v rámci pracovněprávního vztahu k žalobkyni nemohla žalovaná sestavovat rozpočty více organizací, natož pak s rozmanitými obory činností. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, popřípadě zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání odmítla tvrzení žalobkyně, že ve školském prostředí nebylo objektivně možné činnosti 11. třídy vykonávat, kdy poukazovala na to, že podle pracovní náplně vykonávala souběžně činnosti ekonomické, mzdové, personální, účetní i rozpočtové, včetně sestavování a kontroly rozpočtu, navrhování a zpracování rozpočtových změn, vedení majetkové správy a zajišťování vnitřního kontrolního systému a její agenda tak byla natolik široká, že naplňovala kritéria 11. platové třídy. Poukazovala na to, že sama se do této třídy nezařadila, když toto zařazení provedla ředitelka školy prostřednictvím platových výměrů, z nichž žalovaná vycházela a po celou dobu byla v dobré víře, že jí náleží plat v souladu s příslušnou platovou třídou. Podle žalované žalobkyně neunesla důkazní břemeno nejen ohledně objektivní stránky, tedy že by žalovaná vykonávala práci odpovídající nižší platové třídě, ale ani se nepokusila unést důkazní břemeno ohledně subjektivní stránky ve smyslu ustanovení § 331 zákoníku práce, tedy že by žalovaná věděla nebo musela vědět o nesprávnosti určených částek. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, odvolání není důvodné.

7. Z obsahu soudního spisu se podává, že

 žalovaná byla u žalobkyně zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 1995, zprvu jako ekonomka, posléze na základě dodatků k pracovní smlouvě jako mzdová účetní, ekonomka, hospodářka školy. Podle dodatku číslo 9 k pracovní smlouvě ze dne 25. 1. 2002 žalovaná od 1. 2. 2002 pracovala na pozici hospodářky školy se mzdovou a účetní agendou.

 Platovým výměrem ze dne 30. 8. 2019 žalobkyně žalované určila ode dne 1. 9. 2019 platový tarif ve výši 30 030 Kč v 11. platové třídě a 11. platovém stupni s tím, že druhem vykonávaných prací jsou kumulované činnosti: administrativní a spisový pracovník, sekretář, referent majetkové správy, personalista, mzdový účetní, rozpočtář a pokladník.

 Téhož dne (1. 9. 2019) byla žalovaná žalobkyní seznámena se svou pracovní náplní pro druh práce hospodářka (sloučená funkce) – administrativní a spisový pracovník, sekretář, majetkový správce, personalista, mzdový pracovník, účetní, správce rozpočtu, finanční pracovník a pokladník s tím, že zde žalobkyně uvedla, že se jedná o 11. platovou třídu dle položky 1.02.04 katalogu prací pro nejnáročnější druh práce rozpočtář.

 Náplň práce žalované zahrnuje popis činností administrativního a spisového pracovníka, činností na úseku sekretariátu, v majetkové správě, na organizačním úseku, úseku kontroly (v souladu se z. č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole), úseku statistiky, v personalistice, ve mzdové agendě, v účetní agendě, ve správě rozpočtu, na úseku finančním a při vedení pokladny. V oblasti personalistiky měla žalovaná v náplni práce provádění dílčích pracovních úkonů a personalistických prací podle stanovených postupů a pravidel, například sepisování pracovněprávních smluv, vedení personální evidence, příprava a kompletace pracovněprávní a zaměstnanecké dokumentace a dalších pokladů podkladů na základě pokynů vedoucího organizace. Ve mzdové agendě měla žalovaná v náplni práce přípravu a zpracování údajů a provádění dalších úkonů k výpočtu platu, náhrad platu, případně dalších náhrad, ke zjišťování výpočtu a odvodu daně z příjmu, pojistného na sociální a všeobecné zdravotní pojištění zaměstnanců, včetně systematického vedení a archivování těchto údajů a souvisejících údajů, provádění registračních a oznamovacích činností a vztahů týkajících se zaměstnanců organizace, dále výpočet výše, zajišťování výplaty, zúčtování platů a náhrad a dalších plnění poskytovaných zaměstnancům, výpočet a provádění srážek z platu, zajišťování agendy daně z příjmů ze závislé činnosti zaměstnanců, pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Jako správce rozpočtu měla žalovaná v náplni práce sestavování rozpočtu organizace, včetně rozpisů na jednotlivé položky v souladu se směrnicí o tvorbě rozpočtu, zajišťování realizace příjmových a výdajových stránek rozpočtu, včetně návrhu opatření při jejich neplnění, kontrolu hospodaření podle rozpočtu včetně sledování vývoje, provádění rozboru a stanovování návrhů na opatření, navrhování projednávání a zpracovávání rozpočtových změn; sestavování rozpočtů organizací s rozmanitými obory činnosti, členitou vnitřní organizační strukturou a s dynamickým vývojem jednotlivých rozpočtových položek, optimalizace příjmové a výdajové politiky organizace; stanovování zásad rozpisů rozpočtů a jiných rozpočtových pravidel.

 Platovým výměrem ze dne 28. 2. 2023 žalobkyně žalované určila ode dne 1. 3. 2023 platový tarif ve výši 35 880 Kč v 11. platové třídě a 11. platovém stupni s tím, že druhem vykonávaných prací jsou kumulované činnosti - administrativní a spisový pracovník, sekretář, referent majetkové správy, personalista, mzdový účetní, rozpočtář a pokladník.

 Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně vyplatila žalované v období leden 2021 až srpen 2022 platový tarif ve výši 32 610 Kč měsíčně a v období září 2022 až prosinec 2023 platový tarif ve výši 35 880 Kč měsíčně.

 V případě zařazení žalované do 10. platové třídy by jí náležel za kalendářní měsíce leden 2021 až srpen 2022 platový tarif ve výši 30 150 Kč měsíčně a za kalendářní měsíce září 2022 až prosinec 2023 platový tarif ve výši 30 170 Kč měsíčně.

 Pracovní poměr žalované u žalobkyně skončil ke dni 31. 1. 2024.

8. V obecné rovině nelze upírat pravdivost argumentaci žalobkyně, že zaměstnavatel je povinen přidělovat zaměstnanci práci podle druhu sjednaného v pracovní smlouvě (srov. § 34 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce), blíže specifikovaného v pracovní náplni [s výjimkami stanovenými pouze v zákoně (§ 40 odst. 2 zákoníku práce)] a podle toho by měl být zaměstnanec i odměňován, a to v souladu se zařazením vykonávané práce do příslušného platového stupně a platové třídy dle nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě (dále jen „katalog prací“). A za splnění tohoto předpokladu není důvod, proč by pracovní zařazení zaměstnance a jeho (oběma stranami pracovněprávního vztahu odsouhlasená) pracovní náplň nebyly způsobilé prokázat skutečnost, že (zda) jsou těmito dokumenty vymezené pracovní činnosti v souladu s platovým zařazením zaměstnance do příslušného platového stupně a platové třídy. Naproti tomu, bude-li zaměstnanec či zaměstnavatel tvrdit, že fakticky zaměstnanec konal práce, které jeho platovému zařazení neodpovídají, tedy že ve skutečnosti vykonával práce, které jeho pracovní náplni a platovému zařazení neodpovídají, ať už náročnější či méně náročné, a že platové zařazení zaměstnance mělo být jiné, bude na něm, aby takové tvrzení prokázal.

9. Pokud tedy žalobkyně argumentuje sjednaným druhem práce žalované a její pracovní náplní, potom nelze než konstatovat, že součástí pracovní náplně žalované jsou ve vymezení náplně pozice správce rozpočtu uvedeny i činnosti, které jsou přesnou citací prací vymezených v platovém tarifu pro pozici rozpočtáře 01.02.04 a 11. platovou třídu, a že tedy platové zařazení žalované bylo v zažalovaném období v souladu s tím, jak žalobkyně vymezila její pracovní náplň. A pokud žalobkyně tvrdila, že ve skutečnosti žalovaná práce uvedené v její pracovní náplni, které by jinak spadaly do prací odměňovaných 11. platovou třídou, nevykonávala, soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o jejím důkazním břemenu k prokázání takového tvrzení. Nepochybil ani v konstatování, že samotné závěry kontrol [právnická osoba] či [Anonymizováno] práce nelze pokládat za důkazy způsobilé prokázat faktický obsah pracovní činnosti žalované.

10. Naproti tomu, nelze upřít důvodnost argumentaci žalobkyně, že už samo vymezení prací uvedených v katalogu prací pro pozici rozpočtáře 01.02.04, která byla nejnáročnější z prací vykonávaných žalovanou, zařazených pod 11. platovou třídu, příliš nekoresponduje s pozicí správce rozpočtu v základní škole. Zatímco práce zařazené do 10. platové třídy jsou vymezeny: „1. Sestavování rozpočtu organizace. Projednávání rozpočtu s jednotlivými rozpočtovými místy. Sledování, projednávání a zúčtovávání plnění rozpočtu s rozpočtujícím orgánem. Zajišťování realizace příjmových a výdajových stránek rozpočtu včetně návrhu opatření při jejich neplnění. 2. Kontrola hospodaření podle rozpočtu včetně sledování vývoje, provádění rozboru a stanovování návrhů na opatření. Navrhování, přijímání a projednávání rozpočtových změn. 3. Hodnocení vývoje finančního hospodaření územních rozpočtů a vypracovávání podkladů pro státní závěrečný účet.“, vymezení prací zařazených do 11. platové třídy doslovně zní: „1. Sestavování rozpočtů organizací s rozmanitými obory činností, členitou vnitřní organizační strukturou a s dynamickým vývojem jednotlivých rozpočtových položek. Optimalizace příjmové a výdajové politiky organizace. Stanovování zásad rozpisů rozpočtů a jiných rozpočtových pravidel.“ Jestliže tedy zařazení do 10. platové třídy předpokládá mimo jiné sestavování rozpočtu organizace, u zařazení do 11. platové třídy se mimo jiné počítá se sestavováním rozpočtů organizací s rozmanitými obory činností. Nejenže tedy zákonodárce rozlišuje jednotné a množné číslo, což lze vyložit i tak, že u rozpočtáře zařazeného do 11. platové třídy se předpokládá sestavování rozpočtů pro více organizací (pravděpodobně nějak spřízněných), ale mělo by současně jít o organizace s rozmanitými obory činnosti, navíc s členitou vnitřní organizační strukturou a s dynamickým vývojem jednotlivých rozpočtových položek. Takovou rozmanitost oborů činnosti či dynamický vývoj rozpočtových položek si ovšem u žalobkyně, jako základní školy, jejímž hlavním a jediným oborem je vzdělávání, popř. činnosti s tím úzce související, lze jen stěží představit. Odvolací soud tedy uzavírá, že už na základě samotného výkladu příslušného oddílu katalogu prací (01.02.04) a jeho porovnáním s předmětem činnosti žalobkyně lze konstatovat, že zařazení žalované do 11. platové třídy s odvoláním na náplň práce správce rozpočtu bylo chybné. V důsledku nesprávného platového zařazení tak došlo u žalované k přeplatku na platu ve výši rozdílu mezi platem odpovídajícím 10. platové třídě a tím, co bylo žalované vyplaceno na základě nesprávného platového zařazení do 11. platové třídy, tedy k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

11. S ohledem na uvedený závěr vyvstala do popředí otázka dobré víry žalované ve smyslu § 331 zákoníku práce, podle něhož vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

12. Žalobkyně nedostatek dobrý víry žalované o správnosti jejího platového zařazení, a tedy správnosti výše jí vypláceného platu, dovozovala v zásadě z odbornosti a pracovního zařazení žalované u žalobkyně. Je pravdou, že žalovaná působící mimo jiné i na pozici personalistky a mzdové účetní žalobkyně řešila i otázky platového zařazení zaměstnanců žalobkyně a že tudíž byla (měla být) odborně na takové úrovni, aby dokázala zaměstnance žalobkyně správně zařazovat do příslušných platových tarifů popř., v případě pochybností, si informace pro správné platové zařazení zaměstnanců žalobkyně opatřit. Na druhou stranu ji ovšem lze sotva činit odpovědnou za to, jak její vlastní pracovní náplň vymezila a jak ji platově zařadila žalobkyně v osobě ředitelky žalované. Jakkoliv byla žalovaná na pozici personalistky a mzdové účetní, nebyla povinna nějak prověřovat správnost postupu své nadřízené, zejména za situace, že formálně byla pracovní náplň žalované v souladu s platovým tarifem uvedeným v platovém výměru vydaném žalobkyní. Nejenže žalovaná mohla subjektivně vnímat náročnost své práce tak, že to přiznané 11. platové třídě odpovídá, ale nemohla ani předvídat, zda jí žalobkyně, pokud to zařadila do její pracovní náplně, nepověří nějakým konkrétním úkolem, spadajícím svou náročností do přiznané 11. platové třídy. To, že zaměstnavatel soustavně nevyužívá celého rozsahu sjednaného druhu práce zaměstnance, neznamená, že tak učinit nemůže. Je to především na odpovědnosti zaměstnavatele (příslušného odpovědného zaměstnance, v tomto případě tehdejší ředitelky žalobkyně) zda zaměstná (a odměňuje) zaměstnance na práci, kterou mu je či následně není schopen v plném rozsahu přidělovat.

13. Pokud pak žalobkyně nekonkrétně a neurčitě poukazovala i na úzkou spolupráci žalované se svou nadřízenou, tehdejší ředitelkou žalobkyně, z ničeho (co nebylo tvrzeno, natož prokázáno) nevyplývá, že by žalovaná měla nějaký aktivní podíl na rozhodnutí své nadřízené o vymezení své pracovní náplně a platovém zařazení s vědomím, že to neodpovídá (nebude odpovídat předpokládané) skutečně vykonávané práci.

14. Na základě uvedených skutečností a závěrů odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. napadený rozsudek, byť z jiných důvodů, jako věcně správný potvrdil. Jelikož žalobkyně, ani žalovaná výslovně nenapadly obsahovou správnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi nimi, potvrdil odvolací soud i toto rozhodnutí. Povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neznamená, že by se odvolací soud za situace, kdy potvrdí výrok o věci samé a kdy žádný z účastníků ani nenamítá nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech, musel zabývat jeho správností a při závěru o jeho nesprávnosti je změnit. Povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neodůvodňuje změnu rozhodnutí tam, kde se jí žádní účastníci nedomáhají (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24).

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení sestávající z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání) po 4 340 Kč [§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“)], dvou paušálních náhrad hotových výloh po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), a cestovného zástupce žalované při cestě ze sídla její kanceláře v [Anonymizováno] k odvolacímu soudu a zpět, celkem 114 km (dle vyúčtování) osobním automobilem s kombinovanou spotřebou motorové nafty 8 l/100 km, při sazbě základní náhrady ve výši 5,80 Kč na jeden kilometr a ceně paliva 34,70 Kč/l [vyhláška č. 475/2024 Sb., § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce], celkem cestovné 977,66 Kč. Celková výše náhrady činí 10 107,65 Kč.

16. Pokud žalovaná účtovala náhradu svých nákladů za celkem tři úkony právní služby, tedy i za poradu přesahující jednu hodinu dne 5. 8. 2025, především uskutečnění této porady nijak nedoložila. Navíc náklady za tento úkon odvolací soud nepovažuje za zcela účelně vynaložené. Zástupkyně (současná) zastupovala žalovanou až v odvolacím řízení, když změna právního zastoupení byla soudu oznámena až po doručení napadeného rozsudku. Součástí převzetí zastoupení je pak seznámení se s danou problematikou a dosavadním vývojem sporu a řízení (srov. § 11 odst. 1 písm. a) AT). Odvolací argumentace žalobkyně pak spočívá především v polemice se soudem prvního stupně z hlediska procesního postupu, hodnocení důkazů a závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno; neobsahuje žádné nové skutečnosti. Není tak zřejmé, jak mohla žalovaná, jako právní laik, do této právní polemiky přispět a ovlivnit obsah následně podaného vyjádření k odvolání, které obsahuje především právní proti argumentaci, a skutkově neobsahuje nic nového a právní zástupkyní mohlo být sepsáno bez jakékoliv nutnosti jeho obsah s žalovanou konzultovat. Účastníku nelze upírat právo konat libovolné množství schůzek a porad se svým zástupcem, avšak náklady na jejich uskutečnění nelze přenášet na v řízení neúspěšnou protistranu tam, kde se nezbytnost takové porady nejeví z hlediska aktuální procesní situace účelnou.